Říjen 2009

Perníkové bábovičky s povidlím

31. října 2009 v 8:56 | Madla |  Sladké vábničky
Tyto bábovičky voní podzimem a člověk by si je nejlépe vychutnal s hrnkem svařáku či kakaa u hořícího krbu. Ale protože nemám ni krb a na sařák se můžu akorát tak s lítostí koukat, nezbude mi nic jiného, než si jako náhradu obléct teplé ponožky a s hnrkem horkého kakaa se přesuout k novému radiátoru. Na počíači nastavím šetřič obrazovky s plamínky a iluze je takřka dokonalá.

Ačkoli se jedná opět o "zdravou" variantu dezertu, protože v receptuře absentují vejce a klasická bílá mouka je z většiny nahrazena svými zdravějšími celozrnnými kolegyněmi, i tak si myslím, že si jej s chutí mohou vychutnat i ti, kteří zdravé výživě zrovna dvakrát nefandí. . S celozrnnou moukou peču moc ráda, ale jestli nejste její příznivci, nebo ji momentálně nemáte ve špajzu, lze v receptu použít pouze hladkou mouku bílou.

Na devět kousků báboviček s podzimní chutí budeme potřebovat:

1 hrnek mouky (1/2 hrnku hladké pšeničné celozrnné, ¼ žitné celozrnné, ¼ bílé hladké)
½ hrnku třtinového cukru
¼ hrnku oleje
½ hrnku mléka
½ balíčku kypřicího prášku do perníku
1 lžičku jedlé sody
1 lžičku perníkového koření
švestková povidla

Postup přípravy je tak rychlý a jednoduchý, že to zvládne i malé dítě. Všechny ingredience krom povidel smícháme a do každého důlku muffinové formy dáme lžíci těsta a na tu klademe malou lžičkou lžičku povidel. Šoupneme do trouby, kterou jsem si vyhřáli na 180 ◦C a pečeme zhruba 20 minut. Kontrolujeme špejlí.
Po vytažení necháme vychladnout a můžeme buď potírat stylově povidly, nebo jen pocukrovat.
perníkové bábovičky

Krémová brokolicová polévka s Nivou

29. října 2009 v 11:42 | Madla |  Z polévkové mísy
Mám moc ráda brokolici a krémové polévky. Komu ale tahle křehká křupavá zelená kráska nejede, třeba si ji oblíbí v této podobě. Protože kombinace jemné brokolice a výrazného plísňového sýra vás prostě musí dostat.
Tak konec řečnění, vrhněme se do vaření.

Na zhruba litr krémové polévky budeme potřebovat:

500 gramů brokolice, rozebrané na růžičky
1 střední cibuli, pokrájenou nadrobno (kdo nerad klasickou kuchyňskou cibuli, může nahradit 3 jarními cibulkami)
2 lžíce olivového oleje
2 stroužky česneku, nahrubo nasekaného
1 lžíci sušeného tymiánu, nebo dvě větvičky čerstvého
100 gramů Nivy, rozdrobené na kousky
necelý litr zeleninového vývaru (nejlépe v BIO kvalitě)
sůl a bílý pepř na doladění chuti

V hrnci rozehřejem olivový olej, vhodíme na něj česnek a velmi krátce orestujeme, stačí minutka. Česnek se zatím krásně rozvnoní a uvolní své aroma do oleje. K česneku přihodíme nadrobno nakrájenou cibuli a smažíme do sklovita. poté přidáme buď sušený tymián, máme-li čerstvý, odrhneme lístky ze dvou větviček a vhdoíme je neilosrdně k cibuli. Do hrnce přidáme také brokolici rozebranou na růžičky, přilijeme vodu, vhodíme do ní kostku zeleninového bujónu, přivedem ek varu a vaříme, až je brokolice poloměkká.
Poté do polvéky přidáme nastrouahný nebo rozdrobený sýr a vaříme ještě asi pět minut, do té doby, než brokolice úplně změkne.
Necháme trošku zchládnout a celý obsah hrnce rozmixujeme ponorným tyčovým mixérem. Dochutíme solí a pepřem, ohřejeme, poté naléváme do talířů a hodujeme.
I když třeba nepatříte mezi brokolicové fandy, dejte téhle polévce šanci přesvědčit vás o opaku a třeba se z toho vyklube láska na celý život.

Zapečené brambory s celerem

29. října 2009 v 10:53 | Madla |  Bezmasé dobrůtky
Zahájila jsem tažení. Ne to válečné, při němž se prolévá krev, ale neméně závažné. Pustila jsem se do kulinářského tažení a chci do své kuchyně navrátit mnohá jídla, která jsem napříkald v dětství zcela striktně odmítala. Druhé šance se mají dávat nejen lidem, ale určitě také jídlům.
A má to také další důvod - stala jsem se matkou a protože ze svého dítěte nechci vychovat vybíravého jedlíka, musím jako zásasová osoba začít především u sebe.
Bitva byla nejprve zahájena sójovým "masem", jehož remake se stal v mé kuchyni hitem a dal tak výrobkům ze sóji šanci prosadit se u nás doma.
A teď jsem se pustila do obhajoby celeru. Ten nemám opravdu ráda, dokonce ani v polévce. Sice jej sním, ale z mé strany to byl vždycky spíše akt slušnosti ke kuchařce, která se s daným pokrmem vařila. Moje maminka celer nikdy v kuchyni nepoužívala, zato tchyně s ním nešetří a má ho ve velké oblibě a já až do předvčerejška nad celerem ohrnovala nos.

Jste zvědaví, jaký recept mě donutil obrátit a začít si celeru považovat jako nejen zdravé rostliny plné vitaminů a mienrálů, ale především jako dobroty, na níž se nemusím stydět někoho pozvat?

