Prosinec 2010

Osvěžující salát z červené řepy a jablíček, navíc s Nivou a mandlemi

29. prosince 2010 v 11:48 | Madla |  Salátové lupení
Po předvánočním a povánočním přejídacím maratónu je tenhle salát pravý balzám nejen pro duši. O kladných vlastnostech červené řepy asi není potřeba se příliš rozepisovat, začnu tedy rovnou receptem. Ten je velmi jednoduchý, syrovou řepu stačí oloupat, smíchat s nastrouhanými jablíčky a dál? ... čtěte a třeba dostanete na tuhle nevšední červenou pochutku přímo nabitou zdravím taky chuť.
Spojení řepy a jablíček se sladkou chutí medové zálivky je zajímavé již samo o sobě. Ale když k salátku přidáte ještě trošku nahrubo rozdorbené Nivy a celé své dílo korunujete několika křupavými mandlemi, váš organismus i vaše chuťové buňky vám jen a jen poděkují.


Budete potřebovat:

2-3 červené řepy, oloupané a nastrouhané najemno
2 větší jablíčka, nastrouhaná nahrubo


Na medovou zálivku:

1 lžíci tekutého medu (výbroný je akátový)
2 lžičky jablečného octa
1 lžíci extra panenského olivového oleje

na dohotovení:

tršku rozdorbené Nivy či jiného výrazného sýra s modrou plísní
trošku mandlí (neloupaných)

Na hrubém struhadle si nastrouháme dvě jablíčka a dáme je do mísy. K nim najemno nastrouháme čerstvou červenou řepu a na salát nalijeme medovou zálivku, kterou si jednoduše připravíme smícháním medu s olivovým olejem a jablečným octem.
Takto vyrobený salát můžeme konzumovat přímo, nebo si jej třeba namazat na domácí chleba.
P1010416_sm
Tenhle byl zrovna se šlavějí a sýrem. A jak na domácí chleba? Recept  spoustu tipů najdete třeba tady ...

Ale pokud si chcete červený salát vychutnat vskutku netradičně, navršte salátek do misky
P1010545_sm
a posypte jej nahrubo rozdrobenou Nivou nebo jiným výrazným sýrem s mdrou plísní. A na sýr ještě přidejte pár křupavých neloupaných mandliček.
P1010546_sm
Ačkoli to vypadá jako šílená kombinace, sladká chuť jablíček a řepy umocněná medovou zálivkou skvěle kontrastuje s výraznou chutí slaného sýra a křupavé mandle posunují celý chuťový zážitek ještě o patro výš.

Pokud jste stejně jako já fandové červené řepy, vyzkoušejte třeba pečenou červenou řepu s voňavými bylinkami, nebo řepu pečenou s balkánským sýrem.
A pokud máte rádi polévky, zkuste si třeba udělat skvělou hustou zeleninovou polévku.

Dobrou chuť a spoustu zdraví, štěstí a pohody do nového roku přeji všem návštěvníkům svých stránek.

Sněhové hroudičky bílé a tmavé

16. prosince 2010 v 18:19 | Madla |  Vánoce
aneb jak zlikvidovat bílky a zbytky sušeného ovoce, oříšků a čokolád, které vám dozajista zbydou po obžerném vánočním pečení.
Ač tyhle hroudičky nevypadají dvakrát skvěle na pohled - na talířku s cukrovím působí trošku jako Marfuša vedle Nastěnky.
Ale protože Marfušu hrála charakterní a elegatní dáma v podání Inny Čurikovové, dejte i vy nevzhledným kouskům sněhového pečiva anci. Odmění se vám, protože jsou výtečné a můžete si je udělat přesně podle vaší chuti - klidně jen s čokoládou, nebo jen oříškové nebo ovocné, ale já mám nejradši kombinaci nahrubo posekaných mandlí a lískáčů, kousky hořké čokolády a šťavnatých nakyslých brusinek.

Protože mi letos při pečení poprvé asistovalo již chodící (tedy spíš lítající, o chůzi nemůže být od jeho jedenácti měsíců už ani řeč) dítě, fotky jsou značně nepovedené, protože hlídat troubu, foťák a zvědavé batole je úkol skoro nadlidský i pro mne.

Ale dost řečnění, jdeme na recept. Ten původní je odsud, já jen nepatrně ubrala cukru (nemám ráda přeslazené cukrovinky) a přidala jsem si krom oříšků i ingredience, které mám prostě moc ráda.

Takže na základní bílou variantu budeme potřebovat:

3 bílky
špetku soli
100 gramů cukru (výtečný je jen domácí vanilkový)
50 gramů polohrubé mouky
70 gramů hodně měkkého másla
200 gramů směsi nahrubo posekaných ořechů, čokolády a sušeného ovoce

Protože mám fakt ráda linecké (viz reportáž z vánočního pečení), zbyde mi vždycky spousta bílků a hroudičky tak dělám většinou z dvojnásobné či trojnásobné dávky.

A jak tedy na ně? Nejdřív si se špetkou soli ušleháme bílky, do kterých postupně přidáváme cukr. Ušleháme pevný, tuhý sníh, do kterého zlehka zabalíme polohrubou mouku a měkké máslo. Máslo si můžeme nechat částečně rozpustit v mikrovlnce. Stačí vlnit jednu minutu při středním výkonu. Do směsi pak nasypeme 200 gramů hrubě posekaných ořechů, kousků čokolády nebo sušeného ovoce a lžící klademe hromádky na plech, vyložený pečícím papírem.

Mezi jednotlivými kousky děláme větší mezery, protože se v troubě tak trošku rozpliznou a zvětší svůj objem. A pečeme na 200 stupňů asi deset minut až čtvrt hodinky.
necháme chvíli vychladnout a pak je jednoduše sloupneme z plechu. ty naše byly ze směsi mléčné čokolády s celými ořechy, ze směsi oříšků (mandle, lískáče a arašídy) a z brusinek a rozinek. Prostě co dům dal a přesto mizí rychlostí belsku a já už teď vím, že do svátků vydrží tak maximálně pár kousků, na které budu muset uvalit do té doby embargo.

Na tmavé kousky si nachystáme to stejné jako na světlé, a navíc přidáme ještě 2 lžíce kvalitního kaka (nejlépe holandského typu - s kakaem Van Hauten neděláte chybu). Postup je stejný.
Z jejich výroby přikládám ještě pár fotek z loňského roku - to jsem je dělala z bílé čokolády, směsi ořechů a velkých žlutých sultánek.
Moc dobré je také dát do sněhu místo klasického bílého cukru cukr třtinový. ten dodá výslednému pečivu opravdu neodolatelnou karamelovou příchuť.
K našlehaným bílkům přidáme dvě lžíce kakaa a polohrubou mouku.
Zlehka vmícháme změklé máslo.
A přisypeme 200 gramů sušeného ovoce, nasekaných ořechů nebo čokolády.
Zlehka zamícháme a z nevzhledně působící směsi děláme lžící kopečky na plech, vystlaný pečívím papírem.



Tak dobrou chuť a sladký Advent.

Dvoje marokánky z jednoho receptu

15. prosince 2010 v 21:12 | Madla |  Vánoce
Ještěžě mám vánoční pečení už za sebou, protože díky vrtochům počasí a nevím ještě jakých vlivů se opět po domě potácím jako bytost víc mrtvá než živá. A aby toho nebylo málo, minulý týden onemocněl i nejmladší člen rodiny a tak si vesele předáváme bacily dál a křížíme je, abychom se náhdoou o tom Adventu moc nenudili. A jelikož je zančně obtížné zahnat rok a půl staré nemocné batole do postele, kde by mělo v kldiu stonat, odpočívat a nabírat síly, zklidňuju napečeným curkovím své nervy v okamžicích, kdy dítě prohlásí: "Maminko, spinkat."
A protože ve vánočních krabicích (ano, množné čísle je nasnadě, vánoční krabice jsou totiž čtyři) se povážlivě snižuje počet marokánků, nabízím tu na ně recept.

Je to recept, který jsem získala od své tchyně a nedám na něj dopustit. (Stejně jako na svou tchyni, která je snad lepší než ty marokánky). Výhodou receptu je, že se s ním dá různě pohrát a díky své invenci můžete mít tedy nepočítaně druhů marokánků.

Jste zvědavi? Tady je recept:

1/4 l mléka
80 gramů cukru
1 a 1/2 lžíce hladké mouky
(a dál vše dle vaší chuti a stavu spíše - sekané mandle, ořechy, slunečnicová nebo dýňová semínka, sušené ovoce, kokos, čokoláda ...)

Ač původní recept radí vařit bešamel ve vodní lázni, já se rohodla, že se na tuto fázi tak trošku vyprtnu a bešák vařím normálně v kastrolku.
Takže si do kastrolu naliju čtvrt litru mléka, osladím 80 gramy cukru a nechám za občasného míchání zahřát k bodu varu. Pak přisypu lžíci a půl hladké mouky a za neusátlého popohánění vařečkou ještě mléčnou kaši minutku až dvě proháním, dokud není hezky hustá. Pak odstavím ze zdroje tepla a do mléčné kaše nasypu předem zvolené ingredience. V jedněch marokánkách byla dýňová a slunečncová semínka spolu se směsí brusinek a rozinek. Štavnaté, křupavé, super. Ani není nutné je polévat čokoládou. Z nevábně vypadající kaše plácáme na plech vyložený pečícím papírem malé hromádky, které se poté snažíme uhladit. A pečeme do světlehněda asi 10 minut až čtvrt hodinky při 200 stupních.
Necháme vychladnout a až poté sloupnem z plechu.
Protože jsem pekla spolu s malým uchrchlaným a usopleným čertiskem, nebyla fotodokumetace během pečení hlavní prioritou (jak jistě pochopíte).

Další marokánky jsem chtěla pojmout jako souboj jing a jang - měly být kokosovo-čokoládové.
Takže jsem do základní směsi přidala dva hrnky strouhaného kokosu a pořádnou hrst nahrubo nasekané čokolády. A aby nebyly marokánky jen tak suché, přidala jsem do nich ještě po hrsti sušených brusinek a rozinek. Jenže, světe div se, já bloud jsem si neuvědomila, že i pět minut odstavená mléčná kaše bude na čokoládu moc horká. Takže se mi milá čokoláda začala rozpouštět a já v čokoládově-kokosové směsi těžko hledala nějaký bílý kousíček. No co, srdnatě jsem hmotu naolácala na plech a strčila do trouby. Pekla jsem čtvrt hodinky, placky se rozlily do nevýdaných rozměrů, čokoláda se roztekla, ale vonělo to náramně. Po úplném zchladnutí jsem kokosové marokánky dala do krabice a už se na ně raději moc nedívala.
Ale druhý den přišla chuť na sladké, marokánky byly vzaty na milost, protože ta chuť byla báječná. Jen jsou trošku moc tenké a křehoučké, příště je udělám silnější a opravdu maičké.
Na fotce to jsou ty veliké šišoidy úplně nahoře uprostřed. vypadají sice trošku jako bramborák, ale čokoláda, kokos i sušené ovoce v nich jde cítit krásně.
Jinak jsem se ještě v minulé pečící reportáži zapomněla zmínit o oblíbených kokskách. Ty jsem pekla podle tohoto receptu - jsou opravdu jednoduché, hned měkké a pro kokosoholiky jako stvořené.

Přeji vám všem příjemný a voňavý Advent.

Recept na domácí nutellu a reportáž z vánočního pečení

8. prosince 2010 v 14:25 | Madla |  Vánoce
Letošní pečení cukroví mě nějak příliš pohltilo. Jak si jinak vysvětlit, že už teď máme napečeno a v krabicích pěkně uskladněno jedenáct druhů cukroví a to je ještě něco v plánu. A přitom to tak vůbec nemělo dopadnout, protože letošní Advent je u mě ve znamení práce a s půlročním velice akčním batoelm je z rituálu pečení pěkně adrenalinový sport. Tu vám dítě rychle vykočí na stůl a urve kus syrového těsta, které se snaží nacpat si do pusy a utíká s ním do úkrytu do obýváku. Nebo vám uzme váleček na těsto a tak vehementně se s ním ohání, že na vás jdou z toho pohledu mdloby. Prostě péct s batoletem je opravdu někdy o nervy a není to jen tak pro někoho.Ale zase si říkám, že je fajn, když děti vědí už odmalinka, že jídlo někdo vyrábí a že mu nepřistane na talíři jen náhodou.
Jen doufám, že příští Vánoce už mi můj anděl strážný trošku přistřihne křidélka a já se (snad i s postupujícím věkem) trošku zklidním.
Takže abych nemluvila do větru, tady je malý ochutnávkový talíř s cukrovím.
P1010670_sm
A co se v něm skrývá? Jsme milovníci lineckého, takže mnoho druhů právě lineckého pečiva - klasické linecké podle rakouské recepturyz blogu paní Šárky Škachové. Pokud nahradíte část mouky mletým kokosem a kakaem, dostanete střapáky - to jsou ty veliké vejcoidy ... Spojené domácí nutellou. A aby linecké inspirace nebylo málo, spojila jsem jemnou chuť lineckého cukroví s výraznou vůní kávy a voilá - máme tu kávová srdíčka - spojená taktéž domácí nutellou.
A protože ze všeho toho pečení lienckého zbylo opravdu hodně bílků, byly upečeny kakaové horudičky s mandlemi, čokoládou a brusinkami a bílé hroudičky se směsí ořechů a oříškovou čokoládou. Mńam.
Úplně vpravo uprostřed jsou špatně vidět vynikající marokánky - s brusinkami, slunečnicovými a dýňovými semínky. Ač zdravé, velmi, velmi dobré. Další marokánky vypadaly velmi nepodařeně, leč chuťově jsou vynikající - s kokosem, rozinkami a čokoládou. To jsou ty veliké placky uprostřed nahoře. A klasika, vanilkové rohlíčky a medvědí pracny. Pracny byly vyráběny podle velmi osvědčeného receptu opět z blogu paní Šárky.
To stejné základní linecké těsto těsto obohacené mandlemi a spojené vynikající domácí rybízovou marmeládou - a vznikly mandlové hvězdičky.
P1010669_smAle aby to nevypadalo, že vlastně z jendoho těsta šoulám přidáváním různých surovin další a další druhy a pak se chlubím cizím peřím, připojuji se s osvědčeným receptem na vanilkové rohlíčky, které se v puse jen rozplynou.
Jsou to:
VANILÁČKY OD HANIČKY

