Únor 2012

Ta má ale bagety ...

26. února 2012 v 17:51 | Madla |  Slané potěšení
říkaly jsme jako prepubertální školáci na základce, komentujíc tak druhotné pohlavní znaky starších učitelek, s nimiž si více než záhodno pohrála gravitace.

Už za pár let bych z pusy nic takového nevypustila, a to jen proto, že jsem ochutnala skutečně skvělou vypečenou bagetku. V devadesátých letech minulého století (to zní fakt hrozně, jak dějepisné učivo) v mém rodném (tehdy okresním) městě otevřeli báječnou francouzskou pekárnu a já s maminkou jsme tam pravidelně chodily hřešit. Z tašky nám pak koukal promaštěný papírový sáček s jemnými a nadýchanými croissanty (měly čokoládové a s vanilkovým krémem) a nesměla chybět přidrzle vykukující veliká křupavá bageta. Byla přesně taková, jaká má být, nádherně upečená křupavá kůrka, jemná a nadýchaná střídka plná vzduchových bublin s nepopsatelnou chutí. Jen tak s máslem a domácím jahodovým džeme to byla snídaně pro bohy.

Jenže za pár let milé pekařství zkrachovalo a krásně křupavou poctivou bagetu nahradily po lepence chutnající bagety dopékané pro zdání čerstvosti v supermarketu. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se jim zcela vyhýbala, občas jsem si jednu koupila, abych pak se zasněným pohledem vrazila do prvního kandelábru při vzpomínce, jak skvěle chutnala její neglobální předchůdkyně.

A zase plynul čas a já si řekla, že když si hraju na kulinářskou bohyni v padesát let poděděné kuchyni, je načase vytvořit vlastní, blbuvzdorný a přesto báječný recept na bagety. Hledání té opravdu báječné bagety byl běh na dlouhou trať, pořád se mi nedařilo najít tu správnou strukturu těsta, vychytat triky a postup při pečení, abych nemusela provádět kdovíjaké pokusy a přitom se mohla těšit z bagetové křupavě vzduchové elegance francouzské dámy jménem Baguette.

Takže vám představuji svou bagetovou odysseu pěkně popořadě:

Prvními pokusy jsem zjistila, že na pěknou bagetu je nutno použít jen čistě bílou hladkou mouku (teď už umím dokonalou bagetku i s přídavkem celozrnné), a že i při částečném použití chlebové mouky vznikne chlebová superbageta.Moje první bagety vznikly podle bagetového receptu v mé oblíbené chlebové kuchařce Chléb v hlavní roli. jenže se konalo zklamání - bagety jen z bílé mouky byly mdlé a nevýrazné, připoužití tmavé chlebové mouky mi chutnaly mnohem více.


Vzhledově fajn, chuťově blízká spíše českému chlebu, málo bublinkatá, ale pěkně křupavá (bez závěrečného potření mlékem, to ale nebyla zas tak pěkně lesklá).


A díky použité tmavé chlebové mouce snad i dokonce zdravá, takže jestli chcete vyzkoušet jednoduše upečeného křížence mezi českým chlebem a francouzskou bagetou, tady je recept:

350 g hladké mouky
300 g tmavé chlebové mouky
50 g žitné mouky
21 g (tj. polovinu kostky) čerstvého droždí
350 - 400 ml vody
1 lžíci soli
1 lžíci medu
mléko na potření

Nejprve si z droždí, dvou lžic hladké mouky a trošky vody umíchejte kvásek. Nechejte deset minut odležet na teplém místě.
Smíchejte mouky se solí, vodou, medem a přilijte kvásek. Prohněťte důkladně v nelepivé těsto.
Z těsta vytvořte bochánek a nechejte jej v míse přikryté fólií na teplém místě kynout zhruba hodinu (klidně dvě :-)).

Vykynuté těsto na pomoučeném vále jemně znovu propracujte a rozdělte je na dvě části.

Každou část vyválejte na ovál velký asi 50 x 30 cm. Krajní třetiny těsta postupně zavinujte směrem ke středu. zavinutou bagetu překlopte n plech vyložený papírem na pečení tak, aby šev baget byl na papíře, tedy na spodní straně bagety.

Dejte ještě na hodinu kynout na teplé místo.

Troubu si předehřejte na 220 stupňů. Povrch baget několikrát nřízněte nožem. Potřete j mlékem a pečte asitřicet minut do zlatohněda. Pod plech s bagetami dejte spodní mřížku a na tu umístěte např. formu na koláč, naplněnou horkou vodou, nebo na plech k bagetám dejte plecháček s vodou. bagety se tak nevysuší.


Pokud použijete jen bílou mouku, výsledek nebude nic moc. Určitě nešiďte zamotávání, jen díky němu má bageta pěknou strukturu. Při potření mlékem se bageta krásně leskne, ale je pak méně křupavá. Místo nařezávání se mi osvědčila do těsta nastřihnout ostrými nůžkami pár hlubších "nástřihů" :-)

Tak, první pokusy o bagetu byly jedlé, nicméně můj zmlsaný jazýček, který chtěl opravdu tu pravou chuť francouzské bagety pořád nebyl spokojený. Tak jsem se pustila do výroby pain à l'ancienne ze stránek pana Cuketky.


Bagetka chuťově úžasná, tak akorát slaná, s nádherně křupavou kůrkou a jemnou střídkou plnou velkých a nepravidelně rozmístěných vzduchových bublinek.


Bombastická. Jenže, jenže a ještě jednou jenže. Perfekcionista ve mě nebyl zase spokojený a zase remcal, protože bagetka i při dalších a dalších opakováních a urputných snahách o tvarování vypadala jako hladítko. Prostě placatka. A já chtěla bagetu krásně nafouklou a prostě dokonalou i vzhledově. Bagety to holt se mnou nemají jednoduché.

A tak jsem zkoušela dál. Někdy jsem vážně umanutá a když něco chci, nedám pokoj do té doby, než toho dosáhnu. (Možná proto jsem dělala řidičák natřikrát, že :-))

Ale práce se vyplatila a já vám představuji slečnu Dokonalou, úžasnou bagetu skoro bez práce.


Nádherně křupavý hladký a lesklý povrch, jemná střídka plná nádherně velikých nepravidelných vzduchových bublin, úžasná chuť, lehce tvarovatelná, prostě báječná.


A recept? Neexistuje snadnější. A v čem je rozdíl? Hutnější těsto vám dá krásně tvarovatelnou bagetu, dlouhé studené kynutí zase skvělou chuť.

Takže tramtarará, připravte vítězi ovace a následující:

500 g hladké mouky
300 ml vody
1 lžička instantního droždí
1 lžíce soli

Na potření:

tři lžíce olivového oleje

Do pekárny či robotu nasypte všechny ingredience tak, jak to má daný přístroj rád (u pekárny je to zpravdila v pořadí mokré ingredience a až poté suché a nakonec droždí), nebo si suroviny nasypte do mísy a mákněte si rukama. Vytvořte hebké a pružné těsto, které se nelepí. Z těsta vytvořte bochánek. Nachystejte si mísu na kynutí, její spodek jemně poprašte moukou a dejte do ní bochánek. A teď přijde ta finta ... těsto dejte do mísy, zakryjte fólií a dejte DO CHLADU na 24 až 48 hodin. Třeba do ledničky nebo na studené schody, hlavně tam ale nesmí být průvan. Těsto si bude v klídečku pomalu kynout a ten rozdíl je v chuti opravdu poznatelný.
Já teda nejsem chemik a nikd ynebudu, protože jediné, co si z chemie pamatuju je ten legrační pokus se sírou a pak jeden pokus, při kterém došlo skoro k demolici chemické laboratoře a celá škola musela být na hodinu evakuována :-)
Po dnu či dvou pomalého kynutí si jemně popraštěe moukou pracovní desku, vyklopte na ní bochánek těsta, který by měl být dvojnásobně velký. A ostrým nožem nakrájejte tři stejně velké díly.
Plech na pečení si vystelte pečicícm papírem a jednoduše vemte kus těsta a natáhněte ho na úzkou dlouhou nudli přes celou déůlku plechu. Nařízněte opravdu ostrým nožem nebo nastřihněte a totéž uděljte se zbylými dvěma kusy těsta. A teď dejte kynout DO TEPLA na čtyři až šest hodin.

Bagety zdvojnásobí svůj bojem, budou nádherně nafouklé a pod tenkou slupkou těsta budou vidět úžasně velké vzdcuhové bubliny. Rozpalte si troubu na 180 stupňů. Bagety zlehka potřete olivovým olejem a hned je šoupněte do trouby. Pečte půl hodiny při 180 stupních pak na deset minut zvyšte na maximum, na 280 stupňů. Udělá se krásná zlatavá kůrka. A je to.
Vyndejte a ještě horké dejte z plechu vychladnout na mřížku, abyste zabránili sražení vlhkosti zespodu.


A máte královnu všech baget. Bez nutnosti použít pečicí kámen, bez zvlhčování vodou, jednoduše a přitom se skvělým efektem. A nezapomeňte ji před pečením potřít oliváčem, bude pak nádherně lesklá.


Určitě ji vyzkoušejte, je vážně úžasná a po těch nudných dopékaných bagetách ze suprmárketu už ani nevzdechnete.


Ještě malé upozornění pro ty, co se do bagetového experimentu pustí - sůl se nesmí dostat do přímého kontaktu s droždím, protože sůl by zabila kvasinky v droždí a milé bagetky by vám vůbec nenakynuly a tím pádem byste v nich marně hledaly vzduchové bubliny. Takže si třeba nejřív oslte a promíchejte mouku a až poté přisypte lžičku droždí.

Tak dobrou bagetovou chuť vám přeje Madla.

Jsem slavná! Píše mi Unilever

21. února 2012 v 10:26 | Madla |  Zajímavosti
Před časem jsem si procházela své osobní maily, které dosti zanedbávám a narazila jsem na opravdu zajímavý dopis. Psala mi paní od Unileveru s nabídkou spolupráce na téma cookies. Jednou z klíčových podmínek bylo nejen psát o cookies a o tom, jak je snadné je doma připravit včetně různých variací, ale ve druhé fázi spolupráce se měla samozřejmě při jejich výrobě používat Hera.

Nejdřív mě tenhle mail rozesmál, protože já tak zbožňuju máslo, v žádném z mých receptů nenajdete Heru ani podobného rádobypříbuzného másla (máslo totiž nemá sestru ani bratra, máslo je prostě MÁSLO), ale pak jsem se rozesmutnila. Bylo by příjemné přivydělávat si tím, co mě ohromně baví, ale za cenu zaprodání se výrobku, který i já, neškolený laik, v pečivu poznám a nechutná mi, přišlo mi to prostě líto. Kdyby mi tak nějaká mlékárna (třeba Tatra - miluju Farmářské máslo) nabídla podobnu spoupráci, chňapla bych po ní všema deseti. Jenže mlékárny moc dobře ví, že za prezentaci másla nikomu nic platit nemusí, protože každý, kdo nemá úplně ochrnuté chuťové pohárky, ten rozdíl mezi máslem a jeho náhražkmi prostě pozná. Ale bylo by příjemné, dostávat zadarmo bedny másla a vymýšlet s nimi sušenkové kreace.

Jsem zvědavá, jestli paní nějakou foodblogerku ochotnou ke spolupráci najde, tajně teda doufám, že ne, protože by to byl neklamný příznak toho, že se přemýšlení o jídle už pomalu mění a že ani za nabídku lákavé spolupráce a zviditelnění jména nejsou lidé schopni udělat vše. V což pevně věřím a stále fandím máslu!

Kdo má rád máslo, ať zvedne ruku!

Jde ti všechno do háje? Zakousni se do páje

20. února 2012 v 11:37 | Madla |  Sladké vábničky
Já vim, že jsem v minulém příspěvku slibovala recept na domácí bagety, ten bude, ale momentální psychická a fyzická nepohoda si žádá náplast ve formě něčeho jemného a sladkého, nejlépe s příchutí léta, abych zapomněla na tu hnusnou a otravnou zimu, která mi už leze na mozek.

Člověku stačí ke štěstí málo, ale stejně tak stačí jeden angažovaný pablb a kýbl bacilů, kteří se usadili na vás a malém Příšerákovi a moje nálada je stejná jako nálada u lumíka v chronické depresi. A zatímco jsem před časem po baráku poletovala jako endorfiny nadopovaná světluška, teď se jen ploužím bez energie a šťávy a připadám si jako atomová elektrárna ve Fukušimě. Takže beru do rukou sušenky, limetky a kondenzované slazené mlíko a začínám slastně vrnět při představě, že se za chvíli zakousnu do šťavnaté dobroty jménem Key lime pie.

Tuhle dobrotu jsem poprvé pekla už před notným časem jako narozeninový dárek pro švagrovou a tak omluvte technickou kvalitu fotek, současný limetkový páj si užívá své horké chvilky v mé poděděné třicet let staré Moře a tak vám budou muset stačit fotky tehdejšího posledního kousku. Kažpdopádně, nedejte se odradit nekvalitními fotkami (závada není na aše přijímači), je to fakt dobrota, sice od Amíků, ale jednoduchá jak facka, lehká a šťavnatá, tak se podívejte doma do zásob nebo vyrazte do nejbližší sámošky a kupte následující:

na sušenkový kropus:

125 g máslových sušenek (já použila kakaové Bebe)
tři až čtyři lžíce mléka (podle nasákavosti sušene)

na náplň:

tři žloutky
konzervu Salka (397 g)
šťávu vymačkanou z čtyř limet
dvě lžičky strouhané limetkové kůry (lze vynechat, protože bio limety asi jen tak neseženete)

Nejdřív si musíte podrtit nebo rozmixovat sušenky. Podle origoš receptu se k sušenkové drti přidává ještě cukr (třtinový nebo bílý) a máslo, mě však přijde sušenkový korpus dost sladký a mastný i bez dalšího přidaného cukru a tuku, takže k podrceným sušenkám přidám jen tři až čtyři lžíce mléka a prsty udělám drobenku. Tu natlačím do dortové rozevírací formy o průměru 20 cm, kterou jsem předtím vystlala kolečkem papíru na pečení. já mám ráda, když je sušenkový korpus pěkně křupavý, takže ho srčím na čtvrt hodinky až dvacet minut do trouby vyhřáté na 180 stupňů. Pak ho vyndám, nechám vychladnout při pokojové teplotě a strčím do mrazáku nebo do lednice (do mrazáku ho dávám, když spěchám :-)).

Zatím si udělám náplň - žloutky vyšlehám do pěny a postupně k nim přidávám po lžích Salko a limetkovou šťávu. Náplň bude hodně řídká, ale nbojte se, ono to ztuhne. Z mrazáku (nebo lednice) vytáhnu předpečený korpus, naliju na něj limetkový krém a šoupu do trouby vyhřáté na 180 stupňů tak na čtvrt hodinky až dvacet minut, záleží na tom, jak velkou máte formu. Pokud máte formu větší, pečte míň, náplň by neměla změnit brvu, měla by pořád zůstat světlá a ještě se pěkně třást. Ona pak vychladnutím ztuhne, nebojte se.



tenhle šťavnatý koláček je bomba, křupavý akorát tak sladký sušenkový podklad a krémová kyselkavá náplň báječně kontrastují. Miluju ho a asi brzo upeču podobně chuťově laděný cheesecake.


Key lime pie se klasicky podává ozdobený fůrou šlehačky, mě ale moc chutná jen tahle minimalistická verze.

Dejte zimě vale koláčkem s chutí léta!

