Nivové kuličky s ořechy
Úterý v 14:36 | Madla
|
Malá sousta aneb předkrmy
Tyhle výborné kuličky jsem podávala na oslavě manželových narozenin a byly opravdu moc dobré a moc jednoduché. Koupila jsem totiž krásně zralou Nivu, která by se v podstatě sama od sebe dala mazat, v lednici byly velké Lučiny na plánovaný cheesecake, ze kterého nakonec sešlo, tak jsem spojila jen dvě ingredience a třetí na obalování a nemělo to chybu. Takže pokud nemáte nic proti Nivě a podaří se vám ji sehnat krásně uzrálou, pusťte se do toho.
Na asi 60 kousků budete potřebovat:
200 g dobře uzrálé Nivy
200 g Lučiny
na obalení:
nahrubo mleté vlašské ořechy
Postup přípravy už nemůže být jednodušší. Nivu nastrouhejte na hrubém struhadle, přimíchejte k ní Luičnu apořádně promíchejte. Dejte miniálně na dv+ hodiny (ale klidně i přes noc) do chladu a pak ze směsi tvarujte kuličky, které obalte v nahrubo nasekaných vlašácích.
Opravdu jednoduché a úžasně dobré. Bála jsem se, že se sýrová směs bude příliš patlat, ale opak byl pravdou, kuličky šly koulet jedna radost a já vím, že když seženu pěkně smradlavou uleželou Nivu, budu je zase ráda opakovat.
Jo a nejlepší je přikusovat k nim slané krekry :-) ty já hodlám upgradeovat a vyrobit domácí :-)
A co vy? Máte rádi Nivu?
Perníkový crumble s karamelizovanými jablky a perníkovo-fíkovými kuličkami navíc
21. ledna 2012 v 11:48 | Madla
|
Sladké vábničky
Vánoce už jsou dávno za dveřmi, ale možná vám ještě jako mě zbylo pár perníčků, které v jejich původní podobě už nikdo nechce jíst a je vám líto je jen tak vyhodit nebo rozdobit nějaké divé zvěři. Mě zbylo pár poměrně velkých kusů Speculaas, k tomu se připojila má neustálá chuť na sladké a tak jsem se vrhla do rychlého experimentu, který mě překvapil svou skvělou chutí.
Na perníkový krabl s karamelizovanými jablky si připravte:
100 g perníčků (či jako v mém případě Speculaas)
100 g vlašských ořechů
50 g jemných ovesných vloček
50 g třtinového cukru
80 g másla
Na karamelizovaná jablka:
tři větší jablka
50 g třtinového cukru
30 g másla
Vlašské ořechy dáme na čtvrt hodinky do trouby vyhřáté na 200 stupňů. Poté je vyjmeme, necháme vychldanout a rozmixujeme . Předpečení ořechů fakt nevynechávejte, díky němu se ořechy nádherně rozvoní a plně rozvinou svou chuť.
Pomelte či umixujte také perníčky, vsypte do mísy, přidejte rozmixované ořechy, vločky a třtinový cukr. Vše promíchejte.
Máslo nakrájejte na malé kousky a dejte třeba do mirkovlnky rozpustit. Poté jej vlijte do mísy k předchozím ingrediencíma pomocí prstů udělejte krásně voňavou drobenku.
Vemte si plochý kastrůlek nebo rendlík nebo zapékací misku kulatého tvaru, prostě cokoli kulatého o průměru 20 cm co můžete šoupnout do trouby. Kastrolek vytřete máslem a posypte třtinovým cukrem. Jablka oloupejte a nakrájejte na asi centimetr tlusté měsíčky. poklaďte jimi pocukrované dno formy. Na jbalka nasypte drobenku a rovnoměrně uhlaďte. Dejte péct do trouby vyhřáté na 200 stupnů tak na půl hodiny. Poté vyjměte z trouby, nechte chviličku vychladnout a můžete servírovat.
Křupavá voňavá drobenka skrývající šťavnatá sladká jablka je božská sama o sobě, ale ve spojení s domácí karamelovou zmrzlinou je ještě úžasnější.
A jak na karamelovou zmrzlinu? Nejprve si uvařte smetanový kramel a to tak, že hrnek curku (250 ml) vsypete na pánev, přilijete tři lžíce vody ana mírném plameni necháte curk rozpustit. nemíchat, jen staočí občas lehce protřást. Až se začne cukr rozpuštět, zbystřete a v žádném případě od pánve neodcházejte. Cukr přestane být cukrem, začne se tavit a bude z něj karamel, zprvu slabě zlatavý a pak bude jeho barva intenzivnější a medová. Až se vám bude karamel zdát hnědý tak akorát (nesmí být moc, to by byl hořký), odstavte jej ze zdroje tepla a rychle do něj přilijte kelímek (215 ml) smetany ke šlehání. Nelekejte se, bude to prskat a bude to vypadat, že ty šílené hroudy nikdy nerozmícháte. Plamen snižte na minimum a hrudkovatý karamel se smetanou na něj vraťte. Usilovně míchete metličkou do úplného rozpuštění. Vznikne vám hladký polotekutý karamel, který můžete skladovat v lednici a používat do sladkých náplní, jako polevu na moučníky či právě do domácí zmrzliny. při přípravě zmrzliny můžete samozřejmě použít i kupované Salko karamel, ale s domácím smetanovým karamelem je fakt o dost lepší.
Takže si navíc nachystejte:
5 lžic domácího karamelu (nebo kupovaného Salko karamel)
215 ml smetany ke šlehání
100 ml hustého bílého jogurtu (např. Hollandia)
Šlehačku vyšleháme do tuha, přimícháme k ní jogurt a karamel, nalijeme do plastové misky a šoupneme do mrazáku na minimálně čtyři hodiny. Nelekněte se, když se vám výsledná směs před zmražením bude zdát sladká jako cecek, zmražením se sladkost sníží a zmrzlina pak bude sladká tak akorát.
Pokud vám ještě nějaké perníčky zbyly, můžete si z nich ušoulat výtečné fíkové kuličky.
Těmi jsem se inspirovala na stránkách Chica Loca Kim a krom toho, že jsou hned udělané, velmi dobré, tak jsou vlastně i docela zdravé. Budete na ně potřebovat jen:
100 g sušených fíků
50 g perníčků
50 g vlašských ořechů
lžíce whisky
Opět doporučuju předem upražit ořechy, ten rozdíl je vážně cítit. Všechny suroviny po malých dávkách rozmixujeme (nevadí, když to nebude úplně najemno) a ke směsi pak přidáme lžíci whisky. Pokud se směs příliš drobí, přilijeme ještě trošku whisky, pokud se naopak matlá, přidáme např. rozemleté ořechy. Ze směsi pak šouláme kuličky, které můžeme nechat jen tak (jako já), nebo je obalit v drcených oříškách či třeba v kakau.
Dobrou nejen perníčkovou chuť vám přeje Madla!
Lanýžkové koulení
19. ledna 2012 v 11:07 | Madla
|
Sladké vábničky
Tak první ze série receptů z Tříkrálové oslavy je tu. A naservíruju vám lanýžky, jsou jednoduché na přípravu, ale v podstatě je to čokoláda v jiném skupenství, zjemnělá troškou másla smetany a při jejich přípravě se fantazii meze nekladou. Já miluju zejména lanýžky z hořké čokolády - tu jejich sametovou hebkost a jemnost s jemně hořkým podtónem. Ach. (Musím si jít vzít pár fíkovo-perníkových kuliček, aby se u mě nespustil vzpomínkový Pavlovův reflex).
Na základ lanýžků z hořké čokolády si nachystáme:
200 g kvalitní hořké čokolády (nejlépe se 70 % kakaa a výše)
60 ml smetany ke šlehání (nevyšlehané)
20 g másla
Na kávové lanýžky s kardamonem si navíc nachystáme:
tři lžíce uvařené velmi silné hořké kávy
lžíci medu (použila jsem úžasný akátový)
lžičku mletého kardamonu
Na obalení:
kakao
nebo práškový cukr
Na mandlové lanýžky navíc potřebujeme:
tři lžíce jmeně mletých či strouhaných mandlí
lžíci medu
dvě lžíce likéru Carolans (či jiného podobného)
Na obalení:
kakao
Postup je jednoduchý jako facka. Čokoládu si rozlámeme na kousky a spolu se smetanou a máslem dáme do ohnivdorné mísy nad hrnec s horkou (ne vařící) vodou a necháme páru dokonat své dílo. Rozpouštějící se čokoládovou směs občas promícháme vařečkou. Pokud chceme dělat kávové lanýžky, přimícháme do čokoládové směsi tři lžíce uvařené silné hořké kávy, tekutý med a lžičku kardamonu. A mícháme do rozpuštění.
Pokud cheme dělat mandlové lanýžky, vmícháme do rozpuštěné čokoládové směsi taktéž lžíci medu, dvě lžíce Carolans (či podobného likéru) a tři lžíce jemně mletých mandlí. Stále tekutou směs nalijeme do umělohnotné nádobky a minimálně na tři hodiny ji umístíme do lednice, kde pěkně zatuhne.
Poté ze ztuhnuté směsi vykrajuejeme pomocí dvou malých lžiček kuličky (v mém případě šišoidy a jiné patvary), které v dlaních ušouláme do požadovaného tvaru a obalíme třeba v kakau, práškovém cukru, mletých mandlích a pdoobně. Ty kávové s kardamonem jsem obalovala v práškovém cukru, který srazí jejich mírnou hořkost a lanýžky tak budou chutnat i těm, kteří hořkou čokoládu s vysokým obsahem kakaa moc nemusí (což byly v našem případě vlastně všichni účastníci oslavy až na mě, manžela a našeho skoro tříletého synka). Mandlové lanýžky jsem obalovala v kvalitním kakau.
Ale protože mám ve svém blízkém okolí i jednu osobu, která čokoládě vbec neholduje a má ráda pouze čokoládu bílou (která pro mě není vlastně čokoládou), udělala jsem i dva druhy lanýžků z bílé čokolády - jeden osvědčený druh s bílým vínem, recept je zde a druhé bíločokoládové lanýžky byly se zeleným čajem.
Jelikož současný sortiment bílých čokolád na českém trhu je více než mizerný, doporučuju použít na lanýžky či pralinky bílou čokoládu značky Milka či Schogetten. A na rodzíl od lanýžků z hořké čokolády je dobré množství bílé čokošky v receptu mírně navýšit, protože jen tak se vám pak nestane, že se vám bude zatuhnutá hmota lepit při šoulání na dlaně. Takže popojedem, na bíločokoládové lanýžky se zeleným čajem si nachystejte:
250 g bílé čokolády
60 ml smetany ke šlehání (nevylšhané)
20 g másla
lžíce kvalitního sypaného zeleného čaje (já použila Mate Green)
na obalení:
kokos nebo drcené mandle či jiné ořechy
Postup je shodný s postupem předcházejícím. Do rozpuštěné směsi pak přisypeme v hmoždíři utlučený zelený čaj, zamícháme a dáme ztuhnout do lednice klidně i přes noc. Poté ztuhlou směs opět vykrajujeme lžičkami, šouláme a obalujeme třeba v kokosu nebo drcených oříšcích.
Takto ochucené směsi na lanýžky můžeme použít i jako náplň do luxusních domácích pralinek, pak je však nedáváme zatuhnout do lenice, ale plníme jimi pralinky ještě v jejich tekuté podobě.
Já lanýžky miluju. Protože jsem se ale zamilovala i do přípravy pralinek, vždycky mi zbyde spousta různých čokoládovcýh náplní. A tak není nic jednoduššího, než je dát do chladu zatuhnout, pak ušoulat kuličky, ty obalit a obalené kuličky šoupnout pěkně do krabičky do ... mrazáku. A pak podle libosti či mlsného jazyka stačí vytáhnout potřebný počet kuliček a jste vždy připraveni na nenadálé návštěvy či honění mlsné :-) V tom je velká výhoda lanýžků, že se narozdíl od pralinek dají v klidu zamrazit a na jejich kvalitě se to vůbec neprojeví.
Tak čokoládě zdar, je v podstatě strašně zdravá :-)
Reportáž z tříkrálové oslavy a odhalení novoroční hádanky
16. ledna 2012 v 18:58 | Madla
|
Zajímavosti
Jsem zpátky. Jsem zpátky a v kondici. Pryč je novoroční vzdychání a já se opět v kuchyni oháním vařečkou a dalším příslušenstvím a nic mě nemůže zastavit. Bořím jednu svou kuchařskou metu za druhou a děsně si to užívám. Jsem dobrá, dobrá a dobrá a předurčená k vítězství :-)
Já vím, sebechvála smrdí, ale já dokázala i s jedním batoletem a jedním novorozencem za zády (a jinými částmi těla) skvěle zorganizovat a na oslavě manželovcýh narozenin pohostit 17 lidí, kteří se kupodivu vecpali do našeho malého obýváku (asi ho máme nafukovací, jinak si to nedovedu představit).
A co se podávalo?
Předpokládala jsem, že všichni jsou po uběhlých Vánocích tak trošku přeslazeni a tak jsem při přípravě pohoštění sázela spíše na slané tóny.
Díky mé báječné švagrové máme doma dosti vlašáků a když jsem při jedné z dopoledních procházek s dětmi uviděla nádherně vláčnou a vyzrálou Nivu, v hlavě se mi zrodil ďábelský nápad ... a vznikly výtečné nivové kuličky v ořechovém obalu.
k těm se skvěle hodily slané krekry (ty jsem však nevyfotila, anžto nebyly domácí :-))
Dále se servírovalo domácí uzené (ze strýcova prasete, uzené ve vlastní udírně za pomoci tchánova bukového dřeva).
K výtečnému uzenému nesměl chybět chleba. Ale ne ledajaký - domácí pšenično-žitný kváskový.
A k uzenému nesmí chybět malé kyselé okurčičky (od maminky).
Jaká by to byla oslava bez nezbytných chipsů či tyčinek? U nás kupované nenajdete (dobře, výjimečně jo, ale na slavnostní stůl tyhle tovary podle mě nepatří), jejich zástupcem na hřišti domácích výrobků byly Grisinni tyčinky s mákem a solí.
A zlatým hřebem menu byla jemná domácí paštika z telecích jater namazaná na (jak jinak než) vlastnoručně vyrobených křupavých bagetkách. Zdobeno olivami a sušenými brusinkami.
Báječně křupavá bagetka, jemná a delikátní paštika, to byla kombinace naprosto skvělá. I když jeden zlý jazyk před oslavou tvrdil, že je toho strašně moc a nikdy s to nesní, první talíř (opravdu velký talíř) s paštikami zmizel během rekordní půlhodiny a nakonec padly za vlast všechny tři velké bagety, které jsem tím pádem ani nestihla vyfotit v celku.
Na sladkou notu zahrály čokoládové lanýžky - celkem čtyři druhy - bíločokoládové s vínem, kávové s kardamonem, mandlové s hořkou čokoládou a bíločokoládové se zeleným čajem.
A nesměly chybět oblíbené mini Pavlovy. Tentokrát v kakaové verzi,
podávané s kopcem lehce oslazené dotuha vyšlehané šlehačky
a borůvkovou omáčkou se sirupem z dobromysli.
A takhle to vypadalo kompletně
Přiznám se však bez mučení, že na fotce kompeltní Pavlovy není pod borůvkovou omáčkou dotuha vyšlehaná šlehačka, ale světe div se, hustý bílý jogurt. A přitom je to úžasně dobré a navíc nemáte při konzumaci špatné svědomí :-) Podařilo se mi totiž zachránit jen poslední Pavlovu (kterou jsem prozíravě dala před oslavou stranou) a už se mi nechtělo šlehat šlehačku, měla jsem chuť na něco sladkého a navíc jsem si říkala, že by to chtělo pořídit zbylou fotodokumentaci, takže jsem na křehkou a sladkou Pavlovu kydla hustý bílý Jogurt (značky Hollandia) a přelila výše zmíněnou omáčkou. A musím říct, že to bylo úžasné a já asi dám příště strávníkům na výběr mezi šlehačkou a jogurtem a už teď vím, že disciplína nedisciplína, já půjdu do jogurtu, protože to chutnalo bohově a mnohem lehčeji.
Tak co, jak by se vám takhle prostřený stůl líbil? Co byste dali nejradši? A chtěli byste recept ...?
A na samý konec prozrazení novoroční hádanky.
tenle divný plastikový krám je ...
tvořítko na ledové panáky a pravdu měl hned první komentář od Terezky (http://tege.blog.cz/). Do červené části tvořítek se nalije voda, zašroubuje se (nejlépe nad dřezem) modrými uzávěry a šoupne do mrazáku. A pak se jen pořádnou ranou vyklepnou panáky a může se vesele popíjet :-)
A tady ledový panák v akci.
Na fotce je to teda fakt blbě vidět, ale ledový panák ukrývá whisku (fotila jsem teda za denního světla, ale fakt jsem tu whisku nepila, ihned po vyfocení se stala nedílnou součástí telecí paštiky).
Tak na zdraví!
Od droždí ke kvásku
12. ledna 2012 v 14:54 | Madla
|
Slané potěšení
Letošní rok vůbec nezačal dobře. Nejen, že se mi stále nedaří nabrat potřebnou energii k boji s bacily, ale k únavě a celkové vyčerpanosti se připojil i smutek z odchodu na věčnost jednoho milovaného člena rodiny. Ale protože jsem si dala předsevzetí, že si budu vážit každého malého štěstí kolem sebe, snažím se nepropadat zbytečné trudnomyslnosti a raduju se ze svých zdravých a šikovných dětí, ze svého milujícího muže, který se mi snaží co nejvíc pomáhat, raduji se, když venku nepadají trakaře a já můžu vzít ty své dva Příšeráky na procházku, prostě se snažím užít si drobných radostí, které den přináší.
A co mi ještě dělá radost? Můj nový pomocník od Ježíška ... pekárna chleba :-) V podstatě bych ji mohla přejmenovat na hnětárnu chleba, protože chléb v ní nepeču, pouze v ní těsto zadělávám. Jak už jsem psala třeba tady, miluju celý ten proces výroby chleba, je to pro mě obrovské odreagování, ale poslední dobou mě od výroby chleba odrazovaly následující situace - vždycky, když jsem vězela až po uši v těstě, ozvalo se z úst našeho Příšeráka: "Maminko, chci čůrat!" ... po čurací epizodě a následném zanoření prstů do těsta se zase rozbrečel malý Křiklounek, a tak se z uspokojující činnosti stávalo něco zcela odlišného. Pořád miluju ten proces, kdy se z mouky a vody stává pružné a poddajné těsto, které poté na teplém místě kyne jako v pohádce Hrnečku vař, ale pokud obě děti trošku nepovyrostou, bude za mě hnětení těsta muset alespoň občas obstarávat chytrá mašinka. Tímto ti děkuju Ježíšku, že jsi mě letos konečně vyslyšel a dal na mé psí oči :-)
Tak jsem hned krátce po Vánocích upekla svůj první neručně hnětený chléb. Byl to kmínový chléb z podmáslí z mé oblíbené kuchařky Chléb v hlavní roli. tenhle chleba je výtečná klasika, chutnal dokonce i mému muži a snědl se za neuvěřitelný jeden den. Recept na něj nebudu vypisovat, protože ho má na svých stránkách už Chez Lucie, tak mrkněte k ní.
Ten můj sice není tak krásný jako její, nikdy se mi nedaří udělat pěkně hlaďounký bochánek, vždycky tam jsou vtlačeny ďůlky, chleba má divný tvar, ale je můj, je voňavý a domácí a basta.
V pečení chleba mě už skoro nemohlo skoro nic překvapit, ale přeci jen jsem si ještě netroufla na domácí kváskový chléb. Ale po krásném a zdravém ruském chlebu od Chez Lucie a vypečené a báječné klasické Šumavě od Cataliny jsem ani já neváhala, založila jsem si vlastní kvásek, který jsem skoro týden pěkně piplala v teple na našem elektrickém kotli v koupelně (jedině tam je neustále konstatní teplota) a když už mi kvásek připadal fajn, dala jsem se do pečení. A upekla čistě celozrnný pšenično-žitný kváskový chléb.
Kvásek jsem vyráběla přesně podle Chez Lucie a Cataliny, takže o jeho výrobě si můžete přečíst u nich.
Celozrnný kváskový chléb pšenično-žitný:
440 g kvásku
200 ml vlažné vody
300 g celozrnné žitné mouky (použila jsem mouku v bio kvalitě)
200 g pšeničné celozrnné mouky (taktéž bio)
2 lžičky soli
Kvásek a vodu jsem vlila do pekárny, nasypala obě mouky a sůl a nechala jsem vyhnětat hydratované lepivější těsto. Těsto jsem dala do skleněné mísy a nechla na teplém místě kynout 8 hodin do zdvojnásobení objemu.
A protože nemám v lásce hranaté chleby, vlila jsem nakynuté těsto do dortové formy o průměru 20 cm (kterou jsem vystalal papírem an pečení) a nechal ajsem kynout ještě hodinku. A pak šup s tím do trouby vyhřáté na 250 stupňů. Po čtvrt hodince jsem tepltou snížila na 180 stupňů a dopékala ještě hodinu. Upečený chléb musí znít na poklep dutě. Chleba jsem ještě horký vyklopila z formy (dík pečícímu papíru to šlo jako po másle), oddělala jsem papír a chleba jsem nechala na mřížce vychladnout. Já jsem ovšem neodolala a do chleba jsem zakrojila, když byl ještě vlažný. A jaký byl? Skvostný - tedy na chuť, po obvodu mi skoro celý rupnul, protože jsem bochník zapomněla naříznout, aby mohla unikat pára.
Ale ta chuť byla opravdu vynikající - výrazná chuť žitné mouky, chleba byl příjemně nakyslý po kvásku, střídka byla díky delšímu kynutí pěkně kyprá, kůrka krásně křupavá a vydrží opravdu hodně dlouho! Na první chlebový pokus to nebylo vůbec špatné.
Chtěla jsem se však pustit ještě do pečení klasické české Šumavy a původní kvásek už s emi nějak nezdál. Byl takový řídký, oddělovala se v něm voda od mouky, sice krásně kváskově smrděl, ale měl smůlu, letěl do záchodu a já si piplala nový kvásek, tentokrát podle Kláry, kvásek číslo 3. A tenhle kvásek je mým favoritem, už druhý den je pěkně bublinkatý, třetí den je ideálně nakvašený, plný velkých bublin a to smrdí méně než kvásek původní. A tak, protože mi kupovaný chleba moc nechutná a já si díky ušetřené práci pečení teď užívám, dostal kvásek své jméno - Alois. A s Aloisem mě pečení neskutečně baví.
Takže jak na kvásek? Je to jednoduché - do větší šroubovací sklenice nasypte první den 100 g žitné mouky, přilijte trochu teplé vody a promíchete v těsto husté asi jako na lívance. Dejte do tepla (teplota mezi 25-30 stupni).
Druhý den naspyte do sklenice dalších 100 žitné mouky, opět troškuvody, aby vzniklo tekutější "těstíčko". A zase do tepla s ním.
Třetí den zase přisypte 100 g mouky a přilite trošku vody, promíchejte a dejte do tepla. A čtvrtý den se můžete pustit do pečení. Já se vrhla na klasickou českou Šumavu.
Chléb Šumava:
300 ml kvásku
150 ml vody
300 g hladké mouky
300 g tmavé chlebové mouky
2 lžičky soli
1 lžičku kmínu
Ručně nebo pomocí techniky zpracujeme hedvábně nadýchané těsto, které dáme na hodnku kynout na teplé místo. Po vykynutí uděláme z těsta bochánek, který vložíme buď do silně moukou vysypané ošatky na chleba, nebo do vhodné formy oválného tvaru. Necháme kynout 3-6 hodin. Já nechla kynout tři hodiny a výsledek byl perfektní. Po vykntí vyklopíme těsto na pečícícm papírem vyložený plech, potřeme jej slanou vodou a šoupneme do trouby vyhřáté na 250 stupňů na 30-45 minut. Na plech dáme ke chlebu malý plecháček s vodou. Pečeme do doby, než je chléb na povrchu opravdu pěkně hnědý. Během pečení můžete občas povrch chleba potřít slanou vodou. po upečení chléb přemístíme na mřížku a necháme vystydnout.
Je skvělý! Krásně křupavá kůrka, jemná a tak akorát nadýchaná střídka, příjemně slaný. Sice by to ještě chtělo vychytat nějaké mouchy ohledně vzhledu, protože na povrchu chléb vypadá opět jako krápníková jeskyně, ale alespoň se pozná, že je domácí, ne?
A hádejte,co jdu dělat zítra ráno? Kvásek už je pěkně nakrmený a bublinkatý, z původní Šumavy je už jen malý kousíček (a to jsem ji pekla přede dvěma dny) ...
A co vy? Pečete si vlastní chleba, nebo se spoléháte na ten kupovaný? Já teď s Aloisem po kupovaném chlebu nijak netoužím :-)
Tak dobrou chlebovou chuť a co nejméně smutných událostí vám přeje Madla.
Novoroční hádanka
2. ledna 2012 v 14:26 | Madla
|
Zajímavosti
Letos jsem do nového roku asi vykročila špatnou nohou. Ještě začátkem prosince jsem neúprosně jela na plný plyn, teď už ale spíš jen dobíhám a mám pocit, že mám zařazeno jen na volnoběh, určený spíše k nutnému přežití. Tak nějak mi chybí energie, předvánoční, vánoční i povánoční období se u mě odehrává v podobě zápasu s bacily, s neustálým nevyspáním a z toho pramenícím úplným nedostatkem energie. Tím pádem je většina kulinářských experimentů odložena na příznivější dobu a já jediné, čemu se momentálně v kuchyni dost aktivně věnuji (a pořád mě to baví), je hledání té pravé a dokonalé bagety. Jinak dělám jídla rychlá, jednoduchá a ověřená a ještě raději nevařím a nepeču (krom zmíněných baget a různých druhů chleba) vůbec.
Takže pokud jste na těchto stránkách v předchozích dnech hledali nějaké další zajímavé recepty, chyba nebyla na vašem přijímači. Ale já se polepším, čestné pionýrské (nikomu ale neříkejte, že jsem chodila jen do Jiskřiček :-)).
Teď jen malá, stylová hádnanka do nového roku. Co je na fotce?
(Omluvte prosím kvalitu fotografie, nějak se při focení nesetkávám se světlem a pdole toho to tak vypadá - ne, že by to ve slunečných dnech bylo s kvalitou mých fotek lepší, ale teď je to učiněná bída).
Vánoční cukroví - tentokrát netradičně
22. prosince 2011 v 20:45 | Madla
|
Sladké vábničky
Letos si nějak neužívám předvánoční náladu, spíš jsem pořád ve tonu ve shonu a zmatku, plánuju, organizuju a nakonec skolí choroba buď mě, děti, nebo všechny dohromady. Náš nejmladší dvouměsíční synátor s převráceým spánkovým režimem stále přes den spí a v noci bdí, a tudíž já pak přes den chodím jako mátoha a na nějaké velké vaření či pečení nemám vůbec náladu, protože při kolotči kolem dětí a (to starší, dvou a půlleté batole je superakční a nedělá mu problém vstávat o půl páté ráno takřka s písní na rtech) a domácnosti, navíc podpořena bacily, kterým se u mě na návštěvě evidentně zalíbilo, jsem ráda, že žiju.
Ale protože jsem sama sobě nejtvrdším šéfem, řekla jsem si DOST, vzmužila se a napekla nějaké cukroví. Loňské Vánoce byly ve znamení klasiky, letos jsem se na klasiku vykvákla (stejně vám na každé návštěvě servírují pod nos pořád skoro to samé) a vyzkoušela jsem nějaké nové druhy. A musím potoknout, že mám pár nových lásek :-) Samozřejmě jsem si podržela i pár vánočních stálic, třeba bez mých oblíbených vaniláčků od Haničky si Vánoce prostě představit nedovedu, perníčky jsou taky klasika, která nesmí na vánočním stole chybět a u nás v rodině zatížené na kokos nesmí též chybět nejjednoduší kokosky na světě.
Tak, tady je celkový pohled na mé vánoční snažení. V naší rodině máme rádi spíše "sušší" druhy vánočního pečiva, drobné cukroví se spoutou těžkého máslového krému mi nijak k srdci nepřirostlo, takže letošní Vánoce u nás budou takřka v sušenkovém duchu :-)
Ale dost řečí, zleva doprava vám představuji vaniláčky od Haničky, mandlové tyčinky s brusinkami, dvě variace na mandlové palcové sušenky, pomerančové sušenky s mandlemi a čokoládou, máslové sušenky se zeleným čajem spojené bíločokoládovou ganache se zeleným čajem, kokosky s čokoládovou čepičkou, medové perníčky ze žitné mouky, Speculaas a müsli hrudky v bílé čokoládě.
Recept na generacemi ověřené vanilkové rohlíčky je zde, já tentokrát dělala jen z mandlí, které jsem předtím čtvrt hodinky nasucho pekla v troubě vyhřáté na 200 stupňů. Mandle tak krásně rozvinuly své aroma i chuť.
Ze stejného těsta jako na vaniláčky, jen s přidáním brusinek, jsou mandlové tyčinky s brusinkami. Brusinky dodají sladkému oříškovému těstu velmi příjemně na šťavnatosti a dodají další chuťový mírně nakyslý akcent. Vše je obalené ve směsi moučkového a domácího vanilkového cukru.
Catalininy mandlové palcové sušenky už jsem dost chválila zde, při jejich přípravě jsem taktéž použila předem upražené mandle, polovinu kuliček jsem před pečením obalila ve třtinovém cukru a do důlků vtlačila hořkou čokoládu (70% kakaa). Třtinový cukr vytvořil nádherně karamelový obal těchle jemných a delikátních sušenek. Prostě lahoda.
Ještě víc mě nadchla druhá varianta, kdy jsem kuličky před upečením obalila v kakau jemně oslazeném moučkovým cukrem a upečení jsem důlek plnila domácím džemem z červeného rybízu s bílou čokoládou a dozdobila hoblinkami mandlí. Rozplývavá mandlová dobrota s pikantním džemem a kakaovým kabátkem mě prostě dostala do kolen. Tuhle variaci budu péct nejen na Vánoce.
Dalším sušenkovým pokusem z dílny šikovné Cataliny byly tyto pomerančové sušenky s čokoládou a mandlemi.Jedním slovem - skvělé. Křehoučké, rozplývající se, s výraznou pomerančovou chutí. Mňam.
Máslovými sušenkami se zeleným čajem jsem se inspirovala zde, já si musela trošku zababicovat a práškový čaj Matcha jsem nahradila sypaným Matté Green. Tyhle sušenky jsou plné máslové chuti, s dosti výrazným tónem zeleného čaje. Moje nová láska. Samotné jsou trošku suché, takže jsem jim pomohla tak, že jsem je spojila čokoládovou ganache z bílé čokolády a téhož zeleného čaje a dozdobila jen cukrovými vločkami (které mi při zdobení zdatně ujídal starší synátor).
Oblíbené a jednoduché kokosky jsem představila už tady, ty letošní jsem ještě dozdobila čokoládovou čepičkou (ze 70% čokolády).
Medové perníčky ze žitné mouky s lentilkovým zdobením jsem pekla především kvůli synkovi, který jakékoli perníčky miluje. Jsou skvělé, první dva dny křupavé, pak pěkně změknou, nejsou moc sladké a jsou příjemně kořeněné. Letos jsem vyvenčila snad všechny vykrajovačky, takže v krabici jsou uskladněny vánoční labutě, želvičky, mořští koníci, krokodýli a další zvířecí havěť, ale i typicky vánoční traktůrky, lokomotivy a autíčka.
Speculaas podle Cataliny mi zatopily - suché a drolivé těsto, které i po mnoha pokusech o ruční zpracování nešlo vyválet, takže jsem drobivou hmotu nakonec natlačila do vykrajovaček, vykrajovačky opatrně odklopila a upekla. Nicméně chuťově jsou výtečné a na perníčky založený syn si každou chvíli přijde pro typicky vánoční karetu obrovskou či Godzilu.
Müsli hrudky v bílé čokoládě nejsou sice nijakým estetickým ýkřikem, ale jsou překvapivě chutné. Aby taky ne, když je v nich hromada domácíhoo müsli, sušených brusinek a mandlových hranolků, to vše zalité rozpuštěnou bílou čokoládou.
Chtěla jsem se ještě pustit do pralinek, jejichž výrobu jsem si zamilovala, ale choroba rozhodla jinak. Tak snad budou pralinky alespoň k novému roku.
Sladké Vánoce vám všem přeje Madla!
Dušené jehněčí na víně
18. prosince 2011 v 18:11 | Madla
|
Maso hraje prim
Určitě jste všichni pilní jako včeličky a máte už domov sladce provoněný spoustou cukroví. Pokud už vám sladká vůně vanilky, cukru, másla a koření leze trošku krkem, nabízím vám superjednoduchý recept, se kterým sklidíte veliké ovace. A domov si pro změnu provoníte krásně vínem a česnekem.
Jak už jsem psala ve svém příspěvku o mé premiérové výrobě paštiky, podařila se mi nedávno věc na našem malém městě zcela nevídaná, sehnala jsem jehněčí maso! Krásnou skoro dvě kila vážící kýtu, kterou mi laskavá paní řeznice jedním mocným úderem sekáčku rozdělila ve dví. A já doma koukla do lednice, zjistila jsem, že tam toho moc není, tak jsem si vzala láhev vína ... a nestal se ze mě alkoholik, vínem jsem vydatně podlila zmíněnou kýtu. Ale to bych trošku předbíhala.
Pokud nemáte jehněčí, pomalé dušení v červeném víně prospěje de facto jakémukoli masu. Ale jehněčí je prostě jehněčí, co si budeme povídat :-)
Na šest až osm porcí budete potřebovat:
jehněčí kýtu zhruba o váze 1,5 kg (já měla asi 1,8 kg)
sůl
pepř
3 lžíce olivového oleje
60 g másla, nakrájené na pltáky
1 kg cibule, nakrájené na tenké plátky
500 ml suchého červeného vína
3 snítky čerstvého rozmarýnu
3 stroužky česneku, rozmačkaného
Jehněčí kýtu omyjeme a osušíme papírovou utěrkou, ze všech stran pořádně osolíme a opepříme.
Ve velkém hrnci rozpálíme olivový olej a vhodíme k němu máslo nakrájené na plátky. Osolenou a opepřenou kýtu na něm pěkně dohněda opečeme.
Pěkně dohněda opečené maso dáme stranou.
Na tuku, na němž jsme opékali maso, opečeme pěkně dozlatova cibuli nakrájenou na tenké plátky.
Z větviček rozmarýnu shnrneme lístky a vsypeme je do hrnce k opékající se cibuli. Osolíme, opeříme a na cibuli zpět vložíme opečené maso, které podlijeme suchým červeným vínem. Přiklopíme a dusíme zhruba dvě hodiny. Já maso nedočkavě zkusila už po hodině a půl a bylo nádherně měkké, šlo krásně od kosti a prostě to byla mana nebeská.
Když je maso měkké, vyjmeme jej a udržujeme v teple (zabalíme ho třeba do alobalu) a dohotovíme omáčku z vína, která výslednému pokrmu dodá ještě větší glanc a šťávu. Odklopíme poklici a na silnějším plameni omáčku provaříme asi čtvrt hodiny, dokud pěkně nezhoustne. Poté ji dochutíme rozmačkaným česnekem, případně dosolíme a dopepříme a ještě asi pět minut povaříme.
Já tuhle lahůdku podávala s bramborovou kaší a musím říct, že až zase narazím na jehněčí, bude má peněženka asi zase plakat, kdežto já budu prožívat něco velice podobné kulinářskému orgasmu :-)
Nádherně voňavé jídlo, které ideálně probarví nejen prosincové dny.
Dobrou chuť a sklenku vína k tomu vám přeje Madla.
Torta Caprese - královna všech oslav
10. prosince 2011 v 15:09 | Madla
|
Sladké vábničky
Všichni kolem šílí s vánočním pečením a mě toto vánoční šílenství zatím nechává spíše chladnou. No, chladnou, náladu mám po pravdě mrazivou, protože jsem nemocná, a abych v tom nebyla sama, onemocněl i manžel a nejmaldší člen našeho klanu. A tak ukašlaná a usmrkaná lítám kolem ukašlaného a usmrkaného kojence, snažím se zabavit jeho staršího akčního brášku a na cukroví už mi prostě nezbývá dost energie.
Jenže neúprosně se blížící datum tatínkových šedesátin ve mně vyburcuje pečícího maniaka a já sama sobě naplánuju upéct tolik dobrot, kolik jen pojme zavazadlový prostor našeho auta. A protože tatínek patří mezi ty ldii, kteří tvrdí, že mají všechno a dárky fakt nerad dostává (o Vánocích je ani nerozbaluje, což je nešvar, který zdědil zase po svém tatínkovi a jako děti nás to nesmírně rozčilovalo :-)), dostal od nás pouze dárky jedlé a pitelné. Tedy od nás - já napekla, manžel obstaral slivovici a transport sebe, staršího synka a napečených laskomin.
Jako hlavní dort jsem stvořila Tortu Caprese, které už jsem se dlouho chtěla podáívat na zoubek. Navíc je tento vynikající dort bezlepkový, což je super, protože na oslavě bude také moje malá čtyřletá neteř, která už teď musí dodržovat přísnou bezlepkovou a bezmléčnou dietu. takže Torta Caprese byla sázkou na jistotu. Ale protože sama o sobě nevypadá extra slavnostně, rozhodla jsem se jí upéct nadvakrát a spojit krémem z bílé čokolády a vína, který hutný čokoládový celek příjemně odlehčí. Postupovla jsem podle receptu z pořadu s Italem v kuchyni, jen jsem si trošku upravila postup. Pokud se na tortu Caprese vrhnete, určitě si nezapomeňte dopředu upražit mandle, nádherně se totiž rozvoní a jejich chuť se perfektně zvýrazní. Ten rozdíl je opravdu citelný. Takže dost řečí, recept je zde:
250 g másla
250 g hořké čokolády
300 g strouhaných mandlí
200 g cukru krystal
5 vajec
Na náplň:
2 tabulky bílé čokolády - rozlámané na kousky
100 ml smetany ke šlehání - nevyšlehané
20 g másla
3 lžíce suchého bílého vína
Na čokoládovou polevu:
100 g hořké čokolády
3 lžíce zakysané smetany
Na ozdobu:
libovolné pralinky či čokoládové zdobení
Nejprve si rozpálíme troubu na 200 stupňů a vložíme do ní na čtvrt hodinky mandle. Opražené mandle necháme vychladnout a co možná nejjemněji je rozmixujeme. Kvalitní čokoládu s vysokým obsahem kakaa (já použila čokoldáu české provenience značky Carla se 70 % kakaa a byla jsem s ní moc a moc spokojená) nalámeme na čtverečky a v ložíme do skleněné (či jiné ohnivzdorné) nádoby. Přidáme na kousky nakrájené máslo (používám teď s oblibou Farmářské, nádherně voní a chutná a úžasně se s ním pracuje) a necháme nad vodní lázní rozpustit. Rozklepneme všechna vejce, žloutky dáme do větší mísy a bílky do násoby, v níž budeme šlehat sníh. Ke žloutkům přidáme 100 g cukru krystal a utřeme do pěny. Poté přilijeme rozpuštěné máslo s čokoládou, polovinu množství umletých či rozmixovaných pražených mandlí a zamícháme. A poté opatrně vpracujeme sníh se zbytkem mandlí. Vlijeme do formy a pečeme při 180 stupních hodinu. Pokud chete mít dva korpusy, nalijte do vymazané a vysypané formy jen polovinu těsta, pečte půl hodiny a pak upečte další korpus. Korpus nechte půl hodinky chladnout poté vyklopte z formy na mřížku.
krém z bílé čokolády a vína si připravíte následovně - bílou čokoládu (použila jsem Schogetten) rozpustíte s máslem a smetanou nad vodní lázní a do rozpuštěné hmoty přilijete tři lžíce suchého vína. Zamícháte, potřete jeden korpus a přiklopíte druhým. (A zbytkem můžete naplit pralinky :-))
A aby byla tahke čokoládová bomba ještě čokoládovější, polijeme jí smetanovou čokoládovou polevou. Tu připravíme jednoduše - rozpuštěnou hořkou čokoládu (opět čokoláda Carla se 70 % kakaa) smícháme se třemi lžícemi zakysané smetany. A libovolně odzobíme. Já zdobila temperovanou čokoládou, kterou jsem vylila do lístečkových formiček na pralinyk a nechala zatuhnout.
Výsledek vypadal víc než skvěle a já vím, že bude i skvěle chutnat, protože i samotný korpus torty Caprese je úžasný. Když jsem totiž upekla druhý korpus, nechaa jsem ho v troubě jen pětadvacet mintu a navíc jsem jej vyklopila z formy ještě úplně horký a tudíž se mi na mřížce rozpadl na kusy. No co, čoklády jsem měla doma spousty, tak jsem udělala další korpus a rozdorbenými kousky hutné mandlovo -čokoldáové hmoty jsem si chlácholila nervy. Samotný korpus je prostě úžasný - vlhký a vláčný jako u správně upečených brownies, se spoustou hutné čokolády a s křupavými kousíčky lahodných upražených mandlí. Mňam!
A protože se na oslavě měla sejít spousta příbuzných, chtěla jsem se blýsknout s jedním ze svých oblíbených cheesecaků - tentokrát jsem mlsným příbuzným představila jeho dvojbarevnou verzi. Původní recept jsem trošku upravila, takže vám jej takto předávám:
Na dvojčokoldáový cheesecake budete potřebovat:
na podklad:
1 hrnek ovesných vkloček, rozmixovaných
1 hrnek mandlí, rozmixovaných
3 lžíce třtinového cukru
tři lžíce mléka
na krémovou náplň:
1 kelímek ricotty (250 g)
1 kelímek zakysané smetany (190 g)
300 g Lučiny
100 g cukru krystal
3 vejce
2 tabulky bílé čokolády
2 tabulky hořké čokolády
Před samotnou přípravou cheesecaku si dopředu v troubě opražíme mandle a suroviny na krém si vyndáme na několik hodin z lednice tak, aby získaly pokojovou teplotu. Opražené avychladlé mandle rozmixujeme, ovesné vločky taktéž rozmixujeme najemno a všechno nasypeme do mísy. Přidáme tři lžíce třtinového curku (v nouzi použijeme cukr krystal či krupice, ale já mám ráda třtinový cukr kvůli jeho karamelovému aroma a nádherně medovému odstínu). Do sypké směsi nalijeme tři lžíce mléka pomocí prstů vyrobíme drobenku, kterou natlačíme do másem vymazané dortové formy o průměru dvacet centimetrů, na jejíž dno jsme daly kolečko vyříznuté z pečícího papíru. Dvacet minut upečeme v troubě dokřupava a necháme vychladnout při pokojové teplotě. Vychladný korpus můžeme strčit ještě do mrazáku.
Ve velké míse si utřeme vejce s cukrem, přidáme ricottu, zaksyanou smetanu a Lučinu a pořádně zamícháme. Rozpustíme si bílou čokoládu a polovinu krémové náplně do ní zamícháme. Nalijeme na vychlazený korpus a zalijeme druhou polovinou náplně, do které jsme rozmíchali rozehřátou tmavou čokoládu. A pečeme v troubě čtvrt hodiny při 180 stupních, poté teplotu snížíme na 120 stupňů a dopékáme ještě hodinu. Správně upečený cheesecake by se měl ve středu (ve středu dortu, ne v den v týdnu) trošku chvět. Cheesecake by se měl péct ve vodní lázni, ale já po svém prvním pokusu o cheesecake, kdy jsem tuto dobrotu i přes důkladné vyložení formy alobalem utopila, obcházím fintou, při níž dám pod mřížku, na které se bude péct cheesecake, další mřížku, na tu vložím koláčovou formu, kterou naplním horkou vodu. Efekt vodní lázně tak zůstane zachován, cheesecake bude nádherně krémový a s křupavým korpusem.
A takhle vypadal ten "můj":
Tomuhle fešákovi dělal garde ještě levandulový chlebíček s bílou čokoládou.
Původně jsem tenhle skvělý chlebíček chtěla dělat podle osvědčeného receptu z Andrejčiných stránek, ale po letmém nakouknutí do ledničky a zjištění, že zbyteček másla fakt stačit nebude, jsem musela recept upravit. Stejně jsem potřebovala péct z dvojnásobné dávky (abych mohla doma ochutnat, přeci nebudu oslavenci posílat nakrojený či nakousnutý moučník), tak co :-) A moje inovace mě vážně překvapila, značnou část másla jsem nahradila - olivovým olejem. A bylo to super! Olivový olej dodal těstu vláčnost, domácí levandulový curk zase jemný obláček levandulové vůně, no prostě balada připomínající francouzskou Provence.
takže tady je můj recept (na dvě menší chlebíčkové formy nebo jednu malou a šest muffinů):
300 g bílé čokolády, rozpuštěné
50 g levandulového práškového cukru
100 g másla
200 ml olivového oleje
4 celá vejce
250 g hladké mouky
prášek do pečiva
6 lžic mletých mandlí (předem opražených)
Čokoládu si rozpustíme nad vodní lázní, přidáme k ní máslo a také jej rozpustíme. Levandulový práškový cukr (nebo adekvátní množství obyčejného moučkového curku smíchaného s jednou lžičkou sušených levandulových kvítků) utřeme s olivovým olejem a vejci do světlé pěny. Přidáme přesátou hladkou mouku a rozmixované mandle, které jsme předtím opražili v troubě. Přilijeme rozpuštěnou čokoládu s máslem, přidáme kypřicí prášek do pečiva, zamícháme a vlejeme buď do velké formy na hranatý chlebíček a zbytek těsta do důlků na muffiny (vyjde jich přesně šest) nebo dvou forem na srnčí hřbet. A pečeme asi třičtvrtě hodiny v troubě předehřáté na 180 stupňů. Kontrolujeme vpichem špejle, pokud se po vytáhnutí na špejli nic nelepí, je htoovo a chlebíček můžeme vytáhnout z trouby, nechat lehce vychladnout apoté překlopit z formy na mřížku a nechat zcela vychladnout. Stačí jen pocukrovat a užívat si jemného levandulového opojení.
Já chlebíček určený na oslavu polila bílou smetanovou polevou podle výše uvedeného receptua ozdobila sušenými levandulovými kvítky.
Jeho huť mě vážně překvapila, po olivovém oleji byl krásně vláčný, bílá čokoláda ho zjemnila a levandule mu dodala na chuti a vůni. Prostě pohádka. Pokud si chcete udělat domácí levandulovýc ukr, není nic jedoduššíh než smíchat lžičku sušených levandulových květů s hrnkem moučkového cukru a nechat v uzavřené nádobě minimálně týden provonět. Já mám doma ve sklenici v zásobě jak levandulový cukr moučkový, tak i krystal a tak mi nic nestojí v cestě v putování za levandulovou vůní.
Tak, dobroty pro oslavence jsou upečeny, teď ještě zbývá oslavenci samotnému vyrobit pár domácích pralinek.
Já tentokrát vyráběla pralinky pouze z hořké čokolády. Zopakovala jsem oblíbené pralinky s čokoládovo-kávovou náplní se sušenými brusinkami, na něž najdete recept v mém prvním pralinkovém pokusu.
Pralinky ve tvaru srdíček byly s jednoduchou a výtečnou náplní z bílé čokolády a vína, která byla použita jako náplň do slavnostní verze torty Caprese.
Hořký čokoládový obal skrývající jemně sladké krémové jádro s jemnou ovocnou dochutí vína byl prostě skvostný. Na těchle pralinkách už není co vylepšovat.
Jako náplň pralinek ve tvaru kytiček posloužl kousek rozdrobeného korpusu z Torty Caprese, který jsem rozdrobila a smíchala se lžící bílého rumu.
Jednoduchá náplň, skvostná chuť. Opražené mandle, pečená čokoláda a troška aroamtického bílého rumu utvořily z těchto pralinek doslova rajskou dobrotu pro dospělé.
Zdálo by se, že jsem učokoládovaná k smrti, když jsem teprve včera rozpustila víc než kilo čokolády a upražila přes půl kila mandlí, ale opak je pravdou. Každou chvíli si chodím uďobnout z rozdorbeného kropusu Torty Caprese a při dopisování tohoto článku se loučím s posledním drobečkem tohoto vláčného čokoládovo-mandlového zázraku, rozlývajícího se v mé puse. Kolem čtyř pralinek na talířku na kuchyňské lince chodím ostražitě jako lev a jen silou vůle si je nevkldáám do pusy, protože je chci nechat manželovi, který bude po návratu z oslavy jistě strhán péčí o našeho malého divočáka. A už teď pomalu vymýšlím další náplně do pralinek, které budou zdobit náš vánoční stůl.
Tak čokoládě zdar!
Telecí paštika s brusinkami a pistáciemi - značka domácí
30. listopadu 2011 v 17:36 | Madla
|
Malá sousta aneb předkrmy
Další meta překonána - tentokrát jsem si střihla výrobu domácí paštiky. Stála za ní souhra náhod - v řeznictví pár metrů od našeho bydliště jsem narazila na krásná telecí játra, tak jsem k nim přibrala ještě bůček a doma jsem nad stavem zásob vykoumala svůj originální recept na paštiku. A byla delikatesní. A nebyla ani tak pracná, jak jsem si myslela, že výroba paštiky bude - maso stačilo jemně pomlít, játra rozmixovat, vše pěkně promíchat s kořením, alkoholem a dalšími ochucovadly - v mém případě s brusinkami a pistáciemi ... a nechat odležet ... a další den péct ve vodní lázni ... a zase nechat odležet. A třetí den už jen sklízet slávu, protože jemně slané pistácie krásně kontrastovaly s nasládlou chutí brusinek a tomu všemu dominovala paštika jemná jako dech.
Já se volně inspirovala tady, ale protože podle mého názoru má paštika volné pole působnosti a dá se při její přípravě popustit uzda fantazii, předkládám vám i svůj recept.
Na telecí paštiku s pistáciemi a brusinkami si nachystejte:
500 g jemně umletého vepřového bůčku
200 g telecích jater
150 g anglické slaniny
lžička čerstvě mletého bílého pepře
lžička soli
dvě lžíce jemně nasekaného čerstvého rozmarýnu (v nouzi i sušený poslouží)
3 lžíce whisky
3 stroužky čenseku, rozetřeného
hrst sušených brusinek
hrst vyloupaných solených pistácií
Já chtěla mít paštiku krásně jemnou, proto jsem telecí játra nakrájela na kousky a rozmixovala spolu s anglickou slaninou na kaši. Bůček zbavený kostí a kůže jsem umlela najemno a obě hmoty jsem ve velké míse spojila dohormady. Přidala jsem pepř, sůl, čerstvý nadrobno nasekaný rozmraýn, rozetřený čensek, zakápla třemi lžícemi jemné whisky apořádně promíchala. Mísu jsem přikryla potravinovou fólií a nechala dvacet čtyři hodin v chladu, aby se všechny chutě pěkně propojily. Druhý den jsem směs upěchovla do silikonových formiček na muffiny, dala do hlubokého pekáče, kam jsem nalila horkou vodu tak, aby sahala do dvou třetin silikonové formy. Přikryla jsem alobalem, do kterého jsem udělal několik děr, aby mohla odcházet pára a pekla jsem ten paštikový zázrak hodinu v troubě rozpálené na 180 stupňů.
Poté jsem nechala paštiku ve vodní lázni zchládnout a paštičky v muffinovéformě jsem přemístila na dalších dvacet čtyři hodin do chladu. Hodinu před podáváním jsem paštiky vzala z chladu, vyklopila jsem z formiček a nechala je při pokojové teplotě.
A první pokus o domácí paštiku se vyvedl fantasticky - jemná příchuť telecích jatýrek se dokonale snoubila s lehce nasládlými brusinkami a křupavými pistáciemi. Jednoduché, efektní, a opravdu moc dobré.
Nikdy jsem neměla v lásce paštiky, ale ta domácí má opravdu něco do sebe a navíc si ji můžete přirpavit zcela podle vaší chuti. Já chci paštiky darovat jako jedlý dárek masové části příbuzenstva a tak se chystám ještě na prá testovacích kreací - v plánu je kuřecí paštika s olivami a sušenými rajčaty a také husí či kachní paštika s mandlemi a sušenými švestkami.
Tyhle výtečné roztomilé paštičky jsem servírvoala s domácími křupavými pletýnkami podle tohoto receptu.
Krásně vyladěný podzim vám přeje Madla.
Zde hledá