Bloudění a blouznění

13. října 2009 v 14:47 | Madla
Musím se jít projít. Uklidnit se. Vyčistit si hlavu, zbavit se veškerých myšlenek, které na mě dotírají. Jinak se zblázním.
Samovolně zrychluji krok a mířím na místo, které jsem měl vždycky rád. Vždycky jsem tu našel útěchu a klid.
Strkám si ruce do kapes, venku je lezavé, dráždivé chladno. Na jasně modré obloze poletují ptáci. Svěží jas nebe mi připomene modř jejích očí.
Spěchám z té betonové džungle a přestávám vnímat čas. Už mám město za zády a pod nohama mi konečně křupe spadané listí. Nepoddajné větvičky se rozletují do stran a tropí jediný hluk. Obklopily mě první stromy. Mám rád tohle období. Vzduch je plný vlhkosti, bořím se do příjemně zetlelého listí, které vydává slabý, jemný, neznatelný nasládlý pach. Už jdu docela pomalu a všímám si té rozmanitosti barev. Některé stromy jsou téměř zelené, na jiných zase vystřikují žluté, rudé, okrové a fialové cákance barev. Koruny stromů vypadají jako paleta bláznivého malíře.
Zvedám ze země jeden krvavě rudý list. List javoru. Má příjemnou strukturu. Pod jemným voskováním se rozbíhají spletence žilek, kdysi zelených a životadárných, teď rusých a mrtvých. Mnu ho v dlani cítím, jak se mi poddává. Voní jemně, trošku po hnoji a taky po zemi. A po ženě. Voní trošku jako ona.
V dálce se ozvala sova. Zní smutně a melancholicky.
Ty zvuky se mi zadírají pod kůži, jsou táhlé s smutné. Jako by se loučily s milencem, s životem, s uvadající krásou krajiny.
Drápu se na stráň a dolní větve, ty slabé a nedomrlé, mě šlehají přes obličej. Jsou pružné je jim asi líp než těm zpuchřelým velikánům, kteří se marně snaží dosáhnout slunce. Málem jsem upadl. Zachytávám se kmene stáčím se k němu jako k mámě do klína, když jsem byl malý a bál se letadel hřmících na obloze. Zarývám prsty do pevné, tlusté, rozpraskané kůry, je sem tam porostlá mechem nacucaným vodou a přesto vypadá jako zrohovatělá kůže starého mohamedána. Přes četné záhyby, zátarasy a překážky na jejím povrchu si to šine mravenec. Tak nicotný v tomhle statném a starém lese, snad ztracený, snad hledající. Pořád se marně namáhá leze dál přes vypoukliny a suky.Dál až do nekonečna.
Procházím bujarým karnevalem, kde je vyhnána šeď a smutek a nahrazena cirkusovým veselím a neředěnými barvami. Všechno je syrové až do absurdnosti a opravdové. Tak opravdové. I ta syrová vůně navlhlého dřeva je dráždivě čistá a silná, bělost dřeva kontrastuje se suchou rozpraskaností kůry, uprostřed dřeva tepe míza a na jeho povrchu jsou maličké kapky vlhka. Toužím po ní. Má stejně hladké a pevné tělo, nasycené životem tepajícím uvnitř. Stromy se o sebe navzájem otírají větvemi, jako v milostné předehře a šumí si halasně jako by nic. Jako bych tu nebyl.
Líně a s rozmyslem shazují listí, zbavují se ho pomaličku a vypočítavě a další odhodí až když houpavým pohybem dopadne list předcházející. S neskrývanou rozkoší se zbavují svého chlorofylového obleku a jemně se natřásají větvemi. Jsou jako dívka vědomá si své svůdnosti s každým odhozeným svrškem.
Všechno mi ji připomíná.
Do hlavy mě náhle zasáhl padající kaštan. Sakra.
Kaštánek vykoukl ze svého pichlavého úkrytu a obnažil se přede mnou. Celý hladký a maličký, s dojemně křehkým a bílým bříškem se mi stulil do dlaně. Byl krásně chladivý, oblý a hladký jako křivky jejího těla.

Mačkám jej v dlani, vyždímu z něj ten život, tu křehkou krásu. Zahazuji jej za sebe, tak jako jsem to dělal se všemi problémy.
Kolem mě to hučí jako v úlu. Obloha ztmavla a ztěžkla horké vlhké kapky mi padají přímo do očí, do čela a do obličeje a já je hltám a piji přímo z nebe. Choulím se pod strom a zdá se mi, že se mi nemůže nic stát, vždyť je tu spousta stromů, keřů, spousta života a vláhy. Usínám schoulený sám do sebe. Oblečený a přesto nahý. Nahý ve svých myšlenkách a v odevzdanosti se přírodě.

Probouzím se na bíle povlečené posteli a nade mnou se sklání tvář anděla. "Blouznil jste tak dlouho, ale už je vše v pořádku. Horečka pominula."
Dívám se na postel a na prázdný prostor v místě, kde by měly být nohy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama