Leden 2011

Poněkud opožděná reportáž z tříkrálové oslavy

31. ledna 2011 v 13:25 | Madla |  Zajímavosti
Můj drahý je narozený na Tři krále a protože slavil opravdu pořádné jubileum, jímž se přehoupl až do středního věku, byla u nás uspořádána pořádná oslava s velkou kupou jídla.
jako hostitelka jsem počítala se jedenácti stolovníky dospělého věku a se sedmi dětmi ve věku od 20 měsíců do dvanácti let. Leč, různé choroby a úrazy na poslední chvíli začaly konat své nepěkné dílo a tak se nás nakonec sešlo jen šest dospělých a tři děti. To vše na poseldní chvíli.

Ale proč tu tak řeším počet strávníků? Chci jen ukázat, co jsem chtěla hostům nabídnout a nebýt přitom obviněna z velikášství.

takže tady malá ochutnávka:

Na sladkou notu zahrály pomerančové lanýžky z bílé čokolády

pomerančové lanýžky z bílé čokolády



A temný protipól doladili brownies z hořké čokolády s karamelizovanými mandlemi:

brownies s karamelizovanými mandlemi



A takhle to vypadalo dohormady:


pomerančové lanýžky z bílé čokolády a brownies s karamelizovanými mandlemi


K brownies jsem servírovala domácí pribináček, který k nim ohromně sedl.





A samozřejmě nesměl chybět dort, na přání oslavence to byl cheesecake s tmavou a bílou čokoládou, jen mírně obměněný - jako základ posloužily zbylé medvědí tlapky, ozdobeno kávovými lineckými srdíčky slepenými domácí nutelou:


dokonalý dvoubarevný cheesecake


A foto posledního zbylého kousku, který jsem poté musela bránit tělem i duší:

dvoubarevný cheesecake-řez2
dvoubarevný cheesecake-řez1







A nejen sladkým člověk je živ, takže byl čas i na slané, které reprezentovala:
klasika v podobě šnečků se slaninou a sýrem, z domácího lístkového těsta:


šnečci se slaninou s ýsrem - z domácího lístkového těsta


A jako hlavní chod - kuře pečené s cibulí, žampiony a pikantním salámem:


kuře pečené na cibuli, žampionech a salámu2


K masu se podával domácí chléb s cibulí a sýrem:

domácí chleba s cbiulí a sýrem




A samozřejmě nechyběly ani obligátní chlebíčky, ty jsem ale nefotila, protože to jsou prostě jen chlebíčky :-)

Tak co, pochutnali byste si na takové oslavě? Pokud se vám některý můj výtvor líbil natolik, že byste chtěli recept, stačí napsat do komentářů a já moc ráda ten který recept na tu kterou dobrotu na blogu zpracuji ...

Restaurace Pod Hůrkou - Nová Hradečná - druhé setkání

28. ledna 2011 v 13:50 | Madla |  Zajímavosti
Jakožto matka na mateřské dovolené v malém městě nemívám příliš možností restauračních zařízení, v nichž bych mohla i se svým dopovodem (jen z části plnoletým) strávit pár hezkých chvil nad dobrým jídlem a pitím.

Většina těchto zařízení má velmi špatně odděleny prostory pro kuřáky  a nekuřáky, případně nejsou vybaveny zařízením pro dětské hosty (např. dětskou jídelní židličkou), či jsou to zcela znatelně hlučné a nepříliš hygienické špeluňky, do kterých bych zavítala s batoletem jen v případě zájmu o jeho pozdější trestnou činnost.

V podstatě jediným restauračním zařízením, které sneslo mou mateřstvím zatíženou kritiku, byl uničovský hostinec U Bílého beránka. Pivo tam točí dobré, a mají nakládaný hermelín (na který jsem měla chuť po celé těhotenství a kojení a až po tomto období otevřeli zmíněný podnik, jediný s nakládaným hermelínem v širším okolí). K dispozici nám byla úslužná a milá obsluha, samozřejmostí byla čistá dětská židlička a kopa hraček pro dítě.
Na pivo a hermelín dobré, leč oběd jsem zatím nezkoušela, a protože vaří pouze obědová meníčka, která mě zatím nijak nenalákala a o víkendech teplá jídla nevaří, budou u mě na čelním místě na občasné jedno pivo a dobrý hermelín.

Jenže teď tomu bylo jinak, byla jsem unavená z neustávajících mateřských, domácích i pracovních povinností a vůbec se mi nechtělo vařit (ano, i foodblogerka může být postižena nechutí k vlastním kulinářským kouskům), takže jsem využila emocionálně slabé chvilky (která se naskytne tak jednou, dvakrát za rok) u mého drahého a dravě jsem skočila po jeho větě, "tak pojedeme třeba do Hradečné".
Má první návštěva v tomto penzionu, který jsme tehdy navštívili asi dva týdny po jeho otevření, sice nebyla příznivá, poněvadž jsem si neprozřetelně objednala  lososa, který dlel bůh ví jak dlouho v mrazáku a v mých vnitřnostech ještě dva týdny vzbuzoval blitzkrieg, v němž má střeva hrála roli Československa.
Ale prootže jsem odvahy statečné a nebojím se přijímat výzvy, dala jsem tomuto prvorepublikově stylizovanému penzionu ještě šanci.

Tady je pár fotek interiéru.

Interiér restaurace Pod Hůrkou1
Interiér restaurace Pod Hůrkou2
Plápolající krb


Jedinou výtku, kterou bych k interiéru zařízeném v prvorepublikovém stylu měla, byla opravdu velká plochá obrazovka, na které kdosi vařil cosi, naštěstí s vypnutým zvukem, ale i přesto bych se bez této barevné kulisy v jinak velmi příjemném prostředí obešla.

V restauraci jsme byli v době nedělního poledne zcela sami, bar s dlející obsluhou byl oddělen za dveřmi a tak zcel amimo náš azimut, proto jsem se nemusela stydět zvěčnit nejprve interiér a poté i naše jídlo.

Příjemným překvapením pro mě (a především pro našeho malého) byl krásně zařízený dětský koutek, samozřejmostí byla dětská židlička (v čistém stavu, což bohužel nebývá v mnoha restauracích normou.)
Dětský koutek


Zatímco si dítě čile hrálo,
Spokojený zákazník :-)

mohli jsme si s mužem v klidu vybrat jídlo. Jídlení lístek za ten rok prodělal nějaké změny, zmíněného nešťastného lososa jsem tam již nenašla, ale místo něj tam byla treska, která na mě příliš lokálně nepůsobí.


Nejprve jsem si vybrali hovězí bujón s masem, zeleninou a nudlemi.  foto nebude, protože přiměřeně teplá polévka, která krásně voněla a byla velmi dobrá, ve mně zmizela tak rychle, že jsem ani nestihla vytáhnout foťák.
Každopádně, polévka byla nešizená, s pěknou porcí zeleniny a masa a domácích nudlí, jen mohla být trošku silnější. Polévka byla tedy na jedničku.

Druhý chod byl pro mě reprezentován vepřovými "medajlonky" , nad nimiž jsem jako češtinou se živící osoba trošku ustrnula a krapet zbledla, ale barvu jsem zase nabrala po polknutí prvního sousta.
Medajlonky se žampiony


Maso bylo jemné, pěkně ochucené a měkké, žampionový sosík a hnědá omáčka byly trošku víc slané, ale to je spíš tím, že jsem se posledních pár měsíců snažila kvůli dítěti opravdu razantně méně solit.
Co mě nemile překvapilo, byla zeleninová obloha reprezentovaná jedním supermarketovým rajčetem bez chuti (já vím, co chtít od rajčete v lednu, že, ale proč ho tam tedy dávají?) a dvěma variacemi na nakládané zelí, které jsem sice nakonec taky snědla, ale že by tvořily harmonický doplněk k jídlu, o tom nemůže být ani řeč.
Takže shrnuto na školské stupnici od jedničky do pětky: maso jedna, žampiony a omáčka dvě, příloha čtyřka. A vyjde nám horší dvojka.

Manžel si objednal steaky s pikatní omáčkou (původně jsem je chtěla já, ale obětovala jsem se v zájmu dítěte, aby mohlo jíst alespoň od jenoho svého rodiče) a nakonec jsem byla ráda, že jsem si nechala své gramaticky chybné "medajlonky".
Po ochutnání bylo maso výtečné, šťavnaté a měkké, výborně ochucené. Leč do spodních vrstev kulinářského pekla jej srazila ona pikantní omáčka, jíž nebylo nic jiného, než jen naředěný ostrý kečup. osobně si vlůbec nepotrpím na výrobky pánů Heinze a Hellmannse (což neplatí o domácí majonéze a výtečném kečupu mé tchyně), takže pro mě byla omáčka doslova propadákem. Jenže muž je kečupový, ten byl spokojený.

Steaky s pikantní omáčkou

Takže mé hodnocení manželova jídla: maso za jedna, omáčka za pět, což nám dělá průměrnou trojku, což je škoda.
Jako přílohu si drahý objednal americké brambroy, které byly klasické polotovarové a brambory viděly tak možná z letadla při své cestě z jednoho kontinentu na druhý. Ochutnala jsem jeden na povrchu pěkně křupavý, s vnitřní konzistencí bramborové kaše, ale protože podobné produkty nejím, nemohu a nebudu soudit.

Jako sladký závěr jsem si dala jablíčko v pivním těstíčku, které mě vedle fádních palačinek (kterým normálně fandím, ale radši si je udělám s nějakou dobrou náplní doma) a obvykle nudných zmrzlinových pohárů, velmi zaujalo.

Leč jaké bylo mé překvapení, když mi na talíři místo celého jablíčka v těstíčku přistály čtyři kroužky jablíčka, pečlivě zamaskovány šlehačkou ve spreji a "ozdobeny" bledničkovým ananasem z konzervy a čokoládovým topingem.

Jablíčka smažená v pivním těstíčku

Ale samotné smažené jablíčko bylo po prvním kousnutí opravdu báječné, kombinace šťavnatého a nakyslého jablka, křupavé vrstvy a obalení ve slaďoučkém skořicovém cukru mě dostalo do té správné nálady. Ale s dalšími sousty mi víc a víc vadil chemický odér a "chuť" šlehačky, jenom sladký ananas bez chuti a bez vůně a naprosto zbytečná chemická čokopoleva.

Takže dezert hodnotím na trojku, i když se přiznám, že jsem ho zvládla celý, protože základní kombinace byla opravdu povedená a bez zbytečných ozdob navíc by jí to slušelo mnohem lépe.
Avšak v kombinaci s konzervovaným ananasem a průmyslovou šlehačkoéu a čokoládovým topingem musím dát sladkým jablíčkům hnusnou trojku.

A pár slov  závěrem: vynikající obsluha vynahradila i menší vady na kráse a chuti jídla a tak se do tohoto restaurantu nebudu příště vůbec bát jít.
Jen už vím, že paní kuchařce příliš nejdou omáčky a dotvoření moučníků je zcela fádní a nenápadité.
A protože podnik na svých stránkách propaguje svou kuchyni z tradičních českých surovin, měl by se toho opravdu držet a nahradit kečupovou omáčku a šlehačku ve spreji něčím lepším a prvorepublikovějším. Představa prvorepublikové dámy s lahví kečupu Heinz v jedné a šlehačkou ve spreji v ruce druhé je totiž poměrně humorná (snad nejen pro mě).

Závěrem jen dodávám, že tato "kritika" je jen čistě individuální a zcela subjektivní.

Silná kuřecí polévka a pečené kuře v jednom

26. ledna 2011 v 16:38 | Madla |  Z polévkové mísy
Studené zimní dny, za okny padající sníh, před oknem posmrkávající a pochrchlávající batole. Manžel naložený v posteli. Abych zvedla náladu nejen sobě a svému tělu, které se cítí jako po přejezdu několika tanků, tak jsem mezi utíráním nudlí u nosu sobě a dítěti (manžel to už naštěstí zvládne sám, tomu stačí donést hrnek s čajem a medem a oloupaný a nadílkovaný pomeranč přímo do postele) jsem vyrobila úžasně zraví podporující kuřecí vývar a pečené kuře v jednom.

Pokud si chcete ulehčit práce a dvakrát se necítítte, nechte se třeba inspirovat. Na pořádný hrnec polévky budete potřebovat:

1 větší kuře (naporcované)
2 petržele nebo pastináky, očištěné a nakrájené na veliké kusy
4 mrkve, očištěné a nakrájené na veliké kusy
kus celeru, očištěný a nakrájený na veliké kusy
1 cibuli, zbavenou přebytečných slupek, ale ne zcela nahatou
3 stroužky česneku, oloupané
4 kuličky nového koření
4 kuličky celého černého pepře
2 bobkové listy
2 lžíce soli
2 litry vody

Opláchnuté a naproocvané kuře vložíme do toho největšího kastrolu, který doma najdeme, zalijeme dvěma litry vody, přidáme očištěnou a na velké kusy nakrájenou zeleninu, cibuli, čensek a koření, osolíme
P1010572_sm


a vaříme na mírném palemeni jednu hodinu.

Vznikne nám nádherně silný vývar. Maso i zeleninu vybereme, já zpravdila vyberu maso ze hřbetu a přidám ho zpět do polévky, uvařenou zeleninu nechám trošku zchladnout, pak také narkájím na úhledné kousky a vrátím zpět do hrnce. Česnek rozmačkám na kašičku a vrátím také do hrnce. Cibuli vyhodím, svou úlohu splnila, dala vývaru chuť i barvu (proto se neloupala zcela).
Foto výsledné polévky nemám, protože i když jsou jí tři litry, všichni si chodí pořád přidávat, dítě křičí: "Maminko, kuřátkovou chci ...", ale všichni máte asi tušení, jak vypadá normální kuřecí polívka s masem a zeleninou.

A co s uvařeným masem? To si upečeme. Zdá se to jako blbost, ale nejdříve uvařené a pak upečené maso je tou nejlepší úpravou pečeného kuřete, se kterou jsem se setkala. Normálně nemám pečené kuře moc v lásce, není příliš kreativní, a je dost suché. Ale když se nejdříve hodinku povaří, je šťavnaté a všehcny chutě přejdou do masa.
A od té doby, když chci dělat pečené kuře, zabiju vždy dvě mouchy jednou ranou a mám báječný kuřecí vývar a ještě lepší pečené kuře.

A stylově ho můžeme udělat třeba na kořenové zelenině, kterou jsme všechnu nedali do polévky. záměrně neuvádím gramáž, protože je na každém, co si pod kuřátko přidá.

Já měla velkou půlku celeru, dva pastináky, tři mrkve, k tomu jsem přihodlia dva velké brabmory, všechno jsem nakrájela na menší kousky, vrzla do pekáče, bohatě osolila hrubozrnnou solí, opepřila hrubě mletým čerstvým pepřem  (tak jo, hrubě uhmožděným), okmínovala,
P1010575_sm

na to jsem dala porce uvařeného kuřete,
P1010576_sm

které jsem zlehka osolila, okořenila mletou paprikou (uzená je báječná, na té doslova ujíždím), opepřila a mírně pokmínovala, podlila dvěma naběračkami výše zmíněného kuřecího vývaru
P1010577_sm

a šoupla do trouby nezakryté na půl hodinky. Na dvě stě stupňů tedy pečeme do doby, než není zelenina dostatečně měkká tak, jak to máme rádi a kuře je upečené dozlatova a dokřupava.
P1010578_sm
Takto vařeno-pečené kuře je neuvěřitelně chutné a šťavnaté, no prostě božské.
P1010579_sm
Dobrou chuť a ať se vám bacily vyhnou obloukem přeje Madla!

Pivní palačinky s domácím pribináčkem a koblihy pečené v troubě

17. ledna 2011 v 16:42 | Madla |  Sladké vábničky
Občas mě přepadne hrozná chuť na sladkou rýži, žemlovku nebo jiné sladké hlavní jídlo. Leč můj drahý sladkým pokrmům v roli popolévkového chodu dvakrát nefandí, takže si po většinu času musím nechat zajít chuť, nebo ji ošálit nějakým malým dezertem (třeba báječně rafinovanou čokoládoovu pěnou - ať už z bílé či tmavé čokolády). Ale když se střetne má chuť na sladké s odjezdem našeho milovaného živitele na služebku, to je něco jiného. To se vždy těším, až zapojím třeba pánev (tu na vaření) a své ruce, protože ze sladkých hlavních chodů to u mě vždy na prvním místě vyhrává palačinka.

A já vám představím netradiční recept na palačinky s pivem. Vaříte s pivem? A pečete s pivem? Já ano a vůbec se toho nebojím. Pivo tyhle palačinky pěkně nadlehčí a pokud nepatříte zrovna mezi pivní skauty, nemusíte se bát, pivo není v palačinkách vůbec cítit.

Takže pojďme na recept:

100 gramů hladké mouky
2 vejce
3 dl mléka
špetka soli
tři lžíce piva

A postup je až trapně jednoduchý - vejce prošleháme s mlékem a pivem a přidáme k osolené mouce. Pořádně promícháme a vytvoříme tekuté těsto, které necháme dvě hodinky odpočívat. Po odpočinku ho ještě pěkně prokvedláme a pak už pomocí malého žufánku nebo chete-li naběračky lijeme na lehce olejem pokropenou pánev těsto, z něhož smažíme tenoučké palačinky.

Z uvedené dávky je asi osm velkých palačinek. ty můžeem plnit jak na sladko, tak i na slano.

Já jsem pro sebe a naše robě zvolila nádivku sladkou a vůbec ne ledasjakou.
P1010374_sm

Palačinku jsem plnila domácím pribináčkem, který se od svého průmyslově vyráběného kolegy liší lehkostí a svěžestí, protože je ze samých dobrých věcí. Posuďte sami ... na výrobu domácí verze oblíbeného pramene zdraví z Posázaví budete potřebovat:

1/2 litru mléka
1 pudingový prášek libovolné příchutě (já volila tentokrtá čokoládovou variantu)
3 vrchovaté lžíce cukru (obvykle používám třtinový)
1 vaničku měkkého tvarohu (tedy 250 ml)
3 vrchovaté lžíce bílého jogurtu

Z mléka, cukru a pudingového prášku uvaříme obvyklým způsobem puding a necháme jej za občasného míchání trošku vychladnout. Pokud se vám zdá puding se třemi vrchovatými lžícemi brutálně sladký, nebojte se, sladkost se srazí přidáním dalších ingrediencí, tkeré tvoří tvaroh a jogurt, které vmícháme do chladnoucího pudingu. A je to.
Takto připravený pribináček můžeme s dobrým poctem nabádnout i hodně malým dětem jako chutnou svačinku, udělat si z něj dobrý pohár s ovocem, nebo nám může také posložit jako krém do dortu nebo právě jako náplň již zmíněných palačinek.
Bohužel foto pribináčku se asi nikdy nedochová uveřejnění, protože je tak dobrý, že na něj nejen naše akční batole stojí frontu se lžící zkombinovaný s mírně nepříčetným pohledem.

Takže hotovým krémem naplníme palčinku, úhledně zavineme a dozdobíme dle chuti. Já zdobila báječným rybízovým kompotem od vilemíny.
P1010375_sm

Pivní palačinky se dají plnit i na slano, výrobrné jsou třeba se špenátem a Nivou, nebo s pikantní tvarohovou pomazánkou.


Ačkoli osobně nepatřím mezi nadšence smažení, a třeba takové koblihy z obchodu mi nechutnají vůbec, jsem však kvůli svému manželovi, kterému naopak koblihy chutnají, schopna udělat kompromis. Takže jsem se jednoho krásného, byť chladného dne, pustila do výroby plněných koblih, které jsem poté pekla pěkně v troubě.
A výsledek? Nadýchané a kypré koblihy bez zbytečného tuku, do kterých jsem se s radostí zakousl i já.
P1010612_sm
A protože nejde o můj recept, ani o můj nápad, pro případné nadšence zde přidávám odkaz. Já jen místo hery použila máslo a vzniklé kobližky se zlatavou křupavou krustičkou a hebkým kyprým vnitřkem mě doslova nadchly.
P1010614_sm
Poírala jsem je pouze rozehřátým máslem, protože rumu doma nijak neholdujeme.
Jedna vráka kobližků byla s již zmíněným rybízovým kompotem od vileminy a ta druhá s mléčnou čokoládou. jednoduše jsem do každého vykrojeného kousku dala tabulku čokolády, přikryla druhým kouskem těsta, přitiskla okraje a bylo to.
P1010610_sm
Zlatavé a téměř dietní koblihy byly na světě a já už vím, že ty kupované jim nesahají ani po paty.

Tak dobrou chuť!

Kouzlení z domácího lístkového těsta a pár receptů k tomu

5. ledna 2011 v 17:02 | Madla |  Slané potěšení
Neznám nikoho, kdo by odolal jak sladkým či slaným dobrotám z lístkového těsta. Když je chuť na něco dobrého, není nic jednoduššího, než vytáhnout z lednice či z mrazáku lístkové těsto a podle vlastní fantazie a stavu domácích zásob jej čímkoli naplnit.
Takže si teď asi budete klepat na čelo, když začnu s tím, že nad domácí lístkové těsto prostě není. Asi si budete myslet, že už nevím, co roupama, že nemám co dělat, nebo že jsem se dočista zbláznila.
A přeci jsem se nezbláznila...
Prvním popudem k domácí výrobě lístkového těsta u mě byla především chuť těchto běžně dostupných polotovarů - prostě jsem v nich cítila ztužený tuk či co, nebylo to nějak ono. Za druhé - po tom, co jsem se stala matkou a krmičem své ratolesti, mnohem víc dbám na složení potravina  neustále čtu složení výrobků, ze kterých hodlám daný pokrm vytvářet. A u lístkových těst se mi moc nelíbilo přidávání různých éček a podobných přísad. Vím, že pod některými éčkovými strašáky se skrývají nevinné vitamíny či další látky rosltinného původu, ale, a už se dostááme do finále, já to prostě chtěla zkusit doma. Naše babičky (dobře, v mém případě spíš už asi prababičky) přece neměly možnost koupit si hotové lisotvé těsto a když chtěly rodinu uctít nedělním moučníkem z lístkvoého těsta, musely si ho udělat.
A z těchto dvou důvodů jsem do toho šla.

A jak to dopadlo? Naletěla jsem na zeď a hmoždila se zbytečně, nebo jsem byla za svou práci odměněna? Čtěte a možná budete překvapeni a možná se pak taky zblázníte a nebudete se harcovat do obchodu pro kupované těsto, ale radši zanoříte své ruce do mouky a v libé práci necháte vzniknout máslem vonícímu a nádherně lístkujícímu těstu.

Tak tedy, mé popudy byly vysvětleny - bylo načase jednat. Díky všemocné síle internetu jsem prohlížela recepty, ale i na velmi kvalitních foodblozích se peklo z těsta kupovaného. Pokud jsem narazila na výrobu domácího lístkového těsta, zase se mi nezdálo složení, postup apod. Sice jsem si chtěla vyzkoušet, zda to v domácích podmínkách zvládnu, ale nechtěla jsem si zbytečně přidělávat práci. A pak jsem narazila na rpavé zlato - zápisník čtenářů na stránkách pana Cuketky, kde paní Naďa předkládá nádherný návod i s detailním fotopostupem jak na to.
Protože to není nápad z mé hlavy, nechávám tu pro vás odkaz a jen přidám pár svých vylepšení.
U těsta "nudlového" hodně záleží na savosti mouky - porpvé mi trvalo opravdu víc než pět minut, než jsem z cárů těsta vytvořila pěkně pružnou těstovou kouli a ještě to nebylo úplně ono, mohla být ještě krapet pružnější. Podruhé jsem měla mouku sice stejné značky, sála však úplně jinak a dokonce jsem mouku musela přidávat. Takže pokud si nejste jisti tím, jak má "základní" těsto vypadat, mělo by být po vypracování měkké a pružné a před prvním použitím - tedy když na něj dáte těsto máslové - by mělo mít stejnou teplotu jako těsto máslové. To nedávám hned studené z lednice, ale nechávám jej asi pět až deset minut povolit při pokojové teplotě. Lépe se pak zabaluje. A když spěchám apotřebuji mít vše rychleji, rozpustím máslo rozkrájené na pltáky v mirkovlnce - normálně vlním 1 minutu na střední výkon a pak už pokračuji podle receptu paní Nadi.  Po dvoj až trojnásobném přeložení pak dám těsto na čtvrt hodinky do mrazáku a pak opět překldám, opět dávám do mrazáku a opět překládám - takhle opadá zdlouhavé zpracování a těsto lze mít hotové a tedy jedenáctkrát přeložené i s odpočívajími intervaly za necelé dvě hodinky.
Těsto bylo tedy hotové,
P1010426_sm

v mrazáku čekala též těsta kupovaná. takže jsem rozmrazila kupované těsto a jala se z obou těst vytvářet sladké a slané pochutiny.

Nejprve přišly na řadu čuflíky s tvarohem a čokoládou, dezert symbolizující pro mě dětství a pohodu.


na čuflíky budeme potřebovat:
1 balení kupovaného lístkového těsta nebo 1/3 domácího lístkového těsta z uvedeného celkového množství
1 vaničku měkkého tvarohu
tabulku hořké čokolády, rozlámané na čtverčky
moučkový cukr dle chuti
rozšlehané vajíčko na potření

Tvaroh rozmačkáme s cukrem dle naší chuti. Z těsta vyválíme tak třímilimetrový plát a narkájíme jej na čtverečky.
P1010427_sm

Na každý čtvereček dáme kopeček oslazeného tvarohu a čtvereček čokolády.
P1010428_sm

Přehneme jako šáteček
P1010429_sm

a potřeme rozšlehaným vajíčkem.
P1010430_sm

Dáme na deset minut až čtvrt hodinky péct do trouby vyhřáté na 200 stupňů.
P1010423_sm
S těstem domácím se nádeherně pracovalo, bylo hebké a tvárné a "čuflíky" z něj dělané držely tvar mnohem lépe než z těsta kupovaného. A to jsem si na nich nedala nijak zvlášť záležet, protože jsem je dělala ve velkém kalupu.
Domácí těsto nádherně lístkovalo a já byla nadšená.

Vrhla jsem se tedy i na slanou variantu - na zelníky se slaninou.

Na ty budeme potřeobvat:

lístkové těsto
pár plátků kvalitní slaniny
hrst dobrého kysaného zelí
rozkvedlané vejce na potření
kmín a hrubozrnná sůl na posypání

Kysané zelí (taktéž domácí výroby - tak jo, jsem blázen, přiznávám) smícháme s plátky kvalitní slaniny
P1010422_sm

a na každý čtvereček vyváleného těsta dáváme kopičku. Vytvoříme šátečky, potřeme vejcem, posypeme kmínem troškou hrubozrnné soli a vrazíme opět do trouby rozehřáté na 200 stupňů.

P1010433_sm


A jak dopadlo srovnání? Neinformované osazenstvo blíže nespecifikované návštěvy na mou otázku - "A které byste řekly, že jsou z těsta domácího" se trefilo v osmdesáti procentech jen podle vizuálního srovnání. A to je co říci. Domácí těsto prostě líp lístkovalo, lépe drželo tvar a hlavně - nádherně vonělo máslem a svádělo k ochutnání.
Snad ani nemusím říkat, že talířky s domácími výtvory zmizely jako první.

A to je pro mě nejdůležitější. Takže až mi příště zbyde půlhodinka volného času, zanořím opět ruce do mouky a vytvořím si pěkný bochan lístkového těsta a nebudu marnit svůj čas oblékáním sebe a dítěte a klopotnou cestou po zamrzlých ulicích do nejbližšího obchodu s volným vstupem pro kočárky (který je samozřejmě až na druhé straně města) pro těsto, které mi vlastně tak úplně nechutná.
A jak to máte vy?