A co se zbylými bílky? Strčte je do skleničky do mrazáku, pak si k nim nasyslete daší a upečte si třeba Pavlovu.

Jemná telecí paštika k namazání

18. února 2012 v 11:03 | Madla |  Malá sousta aneb předkrmy
Po svém prvím paštikovém pokusu, který se fakt povedl, zněl úkol jasně - vyrobit paštiku, která se dá mazat. Moc se mi do toho, přiznám se bez mučení, nechtělo. Paštiky jsem totiž jako dítko nepolíbené jejich domácí verzí nesnášela a dostat ke svačině gumovou housku z konzumu a krabičku Májky pro mě bylo větším peklem než třeba dělení beze zbytku :-) A taky nemám ráda játra - taky od dětství po jednom hororovém obědě ve školní jídelně, kdy se mě přísná a všemi neoblíbená paní učitelka snažila donutit sníst snad dušená játra v játrové omáčce, či jak tomu říkaly. Já si jen pamatuju na šílený smrad linoucí se z talíře a na následnou ostudu, když jsem po polknutí sousta, které mi učitelka natlačila do pusy, zareagovala tak, jak nikdo zřejmě nečekal (pro slabší povahy raději nepopisuju :-))

Ale protože můj drahý má paštiky rád a ta první paštika s brusinkami a pistáciemi chutnala dokonce i mě, obula jsem se do toho a vyzkoušela jsem paštiku podle alberťáckého magazínu, který se ke mně náhodou před Vánoci dostal. Provedla jsem pár malých změn a výsledek byl natolik úžasný, že jsem se stala obhájkyní a milovnicí paštik v jednom :-) v originále jsou použita játra kuřecí, já vyzkoušela obě varianty, abych se vrátila ke své původní, s telecími játry. Zdá se mi jemnější a chuntější.

Na dvě mističky o obsahu 250 ml budet potřebovat:

20 g másla
1 malou cibuli, nasekanou
2 stroužky česneku, nasekané
300 g telecích jater, čištěných a nakájených na kusy
60 ml whisky (v originále brandy)
125 g studeného másla, nakrájeého na kousky
60 ml smetany ke šlehání
sůl a čerstvě mletýpepř

1) Na pánvi rozpustíme 20 g másla, přidáme najemno nasekanou cibuli a na střednímplameni asi dvě mintuy smažíme. Přidáme česnek a smažíme ještě asi minutu. Nakonec přidáme játra a smažíme další minutu. Přilijeme whisky a necháme pět minut povařit.

2) Játrovou směs, studené máslo pokrájené na kostičky, smetau ke šlehání, sůl a pepř rozmixujemem dohladka.

3) Vzniklou směs přepasírujee přes jemné sítko a přendáme do dvou misek o objemu 250 ml.

4) Paštiku dáme minimálně na vě hodiny vychladit do lednice a poté ji můžeme ještě polít přepuštěným máslem a dát opět chladit. Podáváme nejlépe s domácí bagetou (recept bude záhy, až zdrvotní stav můj a staršího synka dovolí), kyselými okurkami, sušenými brusinkami neo olivami.


Pašika je nádherně jemná a hutná a já se vždycky divím, jak rychle zmizí. Moc dobrá je ve spojení se sušenými brusinkami a navíc v lednici po přelití přepuštěným máslem dost dlouho vydrží. Ideální spojenecv boji s dlouhou a nepříjemnou zimou.


Tak hajdy pro játra!

Tvarohové koláčky-bochánky plněné jablky a sypané mákem

12. února 2012 v 8:59 | Madla |  Sladké vábničky
Nedávno jsem si chtěla udělat radost a tak jsem poprosila svého drahého muže, aby mi v třeskutých mrazech koupil časopis FOOD. Těšila jsem se na teplé a sytivé recepty na zimu, jenže jsem si neuvědomila, že bude brzy 14. února a všechny časopisy tak monotematicky pojedou na sladké nechutně růžové vlně jménem Valetnýn. A taky že ano, únorový FOOD má tu nejrůžovější, nejsrdíčkovatější a nejkýčovitější obálku, že mi až naskočila husí kůže (já totiž růžovou fakt nemám ráda, ještěže mám dva kluky a nemusím řešit růžové dětské hadříky). A recepty? Celkem fajn, ale musím říct, že mi dost vadila neustálá snaha o odlehčení a "dietnost" jídla. Co to je probůh za blbost, odlehčovat v únoru, navíc tak šíleně ledovém, recepty, aby snad byly in v honbě za nějakým neustále hubnoucím ideálem. Je děsná zima a já chci jíst husté polévky, mám chuť na krémové smetanové omáčky, hutné paštiky a trošku tučnější maso a na dezerty tak čokoládové, že si až myslíte, že ukusujete temnou noc.

No, tak jsem se trošku vykecala, a teď zpátky k tématu. Valetnýn sice mnoha lidem připadá jako importovaný americký kýč podobný nafouklému plastovému Santa Clausovi, jen v růžovém a srdíčkovém napodobení. Říkám si, že to bychom mohli už rovnou slavit i Haloween, Den nezávislosti nebo zrušení otroctví, anebo do toho slavení hupnout opravdu zostra a slavit třeba i narozeniny Fidela Castra ... Jenže on je v tom Valentýn tak trošku nevinně, ačkoli z něj Amíci udělali děsný kýč a prodejní artikl numero uno, jedná se o záležitost křesťanskou, spjatou se starým Římem.

Podle legendy byl za časů císaře Cladudia II. pronásledován křesťanský kněz Valentýn stejně tak, jako ostatní křesťané. Jelikož ale šlo o učeného a váženého muže urozeného původu, tvrdí se, že jej vyslechl sám císař, a dokonce jej přemlouval, ať se zřekne své víry a zachrání si tak život. Valentýn však přesvědčoval císaře o opaku a vzdát se své víry odmítl. Existuje několik legend a v podstatě se ani neví přesný důvod zatčení a ani rok smrti svatého Valetnýna, jenž byl nakonec zřejmě sťat mečem a pře svou smrtí vykonal pár zázraků, každopdáně to byla zajímavá historická postava, která by se asi hodně divila, jaké růžové šíleství kolem své osoby rozpoutala.

Ale ať už svátek zamilovaných uznáváte a slavíte, nebo vás nechává zcela chladným, důvod k malé sladké oslavě lásky, ať vaší soukromé, nebo vašich bližních, nebo vás samotných, je přece každý den a není nic lepšího než svou lásku vyjádřit něčím malým a moc dobrým. Láska přeci prochází žaludkem. Takže valentýn nevalentýn, kýč nekýč, upečte si tyhle výtečné tvarohové koláčky-bochánky se šťavnatou náplní z jablek, sypané křupavým mákem a uděláte radost nejen tomu, komu tuhle dobrotu naservírujete (třeba romanticky ráno do postele :-)), ale i sobě.


Recept jsem převzala ze své snad nejoblíbenější kuchařky Chléb v hlavní roli, a aby fungoval, trošku jsem si jej upravila, změnila náplň a místo dvou velkých bochanů jsem dělal malé bochánky a tady vám ho předkládám v naprosto funkční verzi:

Na asi 12 kousků si připravte:

300 g polohrubé mouky
1 kypřicí prášek do pečiva
100 g měkkého tvarohu ve vaničce
50 g másla
12 g cukru (použila jsem třtinový)
8 lžic smetany ke šlehání

Na jablkovou náplň:

dvě jablka, oloupaná a nakrájená na kousky
lžička skořice
lžíce citronové šťávy
dvě lžíce třtinového cukru

Na potření a posyp:

1 rozšlehané vejce
nemletý mák na posypání

Troubu si přdehřejte na 180 stupňů.
V míse utřete tvaroh, máslo, smetanu a cukr, přidejte mouku s prdopečem a vytvořte hladké nelepivé těsto.
Tsto vyválejte na lehce pomoučeném válu na placku tlustou tak tři milimetry a pomocí např. skleničky vypichujte kolečka. Jejich okraje potřete studenou vodou a do jejich středu dejte malou lžičku jablkové náplně. Přikryjte kolečkem z těsta, spojte prsty a dejte na plech, vyložený papríem na pečení.

Náplň uděláte velice jednoduše - oloupaná a odjádřincovaná jablka nakrájíte na malé kousky, zakápnete lžící citronové šťávy, přisypeme skořici a třtinový cukr a zamícháte.

Potřete rozšlehaným vejcem a posypte mákem. Pečte čtvrt hodinky až dvacet minut do zezlátnutí povrchu.


Tyhle koláčky-bochánky jsou fakt božské - nadýchané tvarohové těsto s velice jemným náznakem sladkosti se šťavnatým jablečným středem voňavým skořicí a na povrchu křupavý mák. Nádhera.


Vždy, když něco upeču, dám pár kousků své skvělé tchyni jako malé poděkování za hlídání našeho takřka tříletého zbojníka a u těchle koláčků-bochánků se mi stala věc nevídaná, asi pět minut po podarování zvoní telefona v něm mi manželova maminka nadšeně sdělovala, jak jí tyhle bochánky strašivě chutnají :-) A to musím říct, že mě manželova maminka nikdy nechválí naplano, naopak je mým největším kritikem, a když jí něco moc nechutná, vůbec se neostýchá mi to říct. Ale tychle koláčky-bochánky byly fakt zatraceně dobré. Nejlepší byly ještě vlažné, ale moc dobré byly i druhý den (aby ale přežily do druhého dne, musela jsem jeden kousek tajně schovat) :-)


Náplň se dá samozřejmě různě obměňovat, v originál receptu je náplň višnová, ale teď je prostě čas na zpracování jablek a ty mi navíc do receptu s tvarohovým těstem prostě nejvíc sedí. Ale určitě by byla jako náplň skvělá i nějaká dobrá marmeláda, napadá mě třeba domácí rynglová s rozmarýnem a pomerančovou šťávou. Mňam, rozhodně je brzy zase udělám.

Pokud se bojíte, že se vám budou bochánky při pečení odchlipovat, potřete je po okrajích vodou a až pak přitiskněte druhé kolečko z těsta. voda krásně spojí svár a náplň vám vůbec nevyteče.

Srdíčko z máku jsem udělala tak, že jsem na každý bochánek přiložila malou vykrajovačku srdíčka a do ní jsem rovnou ze sáčku opatrně nasypala mák. Inteligentněji by to šlo pomocí šablony, mě se však nechtělo hrát si s nůžakmi a papírem, tak jsem an to šla takhle. A dopadlo to i tak pořád dost pěkně.

Tak co, dáte si?

Dobrou chuť a sladké dny vám přeje Madla.

A zakončíme to stylově, co vy na to?:


Hovězí po burgundsku i pro starou troubu :-)

6. února 2012 v 15:09 | Madla |  Maso hraje prim
Poslední dny je taková zima, že se jezevčíci lámou v zatáčkách a tak jediné, co mě donutí vystrčit nos z tepla domova, je představa pomalu dušeného hovězího, vydatně podlitého vínem, neboli notoricky známé boeuf Bourguignon. Tento tradiční francouzský pokrm jsem vždy dělávala podle výtečného receptu Šárky Škachové a jejího blogu, ale protože jsem nedávno narazila na tyto bezvadné stránky, kde byl mimo jiné uveden recept na hovězí po burgundsku pečené v troubě, musela jsem jej vyzkoušet, a protože to bylo úžasné, nedá mi to a musím se s receptem podělit. Udělala jsem malé úpravy jak v postupu, tak v surovinách (náhrada bujónu v kostce za domácí vývar - práškuju opravdu jen chodník před barákem a ne jídlo), přidala jsem na mrkvi a na cibulkách a před samotnou kuchyňskou úpravou jsem nezapomněla naložit maso do vína.

Každopádně, recept je to vynikající a takto pomalu dušené maso se opravdu do nynějšího počasí hodí nejvíce. Originál receptu najdete zde, můj upravený recept je tady:

800 g předního hovězího masa (mělo by být trošku lepší než na guláš)
3 pěkné mrkve
1 cibuli
3 bobkové listy (pokud máte čerstvé jako já, je to nesporná výhra)
3 snítky čerstvého tymiánu (v nouzi poslouží lžíce sušeného)
5 kuliček celého černého pepře
2 hřebíčky
1 lžíci mouky (používám celozrnnou)
1/2 l burgundského vína (když není, používám Merlot)
1/2 litru silného domácího vývaru (použila jsem vepřový)
sůl, pepř
6 velkých stroužků česneku


150 g slaniny (já použila domácí uzené)
150 g malých žampionů
150 g malých cibulek
3 lžíce olivového olje


Maso nakrájíme na silnější kostky, nakrájíme i mrkve a cibuli. Do velké mísy dáme maso s cibulí a mrkví, přidáme bobkový list, celý pepř, hřebíček a snítky tymiánu.

Přelijeme vínem a necháme minimálně tři hodiny a maximálně dvanáct hodin v chladu marinovat. Poté scedíme maso (víno nevyléváme!), mrkve a cibuli. Do velkého hrnce (který můžeme dát do trouby) nalijeme tři lžíce olivového olje, nasypeme maso a necháme zatáhnout. Přidáme mrkev a cibuli zcezenou z vína a necháme čtvrt hodinky podusit. Zaprášíme lžící mouky (použila jsem celozrnnou pšeničnou). Zalijeme vínem a bujónem a přidáme celé oloupané stroužky česneku. Uvedeme do varu a pak dáme do trouby vyhřáté na 200 stupňů, kde pečeme dvě hodiny.
Po dvou hodinách je maso nádherně měkké a z trouby se line nevídaná vůně, která srocuje pod vašimi okny hladové a mlsné davy.
Ale ještě nekončíme. K ruce si vezmeme pánev, na ní vyškvaříme společně s malými cibulkami a půkami žampionů slaninu nebo kvalitní uzené. Já použila naše úžasné domácí uzené, v němž hrál hlavní roli strýcův pašík, tchánovo bukové dřevo a naše již více než půlstoletí fungující udírna.


Cibulky, slaninu a žampiony můžeme přimíchat rovnou do hrnce k masu, nebo je přidáme k masu až na talíři a můžeme se pustit do jídla. Odměnou vám bude měkké, na nitky se rozpadající masíčko, plovoucí v husté šťávě z červeného vína pro kterou byste zabíjeli. podléváme se nejlépe stejným jídlem, kterým jsme podlévali i maso a přikusujeme křupavou bagetku, nebo můžeme výsledný porkm jíst netradičně s bramborovou kaší. tak to nejlépe chutná nám doma.


Tohle je jedno z nejúžasnějších a nejvoňavějších jídel jaké znám. Výtečné je samozřejmě hned po uvaření, ale ještě báječnější je ohřáté další den (a podle mě je vůbec nejlepší třetí den, takže si ho udělejte pořádnou kopu, protože nám do třetího dne zpravdila nevydrží :-))


Já u tohoto jídla využívám šetrný proud, o půl jedné odpoledne šoupnu vše do trouby a o půl třetí vytáhnu báječně voňavý skvost. Tak se do něj pusťte taky!

Jaké jídlo vám udělá v těchle mrazech největší radost? (A neříkejte, že to, které si nemusíte sami uvařit :-))

Poskytněte dobrému masu koupel v dobrém víně, krásně se vám za vaši péči odmění. Pokud máte rádi víno, vyzkoušejte třeba lehce ovíněná kuřecí stehna s pečeným česnekem, jednoduchého králíka na víně a dobromysli nebo červeným vínem opilou kýtu špikovanou česnekem.

Tak dobrou chuť!