Voňavé telecí podle Apetitu
Pátek v 7:15 | Madla
|
Maso hraje prim
Včera jsem šla dopoledne s dětmi nakoupit. Běžná rutina. Chtěla jsem koupit nějaký chřest a hlavně se pohlédnout, jestli náhodou nemají i chřest zelený, potřebovala jsem taky kukuřičný škrob na domácího pribináčka a čerstvé mléko na home made jogurt. Prostě jen pár věcí. A nakonec jsem skončila s plnou taškou, která mi z podvozku kočáru udělala malý takřka neovladatelný tank. V Albertě totiž měli máslo. České voňavé máslo od Madety, bratru za dvacet čtyři korun českých. No nekup to ... koupila jsem šest kostek a i paní prodavačka se na mě trošku nechápavě dívala. Takže se snad konečně donutím k výrobě domácích croissantů :-)
Když jsme šli směrem k domovu, cestičkou vinutou kolem náměstí, napadlo mě se podívat, jestli v malém knihkupectví, které je ještě menší než naše malé město, mají novou kuchařky Dník Ditty P. Nečekala jsem žádné zázraky, ale tohle knihkupectví opravdu ustrnulo v dobách tuhého socialismu. V oddílu kuchařek "zářil" Jirka Babiců ve světle růžovém ohozu, vedle něj se skvěly novotou dva díly Prostřeno a všude kolem se povalovaly takové ty brožované kuchařky se strašně nekvalitníma fotkama, které vás vůbec nelákají vzít do ruky. Najít tu něco od Hanky Zemanové, Hany Michopulu , nebo od vycházející kulinářské hvězdy Martina Škody je jako najít diamant v kadibudce. Vědoma si přísloví, že líná huba holé neštěstí, jsem se zeptala. Nejenže paní prodavačka a majitelka knihkupectví v jednom neměla ani páru o tom, o jakou se jedná knihu, takže jsem jí musela všechny informace sdělit, ale prý se poptá distributorů. Takže to vidím tak, že budu teď po dva týdny denně navštěvovat zmíněné knihkupectví a oni mi po měsíci (ano, ten rozpor je tam schválně, já jsem totiž až do krve kovaný optimista :-)) sdělí, že je kniha všude vyprodaná... Ale naděje umírá poslední, že ...
Ale konec oslím můstkům, za okny se sice prsí jarní sluníčko, ale ledový severák mu jeho zahřívací snahy sabotuje, takže pokud přijdete promrzlí a profoukaní z venku, upečte si pomalu dušené voňavé telecí masíčko. Recept jsem našla v dubnovém Apetitu, který ani nevím proč jsem si koupila. Asi jsem měla nějakou dívčí, kýčovitou chvilku, protože velikonoční obálka plná přeslazených čokoládových kraslic v infantilním duchu mě v příčetných dobách mého žití spíš odpuzuje. Ale je tam pár dobrých receptů a tenhle k nim teda patří. V receptu je sice uvedeno jehněčí maso, já však v našem městečku na jehněčí natrefím tak maximálně při půjčení filmu Mlčení jehňátek. Ale telecí mi před Velikonocemi koupil můj drahý v Makru, takže jsem obměnila maso a výsledek byl bombový. Takže takhle jsem si recept upravila já:
1 kg vykostěné telecí kýty
čerstvě mletý pepř
2 lžičky soli
1 lžíce fenyklových semen
1 lžíce římského kmínu
2 lžíce olivového oleje
250 ml vývaru (použila jsem domácí vepřový)
Maso si opepříme ze všech stran, pomažeme olivovým olejem. V hmoždíři si nahrubo podrtíme fenyklová semínka s římským kmínem a solí. Koření vetřeme ze všech stran do masa. Maso vložíme do pekáčku, podlijeme vývarem, přikryjeme poklicí nebo alobalem a pečeme dvě hodiny. Vyjmeme z trouby, necháme chviličku odpočinout a poté nakrájíme na více či méně úhledné porce.
Já jsem půlhodinu před dopečením, kdy už bylo maso pěkně měkké, k němu přihodila na kostičky nakrájenou mrkev, celer a petržel, které jsem taktéž provoněla římským kmínem a fenyklem a zastříkla olivovým olejem.
Jednoduché, s minimálním množstvím ingrediencí a přitom tak strašně dobré. Vyzkoušejte!
Tak dobrou chuť!
Třikrát a dost - pro jablka
12. května 2012 v 6:23 | Madla
|
Sladké vábničky
Před časem byla u nás v rodině doslova narozeninová smršť, já kvůli kojení mívám neustále chuť na sladké, a ve sklepě se krčila poslední jablka, která už zoufale křičela po zpracování. A tak se tahle nesourodá směsice faktů spojila, vyzbrojila se mlsnou a odvážnou kuchařkou a vykouzlila několik jablečných dobrot. Jestli tedy máte ještě nějaká jablíčka z pozidmního uskladnění, tady máte inspiraci, jak je se ctí zachránit před jejich neodvratným koncem.
První jsem si chtěla střihnout naprostou českou klasiku - tažený závin. U nás doma se štrúdl dělal vždy z kupovaného listového těsta, jenže po výrobě a hlavně ochutnání domácího lístkového těsta (a po slepém testu, kdy domácí lístkové jednoznačně zvítězilo) jsem štúdl pekla z něj. Ale chtělo to změnu a hlavně si dokázat, že to svedu. A stalo se. recept jsem si vypůjčila od Chez Lucie. S těstem se pracovalo skvěle, i když při vytahování těsta jsem občas skrze zuby ucedila slovíčka, která se do něžných úst asi příliš nehodí. Ještěže doma dlelo dítko pouze několikaměsíční, jež význam slov stále ještě nechápe. Každopdáně tažený závin se fakt povedl, mizel, mizel a mizel a ačkoli byl fakt obrovský,
nevydržel ani dvacet čtyři hodin. (A já tak na víkend musela péct zase něco jiného :-))
Už vás nebudu unavovat, pojďme na recept, který jsem si drze vypůjčila od Chez Lucie:
Na jeden fakt veliký závin si nachystejte:
250 g hladké mouky (s vysokým obsahem lepku, tzv. 00)
špetku soli
2 žloutky
120 ml vody
1 lžíci octa (použila jsem bílý vinný)
špetku soli
2 žloutky
120 ml vody
1 lžíci octa (použila jsem bílý vinný)
na náplň:
600 g jablek
50 g rozpuštěného másla
60 g mletých ořechů
50 g tmavého cukru
1 lžičku mleté skořice
50 g rozpuštěného másla
60 g mletých ořechů
50 g tmavého cukru
1 lžičku mleté skořice
1 lžičku citronové kůry
hrst brusinek
hrst vlašských ořechů
moučkový cukr na poprášení
hrst brusinek
hrst vlašských ořechů
moučkový cukr na poprášení
Mouku jsem si prosila se solí, přidala jsem žloutky, vlažnou vodu s octem a dobře jsem prohnětla. Bochánek těsta pak na půl hodiny zahřejeme. Já to provedla tak, že jsem bochánek těsta přiklopila hrncem, v němž jsem povařila vodu. (Hrnec musí být samozřejmě ještě teplý vytřený dosucha). Protože je těsta celkem dost, radím vám si ho před vyválením rozdělit na půlky, jinak budete zápasit s obrovským kusem těsta a klít u toho jako spolek dlaždičů na konferenci o vulgarismech.
Na pomoučené ploše těsto jsem těsto rozválela na tenký plát a nechala jej čtvrt hodiny odpočinout. Pak ho přendáme na pomoučenou utěrku a vytáhneme hřbety rukou na co nejtenčí plát. To mi teda nešlo stejně jako Lucii, takže jsem poučena jejím popisem se chytla opatrně těsto za rohy a ve visu jsem ho natahovala. Teda já ho nenatahovala, ono se natahovalo vlastní vahou. To je nutné provést po všech stranách těsta. Pokud se bude těsto trošku trhat, nevadí, ale neměly by v něm být fakt velký trhliny. Takže drobné dírečky na okrajích jsou povoleny, džuzny jako vchod do ponorky nee.
Po téhle adrenalinové části už je to brnkačka. Prostě si připravíme jablečnou náplň. Oloupeme a odjádřincujeme jablka, nakrájíme je na tenké plátky (už nikdy je nebudu strouhat, ty pltáky, to bylo něco!). Doporučuju si předem nasucho opéct v troubě ořechy, jejich chuť a vůně se báječně zdůrazní. Máslo si rozpustíme a zhruba jeho polovinou potřeme plát těsta (který pořád zůstává na pomoučené utěrce). Posypeme namletými ořechy (používám tuhle fintu místo strouhanky, ale kdo chce, ať použije klidně strouhanku) a na ořechy poházíme tak nějak rovnoměrně jablka. Posypeme tmavým cukrem, poházíme brusinkami (můžete místo nich použít klidně rozinkovou klasiku, já jsem ale brusinkomaniak a přišlo mi to fakt báječný) a nahrubo nasekanými ořechy. Pomocí utěrky zavineme štrúdl a švem dolů ho překlopíme na plech vystlaný papírem na pečení.
Potřeme ho máslem a pečeme na 180 stupňů asi třičtvrtě hodiny. Během pečení jej ještě tak třikrát potřeme zbylým máslem.
A pocukrujeme.
Musím říct, že mě osobně opravdu překvapilo, jak rychle tenhle klasický štrúdl mizel. Přímo kosmickou rychlostí. manžel kolem něj pořád chodil jako mlsný pes, ukrajoval a ukrajoval a když k němu dostal i porci domácí mandlové zmrzliny s karamelovým griliášem, tak prohlásil, že byl asi dneska moc hodnej :-)
A ani ne tříleté dítko, které normálně na sladké moc není (divné ... nebudou ho za to ve školce či škole verstevníci šikanovat?), k snídani zblajzlo tři ohromné kusy. (Já snědla dva a už ve mně nebylo místo). U mě teda jasně pořád vítězí verze z domácího lístkového těsta, protože mi prostě u těsta chybí ta máslová chuť a vůně (jenže já jsem na máslo ujetá, to už asi víte), ale protože ostatním rodinným příslušníkům chutnal víc než moc, budu ho v jablkovém zavalení péct asi dost často :-)
Tak ještě foto a recept na domácí smetanovou mandlovou zmrzlinu s karamelovým griliášem:
karamelový griliáš:
hrnek (250 ml) nahrubo nasekaných neloupaných mandlí
hrnek cukru
dvě lžíce vody
dvě lžíce oleje na vymzaání talíře
Na dobrou rovnou :-) pánev nasypeme cukr, přilijeme dvě lžíce vody a pomalu zahříváme. Z počátku se nebude nic dít, ale po chvíli se začne cukr tavit a začnou se dít věci. S tavícím se cukrem nemícháme, jen můžeme občas zlehka potřást pánví, aby se cukr rovnoměrně rozprostřel. Cukr začne měnit skupenství, tát a také měnit barvu. Až bude z cukru pěkně tekutý a světle hnědý karamel, přisypeme k němu nahrubo posekané mandle, které jsme si v ideálním případě čtvrt hodinky nasucho opražily v troubě při 200 stupních. Mandle opatrně obalíme pomocí vařečky v karamelu a mandlovou hmotu vlijeme na předem lehce naolejovaný talíř. Opravdu ho nezapomeňte naolejovat, jinak přijdete o griliáš, talíř i o nervy :-)
Po vychladnutí griliáše jej rozsekejte nebo rozdrťte na drobné kousíčky a přidejte do mandlové zmrzliny nebo si s ním dělejte, co chcete. Je fakt skvělý.
Na smetanovou mandlovou zmrzlinu budete potřebovat.
1 kelímek (210 g) smetany ke šlehání
2 celá vejce
3 lžíce cukru moučka
1 lžíce mandlového aroma
Jednoduše si dotuha vyšleháme smetanu. Nad hrncem s horkou (ne vařící vodou) si dáme nádobu, v níž budeme šlehat vejce s cukrem. Šleháme zhruba tři minutky. Přilijeme k vyšlehané smetaně, přidáme lžíci mandlového aroma a promícháme. Pokud cheme, zlehka zamícháme tři lžíce najemno posekaného karamelového mandlového griliáše. Nalijeme do plastové vaničky a dáme do mrazáku na minimálně čtyři hodiny.
Tahle zmrzlina je fakt skvělá a bude vám chutnat i k další jablečné klasice - žemlovce.
U nás doma byl na žemlovku přeborník tatínek. Ačkoli jinak vařit neuměl a k vaření se neměl, jeho žemlovka a krupicová kaše byly fenomenální a dost často mi je za odměnu uvařil, když jsem se ve svých vysokoškolských létech vracela po čtrnácti dnech na víkend domů. Sladké vzpomínky ...
Tatínek vždycky používal náležitě oschlé rohlíky, které jen lehce pokapal mlíkem, nesměl chybět sladký tvaroh vylepšený rozinkami a minimálně dva druhy ovoce - jablka s malinama, meruňky s rybízem - prostě co špajzka a mrazák v paneláku daly. A samozřejmostí byla sněhová čepice mnohdy posypaná drcenými ořechy nebo kokosem. Ještě teď mi při t vzpomínce ukápla slina.
Moje žemlovka tentokrát nebude tátovou kopií, protože vznikla jako čistá souhra náhod - manžel (který nerad sladká jídla snad už od kojeneckých dob) odjel na služebku, já dostala chuť na nějaké sladké jídlo (což ani u mě nebývá moc často) a v lednici byl karamelový pribináček, který už našemu malému Příšerákovi moc nejel. A v papírovém sáčku začínaly pomalu ale jistě okorávat rohlíky.
Takže tohle nebude žádný striktní recept, prostě jsem si jen uvařila domácí Pribináček podle tohoto receptu (místo pudingu jsem použila adekvátní množství kukuřičného škrobu Gustin a sladila jsem třtinovým cukrem), rohlíky jsem zlehka pokropila smetanou na vaření, dala na ně vrchovatou lžíci domácího pribináčku, nakrájené jablko, přiklopila plátky pečiva, opět skropila smetanou a navrch jsem dala plátek másla. Vrzla do trouby a v malé kokotce to trvalo jen čtvrt hodinky. Rohlíky krásně zrůžověly, vykřupaly se, vpilo se do nich máslo a celé to bylo ...prostě och.
Věřím, že i tátovy by chutnala!
A jak děláte žemlvku vy? A dáváte si na ní zmrzlinu? Jemná a smetanová zmrzlina je v kombinaci s křupavými a máslem voňavými rohlíky (zase to máslo, já mám asi máslovou obscesi, se kterou bych si měla zajít k psychiatrovi :-)) prostě božská.
určitě na tu zmrzlinu nezapomeňte a dejte si jí k ještě horké žemlovce a uvidíte, že i nejzarytější odpůrci žemlovky nakonec vylízají celou kokotku (to teda znělo pěkně nestoudně, že :-))
Mandlovou zmrzlinu jsem zvolila jako garde i pro další jablečný recept.
