Květen 2010

Vajíčková zkouška - BIO nebo neBIO?

30. května 2010 v 11:00 | Madla |  Zajímavosti
Dlouho, předlouho jsem váhala, zda mám na své tránky vložit tento článek. Vajíčková zkouška totiž dopadla naprosto katastrofálně a já pro to nemám racionální vysvětlení.
A protože chci podporovat správnou věc, kterou pro mě bezesporu koupě výrobků s označneím BIO je, velice jsem váhala, zda mám zveřejnit srovnání konvenčních vajec z velkochovu s vejci s označením BIO.
Váhala jsem a váhala, až za mě vše vyřešil můj drahý, protože mi položil zásadní otázku, jíž celý problém posunul do oblasti mravní zodpovědnosti.

Tak abych byla tedy zodpovědná ke všem čtenářům těchto stránek a hlavně, abych se případně dopátrala odpovědi na své proč?, přináším zde malou vaječnou reportáž s podivným výsledkem.

O co tedy šlo?

Koupila jsem ve stejný den, ve stejném hypermarketu klasické balení konvenčních vajec z velkochovu a protože jsem si všimla vedle nenápadně vyskládaných vajec v BIO kvalitě, zajásala jsem a řekla si, že udělám zkoušku, v níž bych si ověřila, zda jsou BIO vejce stejná, lepší, či horší než vejce z velkochovu, se kterými se obvykle v různých hyper-, super- setkáváme.

Vnitřně jsem věřila, že vajíčková zkouška dopadne pro vejce s označneím BIO zcela nekompromisně v jejich prospěch.

Nastavila jsem tato pravidla:

vejce budu vařit po identicky dlouhou dobu, každé v jednom hrnci o zhruba stejném objemu
sním je holá, pouze s kouskem chleba, aby chuťový vjem nic nenarušovalo

Tak jsem do toho šla. Z lednice jsem vytáhla vejce v BIO kvalitě, která si spokojeně hověla v pohodlném papírovém kartonku:

P1000851-SM
Klasická vejce už byla vysázena v lednici v plastovém držáčku na vejce:
P1000852-SM
Vzala jsem si dva zhruba stejně velké hrnce se stejně tlustým dnem a naplnila je horkou vodou, a dala na sporák. BIO vejce jsem vložila do kastrolu na pravé zadní plotýnce, vejce "normální" na plotýnku veldejší. Plamen jsem zregulovala tak, aby byl plamen na oboou hořácích stejný. A vejce jsem vařila 7 minut. proč zrovna sedm minut a ne déle? Protože tak to mám prostě ráda, po sedmi minutách je bílek hezky pevný, ale žloutek má krásně krémovitou konzistenci.
Po uvaření jsem vejce ihned schladila pod proudem ledové vody a pěkně je oloupala. A už zde byly vidět první rozdíly - BIO vejce mělo tenoučkou skořápku a loupalo se velice snadno, bílek se nelepil na stěny skořápky, což mi bylo podezřelé, protože jsem předpokládala opak.
Naopak vejce z velkochovu se loupalo obtížně, skořápka byla na některých místech jakoby k bílku přilepená, takže se bílek odlupoval i se skořápkou a po oloupání vznikl nevzhledný vaječný šišoid.

Zde je fotografický důkaz, vejce vlevo je v BIO kvalitě, nádherně lesklé a hladké a jeho konvenční bratr z velkochovu vedle něj vypadá jako odrbaný vekslák.
P1000853-SM
Ale protože na vzhledu až tak nezáleží a důležitější je charakter, vejce jsem rozřízla a nejprvě bedlivě prohlédla. Rozdíl je zřetelný na první pohled:
P1000854-SM
Na elvo vejce v BIO kvlaitě s chybě zbarveným bledničově žlutým žloutkem vedle konenčně produkovaného vejce se žloutkem krásně oranžově sytým. Položila jsem si hned otázku, jak je tak markantní rozdíl možný? Nevíte někdo, zda se ve velkochovech ještě přidáváají karoteny do žrádla pro nosnice? Protože jiné vysvětlení mě prostě nenapadá. Na stejně krásně zbarvená vejce se pamatuji ze svých vzpomínek z dětství, kdy jsme trávili prázdniny na venkově u tety v Klopinách. Její slepičky snášely přesně taková dokonale oranžová vejce. a karoteny do žrádla opravdu nedostávaly.

A nyní přišla chvíle pravdy, chuťová zkouška, na kterou jsem se velcie těšila a ve skrytu duše jsem neskrývaně fandila vejci v BIO kvalitě. Plna očekávání jsem se zahryzla do bledničkově nevýrazně zbarveného BIo vejce a bohužel musím říct, že ani vzhled, ani chuť neodpovídaly ceně, která byla trojnásobně vyšší než u konvenčních vajec z velkochovu. Ač jsem koupila vejce čerstvá, bílek nesl jasné tóny hořkosti a žloutek byl naprosto bez chuti, jen jakási hmota bez vůně, chuti a zápachu. Rychle jsem zajedla soustem chleba a v očekávání věcí nejhorších jsem opatrně pozřela vejce "normální". A výsledek? Chuťový koncert - jemný bílek s čistou chutí a žloutek? Naprosto fenomenální - plná vaječná chuť útočila na mé chuťové pohárky, které si ihned vyžádaly pokračování. byla jsem tak unešená chutí, že jsem se musela strokrát dokola ujišťovat, že opravdu jím normální vajíčko. Protože se snažím spotřebu vajec ve své kuchyni ze zdravotních důvodů omezovat, požádala jsem o nestranné pouzení manžela. Ten ochutnal stejným způsobem obě vejce a jeho verdikt byl stejný jako můj, vejce napravo je svkělé a dalo by se jíst jen tak, vejce levé je rpostě levé a nechutné.
A mě začal v hlavě hlodat červíček podezření ... Co když jsem nějak zaměnila vejce BIO a nebio? takhle krásně lahodně přece musí chutnat právě BIO vajíčko, ne?
Červíček hlodal a hlodal, krmil se mými pochybnostmi, až z něj narostla pěkná tasemnice, která mě doslova užírala. takže po večerním uspání dítěte se vaječná zkouška opakovala. Tentorkát s asistencí manžela, který měl celou věc dozorovat.

A jak dopadla ověřovací zkouška? Bohužel musím říct, že opět ve prospěch vajec konvenčních.

Mé zklamání bylo veliké, převeliké. Fandím BIo výrobkům a například jogurty v BIO kvalitě se s těmi klasickými prostě nedají srovnat - jsou o tolik chutnější, že si raději připlatím pár korun navíc a vím, že krom chuti do sebe nedostávám žádný zbytečný zahušťující škrob a ani jiné svinstvo.
Výbornou zkušenost mám i s jinými výrobky - BIo těstovinami, celozrnými moukami, prostě zatím vše, co jsem koupila v BIo kvalitě bylo skvělé a neporovnatelně chuťově lepší než výrobky konvenční velkoprodukce.
Tak proč zrovna vejce tak totálně pohořela? Vysvětlí mi někdo, v čem byla chyba?

Jen pro pořádek dodávám, že konvenční vejce byla původem z Čech a ta v BIO kvalitě si to do super-, hyper-, přicestovala až z Maďarska. Že by maďarské slepice snášely nedobrá vejce?

Máte také takovou zkušenost?

Z vajíčkové zkoušky pro mě tudíž vyplývá následující - ač jsem byla natěšena a rozhodnuta, že pokud vaječná zkouška proběhne ve prospěch BIO vejce (tajně jsem v to doufala a mé zklamání tak bylo oprávněné), tak bud kupovat jen a pouze vejce v BIO kvalitě. Jen dodávám pro úplnost, že vejce BIo byla takřka třikrát dražší než vejce běžná. A proto jsem se tedy nakonec donutila ke zveřejnění tohoto článku, protože nemá cenu kupovat nedobrá vejce za trojnásobek běžné ceny.

Ale dobře mi u toho není a tak alespoň doufám, že se dozvím, proč tomu tak mohlo být a proč se z BIo vajec stalo takové veliké zklamání.

Hrátky s chřestem - druhý předkrm

27. května 2010 v 6:23 | Madla |  Malá sousta aneb předkrmy
Tentorkát jsem si s chřestem opravdu vyhrála a stále jsem se držela osvědčené italsko-české kombinace. Česká křupavost a jemná decentnost chřestu byla nádherně vyvážena šťavnatostí vypečeného prosciutta a omamnou vůní mozarelly a čerstvých bylinek.

A protože mozarella nepatří zrovna mezi dvakrát aromatické sýry, chuť a vůni pokrmu podtrhly vhodně zvolené bylinky a další křupavý závěr patřil bylinkovo-ořechovému přelivu, který výslednému jídlu vytvořl onu příslovečnou zlatou tečku. Ořechy jsem nepoužila jen tak ledasjaké, poprvé jsem měla tu čest se seznámit s ořechy makadamovými a teď jsem si na nich vytvořila dost slušnou závislost.

Protože makadamové ořechy nejlépe uvolní svou vůni a chuť tepelnou úpravou, rozhodla jsem se pro úpravu gratinováním. A musím říct, že takto upravenému chřestu nebylo co vytknout.

Chcete vědět, jak jsem tedy zapékala? A co z toho nakonec vzniklo?

Tak já vás pozvu k sobě do kuchyně. Pojďte dál a nakoukněte, jak dělám gratinovaný chřest s prosciuttem, mozarellou a bylinkovo-ořechovým přelivem.

Na dvě porce budeme potřebovat:

4 plátky prosciutta (nebo pěkné a libové anglické slaniny)
1 balení mozarelly, nakrájené na plátky
10 kousků chřestu (bílého či zeleného, který máte raději)

Na bylinkovo-ořechový přeliv:

dvě hrsti makadamových ořechů, nasekaných nahrubo (nemáte-li makadamové, použijte třeba vlašské, lískové nebo mandličky)
hrst bazalky, nahrubo posekané
dvě snítky čerstvého rozmarýnu, lsítky odrhneme z větvičky a posekáme
špetku hrubé soli
čerstvý hrubě mletý pepř (používám svůj oblíbený tříbarevný, vlastnoručně uhmožděný)


Máte doma roztomilé kokotky? Ne, opravdu se nejedná o škádlivou přezdívku rozverných dívčin s rozevlátými sukýnkami, jde vlastně o zapékací mističky s pokličkami. Já ty své koupila tady a ačkoli je vlastním jen pár měsíců, čile v nich vařím a nemůžu si je vynachválit a už nyní uvažuji a rozšíření jejich řad.

A tak jsem po nich s jistou rukou sáhla i nyní. Každou kokotku jsem vstlala dvěma plátky prociutta tak, aby nikde nečouhala ani malá skulinka.
P1000937-SM
Na prociutto jsem dala stonky oloupaného bílého chřestu, jemuž jsem rázně seřízla konce. Na jednu porci jich bohatě stačí pět kousků.
P1000938-SM
Chřestové konce nevyhazujeme, ale pěkně je schraňujeme v ledničce, protože z nich posléze vytvoříme hladký a báječně jemný chřestový krém.
Na chřest jsem navrstvila plátky mozarelly.
P1000939-SM
Na mozarellu jsem vsypala štědrou dávku čerstvých posekaných bylinek
P1000940-SM

a tuto voňavou zelenou záplavu jsem završila posypem z hrubě posekaných makadamových ořechů.
P1000941-SM
A šoupla jsem na čtvrt hodinky do pekelně vyhřáté trouby, kde se tato lahůdka při 200 stupních změnila ve voňavý vypečený koncert chutí.
P1000942-SM
Servírovala jsem s opečenou a na kousky nakrájenou polentou, které společníka dělaly taktéž makadamové ořechy a čerstvé bylinky.
P1000943-SM
Byla to opravdu voňavá a skvělá večeře. Jen škoda, že v dnešních dnech už nemůžu n aždáný chřest narazit.
P1000944-SM
A protože jsem si minulý a předminulý týden opravdu užila ve špárglovém duchu, můžete se ještě těšit na risotto s bílým a zeleným chřestem, na chřestový koláč v italském duchu a na jemný chřestový krém.

Těšíte se? Je vám to fuk? Nemáte rádi chřest?

Pokud jste chřestem dosud nepolíbeni a rádi byste jej vyzkoušeli, zde vám nabízím naprosto jednoduchý a elegantní recept, díky nemuž si chřest zamilujete stejně jako já.

Dort plný lásky a medvídků

24. května 2010 v 7:49 | Madla |  Dorty a moučníky dětské
Ačkoli od prvních narozenin našeho synka uběhlo už pár dnů, teprve nyní se dostávám k tomu, abych konečně popsala recept a postup výroby lehkého dortu s mechově hebkým piškotem, plný lahodného jemného krému a frutafilu s kousky meruňěk, pokrytý bílou čokoládou a zdobený čokotransferem s motivem medvídků s dárky.

Nevíte, co je to frutafil a už vůbec netušíte, jaká kletba se skrývá za tajemným čokotransferem? Všechno se dočtete v tomto receptu, kde jsem obě tajemně znějící suroviny použila a ačkoli jsem s nimi pracovala poprvé, celek byl lahodný a dokonce ani esteticky nijak neurazil.
Ale protože se člověk pořád může zlepšovat, přidám k popisu práce a k obrazovému materiálu i své tipy a rady, jak si práci ulehčit, aby byl výsledek co nejlepší.

Jestliže patříte mezi časté návštěvníky těchto stránek, jiste víte, že se snažím ve své kuchyni omezit používání vajec. nemám k tomu žádné záhadné důvody, jen jsem převzala rodinnou genetickou štafetu vysokého cholesterolu. A slovy z mého oblíbeného filmu: "Taková rodinná degenarce holt není žádný med." se snažím přísun cholesterolu svými cévami alespoň mírně omezit.

Ale u tohoto receptu na zdravou vlnu nenaskočím, nadýchaný měkký piškot prostě potřeuje své a bez dobrých vajec se neobejde. Dokonce i celozrnná mouka a třtinový cukr tentokráte nehnutě odpočívaly bokem a nepokojně čekaly na svou vlastní chvíli slávy. Takže ačkoli je dort plný zdánlivě nezdravých věcí, je lehký jako dech a plný lásky k pečení a k dítěti, pro které byl stvořen.

Takže jste připraveni a plni odhodlání?

Tak jdeme na to a připravíme si hebce nadýchaný piškotový korpus. Zde uváděný recept je věkem ověřený a při dodržení několika jednoduchých zásad je i takřka nepokazitelný.

Uvedený rozpis ze čtyř vajec je určen na malou dortovou formu, ta moje má průměr 22 cm. Potřebujete-li tedy dort větší, jednoduše si upravte poměr daných surovin.

Na opravdu povedené piškotové těsto musí mít všechny přísady stejnou pokojovou teplotu, proto si pár hodin před chystanou pečící akcí vyndáme z lednice správný počet vajec a mléko.

A jdeme na věc. na malý drotový korpus si navážíme a nachystáme tyto suroviny:

250 gramů polohrubé mouky
170 gramů moučkového cukru
1 lžíci vanilkového cukru (nejlépe domácí výroby)
4 vejce - oddělit žloutky a bílky
100 ml oleje
100 ml mléka
1/2 balíčku kypřícího prášku do pečiva
1/2 lžičky citronové kůry

máslo a kokos na vymazání a vysypání dortové formy

Nejprve si opatrně oddělíme žloutky a bílky. Žloutky dáme mo mísy a bílky vložíme do vhodné nádoby určené ke šlehání sněhu. Sníh sice můžeme ušlehat i ručně metličkou, ale je to hodně zdlouhavý a posilovnu nahrazující proces, proto navrhuji v rámci úspory času a namožení svalů zaměnit práci rukou za práci ručního šlehače. Ale na sníh řada teprve přijde. nyní se vrhneme po hlavě na oddělené žloutky, spočívající poklidně a nic netušíce v míse. Ke žloutkům postupně přiléváme odměřených 100 ml oleje a oba druhy cukrů a pomocí metličky vyšleháme pěknou žlutou pěnu.
Do žloutkové směsi přisypeme polovinu odváženého množství polohrubé mouky, do které jsem si zamíchaly polovinu balíčku kypřicího prášku do pečiva a přilijeme mléko.

Zamícháme, aby se nám nevytvořily hrudky a jdeme si ušlehat tuhý sníh.
Do hebkého těsta přidáváme po částech do tuha vyšlehaný sníh a postupně přisypáváme zbytek mouky.

Pracujeme zlehka a sníh s moukou opatrně zabalujeme do těsta. Pro vůni doporučuji přidat do těsta půl lžičky čerstvě nastrouhané nebo sušené citronové kůry.
Napěněné hebké těsto plné vzduchových bublin vlijeme do máslem vymazané a kokosem vysypané dortové formy

a vložíme do předem vyhřátých útrob trouby,

kde na 180 stupňů pečeme zhruba hodinku. První půlhodinku troubu určitě neotevíráme a svou zvědavost krotíme pouze nakukováním přes dvířka trouby. Záleží ovšem na propečenosti a výkonnosti každé trouby, proto ke konci pečení kontrolujeme propečenost korpusu pomocí vpichu špejle doprostřed těsta. Když se na špejli přestanou lepit drobečky těsta, je upečeno a dort můžeme přesunout z trouby k vychladnutí.
Dozlatova upečenému dortu je nejlepší udělit den volna a proříznout jej až druhý den, kdy se těsto už tak nedrobí. Pokud jsme se drželi všech popsaných zásad, dort nám krásně vyskočil a další den by nám nemělo dělat potíž jej nadvakrát hezky proříznout.


Druhý den si připravíme i náplň, kterou poctivě promažeme každou vrstvu dortu. A jakáže ta náplň bude? Máslová, pudingová nebo úplně jiná? Chyba lávky, osobně nemám máslové náplně příliš v lásce, jsou na můj žaludek příliš hutné a těžké, takže ráda používám náplně tvarohové. A u tohoto dortu to nebude výjimka.Samotný tvaroh zjemníme přidáním zakysané smetany a o slaďoučkou chutnou tečku se postarají rovnou dvě tabulky bílé čokolády.

Na lehkou a chutnou tvaroho-čokoládovou náplň si připravíme:

1 kelímek měkkého tvarohu
1 kelímek zakysané smetany
2 tabulky bílé čokolády (volím Milku, z bílých čokolád na českém trhu se mi zdá nejkvalitnější)

Nejdříve si připravíme vodní lázeň - vezměme si k ruce vhodný kastrolek a skleněnou mísu, která do něj tak akorát pasuje. Na dno kastrolku nalijeme horkou vodu a pěkně psoadíme skleněnou misku, do které nalámeme čtverečky z obou bílých čokolád. A necháme pěkně páru, ať koná svá mocná kouzla. Občas můžem,e rozpouštějící se tabulky čokolády promíchat a za deset minut by se z pevného skupenství čokoládových kousků měla stát tekutá hebká lákavá hmota.
K rozpuštěné čokoládě vyklopíme tvaroh z vaničky a totéž učiníme i se zakysanou smetanou. Pořádně promícháme, ochutnáme apodle naší chuti případně dosladíme. Ale bílá čokoláda je už sama o sobě sladká dost, takže doslazení by nemělo být třeba.
Tímto krémem promažeme spodní vrstvu dortového korpusu a přiklopíme ji druhou proříznutou vrstvou.
Tuto placku taktéž pomažeme vrstvou hedvábně sametového krému a na ní ještě rozetřeme zhruba 4-5 lžic meruňkového frutafilu. A co je to ten frutafil, Je to hotový výrobek s vysokým obsahem kusového ovoce určený právě k výrobě sladkých pochoutek. Ale můžete jej s klidem nahradit nahrubo nasekaným okapaným meruňkovým kompotem nebo meruňkovým džemem s oprvdu velkými kousky ovoce.
Na ovocnou vrstvu přiklopíme jako čepičku poslední patro a vrhneme se na polevu.
Já vršek dortu polila rozpuštěnou bílou čokoládovou polevou v čočkách, což nebyl zrovna dobrý nápad, protože se při krájení strašlivě lámala. Příště si ve vodní lázni raději roztopím bílou čokoládu nalámanou na čtverečky.
Pokud budeme dort zdobit čokotransferem, je čas jednat rychle. polijeme dort polevou, bleskurychle uhlaídme a na polevu rychle přityskneme fólii obrázkem dolů. necháme nejlépe přes noc zatuhnout a poté fólii opatrně sloupneme. Já byla při svém prvním přenášení čokotransferu nervózní jako pes a málo jsem fólii přitisiskla, a proto nedošlo k dokonalému obtisknutí motivů na čokoládu a některým méďům tak chyblě tu kousek hlavy, tu kousek nohy.
Příště už se bát nebudu a fólii pořádně přitlačím. A dlužím vám vlastně vysvětlen, co to ten čokotransfer je. Čokotransfer je vlastně fólie s barevným dekorem z čokoládového másla, která se obtiskne na horkou čokoládu. Nebo můžete také horkou čokoládu vlít na rovnou plochu rozloženou fólii, nechat zaschnout a hotové přenést na připravený moučník. Mě se můj postup zdál mnohem jednodušší, bez možnosti upatlání kcuhyně.
Boky dortu jsem promazala zbylou náplní a dala dort opět vychladit.
Zvlnění povrchu je dáno také špatným přitisknutím, ale i přes tyto vady na kráse dort všem moc chutnal a já už se příště nebudu bát při zdobení ničeho, ani podezřele znějících názvů .


Protože mi náplně i meruňkového frutafilu docela dost zbylo, použila jsem obé jako náplň do domácích větrníčků.

Máte rádi dorty a dortíky? Zkuste třeba tenhle plný ořechů.

Tenhle dort je zase plný kokosu a pařížské šlehačky, což z něj dělá neododlatelně svůdný dezert.
Na zdravou notu zase zahraje dortík s čokoládovýcm přelivem a vůní banánů, který je bez vajec a se štědrým přídavkem celozrnné mouky.

Ať se rozhodnete pro jakýkoli dort, rozhodně si nechte chutnat!

Hrátky s chřestem - první předkrm

19. května 2010 v 13:45 | Madla |  Malá sousta aneb předkrmy
Na takřka všech blozíg zabývajících se jídlem se teď bublá, zapéká, vaří či peče ... s čím? S lahodnými býlími či svěže jarně zelenými stonky chřestu. Pozadu jsem nechtěla zůstat ani já a tak jsem pravidleně brala útokem všechna možná oddělení zeleniny v našem malém městečku. Leč marně, co se týče sezónní zeleniny, byla nabídka víc než chabá. Pásla jsem také po rebarboře, ani té jsem se však nedopátrala.

Ale podle znění tohot článku už snad tušíte, že má očekávání byla nakonec přeci jen splněna.
v jednom nejmenovaném hypermarketovém řetězci mě už u vchodu vítala cedule s vyvobrazeným chřestem. "Mají chřest, mají chřest, honem dokud je!" - vydralo se mi z mých špárgluchtivých úst a já se jako divá hnala do oddělení ovozelu.

Svým výkřikem jsem poděsila několik okolstojících lidí a výborně pobavila manžela a obsluhu reklamačního pultu. Ale co, stálo to za to. nakonec jsem stála nad balíčky s bílým chřestem a jako dítě v cukrárně jsem vybírala balíček s co nejméně ovadlými pazochy. Mé nadšení trošku uhasilo vědomí, že v sezóně špárglu budu odkázána jen na chřest bílý, ale díky bohu i za něj.

Při dalším šmejdění kolem regálů mi v hlavě rotovaly možnosti, s čím já ten svůj první chřest zkombinuju. A v tom mi padl zrak na malý nenápadný balíček s nehoráznou cenou - prosciutto crudo. a bylo to jasné. Tento světoznámý italský masný výrobek jsem chtěla vždycky ochutnat, ale nemohla jsem na něj nikde narazit. Až dnes a zrovna, když si nesu chřest!

Cena za 100 gramů velejemně krájeného masíčka byla sice naprosoto nad moje možnosti, ale touha ochutnat zvítězila. Ale pokud se nenecháte ovldánout jako já, zvolte místo prosciutta třeba hodně kvalitní a takřka libovou anglickou slaninu nebo jemnou šunku.

Já jsem na svém prvním setkání zasnoubila český špárgl s italskými donchuany - již zmiňovaným prosciuttem a parmazánem. A vznikla z toho láska na první pohled.

Takže jdeme na to?

Na dvě porce si připravte:

8 stonků bílého (či zeleného) chřestu
2 plátky prosciutta (nebo kvalitní šunky či anglické slaniny
hrstku pravého parmazánu

A to je všechno. Tedy ne tak docela, chřest musíme nejprve připravit. odlomíme mu spodní část (kterou nevyhazujeme a necháme si ji na krémovou chřestovou polévku) a pokud máme chřest bílý, oloupeme jej až po hlavičky. pokud jsme vlastníky jeho zeleného brášky, stačí nám oloupat jeho spodní třetinu. A teď nám nezbyde nic jiného, než oloupaný chřest uvařit ve zlehka osolené a mírně oslazené vodě, obohacené o plátek másla a citronu.
Nevíte, jak uvařit špárgl? Pomůže vám Šárka.
Můj chřest byl tenký, proto jsem křehké bílé stonky vařila jen sedm minut a pak je ihned opatrně slila.
Ještě horký chřest jsem ovinula plátkem prosciutta a zasypala lehkým popraškem parmazánu. Na jednu porci jsem tedy měla čtyři stonky chřestu, plátek prosciutta a trošku parmazánu.
podávat musíme ihned, jinak půvaby itlsko-českého přátelství brzy vyvanou. jako přílohu jsem servírovala opečené kostičky z bílého pečiva, ale výbroná by byla i čerstvá bagetka.
P1000936-SM
Spojení to bylo vskutku dokonalé. K tomu sklenka lehkého bílého vína a pěkný předkrm nebo lehká večeře je na světě. A stačí tak málo.

Netradičně plněné domácí větrníčky I.

15. května 2010 v 7:13 | Madla |  Sladké vábničky
Čas letí jako splašená herka a už je to rok, co na svět přišel malý Toníček. Teď už je z něj velký mužský a tak si zasloužil pořádnou oslavu se spoustou dobrého jídla. Zatím sice mohl ochutnat jen trošku dortu, ale na jeho příští narozeniny, v pořadí druhé, už bude moct ochutnávat všechno, co mu maminka na oslavu upeče.

I přes to, že se dítko pojídání větrníčků nezúčastnilo, zmizely z talířku takřka kosmickou rychlostí. A proč? Protože byly neskutečně dobré ... a postarala se o to netradiční a lehce rafinovaná náplň. Klasika ze šlehačky a pudingu mi nikdy moc nejela a vždycky se mi zdála příliš těžká, stačil jeden kousek a žaludek jsem měla zaplácnutý na celý den. Takže jsem prohlédla zásoby v lednici a ve skříni a bylo to jasné - krém bude z tvarohu a bílé čokolády a pro chuťový o barevný kontrast se postará lžička meruňkového frutafilu, posazená na kopeček z bílého lahodného krému.

Jste zvědaví na recept? Tak tady je:

Jelikož jsem odpalované těsto vyráběla naposledy snad před deseti lety, měla jsem před ním trošku respekt a mírně nahnáno. Ale když máte osvědčený recept, jde všechno jako po másle. Já svůj starý recept mám zastrčený ještě někde doma u rodičů a než bych jim zpřeházela domácnost vzhůru nohama, raději jsem se podíval apo jiném zdroji. A ejhle, v bistru Florentýna se čile odpalovalo.

Takže jsem si s dovolením půjčila jejich recept a v nouzi jej malinko pozměnila. A nic se nestalo. A v čem spočívala tato drobná změna? Došla mi hladká mouka ... a zjistila jsem to až těsně před pečením. To je tak, když se někdo vrhá do pečení bezhlavě a bez rozmyslu. Ale naštěstí mám vždy v zásobě také jemně mletou celozrnnou mouku, takže jsem jí malý zbytek nahradila. A všechno bylo v pořádku.

Takže na odpalované těsto si nachystejte:

75 gramů másla
175 mililitrů vody
špetku soli
100 gramů mouky (já měla jen 70 gramů a proto jsem zbylých 30 nahradila celozrnnou jemně mletou moukou pšeničnou)
3 vejce (rozkvedlaná)

A dejme se do toho. Rozpálíme si troubu na 200 stupňů a necháme ji, ať se pěkně žhaví. Její čas ještě přijde. Tentokrát si místo mísy nachystáme kastrol, ve kterém budeme těsto odpalovat.
Do kastrolu nejprve vlijeme jemně oslenou vodu a máslo. Necháme přijít k varu, a jakmile se máslo rozpustí,
vsypeme k němu naráz celou dávku mouky. a začneme míchat vařečkou. A ačkoli se to nezdá, stačí malá chvilička a mouka se s omáslovanou a osolenou vodou spojí v krásné "těsto".
"Těsto" pořád promícháváme a máme jej nad zdrojem tepla. Když se těsto přestane lepit na vařečku samotnou a dno a boky nádoby, odpalujeme ještě minimálně jednu minutu. Mouka se musí totiž pořádně provařit, vlasntě prosmažit.
Až se nikde nic nelepí, odstavíme hrnec s hmotou mimo zdroj tepla anecháme jej mírně prochladnout. Stačí na teplotu těla. Prostě když do "těsta" zanoříme zvědavý prstík, tak nám nenaskočí puchýřani omrzliny
Zvláš´t vhrnku si rozšleháme 3 vejce a do přiměřeně teplé hmoty je po malých částech přiléváme.

