Vepřové v mrkvi podle Romana Vaňka aneb je čas na útěšná jídla

16. listopadu 2015 v 19:29 | Madla |  Maso hraje prim
Já vím. Fakt vím. Vím. Jsem si toho vědoma. Přiznávám vše. Bez mučení. Flákám to tady. A hrozným způsobem. Co článek, to si sypu popel na hlavu a zároveň na ní mám máslo. Ale není mi to šumák. Prdí mě to. A pěkně. Leč každodenní rutina, každodenní vaření a obsedantně kompulzivní úkony v podstatě se neustále zabývající jen dětmi, jídlem a domácností (přesně v tomto pořadí) mě vycucávají jako citron.
Je náročné i normálně mít doma prvnáčka. Ale mít doma prvňáčka, který při každém sebemenším nezdaru sebou plácne o zem, ječí a mlátí kolem sebe, je mazec. A to si teď už pískám, protože prvotní záchvaty vzteku a agrese při výrobě domácích úkolů jsme zvládli. Leč bylo to perné a občas to perné ještě je. Toník chce mít totiž všechno strašně rychle hotové. Je perfekcionista. To má po mě a taky po manželovi. Takže dvojnásobný perfekcionista. A první třída je záhul. Každý den tři úkoly. A já se snažím být klidná, leč pevná a zásadová. Ale někdy mám chuť si k těm úkolům nalít sklenku vína a nezůstat u jedné.

A když k tomu připočtete druhé dítko, které je nedoslýchavé, téměř nemluví a blbě se mu kvůli artritidě chodí, je to mazec. Září ještě jakž takž šlo, Kubík byl ve školce spokojený jako pakomáří larva v bahně, Toník si celé září stěžoval, jak je to ve škole jednoduchý. A přitom měl při úkolech pravidelně výše zmíněné záchvaty vzteku.

Jenže pak byl říjen, Kuba onemocněl. A když už byl zdravý a mohl do školky, měli zrovna divadlo a tak mi paní učitelka nabízela, jestli ho nechci nechat doma. Protože by to neušel. Což je jasný. Fakt by to neušel. Doma to zvládá, ve školce též, ujde i kratší procházku, ale přesun ze školky přes skoro celé město by fakt nedal. A tak jsem se nabídla coby doprovod. Po svačince jsem už stepovala v šatně, pomáhala převlékat a obouvat dětičky, Kubu jsem naložila na kočár, zakryla ho deštníkem, protože lilo jako z konce. Náš golfáč se ovládá dost blbě i oběma rukama, takže já jsem žádný deštník mít nemohla. Mokrá jako myš jsem spolu se školkou dorazila ke kinu, kde se mělo divadelní představení odehrávat. Pomohla jsem učitelkám vysvléct pár dětí a pak jsem zase šupajdila domů. A za necelou hodinku zase do kina. A zase oblékat děti do bundiček a pláštěnek, Kubu do kočárku. Byla jsem slitá úplně durch a to nejen deštem. Ve školcce začal Kuba samozřejmě natahovat, že nechce být na oběd. Po uklidnění, že po obědě přijdu, se teda nechal ochotně vysvléct z mokrého oblečení a šel baštit. A já si na zhruba dvacet minut mohla jít taky domů a vzápětí jsem zase chváatala pro dítko. Fakt úžasný a povznášející zážitek.

Samozřejmě jsem si ho mohla odpustit, dítko odhlásit ze školky a mít ho ještě jeden den doma. To by samozřejmě problém nebyl. Leč já nechci, aby Kubovo zdravotní znevýhodnění ho omezovalo tak, že by nemohl na výlety, do kina a divadla se školkou apod. Hrozně ho to baví, tak proč by měl být doma, kde se akorát nudí. Potřebuje děti, komunikovat s nimi, snažit se jim dorovnat. A tak jsem začala pátrat o možnosti asistence pro Kubu. A začal kolotoč obvolávání pedagogických poraden, poté speciálních poraden, až jsem nakonec našla štěstí ve speciálně-pedagogickém centru pro sluchově postižené v Olomouci. A krom toho jsem ještě lítala na sociálku. Takže během října jsem se musela začít sžívat s nálepkou matky postiženého dítěte. Což není jednoduché, ale pokud chcete asistenta pro dítě, holt to jinak nejde.

Takže s Kubíkem jezdíme do Olomouce na takzvanou edukaci, krom toho chodíme na logopedii, každý týden na injekci kvůli artritidě, čekají nás lázně a já doma vařím teplá, uklidňující jídla, protože takový talíř plný voňavého vepřového v mrkvi je lepší než hodina u terapeueta. A vyjde to levněji.

Je hnusně, prší, tak pokud si chcete udělat dobré jídlo,stačí vám pár kvalitních ingrediencí, a hned vám bude líp. po těle, i po duši. To zaručuju.

Rozpis na zhruba 6-8 porcí:

1 kg vepřové plece
500 g mrkve
3 středně velké cibule
4 lžíce másla
1 l vývaru
špetka muškátového oříšku
citronová kůra
sůl
pepř
lžíce cukru krupice
citronová šťáva na dochucení
plátek másla

Postup:

Na čtyřech lžících másla orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, dokud není krásně dozlatova. Přidáme na menší kostičky pokrájené maso a restujeme také pěkně dohněda. Zalijeme vývarem, osolíme, opeříme, přidáme špetku muškátového oříšku a citronové ků§ry a pod poklicí dusíme cca 40 minut. Přidáme na hrubší kolečka nakrájenou mrkev a podle potřeby přilejeme zbytek vývaru a dusíme ještě zhruba čtvrt hodinky až dvacet minut, dokud nejsou mrkev a maso měkké.

Dochutíme cukrem a citronovou šťávou. nakonec do ještě horkého masa v mícháme plátek másla pokrájený na kousky a už dále nevaříme.



Tohle ídlo je fakt neuvěřitelná pecka. Měkké voňavé maso, dochucení muškátovým oříškema citronovou kůrou fakt dělá divy. Já jsem vepřové v mrkvi vždycky ve škole nesnášela, ale když ta mrkev není uvařená úplně do mrtva a předá jídlu svou krásně sladkou šťavnatou chuť, hmm, to je páni balada.

Recept není z mé hlavy, ale jak sám nadpis napovídá, jedná se o recept z božské kuchařky Poklady klasické české kuchyně. A jsou v ní vážně učiněné poklady, omáčky jinak než podle Vaňka už nedělám, když vařím bramboračku, tak vždycky nejdřív osmahnu kořenovou zeleninu a až potom cibuli, omáčky a krémové polévky vždycky zjemním plátkem másla. Hmmm, jen co to čtu, už mám na tohle jídlo zase chuť.

Křivdám ze školní jídelny dává tahle božská mana pořádně na prdel. Vy si podávejte s čím chcete, mě k vepřovému v mrkvi perfektně pasuje rýže basmati s hráškem.

 

Banánovo-mandlové cupcakes s lanýžovým Baileys krémem

22. září 2015 v 10:05 | Madla |  Sladké vábničky
Prázdniny uběhly jako voda a já se přiznám, že jsem během prázdnin blog hodně zanedbávala. Ale vzhledem k šíleně horkému létu, jednomu akčnímu (už teď) prvňáčkovi, který se skoro nonstop nudí, pokud mu někdo neustále nevymýšlí nějakou činnost a špatně chodícímu Kubíkovi, kterému jsem naopak musela hledat nějakou zábavu, která se dá dělat pokud možno vsedě (a není to sledování pohádek na počítači) byla docela fuška. A když k tomu připočtu šílenou rekonstrukci poloviny domu, pracovně zaneprázdněného manžela a neustálé pendlování po dokorech, je vůbec div, že jsem to léto přežila.

Zdraví fyzické teda dostávalo zahulit pořádně, a když už jsem se těšila, že si odpočinu a trochu se uvolním na svatbě své hodně dobré kamarádky ještě ze střední školy (hrůza let, ani to radši nebudu počítat...), chytil mě krásný ... zánět ledvin.
Teď už je to naštěstí dobrý, blahoslaveno budiž září, které zaměstnává staršího synka v první třídě a toho mladšího, který bohudíky zatím školku zvládá.

A já tak konečně můžu začít zpracovávat resty a recepty, o které bych vás, své skvělé a oddané čtenáře, rozhodně ochudit nesměla. Budu se zuby nehty držet sezóny a domácí višňový sirup a smetanovou jahodovou zmrzlinu se Sherry si teda nechám na příští prázdniny, ale o tyhle cupcakes se podělit prostě musím. Ačkoli jsem je pekla před víc než měsícem a půl, ještě pořád je mám uloženy v chuťové paměti, a protože zmizely neuvěřitelnou rychlostí, musím si na ně zapsat recept, než ho zase díky své vrozené senilitě, zapomenu.



Na cca 20 cupcakes si nachystejte:

150 g předem upražených jemně mletých mandlí (i se slupkou)
150 g polohrubé mouky (celiaci použijí 100 g kukuřičné polohrubé a 50 g Gustinu)
150 g třtinového cukru
3 hodně zralé banány
150 ml domácího mandlového mléka (nebo obyčejného mlíka, nebo kefíru)
2 lžičky prdopeče nebo vinného kamene

Nejprve si upražte v troubě nebo nasucho na pánvi mandle (v troubě je dejte na čtvrt hodinky na 200°C, na pánvi je nechte tak deset minut, občas spánví zatřeste, ať se mandle opečou rovnoměrně. Ještě horké mandle umixujte. Rozmixované mandle smíchejte s moukou a třtinovým cukrem a s prdopečem. Promíchejte. Přidejte mandlové mléko (recept bude snad co nevidět) a rozmačkané banány. Promíchejte a do nižšího papírového košíčku dejte jednu lžíci těsta. Pešte asi 20 minut v předem vyhřáté troubě na 180°C.

I když mi mléčné výrobky žádné velké problémy nedělají, tohle léto jsem tak nějak žila skoro bez nich (ty zmrzliny se nepočítat, že jo...), takže pokud máte dietu, v níž musíte oželet vejce, lepk a mléčné výrobky, udělejte si děsně dobré muffiny. A pokud mléčné výrobky můžete, ozdobte si muffiny krémem a hnedle jedle máte krásný cupcaky.