I tady se jednalo o čistou improvizaci a nechuť vyhodit zbytky. (To zní teda hrozně, uznávám, ale výsledek byl super). Svůj blondie pokus s amarantovou moukou jsem vám předvedla už tady. Nevím, jestli za to mohla moje nepozornost (holt když člověk kojí a zároveň peče, na nějakou tu minutku zapomene) nebo to, že amarantová mouka prý z každé buchty udělá cihlu (což mi však má drahá sestra sdělila až po návštěvě, na kterou jsem čistě jen pro její dceru pekla tyhle bezlepkové dobroty), každopdáně z blondies byly spíš sušenky. Křupavé, uvnitř trošku vláčné a hodně sladké. Jako jo, dobré byly, ale tak nějak jich pár kousků přebývalo, já pekla furt něco jiného (hodně teď blbnu se sladkým bílým kváskem) a tak milé blondies tvrdly a tvrdly a mě je bylo líto vyhodit. A potřebovala jsem taky zužitkovat zbylé vlašáky. Takže jsem tyhle dvě suroviny zkompinovala s máslem a jablky a vznikl moc dobrý crumble. Jednoduchý a přitom báječný rychlý dezert, který navíc můžete mít připravený v ledničce dopředu a pak ho jen v malých zapékačkách prdnete do trouby vyhřáté na 200 stupňů na čtvrt hodinky a máte hotovo.
Na tři malé kokotky budete potřebovat:
100 g namletých blondie (nebo nějakých dobrých sušenek s bílou čokoládou)
100 g namletých vlašských ořechů (ideálně předem opražených nasucho v troubě, však mě znáte ... aroma a chuť se plně rozvinou ... bl, bla, bla ...)
50 g ovesných vloček
80 g rozpuštěného másla
tři jablka nakrájená na osminky
máslo na vymazání kokotek
Kokotky si pěkně vymažeme máslem, na máslo rozprostřeme plátky jablek. V míse si smícháme rozdrcené ořechy, rozmixované blondie a ovesné vločky, spojíme s rozpuštěným máslem v drobenku, kterou pak třeba prstama nebo lžící nahňácáme na jablka. Vrazíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů na čtvrt hodinky až dvacet minut a podáváme třeba s tou dobrou mandlovou zmrzlinou.
Ještě horké, prosím, tak je to fakt nejlepší ...
Tak si určitě dejte! Dobrou chuť!
Houbový kuba - zapomenutý poklad
7. května 2012 v 3:13 | Madla
|
Bezmasé dobrůtky
Protože jsem fakt ve velké časové tísni (kombinace horečkami oblbého ze spaní křičícího miminka spolu s přípravami a a velkým pečením na dnešní narozeninovou oslavu staršího mláděte) vezmu to krátce a bez vytáček, bez obvyklých oslích můstků, hupnem přímo na recept.
Ideální jako zimní jídlo, ale v podstatě i teď, protože je to rychlé, je to dobré, zdravé a jednoduché, potřebujete jen pár surovin, a jestli máte po zimě ještě nějaké sušené houby, tak je konečně upotřebíte. Recept jsem si půjčila z blogu Vaření a pečení a tímto vás na tento blog zvu na ochutnávku. Jdou přímo k věci, neokecávaj, jsou stručný, respektují sezónu a z té spousty receptů si určitě nějaký dobrý vyberete.
Já se vrhla na Kubu, jednak jsem kubu ještě nikdy nepřipravovala, jednak se mi líbil název pokrmu :-) a taky jsem teda potřebovala zlikvidovat skleničku sušených hub, co jsem dostala od tchyně a palici česneku.
1 velkou hrst sušených hřibů nebo 1/2 kila čerstvých hub
250 g krup
2 plátky másla
1 cibuli
2-3 stroužky česneku
sůl
kmín
případně zelená petrželka.
1.Sušené houby namočíme alespoň na hodinu do studené vody, aby nabobtnaly.
2. Kroupy propereme v sítu pod tekoucí vodou, pak je prolijeme vodou vroucí a dáme vařit v poměru 1 díl krup a 3 díly osolené vody. Přidáme jeden plátek másla pro zlepšení chutě.
3. Oloupeme cibuli a česnek, cibuli nakrájíme nadrobno a na másle ji necháme zesklovatět.
4. Přidáme scezené a pokrájené houby, sůl, kmín a dusíme doměkka.
5. Měkké kroupy scedíme, propláchneme a promícháme je v pekáčku s houbami a utřeným česnekem.
Kubu můžeme závěrem ještě krátce zapéct, já jej ovšem nezapékala a užila jsem si jej v této podobě.
1.Sušené houby namočíme alespoň na hodinu do studené vody, aby nabobtnaly.
2. Kroupy propereme v sítu pod tekoucí vodou, pak je prolijeme vodou vroucí a dáme vařit v poměru 1 díl krup a 3 díly osolené vody. Přidáme jeden plátek másla pro zlepšení chutě.
3. Oloupeme cibuli a česnek, cibuli nakrájíme nadrobno a na másle ji necháme zesklovatět.
4. Přidáme scezené a pokrájené houby, sůl, kmín a dusíme doměkka.
5. Měkké kroupy scedíme, propláchneme a promícháme je v pekáčku s houbami a utřeným česnekem.
Kubu můžeme závěrem ještě krátce zapéct, já jej ovšem nezapékala a užila jsem si jej v této podobě.
Fakt mě překvapilo, jak to bylo dobré. Ke Kubovi přikusujte nějakou zeleninu a fakt si ho udělejte, není vůbec špatné uvařit jednou za čas ekonomicky nenáročné jídlo z repertoáru našich prababiček.
Navíc, kroupy jsou zdravé, nenadýmají, česnek je taky zdravý, o houbách nemluvě, tak šup, šup, pěkně honem pro kroupy a vyzkoušejte to!
Tak dobrou chuť!
Brownies versus blondies - sladký boj s jasným výsledkem
3. května 2012 v 13:35 | Madla
|
Sladké vábničky
Tak nějak poslední dobou vůbec nestíhám. Ne, že bych trpěla dlouhodobou prokrastinací, chystala se na výstup na Kilimandžáro nebo objevovala lék proti lidské blbosti. Ne ne, žádné ušlechtilé výmluvy nemám, jen mě prostě poslední dobou udolává rutina "rodičovské" dovolené, která občas připomíná spíš výlet do pracovního tábora s neustále se prodlužující dobou návratu. S vylézající teplotou na teploměru rostla exponenciálně i teplota naší domácí drobotiny, takže místo úpravy fotek a psaní receptů a mých úžasných předmluv k nim jsem balila vřískající dítě do studených zábalů, vymýšlela si spousty nových pohádek a snažila se udržet v klidu čtyřicítkami horečkami sálající dítko. A když už byl na západní frontě klid, stačila jedna procházka v horkém ufoukaném dni, a topit začal druhý drobek. Teď už je zdá se všechno v pohodě a se mnou zase šijí všichni čerti a už si plánuju "zvířátkové" pohoštění na oslavu synkových třetích narozenin.
Takže jsem ostuda, která téměř každý den vaří a peče, ale prostě nějak nestíhám nové dobroty, co za hřích stojí, tady prezentovat. Pořád ještě jídlo fotím, pořád se ještě považuju za foodblogerku a foodloverku (ještěže ne foodveverku), tak jdu napravit staré resty a představit vám souboj brownies versus blondies.
Brownies miluju, jak je patrné třeba z tohoto článku, ale blodnies jsem neznala. A chtěla jsem je vyzkoušet.
Zkombinovala jsem dva úžasné recepty, jeden od Anetky, druhý od Cataliny. A protože na oslavu měla přijet i malá (te%d už pětiletá) neteřinka se špatnou snášenlivostí lepku, chtěla jsem brownies a blondies udělat bezlepkové, aby si na sladkostech mohla pochutnat i malá mlsná princezna. Princezna se nakonec ukázala být nad očekávání mlsnější a speciálně pro ni upečené dobroty jí pod frňáček nejely. Každopdáně obě varianty byly (i přes drobná úskalí, o nichž se zde zmíním) velice dobré, ale jednoznačně zvítězily brownies.
A já, i když jsem přirozená blondýna, dám asi vždycky přednost brunetkám před blondýnami. Navíc ty podle Anetky, s voňavými peprmintkami, byly jednoduše skvělé a ještě vám po nich voněl dech :-)
Takže tady je recept. Vynechala jsem jen peprmintovou esenci, protože tu prostě běžně sehnat nejde a než bych vypotřebovala množství nutné pro objednávku z interentu, nepekla bych už nikdy nic jiného (což by byla nuda, ačkoli jsou tyhle brownies fakt pekelně dobré).
180 g másla
180 g tmavé čokolády (použila jsem 85%)
80 g hladké mouky (já použila amarantovou)
40 g kakaa
2 balíčky Peprmintek od Orionu
3 vejce
270 g hnědého cukru
Nad vodní lázní (používám skleněnou misku nad hrncem, voda nesmí! dosahovat ke dnu misky) si v misce rozpustíme na čtverečky nalámanou čokoládu a na kousky nakrájené máslo. Během rozpouštění občas promícháme. Rozpuštěnou čokoládu s máslem oddělejte z vodní lázně a nechejte mírně zchladnout.Troubu si vyhřejte na 180 stupňů a malý plech či pekáček si vystelte papírem na pečení. já malý plech ani pekáček vhodné velikosti nevlastním, a protože jsem stejně chtěla péct i blondies, udělala jsem si z alobalu takovou přehradu, kterou jsem přepažila klasický velký hluboký plech. A taky to tak šlo :-)
Ušlehejte vejce s cukrem asi 7-8 minut, dokud dvojnásobně nenabydou a nezesvětlají. Opatrně lijte čůrkem zchladlou rozpuštěnou čokoládu s máslem a zlehka vmíchejte do vaječné směsi. Až bude směs dokonale promíchaná, přeijte do ní přes síto mouku a kakao. A zase zlehoučka zamíchejte. Když je těsto pěkně promíchané, vlhké a lepivé, přisypte do něj nakrájené Peprmintky. Já na tenhle krok zapomněla, jako né že bych zapomněla na Peprmintky úplně, ale prostě mi nedošlo, že by se měly pokrájet a pak se mi celek dost blbě krájel, takže je fakt nezapomeňte pokrájet - nemusíte růčo, stačí je párkrát prohnat v mixéru nebo foodprocesoru. naposled zlehka zamíchejte. A dejte do trouby vyhřáté na už zmiňovaných 180 stupňů. A pečte 20-25 minut.
Tentokrát nezkoušejte trik se špejlí, protože brownies mají být uvnitř vlhké a jakoby mazlavé. Upečenost brownies poznáte podle povrchu - měl by být hezky lesklý a mít na sobě malé trhlinky.
Nechejte úplně vychladnout a až poté krájejte na malé kousky.
Jsou perfektní, jednoduše perfektní. Samozřejmě, že nechutnají všem, stejně jako já nemám ráda třeba Milánskou směs (takové ty bůhvízčeho drobky v mléčné čokoládě), tak můj drahý nerad Peprmintky a tím pádem mu ani tento moučník neučaroval. Ale mě teda jo a podstatné části příbuzenstva taky. Protože jsem při přípravě brownies použila amarantovou mouku, byl výsledek ještě víc hutnější než klasické brownies bývají. Ale kupodivu, moc to nevadilo a já měla co dělat, abych zachránila na focení poslední tři pidi kousky.
Jo a fakt nezapomeňte ty Peprmitnky pokrájet nebo nahrubo pomixovat, když je tam dáte celé, hodně po upečení ztvrdnou a pak jdou brownies fak špatně krájet. Ale zase si užijete plné peprmintové chuti, když se zahryznete přímo do Peprmintky.
Tipy a triky pro lidi s alergií na lepek a celiatiky:
- pokud trpíte "pouze" alergií na lepek (nezaměňovat s celiakií), použijte místo klasické hladké bílé mouky hladkou mouku špaldovou - těsto i výsledek budou mít stejné vlastnosti, jako byste použili mouku bílou. Ale pozor! - i špaldová mouka obsahuje lepek, hodně tedy záleží na indivuální snášenlivosti lepku. Je vhodné nejprve vyzkoušet např. malé množství špaldy s bezlepkovou moukou a řídit se pak podle reakce organismu. Někdo špaldu snáší dobře i při alergii na lepek, někdo je na tom hůře a musí používat čistě bezlepkové potraviny
- pokud trpíte vyloženě celiakií, vsaďte raději na kukuřičnou mouku, má asi nejlepší vlastnosti na sladké pečení (můžete samozřejmě použít i speciální bezlepkové směsi na pečení). Já použila mouku amarantovou, ale ta je hodně těžká, a proto je možné, že při použití bezlepkové mouky budou brownies trochu hutnější. Pohanková mouka je zase dosti výrazná. Můžete použít i kombinaci několika druhů bezlepkových muk, nebo si pomoci i namletými ořechy či mandlemi.
Každopdáně bohuužel lepek je lepek a tak bude výsledek vždy trošku chuťově odlišný od originálu s bílou pšeničnou moukou.
Pokud nemáte právě v lásce tmavé moučníky a hořká čokoláda vám nechutná (fakt znám i takové lidi - sice je nechápu, ale respektuju jejich přesvědčení :-)), můžete si přirpavit bílou variantu - blondies.
Já použila základní recept od Cataliny a ještě jsem své blondýnky vylepšila nahrubo nasekanými vlašskými ořechy, které jsem si předem nasucho opražila čtvrt hodinky při 200 stupních v troubě.
Takže Catalinina původní verze je tady, Anetčiny blondies s ořechy jsou tady a moje upravená verze je tady:
na pekáček o rozměrech 25 x 25 cm budete potřebovat:
195 g hladké mouky (já opět použila amrantovou, pekla jsem totiž společně s brownies)
1/2 lžičky soli
1 lžičku kypřícího prášku
1/2 lžičky soli
1 lžičku kypřícího prášku
1/2 lžičky jedlé sody
120 g kvalitní bílé čokolády, posekané na malé kousky
120 g kvalitní bílé čokolády, posekané na malé kousky
300 g tmavého třtinového cukru
20 g vanilkového cukru (domácí jasně vede :-))
165 g rozpuštěného a mírně zchladlého másla
1 velké vejce
165 g rozpuštěného a mírně zchladlého másla
1 velké vejce
Prosátou mouku, sůl, kypřící prášek, sodu a posekanou čokoládu smícháme dohromady. Hnědý i vanilkový cukr vyšleháme spolu s máslem do světlé pěny, přidáme vejce a krátce prošleháme. Pak do cukrového krému zlehka vmícháme moučnou směs. Do zlehka promíchaného těsta velmi nasypeme nahrubo posekané ořechy a zlehka zamícháme. Těsto nalijeme do pekáče vystlaného papírem na pečení a pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 20-25 minut, dokud není povrch hezky lesklý a pevný. I u blondies platí, že mají být uvnitř trochu vlhké, jakoby mírně nedopečené. Necháme je zcela vychladnout a poté krájíme na pidi čtverečky.
Protože do blodnies jde o dost víc mouky než do brownies, projevila se tu hutnost amrantové mouky více a ačkoli jsem oba moučníky pekla stejně dlouho, blodnies byly o dost hutnější než brownies a připomínaly spíše sušenky. Každopdáně sušenky dost dobré, plné kousků bílé čokolády a ořechů. Jsou ale fakt dost sladké, takže k nim doporučuju třeba silnou černou neslazenou kávu.
Každopdáně, i když na celé čáře vyhrály hnědovlásky (a já jsem pořád přirozená blondýna), blondýnky se zavděčily i v pozdějším čase (ale o jejich využití zase až příště).
Pokud u vás zrovna bouří, upečte si něco sladkého pro potěchu těla i mysli.
100 000 a soutěž o řízek
28. dubna 2012 v 21:57 | Madla
|
Zajímavosti
A je to tady! Magická hranice byla překonána. Kostky jsou vrženy. Haniball překonal Alpy. A počitadlo na mém blogu ohlásilo sto tisíc návštěv. A díky za to patří vám náhodným, občasným a hlavně mým pravidelným čtenářům, kteří mě nevědomky posilujete v tvořivé a kulinární části mého Já, která tu na volné scéně internetu docela svobodně exhibuje výsledky svých kuchyňských experimentů.
Takže ještě jednou díky všem! (Nastává malá děkovačka jako při Oscarech, akorát že tady se nemusím bát, že mé emocionální výlevy přehluší hudba :-)) Hlavně teda děkuju těm, kteří píší pod články své komentáře, protože jen tak se můžu posunout dál a někdy se v komentářích dozvím o nějaké dobré obměně prezentovaného jídla. Dál děkuju samozřejmě svým strávníkům, kteří ochotně (někdy méně, někdy více) konzumují mé výtvory, manželovi za jeho trpělivost s jeho občas zarputilou (například při hledání té dokonale vypečené bagety) chotí, manželově mamince za její vždy konstruktivní kritiku, která mě sice občas shodí dolů z obláčku, o to víc si pak ale vážím její pochvaly. Ale největší dík patří vám, čtenářům, ke kterým však nepatří členové mé rodiny (malé povzdechnutí). Díky a ještě jednou díky.
A do třetice díky osobě, která možná ani neví, ale vlastně za všechno tak trošku může. Paní Šárka Škachová a její bábovková soutěž u mě zažehly plamínek zvědavosti, jestli to zvládnu taky ... psát si blog o svých kuchařských pokusech a nejen o nich, fotit jídlo a tak má kulinární vášeň nabrala plných otáček. Začala jsem navštěvovat různé foodblogy a teď mám opačný problém než mé kamarádky, které řeší, co zase uvařit, když já nevím, co dřív vyzkoušet :-)
Chtělo by to na oslavu buď bouchnout nějaké bublinky (ty já vzhledem k doslovné roli živitelky však nemůžu) nebo si ukrojit alespoň pořádný kus dortu. Nic, žádná taková klišé nebudou. Jednak jsem po proběhlých Velikonocích uberánkovaná, uperníčkovaná a umazancovaná k smrti, jednak jsem během dvou velikonočních týdnů pekla čtyři dorty a nepočítaně koláčů a buchet pro své blízké, takže sladké nechci pár dní ani vidět. (Dobře kecám, můžu ho kdykoliv, ale svatosvatě slibuju, že žádný dort v následujících dvou týdnech už dělat nebudu :-))
Takže o důstojné zakončení děkovného proslovu se postará soutěž. A ne ledajaká. Jsme Češi a v naší kulinární tradici je řízek zakotven stejně nevyhnutelně jako upnuté kalhoty na zadku rokentrolového Elvise.
A tak vám nabízím malou soutěž o řízkovou kuchařku. Napište mi do komentářů svůj nejoblíbenější recept na řízek (klidně to nemusí být klasika, může to být řízek z mletého masa, ze zeleniny, vajec nebo sýra, nemusí být nutně jen smažený, klidně může být pečený či dušený), a já pak vylosuji šťastného výherce, jemuž pošlu tuto kuchařku.
A vylosovaný recept samozřejmě uvařím a zde na blogu vystavím.
Takže co? Zúčastníte se? Vy, vy a vy? A vy taky, vidím vám to na očích ...
Já ve svém oku zamačkávám malou slzu dojetí a moc vám děkuju, že mi tu tolerujete můj kulinářský nudismus.
A na úplný závěr malé odhalení ... tramtarará ... tak tohle jsem já ...
Zklamání? (Moc mladá, moc malá, málo hezká, málo blonďatá ...- nic, trhněte si pantoflem a já jdu něco uvařit :-))
Treska v křupavé ořechovo-makové krustě
20. dubna 2012 v 20:33 | Madla
|
Rybky nejen mořské
Už je to dlouho, předlouho, co jsem na blog vložila nějaký rybí recept. A přitom jsou u nás doma ryby pravidelnými návštěvníky. Nejradši mám samozřejmě ryby čerstvé, takový pstroužek, který se ještě před hodinkou čile mrskal v sádce u nedalekého rybníka, to je ta pravá dobrota, v níž byste pach rybiny horko těžko hledali. Jenže v zimních měsících se na rybníku bruslilo a prodej ryb byl samozřejmě zrušen. Rybárnu na našem malém městečku nemáme, takže jsem musela pravidelné týdenní výlovy (rybu míváme vždy v pátek, ale často i v jiný den, u nás není neobvyklé si rybu dopřát dvakrát či třikrát do týdne) mrazáku v různých super-, hyper-. Při výběru mražených ryb čtu vždy pečlivě etikety, abych náhodou nekoupila takové ty lisované kostky z bůh ví jakých odřezků, nebo aby mi pak po rozmražení neplaval tenounký plátek rybky v půllitru vody. Teď už se sice prodej ryb na blízkém rybníku zase pěkně rozjel, ale já se s vámi podělím o svou rychlou verzi tresky v křupavé ořechovo-makové vrstvě.
Pro čtyři osoby budete potřebovat:
4 plátky rozmražené tresky
sůl a pepř
4 lžíce máku
1/2 hrnku vlašských ořechů
80 g másla pokojové teploty
1 lžičku soli
Nejprve si umeleme či rozmixujeme ořechy. Nemusí být úplně najemno, klidně můžou zůstat hrubší kousky. Drcené ořechy si nasypeme do misky, přidáme mák a přisypeme sůl. Promícháme. Máslo si necháme povolit při pokojové teplotě, nebo ho na chvíli šoupneme do mikrovlnky. Povolené máslo přidáme k ořechové směsi a pomocí prstů zpracujeme na takovou mokřejší drobenku.
Plátky tresky osušíme papírovou utěrkou, z každé strany zlehka osolíme a opepříme a opatleme ořechovou krustou. Vložíme na plech vystralný papírem na pečení a popatelem i druhou stranu. Dobře to jde takovou tou gumovou stěrkou.
Vložíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů a pečeme čtvrt hodinky až dvacet minut do doby, až obal zpevní a zezlátne. Vyjmeme z trouby, necháme chviličku na plechu a pak můžeme servírovat.
