Restaurace Pod Hůrkou - Nová Hradečná - druhé setkání

28. ledna 2011 v 13:50 | Madla |  Zajímavosti
Jakožto matka na mateřské dovolené v malém městě nemívám příliš možností restauračních zařízení, v nichž bych mohla i se svým dopovodem (jen z části plnoletým) strávit pár hezkých chvil nad dobrým jídlem a pitím.

Většina těchto zařízení má velmi špatně odděleny prostory pro kuřáky  a nekuřáky, případně nejsou vybaveny zařízením pro dětské hosty (např. dětskou jídelní židličkou), či jsou to zcela znatelně hlučné a nepříliš hygienické špeluňky, do kterých bych zavítala s batoletem jen v případě zájmu o jeho pozdější trestnou činnost.

V podstatě jediným restauračním zařízením, které sneslo mou mateřstvím zatíženou kritiku, byl uničovský hostinec U Bílého beránka. Pivo tam točí dobré, a mají nakládaný hermelín (na který jsem měla chuť po celé těhotenství a kojení a až po tomto období otevřeli zmíněný podnik, jediný s nakládaným hermelínem v širším okolí). K dispozici nám byla úslužná a milá obsluha, samozřejmostí byla čistá dětská židlička a kopa hraček pro dítě.
Na pivo a hermelín dobré, leč oběd jsem zatím nezkoušela, a protože vaří pouze obědová meníčka, která mě zatím nijak nenalákala a o víkendech teplá jídla nevaří, budou u mě na čelním místě na občasné jedno pivo a dobrý hermelín.

Jenže teď tomu bylo jinak, byla jsem unavená z neustávajících mateřských, domácích i pracovních povinností a vůbec se mi nechtělo vařit (ano, i foodblogerka může být postižena nechutí k vlastním kulinářským kouskům), takže jsem využila emocionálně slabé chvilky (která se naskytne tak jednou, dvakrát za rok) u mého drahého a dravě jsem skočila po jeho větě, "tak pojedeme třeba do Hradečné".
Má první návštěva v tomto penzionu, který jsme tehdy navštívili asi dva týdny po jeho otevření, sice nebyla příznivá, poněvadž jsem si neprozřetelně objednala  lososa, který dlel bůh ví jak dlouho v mrazáku a v mých vnitřnostech ještě dva týdny vzbuzoval blitzkrieg, v němž má střeva hrála roli Československa.
Ale prootže jsem odvahy statečné a nebojím se přijímat výzvy, dala jsem tomuto prvorepublikově stylizovanému penzionu ještě šanci.

Tady je pár fotek interiéru.

Interiér restaurace Pod Hůrkou1
Interiér restaurace Pod Hůrkou2
Plápolající krb


Jedinou výtku, kterou bych k interiéru zařízeném v prvorepublikovém stylu měla, byla opravdu velká plochá obrazovka, na které kdosi vařil cosi, naštěstí s vypnutým zvukem, ale i přesto bych se bez této barevné kulisy v jinak velmi příjemném prostředí obešla.

V restauraci jsme byli v době nedělního poledne zcela sami, bar s dlející obsluhou byl oddělen za dveřmi a tak zcel amimo náš azimut, proto jsem se nemusela stydět zvěčnit nejprve interiér a poté i naše jídlo.

Příjemným překvapením pro mě (a především pro našeho malého) byl krásně zařízený dětský koutek, samozřejmostí byla dětská židlička (v čistém stavu, což bohužel nebývá v mnoha restauracích normou.)
Dětský koutek


Zatímco si dítě čile hrálo,
Spokojený zákazník :-)

mohli jsme si s mužem v klidu vybrat jídlo. Jídlení lístek za ten rok prodělal nějaké změny, zmíněného nešťastného lososa jsem tam již nenašla, ale místo něj tam byla treska, která na mě příliš lokálně nepůsobí.


Nejprve jsem si vybrali hovězí bujón s masem, zeleninou a nudlemi.  foto nebude, protože přiměřeně teplá polévka, která krásně voněla a byla velmi dobrá, ve mně zmizela tak rychle, že jsem ani nestihla vytáhnout foťák.
Každopádně, polévka byla nešizená, s pěknou porcí zeleniny a masa a domácích nudlí, jen mohla být trošku silnější. Polévka byla tedy na jedničku.