na jeden a půl plechu budete potřebovat následující:

250 gramů hladké mouky
100 gramů mletých lískových oříšků (skvělá je i kombinace s mandlemi)
70 gramů práškového cukru
210 gramů másla

Nejprve smícháme sypké ingredience, do kterých pomocí prstů zpracujeme tuhé máslo. Ze vzniklého tučného těsta ušouláme tlustý váleček, z něhož ukrajujeme neboprsty uždibujeme kousky, kterým poté dáváme pdoobu rohlíčků. Rohlíčky pečeme ve vyhřáté troubě při mírné teplotě (150 stupňů) asi čtvrt hodinky až dvacet minut. Ještě horké je obalujeme ve směsi vanilkového a práškového cukru.
Pokud vám v receptu chybí vejce, hledáte ho tam marně. Není a ani nevím proč tam není, ale přesto jsou z těsta vaniláčky úžasné, křehké (ale ne zase tolik, že by se vám při obalování rozbíjely), jemné a v ústech se rozplývajíc zázraky.
P1010625_sm

Pokud nemáte rádi aroma etylvanilinu, které na vás vyvane z každého kupovaného sáčku vanilinového cukru (proč se taky jmenuje vanilinový a ne vanilkový, že ...), tak není nic jednoduššího , než si vlastní vanilkový cukr vyrobit. Do vyšší uzavíratelné sklenice (používám velké zavařovačky) vhoďte tobolky vanilky, zasypte krystalovým cukrem a nechte minimálně týden - odměnou vám bude po vanilce vonící a chutnajcíí běloučký cukr. Stejným způsobem si vyrábím i cukr skořicový. S takto podomácku vyrobeným cukrem se nebudete stydět servírovat vaše cukroví ani té nejvybranjší a nejmlsnější návštěvě.
P1010626_sm
A když už jsme u těch náhražek ... Máte rádi Nutellu? Tu sladkou pomazánku vonící po oříšcích a čokoládě? A věděli jste, že originál Nutella od Ferrera obsahuje jen 13 % oříšků a ubohých 7 % kakaa? A zbytek je jen cukr a rostlinný olej ... Přešla vás chuť? Nemusí, pokud máte pět minut času, můžete si udělat vlastní a velice chuťově luxusní nutellu sami v domácích podmínkách.
Já se isnpirovala receptem v Apetitu, ale abych nezemřela na sacharidový šok, zamnila jsem mléčnou čokoládu za hořkou a množství medu upravila na polovinu. A nedala jsem kardamom, jelikož ten se v mé chuchyni jaksi příliš neobjevuje.
Takže originál receptu najdete zde a tady je moje krapet odlišná verze:

100 gramů lískových oříšků (já měla neloupané)
1 konzerva Salka (slazené kondenzované mléko)
200 gramů hořké čokolády
2 lžíce medu
špetka soli (nemusí být, ale dodá chuti další rozměr a chuť prohloubí)

Čokoládu rozlámanou na kousky,
P1010657_sm

Salko a dvě lžíce medu jsem dala do sklěněné mísy,
P1010658_sm

kterou jsem položila na horkou vodou naplněný hrnec a pomalu jsem mírným plamenem zahřívala.
P1010659_sm
Za občasného míchání vznikla hebká, sametově lesklá hmota.
P1010660_sm
Do které jsem ještě přisypala 100 gramů mletých oříšků.
P1010661_sm
Tak, ještě zamíchat a je to.
P1010662_sm
A sladká čokoládová pomazánka nabitá chutí čokolády a oříšků je na světě. A vy víte, co všechno v ní je a já už to vím taky a proto si Nutellu už nejspíš nikdy nekoupím. Někdy možná, ale pokud nebudu chtít pár sladkých kousků vánočního cukroví odepřít tomu nejmenšímu členu naší rodiny, musím vědět, že suroviny obsažené v každém drobném kousku jsou ty nejlepší.