U nás se podávalo s vařeným bramborem a gratinovaným celerem. Vážně dobrá kombinace, taková podzimní. No, třeba ještě máte schované nějaké vlašáky, kterým by už slušelo spotřebování. A jestli ne, stejně to vyzkoušejte, je to rychlé a moc dobré. Ořechová krusta vonící máslem ozvláštní i obyčejný kousek někdy trošku nudné ryby.
Zdá se vám to jako šílená kombinace? Ryba, mák a ořechy ... tím spíš to vyzkoušejte a určitě budete mile překvapeni.
Momentálně funguju v módu totálního nestíhání, vaříma peču sice ostošest i ostosedm, ale nějak nestíhám psát články o všech napečených a navařených dobrotách - tak malá ochutnávka toho, nač se můžete těšit. Vrhla jsem se na cupcakes, které mě naprosto pohltily, současně pečuju už o tři kvásky (a momentálně k tomuto článku přikusuju kváskovou bagetu), chystám pro vás hodnotnou soutěž, peču dorty, vařím, peču, samžím, zapékám, blbnu, šílím, hraju si, proklínám se, padám na ústa, zvedám se, směju se, nestíhám ... a tak dále.
Však si počkejte :-)
Nešlapejte na zebru
16. dubna 2012 v 8:18 | Madla
|
Sladké vábničky
Ne na tu, namalovanou na silnici, nebo na oblíbeného lichokopytníka v pruhovaném pyžamu, ale na výtečnou a pěkně hutnou zebru tvarohovou. Tvarohová zebra je skvělá chuťově a navíc je velice elegantní. Je to vyloženě slavnostní moučník, už jsem ho pekla několikrát a vždy měl veliký úspěch. Zebra vypadá nenápadně, ale jakmile do ní zakrojíte a zebra ukáže svá bílohnědá žebra, malí i velcí udělají obdivné "Jé!" a vy budete za mistra kuchyně.
Jelikož nejmladší dítko raději místo spánku pimpá pracičkama do hraček zavěšených na hrazdičce, nebudu pokoušet jeho dobrou náladu, budu šetřit řečmi a hned vám zebru představím.
Inspiraci jsem čerpala tady, ale jak už to u mě chodí, zebru jsem si "ozdravila" přidáním celozrnné špaldové mouky do těsta, místo Hery jsem dala voňavé české máslo a také suroviny na tvarohovou náplň jsem si přizpůsobila. A výsledek je opravdu báječný. Tady je:
na křehké těsto:
100 g másla (ne Heru fakt ne, jen máslo dodá těstu správnou voňavou chuť)
100 g moučkového cukru
1 vejce
100 g celozrnné špaldové mouky (nebo celozrnné pšeničné)
150 g hladké bílé mouky
na tvarohovou náplň:
3 měkké tvarohy ve vaničce
1 zakysanou smetanu
2 vejce
100 g moučkového cukru
40 g vanilkového cukru (nejlepší je samozřejmě domácí)
60 g kukuřičného škrobu (např. Gustin)
3 polévkové lžíce kvalitního kakaa
Rozpis ingrediencí je počítán formu o průměru dvacet centimetrů. takže pokud máte formu větší, přidejte klidně vaničku tvarohu navíc a prostě si ingredience znásobte.
Máslo si nechte povlit bu´d při pokojové teplotě, nebo jej nehcte chvíli prohřát v mikrovlnce. Nemělo by být úplně tekuté, ale tuhé taky ne. Prostě změklé máslo, no. Změklé máslo seškrábněte do mísy, přidejte k němu cukr, vyklepněte vajíčko a nasypejte oba druhy mouky. Vařečkou (já al enejradši prsty, strašně ráda se dotýkám těsta aužívám si, když se z těch pár surovin stává pěkné a pružné těsto) rychle uhněťte nepříliš lepivé těsto. To dejte buď na půl hodinky do lednice, pokud ale spěcháte (já mám pocit, že spěchám pořád), tak se nebojte hroudu těsta zabalit do igelitové fólie a ubytovat na pět minut v mrazáku.
Vychlazené těsto namačkejte (opět nejlépe prsty) do dortové formy o průměru dvacet centimetrů a to tak, aby bylo těsto i pěkně po stranách formy.
Na náplň si vemte fakt velikou mísu, vyklopte do ní tvarohy, zakysanku, rozklepněte vajíčka, nasypejte moučkový ai vanilkový cukr a promíchejte. Pak přes síto přesijte kukuřičný škrob a opravdu pořádně promíchejte.
A teď to přijde, milé pekařky amilí pekaři, náplň si rozdělte na dva zrhuba stejné díly, druhý díl překydněte do jiné misky, přisypte k němu tři lžíce kakaa a pořádně promíchejte.
A teď si vemte dvě lžíce, jednu zastrčte do bílé tvarohové hmoty, druhou pak do hmoty kakaové a na připravený korpus z máslového těsta klaďte střídavě kopeček z jedné lžíce bílého tvarohového krému, na něj dejte kopeček lžíce z kakového krému a tak pokračujte až do spotřebování obou krémů. Pokud se vám ve středu formy dělá kopec, klidně s formou trošku zatřeste, náplň si sedne a pěkně se rozprostře.
Až bude hotovo, vražte tu nádheru do trouby vyhřáté na 200 stupňů (jo, fakt na tak moc, tvarohová hmota potřebuje pořádný fajrunk na propečení) a pečte třičtvrtě hodiny až hodinu. Mě většinou stačila ta třičtvrtě hodina, ale každá trouba peče jinak, milý Watsone.
Moučník se bude po upečení ve středu ještě trošku třást, ale jakmile ztuhne, tak se zpevní, nebojte se!
Jen to chladnutí trvá krásné zebře fakt dost dlouho, nechte ji chladnout minimálně šest hodin, ale raději přes noc.
Pokud máte rádi tvaroh, budete v sedmém nebi. Ale to budete i tak, to vám garantuju. Koho by neomámil křehký máslový korpus (proč se asi říká máslový a ne Herový?) plný nadýchaného, šťavnatého a jemně sladkého tvarohu. Pro mě osobně je tahle zebra prostě ta nejlepší.
Tak ji vyzkoušejte a dejte vědět, jestli se náhodou třeba nepletu.
Tak dobrou chuť!
Dáte si Pikachu a nebo Focacciu?
10. dubna 2012 v 11:13 | Madla
|
Slané potěšení
Po sladkých Velikonocích, které jsem strávila ve snaze ukrýt před dítěčí pozorností množství nekvalitních čokoládových a hlavně pseudočokoládových figurek roztodivných tvarů a velikostí, je načase spavit si chuť něčím slaným, jednoduchým a skvělým.
Focaccia splňuje všechna tato kritéria a je tak snadná, že ji zvládne skoro samo i tříleté dítko. Nevěříte? Recept, postup i fotografie jsou toho důkazem.
Na dvě velké placky nebo na zhruba osm placek ve velikosti malé ženské dlaně (já mám dlaně malé jako šimpanzí mládě, takže pokud vám příroda nadělila velké lopaty, budete mít placek přirozeně míň) budete potřebovat:
500 g hladké bílé mouky
0,5 lžičky cukru
25 g čerstvého droždí
300 ml vlažné vody
1,5 lžičky soli
0,5 lžičky cukru
Na potření:
olivový olej
Na pokladení a posypání:
olivy
rozmarýn (nejlíp čerstvý, ale když bude sušený nebude to žádná trága)
Do většího hrnku nebo menší misky (tady už na dlaních nezáleží, je to čistě otázka volby) rozdrobte droždí, přilijte trošku vlažné vody, přisypte 0,5 lžičky cukru a lžíci hladké mouky. promíchejte, aby vám vznikla jemná kašička. Kašičku-kvásek dejte na teplé místo na čtvrt hodinky. Pokud máte čerstvé droždí, měl by kvásek pěkně vzejít a nabobtnat. Pokud nemáte čerstvé droždí, máte smůlu, zanadávejte si a jděte do obchodu pro další. A postup opakujte.
Do velké mísy si prosijte zbytek mouky, přilijte vodu a nakynutý kvásek. Vše pořádně vařečkou (a pak třeba rukama - tuhle část hnětení si užívám) propracujte, až vám vznikne hladké těsto, které se nelepí na dno a boky nádoby. Pokud těsto lepí, přisypte trošku mouky.
Propracované těsto (pokud jej hnětete spolu s dítětem předpředškolního věku), dejte mísu s těstem na zem, ať se vám pak líp zametá binec) přikryjte čistou utěrkou nebo igelitovou fólií a dejte na hodinku kynout na teplé místo. Při kynutí zabraňujte dítěti, aby do těsta neustále dloubalo prstíkem ...
Z vykynutého těsta vypracujte buď dva velké bochánky, nebo si ušoulejte tlustého hada a nožem odkrajujte kousky, které dáte na plech pokrytý pečícícm papírem. A pak instruujte prácelačné dítko, aby placku těsto zploštilo (prostě, aby do něj pláclo rukou). Dítko, užírající olivy, dále poproste, aby vtlačilo do vzniklého plackoidu olivy. Poté tyto podivné tvary poklaďte rozmraýnem a pokapejte olivovým olejem.
Předehřejte troubu na 220 stupňů a frkněte je do trouby. Z bezpečné vzdálenosti pak se zatajeným dechem sledujte, jak se placky krásně nafukují a olivy z nich vyskakují jako malí námořníci z potápějící se lodi.
Nechte aspoň trošku vychladnout apusťte se do nich.
Odměnou vám bude sice ušpiněné, leč šťastné dítě a hlavně křupavá a vláčná dobrota se spoustou vzduchových bublin.
Tak dobrou chuť a pamatujte, že kdo si hraje, nezlobí ...
Sladké Velikonoce
6. dubna 2012 v 13:47 | Madla
|
Sladké vábničky
Já vím, já vím, slíbila jsem rajskou omáčku, když už jsem konečně stvořila ty knedlíky, tak ať je máte v čem omočit, ale Velikonoce už nám dejchaj na záda (i když podle venkovních teplot to vypadá, že bysme se měli pomalu chystat spíš na vánoční pečení)a já jsem pekla, až mi skoro za patama hořelo, takže se s vámi musím prostě podlěit o své voňavé výsledky.
První jsem se vrhla na mazanec. Loni ten můj totiž nebyl vůbec dokonalý. Chutově byl skvělý, to jako jó, o tom žádná, ale vizuálně připomínal spíš létající talíř. Prostě to byla necelé tři centimetry tlustá placka. Takže letos jsem se vrhla na mazanec podle Lucie, trošku si ho ozdravila přidáním špaldové mouky a třtinového cukru (abych měla pocit, že si toho předvelikonočního mlsání užívám uvědoměle) a do těsta jsem místo rozinek přidala báječně nakyslé brusinky. A bylo to úžasné!
Kus mazance jsem opět dala tchyni jako poděkování za hlídání naší akční ratolesti a byla jsem obdařena takovou chválu, že jsem se ani nestačila červenat. Tenhle mazanec krásně voní máslem a svou chutí a vláčností připomíná spíše biskupský chlebíček. Je úžasný. Tady je Luciin vzor a tady máte mou variantu.
200 ml mléka
60 g cukru muscovado
60 g cukru domácího vanilkového cukru
30 g droždí
300 g polohrubé mouky
200 g hladké celozrnné špaldové mouky
špetka soli
3 žloutky
kůra z jednoho citrónu
50 g brusinek
50 g plátkovaných mandlí
120 g rozpuštěného másla (nesmí být ještě horké)
vejce na potření
Z části vlažného mléka, lžičky cukru, dvou lžiček hladké mouky a droždí si uděláme kvásek a necháme ho na teplém místě vzejít. Do mísy si prosijeme obě mouky,které osolíme špetkou soli. Přilijeme vzešlý kvásek, tři žloutky a zbytek mléka. Přisypeme oba druhy cukru, muscovado (dodá krásnou hnědou barvu a karamelovou chuť) a domácí vanilkový cukr (o chuti tu snad mlvuit nemusím :-)) , citrónovou kůru, brusinky a plátky mandlí a opatrně vařečkou propracujeme. Přilijeme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme tužší těsto, které necháme asi hodinu kynout na teplém místě. Nakynuté těsto znovu propracujeme a zformujeme z něj bochánek, který dáme na plech vyložený pečícím papírem ještě další půlhodinu kynout. Mazanec potřeme rozšlehaným vejcem, střed nařízneme do kříže a pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů asi deset minut, poté snížíme teplotu na 160 stupňů a dopečeme ještě půl hodiny. Pokud začíná mazanec hodně hnědnout, přikryjeme jeho povrch alobalem.
Je dokonalý! Křehký, jemný, vláčný, máslem vonící. Doufám, že nikoho nenapadne tam cpát místo másla Heru, použijte pěkně to nejvkvalitnější a nejlepší máslo jaké seženete, vanilkový cukr jedině domácí (žádné fialové hnusy s etylvanilinem prosím). Díky špaldové mouce a třtinovému cukru je sice výrazně hnědší, ale cukr muscovadu mu dodá mazanci příjemný karamelový podtón a špaldová mouka zase jemnou oříškovou příchuť. O křupavých mandlích asi netřeba dlouho povídat, a že se brusinky postaraly svou nakyslostí o příjemné vyvážení chuti, to je snad jasné.
Ani jsem netušila, že se po něm tak zapráší. Ačkoli ho byl fakt pořádný kus, mizel neskutečně rychle a já jen koukala, jak si manžel chodí pořád pořád ukrajovat a jak bych ho mohla vystopovat jen podle máslem a mandlemi vonících drobečků.
Rozhodně si ho udělejte a třeba ještě dnes! A aby nebyl zase až tak strašně zdravý, namažte si ho trošku poctivým českým máslem. Džemy ani marmelády netřeba, chutná opravdu skvěle jen s lehkou máslovou pokrývkou.
Mazanec byl byl zbaštěn za neuvěřitelné dva dny a já měla zase neodolatelnou chuť stvořit něco tematického. I vzpomněla jsem si na prastarou keramickou formu beránka, která obložená silnou vrstvou prachu odpočívá na půdě. I vyslala jsem svého drahého, aby formu donesl, pěkně ji umyla a začala vymýšlet, jakýmže těstem ji naplním. Tu jsem svým slovanským bokem zavadila o mrazák a v hlavě se mi rozsvítila varovná kontrolka. Bílky, blikalo tam, v mrazáku mám nasysleno spoustu bílků! I nadešel jejich čas. Čas zúčtování bílků, čas superbílkového beránka. Pro recept a inspiraci jsem si zašla sem a beránka jsem obměnila tak, že jsem do bílkového těsta přidala své oblíbené brusinky a slunečnicová semínka.
Takže jestli jste pilní a křečkujete si bílky do zásoby, na makronky si ještě netroufáte a Pavlovy máte stejně jako já už plné zuby (protože ji na přání lačných pečete prostě furt), pusťe se do tohohle bílkového beránka.
