Leden 2012

Kakaové mini Pavlovy s borůvkovou omáčkou se sirupem z dobromysli

30. ledna 2012 v 9:49 | Madla |  Bílkové a bezé dorty, Pavlovy
Známý dort Pavlova, pojmenovaný podle ruské primabaleríny Anny Pavlovy, je u nás v rodině snad nejoblíbenějším dezertem. Poprvé jsem si jej střihla loni podle tohoto základního receptu a od té doby jsem jej dělala už nepočítaně. Spolu s lanýžky nesmí sladká, křehká a v puse se rozplývající Pavlova chybět na žádné naší rodinné oslavě. Jejjí výhodou je navíc to, že je úplně bez mouky a bez mléka, takže ji mohou i ti, kteří musí držet přísnou bezlepkovou a bezmléčnou dietu (tímto zdravím svou čtyřletou neteřinku Adélku, díky níž se vždy na každou oslavu naučím nějakou novou bezlepkovou a bezmléčnou dobrotu).
Já Pavlovu nedělám ve formě velkého dortu, ale jako malé jednoporcové Pavlovy. Jednak se to líp servíruje (odpadá drobení při rokrajování), jednak se člověk necítí blbě, když si bere už třetí kousek :-))

Ale konec řečí, jdeme na Pavlovu, na kterou budeme potřebovat:

8 bílků (já použila zmražené, které jsem dva dny předtím nechala rozmrazit v lednici)
400 gramů cukru krupice
4 čajové lžičky kukuřičného škrobu (Gustin)
2 čajové lžičky bílého vinného octa
4 lžíce kvalitního kakaa

Dále:

smetana ke šlehání (vyšlehat)
podle chuti moučkový cukr
nebo kvalitní bílý jogurt

Na borůvkovou omáčku se sirupem z dobromysli:
300 g mražených borůvek
150 ml domácího dobromyslového sirupu
1 lžičku kukuřičného škrobu
50 ml vody

Postup:

Zapneme troubu a rozheřejeme ji na 180 stupňů. Na plech si dáme papír na pečení . Z bílků ušleháme sníh, který tvoří vláčné špičky. Po částech do něj vešleháme cukr a pokračujeme ve šlehání, až vznikne hustý, lesklý sníh, tvořící tuhé špičky.
Přikápneme ocet a a poprášíme kukuřičným škrobem a kakaem, které jsme si přesili přes cedník. Zlehka a opatrně překládáním vmícháme do hmoty.
A teď si vezmeme k ruce velké vykrajovačky ve tvaru srdíček, nebo jiný oblíbený jednoduchý tvar a dáme vykrajovačku na plech, lžící dáme vrstvu hotmy, zlehka uhladíme a takhle pokračujeme, až spotřebujeme všechnu hmotu a všechny plechy ...
Vložíme do trouby a ihned snížíme teplotu na 120 stupňů a pečeme třičtvrtě hodiny.
Po vyjmutí z trouby necháme na plechu zcela vychladnout.


Pavlovu vždy podávám s dotuha vyšlehanou šlehačkou,


přelitou nějakou ovocnou omáčkou, ke kakaovým mini Pavlovám jsem zvolila borůvkovou omáčku s domácím sirupem z dobromysli podle tohoto receptu. Výroba omáčky je nejsnadnější na světě. Do rendlíku vsypeme mražené borůvky, přilijeme sirup a necháme 10 minut povařit, poté si v 50 ml vody rozmícháme lžičku kukuřičného škrobu a vodu se škrobem vlijeme k vařícím se borůvkám. Za občasného promíchání povaříme ještě pět minut, necháme vychladnout a poté podáváme.
Pokud nemáte sirup z dobromysli, nevadí, jednoduše přislaďte borůvkovou omáčku dle vaší chuti a přilijte stejné množství vody jako u sirupu. Omáčka bude i tak moc dobrá.


A teď kompletace: vezmeme si jednu malou Pavlovu, navrstvíme na ni vyšlehanou šlehačku (nebo hustý bílý jogurt - tahle varianta je fakt božská, svěží jogurt krásně vyrovná sladkost Pavlovy) a přelijeme borůvkovou omáčkou.


Miluju Pavlovu, na povrchu je křehká a křupavá, uvnitř jemně mazlavá a pěnově nadýchaná (nevím, jak tu konzistenci popsat, každopdáně za ní může ocet a škrob), k tomu šlehačka nebo svěží jogurt a sladká tečka v podobě borůvkové omáčky s jemnou bylinkovou dobromyslovou dochutí. Jednoduše božské!


Pavlova je prostě stejně křehká kráska jako půvabná dáma, po níž je pojmenována, a jestli jí ještě nemáte dost, vyzkoušejte třeba karamelovou, kterou vyrobíte podle základního receptu, jen cukr krupice vyměníte za voňavý cukr třtinový.

A jestli nevíte, jak si schrastit potřebný počet bílků, není nic jednoduššího, než připravit rodině špagety Carbonara :-)

Sladkou dobrou chuť vám přeje Madla!

Nivové kuličky s ořechy

24. ledna 2012 v 14:36 | Madla |  Malá sousta aneb předkrmy
Tyhle výborné kuličky jsem podávala na oslavě manželových narozenin a byly opravdu moc dobré a moc jednoduché. Koupila jsem totiž krásně zralou Nivu, která by se v podstatě sama od sebe dala mazat, v lednici byly velké Lučiny na plánovaný cheesecake, ze kterého nakonec sešlo, tak jsem spojila jen dvě ingredience a třetí na obalování a nemělo to chybu. Takže pokud nemáte nic proti Nivě a podaří se vám ji sehnat krásně uzrálou, pusťte se do toho.

Na asi 60 kousků budete potřebovat:

200 g dobře uzrálé Nivy
200 g Lučiny

na obalení:

nahrubo mleté vlašské ořechy

Postup přípravy už nemůže být jednodušší. Nivu nastrouhejte na hrubém struhadle, přimíchejte k ní Luičnu apořádně promíchejte. Dejte miniálně na dv+ hodiny (ale klidně i přes noc) do chladu a pak ze směsi tvarujte kuličky, které obalte v nahrubo nasekaných vlašácích.


Opravdu jednoduché a úžasně dobré. Bála jsem se, že se sýrová směs bude příliš patlat, ale opak byl pravdou, kuličky šly koulet jedna radost a já vím, že když seženu pěkně smradlavou uleželou Nivu, budu je zase ráda opakovat.
Jo a nejlepší je přikusovat k nim slané krekry :-) ty já hodlám upgradeovat a vyrobit domácí :-)


A co vy? Máte rádi Nivu?

Perníkový crumble s karamelizovanými jablky a perníkovo-fíkovými kuličkami navíc

21. ledna 2012 v 11:48 | Madla |  Sladké vábničky
Vánoce už jsou dávno za dveřmi, ale možná vám ještě jako mě zbylo pár perníčků, které v jejich původní podobě už nikdo nechce jíst a je vám líto je jen tak vyhodit nebo rozdobit nějaké divé zvěři. Mě zbylo pár poměrně velkých kusů Speculaas, k tomu se připojila má neustálá chuť na sladké a tak jsem se vrhla do rychlého experimentu, který mě překvapil svou skvělou chutí.

Na perníkový krabl s karamelizovanými jablky si připravte:

100 g perníčků (či jako v mém případě Speculaas)
100 g vlašských ořechů
50 g jemných ovesných vloček
50 g třtinového cukru
80 g másla

Na karamelizovaná jablka:

tři větší jablka
50 g třtinového cukru
30 g másla

Vlašské ořechy dáme na čtvrt hodinky do trouby vyhřáté na 200 stupňů. Poté je vyjmeme, necháme vychldanout a rozmixujeme . Předpečení ořechů fakt nevynechávejte, díky němu se ořechy nádherně rozvoní a plně rozvinou svou chuť.
Pomelte či umixujte také perníčky, vsypte do mísy, přidejte rozmixované ořechy, vločky a třtinový cukr. Vše promíchejte.
Máslo nakrájejte na malé kousky a dejte třeba do mirkovlnky rozpustit. Poté jej vlijte do mísy k předchozím ingrediencíma pomocí prstů udělejte krásně voňavou drobenku.

Vemte si plochý kastrůlek nebo rendlík nebo zapékací misku kulatého tvaru, prostě cokoli kulatého o průměru 20 cm co můžete šoupnout do trouby. Kastrolek vytřete máslem a posypte třtinovým cukrem. Jablka oloupejte a nakrájejte na asi centimetr tlusté měsíčky. poklaďte jimi pocukrované dno formy. Na jbalka nasypte drobenku a rovnoměrně uhlaďte. Dejte péct do trouby vyhřáté na 200 stupnů tak na půl hodiny. Poté vyjměte z trouby, nechte chviličku vychladnout a můžete servírovat.


Křupavá voňavá drobenka skrývající šťavnatá sladká jablka je božská sama o sobě, ale ve spojení s domácí karamelovou zmrzlinou je ještě úžasnější.

A jak na karamelovou zmrzlinu? Nejprve si uvařte smetanový kramel a to tak, že hrnek curku (250 ml) vsypete na pánev, přilijete tři lžíce vody ana mírném plameni necháte curk rozpustit. nemíchat, jen staočí občas lehce protřást. Až se začne cukr rozpuštět, zbystřete a v žádném případě od pánve neodcházejte. Cukr přestane být cukrem, začne se tavit a bude z něj karamel, zprvu slabě zlatavý a pak bude jeho barva intenzivnější a medová. Až se vám bude karamel zdát hnědý tak akorát (nesmí být moc, to by byl hořký), odstavte jej ze zdroje tepla a rychle do něj přilijte kelímek (215 ml) smetany ke šlehání. Nelekejte se, bude to prskat a bude to vypadat, že ty šílené hroudy nikdy nerozmícháte. Plamen snižte na minimum a hrudkovatý karamel se smetanou na něj vraťte. Usilovně míchete metličkou do úplného rozpuštění. Vznikne vám hladký polotekutý karamel, který můžete skladovat v lednici a používat do sladkých náplní, jako polevu na moučníky či právě do domácí zmrzliny. při přípravě zmrzliny můžete samozřejmě použít i kupované Salko karamel, ale s domácím smetanovým karamelem je fakt o dost lepší.

Takže si navíc nachystejte:

5 lžic domácího karamelu (nebo kupovaného Salko karamel)
215 ml smetany ke šlehání
100 ml hustého bílého jogurtu (např. Hollandia)

Šlehačku vyšleháme do tuha, přimícháme k ní jogurt a karamel, nalijeme do plastové misky a šoupneme do mrazáku na minimálně čtyři hodiny. Nelekněte se, když se vám výsledná směs před zmražením bude zdát sladká jako cecek, zmražením se sladkost sníží a zmrzlina pak bude sladká tak akorát.


Pokud vám ještě nějaké perníčky zbyly, můžete si z nich ušoulat výtečné fíkové kuličky.


Těmi jsem se inspirovala na stránkách Chica Loca Kim a krom toho, že jsou hned udělané, velmi dobré, tak jsou vlastně i docela zdravé. Budete na ně potřebovat jen:

100 g sušených fíků
50 g perníčků
50 g vlašských ořechů
lžíce whisky

Opět doporučuju předem upražit ořechy, ten rozdíl je vážně cítit. Všechny suroviny po malých dávkách rozmixujeme (nevadí, když to nebude úplně najemno) a ke směsi pak přidáme lžíci whisky. Pokud se směs příliš drobí, přilijeme ještě trošku whisky, pokud se naopak matlá, přidáme např. rozemleté ořechy. Ze směsi pak šouláme kuličky, které můžeme nechat jen tak (jako já), nebo je obalit v drcených oříškách či třeba v kakau.


Dobrou nejen perníčkovou chuť vám přeje Madla!

Lanýžkové koulení

19. ledna 2012 v 11:07 | Madla |  Dorty a dezerty čokoládové, pralinky
Tak první ze série receptů z Tříkrálové oslavy je tu. A naservíruju vám lanýžky, jsou jednoduché na přípravu, ale v podstatě je to čokoláda v jiném skupenství, zjemnělá troškou másla smetany a při jejich přípravě se fantazii meze nekladou. Já miluju zejména lanýžky z hořké čokolády - tu jejich sametovou hebkost a jemnost s jemně hořkým podtónem. Ach. (Musím si jít vzít pár fíkovo-perníkových kuliček, aby se u mě nespustil vzpomínkový Pavlovův reflex).

Na základ lanýžků z hořké čokolády si nachystáme:

200 g kvalitní hořké čokolády (nejlépe se 70 % kakaa a výše)
60 ml smetany ke šlehání (nevyšlehané)
20 g másla

Na kávové lanýžky s kardamonem si navíc nachystáme:

tři lžíce uvařené velmi silné hořké kávy
lžíci medu (použila jsem úžasný akátový)
lžičku mletého kardamonu

Na obalení:

kakao
nebo práškový cukr

Na mandlové lanýžky navíc potřebujeme:

tři lžíce jmeně mletých či strouhaných mandlí
lžíci medu
dvě lžíce likéru Carolans (či jiného podobného)

Na obalení:
kakao

Postup je jednoduchý jako facka. Čokoládu si rozlámeme na kousky a spolu se smetanou a máslem dáme do ohnivdorné mísy nad hrnec s horkou (ne vařící) vodou a necháme páru dokonat své dílo. Rozpouštějící se čokoládovou směs občas promícháme vařečkou. Pokud chceme dělat kávové lanýžky, přimícháme do čokoládové směsi tři lžíce uvařené silné hořké kávy, tekutý med a lžičku kardamonu. A mícháme do rozpuštění.
Pokud cheme dělat mandlové lanýžky, vmícháme do rozpuštěné čokoládové směsi taktéž lžíci medu, dvě lžíce Carolans (či podobného likéru) a tři lžíce jemně mletých mandlí. Stále tekutou směs nalijeme do umělohnotné nádobky a minimálně na tři hodiny ji umístíme do lednice, kde pěkně zatuhne.

Poté ze ztuhnuté směsi vykrajuejeme pomocí dvou malých lžiček kuličky (v mém případě šišoidy a jiné patvary), které v dlaních ušouláme do požadovaného tvaru a obalíme třeba v kakau, práškovém cukru, mletých mandlích a pdoobně. Ty kávové s kardamonem jsem obalovala v práškovém cukru, který srazí jejich mírnou hořkost a lanýžky tak budou chutnat i těm, kteří hořkou čokoládu s vysokým obsahem kakaa moc nemusí (což byly v našem případě vlastně všichni účastníci oslavy až na mě, manžela a našeho skoro tříletého synka). Mandlové lanýžky jsem obalovala v kvalitním kakau.


Ale protože mám ve svém blízkém okolí i jednu osobu, která čokoládě vbec neholduje a má ráda pouze čokoládu bílou (která pro mě není vlastně čokoládou), udělala jsem i dva druhy lanýžků z bílé čokolády - jeden osvědčený druh s bílým vínem, recept je zde a druhé bíločokoládové lanýžky byly se zeleným čajem.

Jelikož současný sortiment bílých čokolád na českém trhu je více než mizerný, doporučuju použít na lanýžky či pralinky bílou čokoládu značky Milka či Schogetten. A na rodzíl od lanýžků z hořké čokolády je dobré množství bílé čokošky v receptu mírně navýšit, protože jen tak se vám pak nestane, že se vám bude zatuhnutá hmota lepit při šoulání na dlaně. Takže popojedem, na bíločokoládové lanýžky se zeleným čajem si nachystejte:

250 g bílé čokolády
60 ml smetany ke šlehání (nevylšhané)
20 g másla

lžíce kvalitního sypaného zeleného čaje (já použila Mate Green)

na obalení:

kokos nebo drcené mandle či jiné ořechy

Postup je shodný s postupem předcházejícím. Do rozpuštěné směsi pak přisypeme v hmoždíři utlučený zelený čaj, zamícháme a dáme ztuhnout do lednice klidně i přes noc. Poté ztuhlou směs opět vykrajujeme lžičkami, šouláme a obalujeme třeba v kokosu nebo drcených oříšcích.


Takto ochucené směsi na lanýžky můžeme použít i jako náplň do luxusních domácích pralinek, pak je však nedáváme zatuhnout do lenice, ale plníme jimi pralinky ještě v jejich tekuté podobě.

Já lanýžky miluju. Protože jsem se ale zamilovala i do přípravy pralinek, vždycky mi zbyde spousta různých čokoládovcýh náplní. A tak není nic jednoduššího, než je dát do chladu zatuhnout, pak ušoulat kuličky, ty obalit a obalené kuličky šoupnout pěkně do krabičky do ... mrazáku. A pak podle libosti či mlsného jazyka stačí vytáhnout potřebný počet kuliček a jste vždy připraveni na nenadálé návštěvy či honění mlsné :-) V tom je velká výhoda lanýžků, že se narozdíl od pralinek dají v klidu zamrazit a na jejich kvalitě se to vůbec neprojeví.

Tak čokoládě zdar, je v podstatě strašně zdravá :-)

Reportáž z tříkrálové oslavy a odhalení novoroční hádanky

16. ledna 2012 v 18:58 | Madla |  Zajímavosti

Jsem zpátky. Jsem zpátky a v kondici. Pryč je novoroční vzdychání a já se opět v kuchyni oháním vařečkou a dalším příslušenstvím a nic mě nemůže zastavit. Bořím jednu svou kuchařskou metu za druhou a děsně si to užívám. Jsem dobrá, dobrá a dobrá a předurčená k vítězství :-)
Já vím, sebechvála smrdí, ale já dokázala i s jedním batoletem a jedním novorozencem za zády (a jinými částmi těla) skvěle zorganizovat a na oslavě manželovcýh narozenin pohostit 17 lidí, kteří se kupodivu vecpali do našeho malého obýváku (asi ho máme nafukovací, jinak si to nedovedu představit).

A co se podávalo?


Předpokládala jsem, že všichni jsou po uběhlých Vánocích tak trošku přeslazeni a tak jsem při přípravě pohoštění sázela spíše na slané tóny.

Díky mé báječné švagrové máme doma dosti vlašáků a když jsem při jedné z dopoledních procházek s dětmi uviděla nádherně vláčnou a vyzrálou Nivu, v hlavě se mi zrodil ďábelský nápad ... a vznikly výtečné nivové kuličky v ořechovém obalu.
k těm se skvěle hodily slané krekry (ty jsem však nevyfotila, anžto nebyly domácí :-))



Dále se servírovalo domácí uzené (ze strýcova prasete, uzené ve vlastní udírně za pomoci tchánova bukového dřeva).


K výtečnému uzenému nesměl chybět chleba. Ale ne ledajaký - domácí pšenično-žitný kváskový.


A k uzenému nesmí chybět malé kyselé okurčičky (od maminky).


Jaká by to byla oslava bez nezbytných chipsů či tyčinek? U nás kupované nenajdete (dobře, výjimečně jo, ale na slavnostní stůl tyhle tovary podle mě nepatří), jejich zástupcem na hřišti domácích výrobků byly Grisinni tyčinky s mákem a solí.


A zlatým hřebem menu byla jemná domácí paštika z telecích jater namazaná na (jak jinak než) vlastnoručně vyrobených křupavých bagetkách. Zdobeno olivami a sušenými brusinkami.


Báječně křupavá bagetka, jemná a delikátní paštika, to byla kombinace naprosto skvělá. I když jeden zlý jazyk před oslavou tvrdil, že je toho strašně moc a nikdy s to nesní, první talíř (opravdu velký talíř) s paštikami zmizel během rekordní půlhodiny a nakonec padly za vlast všechny tři velké bagety, které jsem tím pádem ani nestihla vyfotit v celku.

Na sladkou notu zahrály čokoládové lanýžky - celkem čtyři druhy - bíločokoládové s vínem, kávové s kardamonem, mandlové s hořkou čokoládou a bíločokoládové se zeleným čajem.


A nesměly chybět oblíbené mini Pavlovy. Tentokrát v kakaové verzi,


podávané s kopcem lehce oslazené dotuha vyšlehané šlehačky


a borůvkovou omáčkou se sirupem z dobromysli.


A takhle to vypadalo kompletně


Přiznám se však bez mučení, že na fotce kompeltní Pavlovy není pod borůvkovou omáčkou dotuha vyšlehaná šlehačka, ale světe div se, hustý bílý jogurt. A přitom je to úžasně dobré a navíc nemáte při konzumaci špatné svědomí :-) Podařilo se mi totiž zachránit jen poslední Pavlovu (kterou jsem prozíravě dala před oslavou stranou) a už se mi nechtělo šlehat šlehačku, měla jsem chuť na něco sladkého a navíc jsem si říkala, že by to chtělo pořídit zbylou fotodokumentaci, takže jsem na křehkou a sladkou Pavlovu kydla hustý bílý Jogurt (značky Hollandia) a přelila výše zmíněnou omáčkou. A musím říct, že to bylo úžasné a já asi dám příště strávníkům na výběr mezi šlehačkou a jogurtem a už teď vím, že disciplína nedisciplína, já půjdu do jogurtu, protože to chutnalo bohově a mnohem lehčeji.

Tak co, jak by se vám takhle prostřený stůl líbil? Co byste dali nejradši? A chtěli byste recept ...?

A na samý konec prozrazení novoroční hádanky.

tenle divný plastikový krám je ...


tvořítko na ledové panáky a pravdu měl hned první komentář od Terezky (http://tege.blog.cz/). Do červené části tvořítek se nalije voda, zašroubuje se (nejlépe nad dřezem) modrými uzávěry a šoupne do mrazáku. A pak se jen pořádnou ranou vyklepnou panáky a může se vesele popíjet :-)

A tady ledový panák v akci.


Na fotce je to teda fakt blbě vidět, ale ledový panák ukrývá whisku (fotila jsem teda za denního světla, ale fakt jsem tu whisku nepila, ihned po vyfocení se stala nedílnou součástí telecí paštiky).

Tak na zdraví!

Od droždí ke kvásku

12. ledna 2012 v 14:54 | Madla |  Slané potěšení
Letošní rok vůbec nezačal dobře. Nejen, že se mi stále nedaří nabrat potřebnou energii k boji s bacily, ale k únavě a celkové vyčerpanosti se připojil i smutek z odchodu na věčnost jednoho milovaného člena rodiny. Ale protože jsem si dala předsevzetí, že si budu vážit každého malého štěstí kolem sebe, snažím se nepropadat zbytečné trudnomyslnosti a raduju se ze svých zdravých a šikovných dětí, ze svého milujícího muže, který se mi snaží co nejvíc pomáhat, raduji se, když venku nepadají trakaře a já můžu vzít ty své dva Příšeráky na procházku, prostě se snažím užít si drobných radostí, které den přináší.

A co mi ještě dělá radost? Můj nový pomocník od Ježíška ... pekárna chleba :-) V podstatě bych ji mohla přejmenovat na hnětárnu chleba, protože chléb v ní nepeču, pouze v ní těsto zadělávám. Jak už jsem psala třeba tady, miluju celý ten proces výroby chleba, je to pro mě obrovské odreagování, ale poslední dobou mě od výroby chleba odrazovaly následující situace - vždycky, když jsem vězela až po uši v těstě, ozvalo se z úst našeho Příšeráka: "Maminko, chci čůrat!" ... po čurací epizodě a následném zanoření prstů do těsta se zase rozbrečel malý Křiklounek, a tak se z uspokojující činnosti stávalo něco zcela odlišného. Pořád miluju ten proces, kdy se z mouky a vody stává pružné a poddajné těsto, které poté na teplém místě kyne jako v pohádce Hrnečku vař, ale pokud obě děti trošku nepovyrostou, bude za mě hnětení těsta muset alespoň občas obstarávat chytrá mašinka. Tímto ti děkuju Ježíšku, že jsi mě letos konečně vyslyšel a dal na mé psí oči :-)

Tak jsem hned krátce po Vánocích upekla svůj první neručně hnětený chléb. Byl to kmínový chléb z podmáslí z mé oblíbené kuchařky Chléb v hlavní roli. tenhle chleba je výtečná klasika, chutnal dokonce i mému muži a snědl se za neuvěřitelný jeden den. Recept na něj nebudu vypisovat, protože ho má na svých stránkách už Chez Lucie, tak mrkněte k ní.
Ten můj sice není tak krásný jako její, nikdy se mi nedaří udělat pěkně hlaďounký bochánek, vždycky tam jsou vtlačeny ďůlky, chleba má divný tvar, ale je můj, je voňavý a domácí a basta.


V pečení chleba mě už skoro nemohlo skoro nic překvapit, ale přeci jen jsem si ještě netroufla na domácí kváskový chléb. Ale po krásném a zdravém ruském chlebu od Chez Lucie a vypečené a báječné klasické Šumavě od Cataliny jsem ani já neváhala, založila jsem si vlastní kvásek, který jsem skoro týden pěkně piplala v teple na našem elektrickém kotli v koupelně (jedině tam je neustále konstatní teplota) a když už mi kvásek připadal fajn, dala jsem se do pečení. A upekla čistě celozrnný pšenično-žitný kváskový chléb.
Kvásek jsem vyráběla přesně podle Chez Lucie a Cataliny, takže o jeho výrobě si můžete přečíst u nich.

Celozrnný kváskový chléb pšenično-žitný:

440 g kvásku
200 ml vlažné vody
300 g celozrnné žitné mouky (použila jsem mouku v bio kvalitě)
200 g pšeničné celozrnné mouky (taktéž bio)
2 lžičky soli

Kvásek a vodu jsem vlila do pekárny, nasypala obě mouky a sůl a nechala jsem vyhnětat hydratované lepivější těsto. Těsto jsem dala do skleněné mísy a nechla na teplém místě kynout 8 hodin do zdvojnásobení objemu.
A protože nemám v lásce hranaté chleby, vlila jsem nakynuté těsto do dortové formy o průměru 20 cm (kterou jsem vystalal papírem an pečení) a nechal ajsem kynout ještě hodinku. A pak šup s tím do trouby vyhřáté na 250 stupňů. Po čtvrt hodince jsem tepltou snížila na 180 stupňů a dopékala ještě hodinu. Upečený chléb musí znít na poklep dutě. Chleba jsem ještě horký vyklopila z formy (dík pečícímu papíru to šlo jako po másle), oddělala jsem papír a chleba jsem nechala na mřížce vychladnout. Já jsem ovšem neodolala a do chleba jsem zakrojila, když byl ještě vlažný. A jaký byl? Skvostný - tedy na chuť, po obvodu mi skoro celý rupnul, protože jsem bochník zapomněla naříznout, aby mohla unikat pára.


Ale ta chuť byla opravdu vynikající - výrazná chuť žitné mouky, chleba byl příjemně nakyslý po kvásku, střídka byla díky delšímu kynutí pěkně kyprá, kůrka krásně křupavá a vydrží opravdu hodně dlouho! Na první chlebový pokus to nebylo vůbec špatné.

Chtěla jsem se však pustit ještě do pečení klasické české Šumavy a původní kvásek už s emi nějak nezdál. Byl takový řídký, oddělovala se v něm voda od mouky, sice krásně kváskově smrděl, ale měl smůlu, letěl do záchodu a já si piplala nový kvásek, tentokrát podle Kláry, kvásek číslo 3. A tenhle kvásek je mým favoritem, už druhý den je pěkně bublinkatý, třetí den je ideálně nakvašený, plný velkých bublin a to smrdí méně než kvásek původní. A tak, protože mi kupovaný chleba moc nechutná a já si díky ušetřené práci pečení teď užívám, dostal kvásek své jméno - Alois. A s Aloisem mě pečení neskutečně baví.


Takže jak na kvásek? Je to jednoduché - do větší šroubovací sklenice nasypte první den 100 g žitné mouky, přilijte trochu teplé vody a promíchete v těsto husté asi jako na lívance. Dejte do tepla (teplota mezi 25-30 stupni).
Druhý den naspyte do sklenice dalších 100 žitné mouky, opět troškuvody, aby vzniklo tekutější "těstíčko". A zase do tepla s ním.
Třetí den zase přisypte 100 g mouky a přilite trošku vody, promíchejte a dejte do tepla. A čtvrtý den se můžete pustit do pečení. Já se vrhla na klasickou českou Šumavu.

Chléb Šumava:

300 ml kvásku
150 ml vody
300 g hladké mouky
300 g tmavé chlebové mouky
2 lžičky soli
1 lžičku kmínu

Ručně nebo pomocí techniky zpracujeme hedvábně nadýchané těsto, které dáme na hodnku kynout na teplé místo. Po vykynutí uděláme z těsta bochánek, který vložíme buď do silně moukou vysypané ošatky na chleba, nebo do vhodné formy oválného tvaru. Necháme kynout 3-6 hodin. Já nechla kynout tři hodiny a výsledek byl perfektní. Po vykntí vyklopíme těsto na pečícícm papírem vyložený plech, potřeme jej slanou vodou a šoupneme do trouby vyhřáté na 250 stupňů na 30-45 minut. Na plech dáme ke chlebu malý plecháček s vodou. Pečeme do doby, než je chléb na povrchu opravdu pěkně hnědý. Během pečení můžete občas povrch chleba potřít slanou vodou. po upečení chléb přemístíme na mřížku a necháme vystydnout.


Je skvělý! Krásně křupavá kůrka, jemná a tak akorát nadýchaná střídka, příjemně slaný. Sice by to ještě chtělo vychytat nějaké mouchy ohledně vzhledu, protože na povrchu chléb vypadá opět jako krápníková jeskyně, ale alespoň se pozná, že je domácí, ne?


A hádejte,co jdu dělat zítra ráno? Kvásek už je pěkně nakrmený a bublinkatý, z původní Šumavy je už jen malý kousíček (a to jsem ji pekla přede dvěma dny) ...
A co vy? Pečete si vlastní chleba, nebo se spoléháte na ten kupovaný? Já teď s Aloisem po kupovaném chlebu nijak netoužím :-)

Tak dobrou chlebovou chuť a co nejméně smutných událostí vám přeje Madla.

Novoroční hádanka

2. ledna 2012 v 14:26 | Madla |  Zajímavosti
Letos jsem do nového roku asi vykročila špatnou nohou. Ještě začátkem prosince jsem neúprosně jela na plný plyn, teď už ale spíš jen dobíhám a mám pocit, že mám zařazeno jen na volnoběh, určený spíše k nutnému přežití. Tak nějak mi chybí energie, předvánoční, vánoční i povánoční období se u mě odehrává v podobě zápasu s bacily, s neustálým nevyspáním a z toho pramenícím úplným nedostatkem energie. Tím pádem je většina kulinářských experimentů odložena na příznivější dobu a já jediné, čemu se momentálně v kuchyni dost aktivně věnuji (a pořád mě to baví), je hledání té pravé a dokonalé bagety. Jinak dělám jídla rychlá, jednoduchá a ověřená a ještě raději nevařím a nepeču (krom zmíněných baget a různých druhů chleba) vůbec.

Takže pokud jste na těchto stránkách v předchozích dnech hledali nějaké další zajímavé recepty, chyba nebyla na vašem přijímači. Ale já se polepším, čestné pionýrské (nikomu ale neříkejte, že jsem chodila jen do Jiskřiček :-)).

Teď jen malá, stylová hádnanka do nového roku. Co je na fotce?


(Omluvte prosím kvalitu fotografie, nějak se při focení nesetkávám se světlem a pdole toho to tak vypadá - ne, že by to ve slunečných dnech bylo s kvalitou mých fotek lepší, ale teď je to učiněná bída).