Tak dobrou chuť a sladký Advent.

Červeným vínem opilá kýta špikovaná česnekem

3. prosince 2010 v 13:33 | Madla |  Maso hraje prim
Jak klesne teplota pod bod mrazu, klesá s tím postupně i má nálada, protože brodit s kočárem zasněženou krajinou s mokrýma nohama není příliš moje velké hobby. Jo, kdyby ten sníh tak byl suchý a dal se jenom oprášit, to by bylo hej, to bych asi zimu vzala na milost. Ale takhle, nee. Na náladě nepřidává ani teplými vrstvami obalené dítě, které vstává s pokřikem "snížek, snížek" a nejradši by svou nebohou matku hnalo do bílého nadělení ještě za tmy. A aby nebyl nářku konec, mé levé rameno si vzalo dovolenou a za silné bolesti mi dává seznat, že se zbytkem těla odmítá spolupracovat a nedá pokoj, mrcha, ani v noci. A tak jako správná pracující matka na mateřské dovolené ltíám od ničeho k ničemu, nevím co dřív a zlovolné rameno mi komplikuje i úkony naprosto všední.

Leč práce-nepráce, bolest-nebolest, rodina vyžaduje teplé jídlo a s klesající teplotou i já mám chuť na nějaký pěkný kousek masa. Něco šťavnatého , deliktáního a chutného, prosím. A hlavně rychlého, protože času nazbyt vážně není. Hlava za pomoci mlsného jazyka přemýšlí, oči rejdí po obsahu vyprázděné lednice a nápad je tu.

Nevím jak u vás, ale u nás se vždycky v lednici (nebo v chladném sklepě) vždycky najde minimálně jedna láhev kvalitního červeného vína. Česnek zaujímá v mé kuchyni čestné místo a já mu nikdy nedovolím, aby mě zaskočil svou nepřítomností, proto zbývá jediné, zaskočit si ke kvalitnímu řezníkovi pro nějaké dobré libové masíčko.

Tak pokud jste i vy milovníci česneku, červeného vína a rchlého a chutného jídla, pokračujte ve čtení. Na ovíněnou pečínku budete potřebovat:

vepřovou kýtu asi o váze 1 kila
300 ml kvalitního červeného vína
4 lžíce olivového oleje
1 palici česneku, rozebranou na očištěné stroužky
sůl a pepř
1 lžička sušeného rozmarýnu

Vepřovou kýtu omyjeme, osušíme a ostrým tenkým nožem do něj několikrát na vhodně vybraných místech bodneme. Až si svou skrytou agresi vybijeme, nachystáme si shodný počet očištěných stroužků česneku, které vložíme do vzniklých otvorů v mase. A teď maso zlehka osolíme a opepříme, poprášíme sušeným rozmarýnem a polijeme jej čtyřmi lžícemi dobrého olivového oleje.

Vložíme do vhodné nádoby a masíčko přelijeme 300 ml červeného vína. Překryjeme potravinářsou fólií a dál už se o maso nestaráme. Tedy ano, dáme je někam do chladu a v průbhěu marinování jej alespoň jednou otočíme, aby se omamné víno dostalo do všech záhybů šťavnatého masa.
Já maso marinovala celý den a celou noc a dlouhá vinná koupel mu více než prospěla. A tak, když přišel čas Č, rozpálila jsem si troubu na vražedných 200 stupňů a odpočaté maso přiklopila pekáčem (v mém případě jsem přes maso přetáhla velký kus alobalu a zakryté jsem jej pekla něco málo přes hodinku. Občas jsem zvědavě nakoukla, jestli se vínová marináda nevypřila, a nechala jsem se mámit báječnou vůní linoucí se celou kuchyní.
Po asi hodině a čtvrt jsem alobal odklopila a masíčko jsem ještě dvacet minut nechala pěkně dokřupava vypéct.


Červenalo se jako prostořeká školačka, ale ta chuť a vůně byla prostě úžasná. Štávu jsem nijak nezahušťovala a nechala jsem jí hrát prim na kopečku jemné bramborové kaše.
Tohle jídlo mi hned zlepšilo náladu, takže pokud zápasíte s chmury, vezměte si k ruce kus masa a láhev vína a hned vám bude veseleji.

Podprahové sdělení: toto nemá být pobídka pro alkoholismus :-)