Na lanýžový krém s Baileys:

200 g mléčné čokolády (používám belgickou mléčnou se 36 % kakaa)
60 ml smetany ke šlehání
40 g másla
60 ml Baileys (nebo jiného karamelového likéru)

na ozdobu:

višně a cukrová srdíčka

Postup:

Nad vodní lázeň (na hrnec s horkou - ne vařící vodou, položte skleněnou či nerezovou misku) a nasypte tam pecičky mléčné čokolády (nebo čokoládu rozlámanou na kostičky), přilijte smetanu, likér a přidejte nakrájené máslo. A nechte za občasného míchání rozpustit. Krásně hladký čokoládový krém nechte vychladnout na pokojovou teplotu apak ho šupněte do lednice. A za hodinku už by měl být tak akorát tuhý, aby se vám s ním pěkně zdobilo.

Já jsem na zdobení antitalent, eleganci volím nedbalou jak v módě, tak v případě dortů a cupcakes, takže já si vystačila s malou lžičkou, višněma a curkovýma perličkama. A i tak to vypdalo kupodivu dobře.


Ale hlavní je ta chuť, která je opravdu úžasná. I samotný "korpus" je díky banánům krásně šťavnatý, mandle mu dodávají strukturu a samozřejmě úžasnou mandlovou chu´t a třtinový cukr dodává jemné karamelové aroma.

A lanýžový krém s Baileys ... hmmm, v misce mi zbyl po dozdobení ještě kousek a já se přiznám, že jsem nikomu nenechala ani trošku oblíznout a na tajňačku jsem si chodila ak dlouho umlsávat, až mi nešly dopnout nově koupené gatě...

Brownies s vlašáky a rybízem

17. srpna 2015 v 10:50 | Madla |  Sladkosti bezlepkové
Tak konečně se má snad ochladit, i když u nás v Uničově je pořád 30°C a dusno k zalknutí. Za pořádnou bouřku bych prodala i svůj poslední svetr, tak se těším na ochlazení. A to máme výhodu, že bydlíme ve starém domě s tlustými zdmi. Jenže ty tlusté zdi do sebe naabsorbují tolik tepla, že větrání celou noc a dopoledne vnitřní prostory stejně neochladí. A já dnes navíc udělala tu blbost, že jsem ráno v naší dočasné pidi kuchyni zapnula troubu a pekla v ní hodinu a půl maso.

Jako oběd byl moc dobrý, ale z krásných necelých 27°C vyšplhala dík troubě teplota na hnusných 30°C a já pak v duchu nadávala jako špaček. Ale pokud se u vás už ochladilo a pokud máte chuť vysřídat nepečené dezerty a zmrzliny za něco hříšně čokoládového a bez mouky, tady máte recept.

Tyhle brownies jsou nádherně čokoládové, bez mouky, s kousíčky křupavých ořechů a kávovou dochutí. A rybíz na povrchu je opravdu super, jeho kyselost krásně celek vyvažuje. Je to tak dobrý, že si budete chtít pořád a pořád přidávat.


Takže recept, ju?

na cca 10-12 porcí:

100 g vlašských ořechů
200 g třtinového cukru
60 ml kvaltiního espresa
80 g másla
250 g hořké čokolády (minimálně 70%)
4 vejce
velká špetka soli
rybíz

Vlašáky opražíme buď nasucho na pánvi nebo v troubě. Krásně se tak rozvine jejich chuť a vůně. Stačí deset minut v troubě vyhřáté na 200°C. Ještě horké je rozmixujeme v mixéru.
Máslo, kávu a čokoládu nalámanou na kousky rozpustíme ve vodní lázni.
Žloutky našleháme s cukrem do lehké pěny, oddělené bílky vyšleháme dotuha. K rozpuštěné čokoádové směsi přidáme vlašáky a žloutky a řádně promícháme. Potom jemně zapracujeme bílky.

Směs nalijeme do máslem vymazané kulaté formy o průměru 28 cm. Povrch poházíme opraným rybízem. Pečeme při 160°C cca 25-30 minut. Prostředek by se měl trošku třást a působit nedopečeně.


Necháme pořádně vychladnout a až poté krájíme na porce.


Tyhle brownies jsou nejlepší, jaké jsem zatím pekla, a to jsem vysřídala opravdu hodně receptů. Jsou zcela bez mouky, takže si na nich můžou pošmáknout i celiaci. Jsou krásně hutné, uvnitř jemně mazlavé a rybíz jim dodává příjemnou kyselinku.


Tak co, vyzkoušíte je? Já určitě brzy, protože zatímco jsem včera začínala psát tenhle článek, dnes se ochladilo na krásných 24°C, prší, prší jen se leje a já mám zase neodolatelnou chuť na upgradeovanou čokoládu v jiném skupenství.


Tak dobrou chuť a léto podle vašich představ Vám přeje Madla!
 


Listový salát s malinami a gorgonzolou

6. srpna 2015 v 17:30 | Madla |  Salátové lupení
Podle posledních příspvěků na blogu to asi vypadá, že doma cukr přesypáváme lopatou, spíme v něm a pak si ho dáme k snídani, obědu a večeři. Bohudík realita je jiná a naše lednice je k prasknutí nacpaná ovocem a zeleninou, občas domácím sýrem, tvarohem od farmáře a domácími vajíčky. A když je vedro, byla bych celé dny schopna přežít jen na melounech, výborných maminčiných šťavnatých rynglích a červeném angreštu. Jenže když máte malé děti, máte se zmrzlinou nebo melounem na oběd smůlu. Děti chtějí polívku a teplé jídlo, k obědu i k večeři. Nevím, jestli jen ty moje, ale náš šestileťák je schopný zblajznout dva plné talíře polívky, pak si dát poctivou dospěláckou porci hlavního jídla, k tomu salát a za dvě hodiny má zase hlad. A tak vedra nevedra, musím vyvařovat každý den. A děsím se puberty, to budu muset asi vařit ve vaně.

Ale když se poštěstí a mí úžasní rodiče si vzmou na celý den na hlídání oba naše milované Příšeráky, je to pohoda. Nikdo po mě nic nechce, můžu si všechno v klidu udělat, obědvat zmrzlinu a pak si klidně za hodinu dát tenhle výbornej salát. S Gorgonzolou, kterou z Brna přivezl můj drahý, s posledními malinami od tchyně a čerstvým listovým salátem to byla lahůdka.
Tak pokud náhodou narazíte na nějaké maliny, určitě si ho udělejte!


Orientačně si nachystejte:

opláchnuté a oklepané listy salátu (hlávkový,ledový...)
Gorgonzolu (ať vás ani nenapadne ji nahrazovat Nivou!)
čerstvé maliny

Na zálivku:

šťáva z jedné limetky
lžička medu
lžíce oliváče


Omyté salátové listy natrhejte, nasypte na ně rozdrobenou Gorgonzolu a maliny, přelijte zálivkou (jednoduše smíchejte ingredience), zlehka promíchejte a ihned podávejte.


Je úžasnej, nekecám! Křehké lístky salátu, sladkost malin a sametová jemnost Gorgonzoly jsou opravdu úžasnými spojenci.
Ach, ach a ještě jednou ach. Škoda, že sezóna malin je tak proklatě krátká!


Domácí rybízový sirup

1. srpna 2015 v 10:45 | Madla |  Pitíčka
aneb když nevíte co se spoustou rybízu. Možná máte zahradu a na ní spoustu rybízových keřů, které je vám každý rok líto zplanýrovat a tak každý rok trpíte pod rybízovou nadvládou. Já zahrádkou nevládnu a náš pidi dvorek momentálně zavalený cihlami, pískem a míchačkou pojme tak maximálně višeň Morelu, která plodí v neskutečném množství tak kyselé plody, že by zkřivily úsměv i zavilému optimistovi šňupajícímu duhu.

Ale protože jsem před třemi roky vymluvila vedle bydlící tchyni masakr jednoho rybízového keře, jsem od té doby zásobena rybízem velmi vydatně. A tak, když jsem měla doma přes dvě kila nakyslých červených perel, gůglila jsem, gůglila, až jsem vygůglila zázrak. Rybízovej sirup. Bomba, pecka, pojedeme do Německa.

Naše děti si totiž v zařízení zvaném školka navykly na šťávu. Sirupem oslazenou vodu jim dává též babička. Doma dětem do té doby stačila čistá kohoutková nebo ovocný nebo bylinkový čaj (sypaný kvalitní, ne žádná pudrová šméčka). Ale doma se začaly dožadovat sirupu. A prootže sirupy z obchodu jsou co se týče opravdového obsahu ovocné šťávy děs a bída, a ty kvalitní jsou fakt drahé, byla jsem ráda, že jsem na této stránce narazila na poměrně jdnoduchý recept na rybízový sirup.

Je fakt dobrý (no musela jsem ochutnat, ne?), chutná i manželovi, který jinak mé dosavadně vyráběné bylinkové sirupy nepije (na těch si zase ujíždím já :-)). A tak musím říct, že jsme bohatě zásobeni čtyřmi flaškami vynikajícího sirpu. A jak na něj se dočtete dále...

Budete potřebovat:

2,5 kg rybízu (nebo jiného ovoce)
1,5 l vody
1 kg cukru na 1 l šťávy

Odšťopkovaný rybíz vypereme ve studené vodě, nasypeme do hrnce (v mém případě do dvou velkých hrnců), promačkáme šťouchadlem na brambory a zalijeme vodou. Zakryjeme poklicí a dáme na chladné místo 48 hodin odpočívat.
Pak už zbývá jen přepasírovat, přidat cukr a povařit. Já kvůli větší výtěžnosti šťávy rybíz rychle prohanal mixérem, pak jsem rybízovou šťávu nalila přes cedník vysltaný látkovou plenou a ždímala jsem a ždímala. A šlo to rychle, mnohem rychleji než klasické pasírování. Přepasírovanou šťávu jsem nalila do hrnce, na litr šťávy přidala kilo cukru a vařila jsem za občasného míchání, dokud teplota nestoupla na 80°C. Pak jsem var snížila a ještě jsem deset minut povařila. A sbírala jsem pěnu. Teplý sirup jsem stočila do horkou vodou vypláchlých lahví a ve sklepě je mu fajn. Nekazí se, ale je tak dobrý, že mám pocit, že do zimy nepřežije :-)


A co s vylisovanou rybízovou hmotou? Rozhodně ji nevyhazujte! Udělejte jí pěkné místečko v mrazáku a až budete dělat džem nebo marmeládu s ovocem s nízkým obsahem pektinu, jednoduše místo jedné třetiny ovoce přidejte rybízovou drť. A obejdete se bez želírovacích přípravků.

Tak doboru sladkou chuť a krásné léto přeje Madla.

Tvarohovo-kokosové knedlíčky nejen pro horké dny

22. července 2015 v 10:42 | Madla |  Sladké vábničky
Jaké by to bylo léto bez sladkých knedlíků? No, u nás v podstatě normální, pokud by v naší rodině vládl patriarchát, ale protože kuchyni vládnu tvrdou artritickou rukou já, vládkyně Madla, bez knedlíčků se neobejdeme. A tak, když je nouze a časová tíseň nejvyšší, kvalitní tvrdý tvaroh (ten od Osičků, samozřejmě), jedno vajíčko, trocha kokosu a mouky to jistí. A hebké knedlíčko-nočky bez tuku a cukru jsou na světě za chviličku.


Pro čtyři osoby budete potřebovat:

250 g tvrdého tvarohu
1 vejce
1 lžíci medu
4 vrchovaté lžíce kokosu
4 vrchovaté lžíce mouky (já jako celiak volím většinou rýžovou nebo jáhlovou)
špetka soli


A to je všehno přátelé. Všechno hezky zpracujete a ušouláte v posypaných rukou malé pinpongové míčky. Těsto trošku patlá (hlavně, když použijete bezlepkovou mouku), takže si občas pomoučete dlaně a ke konci šoulání si je namočte do studené vody. Vkládáte do vařící vody a hned jak vyplavou, jsou hotové. Podáváme s jogurtem, nebo rozmačkaným ovocem, nebo přelité rozpuštěnou čokoládou.


Mňam!

Na tyhle knedlíčky jsem nenatrefila sama, ale dělám je už dva roky podle báječného blogu líné vegetariánky Pipi. V původním receptu (a na první fotce) jsou použity mleté mandle, ale já ráda používám kokos a občas i mleté vlašské ořechy. A tak vám můžou jemné a nadýchané knedlíčky vzniknout vždycky podle vaší momentální chuti a stavu zásob.



Nepečený tvarohový dvojčokoládový dortík s jahodami

6. července 2015 v 20:38 | Madla |  Cheesecaky, tvarohové dorty a nepečené dorty
aneb jak něco s tak dlouhým názvem zabere tak krátkou přípravu a navíc budete za hvězdu. A to nekecám. Tenhle dort zatím chutnal každému a moje sestra i moje máma hned chtěly recept! Chápete, moje mamka chtěla recept! Mamča, která mě, nejedlíka a zarputilého odmítavce jídla naučila milovat jídlo a jeho přípravu. Jako malá jsem fascinovaně hleděla na ten proces, kdy se z jednotlivých surovin stávalo něco dokonalého, chutného a voňavého. Moje maminka mě přivedla k vaření úplně sama od sebe, nenuceně. Jen tím, že mě nevyháněla z kuchyně a že podporovala mé prvotní kulinářské snahy (a fakt to vypdalo, že jí vůbec nevadil ten děsný svinčík v kuchyni).

Máma i táta oba rádi jedí, já byla v dětství hubeňour a nejedlík, který se však velice rychle rozmlsal a teď v dospělosti (a po dvou dětech) je mě teda už pořádný kus a nikod by asi nevěřil, že mě kdysi (asi v pravěku, jak by řekl synátor) vyhrožovali pro hubenost ozdravovnou.

Ale zpátky k věci. Tedy k dortíku. Až tenhle dortík připravíte, nebudete už nikdy chtít jíst jiný. A navíc bude pokaždý jiný, podle toho, jaké sušenky dáte do "korpusu", jakou čokoládu použijete, jestli přidáte kokos nebo strouhané mandle či jiné ořechy. Tvarohová vrstva snese spoustu ochucení, vytuněná může být nejen bílou čokoládou, ale i čokoládou výrazně ochucenou. A jahodové želé na povrchu dortu lze samozřejmě nahradit jiným sezónním či nějakým zcela exotickým ovocem.


Takže směle do něj, hoši a děvčata. A nenechte se odradit fotkou posledního zachráněného a mírně ožubraného kousku...


Na dort o průměru 22 cm budete potřebovat:

na korpus:

100 g kvalitních sušenek (já použila home made pohankové s kakaem a kokosem)
100 g kokosu/mletých mandlí/mletých ořechů
50 g čokolády (já volila mléčnou, ale klidně vsaďte na hořkou nebo sladkou bílou)
2-3 lžíce mléka

Na tvarohovou náplň:

300 g měkkého tučného tvarohu
200 g lučiny (ta domácí je prostě nej!)
200 g bílé čokolády (buďte variabilní a použijte čokoládu dle vaší chuti)

Jahodové želé:

500 g jahod (či jiného ovoce)
2 lžičky agar-agaru
2-3 lžíce třtinového cukru (nebo medu)

Je to ještě jednodušší než nácvik počítání na prstech pro žížaly. Suroviny na kropus (kromě mléka) rozmixujte. Přidejte mléko a uhňácejte soudržnou drobenku. Tu navrstvěte a upěchujte do máslem vymazané formy a dejte na 15 minut zapéct do trouby na 180 °C. Já vím, do trouby, ale těch 15 minut pečení vás fakt nezabije ačokoláda se krásně rozteče a prostoupí sušenkama a korpus bude pěkně voňavý a křupavý. Korpus nechte vychladnout.

Na tvarohovou vrstvu si jednoduše např. ve vodní lázni rozpustťe 200 g obíbené čokolády, pěkně rozpuštěnou ji vmíchejte do tvarohu a nalijte na korpus. A nechejte zatuhnout v lednici. A na závěr přelijte ovocným želé.

Jednoduše rozmašírujte v mixéru půl kila jahod, přelijte do rendlíku, přispyte agar-agar (seženete ve zdravé výživě nebo můžete nahradit želatinou), podle chuti doslaďte, přiveďte za občasného míchání k varu a připraveným želé přelijte opatrně dort. Nechte vychladit.


A doboru chuť!Já vršek dortu ještě dozdobila celými jahodami a písemneka jsou z mandlového marcipánu.

A jaká kombiance by nejvíc chutnala právě vám?

Mandlová tvarohová bábovka s čokoládou

23. června 2015 v 22:28 | Madla |  Sladkosti bezlepkové
Poslední měsíc hrozně ujíždím na sladkém. A na kafi. A večer na vínu. Na pěkně opojném a jiskrném Merlotu. Hmmm. Vždycky jsem se zajímalo o to, co strčím do pusy, a snžaila jsem se stravovat jakž takž zdravě. Jasně, žádná vysportovaná fitneska s pekáčem buchet ze mě nikdy nebyla (a nikdy nebude), ale poslední dobou je sladké a kofein tak to jediné, co mě drží nad vodou.

Nějak se toho hodně nakupilo a krom lítání po vyšetřeních s nedoslýchavým Kubíčkem přišla další jobovka, Kubík začal po ránu chodit po špičkách, přidala se ranní ztuhlost a pak večerní bolesti kloubů. Se svou vlastní nemilou zkušeností s RA jsem nelenila a diagnóza juvenilní idiopatické artritidy mě tedy ani nepřekvapila. Nepřekvapila mě, protože jsem to tušila, ale dolehlo to na mě hodně. A stále doléhá. Našemu benjamínkovi šíleně oteklo koleno, na nožičku po většinu dne nedošlápne, ale je neskutečně statečný a vždycky, když už se kloub jakž takž rozhýbá, tak Kubík se Kubík snaží o kulho-běh, o s kákání na posteli, prostě o pohyb, jaký je běžný pro jiné tříleťáky.

Ale protože po většinu dne nemůže na nožku došlápnout, musel si zase zvyknout na kočárek a co vůbec, přestal navštěvovat školku. A tak bojujeme s naslouchátkem, které Kubík nosit nechce, se smutkem, když vidí ostatní děti běhat, a s nudou, protože je to celkem bída, vymýšlet neustále nějakou kreativní činnost pro skoro nonstop naštvané nechodící dítě. A stihnout u toho vařit, uklízet a péct a starat se i o starršího, šíleně akčního předškoláka.

Takže cukr, cukr, kafe, kafe a večer nějaká ta deci červeného jsou teď mými velkými podpůrnými pomocníky. A já doufám, že Kubíčkovi brzy zaberou každotýdenní injekce, že si zvykne na sluchadlo a já budu mít o prázdninách dva upovídané šikovné divochy. Kéž by.

No, aby to nebylo pořád tak smutné a depresivní, nesmím zapomenout na tu bábovku. Je rychlá, úžasně vláčná, jemně sladká a mandlová moučka v ní se dá nahradit třeba kokosem nebo rozemletými ořechy. Takže je v podstatě univerzální. A tvaroh je zdravej, čokoláda vlastně taky, takže je to v podstatě děsně fitnes recept, tak místo zdvihání činek zvedněte zadek do kuchyně. Tahle bábovka vás nezklame!


Nachystejte si prosím:

250 g měkkého tvarohu ve vaničce
100 g roztopeného, ale ne horkého másla
150 g třtinového cukru
4 lžíce mléka
50 g vanilkového cukru (jedině domácí, prosím, žádný ethylvanilín!)
30 g Gustinu (jemný kukuřičný škrob)
100 g mandlové moučky (kokosu, jemně mletých vlašáků)
100 g kukuřičné mouky polohrubé (jestli vám lepek neva, tak nahraďte klasickou pšeničnou polohrubou)
4 vejce, žloutky a bílky zvlášť
veliká hrst mléčné čokolády (volitelné)

Je to jednodušší než aritmetika pro láčkovce. Smíchejte tvaroh s oběma cukry, s máslem, mlíkem a žloutkama. Přidejte Gustin, mleté mandle (nebo kokos nebo vlašáky) a kukuřičnou pohrubou mouku. Pořádně promíchejte. Vyšlehte tuhý sníh a opatrně ho zabalte do těsta. Přidjete libovolně velkou hrst peciček z mléčné čokolády. Já mám ruce jak šimpanzí mládě, takže dám klidně hrsti dvě. Formu si vymastěte máslem a vysypejte třeba kokosem nebo polentou a dejte ten zázrak péct zhruba na hodinku do trouby vyhřáté na 180 °C. Vyklopte, nechte vychladnout, pocukrujte a aspoň na malou chvilku nechte tu sladkou mandlovou dbrotu odfouknout všechny vaše starosti a obavy.


Celou bábovku se mi bohužel vyfotit nepodařilo, jen co vychladla, přišel starší synek, nechal si kusanec uříznout, zahryzl se, zašel do obýváku a už jsem slyšela: "Mamí, Kuba chce takýýý..." Poslední bábovkový drobeček byl slíznut z talíře přesně dvanáct hodin po upečení. Což je výkon i na ty moje rozmlsance.

Univerzální kynuté těsto

25. května 2015 v 10:48 | Madla |  Sladké vábničky
Tak jo, Madla je zpátky na místě činu. A dluží vám vysvětlení a to pořádný, protože jsem blog fakt pěkných pár měsíců zanedbávala, a i když jsem občas dostala blogovací absťák, nějak jsem nevěděla, jak svou dlouhou absenci vtipně pojmout. No, pořád jsem na nic nepřišla, takže prostě kápnu božskou. Bez serepetiček a bez příkras, panenskou nepřikrášlenou pravdu.

To že už několik měsíců opravdu hodně intenzivně hledám práci, a že se mi ji i se dvěma vysokoškolskými tituly v kapse, stovkám rozeslaných životopisů, nedaří najít je věc druhá. Čas sice ještě není nepřítel number One, ale po šesti letech doma s dětmi už to na mě doma padá (momentálně díky naší obří rekonstrukci skoro i doslovně).

Normální člověk by si řekl paráda, když jsou děti ve školce, mám na všechno čas a klid. Což je pravda. Leč hyperaktivec ve mě (který se ve mě vyklubal až díky mateřství, já byla takové klidné, čtivé a nudně hodné dítě) se bouří a navíc se ven derou kousavé a nepříjemné myšlenky co a jak bude... s naším nejmladším. Počátkem Kubových třetích narozenin jsme už začali pořádně řešit nemluvení našeho benjamínka, což rozpoutalo kolotoč různých vyšetření neurologických, foniatrických a jiných dalších ...ckých, po kterých vždy přišlo vyjádření, že je ještě na nějakou diagnózu brzo. A po dlouhé, předlouhé době, kdy jsem s více či méně spolupracujícím dítkem (a v polovině případů vůbec nespolupracujícím) chodila na logopedii, několikrát jsme kvůli téměř neustálé rýmě museli posunout vyšetření na foniatrii, se konečně dostáváme k tomu, kde je zakopaný pes. Kuba je nedoslýchavý, to už je jisté. Teď nás čeká dlouhá a trnitá cesta dalších vyšetření, aby se zjistila příčina a stupeň. Tak nám držte pěsti.

Ale protože Jakoubek při vyšetřeních na ORL (zatím) krásně spolupracoval, vždycky pak za odměnu dostane něco dobrého. Samozřejmě domácího, když je ta matka doma, tak ať se nelajdá a pěkně peče, až z ní poteče. Takový sladký rohlíček s čokoládovou náplní, Honzovské buchty, kynuté šátečky s jablky, koláčky, buchtu na plech se všemi možnými náplněmi a posypkami... a všechno z jednoho těsta. Univerzálního, děsně dobrého, které navíc vydrží kypré ještě třetí den (říkal manžel a tchyně, já jako bezlepkářka strouhám v totmo případě mrkvičku).

Na recept jsem narazila před asi třemi roky u svého cukrářského guru Chez Lucie, a protože je recept vychytaný do poslední špetky soli, předávám ho i vám... a co s ním uděláte, je na vás. Možností je nepočítaně :-)

500 g hladké mouky
100 g polohrubé mouky
100 g cukru krupice
80 g sádla (změklé)
špetka soli
3 velká vejce
250 ml vlažného mléka
30 g čerstvého droždí
dřeň z 1/2 vanilkového lusku (nebo lžička vanilkového extraktu-home made, samozřejmě)
šťáva z 1/2 citrónu
1/2 lžičky soli
1 lžička citronové kůry

Přiznám se, že já se s kynutým těstem nepářu. Vše jednoduše nasypu a naleju do robotu, na povrch nasypu rozdrobené čerstvé droždí (pokud si nejste jisti čerstvostí droždí, vyrobte si radši nejdřív kávsek - do dvou lžic vlažného mléka rozkvedlejte lžíci mouky a lžičku cukru, rozdrobte droždí, rozmíchejte v kašičku nevábného hnědého vzhledu a nechte čtvrt hodinky vzejít na teplém místě) a místo svých artritických rukou nechám pracovat stroj. Propracované vláčné těsto přendám do hladkou moukou vysypané mísy, překryju potravinářskou fólií nebo utěrkou a nechám na teplém místě hodinku kynout.

A pak už je jen na vás, co z těsta vytvoříte. Můžou to být sladké rohlíky, na které čtvrtinu těsta rozválíte na kruh, rozřežete na výseče a od nejširší části zabalíte. Pak pomašlujete rozšlehaným vajíčkem, můžete posypat mákem, semínky, vločkami, plátky mandlí a nechat v teple kynout 20 minut. Nebo můžete rohlíky naplnit strouhanou čokoládou, tužší marmeládou, povidly a sekanými vlašáky, nastrouhanými jablíčky smíchanými s rozinkami a ořechy, nutelou... Zase necháte vykynout a pečete v troubě rozehřáté na 180°C asi 20 minut, podle velikosti rohlíčků.

Nebo z těsta tvarujte maličké kuličky, které narovnejte do máslem vymazaného pekáče, potřete ze všech stran rozpuštěným máslem smíchaným s vanilkovým extraktem, nechte zase 20 minut kynout, upečte a v mezičase si můžete přirpavit vanilkovou omáčku nebo šodó a máte vymazlený sladký oběd, na který se budou před vašimi okny srocovat davy.

Pokud nejste hračičkové, jednoduše půlku množství těsta vyválejte, přeneste na plech pokrytý papírem na pečení, poklaďte ovocem, posypte drobenkou a máte ten nejlepší kynutý koláč. A kdo říkal, že to musí být jen stará známá rovnice ovoce + drobenka? zkuste těsto potřít povidly zředěnými slivovicí a zasypat nahrubo strouhanými vlaškými ořechy, zalít karamelem a čokoládovou ganache a oujé, těch kombinací je strašně moc. Která je vaše oblíbená?


Těsta je fakt hodně, takže vám vyjde celý plech koláče a ještě pekáč Honzovských buchet. ty si naplňte čím chcete - nahrubo nastrouhanými jablky s rozinkami, tvarohovou, makovou nebo povidlovou náplní, nutelou. Hlavně nezapomeňte každou plněnou buchtičku ze všech stran pěkně pomazat máslem s rozpuštěným vanilkovým extraktem (nebo s rumem, ale ten doma nevedeme). A po upečení zase pěkně ještě horké buchty pomašlujte, posypte moučkovým cukrem a můžete vyrazit na vandr.

Z těsta můžeme dělat malé koláčky, výborné jsou z něj i donuty nebo kobližky pečené v troubě.


Prostě univerzální těsto, strašně dobré a dlouho vláčné.


Tak s čím ho vyzkoušíte vy?

Mačkaný hrášek podle Jamieho a kuřecí kousky se zeleným čajem a limetkou

2. dubna 2015 v 15:01 | Madla |  Maso hraje prim
Na Zelený čtvrtek má být na stole něco zleného. A tohle jídlo chlorofylem doslova přetéká. A nejen, že je moc zdravé, ale taky je rychle uvařené (do půl hodinky můžete baštit) a je hrozně moc dobré. Tak šup, ještě ho stihnete připravit třeba na večeři.
Při pohledu z okna to sice vypadá, že místo zdobení kraslic a pečení jidášků, mazanců a beránka budeme zdobit stromeček, ale garantuju vám, že tahle rychlá a zdravím tepající dobrota vás zase hodí aspoň trošku do velikonoční nálady. A když ne, nalijte si k jídlu dobré bílé víno a efekt bude stoprocentní.


Pro čtyři osoby budete potřebovat:

2 kuřecí prsa, opláchnutá a nakrájená na nudličky
1 lžíce kvalitního sypaného zeleného čaje
šťáva vymačkaná z jedné limetky
lžička soli

na mačkaný hrášek:

2 středně velké brambory, oloupané a nakrájené na menší kostky
500 g mraženého hrášku
1 hrst čerstvých petrželových lístků
3 silnější plátky másla (cca 60 g)
sůl a pepř


Kuřecí prsa si opláchněte, osušte a nakrájejte na nudličky. V hmoždíři si utlučte zelený čaj se solí, přidjete limetkovou šťávu a marinádu vetřete do nudliček. Můžete nechat hodinku odpočívat, ale taky nemusíte a můžete hned kuřecí kousky opéct na olivovém oleji, nebo ještě lépe jako já na kousku kokosového tuku z domácího kokosového mléka. Nudličky tak dostanou hned lepší šmrnc.


Na mačkaný hrášek si do hrnce nasypte oloupané a na kostičky nakrájené brambory, které vařte v osolené vodě do téměř měkka. Až jsou skoro měkké, přispyte hrášek, nechte ještě minutku vařit. Pak přidejte zelenou petřželku (skvělá je i máta), ještě minutku vařte, pak dostavte a všechno zceďte. Přidejte na kousíčky nakrájené máslo a rozmačkejte buď šťouchadlem na brambory nebo projeďte v mixéru, záleží, jestli chcete hlaďounké pyré, nebo rustikálnější kaši s kousky. Já nechala kousky, občas jsem kousla do svěžího hrášku a byla to lahoda. Podle chuti dosolte a dopepřete.

Na pyré/kaši naservírujte dozlatova opečené kuřecí kousky, nalijte si víno a představujte si, že za chvíli bude třeba teplo.


Kam dál