Vždycky po přilití vejce směs pořádně vařečkou zpracujeme a další vaječnou dávku lijeme, až když je ta následující už pěkně vsáklá do těsta.
Těstem naplníme cukrářský sáček a na plech vyložený pečícím papírem se snažíme umně sázwet kopečky jeden jako druhý.
Špičky moc nedržely, občas se zhroutily na tu nebo onu stranu, na výsledné chuti to však neubralo.
A teď s nimi alou do trouby rozpálené na 200 stupňů. A jedém a pečém zhruba 10 až 15 minut podle velikosti větrníčků. Já měla malinké, tak jsem je pekla 10 minut a přes sklo trouby jsem netrpělivě sledovla, jestli rostou.
S nafukováním větrníčků jsem se dmula pýchou i já a už jsem se těšila, jak budou dobře chutnat.
Až začnou větrníčkům mírně hnědnout špičky, zmírníme jim teplotu v troubě na 160 stupňů a dáme jim ještě 5 až 10 minut na dopečení.

Poté je ještě horké přemístíme na mřížku a do každého z nich ze spodu vrazíme úzký ostrý nůž, který trošku pootočíme. Vzniklým otovrem ujde pára vytvořená uvnitř pečiva a větrníčky tak zůstanou krásně nadýchané a křupavé.
Po vychladnutí je rozkrojíme a naplníme krémem.

A jak na něj? Úplně jednoduše. Připravíme si následujících pár nezbytností:

1 zakysanou smetanu
1 měkký vaničkový tvaroh (doporučuji tučný, má lepší chuť)
2 tabulky bílé čokolády (Milka je asi nejelpší volba co se týče bílé čokolády)


a meruňkový frutafil nebo meruňkovou zavařeninu

Obě tabulky bílé čokolády rozlámeme na jednotlivé kostičky a nasypeme do skleněné misky. I s miskou dáme na vhodný hrnec, do kterého jsme nalili horkou vodu. A teď necháme páru, aby dokonala své dílo. občas můžeme přijít čokoládou zamíchat a za deset minut bychom měli mít krásně hladkou bílou hmotu. Do ní vmícháme tvaroh a zakysanou smetanu a směsé plníme větrníčky a v mém příapdě i narozeninový dort. na bílý krém dáme ještě po lžičce meruňkového frutafilu nebo meruňkové zavařeniny a přiklopíme vrchní částí větrníčku. Pocákáme čokoládovou polevou a servírujeme.
byly vážně božské.

Toníčkovy první narozeniny

10. května 2010 v 8:50 | Madla |  Mí zlatí Příšeráci
Rok se s rokem sešel a už uplynul celý rok od doby, kdy jsem poprvé poznal mámu taky zvenku.
A jaký ten rok byl?
Perný, hlavně pro mámu ... ale zároveň i moc krásný.
Už dávno nejsem malé miminko, které bylo zcela závislé na mámě.
_DSC3771_SM

A co už všechno dovedu? Už umím sedět, lezu rychle jako čert a dokonce už umím chodit za jednu ruku. Jsem zvědavý jako opice a hned musím všechno prozkoumat a všemu přijít na kloub. Proto máma nesmí polevit ani na chvíli v pozornosti, protože toho já rád využívám k páchání kdejakých alotrií.
Ale někdy jsem taky hodný - třeba když spím, nebo jím.
_DSC5798_U-SM

A jak jsem si užil oslavu? Prvotřídně.
Na oslavě byla spousta lidí a to já jako společenský chlap moc ráda - celkem se nás sešlo 9 dospělých a 7 dětí.

A aby jsme nebyli jenom o hladu, maminka připravila nějaké dobroty:

Plněného slaného krokodýla,
který vypadal opravdu hrozivě.
Krokodýlovi dělaly společnost banketní rohlíčky se slaninou.
A také domácí minivětrníčky s krémem z bílé čokolády a meruňkovým frutafilem.
Ty byly tak dobré, že zmizely během necelé čtvrt hodinky.
Větrníčky byly i naslano - plněné česnekovou pomazánkou a zdobené salámem.
A nesměl chybět dort, krerý byl krásný a plný medvídků s dárky.
Politý bílou čokoládou, zdobený čokotransferem a plněný krémem z bílé čokolády a meruňkovým fruafilem.
Panečku, to byly dobroty!
_DSC5881_U-SM
A dostal jsem spoustu dárků - nejlepší bylo samozřejmě ohrmoné auto, ve kterém mě mainka hned povozila.
A tady jsem s babičkou Květuškou a maminkou.
To nám to sluší, že?

Jemné risotto s marinovanými houbami a česnekem

9. května 2010 v 10:05 | Madla |  Rýžové a těstovinové variace
Tak jsem konečně dostala odvahu a poté, co jsem v regálech obchodu objevila rýži Arborio a dokonce pravý parmazán, má kulinářská duše zaplesala a já si začala rozmýšlet, s čím to mé první vysněné italské risotto spáchám.
Čerstvý špenát jsem bohužel v bídně ovozelovém sortimentu našich obchodů nenalezla a ten, který mám v truhlíku, ještě k česání není, takže jsem se rozhodla pro klasiku - risotto bude houbové.
Krásné houbové risotto má na svých stránkách všemi známý pan Cuketka a po přečtení jeho receptu a popisu jsem si řekla, že to musím zvládnout taky. Ale protože jsem neměla sušené houby, krapet jsem si zaexperimentovala a musím říct, že to stálo stonásobně za to.
Vyloženě vymakaným risottem mě nalákala také Pavlína, u jejího receptu jsem došla potvrzení, že do toho prostě musím jít, protože v podání Mlsné kočky je z obyčejného houbové risotta hravá, voňavá a dekadentně elegantní laskomina.

A tak jsem začala kouzlit - ač jsem byla nucena použít obyčejné žampiony, přeci jen jsem si s jejich přípravou trošku pohrála a vzniklo tak risotto  trošku jiné, mírně netradiční a přitom chuťově naprosot nepřekonatelné.

Postará se o to marinování. Toto risotto nám zachutnalo tak moc, že jsem jej v jednom týdnu vařila dokonce dvakrát. Což se opravdu moc často (a zvlášť u bezmasého jídla) nestává. Jestli si chcete střihnout toto tradičně netradiční risotto, zapomeňte na klasický předobraz rizota, který nám mnohdy předkládají i v restauraci.

A samozřejmě úplně nejlépe uděláte, pokud si den předem připravíte poctivý domácí masový vývar. Já si udělala pořádný vývar kuřecí a šlo to opravdu poznat.

Na pravé italské risotto se zásobte těmito surovinami:
rozpis pro dvě porce:

rýží Arborio (na dvě porce bude stačit 8 hrstí)
P1000825-SM

1 středně velkou cibuli, nakrájenou na velejemno
3 stroužky česneku, nakrájeného na jemné plátky
necelou půlku másla - 2 pěkné plátky na smažení ciuble, česneku a rýže, zbytek nakrájet na kostičky a dát vychladit
3 deci bílého vína (1,5 deci do risotta a 1,5 deci do sebe - použila jsem naše oblíbené Chardonnay)
3/4 litru horkého vývaru (já použila domácí drůbeží, lze ale použít i hovězí či zeleninový)
najemno nastrouhaný parmazán podle cuti


A na marinované houby s česnekem:

200 gramů žampionů, oloupaných a nakrájených na třetiny
6 stroužků česneku - 3 rozmačkat a tři rozkrájet na třetiny
2 lžíce suchého bílého vína
2 lžíce olivového oleje
špetka hrubozrnné soli a čerstvého pepře

Nejlepší je si den dopředu připravit vývar a také marinované žampionky. Žampíky pěkně oloupeme a přidáme k nim oloupané a na třetiny rozkrájené tři stroužky česneku. Zbylé tři stroužky rozmačkáme a přidáme do misky k houbám.
Zalijeme dvěma lžícemi suchého bílého vína a dvěma lžícemi olivového oleje, mírně osolíme hrubozrnnou solí a čerstvě mletým pepřem. (V mém případě čerstvě uhmožděným pepřem).
P1000812-SM

Zlehka promíchneme, přikryjeme potravinářskou fólií a vrzneme někam do chladu klidně jen na hodinku, ale nejlépe na celý den či noc.
P1000813-SM
V den D vytáhneme z lednice marinované hubky,
P1000814-SM
P1000821-SM

Houby vsypeme do pekáčku, pěkně rozprostřeme a vložíme do 200 stupňů rozpálené trouby a pečeme 30 minut.
P1000829-SM
A teď se konečně pustíme do vlastního risotta:

Z másla si ukrojíme dva pěkné plátky, které dáme do většího hrnce rozpustit na mírném plameni. Zbytek másla nakrájíme na drobné kostičky, dáme do vhodné nádobky a vložíme je do lednice. A nemsíme na ně zapomenout, protože je ještě budeme potřebovat na závěrečné doladění risotta.Nadrobounko si rozkrájíme cibuli a na jemné plátky si nakrájíme tři stroužky česneku. Všechno pěkně nasypeme do rozpouštějícího se másla a smažíme do sklovita.
P1000826-SM
Poté přidáme osm hrstí rýže Arborio a pěkně promícháme, aby se jednotivá zrnka krásně obalila voňavou cibulkou a česnekem.
P1000827-SMRýži chvíli restujeme spolu s česnekem a cibulí a stále jí promícháváme, aby se nám náhodou nepřichytila ke dnu hrnce. Poté zalijeme 1, 5 deci bílého vína. Musí se ozvat pořádné zasyčení.
P1000828-SM
Ač se to nezdá, nebojte se, rýže do sebe víno vsákne raz dva. I můj manžel suploval při výrobě tohoto krásného risotta funkci nevěřícího Tomáše a díky tomu jsem vyhrála sázku na dvě kvalitní čokolády se 70 % kakaa a výše.

Rýži stále jemně promícháváme, aby se nikde nic nepřichytlo a až bude víno krásně vsáklé do rýže, přilijeme do rýže naběračku horkého vývaru. Kdybychom měli vývar studený, zpomalil by vaření rýže. Pokaždé, když rýže vsákne dávku vývaru, přilijeme další naběračku a občas promícháme.
A nebojte se, příprava risotta, ač se zdá složitá, je opravdu hračkou a od prvního zoěnění cibule a česneku vám bude trvat slabou půlhodinku a božská mana plná chuti bude na stole.
Až máme takřka všechen vývar spotřebovaný, vytáhneme si z trouby opečené namarinovanné žampiony s česnekem
P1000829-SM

a směle je přisypeme k risottu.
P1000830-SM

To je vůně. Opět zamícháme, ochutnáme pár zrnek rýže a jestli není ještě měkká, přilijeme poslední naběračku vvýaru.
Až se vývar vyvaří a rýže je měkká a přesto al dente, přisypeme k němu z lednice vytažené kostičky vychlazeného másla.
P1000832-SM
Opět zlehka zamícháme, odstavíme z plotýnky a přisypeme pořádných pár hrstí nastrouhaného parmazánu.
P1000831-SM
Opět zlehka zamícháme a je hotovo.
P1000833-SM
Rýže je krásně naducaná voňavým vínem a vývarem, česnek pečením ztratil svou štiplavost a houbičky mají dík pečení příjemně kouřovou příchuť.
Servírujeme ihned a na nahřáté talíře, protože jen na nich neztratí risotto svůj jemný půvab.
P1000836-SM
Na naservírované risotto můžeme přistrouhnout ještě parmazán a pustíme se do jídla.

A další křivda na risottu je odčiněna, protože věřte, že po ochutnání krémového a delikátně jemného italského risotta se už k jeho českému příbuznému vracet opravdu nebudete.

Křupavý kedlubnový salát s vejci a jogurtem

3. května 2010 v 7:24 | Madla |  Salátové lupení
Všimla jsem si, že v rubrice salátové lupení se mi krčí pouze jeden nesmělý receptík. A já přitom saláty tak ráda. A když jsem ještě před půl rokem musela kvůli svému synovi ze stravy vyřadit veškerou listovou zeleninu, ředkvičky, kedlubny a jiné zeleninové pokroutky, byla jsem opravdu nešťastná. Teď už prcek dostává svou mléčnou dávku jen ve večerních a nočních hodinách, takže přes den už můžu vesele křoupat, co hrdlo ráčí.

A nespornou výhodou jara je spousta různého zeleného lupení a krásně křupavých mladých kedluben. A právě kedlubna bude hrát v tomto jednoduchém salátku prim. V létě už bývají kedlubny dost často dřevnaté, ale teď jsou v té nejlepší kondici a lákají k jídlu jen tak.

I já vsadila na jednoduchost - nejprve jsem měla chuť do salátu zakomponovat domácí uzené nebo alespoň parmezán, který jsem šťastnou shodou náhod nečekaně v obchodě objevila. Ale nakonec jsem potřebovala jen čtyři ingredience a výseldek přesto nezklamal - byl chutný, křupavý a plný jara.

Jestliže si chcete zdravě a jarně zakřupat, zásobte se těmito nezbytnostmi.

Pro jednu salátuchtivou osobu budete potřebovat:

1 středně velkou mladou kedlubnu, oloupanou a nakrájenou na kostky
1 vejce, uvařené a nakrájené na čtvrtky
1 malý hustý bílý jogurt
1 svazek pažitky, nadrono nasekan
sůl a pepř na dochucení

Pěknou mladou kedlubnu pomocí ostrého nožíku oloupeme a nakrájíme na přiměřeně velké kostky. Do horké vody si dáme vařit vejce a dbáme na to, aby se nám vejce vařilo přesně sedm minut. To je tak akorát, aby bílek zůstal pěkně tuhý, ale žloutek byl ještě jemně krémovitý.
Vejce necháme zchladnout, oloupeme jej a nakrájíme na čtvrtky. Ke kedlubně vlijeme hustý bílý jogurt, přidáme nadrobno posekanou pažitku a ozdobíme čtvrtkami vařeného vejce.
P1000811-SM
Podáváme s křupavou bagetkou nebo s tmavým chlebem.
Ač je salát velice jednoduchý, je opravdu chutný a svěže jarní.

Celozrnný méďa s perníkovou vůní

1. května 2010 v 10:37 | Madla |  Dorty a moučníky dětské
Máte rádi chuť a vůni čerstvě upečeného perníku? Já osobně se perníkovou vůní nechávám omámit moc ráda, a i když se vůně skořice, hřebíčku, anýzu a badyánu, která nesmí v každén správném voňavém perníku chybět, hodí spíše do sychravějších období, moc ráda si jí provoním kuchyň i v časech teplejších.

A když jsou v těstě navíc samé zdravé a dobré věci jako celozrnná mouka a hnědý cukr, je perník hned dvakrát vábivější.

Na perníkového měďu jsem použila stejné těsto jako u perníkových báboviček s povidlím, jen s dvojnásobným množstvím. Těsto má tu výhodu, že je neskutečně variabilní, může se k němu přidat takřka cokoli - jednou to byly právě bábovičky s povidly, podruhé jsem ze stejného těsta pekla bábovičky s rozinkami a slunečnicovými semínky a potřetí právě perníkového méďu se sušenými švestkami.

A právě s méďou jsem si tak trošku naběhla. Chtěla jsem tchánovi upéct k narozeninám nějaký opravdu vymakaný dort - plánovala jsem buď medovník, čokoládový dort nebo čokoládový cheescake s brusinkami. Ale když jsem se jako slušně vychovaná osoba zeptala, co by si jejich (tchyně a tchána) srdce přála, byla mi pečící inspirace utnuta v samotném zárodku, protože požadavek zněl jasně - tu dobrou perníkovou buchtu. Ach jo, a já se chtěla něčím blýsknout ...

Nakonec jsem narozeninového méďu pekla nadvakrát, protože do prvního jsem zapomněla nasypat ono velmi potřebné voňavé perníkové koření. Narozeninový méďa byl s brusinkami a musím říct, že byl velice dobrý. Toho brusinkového neperníkového jsem zblajzli sami s manželem.

Takže, jestli si chcete perníkově hrát, tady je recept. Na váhy zapomeňte, vezměte si k ruce klasický čtvrtlitráček a s tím si krásně vystačíte.

Na buchtu o velikosti klasického hlubokého plechu tedy budete potřebovat:

1 hrnek celozrnné pšeničné jemně mleté mouky
1/2 hrnku celozrnné žitné mouky
1/2 hnrku hladké mouky bílé
1 hrnek třtinového cukru
1/2 hrnku oleje
1 a 1/2 hrnku mléka
1 lžičku koření do perníku
1 kypřicí prášek do pečiva

A navíc podle chuti:

sušené brusinky
nebo sušené švestky
nebo rozinky a slunečnivoá semínka
nebo to, co prostě nejvíc chutná vám

Nejprve smícháme všechny sypké ingredinece, tzn. všechny tři druhy mouky, třtinový cukr, kypřicí prášek a koření do perníku, k sypké směsi nalijeme olej a mléko a pěkně umícháme v hladké lité těsto. podle potřeby můžeme přidat mléko.
A na závěr do těsta přisypeme ovoce, semínka nebo ořechy podle naší chuti.
Vlijeme do formy nebo do vymazaného a vysypaného plechu a pečeme zhruba hodinku při 180 stupních. Stav upečenosti zkoušíme vpichem špejle. Až se na špejli nic nelepí, je hotovo a my můžeme svůj perníkový zázrak ihned vytáhnout z trouby.
Méďa vyklopený, na talíři čekající a chladnoucí:
A už je z něj lední medvěd:
Porcování medvěda: