Srpen 2011

Marmelády a spol. opět útočí

30. srpna 2011 v 11:00 | Madla |  Zavařování
Tak už to na mém blogu začíná vypdat mírně monotematicky, ale slibuju, že střídání zavařovacích partií s ledovými závějemi zmrzlin a sorbetů už brzy skončí a já se zase začnu chovat normálně. I když, kdo ví, pokud u nás doma přistane zase košík plný krásně vyzrálého ovoce, bude mi určitě líto nechat jej vniveč a zase svou dosavadní zavařovací mánii pustím ze řetězu.

Můj posledním zavařovací příspěvek byl poněkud monotematicky rynglově orientován a tentokrát se bude zavařování odehrávat v rudě rybízovém stylu. Podařilo se mi totiž už loni přemluvit tchyni, aby nelikvidovala nadbytečný keř rybízu, a teď za toto rozhodnutí účtuji. Ale je to zúčtování sladké a milé, alespoň pro mě, protože mě domácí výroba džemů, marmelád a podobných dobrot zcela pohltila.

Pokud máte malé dítě/děti je bezva, když se zapojí do přípravy. Našeho dvouletého aktivistu moc bavilo ráchat se spolu s ovocem ve dřezu, poté rybíz cedit cedníkem a vsypávat je do hrnce. Také ho bavilo rovnat na utěrku čisté sklenice a víčka, ale později jsem tuto činnost raději převzala sama, protože se mu velmi často líbilo velké množství sklenic, se kterými si pak nutně musel hrát, takže bych nakonec neměla hotový džem či marmošku do čeho lít.

Takže pak nastala druhá fáze, převlečenému a nakrmenému dítěti pustit na počítači oblíbeného Bořka stavitele


a zatnout zuby při nedobrovolném poslechu další oblíbené technické "pohádky" O červeném traktůrku.


Ale při obou zmíněných "pohádkách" toho stihněte udělat relativně hodně, protože jsou docela dlouhé, kupodivu mají i logický děj a i naše hodně neposedné dítě se vydrží dívat na jeden či dva díly celkem nehnutě.

Takže díky Bořku a Traktůrku za to, že máme plný sklep zavařenin :-)

Dobře, dobře, už končím s těmi prostoduchými výlevy (těhotenské hormony jsou asi rzovna v dominancia zdravý rozum si vzal na chvíli dovolenou) a přecházím k receptům.

Nechtěla jsem dělat jen "obyčejnou" rybízovou marmeládu a navíc nemám robota, takže propasírovat temně rudé kuličky do podoby šťávy by mi dalo zabrat víc než dost. A tak vznikl vynikající rybízový džem s domácím smetanovo-pomerančovým karamelem. Výsledný produkt jsem bohužel nestihla vyfotit, stejně jako fotopostup, protože to prostě poslední dobou nejde ještě spolu se snahou zabavit při procesu vaření malého prcka dohormady.

Ale věřte mi, že džem je báječný. Představte si šťanaté kyselkavé kuličky červeného rybízu obalené ve sladké šťávičce z voňavého a hedvábně jemného karamelu s příjemným pomerančovým aroma.

Nejdříve si tedy musíte připravit domácí smetanový karamel. Více o výrobě a požití domácího smetanového karamelu tady, ale pokud se vám nechce číst,recept předkládám znovu zde.

Na smetanovo-pomerančový karamel
jeden hrnek (250 ml) cukru krystal
tři lžíce vody
1 kelímek (215 gramů) smetany ke šlehání
1/2 lžičky soli
na dochucení přidat šťávu ze pomerančů
Do pánve vsypeme cukr a vlijeme k němu tři lžíce vody. Svaříme na karamel a až bude karamel kráně zlatavý (pozor, nespálit, karamel by zhořknul), odstavíme karamel ze zdroje tepla a opatrně do něj vlijeme tekutou smetanu ke šlehání. Pozor, bude to šíleně bublat a možná i prskat a navíc se v karamelu utvoří žmolky a všechnoto bude vypdat hrozně a tak, že se to nikdy nespojí, ale vemte si metličku, vraťte karamel na úplně ztlumený zdroj tepla a míchejte a míchetje, dokud se hmota pěkně nespojí. Pak definitivně odstavte, přisypejte půl lžičky soli (sůl dodá karamelu na hloubce, věřte nebo nevěřte, je to vyzkoušeno averze bez přidané soli není tak dobrá) a na závěrečné dochucení přidejte čerstvě vymačkanou šťávu ze dvou pomerančů.


A pak to šlo ráz na ráz: umyté a okapané kuličky červeného rybízu jsem vsypala do hrnce, přimíchala k nim balíček Gelfixu smíchaný se dvěma lžícemi cukru, nechal ajsem dvě minutky povařit. Poté jsem do bubaljící směsi nasypala půl kila cukru krystal smíchaného s cukrem třtinovým, promíchala a nechala zrhuba deset mintu probublávat. Pak jsem jen z vedlejší pánve přilila chladnoucí karamel, zuřivě jsem pár minut míchala, aby se hustý karamel pěkně všude rozptýlil a poté jsem jen plnila do čistých a horkou vodou vysterilizovaných sklenic. Zašroubovat, postavit na víčko a je to.
Mňam. Tenhle džemík mi fakt moc chutnal, to spojení kyselosti rybízu a sladkosti krémového karamelu bylo prostě úžasné.

Takže když jsem od manželovy maminky (snažím se vyhýbat slovu tchyně, protože takové označení má pro mě pejorativní nádech) vyfasovala dva litry čisté rybízové šťávy, zajásala jsem radostí (a manžel si povzdechl hrůzou) a začala jsem přemýšlet nad dalšími chuťovými kombinacemi. A protože máme doma moc rádi spojení rybízu a bílé čokolády, bylo jasné, vznikne rybízová marmeláda s bílou čokoládou. jenže bych to nebyla já, kdybych to nechtěla mít zase trošku jinak. už mě unavovalo kupovat neustále Gelfixy a rybíz přeci patří mezi přirozené pektiny, takže jsem se rozhodla udělat marmeládu přirozeně, bez sáčkovacích pomocníků.


A povedlo se? Jo, říkám, povedlo a stálo to za to. Takže pokud máte ještě nějaký rybíz, určitě se na tuhle jednoduchou marmeládku vrhněte, nebudete litovat.

Na jednu dávku budete potřebovat:

1 litr čerstvé šťávy z červeného rybízu
700 gramů cukru krystal
1 tabulku bílé čokolády, rozlámané na kousky (použila jsem Schogetten)

Postup je jednoduchý jako facka. V hrnci necháme přijít k varu rybízovou šťávu, přisypeme k ní cukr a asi půl hodinky vaříme. Po půl hodince kápneme na malý talířek jednu až dvě lžičky směsi a pokud po chvilce pěkně zatuhne, můžeme do bublající marmošky nasypat rozlámanou čokoládu apár minut zuřivě míchat, aby se čokoláda pěkně rozpustila. Pokud máme směs pořád řídkou, nepropadáme panice a prostě za občasného míchání vaříme dál a bílou čokoládu přidáme až když nám zkouška zatuhnutí na talířku proběhne úspěšněji.

Ale fakt to stojí za to. Tahle marmeláda je konzervantů prostá a díky bílé čokoládě má opravdu příjemný smetanový ocásek. Prostě mňam. Už se těším, jak s ní budu promazávat linecké cukroví na Vánoce.

A aby toho rybízu nebylo až tak moc, uvařila jsem ještě jednoduchou broskvovou marmeládu. Tu jsem tentokrtá ničím extra neochucovala, chtěla jsem ji totiž použít, až budu mít zase někdy nutkání upéct si pravého Sachra.

A protože mi v průběhu broskvovo-rybízového šílenství přistál v předsíni další košík s rynglemi, nezbylo se s těmi nezmary nějak vypořádat. Už jsem neměla žádnou marmeládovou inspiraci, takže jsem sáhla do inspirace on-line a z Apetitu si vybrala recept na pikantní meruňky s chilli. Recept jsem si upravila trošku po svém a napasovala ho samozřejmě na ryngle.
A protože z recepty z Apetitu mívám většinou nějaký problém, vyskytl se i tady, a mě zbyla spousta kořeněného sladkého nálevu. Inu, nelenila jsem, vypeckovala jsem zbytek rynglí, které měly původně jít do rynglového koláče se smetanovým krémem, narvala je do skelnic a zalila zbylým nálevem. A v hrnci na několika složených plenkách (ne papírových samozřejmě :-)) je dvacet minut sterilizovala při neurčité teplotě. A zatím se nezkazili a vypadají moc dobře.
Foto jsem bohužel nestihla pořídit, protože aktivní manžel tentokrtá nelenila čerstvě zavařené tovary ihned odnesl do našeho přehlubokého a pavouky napěchovaného sklepa. Ale pokud se nestane něco výjimečného, tak slibuji, že do konce týdne ke článku všechna chybějící fota dodám. Čestné pionýrské!

Ale teď k receptu na kořeněné ryngle. Původní recept je tady, já ten svůj ještě obohatila o pepř a hřebíček a sladký nálev ještě o pomerančovou kůru. Takže na jednu dávku budete potřebovat:

1 kg omytých a vypeckovaných rynglí
12 malých chilli papriček (já použila čerstvé)
12-16 kuliček nového koření
12-16 kuliček barevného pepře
8 hřebíčků

Na nálev:

1/2 litru vody
150 g třtinového cukru
1 lžíce sušené pomerančové kůry

Sklenice vysterilizujeme v horké vodě a plníme je omytými a vypeckovanými rynglemi. Vrstvy rynglí prokládáme chilli a kořením. Až máme všechny skleničky hotové - budou jen čtyři malé, svaříme si vodu s cukrem, přidáme do ní lžíci sušené pomerančové kůry a ryngle zalijeme. Zavíčkujeme a necháme vychladnout.
Hodí se k různým grilovaným masům, nebo k rýži s masem na orientální způsob, ale nebála bych se je přidat i k něčemu sladkému - doporučeno je podávání s vanilkovou zmrzlinou.



Já tyto ryngle vyzkoušela s domácí čokoládovou zrmzlinou a byla to bomba!

Skvěle chutnají i jen tak, třeba s křupavými domácími karamelovými sněhovými pusinkami.


Nebo je vyzkoušejte se skvělým jogurtovo-medovým cheesecakem s kardamonem.
Každopdáně, ať zvolíte jakoukoli kombinaci, nebudete litovat, pikantní ryngle vás nezklamou a zahřejí :-)
Takže krásný zbytek léta a dobrou chuť vám přeje Madla!

Studená vlna II. - zmrzlinové šílenství pokračuje

22. srpna 2011 v 13:51 | Madla |  Sladké vábničky
Ačkoli kalendář už ukazuje, že se léto pomalu chýlí ke konci, rtuť teploměru se konečně zahřívá a stoupá nahoru a nás snad čekají ještě nějaké sluncem proteplené dny. A kdo by se v parném létě chtěl cpát buchtami, bábovkami a stát hodiny u trouby, když si může za chvíli vyrobit dokonalou domácí zrmzlinu podle své chuti. V předchozí zmrzlinové reportážui jsem vám nabídla několik zmrzlinových tipů, a protože horké počasí k výrobě zmrzlin přímo vybízí, nabízím vám i já další ledové pochoutky.

O tom, jak úpím (ale v dobrém smyslu) pod záplavou rynglí jsem už psala ve svém článku o rynglovém zavařování. Ale že se dá z rynglí udělat i báječně osvěžující zmrzlina, to bych netušila. Ale protože jsem stále zatížená na karamelové chutě, přihrála jsem rynglím sladkého spojence ve formě Salka karamel a báječná zmrzlina s plnou karamelovou chutí a kousky čerstvých rynglí byla na světě.


A co na ni budeme potřebovat?

hrnek nadrobno nakrájených rynglí
1 kelímek smetany ke šlehání (tedy 215 ml)
3 lžíce hustého bílého jogurtu
4-5 lžic Salka karamel, nebo povařením zkaramelizované sladké kondenzované mléko


A postup je jednoduchý jako facka. Šlehačku si vyšleháme dotuha, poté k ní přimícháme tři lžíce hustého jogurtu a Salko karamel, ochutnáme (směs by měla být sladší, zmrazením se sladkost částečně utlumí) a pak jen zlehka zamícháme nadrobno pokrájené ryngle. Vložíme do mrazuodolné nádoby do mrazáku na minimálně pět až šest hodin a pak si jen pochutnáváme na báječně krémové karamelové zmrzlině s osvěžujícími kusy rynglí.

Ale protože v době zveřejnění tohoto zmrzlinového článku už budou ryngle nejspíš pryč (holt tak nějak tvořím a přiznám se, že i konzumuju, rychleji než píšu), myslím si, že by se s karamelovou příchutí zmrzliny skvěle doplňoval třeba černý rybíz, natrpklé ostružiny, nebo naopak sladké a šťavnaté broskve či meruňky.

Každopádně, zmrzlina stojí za vyzkoušení i třeba bez ovoce.

Ale protože sezónního ovoce jsou opravdu mraky a je škoda ho nevyužít, vymyslela jsem zmrzlinu, která stojí opravdu za to. Kombinuje svěží kyselou chuť červeného rybízu, kterému dodá jemnost a sladkost lahodná čokoláda. A protože nejsem troškař, připravila jem si dvě verze, s čokoládou bílou,


a čokoládou hořkou.


Obě varianty jsou skvělé a spojují v sobě krémovost a jemnost smetanové zmrzliny se svěžestí a šťavnatostí ovocného sorbetu.

Při výrobě čokoládové zmrzliny je opravdu velmi důležitá kvalita použité čokolády, což by u vysokoporcentní hořké čokolády neměl být problém, ale u bílých čokolád běžně se nacházejících v tuzemských obchodních sítích to už dost velký problém je. (Alespoň já bílou čokoládu dost používám a spokojena nejsem s žádnou běžnou značkou). Kvalitní čokoláda (s alespoň 70 % kakaa) se totiž krásně ve vodní lázni rozpustí a při nálsedném zmrazení v hladký zmrzlinový krém nezanechá ve zmrzlině malinkaté hrudky bílé čokolády, které byste normálně nepostřehli, ale pokud si, stejně jako já, necháváte rádi zmrzlinu rozplynout v ústech, ten rozdíl tam pocítíte.

Takže při bílé verze vybírejte opravdu co nejlepší bílou čokošku. Já teda použila bílou čokoládu od Schogetten, ale že bych byla nějak extra spokojená, to ne.


Ale i tak je tahle zmrzlina prostě skvělá.


A jak tedy na ni, nebo na její hříšně tmavou kolegyni?


Na ovocný základ budete potřebovat jen:

hrníček (250 ml) čerstvé rybízové šťávy
4-5 lžic cukru

Na smetanový základ si nachystejte:

1 kelímek smetany ke šlehání (215 ml)
3 vrchovaté lžíce bílého jogurtu
1 tabulku čokolády dle vaší volby, nalámanou na kousky a rozpuštěnou

Já výrobu těchle zmrzlinových krásek započala nejdřív rozmixováním a následným pasírováním kuliček červeného rybízu tak, abych měla výsledný hrníček rybízové šťávy. (Já teda měla samozřejmě rybízové šťávy mnohem, ale MNOHEM víc, což mi teda vůbec nevadilo, protože jsem ztrojnásobila dávku zmrzliny a ze zbytku jsem ještě stvořila marmeládu s bílou čokoládou). Rybízovou šťávu podle chuti dosladíme, ale nesladíme moc, aby si rybíz ponechal svou natrpklost.

Smetanový základ je jednoduchý jako facka. Dotuha ušleháme smetanu ke šlehání, přimícháme k ní kvalitní hustý bílý jogurt (používám Selský bílý jogurt Hollandia) a rozpuštěnou čokoládu. Čokoládu si můžeme rozpustit ve vodní lázni (můj oblíbený způsob), nebo v mikrovlnce, nebo jako správní staromilci v rendlíčku s trošičkou mléka na zředění.
Rozpuštěnou čokoládu pořádně vmícháme do smetanovo-jogurtového základu a te´d už jen jemně vmícháme soalzenou rybízovou šťávu. Pracovat můžeme rovnou v misce, ve které hodláme zmrzlinu mrazit. Nesnažíme se o důkladné promíchání, je fajn, když ve zmrzlině zůstanou červené šmouhy.

Pokud se vám tahle zmrzlina zdá příliš pracná, ale přesto byste si domácí výrobu zmrzliny chtěly vyzkoušet, inspirujte se třeba tady u Hanky. Mě zaujala její banánová zmrzlina tak jsem ji taky s malými obměnami vyzkoušela. Jen jsem si trošku pozměnila postup a výsledkem byla mandlovo-banánová zmrzlina


a banánová zmrzlina s kousky čokolády


je to sice trošku bláznovství, kupovat banány, když je kolem tolik čerstvého ovoce, ale pokud dostanete třeba jako já banány od babičky, nic vám nebrání vychutnat si lehoučkou banánovou zmrzlinu s v podstatě variabilní příchutí.

Já na čokoládovou verzi použila dva větší banány, půl tabulky najemno nastrouhané hořké čokolády a dvě lžíce hustého bílého jogurtu. Banány jsem rozmačkala, přimíchala k nim jogurt a nastrouhanou čokoku a dala zmrazit.

Mandlovou verzi jsem obměnila tak, že místo čokolády jsem k banánovo-jogurtovému základu přidala hrst jemně mletých mandlí a půl lžičky mandlového aroma.

tahle zmrzlina j eopravdu jednoduchá, ale je pravda, že nemá tak krémovou konzistenci a na servírování v kornoutcích se opravdu moc nehodí. Ale je rychlá a osvěží, což je v horku velmi cenná devíza :-)

Tak dobrou zmrzlinovou chuť a léto podle vaší chuti Vám přeje Madla!

Džemování s rynglemi

12. srpna 2011 v 16:55 | Madla |  Zavařování
Sladké měkké, žluté plody vejčitého tvaru se na mě valí ze všech stran a já se jejich záplavě vůbec nevyhýbám. Letos mě totiž poprvé strašně chytlo zavařování. Vždycky, když jsem jako dítě pozorovala svou maminku u zvařování, říkala jsem si, co na tom má, tolik práce a výsledkem je pár skleniček, čekajících na svůj osud potupně ve špajzu.
Jenže časy se mění a letos se i ze mě stal zavařovací blázen. Možná je to tím, že začínám přebírat otěže, zatímco moje maminka už rezignovala na pečení vánočního curkoví a pomalu rezignuje i na domácí zavařování, já se ve výše jmenovaném začínám doslova vyžívat. A protože způsob letošního léta zdá se mi poněkud podivný, co může být lepšího, než si ho doma provonět sezónním ovocem a pak si třeba v zimě nad skleničkou plnou voňavého ovocného pokladu nostalgicky zavzpomínat.

Tak méně řečí, více činů a než vás unudím k smrti, představím vám své džemové variace.

První dávka rynglí skončila ve voňavém džemu s bílým rumem, hřebíčkem a kardamonem. Tento džem má sice díky použití hnědého cukru neatraktivní nahnědlou barvu, ale je ideálním adeptem k zimním večerům, protože sladkost rynglí vhodně podtrhuje vůně a kořenitost hřebíčku a mého oblíbeného karadamonu. Hřejivost dodá bílý rum a sladký a jemně kořeněný zázrak je hotov.
Předem se omlouvám za kvalitu fotografií, které byly pořízeny až v nočních hodinách a v době, kdy jsem po celodenním dovádění s naším malým rarachem byla už po jeho uspání celá schvácená.


Na dvě velké či čtyři menší sklenice si připravíme:

1 kilo žlutých rynglí, omytých, vypeckovaných a pokrájených na kousky
1 lžíci kardamonu
čtvrt hrníčku kvalitního bílého rumu
asi 5 kusů hřebíčku
500 gramů hnědého cukru
1 Gelfix
2 lžíce cukru krystal

Do většího hrnce si vsypeme odpeckované a nakrájené ovoce. V misce nebo hrníčku si smícháme Gelfix se dvěma lžícemi cukru, přisypeme do hrnce k ovoci, promícháme a necháme mintuku či dvě povařit. Poté k ovoci nasypeme hnědý cukr, kardamon a hřebíčkem a přilijeme bílý rum. Necháme tak čtvrt hodinky až dvacet minut povařit a ještě horké plníme do vařící vodou vypláchnutých skleniček. Pořádně zašroubujeme a každou skleničku převrátíme hlavou dolů. Necháme vychladnout.

Protikladem tohoto voňavého, bílým rumem a kořením protepleného džemu je džem s krásně letní vůní a chutí, svěží a žlutý jako pampelišky. Představuji vám rynglový džem s rozmarýnem a citornem.

Na něj si připravíme:

1 kg očištěných, vypeckovaných a na kousky nakrájených rynglí
1 Gelfix
2 lžíce cukru krystal
1/2 kg cukru krystal
2 citrony (nejlépe v bio kvalitě) nakrájené na silnější plátky
dvě snítky čerstvého rozmarýnu

Přichystané ryngle dáme do velkého hrnce, přisypeme Gelfix smíchaný se dvěma lžícemi curku a necháme jednu dvě minutky povařit. Poté přisypeme půl kila cukru krystal, přidáme citrony a čerstvý rozmarýn
a zhruba čtvrt hodinky až dvacet minut povaříme. Ještě horké plníme do čistých sklenic, zašroubujeme, obrátíme hlavou dolů a necháme vychladnout.


Ta chuť mě opravdu oslnila, sladkost rynglí skvěle sráží šťavnatý a kyselý citron a čerstvý rozmarýn přidá další chuťový rozměr. Opravdu úžasné.

Pokud nemáte ryngle, tahle kombiance bude určitě skvělá i třeba s meruňkami nebo broskvemi. Ach, škoda, že jsem džem dělala jen ze dvou dávek, protože spojení sladkých rynglí, troška citronovoé ostrosti a svěžesti a vůně čerstvých bylinek mě naprosto dostalo.

Natolik, že jsem udělala další podobný džem, tentokrát s pomerančovou šťávou a tymiánem.

Na něj si připravíme v podstatě to samé jako na džem předchozí, jen pomeranče zbavíme kůry a pokrájíme na kousky a tymiánu dáme o pár větviček víc. Postup je stejný jako u předchozího receptu.

Ačkoli se zdá velice netradiční spojení čerstvých bylineka ovoce, rozhodně ho můžu doporučit. A chutná i konzervativním povahám :-) A protože džemík opravdu zachutnal, rohodla jsem se pomerančovovou šťávu nahradit kousky pomeranče a chutný a šťavnatý zázrak plný ovoce zázrak byl na světě.

Veselé, nejen zavařovací léto, vám přeje Madla!

Nevinnost a hřích v jednom - letní nepečené mlsání

8. srpna 2011 v 11:00 | Madla |  Sladké vábničky
Konečně to pár dní vypadá na léto a tak mi nebrání nic v tom, představit vám malou ukázku nepečených letních dobrot, kterými jsme si se svými blízkými zpříjemňovali horké letní dny.

O své lásce k černému rybízu už jsem mluvila tady a o svém karamelovém zaujetí jsem zase plamenně hovořila tady. A co může vzniknout z kombinace mých dvou lásek (jídelních, samozřejmě, to, že miluji drahého, své dítě a své bližní, to netřeba rozvádět) vám představuji tady. Je to spojení lehké a něžné a dokonce i linii prosívající. Tak já už přestanu mlžit a představím vám svůj oblíbený ricottovo-karamelový pohár s černým rybízem.


Na tenhle extrémně jednoduchý pohár budete potřebovat jen:

1 balení ricotty
4 lžíce hustého bílého jogurtu
3 lžíce Salka karamel (nebo stejné množství domácí smetanové karamelové polevy připravené dle tohoto receptu)

na dozdobení:

černý rybíz (či jiné oblíbené ovoce - skvělé by byly určitě ostružiny)
cukrářské piškoty

Ricottu, jogurt a karamel umícháme, nalijeme do skleniček či misek a na povrch nasypeme černý rybíz. Necháme alespoň hodinku vychladit a podáváme se zapíchnutými cukrářskými piškoty.

Jemně nasládlý karamelový krém skvěle ladí s pikantní šťavnatostí rybízu a celek je přitom díky ricottě a jogurtu neuvěřitelně lehoučký. Křupavý akcent dodají kvalitní cukrářské piškoty.



Co víc si přát, snad jen ještě jeden pohár prosím ...

Mým letním favoritem v oblasti dezertů se však stala báječná a jednoduchá panna cotta. Ta moje je opět odlehčená jogurtem, ale její chladnou bílou nevinnost narušují dráždivě rudé višně opilé v bílém rumu.


A aby toho nebylo mála, základní jemnou chuť panna cotty jsem obohatila o levandulovou vůni a chuť, která mi tak učarovala u smetanové levandulové zmrzliny. A kombinace jemné levandulové chuti se smetanovým základem a dekadentních opilých višní mě skutečně dostala do kolen.

Na jemnou smetanovo-jogurtovou panna cottu budete potřebovat:

1 keímek smetany ke šlehání (tedy 215 ml)
3 lžíce kvalitního hustého bílého jogurtu
3 lžíce cukru moučka (já použila cukr moučka obohacený voňavými levandulovými kvítky)
1 lžíci želatinového ztužovače

Ačkoli inak fakt nerada používám želatinu, u toho receptu se jejího použití nevyhnete. Místo tradiční želatiny však raději používám tento želatinový ztužovač, protože po něm je panna cotta krásně hebká a jemná, bez pachuti a je tak akorát na hraně mezi pevností a měkkostí, prostě má ro mě ideální negumovatou konzistenci, které se mi často s použitím jiného druhu želatiny nepodařilo dosáhnout.

Takže už vás přestanu nudit se svou averzí vůči želatině a přejdu raději rovnou k receptu. Na mírném ohni si svaříme smetanu ke šlehání, přimícháme k ní cukr moučka (já použila levandulový cukr moučka domácí výroby) a mícháme do rozpuštění. Odstavíme z plamene. Vmícháme tři lžíce hustého bílého jogurtu, přisypeme lžíci želatinového ztužovače a chvíli metličkou poctivě mícháme do úplně hladkého krému.
A je to hotovo. Nalijeme do sklenic a dáme ztuhnout na pár hodin do lednice.


Po zatuhnutí můžeme jíst tuto bělostnou a nevinně se tvářící krásku jen tak,
třeba se sezónním ovocem, nebo ji korunovat opilými višněmi, na které budeme potřebovat:

hrnek vypeckovaných višní
4 lžíce kvalitního bílého rumu
4 až 5 lžic třtinového cukru (záleží na kyseloti višní)

Do hrnce vsypeme višně, vlijeme bílý rum a posypeme třtinovým cukrem. zamícháme a asi pět minut ovaříme na mírném plameni. Samozřejmě, pokud dezert nechcete podávat dětem nebo těhotným ženám, můžete višně s rumem a cukrem svařit jen krátce, já ale potřebovala, aby veškerý alkohol zaručeně vyprchal a zůstala v něm ve višních jen jeho omamná vůně.
A teď je to jen na vás, horké višně můžete nechat vychladnout a na nevinně bílou panna cottu je navršit až vokamžik podávání, nebo vychlazenou panna cottu srvírovat přelitou ještě horkými višněmi a sledovat, jak horké ovoce propadá do bělostného jemného krému s levadulovou chutí a vůní.

Ať bude vaše rozhodnutí jakékoli, zdánlivě nevinné spojení jemné a voňavé levandulové panna cotty s hříšně opilými višněmi si vskutku užijete.


Ačkoli to letos vypadá, že léto je jen podle kalendářního data, protože počasí dělá občas psí kusy, nedejte na meteorologické rozmary a udělejte si léto třeba ve své lednici.

Štika na stříbře

3. srpna 2011 v 10:23 | Madla |  Rybky nejen mořské

Miluju čerstvé ryby. Naštěstí i manžel a synek jsou nadšenými rybožrouty, takže se u nás na rodinném stolepravidelně v pátek objevuje nějak upravená rybka. A mnohdy to není jen v pátek, dost často se stane, že se na talíři rybka objeví i častěji. A tak to bylo i v případě dravé štiky, která si to k nám domů připlavala sice vetradiční rybí pátek, ale protože jí byl pěkný kus, zůstala u nás ještě přes víkend. Nikdo ale nelitoval, protože byla výtečná.

Na tuhle rybí zubatici
jsem se těšila už dlouho, ale když mi přistála na stole, ještě se mrskající a s otevírající se tlamou,
najednou jsem nevěděla, co si s ní počít. V lednici toho tak nějak příliš nebylo (nebo absolutně nevyhovující potraviny), ale stačilo jednou zašmátrat a a obejvit pořádnou nálož krásné červené ciuble, pod níž se skrývala její obyčejnější bílá přítelkyně. A bylo jasné, štika bude s cibulí. A protože jsem vařila spolu s naším zvědavým prckem, musela to být opravdová rychlovka a co nejméně pracná. Tak přišel ke slovu alobal.

A jak jsem tedy s milou štikou naložila? Pěkně jsem ji umyla, zlehka posypala hrubě mletou solí a čerstvě uhmožděným pepřem (tedy mou oblíbenou směsí pepřů), řádně pocákala olivovým olejem a jala jsem se loupat a krájet oba druhy cibule. Ty jsem nakrájené na kolečka rozvrstvila na štiku, přidala jsem na půlkolečka nakrájené dva citrony a asi patnáct deka pěkné domácí slaniny, pokrájené na hrubé nudličky
a celou rybu i s cibulí jsem zabalila do alobalu a dala péct zhruba na hodinu do trouby vyhřáté na 200 stupňů.


Ke štice jsem jako přílohu zvolila brambroy pečené v alobalu, které prostě miluju. A takhle ta zubatá rybí krasavice vypadala po upečení.

A bylo to přímo epesní :-) Slanina zachovala štavnatost ryby, pečené citrony jí dodaly šmrnc a voňavá cibule pečením ztratila svou štiplavost a dělala štice příjemného společníka.


Můj momentální nápad byl tedy uskutečněn, ale protože jsem vše dělala od oka, a protože i šticí míry bývají různé, berte tenhle rybí recept třeba jako inspiraci, k jejímuž uskutečnění budete potřebovat jen pár věcí:

pěkně čerstvou rybu v celku
dva druhy cibule (bílá a červená), pokrájené na silnější půlkolečka
citron či citrony, nakrájené na silnější půlkolečka
několik lžic kvalitního olivového olee
(a případně trošku dobré slaniny, pokrájené na hrubší pásky)

a na zabalení pěkný kus alobalu.

Dobrou rybí chuť vám přeje Madla!

Studená vlna

1. srpna 2011 v 21:35 | Madla |  Sladké vábničky
Ačkoli to na rtuti teploměru není příliš poznat, léto je v plném proudu a s ním se na nás řítí i záplava sezónního ovoce, které je nutné nějak zpracovat. Někdo zavařuje kompoty, jiný peče buchty a vaří ovocné knedlíky, další zase zavařuje. I mě letos postihla zavařovací vášeňa neuplyne téměř den, abych nezpracovávala nějaké ovoce do podoby sladkého ovocného zázraku. Ale k létu patří především zmrzlina, jejíž domácí výrobě jsem letos naprosot propadla. Takže už se jen těším na okamžik, kdy rtuť teploměru vystoupá o pár stupínků výš a počasí se přestane tvářit sychravě podzimně a ukáže zase svou slunečnou a alespoň trochu teplou tvář. Protože užívat si domácí zmrzliny je tak sladké.

Mým mrzlinovým guru se stala Mlsná kočka Pavlína, jejíž úžasně chutné a dokonalé stránky jsou inspirací nejen pro mě. Díky ní jsem objevila taje dobré domácí zmrzliny, k jejíž výrobě nepotřebuji žádné drahé přístroje, jen pár dostupných ingrediencí a hlavně pořádnou dávku fantazie.

Tak tady vám nabízím svou malou zmrzlinovou ochutnávku. Snad se počasí brzy vyletní a i vás třeba nalákám na výrobu nějakého sladkého ledového zázraku.

Jedním z úžasných ledových zázraků se stal třeba hříšně tmavý a hříšně dobrý sorbet z černého rybízu a čerstvé máty. Inspirovala jsem se na tomto výtečném blogu a sorbet mě opravdu překvapil svou plnou chutí černého rybízu s osvěžujícím mátovým ocáskem. Byl tak dobrý, že jsem svým rodičům prostě musela na návštěvě otrhat skoro celý keřík rybízu, abych se mohla pustit do jeho opětovné výroby. Původní recept jsem si poněkud upravila a zjednodušila, takže tady vám jej nabízím. Protož mám občas období, kdy nerada používám váhy, i tady jsem je nechala navrchu kuchyňské linky a do odvažování jsem se pustila svou oblíbenou hrnkovou metodou. Použila jsem klasický hrníček čtvrtlitráček, takže pokud budete používat váhy, jeden hrníček vydá za 250 gramů. A tady to tedy je:

Sorbet z černého rybízu a čerstvé máty:

3 hrníčky černého rybízu (klidně i se stopkami a bubáky)
1 hrníček třtinového cukru
1 a 1/2 hrníčku vody
asi 10 stonků čerstvé máty, samozřejmě i s lístečky
4 lžíce domácího mátového sirupu (lze vynechat či nahradit tekutým medem)
šťáva ze dvou limetek (když nemáte liemtky, dejte tam citron, ale nebude to ono)

Propláchnutý rybíz nasypme do hrnce, přisypeme třtinový cukr a přilijeme vodu, přidáme propláchnutou mátu (klidně i celé stonky, já se s tím nepářu :-)) a necháme na mírném plameni povařit tak čtvrt hodinky.
Povařenou směs necháme mírně vychladnout a přelejeme přes cedník a pomocí lžíce propasírujeme. Přimícháme domácí mátový sirup nebo med a na dochucení přilijeme limetkovou šťávu ze dvou limetek. Pokud nemáme limetky, tak si troškuzababicujeme a použijeme citrony. Ale spojení máty, černého rybízu a limetek je o poznání lepší. Vlijeme do vhodné nádoby, vložíme do mrazáku a teď nám zbývá jen netrpělivě čekat minimálně čtyři až pět hodin, než směs dostatečně zatuhne.
Před následnou konzumací doporučuji nechat orbet při pokojové teplotě tak čtvrt hodinky odležet, sorbet trošku povolí a půjde vám snaději tvarovat. A nebo si jednoduše pořiďte formičky na nanuky a rybízovo-mátovou směs vlijte do nich.

Tenhle sorbet je skutečná letní bomba.




Aneto z blogu Aneta Goes Yummi, moc ti děkuji za báječnou zmrzlinovou inspiraci, se kterou s nadbytkem černého rybízu zatočím vždycky tak ladně a chutně.

Old Shatterhandem, bílým bratrem, předchozího temně svůdného rybízového zázraku, je jeho angreštová varianta s meduňkou.


Pokud chcete vyzkoušet i tuto variantu, jednoduše nahraďte černý rybíz angreštem, mátu a mátový sirup meduňkou a sirupem meduňkovým. Samozřejmě pokud ve spíži či sklepě zásobu voňavého domácho meduňkového sirupu, který vyrábím podle osvědčeného receptu Mlsné kočky, nemáte, nahraďte jej tekutým medem. Postup je stejný jako u předchozího sorbetu, jen na závěrečné dochucení se lépe hodí čerstvá citronová šťáva.

Škoda jen, že poslední bobulky angreštu jsou už za zenitem, protože tahle dobrota za tu trošku práce rozhodně stojí.

Nebaví vás ovocné sorbety a daly byste si raději něco delikátně smetanového? A co třeba takhle domácí smetanovou zmrzlinu s levandulovou vůní? Levandule nepatří jen do šatníku coby odpuzovač molů, skvěle jí to voní a chutná i ve sladkém pečení. A nemusí jít jen o pečení, i zmrzlina s levandulí má své kouzlo. Tak se nebojte a pojďte ho objevit.

Jak už jsem zmínila ve svém minulém příspěvku, mým zmrzlinovým guru se stala Mlsná kočka Pavlína, jejíž zmrzlinové receptury se staly základem mé kuchyně (potažmo mrazáku) a nedají spát mé fantazii.

Takže na smetanovou zmrzlinu s levandulovou vůní si připravíme následující:

1 kelímek smetany ke šlehání (tedy 215 ml)
2 celá vejce
3 lžíce domácího moučkového levandulového cukru nebo 3 lžíce obyčejného cukru moučka a čtvrt lžičky sušené levandule

A jedeme z kopce. Není nic jednoduššího než ušlehat dotuha smetanu ke šlehání. Poté ve vodní lázni ušleháme celá vejce spolu s cukrem, ať už levandulovým či obyčejným moučkovým. Pokud použijeme cukr moučka, přidáme na závěr čtvrt lžičky sušených levandulových kvítků. Ty jednoduše seženeme třeba v lékárně jako levandulový čaj.
Do vyšlehaných vajec zlehka vmícháme ušlehanou smetanu. Vše nalijeme do mrazuodolné mísy a dáme do mrazáku alespoň na čtyři až pět hodin.

A poté jen mlsáme a necháme se unášet na voňavé levandulové vlně.


A jak na domácí levandulový cukr, který tak krásně jemně ovoní a dochutí tuto jemnou smetanovu radost?
Úplně jednoduše, smíchejte hrneček cukru (krystal či moučka) s jednou lžičkou sušených levandulových kvítků, přesypte do uzavíratelné sklenice a nechejte pár dníči klidně týdnů voňavou levnaduli, aby vám cukr krásně provoněla.

Já mám doma pro jisotu dva druhy levandulového cukru - jemný cukr moučka a hrubší krystal, proože mě sladká vůně spojená s levandulí skutečně pohltila a nemůžu s jí v kuchyni nabažit. Ale o levandulových hrátkách snad až příště. Teď jen poslední toka smetanové zmrzliny, která vás jediným líznutím převeze do prosluněné a voňavé Provance.

Když se pozorně zadíváte na zmrzlinový kopeček, určitě v něm zahlédnete pár droboučkých levandulových kvítků.

Pokud si hlídáte linii, ale chtěli byste se do výroby domácí zmrzliny pustit, je pro vás ideálním kandidátem zmrzlina jogurtová. Tu jsem také připravovala podle základního receptu Mlsné kočky Pavlíny.
A protože jsem v tu chvíli měla k dispozici sice zralé, nicméně však pusu příliš svírající rudé višně, trošku jsem si s nimi zakouzlila a dala jsem vznik višňové jogurtové zmrzlině s bílým rumem.

Tahle zmrzlina mě fakt dostala do kolen. Byla lehoučká, přesto si však zachovala smetanovost a jemnost, ale díky višním a rumu byla i dostatečně pikantní. Pokud tedy máte pár višní a nevíte, co si s nimi počít, tady je malá inspirace.

Na opilé višně budete potřebovat:

hrnek vypeckovaných višní
čtyři lžíce kvalitního bílého rumu
čtyři až pět lžic (podle kyselosti ovoce) třtinového cukru

Je to jednoduché jako facka. Višně dáme do kastrůlku, zalijeme rumem a cukrem a asi pět minut povaříme, dokud alkohol zcela nevyprcháa nezanchá ve višních jen příjemnou vůni. Opilé višně pak ochutnáme, dle chuti ještě dosladíme a necháme zchladnout a můžeme se pustit do vlastní přípravy skvělé jogurtové zmrzliny.

Na tu si připravíme:

215 ml smetany ke šlehání (tedy jeden kelímek)
1 kelímek (tedy 175 gramů) smetanového jogurtu Pierot s černými třešněmi


Nic není jednodušší. Dotuha si ušleháme smetanu a přimícháme k ní smetanový jogurt Pierot s příchutí černých třešní.
Malou část (asi třetinu) opilých višní necháme vcelku a zbytek krátce proženeme v mixéru. Zlehka vmícháme do smetanovo-jogurtové chuti, podle chuti případně dosladíme medem či moučkovým cukrem a dáme zamrazit. Během mražení můžeme zmrzlinu občas promíchat, ale když na ni zapomeneme, nestane nic tak hrozného.
Tahle zmrzlina, i když focená za mizerných světelných podmínek, je opravdu skvělá ... jemná apřesto osvěžující, plná chuti pikantních višní, jemnosti jogurtu a smetany a vůně po hnědém cukru a bílém rumu.

Tato zmrzlina dokonce velice chutnala i mému muži, kterého jinak na zmrzlinu nalákám jen s velikými obtížemi ...

Touhle něžně růžovou zmrzlinou, která svou chutí potěší i drsné chlapy, zatím má ledová reportáž končí, ale bude pokračování, nebojte se ...