Chcete-li si nastěhovat celer do kuchyně, zásobte se těmito ingrediencemi. Recept je počítán pro šest osob, tak jestli jej nechete jíst další tři dny, klidně si množství surovin podělte třeba dvěmi. A i když budete mít plný pekáč této dobroty, nebojte se, celer je vděčný návštěvník, a navíc po ěm zůstane dobrý pocit nejen v žaludku.
Budeme tedy potřebovat následující:

1 velký celer o váze 1/2 až 3/4 kila, pokrájený na plátky
250 ml mléka
1 lžíci hladké mouky
3/4 kila brambor, pokrájených na plátky
1 kelímek smetany ke šlehání
3 lžíce vína nebo zeleninového vývaru
trošku másla na vymazání formy
rozdrcený stroužek česneku
sůl a pepř na dochucení
250 gramů oblíbeného sýra (u nás to byl obyčejný eidam), nastrouhaného nahrubo

Nejprve se vrhneme na celer. Ten zbavíme nevábně vypadající slupky (osobně mi připomíná velkou zvrásněnou bradavici, která se chystá k výbuchu) a rozkrájíme jej na čtvrtky. Celer po této kosmetické úpravě vypadá hned lákavěji a sympatičtěji. Čtvrtky celeru nenecháváme ležet ladem, naopak si je vezmeme do parády a nakrájíme je na tenké plátky, nejépe o síle 2-3 mm. Vložíme je do hrnce, zalijeme mlékem (ano, mlékem!), osolíme lžičkou soli a navrch prosijeme lžíci hladké mouky. Povaříme asi pět minut, než celerové plátky zkřehnou. Poznáeme to tak, že do uvařených plátků píchneme třeba nožem a plátky se prohnou jako záda zdatné gymnastky.
Uvařené plátky celeru scedíme a dáme je stranou. Takto upravený celer se zjemní a částečně přijde o svou specifickou vůni, kvůli které ho řada lidí (i já se mezi ně počítám) příliš nevyhledává. Celer je jedlý už takto ovařený, ale ještě se na něj nevrháme, apetit si necháme až vybudit až později.
Nyní si nakrájíme brambory na stejné plátky, tedy na plátky o síle 2-3mm. Já je zpočátku loupala, pak se mi přestalo chtít a jen jsem bramborům dopřála důkladné vydrbání pod tekoucí vodou. A slupka ve výsledném pokrmu vůbec nevadila.
Nyní si rozpálíme troubu na 200 stupňů.
Vhodný pekáček nebo zapékací misku si vymažeme máslem a dno ledabyle poházíme rozdrceným stroužkem česneku. Na takto připravená základ začneme vrstvit syrové plátky brambor, na ně zase přidáváme v mléce vařené pltáky celeru. Každou vrstvu jemně osolíme a opepříme.

Až nás vrstvení přestane bavit, nebo až budeme mít spotřebovaný všechen celr, uděláme poslední vrstvu, kterou budou tvořit pěkně vyskládané plátečky brambor.

Opět osolíme a opepříme. V kelímku šlehačky (nevyšlehané) si rozkvedláme tři lžíce bílého vína, nebo zeleninového vývaru (nemáme-li zeleninový, můžeme použít jakýkoli jiný). Ochucenou smetanou zalejeme pěkně všechny brambory tak, aby na nás nekoukalo ani jedno duché místečko.
Tak, a máme takřka hotovo a můžeme celou tu dobrout strčit v ústrety horké náruči trouby, kterou jsme si vyhřáli na 200 stupňů. Pečeme tak dlouho, dokud nejsou braborové plátky měkké a všechna smetana je hezky vsáklá do jídla. Měkkost zjišťujeme zkusmým vpichem špičky nože do bramborového plátku. Celá pečicí akce trvá zhruba půl až třičtvrtě hodiny, záleží na každé troubě.
Když je upečeno, vrhneme se jen do kosmetických úprav a výsledný pokrm řikrášlíme čepicí ze strouhaného sýra. Strčíme krátce do trouby a asi dalších deset minut zapékáme. Prostě do té doby, než se sýr krásně rozteče a získá zlatavý nádech.

Po vytažení jídla z trouby nikomu neprozrazujeme, že se jedná vlastně o zcela bezmasou a navíc zdravou mňamku, nachstáme si příbory a talíře a jen co nám sýr trošku zatuhne, můžeme krájet a mlaskat a zase přikrajovat a zase mlaskat...až bude pekáček úplně prázdný.

Dejte celeru šanci, třeba v podobě tohot jídla, zaslouží si to.

Báječná brokolice

28. října 2009 v 20:33 | Madla |  Bezmasé dobrůtky
Brokolice v mnoha rodinách nepatří ke stálicím obvyklého jídelníčku, ale u nás v kuchyni je vítaným hostem, protože já ji mám prostě moc a moc ráda. Třeba jen tak, jemně povařenou v páře a na talíři s kouskem rozpouštějícího se másla. Prostě lahoda. Z brokolice se dají dělat hotová kouzla. Třeba taková krémová brokolicová polévka s Nivou, ta okouzlí i zapřísáhlé odpůrce této zelené krásky. Ještě stále nevěříte, že brokolicová čupřina může být důstojným a chutným jídlem?
Zkuste si ji uvařit zapečenou s brambory, žampiony a dokřupava vypečenou slaninou a určitě si ji zamilujete.


Na báječnou brokolici budeme potřebovat:

500 gramů brokolice, rozebrané na růžičky
6 středních brambor, pokrájených na tenké plátky
asi 250 gramů žampionů, pokrájených na čtvrtky či na plátky
100 gramů libové slaniny, pokrájené na kostičky
1 střední cibule, pokrájená nadrobno
trošku másla
sůl
mletý pepř
vodu na vaření brokolice a brambor
jeden malý bílý jogurt
lžíce dijonské (či jiné pikantní) hořčice
asi 200 gramů balkánského sýra (nebo jiného oblíbeného sýra), nakrájeného na plátky nebo rozdrobeného



Tak se pojďme podívat brokolici na zoubek:
Pro začátek si rozebereme brokolici na jednotlivé růžičky, brambory nakrájíme na plátky o síle 2-3 milimetrů a do vhodně veliké nádoby si dáme vařit vodu. Až nám začne voda bublat, osolíme ji a vhodíme do ní připravenou brokolici a brambory. Vaříme do poloměkka.

Neleníme a po této vařící akci si ještě nakrájíme slaninu, vhodíme ji do pánve a než se začne pěkně opékat, tak si my nakrájíme žampiony na větší kousky, či silnější plátky. Žampiony nejdřív samozřejmě oloupeme. Oloupeme a nakrájíme si také jednu cibuli střední velikosti a vhodíme ji na škvařící se slaninku. Až se nám cibulka rozvoní, přihodíme k ní žampiony a společně smažíme, až se houby zbarví odo světle hněda. Jemně osolíme a opepříme.


A teď se nachystáme na žhavé finále, rozpálíme si troubu na 200 stupňů, slijeme vodu z uvařených brambor a brokolice a propláchneme je pod studenou vodou. Brokolice si tak uchová svou svěže zelenou barvu. Brambory barvu nezmění, ale to je vlastně ku prospěchu věci.
Troškou másla si vymažeme vhodný pekáček či zapékací misku a navrstvíme ledabyla brokolici s brambory. Prosypeme žampionovou směsí se slaninou a cibulkou, doaranžujeme brokolici a brambory.

Lžíci dijonské (či jiné oblíbené) hořčice rozmícháme s bílým jourtem a ochuceným jogurtem nebojácně přelijeme zeleninovou směs.

Posypeme rozdrobeným, či na plátky pokrájeným balkánským sýrem.


A vložíme vstříc horkému dechu trouby. zapékáme asi deset minut, prostě do té doby, než se sýr začne zlatavě zbarvovat a celý pokrm bude omamně a přímo božsky vonět.
A teď přijde chvíle nejtěžší...
Ačkoli nás svrbí chuťové pohárky a vůně pokrmu bičuje všechny smysly k pohotovosti, měli bychom dát jídlu pár minut klidu, aby měl sýr šanci trošku zatuhnout a pokrm se nám lépe servíroval.
Foto finálního aranžmá na talíři bude bohužel vašim očím odepřeno, protože takto upravená brokolice mizela rychlostí blesku a slyšet bylo jen kmitání žvýkacích svalů a břinkot příborů.
Protože tahle brokolice je opravdu báječná.

Bramboračka s paprikami

27. října 2009 v 18:16 | Madla |  Z polévkové mísy
Říká se, že polévka je grunt a ostatní je špunt. A paltí to i pro mne. Jakmile začne teplota padat k nule, začnu se shánět po surovinách a polévkové naběračce, v hlavě to začne rotovat a bum - za chvíli je na stole hrnec plný polévky. Přejedla se vám klasická bramboračka? Už vám nechutná ani zpestřená houbami? Zkuste si do ní přidat šmrnc Maďarska a připravit ji tentokráte netradičně s paprikami. Určitě vás překvapí.
Mě se tato kombinace zprvu také příliš nepozdávala, ale pak jsem musela svůj názor přehodnotit a takto upravená bramboračka se u nás doma stala hotovým hitem.

Na polévku pro čtyři osoby budeme potřebovat:
1 střední cibuli, nakrájenou nadrobno
trošku oleje
3 brambory střední velikosti, nakrájené na kostičky
2 bílé papriky, nakrájené na kostičky
1 litr horké vody
1 lžičku celého kmínu
1 lžičku drceného kmínu
1 lžičku majoránky
1 a 1/2 lžičky soli (uvádím jen oreinačně, každý si osolí, jak je zvyklý)
špetka pálivé papriky

Základem úspěchu je vybrat si ten správný hrnec, kterému bude naše polévka parádně slušet.
takže hrnec máme vybraný, vlijeme do něj trošku oleje a do horkého oleje vsypeme nadrobno nakrájenou cibuli, kterou osmažíme do sklovita. Neleníme a zatímco se cibule smaží, nakrájíme si také papriky. Tu nekrájíme nadrobno, vystačíme si jen s kostičkami. Kostky paprik vhodíme k cibulce a smažíme, až začne směs vonět a papriky budou poloměkké. Zalijeme litrem horké vody. Já k tomuto účelu využívám služeb rychlovarné konvice. Do vařící polévky vsypeme celý i mletý kmín, majoránku, špetku pálivé papriky a osolíme. Do hrnce také nezapomeneme vhodit na kostičky (či jiné libovolné tvary) nakrájené brambory a vaříme do změknutí brambor.
Poté polévku ochutnáme, případně dosolíme a můžeme podávat.

Chilli křidýlka

27. října 2009 v 12:44 | Madla |  Maso hraje prim
Dostala jsem chuť zahrát si tak trošku na středověk a pro jednou si své jídlo sníst jen pomocí rukou. A k tomu jsou křidýlka jako stvořená. Nikdo se neurazí, když se nebudete způsobně snažit obrat kousíčky masa pomocí bojového tandemu vidličky a nože. Ne nadarmo se říká, že ruce jsou nástroj králů, tak je podďme zapojit do jídla, ať si můžeme brzy oblizovat prssty upatlané od pikantní marinády.

To hlavní, co budeme potřebovat je balení kuřecích křidýlek, my měli rodinné balení, cca necelých 900 gramů. Proč tolik, když zatím jíme jen my dva? Protože vždycky je lepší navařit víc a zbytky dát pěkně do mrazáku a když je nouze nejvyšší, a není kdy tancovat u plotny a sporáku, vytáhneme zásoby z mrazáku, šoupneme na chvilku do trouby a tradá. I u nás zhruba polovina množství křidélek vězí pěkně v hybernačním stavu a čeká na svou horkou chvilku v rozpálené náruči trouby.
Ale teď je teď a teď se vaří, tak pojďme do toho:
Balení kuřecích křidýlek už máme, tak jej pomocí ostrého nože otevřeme, křidýlka vyjmeme, opláchneme pod tekoucí vodou, osušíme pomocí papírové utěrky a odstraníme případná zbylá kouska pírek. Sušíme proto, aby nám marináda na mase pěkně držela. Křidýlka dáme do vhodné uzavíratelné nádoby, ve které se budou pěkně ráchat.
A co tedy na marinádu, když už tu je o ní řeč?
Do menší nalijeme:
2 lžíce oleje
2 lžíce tekutého medu
2 lžíce pálivé chilli omáčky
2 lžíce citronové šťávy
1 a 1/2 lžičky sušené citronové kůry (nebo čerstvé kůry z BIO citronu)
1 a 1/2 lžičky soli

Všechny přísady pomocí metličky pěkně rozmícháme, nalijeme na křidýlka, uzavřeme poklopem či něčím vhodným tak, aby bylo všechno pěkně utěsneněno a s celou nádobou pěkně do rytmu zatřeseme. Křidýlka se nám po tomto zemětřesení pěkně marinádou obalí ze všech světových stran a tak je po dáme na pár hodin (nejlépe přes noc) uklidnit do chladu ledničky. a až na ně dostaneme chuť, či až přijde čas oběda, vezmemem milá křidýlka, rozpálíme troubu na 200 stupňů a naskládáme je do vhodného pekáčku tak, aby se ani jeden pařátek nepřekrýval. Zbylou marinádu nevyléváme, budeme ji ještě potřeobovat na potírání. Křidýlka šoupneme do rozpáleného chřtánu trouby a jdeme tak dvacet minut až půl hodinky dělat pro změnu něco užitečného .

Na křidýlka ale nezapomínáme a čas od času je pomocí perouťky potřeme zbylou marinádou.
Po oněch dvaceti až třiceti minutách by měla být křidýlka krásně lesklá a pěkně vypečená.
Můžeme je servírovat jen tak, se zeleninou a čerstvým pečivem, nebo si k nim udělat nějakou dobrou přílohu. U nás se jedlo jednoduše, jen s černým celozrnným (ten byl pro mě) a býlím chlebem (pro manžela), k tomu nakládané kozí rohy a byla to bašta.
Dáte si?

Jemná houbová polévka se zakysanou smetanou

27. října 2009 v 10:56 | Madla |  Z polévkové mísy
Letošní rok nebyl příliš štědrý na houby, dětí se však zato urodilo požehnaně. A protože i já patřím mezi novopečené matky a zase tak akční na to, abych vláčela kojence do lesa kvůli košíku čerstvých hub nejsem, takže má kuchyně si bude muset nějaký ten čas od čerstvé lesní houbové nadílky odpočinout. Ale protože toužím po houbové vůni linoucí se nejen kuchyní, tak obleču sebe a vzpínající se chobotnici (rozuměj pětiměsíční dítě, které se pokouší lézt a zároveň se u oblékání také posadit) a místo lesního dobrodružství se vydám do nejbližšího supermarketu. Rozhodnete-li se jako já a dostane chuť na dobrou a jemnou houbovou polévku, nezapomeňte si do nákupního košíku (či v mém příapdě do podvozku od kočárku) přepravit následujcích pár nezbytností:

asi 200 gramů žampionů
cibuli
máslo (a zapomeňte na příbuzenské vztahy, Hera opravdu není vlastní sestrou másla)
zeleninový bujón v kostce (raději v BIO kvalitě)
brambory
kelímek zakysané smetany

V oakmžiku, kdy kočárkem udrncaná ratolest usíná, pádíme rychle k domovou, abychom stihli připravit tuto houbami vonící polévku. Pokud vaše dítě spí zhruba dvacet minut v kuse, máte vyhráno a polévku stihnete v pohodě uvařit. Sníst možná ne, ale stejně je nejlepší ohřívaná až druhý den. Pokud dítě či děti nemáte, ani to vám nezabrání si tuto polévku uvařit, jen nebudete mít tak pestré spektrum činností

Takže se pusťme do práce, ať máme za chvíli uvařený litr dobré houbové polévky:

Vezměme si vhodný větší hrnec, na dno dáme plátek másla, podpálíme hořáky či zapneme vhodné knoflíky tak, aby se teplo zpod hořáků či sklokeramické či jiné ohřevné desky způsobilo zahřátí másla. Zaímco se nám máslo rozpouští, oloupeme a nadrobno si nakrájíme jednu cibulku střední velikosti. Vhodíme ji do rozpuštěného a mírně bublajícího másla a smažíme do skovita. Mezitím oloupeme žampiony, vykloubíme jim nohy a amputované končetiny hub nakrájíme na kousky. Hlavičky žampionů taktéž zmrzačíme a to tak, že je oloupeme a opět nakrájíme. Kousky hub hodíme k vonící cibulce. Krapet osolíme a jemně opepříme. Houbovou směs občas propádlujeme vařečkou, aby se nic nepřichytlo ke dnu. Vezmeme si dvě střední brambory, oloupeme jej a nakrájíme na kostičky. zatím nám žampiony pěkně zhnědly, tak jim připravíme lázeň, zalijeme je (nejlépe horkou) vodou a vhodíme kostku se zeleninovým bujonem. Vhodíme taktéž na kostičky pokrájené brambory, zaklopíme poklicí, ztlumíme plamen, ať nám polévka neuteče a jdeme zkontrolovat dítě. Při návratu z kontroly míjíme lednci a vytáhneme si zakysanou smetanu. Rychle nachystáme talíře a lžičky, ochutnáme polévku a jsou-li už brambory měkké, je hotovo. Vypneme hořák, či jiný zdoj tepla (neplatí o radiátoru či krbu ), vezmeme kelímek zakysané smetany a pěkně jej kydneme do polévky. Zamícháme, ochutnáme a příapdně dosolíme či jemně dopepříme, popřípadě můžeme chuť dotáhnout pár kapkami octa. Už neohříváme a směle plníme talíře.
Dobrou chuť.

Poznáte rozdíl?

26. října 2009 v 13:04 | Madla |  Zajímavosti
Tak schválně, poznáte, na kterém obrázku je bezmasý "guláš" ze sójového masa a na kterém je paprikáš, kvůli kterému musel zahynout nějaký nebohý čuník?



A co tento gulášek, z čehopak asi je?
A na který z nich máte větší chuť?

Ořechové bábovičky se sušenými švestkami

26. října 2009 v 10:46 | Madla |  Sladké vábničky
Komu v receptuře chybí obligátní vejce, nemusí se lekat, funguje to i bez nich. Ale možná vás zarazí, že v receptu nefiguruje zdánlivě tak nepostradatelná věc, jakou je tuk (ať máslo, či olej), ale je tomu vskutku tak, rozemleté ořechy jsou mastné již dost a tak žádný další tuk není třeba. A výsledek nedusí a není suchý. Nevěříte?... tak vyzkoušejte

Na ořechovou bábovku se sušenými švestkami si připravíme:
1 hrnek mouky (½ hrnku bílé polohrubé, ½ hrnku hladké celozrnné pšeničné)
1 hrnek mletých vlašských ořechů
1 hrnek cukru
2 hrnky mléka
1/2 balíčku kypřicího prášku do pečiva
1 lžička jedlé sody
1 lžíce vanilkového cukru (nejlépe domácí výroby)
1/2 balíčku sušených švestek nakrájených na menší kousky

Sušené švestky dáme na síto a propláchneme horkou vodou. Necháme okapat a po zchladnutí je nakrájíme na menší kousky. Mezitím si velmi jednoduše připravíme těsto. Smícháme všechny ingredience, přidáme do nich nakrájené sušené švestky, opět zamícháme a vlijeme do bábovkové či muffinové formy (podle typu formy samozřejmě vymazáváme tukem a vysypáváme strouhankou nebo hrubou moukou) a pečeme zhruba na 180 ◦C asi 20-25 minut. Svůj výtvor kontrolujeme špejlí, až se nic nechytá, je hotovo.

Bábovičky necháme mírně vychladnout a poté vyklopíme.
Můžeme polévat povidlovou polevou, nebo jen pocukrovat.
ořechové bábovičky se sušenými švestkami


Povidlovou polevu vyrobíme takto:
Do povidel přidáme pár lžic horkého švestkového džusu nebo trošku horké vody a rozmícháme. Nepřipravujeme-li dezert pro kojící ženy či pro děti, můžeme povidla zředit samozřejmě rumem

Zeleninový quiche

25. října 2009 v 18:57 | Madla |  Bezmasé dobrůtky
aneb velmi rychlá večeře či slané pohoštění pro nenadálou návštěvu. Je dobré mít vždy v lednici pro případ nouze balíček chlazeného listového těsta. A když není čas, nebo dojdou nápady, jakou krmi zrovna hladovějícím členům rodiny připravit, popadneme tento polotovar a můžeme začít kouzlit. Na sladko, či na slano, fantazii se meze nekladou a listové těsto snese snad vše. A po konzumaci tohto slaného koláče vám i váš drahý snese třeba modré z nebe

Slané koláče zastoupí třeba i celou večeři. A protože jsme opět v mé luchyni, i tady se budu snažit výsledný pokrm trošku ozdravit, a samozřejmě se vyhnout použití vajec. takže to nebude klasický quiche, obyvatelé Lotriňska, odkud tento světoznámý slaný koláč pochází, by se asi velice divili a nejspíš by mě hnali sviňským krokem, ale nám tato odlehčená verze velice chutná.
Josu navíc velice variabilní. Nejen těsto, které můžete připravit třeba z těsta křehkého, či zde z těsta listového, také s náplní se dá různě kouzlit. Slaný koláč všechno skvěle zužitkuje a může vonět mnohými bylinkami a aromatickým kořením. Já zde použila rozmarýn a čerstvý tymián.A co teprve, když do hry vstoupí sýr. I s ním se dá neskutečně vyhrát. Já mám moc ráda sýr plísňový a ten tu hraje sólo. Doplňuje jej jemná zeleninová směs, pro rychlost je použita její mražená verze.

Chcete mou verzi vyzkoušet? Tak si připravte následující:


1 balení listového těsta
2 středně velké cibule, nakrájené nadrobno
troška oleje
2 tvarohy ve vaničce
1/2 balení mražené zeleninové směsi s kukuřicí
asi 250 gramů Nivy, či jiného oblíbeného plísňového sýra, rozdrobeného na kousky,či nahrubo nastrouhaného
půl lžičky soli
lžička rozmarýnu
trošku bílého pepře
dvě snítky čerstvého tymiánu (v případě nouze postačí 1/2 lžičky tymiánu sušeného)

A jak na to?

nejprve si rozpálíme troubu na 200 stupňů, protože příprava bude bleskurychlá.
Na pomoučené pracovní ploše si rozválíme do tenka listové těsto. Válíme a válíme, až má placka tloušťku asi 2-3 mm. Línější a praktičtější z nás použijí již vyválený polotovar. Plackou si vyložíme koláčovou formu a vrhneme se na přípravu náplně.
zatím do byla hračka a v hravém duchu bude i následující směs do koláče. na vhodné pánvi si rozpálíme rostlinný olej, vhodíme na něj nadrobno nakrájené cibule a smažíme do sklovita. Ti, kteří se bez masa neobejdou, mohou cibulku osmažit na trošce nakrájené slaniny. Až má cibulka tu správnou barvu, vhodíme k ní půl balíčku mražené zeleninové směsi s kukuřicí. Chvíli smažíme tak, aby zelenina byla poloměkká. Vypneme plamen a do směsi vyklepneme dva tvarohy z vaničky. Osolíme, opepříme (nejlépe bílým pepřem - je jemnější než jeho černý kolega) a pořádně promícháme. do směsi nasypeme část nadrobeného či nastrouhaného sýra, dochutíme čerstvým tymiánem a rozmarýnem, ochutnáme a případně dosolíme či dopepříme. Opět zamícháme a vložíme do trouby, kterou jsme si rozpálili na 200 stupňů. Pečeme zhruba půl hodinky. Před koncem pečení posypeme povrch quiche zbylým sýrem a dopečeme.
servírujeme teplé či studené, nejlépe se sklenkou vychlazeného bílého vína.

Krémová mrkvová polévka

24. října 2009 v 10:44 | Madla |  Z polévkové mísy
Co v pošmourném počasí nejlépe zahřeje a zvedne nám náladu, která se dík ultra nízkým teplotám může také pohybovat kolem bodu mrazu? Takový talíř husté, kouřící polévky dělá divy.
Moc ráda vařím husté zeleninové polévky a tato krémové polévka s vůní zázvoru je přesně to, co zvedne nejen náladu v podzimních plískanicích.

Takže na litr horké polévky si připravíme:

3 lžíce slunečnicového oleje
1 střední cibuli, nakrájenou nadrobno
4 mrkve střední velikosti, nakrájené na hrubší kolečka
2 střední brambory, nakrájené na hrubší kostičky
necelý litr horké vody
2 lžičky soli
1 lžičku sušeného zázvoru
špetku bílého pepře

Vezmeme si větší hrnec, nalijeme do něj olej a až bude horký, vsypeme na olej nadrobno nakrájenou cibuli. Cibulku osmažíme do sklovita a zatímco se smaží, tak si nakrájíme mrkve a brambory na námi požadované tvary. Když nám cibulka už začíná pěkně vonět, vhodíme k ní nakrájené mrkve a chvilku je necháme osmažit. Občas zamícháme vařečkou, aby se nic nepřipalovalo ke dnu hrnce.
Poté zalijeme necelým litrem horké vody, přidáme oloupané a na kostičky nakrájené brambory, polévku osolíme, jemně opepříme a přidáme lžičku zázvoru. Zakryjeme pokličkou a vaříme zhruba čtvrt hodiny až dvacet minut, dokud není zelenina měkká. Poté polévku necháme mírně vychladnout, ochutnáme ji a případně dokořeníme či dosolíme a přímo v hrni ji rozmixujeme ponorným mixérem. Na talíři zdobíme zelenými bylinkami, aby si oko přišlo na své.


Polévka je rychlá, jednoduchá a vydatná.
Je ale také velice zdravá. O mrkvi každý ví, že obsahuje velké množství betakarotenu, který se v lidském těle přeměňuje na vitamín A. Ale věděli jste, že díky do pokrmu s mrkví (i čerstvou) přidanému tuku (např. kvalitního rostlinného oleje) se do těla dokáže vstřebat o polovinu větší množství betakarotenu, než při konzumaci mrkve jen tak? Proto nezapomeňte přidávat napříkald i do mrkvového salátu lžičku oleje. Já tam dávám olivový, na chuti to neubere (spíše naopak) a svému tělu prokážete velkou službu. Mrkev jako jedna z mála zelenin netrpí ani tepelnou úpravou. Syrová mrkev má totiž tuhé buněčné stěny, ze kterých tělo dokáže přeměnit na vitamin A jen 25 procent betakarotenu. Při vaření mrkve se stěny buněk narušují a dochází tak k lepšímu vstřebání betakarotenu. A k čemu je beta-karoten dobrý? Všichni jsme už v dětství slýchávali..."Jez mrkev, je dobrá na oči." Ale nejne betakaroten působí nejen proti šerosleposti, výzkumy prováděné v posledníchletech zjišťují, že vysoká hladina betakarotenu dokáže chránit porti některým typům rakoviny. Takže mrkev do ruky a hlodat a hlodat

Také zázvor je velmi blahodárným kořením. Působí protizánětlivě, zklidňuje podrážděný žaludek a zmírňuje pocity na zvracení, proto je jako podpůrný prostředek doporučován například při ranních nevolnostech u těhotných žen, nebo u pacientů po chemoterapii. Navíc má kořen zázvoru zahřívací účinky, je proto velmi vhodný zvláště v sychravém a studeném počasí, jakým tento říjen opravdu oplývá.

Takže s chutí do této polévky hýřící zdravím a chutí.

Hermelín v podzimním kabátku

23. října 2009 v 14:24 | Madla |  Sýrové variace
Miluju sýry. Královnou sýrů je sice Francie, výbornou pověst mají i sýry švýcarské a italské, ale neměli bychom zapomínat ani na jejich české kolegy. Sýry se dají všemožně kombinovat, s masem, zeleninou, ba i ovocem. Kvalita nejvíce vynikne sama o sobě, jen tak, na talířku ozdobeném nějakou dobrou zeleninou, či hroznem vína a sklenkou bílého vína. Ale u některých sýrů se člověk neprohřeší vůči dobrému mravu, když si tu a tam pomůže horkem - ať z grilovací mřížky, či jen obyčejné trouby. A nemohu opomenout nejoblíbenější přípravu sýra - a tou je smažení. Obligátní smažák osobně vůbec nevyhledávám, nechutnal mi nikdy a asi se to nezmění. Když už chci sýru udělat horkou olejovou lázeň, obleču do kabátku z trojobalu třeba voňavé tvarůžky.
Ale dnes to nebude o smažení, hermelínu se podíváme na zoubek pomocí doruda rozpálené trouby.
Snažím se u nás doma, abychom měli alespoň dvakrát do týdne bezmasé jídlo a tentokrát se obětí mých kulinářských choutek stal český král sýrů - tedy Hermelín.

A protože mám doma malé a velice čilé miminko, receptura a ingredience jsou velmi jedoduché, ba skrovné, výsledek ale přesto nezklame.

Takže si nachystáme:

tolik malých hermelínů, kolik počítáme strávníků
trošku pálivé papriky
nahrubo nasekaný česnek podle vlastní chuti (já zvolila tak dva velké stroužky na jeden hermelínek)
listové těsto (pro dva strávníky stačí polovina, tj. asi 200 gramů)
1 rozšlehané vejce

A pustíme se do expresně rychlé přípravy, ať si můžeme brzo pochutnávat.
Nejprve si rozpálíme troubu na 200 stupňů. Poté si vyválíme listové těsto (línější a praktičtější z nás nepohrdnou již koupeným vyváleným polotovarem). Těso vyválíme na hladkou moukou pomoučené ploše asi na tloušťku 2 mm. Když to bude o trošku víc, nikdo nám hlavu neutrhne.
Z rozváleného těsta střihneme tolik kabátků, kolik máme hermelínů, potažmo strávníků. Stříháme bez metru a bez krejčovské panny, prostě jen těsto rozkrojíme na požadovaný počet čtverců. Těstové kabátky musí být dostatečně veliké, aby se do nich celý hermelín pohodlně vešel a nefoukal mu horký vítr na sýrové tělo. Po této krejčovské epizodě si vezmeme tolik stroužků, kolik uznáme za vhodné (u nás na jeden hermelínek padly dva veliké stroužky) a oloupeme je a nasekáme nahrubo.

A teď půjde do tuhého:
Takže si na každý kabátek položíme malý hermelín, okraje čtverce (či jiného tvaru, který nám vyšel) potřeme rozšlehaným vejcem.

Posypeme podle chuti pálivou paprikou.

A posypeme nahrubo nakrájeným česnekem. S velikostí jednotlivých plátků si vážně hlavu neděláme. Česnek ztratí pečením svou štiplavost a sýr jen decentně ovoní.

A teď už můžeme celý hermelín obléct do slušivého stejnokroje z listového těsta.

Pěkně jej zabalíme a utěsníme, ať nám z něj náhodou nic nevyteče.

Kabátek zababušeného hermelínu pěkně celý potřeme zbylým rozšlehaným vejcem, dáme jej na vhodný plech a strčíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů.

Pečeme zhruba čtvrt hodinky až dvacet minut, prostě do té doby, než začnou sýrové balíčky krásně vonět a lákat nás svou dozlatova vypečenou barvou.

Nandáme na talíř a ještě horké konzumujeme. Můžeme podávat jen tak, nebo jako velký předkrm, se zeleninovou oblohou a bagetkou na zakosunutí. nebo si z hermelínu v podzimním kabátku uděláme parádní bezmasý oběd.

Bábovičky s hruškami a plísňovým sýrem

23. října 2009 v 9:12 | Madla |  Malá sousta aneb předkrmy
Hrušky nemusí být vždy zahaleny jen do sladkého hávu, výborně si rozumí i se sýrem, zejména s tím modrým, plísňovým. A třetím kamarádem k této dvojici by měly být ořechy. Tenhle trojboj to u mě v kuchyni vítězí na celé čáře. Nevěříte, že je takováto kombinace jedlá, ba i velice chutná a deliktání? Tak vyzkoušejte... Navíc nebudete potřebovat mnoho surovin, vystačíte si s troškou plísňového sýra, pár hruškami, hrstičkou ořechů a celé to zakoponujeme do křehkého obalu z listového těsta.

Takže si připravíme:

  • 1 balení listového těsta
  • asi tři zralé hrušky, pokrájené na kousky
  • zhruba 250 gramů sýra s modrou plísní (já použila Nivu)
  • hrst nahrubo posekaných vlašských ořechů (mohou je zastoupit i slunečnicová semínka)
A co dále?
Listové těsto dotenka vyválíme a pomocí většího hrnku vykrajujeme kolečka, kterými vyplníme důlky v muffinové formě. Na dno nasypeme nahrubo nasekané vlašské ořechy, na ně rozdrobíme trochu sýra, na ten položíme na vhodné kousky pokrájené hrušky, opět navrstvíme sýr a přikryjeme plátem těsta, který si pomocí menšího hrníčku "vyřízneme" ze zbytku rozváleného listového těsta. Pečeme v troubě rozpálené na 200 °C asi 25 minut, dokud těsto nezezlátne. Povrch těsta můžeme samozřejmě potřít rozšlehaným vejcem. Necháme zcela vychladnout a až poté vyjmeme z formy.
bábovičky s hruškami a Nivou

Můžeme servírovat buď jako zajímavý předkrm, nebo jako překvapivý zákusek

Citronóvá bábovka s hruškami

23. října 2009 v 9:04 | Madla |  Sladké vábničky
Podzim patří hruškám! Osobně mám toto ovoce asi nejraději a slaďounkou zralou hrušku si vážně nedokážu odepřít. Navíc se s tímto ovocem dá kouzlit na všechny možné způsoby. já zkusila upéct bábovku, ve které hrály citronóvé tóny a osvěžujícím způsobem se doplňovaly s hravou měkkostí a sladkostí hrušky. Receptura je opět bez vajec, ale to jí na kráse neubírá.

Takže na tuto zajímavou bábovku budete potřebovat:

3 hrnky polohrubé mouky (celozrnná mi došla)
1 hrnek cukru krystal (lepší by byl třtinový)
1/2 hrnku slunečnicového oleje
2 hrnky mléka
5 lžic citronóvé šťávy
1 lžíci nastrouhané citronóvé kůry (buď sušené, nebo čerstvé z bio citrónu)
1 balíček kypřicího prášku do pečiva
asi 5 oloupaných a na čtvrtky nakrájených hrušek, zbavených jadřinců
hrst rozinek (ty jsou jen pro dobrovolníky)

Postup je velice jedoduchý. Než začneme, rozpálíme si troubu na 170 stupňů, protože příprava těsta nám zabere jen velmi krátkou dobu.
Nejprve si v míse smícháme sypké ingredience, tedy mouku, cukr, citronóvou kůru a kypřicí prášek, a přísady promícháme. Do moučné směsi poté přilijeme olej a mléko a citronovou šťávu a promícháme, až nám vznikne krásně hladké lité těsto, které voní svěže citronóvými tóny. Do těsta můžeme vmíchat i hrst rozinek.
Do vhodným tukem (nejlepší je máslo) vymazané a vysypané (můžeme vysypat kokosem, jemnou strouhankou, nebo hrubou moukou) bábovkové (či jiné vhodné formy - např. na srnčí hřbet, nebo do menší dortové formy) nalijeme část těsta, hustě poklademe čtvrtkami oloupaných hrušek, nalejeme zase trošku těsta a poklademe zbytkem hrušek. Zalijeme zbylým těstem, šoupneme do trouby a těšíme se, až bude hotovo.
Pečeme asi třičtvrtě hodiny na doporučovaných 170 stupňů, přičemž první půlhodinu raději příliš neotevíráme troubu, bábovce by se to nmuselo líbit a špatně by nám vyběhla. Ke konci pečení můžeme zkusmo píchnout do bábovky špejli či párátko a když na něm neulpívají kousíčky těsta, je hotovo a můžeme vytáhnout z trouby. Ne hlavu, ale bábovku
_DSC5851_SM



Bábovku necháme ve formě chvíli vydýchat a poté ji vyklopíme na vhodně velký talíř. pokud jsme dobře vymazali, půjde to jako po másle, pokud nám i tak bábovka vězí ve formě, neházíme flintu do žita a namočíme si utěrku do studené vody a připlácneme ji na bábovkovou formu (otevřená strana musí být samozřejmě jištěna talířem). Studený obklad pomůže nejne proti kocovině či bolesti hlavy, ale v tomto případě uvolní horké páry a bábovka sama a dobrovolně opustí své vyhřáté hnízdečko. Pokud nepomůže ani tento malý trik, vezmeme si na formu pěkně nůž, nejprve jí pohrozíme a když i naše pohrůžky bere milá bábovka jen vlažně, prostě objedeme okraj formy nožem a teď už by v tom byl čert, kdyby se milá bábovka neráčila uvolnit a pustit se formy.
_DSC5862_SM

Já použila silikonovou bábovkovou formu, ta se nemusí ani vymazávat a vysypávat a bábovka z ní klouže sama jako po másle. Koupila jsem ji zde: http://obchod.urybicky.cz/products-page/pec-formy-a-plechy/silikonove-formy-velke/

Sójový "guláš" s rajčaty

22. října 2009 v 17:12 | Madla |  Bezmasé dobrůtky
Někdy na začátku devadesátých let, kdy do českých obchodů poprvé dorazily i výrobky ze sojového masa, se moje maminka rozhodla tuto žhavou novinku vyzkoušet. Bohužel se výsledný pokrm nedal pozřít..."maso" mělo chuť i konzistenci gumy a svou divnou pachutí přebilo i to dobré, co talíř skýtal. Vždycky, když jsem si na tento gurmánský horor vzpomněla, naskočila mi husí kůže a krk se úzkostně stáhl v předtuše něčeho strašného. Jen podotýkám, že moje maminka byla a je skvělá kuchařka, takže z tohoto propadáku ji vůbec neviním a její kuchyni prostě zbožňuji a ještě ji mám co dohánět.
Ale člověk se má snažit překonat negativní zážitky a snažit se přenést přes překážky, tak i já jsem chtěla dát sojovému masu druhou šanci. Navnadil mě recept a fotky pořízené coco-choc na jejím Hříšně dobrém webu (odkaz na její foodblog je v levé liště), tak jsem se nechala inspirovat a už to jelo.

Na bezmasý guláš budeme potřebovat:
1 balení sójových kostek Bona Vita
1 litr vody
1 lžičku kmínu
2 lžičky pálivé papriky
1 lžičku majoránky
1 lžíci soli
2 lžíce kvalitního slunečnicového oleje
1 střední červenou cibuli (lze nahradit obyčejnou kuchyňskou žlutou)
1 zelenou papriku, nakrájenou na kostičky
asi 100 gramů žlutých rajčat, pokrájených na čtvrtky (podle velikosti, já měla plody tak velikosti šišatého pingového míčku)
1 velké žluté rajče, pokrájené nahrubo
asi 5 lžic kvalitního rajského protlaku nebo pasírovaných rajčat
na dochucení dále opět roošku majoránky, pálivé papriky a kmínu dle chuti


Sojové kostky už mi nějakou tu dobu odpočívaly v kuchyňské skříni, v lednici bylo pár posledních žlutých rajčat z máminy zahrádky a jedno velké červené rajče z obchodu, pro které bylo lepší zvolit tepelnou úpravu (jak už to v tomto období u rajčat z obchodu bývá). V rohu lednice se v přihrádce na zeleninu skormně krčila zelená paprika, tak jsem ji taky pozvala do hry. Cibule se snažím mít vždy dost do zásoby a nic víc už tato krmně nepotřebovala. tedy krom nějakého koření.

Nejdříve si připravíme sójové kostky dle návodu na obalu...a protože u sójových výrobků je klíčové ochucení, tak jsem jej ani já nezanedbala. Do litru vařící vody jsem poctivě vsypala lžíci soli, lžičku kmínu, lžičku majoránky a dvě celé lžičky pálivé papriky. Zdá se to sice dost, ale sójové maso potřebuje opravdu vydatně kořeněnou lázeň, aby nechutnalo jako prochozená podešev obecního pobudy. vaříme dle návodu deset až dvacet minut, já vařila těch dvacet minut, ale příště klidně trošku uberu. Při vaření nezapomínáme na to, že až vámi zvolené kostky či nudličky rozhodně luštěniny nepřipomínají, stále jsou luštěninami a jako takové je vaříme odkryté.
Zatímco se vaří sójové "maso", tak si oloupeme a nadrobno nakrájíme jednu červenou cibuli střední velikosti, vhodíme ji do pánve s rozpáleným olejem a smažíme do sklovita. než se cibulka usmaží do požadované barvy, tak si na libovolné tvary nakrájíme papriku a rajčata. Já zvolila kostičky . Na cibulku poté nejprve nasypeme papriku a necháme ji pár minut smažit. Občas ji proženem vvařečkou. Mezitím se nám určitě uvařilo sójové maso, tak jej scedíme a vymačkáme z něj přebytečnou vodu (dobře to jde títmo způsobem: "maso" nasypeme do cedníku a několikrát pořádně stlačíme např. naběračkou). Zkusmo ochutnáme jednu kostku, abychom mohli poté doladit výslednou chuť pokrmu.
Zcezené "maso" přihodíme k paprice, přidáme k němu pokrájená rajčata (žlutá i červená), přilijeme rajský protlak a případně přidáme pár lžic vody (nebo bílého vína - to by byla frajeřina). Občas zamícháme a případně dochutíme (podle toho, jak dopadla degustace zkušební kostky). Až jsou rajčata a paprika měkké, je hotovo a můžeme servírovat.


A jak jídlo dopadlo u nás? Pohřbilo pokrmy ze sóji nadobro, nebo se zasloužilo o jejich vzkříšení a vstup do gurmánského světa, kde to voní kořením a rozličnými chutěmi?
Já jsem tuto krmi nejprve konzumovala sama, na oběd, jen tak s chlebem. Chvíle pravdy přišla večer, kdy přijel můj upracovaný a vyhladovělý muž a spatřil na sporáku výsledek mého sójového snažení. Naštěstí má velká troufalost nebyla odměněna kolapsem našeho mladého manželství, muži chutnalo a tak mi spadl velký kámen ze srdce. Prý to bylo dobré tak, že to můžu opakovat. Takže sója byla v mé kuchyni vzata na milost a občas si z ní troufnu něco dobrého udělat.




Sója je sice zdravá, není však vhodná pro každého. Její nespornou výhodou je vysoký obsah bílkovin, má jich až dvakrát víc, než je jejich obsah v mase. Je bohatým zdrojem energie a má vhodné složení aminokyselin. Sója obsahuje lecitin, nutný pro přeměnu tuků a cukrů, lysin a značné množství vlákniny. Jiří Janouškovec ve své kuchařce Sója a sójové maso bez vážení dodává: "Bohatá je na minerály (obsahuje vápník, fosfor, železo a další stopové prvky), provitamin A, vitaminy skupiny B." Sója obsahuje nejenom kvalitní živiny (je považována za plnohodnotnou náhradu živočišných bílkovin), ale také řadu zdravotně příznivě působících látek, jakými jsou především steroly (fytoestrogeny), snižující nepříjemné vedlejší projevy přechodu a stárnutí a současně působící jako prevence rakoviny a osteoporózy. Příznivě působí vysoký obsah směsi přirozených tokoferolů a tokotrienolů (přírodní a jedině účinné formy vitaminu E).
Pro snižování cholesterolu, zmírňování potíží klimakteria a také pro prevenci některých druhů rakoviny je sója velmi vhodná. Pro alergiky na kravské mléko je sójové mléko výbornou náhražkou.
Na druhou stranu se v posledních letech objevují i rizika spojená s konzumací sójových výrobků.
ědci z King's College v Londýně představili na vědecké konferenci v Kodani riziko snížení plodnosti. Ze sóji se uvolňující genistein, látka podobná ženskému pohlavnímu hormonu, má sice protirakovinné účinky, ale zároveň snižuje kvalitu spermatu. Stačí jen malé množství genisteinu a oplodnění může být velmi problematické.
Také kojenci, pijící výhradně sójové mléko, mohou být ohroženi. Doktor Mike Fitzpatrick, toxikolog z Nového Zélandu, přepočítal hodnotu látky estrogenu obsaženého v sójovém mléce pro kojence krmené výlučně tímto výrobkem. Vzhledem k tělesné váze nemluvňat je to dle jeho propočtu, jako kdyby děti braly pět antikoncepčních pilulek denně. Spekuluje se také o vysokém obsahu manganu, jenž se vstřebává z půdy a může u dětí, které pijí sójové mléko, způsobovat jeho hromadění v mozku a následné nervové poruchy.
Sója obsahuje toxiny a estrogen tak silný, že při experimentech dokáže narušit ženský menstruační cyklus. Také poškozuje štítnou žlázu. I těhotné ženy jsou v ohrožení, jelikož vysoké množství přírodních hormonů může postihnout nervový systém plodu.
Pominout nelze ani vyšší obsah purinu (kyseliny močové), takže sója může zhoršovat potíže při onemocnění dnou. Nepříjemné, nikoli nebezpečné, může být nadýmání u některých lidí při trávení sójových výrobků.
Přes všechna pozitiva i negativa sóji radí odborníci její umírněnou spotřebu. Kojence, těhotné ženy, či páry usilující o početí je potřeba upozornit, aby se této plodině raději vyhýbali. K tomu je dnes potřeba číst na obalech složení i celkem běžných potravin, jakými jsou například cereálie k snídani.
Zdroj: http://www.prokaji.estranky.cz/stranka/soja--nebezpeci-pro-vase-zdravi