Duben 2012

100 000 a soutěž o řízek

28. dubna 2012 v 21:57 | Madla |  Zajímavosti
A je to tady! Magická hranice byla překonána. Kostky jsou vrženy. Haniball překonal Alpy. A počitadlo na mém blogu ohlásilo sto tisíc návštěv. A díky za to patří vám náhodným, občasným a hlavně mým pravidelným čtenářům, kteří mě nevědomky posilujete v tvořivé a kulinární části mého Já, která tu na volné scéně internetu docela svobodně exhibuje výsledky svých kuchyňských experimentů.
Takže ještě jednou díky všem! (Nastává malá děkovačka jako při Oscarech, akorát že tady se nemusím bát, že mé emocionální výlevy přehluší hudba :-)) Hlavně teda děkuju těm, kteří píší pod články své komentáře, protože jen tak se můžu posunout dál a někdy se v komentářích dozvím o nějaké dobré obměně prezentovaného jídla. Dál děkuju samozřejmě svým strávníkům, kteří ochotně (někdy méně, někdy více) konzumují mé výtvory, manželovi za jeho trpělivost s jeho občas zarputilou (například při hledání té dokonale vypečené bagety) chotí, manželově mamince za její vždy konstruktivní kritiku, která mě sice občas shodí dolů z obláčku, o to víc si pak ale vážím její pochvaly. Ale největší dík patří vám, čtenářům, ke kterým však nepatří členové mé rodiny (malé povzdechnutí). Díky a ještě jednou díky.

A do třetice díky osobě, která možná ani neví, ale vlastně za všechno tak trošku může. Paní Šárka Škachová a její bábovková soutěž u mě zažehly plamínek zvědavosti, jestli to zvládnu taky ... psát si blog o svých kuchařských pokusech a nejen o nich, fotit jídlo a tak má kulinární vášeň nabrala plných otáček. Začala jsem navštěvovat různé foodblogy a teď mám opačný problém než mé kamarádky, které řeší, co zase uvařit, když já nevím, co dřív vyzkoušet :-)

Chtělo by to na oslavu buď bouchnout nějaké bublinky (ty já vzhledem k doslovné roli živitelky však nemůžu) nebo si ukrojit alespoň pořádný kus dortu. Nic, žádná taková klišé nebudou. Jednak jsem po proběhlých Velikonocích uberánkovaná, uperníčkovaná a umazancovaná k smrti, jednak jsem během dvou velikonočních týdnů pekla čtyři dorty a nepočítaně koláčů a buchet pro své blízké, takže sladké nechci pár dní ani vidět. (Dobře kecám, můžu ho kdykoliv, ale svatosvatě slibuju, že žádný dort v následujících dvou týdnech už dělat nebudu :-))

Takže o důstojné zakončení děkovného proslovu se postará soutěž. A ne ledajaká. Jsme Češi a v naší kulinární tradici je řízek zakotven stejně nevyhnutelně jako upnuté kalhoty na zadku rokentrolového Elvise.
A tak vám nabízím malou soutěž o řízkovou kuchařku. Napište mi do komentářů svůj nejoblíbenější recept na řízek (klidně to nemusí být klasika, může to být řízek z mletého masa, ze zeleniny, vajec nebo sýra, nemusí být nutně jen smažený, klidně může být pečený či dušený), a já pak vylosuji šťastného výherce, jemuž pošlu tuto kuchařku.


A vylosovaný recept samozřejmě uvařím a zde na blogu vystavím.

Takže co? Zúčastníte se? Vy, vy a vy? A vy taky, vidím vám to na očích ...

Já ve svém oku zamačkávám malou slzu dojetí a moc vám děkuju, že mi tu tolerujete můj kulinářský nudismus.

A na úplný závěr malé odhalení ... tramtarará ... tak tohle jsem já ...



Zklamání? (Moc mladá, moc malá, málo hezká, málo blonďatá ...- nic, trhněte si pantoflem a já jdu něco uvařit :-))

Treska v křupavé ořechovo-makové krustě

20. dubna 2012 v 20:33 | Madla |  Rybky nejen mořské
Už je to dlouho, předlouho, co jsem na blog vložila nějaký rybí recept. A přitom jsou u nás doma ryby pravidelnými návštěvníky. Nejradši mám samozřejmě ryby čerstvé, takový pstroužek, který se ještě před hodinkou čile mrskal v sádce u nedalekého rybníka, to je ta pravá dobrota, v níž byste pach rybiny horko těžko hledali. Jenže v zimních měsících se na rybníku bruslilo a prodej ryb byl samozřejmě zrušen. Rybárnu na našem malém městečku nemáme, takže jsem musela pravidelné týdenní výlovy (rybu míváme vždy v pátek, ale často i v jiný den, u nás není neobvyklé si rybu dopřát dvakrát či třikrát do týdne) mrazáku v různých super-, hyper-. Při výběru mražených ryb čtu vždy pečlivě etikety, abych náhodou nekoupila takové ty lisované kostky z bůh ví jakých odřezků, nebo aby mi pak po rozmražení neplaval tenounký plátek rybky v půllitru vody. Teď už se sice prodej ryb na blízkém rybníku zase pěkně rozjel, ale já se s vámi podělím o svou rychlou verzi tresky v křupavé ořechovo-makové vrstvě.

Pro čtyři osoby budete potřebovat:

4 plátky rozmražené tresky
sůl a pepř
4 lžíce máku
1/2 hrnku vlašských ořechů
80 g másla pokojové teploty
1 lžičku soli

Nejprve si umeleme či rozmixujeme ořechy. Nemusí být úplně najemno, klidně můžou zůstat hrubší kousky. Drcené ořechy si nasypeme do misky, přidáme mák a přisypeme sůl. Promícháme. Máslo si necháme povolit při pokojové teplotě, nebo ho na chvíli šoupneme do mikrovlnky. Povolené máslo přidáme k ořechové směsi a pomocí prstů zpracujeme na takovou mokřejší drobenku.
Plátky tresky osušíme papírovou utěrkou, z každé strany zlehka osolíme a opepříme a opatleme ořechovou krustou. Vložíme na plech vystralný papírem na pečení a popatelem i druhou stranu. Dobře to jde takovou tou gumovou stěrkou.
Vložíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů a pečeme čtvrt hodinky až dvacet minut do doby, až obal zpevní a zezlátne. Vyjmeme z trouby, necháme chviličku na plechu a pak můžeme servírovat.


U nás se podávalo s vařeným bramborem a gratinovaným celerem. Vážně dobrá kombinace, taková podzimní. No, třeba ještě máte schované nějaké vlašáky, kterým by už slušelo spotřebování. A jestli ne, stejně to vyzkoušejte, je to rychlé a moc dobré. Ořechová krusta vonící máslem ozvláštní i obyčejný kousek někdy trošku nudné ryby.


Zdá se vám to jako šílená kombinace? Ryba, mák a ořechy ... tím spíš to vyzkoušejte a určitě budete mile překvapeni.

Momentálně funguju v módu totálního nestíhání, vaříma peču sice ostošest i ostosedm, ale nějak nestíhám psát články o všech napečených a navařených dobrotách - tak malá ochutnávka toho, nač se můžete těšit. Vrhla jsem se na cupcakes, které mě naprosto pohltily, současně pečuju už o tři kvásky (a momentálně k tomuto článku přikusuju kváskovou bagetu), chystám pro vás hodnotnou soutěž, peču dorty, vařím, peču, samžím, zapékám, blbnu, šílím, hraju si, proklínám se, padám na ústa, zvedám se, směju se, nestíhám ... a tak dále.

Však si počkejte :-)

Nešlapejte na zebru

16. dubna 2012 v 8:18 | Madla |  Cheesecaky, tvarohové dorty a nepečené dorty
Ne na tu, namalovanou na silnici, nebo na oblíbeného lichokopytníka v pruhovaném pyžamu, ale na výtečnou a pěkně hutnou zebru tvarohovou. Tvarohová zebra je skvělá chuťově a navíc je velice elegantní. Je to vyloženě slavnostní moučník, už jsem ho pekla několikrát a vždy měl veliký úspěch. Zebra vypadá nenápadně, ale jakmile do ní zakrojíte a zebra ukáže svá bílohnědá žebra, malí i velcí udělají obdivné "Jé!" a vy budete za mistra kuchyně.

Jelikož nejmladší dítko raději místo spánku pimpá pracičkama do hraček zavěšených na hrazdičce, nebudu pokoušet jeho dobrou náladu, budu šetřit řečmi a hned vám zebru představím.


Inspiraci jsem čerpala tady, ale jak už to u mě chodí, zebru jsem si "ozdravila" přidáním celozrnné špaldové mouky do těsta, místo Hery jsem dala voňavé české máslo a také suroviny na tvarohovou náplň jsem si přizpůsobila. A výsledek je opravdu báječný. Tady je:

na křehké těsto:

100 g másla (ne Heru fakt ne, jen máslo dodá těstu správnou voňavou chuť)
100 g moučkového cukru
1 vejce
100 g celozrnné špaldové mouky (nebo celozrnné pšeničné)
150 g hladké bílé mouky

na tvarohovou náplň:

3 měkké tvarohy ve vaničce
1 zakysanou smetanu
2 vejce
100 g moučkového cukru
40 g vanilkového cukru (nejlepší je samozřejmě domácí)
60 g kukuřičného škrobu (např. Gustin)
3 polévkové lžíce kvalitního kakaa

Rozpis ingrediencí je počítán formu o průměru dvacet centimetrů. takže pokud máte formu větší, přidejte klidně vaničku tvarohu navíc a prostě si ingredience znásobte.

Máslo si nechte povlit bu´d při pokojové teplotě, nebo jej nehcte chvíli prohřát v mikrovlnce. Nemělo by být úplně tekuté, ale tuhé taky ne. Prostě změklé máslo, no. Změklé máslo seškrábněte do mísy, přidejte k němu cukr, vyklepněte vajíčko a nasypejte oba druhy mouky. Vařečkou (já al enejradši prsty, strašně ráda se dotýkám těsta aužívám si, když se z těch pár surovin stává pěkné a pružné těsto) rychle uhněťte nepříliš lepivé těsto. To dejte buď na půl hodinky do lednice, pokud ale spěcháte (já mám pocit, že spěchám pořád), tak se nebojte hroudu těsta zabalit do igelitové fólie a ubytovat na pět minut v mrazáku.
Vychlazené těsto namačkejte (opět nejlépe prsty) do dortové formy o průměru dvacet centimetrů a to tak, aby bylo těsto i pěkně po stranách formy.

Na náplň si vemte fakt velikou mísu, vyklopte do ní tvarohy, zakysanku, rozklepněte vajíčka, nasypejte moučkový ai vanilkový cukr a promíchejte. Pak přes síto přesijte kukuřičný škrob a opravdu pořádně promíchejte.

A teď to přijde, milé pekařky amilí pekaři, náplň si rozdělte na dva zrhuba stejné díly, druhý díl překydněte do jiné misky, přisypte k němu tři lžíce kakaa a pořádně promíchejte.

A teď si vemte dvě lžíce, jednu zastrčte do bílé tvarohové hmoty, druhou pak do hmoty kakaové a na připravený korpus z máslového těsta klaďte střídavě kopeček z jedné lžíce bílého tvarohového krému, na něj dejte kopeček lžíce z kakového krému a tak pokračujte až do spotřebování obou krémů. Pokud se vám ve středu formy dělá kopec, klidně s formou trošku zatřeste, náplň si sedne a pěkně se rozprostře.

Až bude hotovo, vražte tu nádheru do trouby vyhřáté na 200 stupňů (jo, fakt na tak moc, tvarohová hmota potřebuje pořádný fajrunk na propečení) a pečte třičtvrtě hodiny až hodinu. Mě většinou stačila ta třičtvrtě hodina, ale každá trouba peče jinak, milý Watsone.

Moučník se bude po upečení ve středu ještě trošku třást, ale jakmile ztuhne, tak se zpevní, nebojte se!


Jen to chladnutí trvá krásné zebře fakt dost dlouho, nechte ji chladnout minimálně šest hodin, ale raději přes noc.


Pokud máte rádi tvaroh, budete v sedmém nebi. Ale to budete i tak, to vám garantuju. Koho by neomámil křehký máslový korpus (proč se asi říká máslový a ne Herový?) plný nadýchaného, šťavnatého a jemně sladkého tvarohu. Pro mě osobně je tahle zebra prostě ta nejlepší.

Tak ji vyzkoušejte a dejte vědět, jestli se náhodou třeba nepletu.


Tak dobrou chuť!

Dáte si Pikachu a nebo Focacciu?

10. dubna 2012 v 11:13 | Madla |  Slané potěšení
Po sladkých Velikonocích, které jsem strávila ve snaze ukrýt před dítěčí pozorností množství nekvalitních čokoládových a hlavně pseudočokoládových figurek roztodivných tvarů a velikostí, je načase spavit si chuť něčím slaným, jednoduchým a skvělým.


Focaccia splňuje všechna tato kritéria a je tak snadná, že ji zvládne skoro samo i tříleté dítko. Nevěříte? Recept, postup i fotografie jsou toho důkazem.


Na dvě velké placky nebo na zhruba osm placek ve velikosti malé ženské dlaně (já mám dlaně malé jako šimpanzí mládě, takže pokud vám příroda nadělila velké lopaty, budete mít placek přirozeně míň) budete potřebovat:

500 g hladké bílé mouky
0,5 lžičky cukru
25 g čerstvého droždí
300 ml vlažné vody
1,5 lžičky soli
0,5 lžičky cukru

Na potření:

olivový olej

Na pokladení a posypání:

olivy
rozmarýn (nejlíp čerstvý, ale když bude sušený nebude to žádná trága)

Do většího hrnku nebo menší misky (tady už na dlaních nezáleží, je to čistě otázka volby) rozdrobte droždí, přilijte trošku vlažné vody, přisypte 0,5 lžičky cukru a lžíci hladké mouky. promíchejte, aby vám vznikla jemná kašička. Kašičku-kvásek dejte na teplé místo na čtvrt hodinky. Pokud máte čerstvé droždí, měl by kvásek pěkně vzejít a nabobtnat. Pokud nemáte čerstvé droždí, máte smůlu, zanadávejte si a jděte do obchodu pro další. A postup opakujte.
Do velké mísy si prosijte zbytek mouky, přilijte vodu a nakynutý kvásek. Vše pořádně vařečkou (a pak třeba rukama - tuhle část hnětení si užívám) propracujte, až vám vznikne hladké těsto, které se nelepí na dno a boky nádoby. Pokud těsto lepí, přisypte trošku mouky.

Propracované těsto (pokud jej hnětete spolu s dítětem předpředškolního věku), dejte mísu s těstem na zem, ať se vám pak líp zametá binec) přikryjte čistou utěrkou nebo igelitovou fólií a dejte na hodinku kynout na teplé místo. Při kynutí zabraňujte dítěti, aby do těsta neustále dloubalo prstíkem ...

Z vykynutého těsta vypracujte buď dva velké bochánky, nebo si ušoulejte tlustého hada a nožem odkrajujte kousky, které dáte na plech pokrytý pečícícm papírem. A pak instruujte prácelačné dítko, aby placku těsto zploštilo (prostě, aby do něj pláclo rukou). Dítko, užírající olivy, dále poproste, aby vtlačilo do vzniklého plackoidu olivy. Poté tyto podivné tvary poklaďte rozmraýnem a pokapejte olivovým olejem.
Předehřejte troubu na 220 stupňů a frkněte je do trouby. Z bezpečné vzdálenosti pak se zatajeným dechem sledujte, jak se placky krásně nafukují a olivy z nich vyskakují jako malí námořníci z potápějící se lodi.


Nechte aspoň trošku vychladnout apusťte se do nich.


Odměnou vám bude sice ušpiněné, leč šťastné dítě a hlavně křupavá a vláčná dobrota se spoustou vzduchových bublin.


Tak dobrou chuť a pamatujte, že kdo si hraje, nezlobí ...

Sladké Velikonoce

6. dubna 2012 v 13:47 | Madla |  Sladké vábničky
Já vím, já vím, slíbila jsem rajskou omáčku, když už jsem konečně stvořila ty knedlíky, tak ať je máte v čem omočit, ale Velikonoce už nám dejchaj na záda (i když podle venkovních teplot to vypadá, že bysme se měli pomalu chystat spíš na vánoční pečení)a já jsem pekla, až mi skoro za patama hořelo, takže se s vámi musím prostě podlěit o své voňavé výsledky.

První jsem se vrhla na mazanec. Loni ten můj totiž nebyl vůbec dokonalý. Chutově byl skvělý, to jako jó, o tom žádná, ale vizuálně připomínal spíš létající talíř. Prostě to byla necelé tři centimetry tlustá placka. Takže letos jsem se vrhla na mazanec podle Lucie, trošku si ho ozdravila přidáním špaldové mouky a třtinového cukru (abych měla pocit, že si toho předvelikonočního mlsání užívám uvědoměle) a do těsta jsem místo rozinek přidala báječně nakyslé brusinky. A bylo to úžasné!

Kus mazance jsem opět dala tchyni jako poděkování za hlídání naší akční ratolesti a byla jsem obdařena takovou chválu, že jsem se ani nestačila červenat. Tenhle mazanec krásně voní máslem a svou chutí a vláčností připomíná spíše biskupský chlebíček. Je úžasný. Tady je Luciin vzor a tady máte mou variantu.

200 ml mléka
60 g cukru muscovado
60 g cukru domácího vanilkového cukru
30 g droždí
300 g polohrubé mouky
200 g hladké celozrnné špaldové mouky
špetka soli
3 žloutky
kůra z jednoho citrónu
50 g brusinek
50 g plátkovaných mandlí
120 g rozpuštěného másla (nesmí být ještě horké)
vejce na potření

Z části vlažného mléka, lžičky cukru, dvou lžiček hladké mouky a droždí si uděláme kvásek a necháme ho na teplém místě vzejít. Do mísy si prosijeme obě mouky,které osolíme špetkou soli. Přilijeme vzešlý kvásek, tři žloutky a zbytek mléka. Přisypeme oba druhy cukru, muscovado (dodá krásnou hnědou barvu a karamelovou chuť) a domácí vanilkový cukr (o chuti tu snad mlvuit nemusím :-)) , citrónovou kůru, brusinky a plátky mandlí a opatrně vařečkou propracujeme. Přilijeme rozpuštěné vlažné máslo a vypracujeme tužší těsto, které necháme asi hodinu kynout na teplém místě. Nakynuté těsto znovu propracujeme a zformujeme z něj bochánek, který dáme na plech vyložený pečícím papírem ještě další půlhodinu kynout. Mazanec potřeme rozšlehaným vejcem, střed nařízneme do kříže a pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů asi deset minut, poté snížíme teplotu na 160 stupňů a dopečeme ještě půl hodiny. Pokud začíná mazanec hodně hnědnout, přikryjeme jeho povrch alobalem.


Je dokonalý! Křehký, jemný, vláčný, máslem vonící. Doufám, že nikoho nenapadne tam cpát místo másla Heru, použijte pěkně to nejvkvalitnější a nejlepší máslo jaké seženete, vanilkový cukr jedině domácí (žádné fialové hnusy s etylvanilinem prosím). Díky špaldové mouce a třtinovému cukru je sice výrazně hnědší, ale cukr muscovadu mu dodá mazanci příjemný karamelový podtón a špaldová mouka zase jemnou oříškovou příchuť. O křupavých mandlích asi netřeba dlouho povídat, a že se brusinky postaraly svou nakyslostí o příjemné vyvážení chuti, to je snad jasné.


Ani jsem netušila, že se po něm tak zapráší. Ačkoli ho byl fakt pořádný kus, mizel neskutečně rychle a já jen koukala, jak si manžel chodí pořád pořád ukrajovat a jak bych ho mohla vystopovat jen podle máslem a mandlemi vonících drobečků.


Rozhodně si ho udělejte a třeba ještě dnes! A aby nebyl zase až tak strašně zdravý, namažte si ho trošku poctivým českým máslem. Džemy ani marmelády netřeba, chutná opravdu skvěle jen s lehkou máslovou pokrývkou.


Mazanec byl byl zbaštěn za neuvěřitelné dva dny a já měla zase neodolatelnou chuť stvořit něco tematického. I vzpomněla jsem si na prastarou keramickou formu beránka, která obložená silnou vrstvou prachu odpočívá na půdě. I vyslala jsem svého drahého, aby formu donesl, pěkně ji umyla a začala vymýšlet, jakýmže těstem ji naplním. Tu jsem svým slovanským bokem zavadila o mrazák a v hlavě se mi rozsvítila varovná kontrolka. Bílky, blikalo tam, v mrazáku mám nasysleno spoustu bílků! I nadešel jejich čas. Čas zúčtování bílků, čas superbílkového beránka. Pro recept a inspiraci jsem si zašla sem a beránka jsem obměnila tak, že jsem do bílkového těsta přidala své oblíbené brusinky a slunečnicová semínka.

Takže jestli jste pilní a křečkujete si bílky do zásoby, na makronky si ještě netroufáte a Pavlovy máte stejně jako já už plné zuby (protože ji na přání lačných pečete prostě furt), pusťe se do tohohle bílkového beránka.

Na těsto si nachystejte:

7 bílků
špetku soli
160 g moučkového cukru
160 g hladké mouky
70 g rozpuštěného másla
slunečnicová semínka
sušené brusinky

Z bílků a soli ušleháme sníh. Po malých dávkách přisypáváme cukr a ušleháme dotuha.
Vařečkou zlehka vmícháme mouku s vlažným máslem a brusinky se slunečnicovými semínky.
Těsto urovnáme do vymazané a vysypané formy a asi hodinu pečeme na 180 stupňů.



Beránek nádherně voněl a vypadal moc hezky i bez zdobení. Pohled zezadu:


Já jsem však měla rozmražené ještě čtyři bílky, takže jsem je ušlehala se špetkou soli, po částech jsem přidala 240 g cukru krupice a došlehala dotuha. A pak jsem bílkem nahatého beránka pěkně opatlala a vrazila ho do trouby vyhřáté na 100 stupňů ještě na hodinu dosušit, aby mu bílkový kabátek pěkně zatuhl.


A pak jsem jen citronovou polevou (citronová šťáva + moučkový cukr) přilepila oči z lenitek a pusu z brusinky).
A na světě byl superbílkový beránek.
A byl skvělý - jemný a vláčný, tak akorát sladký, prostě dobrota. Pokud budete svého beránka taky upgradeovat tímto způsobem, nezapomeňte jej zdobit přímo na plechu vystlaném pečícím papírem, protože jinak by se vám beránek dost špatně transportoval do trouby.


Když jsem hotového beránka dala na stůl, ani jsem netušila, s jakým nelíčeným obdivem se setká. Naše tříletá ratolest po poobědovém posilujícím spánku spatřila beránka a po zavýsknutí: "Jé, beránek!", začala vykládat, že půjde s beránkem na pastvu, bude mu nosti travičku a bude se s ním kamarádit. A v nestřeženém okamžiku ulouplo dítko kousek bílkové polevy a začalo beránka hladit po holých zádíčkách ... A když jsem mu chtěla milého beránka nabídnout coby krmi ke svačině, hned jsem vypadala jako Herodes, který mu chce zaříznout jeho nového nejlepšího kamaráda.
Nakonec se "porážka" beránka přeci jen uskutečnila a dnes z milého superbílkáče zbyl poslední kousek. A já jdu péct dalšího. Co bych pro rozzářené dětské oči a nelíčenou radost neudělala ...

Sladké Velikonoce Vám všem a dámám všeho věku co nejméně bolavých sedacích partií.