Na těsto si nachystejte:
7 bílků
špetku soli
160 g moučkového cukru
160 g hladké mouky
70 g rozpuštěného másla
slunečnicová semínka
sušené brusinky
Z bílků a soli ušleháme sníh. Po malých dávkách přisypáváme cukr a ušleháme dotuha.
Vařečkou zlehka vmícháme mouku s vlažným máslem a brusinky se slunečnicovými semínky.
Těsto urovnáme do vymazané a vysypané formy a asi hodinu pečeme na 180 stupňů.
Beránek nádherně voněl a vypadal moc hezky i bez zdobení. Pohled zezadu:
Já jsem však měla rozmražené ještě čtyři bílky, takže jsem je ušlehala se špetkou soli, po částech jsem přidala 240 g cukru krupice a došlehala dotuha. A pak jsem bílkem nahatého beránka pěkně opatlala a vrazila ho do trouby vyhřáté na 100 stupňů ještě na hodinu dosušit, aby mu bílkový kabátek pěkně zatuhl.
A pak jsem jen citronovou polevou (citronová šťáva + moučkový cukr) přilepila oči z lenitek a pusu z brusinky).
A na světě byl superbílkový beránek.
A byl skvělý - jemný a vláčný, tak akorát sladký, prostě dobrota. Pokud budete svého beránka taky upgradeovat tímto způsobem, nezapomeňte jej zdobit přímo na plechu vystlaném pečícím papírem, protože jinak by se vám beránek dost špatně transportoval do trouby.
Když jsem hotového beránka dala na stůl, ani jsem netušila, s jakým nelíčeným obdivem se setká. Naše tříletá ratolest po poobědovém posilujícím spánku spatřila beránka a po zavýsknutí: "Jé, beránek!", začala vykládat, že půjde s beránkem na pastvu, bude mu nosti travičku a bude se s ním kamarádit. A v nestřeženém okamžiku ulouplo dítko kousek bílkové polevy a začalo beránka hladit po holých zádíčkách ... A když jsem mu chtěla milého beránka nabídnout coby krmi ke svačině, hned jsem vypadala jako Herodes, který mu chce zaříznout jeho nového nejlepšího kamaráda.
Nakonec se "porážka" beránka přeci jen uskutečnila a dnes z milého superbílkáče zbyl poslední kousek. A já jdu péct dalšího. Co bych pro rozzářené dětské oči a nelíčenou radost neudělala ...
Sladké Velikonoce Vám všem a dámám všeho věku co nejméně bolavých sedacích partií.
Pravý a nefalšovaný houskový knedlík
31. března 2012 v 21:46 | Madla
|
Přílohy a omáčky všelijaké
Nevím jak vy, ale já nemám ráda knedlíky. Což je v Čechcách asi průšvih, protože knedlíky považujeme za svůj kulinářský poklad a kdo nám chce sáhnout na knédl, musí počítat s tím, že se rozzlobíme a budeme zlí. Ale já, i přesto, že jsem knedlíky nikdy v lásce neměla, jsem asi divná, protože jsem si chtěla vyrobit svůj vlastní, domácí kynutý houskový knedlík.
A proč, ptáte se a zajisté se ptáte správně. Abych zjistila, jestli mi i domácí verze knedlíku bude chutnat, nebo jestli mám těm břichatým kynutým potvorám bez chuti a bez zápachu zavřít kuchyň na petlici. Nikdo mě nenutil se střelnou zbraní u spánku (manžel též nerad knedlíky), bylo to mé svobodné rozhodnutí a já ho nakonec vůbec nelituju.
Za časů našich babiček (pro nastupující foodgeneraci už možná spíš prababiček) platilo, že se dívka nemá vdát dřív, než umí uvařit knedlíky. No tak tohle pravidlo jsem teda porušila a pod čepec se dostala knedlíkem nepolíbená. A bylo na čase to změnit.
Jako svůj úhelný kámen jsem si zvolila recept na kynuté houskové knedlíky podle Šárky Škachové z její kuchařky Rande s gurmánkou v české kuchyni.
na dvě opravdu veliké šišky knedlíků budete potřebovat:
750 g hrubé mouky
1 kostku (42 g) čerstvého droždí
1 žloutek
350 ml vlžaného mléka
2 den staré housky (já použila polovinu velké domácí bagety)
1 lžičku soli
Nejdříve si připravíme kvásek (né ten žitný na chleba :-)) smícháním droždí, lžičky cukru, dvou lžiček vlažného mléka a lžičkou hladké mouky. Necháme vzejít na teplém místě. Chvíli se nebude nic dít, ale pokud máme čerstvé droždí, začne zprvu hladce umíchaná kašička pěnit a poté vyběhne. Odvážíme si mouku, osolíme ji lžičou soli, dáme ji do mísy, vlijeme polovinu množství vlažného mléka (tedy 125 ml) , přiáme kvásekm, žloutek a těsto pěkně propracujeme. po chvilce přilijeme zbytek mléka. Vařečkou (nebo rukama, já jsem pro ruční práci) zpracováváme tak dlouho, až se těsto nelepí na mísu ani na vařečku. když je těsto propracované, přidáme k němu nakrájené pečivo. Já tam hrkla polovinu domácí bagety, protože když jsem konečně našla svou ideální slečnu bagetu, byla jsem z ní v tak euforickém stavu, že u nás doma bylo pár týdnů doslova přebagetováno :-)
Zpracované těsto an knedlík přikryjeme potravinářskou fólií a necháme jednu hodinu kynout na teplém místě.
z těsta poté ušouláme ušouláme na pomoučené pracovní ploše dvě šišky a necháme je ještě půl hodiny dokynout.
Těsta je opravdu dosti, takže já bych příště možná udělala šišky raději tři menší než dvě obrovité. Ony totiž za tu půlhodinku opravdu ještě slušně nabydou.
Do velkého hrnce napustíme vodu do výšky 3 cm, vložíme do ní pařák na knedlíky, na pařák položíme složený plátěný ubrousek (mě posloužila látková plena - v tomto případě mimořádně čistá) a na něj dáme knedlík. Vodu v hrnci přivedeme k prudkému varu, přiklopíme poklicí a v páře vaříme třicet minut. Poté hrnec odstavíme,knedlík opatrně vyjmeme (bacha, fakt klouže a je těžkej), vidličkou na několika místech propíchneme a necháme uniknout páru. Aby byl knedlík hezky voňavý, potřeme ho vodu, ve které jsme rozpustili plátek másla.
A výsledek? Byla to bobma! odměnou mi byl nádherně kyprý a správně nadýchaný knedlík a protože jsem ho vydatně potřela omáslovanou vodou (spíš teda to bylo máslo s troškou vody :-)) nádherně voněl a chutnal fakt skvěle. A to prosím nemám ráda knedle!
Samozřejmě, že nevypadal tak uhlazeně jako jeho průmyslově vyráběný kolega, jako malé sopečné vyvřeliny z něj čněly kousky pečiva, ale byl tak doobrý, že na něj mám zase chuť. (Jo, jinak ten talíř je jen zamaštěný od vody s máslem na potírání knedlíku, tenhle poslední bod opravdu nevynechejte, jinak to nebude ono).
Byl opravdu skvělej a tak, když je teď zase taková hnusná zima a pořád prší (a možná někde i sněží), tak si honem udělejte nějakou dobrou omáčku nebo gulášek a k tomu poctivý domácí houskáč.
Stojí za to!
A komu dělal knedlík garde na talíři? Skvělé a voňavé rajské, ale o té až někdy příště, jo?
Tak dobrou poctivou chuť a nohy v teple a v suchu vám přeje Madla!
Zde hledá 