Druhý chod byl pro mě reprezentován vepřovými "medajlonky" , nad nimiž jsem jako češtinou se živící osoba trošku ustrnula a krapet zbledla, ale barvu jsem zase nabrala po polknutí prvního sousta.
Medajlonky se žampiony


Maso bylo jemné, pěkně ochucené a měkké, žampionový sosík a hnědá omáčka byly trošku víc slané, ale to je spíš tím, že jsem se posledních pár měsíců snažila kvůli dítěti opravdu razantně méně solit.
Co mě nemile překvapilo, byla zeleninová obloha reprezentovaná jedním supermarketovým rajčetem bez chuti (já vím, co chtít od rajčete v lednu, že, ale proč ho tam tedy dávají?) a dvěma variacemi na nakládané zelí, které jsem sice nakonec taky snědla, ale že by tvořily harmonický doplněk k jídlu, o tom nemůže být ani řeč.
Takže shrnuto na školské stupnici od jedničky do pětky: maso jedna, žampiony a omáčka dvě, příloha čtyřka. A vyjde nám horší dvojka.

Manžel si objednal steaky s pikatní omáčkou (původně jsem je chtěla já, ale obětovala jsem se v zájmu dítěte, aby mohlo jíst alespoň od jenoho svého rodiče) a nakonec jsem byla ráda, že jsem si nechala své gramaticky chybné "medajlonky".
Po ochutnání bylo maso výtečné, šťavnaté a měkké, výborně ochucené. Leč do spodních vrstev kulinářského pekla jej srazila ona pikantní omáčka, jíž nebylo nic jiného, než jen naředěný ostrý kečup. osobně si vlůbec nepotrpím na výrobky pánů Heinze a Hellmannse (což neplatí o domácí majonéze a výtečném kečupu mé tchyně), takže pro mě byla omáčka doslova propadákem. Jenže muž je kečupový, ten byl spokojený.

Steaky s pikantní omáčkou

Takže mé hodnocení manželova jídla: maso za jedna, omáčka za pět, což nám dělá průměrnou trojku, což je škoda.
Jako přílohu si drahý objednal americké brambroy, které byly klasické polotovarové a brambory viděly tak možná z letadla při své cestě z jednoho kontinentu na druhý. Ochutnala jsem jeden na povrchu pěkně křupavý, s vnitřní konzistencí bramborové kaše, ale protože podobné produkty nejím, nemohu a nebudu soudit.

Jako sladký závěr jsem si dala jablíčko v pivním těstíčku, které mě vedle fádních palačinek (kterým normálně fandím, ale radši si je udělám s nějakou dobrou náplní doma) a obvykle nudných zmrzlinových pohárů, velmi zaujalo.

Leč jaké bylo mé překvapení, když mi na talíři místo celého jablíčka v těstíčku přistály čtyři kroužky jablíčka, pečlivě zamaskovány šlehačkou ve spreji a "ozdobeny" bledničkovým ananasem z konzervy a čokoládovým topingem.

Jablíčka smažená v pivním těstíčku

Ale samotné smažené jablíčko bylo po prvním kousnutí opravdu báječné, kombinace šťavnatého a nakyslého jablka, křupavé vrstvy a obalení ve slaďoučkém skořicovém cukru mě dostalo do té správné nálady. Ale s dalšími sousty mi víc a víc vadil chemický odér a "chuť" šlehačky, jenom sladký ananas bez chuti a bez vůně a naprosto zbytečná chemická čokopoleva.

Takže dezert hodnotím na trojku, i když se přiznám, že jsem ho zvládla celý, protože základní kombinace byla opravdu povedená a bez zbytečných ozdob navíc by jí to slušelo mnohem lépe.
Avšak v kombinaci s konzervovaným ananasem a průmyslovou šlehačkoéu a čokoládovým topingem musím dát sladkým jablíčkům hnusnou trojku.

A pár slov  závěrem: vynikající obsluha vynahradila i menší vady na kráse a chuti jídla a tak se do tohoto restaurantu nebudu příště vůbec bát jít.
Jen už vím, že paní kuchařce příliš nejdou omáčky a dotvoření moučníků je zcela fádní a nenápadité.
A protože podnik na svých stránkách propaguje svou kuchyni z tradičních českých surovin, měl by se toho opravdu držet a nahradit kečupovou omáčku a šlehačku ve spreji něčím lepším a prvorepublikovějším. Představa prvorepublikové dámy s lahví kečupu Heinz v jedné a šlehačkou ve spreji v ruce druhé je totiž poměrně humorná (snad nejen pro mě).

Závěrem jen dodávám, že tato "kritika" je jen čistě individuální a zcela subjektivní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 farfalla farfalla | 28. ledna 2011 v 17:13 | Reagovat

jen jedna věc, Madlo - nechcete stránky předělat na verzi, že by se objevovaly pouze náhledy článků a po rozkliknutí celé (jako na gurmanka.cz nebo u cuketky?)? Málem se mi teď  zavařil počítač, nevím, zda je to tou přemírou fotek najednou, ale stalo se mi to až te´d a ještě u blogu Tege, prostě než se ty články načtou, tak mám zasekaná všechna otevřená okna a navíc je to jen s náhledy přehlednější, tedy myslím, že uživatelsky příjemnější.. nemám úplně nechopný a starý počítač a nevím, zda se to děje jen u mě:-)

2 Madla Madla | Web | 28. ledna 2011 v 17:25 | Reagovat

farfalla: Nevím, zda to tady na blogu jde, přeci jen pan Cuketka i Gurmánka mají webovky placené. Ale te´d jsem si uvědomaila, že jsem fotky nezformátovala, tak to bude asi tím. Teď nestíhám, ale večer to spravím, slibuju :-)

3 farfalla farfalla | 28. ledna 2011 v 17:32 | Reagovat

[1]: tak kukám, že u šárky je to ted taky nerozklikávací, ale tolik mě to nezpomalí, ale přesto...

4 farfalla farfalla | 28. ledna 2011 v 19:11 | Reagovat

no jasne, kazdopadne je to fakt sileny, ted jsme si to dala "nabehnout" behem nakupu v bille;-) s temi neplacenymi blogy je to asi slozitejsi, no, nepamatuji si uz jak to mela Klara na starem conovehonakopci, ale u nekterych blogu treba na blogspotu jsem tu moznost videla, proto me to asi napadlo, ze by to mozna slo,ale mozna to povazuju za prino jen ja:-)

5 Madla Madla | Web | 29. ledna 2011 v 12:48 | Reagovat

farfalla: Teď jsem se to pokoušela změnit, ale buď to jsem tu možnost přehlídla, nebo to nejde. jen doufám, že po úpravě fotek už stránky nabíhají lépe. Včera jsem to bohužel nestihla, takže hlásím až dnes splnění úkolu.

6 farfalla farfalla | 29. ledna 2011 v 12:55 | Reagovat

Jo, ted je to lepsi:-) preju hodne dalsich nekecupovych zazitku...:-)

7 Marta Svobodová Marta Svobodová | 31. ledna 2011 v 14:03 | Reagovat

:-) Madli, ahoj, já jsem sic jen obyčejný strávník, kuchtění mě zas tak moc nebaví, ale baví mě Tvůj styl, měla jsem ho ráda i na FI :-), ráda se někdy stavím a přečtu, snad nevadí, že o kulinářské speciality mi zas tak nejde...
Zdraví Marta

8 Madla Madla | Web | 31. ledna 2011 v 18:15 | Reagovat

Marta Svobodová: Marti, díky moc za chválu, psaní a vaření mě prostě baví a je to příjemné odreagování od mateřských povinností. Takže budu strašně moc ráda za alespoň takovéto naše virtuální setkávání :-)

9 aneta aneta | Web | 22. března 2011 v 20:05 | Reagovat

jeeezis to je skoda. taky pekny interier a tak skaredo naservirovane jedlo. to je hrozna skoda ked ludia nedotiahnu veci do konca :-(

10 Madla Madla | Web | 23. března 2011 v 13:19 | Reagovat

aneta: Přesně tak. Když dokážu já v domácích podmínkách (a s malým batoletem za zády) vařit bez kečupu a umělin, tak by to měli i rofíci z restaurace. No, aspoň vím, že se kolikrát najím lépe doma :-)

11 Bara Bara | 15. dubna 2015 v 17:44 | Reagovat

Dobrý den,
marně sháním víc a aktuálních recenzí na tento podnik. Plánujeme tam udělat svatbu, nemáte někdo zkušenosti, příp. tip na místo v okolí Uničova? Děkuji Vám.

12 Madla Madla | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 19:01 | Reagovat

Bara: Dobrý den, moc se omlouvám za pozdní odpověď, nemocné děti a přezaměstnaný manžel mi nějak berou víc času než by bylo záhodno.
Jinak Hůrku podle mých zkušeností nebrat, interiér je sice hodně příjemný, obsluha celkem slušná, ale jídlo opravdu není nic moc. Jídlo je typickým reprezentantem "navoněné" bídy z polotovarů, UHO a kečupových omáček, s českou předválečnou kuchyní, z vaření z čerstvých a sezónních surovin to bohužel nemá nic společného. Za mě můžu určitě doporučit uničovskou restauraci U Radnice, skvělí (noví) majitelé, kteří zároveň obsluhují, perfektní kuchyně reagující na sezónu, bezchybná obsluha, razí heslo "náš zákazník, náš pán". Odkaz tady: http://www.uradnice.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama