Dvojctihodná koprová omáčka

9. listopadu 2009 v 11:14 | Madla |  Přílohy a omáčky všelijaké
Jako dítě jsem omáčky moc nemusela. Díl viny na tom měla školní kuchyně, v jejíž režii se podávaly bílé omáčky lepidlovité konzistence a převažující slané chuti. V koprové omáčce nezbytný kopr zastupoval jeden dlouhý koprový spletenec, vypadající jako cop vodníkovy ženy. Prostě brr...
Navíc se ke koprovce servírovaly vždy knedlíky, jak v kuchyni školní, tak v kuchyni maminčině. Na maminčinu kuchyni nedám dopustit, ale knedlíkový maniak vážně nejsem. Prostě mě knedle nějak neoslovily a jdou úplně mimo mne. I když takové Šárčiny hrnečkové knedlíky mi moc chtunaly a sklidili úspěch i u naprosto striktních odmítačů knedlíků.
Ale zpět ke koprovce, tahle je opravdu poctivá, nelepí a v sychravých dnech nejlépe zahřeje. I na duši.
A proč dvojctihodná? Protože jsou v ní použity dva druhy smetany - ta ke šlehání a také smetana zakysaná. Sice je to zdravé asi jako skok ze skály, ale jednou za čas můžeme kaloriím trošku povolit uzdu.

Takže na dvě pořádné porce koprovky budeme potřebovat:
3 plátky másla (odhaduji na 50 gramů, nikdy to nevážím)
3 plné lžíce hladké mouky
500 ml vývaru (obvykle používám zeleninový z BIO kostky)
svazek kopru, nasekaného najemno (může být čerstvý, mražený - ten jsem použila já, nebo sterilovaný v octě)
1 kelímek zakysané smetany
kelímek smetany ke šlehání
sůl
pepř
pár kapek octa na dotažení chuti

Nejdřív si uděláme klasickou zásmažku. Ve větším hrnci si rozpustíme máslo.

Do rozpuštěného másla vsypeme lehkou rukou tři lžíce hladké mouky a pořádně rozmícháme kvedlačkou.

Necháme minutku vařit až jíška jemně zezlátne a poté vlijeme vývar. Měl by být v nejlepším případě studený, já občas používám i teplý a ještě se nic nestalo.

Opět řádně promícháme kvedlačkou a vaříme čtvrt hodiny až dvacet minut.
Mezitím si nasekáme na jemno kopr.
Vsypeme jej do vařícího se vývaru.
Přidáme obě smetany a pořádně zamícháme.

Odstavíme ze zdroje tepla. Citlivě osolíme a opepříme, případně kápneme pár kapek octa. Se solí a octem opatrně, vývar je slaný dost a my chceme , aby v omáčce hrál prim voňavý kopr. Ocet dávkujeme po kapkách a pravidelně při přikapávání pádlujeme omáčkou, aby se nám náhodou ta delikátní pochoutka nesrazila.

Stále ochutnáváme až vykřikneme "Heuréka" v okamžiku, kdy má omáčka tu správnou chuť, přizpůsobenou jen těm našim chuťovým pohárkům.
Co ke koprovce nechám na vás, my ji servírujeme jednoduše - s vařeným vejcem a brambory.
Foto finálního talířové kompozice tu uvedeno nebude, a asi k jeho doplnění nikdy nedojde, protože koprovka ve vražedně smetanovém pdoání má takový úspěch, že dokonce i slušně vychvoaní jedinci vylizují talíř do nejmenší smetanové kapičky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 coco-choc coco-choc | Web | 9. listopadu 2009 v 12:29 | Reagovat

Jejda, tak koprovku opravdu nemůžu. V podstatě nesnesu ani cítit kopr :-! Koprovka hold má tento osud, jedni ji milují, druzí zatracují...

2 Madla Madla | Web | 9. listopadu 2009 v 13:25 | Reagovat

Přesně tak, je to jako s játry, ten také dělí lidi na dva tábory: na milovníky a odmítače. Já mám kopr ráda a tonejen v omáčce, bezvadná je třeba salátová zálivka s koprem.

3 Lenka Lenka | Web | 9. listopadu 2009 v 20:30 | Reagovat

Koprovku mám moc ráda! A že prý ji umím uvařit excelentně... sice se to nikdy neřekne nahlas, ale občas to vyznívá jako by moje koprovka je lepší než ta od jeho maminky :-D
Jinak musím reagovat na ty hrníčkové knedlíky. Prostě jedině hrníčkové a žádné jiné!!! Ta chuť je úplně o něčem jiném...
A to už potom k té koprovce není potřeba nic jiného! :-)

4 Renata Renata | Web | 11. listopadu 2009 v 11:01 | Reagovat

Dělám ji podobně, jenom zakysanou smetanu, cukr, trošku citrónu a hodně, hodně kopru...

Jen málokdy se vracím k té mléčné, zahuštěné hrnkem mouky...

Tahle je pikantnější, poctivější, taková vznešenější, ta mléčná mi připomíná školní kuchyni...

I když, když syn má ve školce koprovku a jdu pro něj po obědě, tak to se v šatně doslova rozplývám z té vůně :-)

Hrníčkové knedle znám, ale ještě jsem neměla odvahu je vyzkoušet.

5 Madla Madla | Web | 11. listopadu 2009 v 13:37 | Reagovat

Lenka: Hrníčkové jsou úžasné. Ještě jsem schopna přimhouřit oko nad poctivými bramborovými, ale jinak mi knedlíky v jakékoli podobě moc nelezou. jsem ráda, že máme stejné chutě :-)

6 Madla Madla | Web | 11. listopadu 2009 v 13:40 | Reagovat

Renata: Přesně tak, smetanová verze je taková krásně hebká, mě ta mléčná zahuštěná vždycky připadala jako lepidlo (asi to ve škole s tou moukou rozkvedlanou v mléce moc přřeháněli...)
Hrníčkové knedle určitě vyzkoušejte, jsou vážně jednoduché a chutnají i striktním odmítačům knedlíků (což je případ mého muže).

7 Katy Katy | Web | 9. ledna 2012 v 9:18 | Reagovat

Překvapilo mě, že do koprovky dáváte zakysanou smetanu a smetanu ke šlehání. Zásmašku rozmíchávám s mlékem a na konec až po kopru přidávám rozmíchaný žloutek s moukou na zahuštění.

8 Madla Madla | E-mail | Web | 9. ledna 2012 v 16:30 | Reagovat

Katy: Já mám vyzkoušené obě verze - čistě mlékovou a tuhle, se dvojí smetanou a chuťově je to opravdu veliký rozdíl, takže pokud nejsem yloženě v časové nouzi, dělám vždy tuto variantu. Určitě ji vyzkoušejte, stojí za to!

9 Míra Míra | E-mail | 8. října 2014 v 13:07 | Reagovat

Udělal jsem vše jak jste to popsala a po přidání zakysané smetany, která byla druhá v pořadí se to cele zdrclo... :-(

10 Madla Madla | E-mail | Web | 9. října 2014 v 10:27 | Reagovat

Míra: Tak to je mi moc líto, že se zdrcla. Pro příště zkuste zaksynaou smetanu přidat ihned po ukončení uvaření. Zjemní omáčku a nesrazí se.

11 Míra Míra | 9. října 2014 v 12:48 | Reagovat

Takže po uvaření cca 20min jíšky vývar vypnu aby se nevařil, vmíchám zakysanou a po ní obyčejnou?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama