Květen 2012

Krémové risotto s bílým chřestem a hráškem

30. května 2012 v 17:32 | Madla |  Rýžové a těstovinové variace
Miluju risotto. Ne takové to rizoto známé ze školních jídlen, ve kterém byly neidentifikovatelné kousky masa, rozvařená zelenina, s nezbytným eidamovým posypem, doplněné (snad kvůli vitamínům či nevím proč) kyselou okurkou. A kupodivu v mém okolí je spousta lidí, kteří právě takovéhle rizoto rádi mají. Můj manžel k nim však nepatří. Bohudíky. Krátce po svatbě mi vyjmenoval hrozivý seznam jídel, která nejí a já se zděsila, co budu vlastně vařit. Po počátečním neustálém vyptávání, jestli teda jí tohle a tamto, jsem se na to vybodla a začala jsem vařit a péct to, co chutná mě.

A světe div se, od té doby mému drahému chutnají tvarohové a jogurtové dezerty, bílé smetanové omáčky, těstoviny, ovesných vloček sní nevědomky víc, než celá běžná mužská populace ve středně velkém českém městě, a světe div se, taky miluje risotto, i když rýže patřila do jedné z položek jeho "tak tohle fakt nejím".

Stačilo, abych jednou připravila hebké a nadýchané houbové risotto a od té doby je rýže Arborio na nákupním seznamu pravidelnou položkou. A protože teď končí sezóna chřestu a my si chřestu dosyta užili (i když jen toho bílého, fňuk, zelený jsem prostě nesehnala ... Teda jo, sehnala bych, minulý týden jsem ho zahlédla v tescu, ale po mém počátečním radostném výkřiku následovalo rozladění, když jsem zjistila, že jsou stonky chřestu totálně zvadlé a gumové a naprosto nezlomitelné). Zítra jdu sehnat ještě nějaký chřest a pokud seženu zelený, rozloučím se s ním v podobě tohoto úžasného koláče z Vandina blogu crustycorner. Tenhle blog je perfektní, fakt. Nádherné fotky, srozumitelně a jednoduše napsané recepty, vše psané s velkou mírou nadsázky a sebeironie. Není den, kdy bych na Vandiny stránky nezavítala a nenechala si zalít pusu slinami nad jejími božskými výtvory. Chystám se na její citronovo-tymiánové sušenky, až se trošku ochladí, hned je spáchám!

Tak ale zpět k risottu, pro čtyři osoby (nebo tři hodně hladové) si nachystejte:

25 g másla
šplíchanec olivového oleje
1 menší cibuli, nadrobno nakrájenou
tři stroužky čenseku, nahrubo posekaného
6 hrstí rýže Arborio
1,5 dl suchého bílého vína (používám Veltlínské zelené)
1 l kvalitního kuřecího vývaru (já použila krůtí)
asi 150 g bílého chřestu, pokrájeného na kousky
půl hrnku čerstvého hrášku
100 g studeného másla, nakrájeného na kostičky
dvě velké hrsti parmezánu (+ libovolný počet hrstí na posypání)

25 g másla a šplíchanec olivového oleje (ten oliváč zabrání přepálení másla) dejte do hrnce, nechte rozpustit a pak do hrnce nasypte nakrájenou cibuli a čensek. Smažte do zlatova. Pak zasypejte rýží a tu chviličku také osmažte spolu s česnekem a cibulí. Rýži poté zalijte vínem a pořád opatrně promíchávejte. Až víno sákne do rýže, přilijte k rýži naběračku horkého! vývaru. A promíchejte. Od risotta není radno se příliš vzdalovat, na necelou půlhodinku vás fakt potřebuje, ale ta péče se vám vrátí, to si pište. Vždy, když je vývar vsáklý do rýže a za vařečkou zůstává cestička, nalijte do rýže další vývar. Rýže si ho bude pomalu upíjet a nacucávat se jím až se všechna zrnka změní v baculaté nacucané peřinky plné chuti. Od okamžiku prvního podlévání by měla být rýže za zhruba 18 minut hotová. Zhruba po pěti minutách od prvního podlití přidejte do jemně bublajícího vývaru (měl by být horký, aby vám nezkrátil dobu varu) pokrájený (a oloupaný) bílý chřest a hrášek. A pokračujte v podlévání vývarem. Průběžně ochtunávejte rýži. Pokud je ještě tvrdá, přilijte zase vývar, promíchejte apokračujte, dokud nebude krásně vláčká a měkká. Pak ji odstavte ze zdroje tepla, zamíchetje do ní kostičky vychlazeného másla a zasypte dvěma hrstěmi najemno nastrouhaného parmezánu. Přiklopte pokličkou a nechte pět minut odpočinout. Poté servírujte na nahřátých talířích.


Můžete srvírovat s parmezánovými chipsy jako Vanda (ty se ale u nás s prominutím sežraly spolu s bramborovo-hráškovou chřestovou polévkou.


My si vystačily s obligátním parmezánovým popraškem.


Jednoduché, krémové, úžasné.

Pokud budete mít víc štěstí než já (nebo bydlíte někde, kde nejsou farmářské trhy jen úžasným snem rezonujícím ve vaší hlavě) a narazíte na zelený chřest, vyzkoušejte tohle dvouchřestové risotto.

Tak dobrou chuť a chřestu zdar!

Polévka z bílého chřestu, hrášku a brambor

27. května 2012 v 9:10 | Madla |  Z polévkové mísy
Poslední dobou to se mnou a vkládáním nových článků do blogu vypadá bídně. Tak nějak mě dvě malé děti, péče o domácnost a neustálé vaření dokáží vyšťavit víc, než bych chtěla. Každodenní vaření pro rodinu, plus navíc vaření a mixování domácích masozeleninových příkrmů a ovocných přesnídávek pro nejmenšího strávníka pak způsobují, že stojím celé dny u plotny nebo s dětmi běhám po nákupech, a když proběhne nějaká změna, je to spíš k horšímu, jako teď, kdy mě úplně přestalo poslouchat rameno. Takže v průběhu týdne sem budu vkládat jen recepty, které zvládne připravit i jednoruký :-) (navíc s jednou nešikovnější rukou).

Dnes zabiju dvě mouchy jednou rukou, teda jednou ranou, protože sem konečně přihodím svou současně nejoblíbenější polévku - zeleninový krém z bílého chřestu, hrášku a brambor. Letos jsem sice žádný chřestový recept ještě nepřidala, ale doma čile chřestíme, od risotta, italské klasiky s prosciuttem a pramezánem nebo chřestu podle jamieho se vracím i k chřestu s holandskou nebo chřestu na másle s orpaženou strouhankou. Chřestu prostě není nikdy dost. A jestli jste taky správní chřestomilové a je vám líto vyhodit šlupky a odlomky chřestu, uvařte si tuhle výbornou polévku.

Na litr polévky budete potřebovat.

odlomené konce a oloupané slupky chřestu z půlkilového balení (asi 200 g)
2 větší brambory
hrníček (250 ml) zeleného hrášku
650 ml vody
1 lžíce soli

Celý chřest důkladně omyjeme. Z chřestu odlomíme spodní konce a chřest oloupeme. (Uznávám, pokud máte k dispozici jen levou ruku, s tímhle krokem vám někdo bude muset pomoct, ale zbytek zvládnete i jako jednoruký bandita, to vám garantuju). Včetně těch odlomených konců. Oloupaný chřest použijeme na něco jiného. Odlomené konce a slupky dáme do hrnce, přidáme dvě větší oloupané a na kostky nakrájené brambroy, lžíci soli a vodu. Vaříme deset minut. Poté přidáme hrášek a vaříme ještě pět minut.
necháme mírně vychladnout a z polévky sítkem vyberemem slupky z chřestu. A zbytek rozmixujeme. Dochutíme ještě solí a čerstvě mletým pepřeme. A můžeme podávat.


Třeba jen tak minimalisticky samotné, nebo poprášené hrstkou parmezánu.


A nebo s pramezánovými chipsy.


Parmezánové chipsy vyrobíme jednoduše. najmeno nastrouháme parmezán, malé hromádky parmezánu dáme na pečicí papír a šoupneme na chvíli do trouby vyhřáté na 200 stupňů. parmezán zezltáne a dostane bezvadnou kouřovou příchuť.


A moje nejoblíbenější úprava je s ančovičkami. jednoduše do polévky přidám dvě až tři mrňavá filátka pikantních ančoviček a pak si jen vychutnávám jemnou chuť polévky skombinovanou s výraznou chutí slaných ančoviček.



Mňám!


Tož dobrou chuť!

Voňavé telecí podle Apetitu

18. května 2012 v 7:15 | Madla |  Maso hraje prim
Včera jsem šla dopoledne s dětmi nakoupit. Běžná rutina. Chtěla jsem koupit nějaký chřest a hlavně se pohlédnout, jestli náhodou nemají i chřest zelený, potřebovala jsem taky kukuřičný škrob na domácího pribináčka a čerstvé mléko na home made jogurt. Prostě jen pár věcí. A nakonec jsem skončila s plnou taškou, která mi z podvozku kočáru udělala malý takřka neovladatelný tank. V Albertě totiž měli máslo. České voňavé máslo od Madety, bratru za dvacet čtyři korun českých. No nekup to ... koupila jsem šest kostek a i paní prodavačka se na mě trošku nechápavě dívala. Takže se snad konečně donutím k výrobě domácích croissantů :-)

Když jsme šli směrem k domovu, cestičkou vinutou kolem náměstí, napadlo mě se podívat, jestli v malém knihkupectví, které je ještě menší než naše malé město, mají novou kuchařky Dník Ditty P. Nečekala jsem žádné zázraky, ale tohle knihkupectví opravdu ustrnulo v dobách tuhého socialismu. V oddílu kuchařek "zářil" Jirka Babiců ve světle růžovém ohozu, vedle něj se skvěly novotou dva díly Prostřeno a všude kolem se povalovaly takové ty brožované kuchařky se strašně nekvalitníma fotkama, které vás vůbec nelákají vzít do ruky. Najít tu něco od Hanky Zemanové, Hany Michopulu , nebo od vycházející kulinářské hvězdy Martina Škody je jako najít diamant v kadibudce. Vědoma si přísloví, že líná huba holé neštěstí, jsem se zeptala. Nejenže paní prodavačka a majitelka knihkupectví v jednom neměla ani páru o tom, o jakou se jedná knihu, takže jsem jí musela všechny informace sdělit, ale prý se poptá distributorů. Takže to vidím tak, že budu teď po dva týdny denně navštěvovat zmíněné knihkupectví a oni mi po měsíci (ano, ten rozpor je tam schválně, já jsem totiž až do krve kovaný optimista :-)) sdělí, že je kniha všude vyprodaná... Ale naděje umírá poslední, že ...

Ale konec oslím můstkům, za okny se sice prsí jarní sluníčko, ale ledový severák mu jeho zahřívací snahy sabotuje, takže pokud přijdete promrzlí a profoukaní z venku, upečte si pomalu dušené voňavé telecí masíčko. Recept jsem našla v dubnovém Apetitu, který ani nevím proč jsem si koupila. Asi jsem měla nějakou dívčí, kýčovitou chvilku, protože velikonoční obálka plná přeslazených čokoládových kraslic v infantilním duchu mě v příčetných dobách mého žití spíš odpuzuje. Ale je tam pár dobrých receptů a tenhle k nim teda patří. V receptu je sice uvedeno jehněčí maso, já však v našem městečku na jehněčí natrefím tak maximálně při půjčení filmu Mlčení jehňátek. Ale telecí mi před Velikonocemi koupil můj drahý v Makru, takže jsem obměnila maso a výsledek byl bombový. Takže takhle jsem si recept upravila já:

1 kg vykostěné telecí kýty
čerstvě mletý pepř
2 lžičky soli
1 lžíce fenyklových semen
1 lžíce římského kmínu
2 lžíce olivového oleje
250 ml vývaru (použila jsem domácí vepřový)

Maso si opepříme ze všech stran, pomažeme olivovým olejem. V hmoždíři si nahrubo podrtíme fenyklová semínka s římským kmínem a solí. Koření vetřeme ze všech stran do masa. Maso vložíme do pekáčku, podlijeme vývarem, přikryjeme poklicí nebo alobalem a pečeme dvě hodiny. Vyjmeme z trouby, necháme chviličku odpočinout a poté nakrájíme na více či méně úhledné porce.


Já jsem půlhodinu před dopečením, kdy už bylo maso pěkně měkké, k němu přihodila na kostičky nakrájenou mrkev, celer a petržel, které jsem taktéž provoněla římským kmínem a fenyklem a zastříkla olivovým olejem.


Jednoduché, s minimálním množstvím ingrediencí a přitom tak strašně dobré. Vyzkoušejte!


Tak dobrou chuť!

Třikrát a dost - pro jablka

12. května 2012 v 6:23 | Madla |  Sladké vábničky
Před časem byla u nás v rodině doslova narozeninová smršť, já kvůli kojení mívám neustále chuť na sladké, a ve sklepě se krčila poslední jablka, která už zoufale křičela po zpracování. A tak se tahle nesourodá směsice faktů spojila, vyzbrojila se mlsnou a odvážnou kuchařkou a vykouzlila několik jablečných dobrot. Jestli tedy máte ještě nějaká jablíčka z pozidmního uskladnění, tady máte inspiraci, jak je se ctí zachránit před jejich neodvratným koncem.

První jsem si chtěla střihnout naprostou českou klasiku - tažený závin. U nás doma se štrúdl dělal vždy z kupovaného listového těsta, jenže po výrobě a hlavně ochutnání domácího lístkového těsta (a po slepém testu, kdy domácí lístkové jednoznačně zvítězilo) jsem štúdl pekla z něj. Ale chtělo to změnu a hlavně si dokázat, že to svedu. A stalo se. recept jsem si vypůjčila od Chez Lucie. S těstem se pracovalo skvěle, i když při vytahování těsta jsem občas skrze zuby ucedila slovíčka, která se do něžných úst asi příliš nehodí. Ještěže doma dlelo dítko pouze několikaměsíční, jež význam slov stále ještě nechápe. Každopdáně tažený závin se fakt povedl, mizel, mizel a mizel a ačkoli byl fakt obrovský,


nevydržel ani dvacet čtyři hodin. (A já tak na víkend musela péct zase něco jiného :-))

Už vás nebudu unavovat, pojďme na recept, který jsem si drze vypůjčila od Chez Lucie:

Na jeden fakt veliký závin si nachystejte:

250 g hladké mouky (s vysokým obsahem lepku, tzv. 00)
špetku soli
2 žloutky
120 ml vody
1 lžíci octa (použila jsem bílý vinný)

na náplň:

600 g jablek
50 g rozpuštěného másla
60 g mletých ořechů
50 g tmavého cukru
1 lžičku mleté skořice
1 lžičku citronové kůry
hrst brusinek
hrst vlašských ořechů
moučkový cukr na poprášení

Mouku jsem si prosila se solí, přidala jsem žloutky, vlažnou vodu s octem a dobře jsem prohnětla. Bochánek těsta pak na půl hodiny zahřejeme. Já to provedla tak, že jsem bochánek těsta přiklopila hrncem, v němž jsem povařila vodu. (Hrnec musí být samozřejmě ještě teplý vytřený dosucha). Protože je těsta celkem dost, radím vám si ho před vyválením rozdělit na půlky, jinak budete zápasit s obrovským kusem těsta a klít u toho jako spolek dlaždičů na konferenci o vulgarismech.
Na pomoučené ploše těsto jsem těsto rozválela na tenký plát a nechala jej čtvrt hodiny odpočinout. Pak ho přendáme na pomoučenou utěrku a vytáhneme hřbety rukou na co nejtenčí plát. To mi teda nešlo stejně jako Lucii, takže jsem poučena jejím popisem se chytla opatrně těsto za rohy a ve visu jsem ho natahovala. Teda já ho nenatahovala, ono se natahovalo vlastní vahou. To je nutné provést po všech stranách těsta. Pokud se bude těsto trošku trhat, nevadí, ale neměly by v něm být fakt velký trhliny. Takže drobné dírečky na okrajích jsou povoleny, džuzny jako vchod do ponorky nee.
Po téhle adrenalinové části už je to brnkačka. Prostě si připravíme jablečnou náplň. Oloupeme a odjádřincujeme jablka, nakrájíme je na tenké plátky (už nikdy je nebudu strouhat, ty pltáky, to bylo něco!). Doporučuju si předem nasucho opéct v troubě ořechy, jejich chuť a vůně se báječně zdůrazní. Máslo si rozpustíme a zhruba jeho polovinou potřeme plát těsta (který pořád zůstává na pomoučené utěrce). Posypeme namletými ořechy (používám tuhle fintu místo strouhanky, ale kdo chce, ať použije klidně strouhanku) a na ořechy poházíme tak nějak rovnoměrně jablka. Posypeme tmavým cukrem, poházíme brusinkami (můžete místo nich použít klidně rozinkovou klasiku, já jsem ale brusinkomaniak a přišlo mi to fakt báječný) a nahrubo nasekanými ořechy. Pomocí utěrky zavineme štrúdl a švem dolů ho překlopíme na plech vystlaný papírem na pečení.
Potřeme ho máslem a pečeme na 180 stupňů asi třičtvrtě hodiny. Během pečení jej ještě tak třikrát potřeme zbylým máslem.


A pocukrujeme.


Musím říct, že mě osobně opravdu překvapilo, jak rychle tenhle klasický štrúdl mizel. Přímo kosmickou rychlostí. manžel kolem něj pořád chodil jako mlsný pes, ukrajoval a ukrajoval a když k němu dostal i porci domácí mandlové zmrzliny s karamelovým griliášem, tak prohlásil, že byl asi dneska moc hodnej :-)

A ani ne tříleté dítko, které normálně na sladké moc není (divné ... nebudou ho za to ve školce či škole verstevníci šikanovat?), k snídani zblajzlo tři ohromné kusy. (Já snědla dva a už ve mně nebylo místo). U mě teda jasně pořád vítězí verze z domácího lístkového těsta, protože mi prostě u těsta chybí ta máslová chuť a vůně (jenže já jsem na máslo ujetá, to už asi víte), ale protože ostatním rodinným příslušníkům chutnal víc než moc, budu ho v jablkovém zavalení péct asi dost často :-)

Tak ještě foto a recept na domácí smetanovou mandlovou zmrzlinu s karamelovým griliášem:


karamelový griliáš:

hrnek (250 ml) nahrubo nasekaných neloupaných mandlí
hrnek cukru
dvě lžíce vody

dvě lžíce oleje na vymzaání talíře

Na dobrou rovnou :-) pánev nasypeme cukr, přilijeme dvě lžíce vody a pomalu zahříváme. Z počátku se nebude nic dít, ale po chvíli se začne cukr tavit a začnou se dít věci. S tavícím se cukrem nemícháme, jen můžeme občas zlehka potřást pánví, aby se cukr rovnoměrně rozprostřel. Cukr začne měnit skupenství, tát a také měnit barvu. Až bude z cukru pěkně tekutý a světle hnědý karamel, přisypeme k němu nahrubo posekané mandle, které jsme si v ideálním případě čtvrt hodinky nasucho opražily v troubě při 200 stupních. Mandle opatrně obalíme pomocí vařečky v karamelu a mandlovou hmotu vlijeme na předem lehce naolejovaný talíř. Opravdu ho nezapomeňte naolejovat, jinak přijdete o griliáš, talíř i o nervy :-)
Po vychladnutí griliáše jej rozsekejte nebo rozdrťte na drobné kousíčky a přidejte do mandlové zmrzliny nebo si s ním dělejte, co chcete. Je fakt skvělý.

Na smetanovou mandlovou zmrzlinu budete potřebovat.

1 kelímek (210 g) smetany ke šlehání
2 celá vejce
3 lžíce cukru moučka
1 lžíce mandlového aroma

Jednoduše si dotuha vyšleháme smetanu. Nad hrncem s horkou (ne vařící vodou) si dáme nádobu, v níž budeme šlehat vejce s cukrem. Šleháme zhruba tři minutky. Přilijeme k vyšlehané smetaně, přidáme lžíci mandlového aroma a promícháme. Pokud cheme, zlehka zamícháme tři lžíce najemno posekaného karamelového mandlového griliáše. Nalijeme do plastové vaničky a dáme do mrazáku na minimálně čtyři hodiny.

Tahle zmrzlina je fakt skvělá a bude vám chutnat i k další jablečné klasice - žemlovce.



U nás doma byl na žemlovku přeborník tatínek. Ačkoli jinak vařit neuměl a k vaření se neměl, jeho žemlovka a krupicová kaše byly fenomenální a dost často mi je za odměnu uvařil, když jsem se ve svých vysokoškolských létech vracela po čtrnácti dnech na víkend domů. Sladké vzpomínky ...

Tatínek vždycky používal náležitě oschlé rohlíky, které jen lehce pokapal mlíkem, nesměl chybět sladký tvaroh vylepšený rozinkami a minimálně dva druhy ovoce - jablka s malinama, meruňky s rybízem - prostě co špajzka a mrazák v paneláku daly. A samozřejmostí byla sněhová čepice mnohdy posypaná drcenými ořechy nebo kokosem. Ještě teď mi při t vzpomínce ukápla slina.

Moje žemlovka tentokrát nebude tátovou kopií, protože vznikla jako čistá souhra náhod - manžel (který nerad sladká jídla snad už od kojeneckých dob) odjel na služebku, já dostala chuť na nějaké sladké jídlo (což ani u mě nebývá moc často) a v lednici byl karamelový pribináček, který už našemu malému Příšerákovi moc nejel. A v papírovém sáčku začínaly pomalu ale jistě okorávat rohlíky.


Takže tohle nebude žádný striktní recept, prostě jsem si jen uvařila domácí Pribináček podle tohoto receptu (místo pudingu jsem použila adekvátní množství kukuřičného škrobu Gustin a sladila jsem třtinovým cukrem), rohlíky jsem zlehka pokropila smetanou na vaření, dala na ně vrchovatou lžíci domácího pribináčku, nakrájené jablko, přiklopila plátky pečiva, opět skropila smetanou a navrch jsem dala plátek másla. Vrzla do trouby a v malé kokotce to trvalo jen čtvrt hodinky. Rohlíky krásně zrůžověly, vykřupaly se, vpilo se do nich máslo a celé to bylo ...prostě och.


Věřím, že i tátovy by chutnala!


A jak děláte žemlvku vy? A dáváte si na ní zmrzlinu? Jemná a smetanová zmrzlina je v kombinaci s křupavými a máslem voňavými rohlíky (zase to máslo, já mám asi máslovou obscesi, se kterou bych si měla zajít k psychiatrovi :-)) prostě božská.


určitě na tu zmrzlinu nezapomeňte a dejte si jí k ještě horké žemlovce a uvidíte, že i nejzarytější odpůrci žemlovky nakonec vylízají celou kokotku (to teda znělo pěkně nestoudně, že :-))

Mandlovou zmrzlinu jsem zvolila jako garde i pro další jablečný recept.

I tady se jednalo o čistou improvizaci a nechuť vyhodit zbytky. (To zní teda hrozně, uznávám, ale výsledek byl super). Svůj blondie pokus s amarantovou moukou jsem vám předvedla už tady. Nevím, jestli za to mohla moje nepozornost (holt když člověk kojí a zároveň peče, na nějakou tu minutku zapomene) nebo to, že amarantová mouka prý z každé buchty udělá cihlu (což mi však má drahá sestra sdělila až po návštěvě, na kterou jsem čistě jen pro její dceru pekla tyhle bezlepkové dobroty), každopdáně z blondies byly spíš sušenky. Křupavé, uvnitř trošku vláčné a hodně sladké. Jako jo, dobré byly, ale tak nějak jich pár kousků přebývalo, já pekla furt něco jiného (hodně teď blbnu se sladkým bílým kváskem) a tak milé blondies tvrdly a tvrdly a mě je bylo líto vyhodit. A potřebovala jsem taky zužitkovat zbylé vlašáky. Takže jsem tyhle dvě suroviny zkompinovala s máslem a jablky a vznikl moc dobrý crumble. Jednoduchý a přitom báječný rychlý dezert, který navíc můžete mít připravený v ledničce dopředu a pak ho jen v malých zapékačkách prdnete do trouby vyhřáté na 200 stupňů na čtvrt hodinky a máte hotovo.


Na tři malé kokotky budete potřebovat:

100 g namletých blondie (nebo nějakých dobrých sušenek s bílou čokoládou)
100 g namletých vlašských ořechů (ideálně předem opražených nasucho v troubě, však mě znáte ... aroma a chuť se plně rozvinou ... bl, bla, bla ...)
50 g ovesných vloček
80 g rozpuštěného másla

tři jablka nakrájená na osminky

máslo na vymazání kokotek

Kokotky si pěkně vymažeme máslem, na máslo rozprostřeme plátky jablek. V míse si smícháme rozdrcené ořechy, rozmixované blondie a ovesné vločky, spojíme s rozpuštěným máslem v drobenku, kterou pak třeba prstama nebo lžící nahňácáme na jablka. Vrazíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů na čtvrt hodinky až dvacet minut a podáváme třeba s tou dobrou mandlovou zmrzlinou.


Ještě horké, prosím, tak je to fakt nejlepší ...


Tak si určitě dejte! Dobrou chuť!

Houbový kuba - zapomenutý poklad

7. května 2012 v 3:13 | Madla |  Bezmasé dobrůtky
Protože jsem fakt ve velké časové tísni (kombinace horečkami oblbého ze spaní křičícího miminka spolu s přípravami a a velkým pečením na dnešní narozeninovou oslavu staršího mláděte) vezmu to krátce a bez vytáček, bez obvyklých oslích můstků, hupnem přímo na recept.

Ideální jako zimní jídlo, ale v podstatě i teď, protože je to rychlé, je to dobré, zdravé a jednoduché, potřebujete jen pár surovin, a jestli máte po zimě ještě nějaké sušené houby, tak je konečně upotřebíte. Recept jsem si půjčila z blogu Vaření a pečení a tímto vás na tento blog zvu na ochutnávku. Jdou přímo k věci, neokecávaj, jsou stručný, respektují sezónu a z té spousty receptů si určitě nějaký dobrý vyberete.

Já se vrhla na Kubu, jednak jsem kubu ještě nikdy nepřipravovala, jednak se mi líbil název pokrmu :-) a taky jsem teda potřebovala zlikvidovat skleničku sušených hub, co jsem dostala od tchyně a palici česneku.

1 velkou hrst sušených hřibů nebo 1/2 kila čerstvých hub
250 g krup
2 plátky másla
1 cibuli
2-3 stroužky česneku
sůl
kmín
případně zelená petrželka.

1.Sušené houby namočíme alespoň na hodinu do studené vody, aby nabobtnaly.
2. Kroupy propereme v sítu pod tekoucí vodou, pak je prolijeme vodou vroucí a dáme vařit v poměru 1 díl krup a 3 díly osolené vody. Přidáme jeden plátek másla pro zlepšení chutě.
3. Oloupeme cibuli a česnek, cibuli nakrájíme nadrobno a na másle ji necháme zesklovatět.
4. Přidáme scezené a pokrájené houby, sůl, kmín a dusíme doměkka.
5. Měkké kroupy scedíme, propláchneme a promícháme je v pekáčku s houbami a utřeným česnekem.
Kubu můžeme závěrem ještě krátce zapéct, já jej ovšem nezapékala a užila jsem si jej v této podobě.


Fakt mě překvapilo, jak to bylo dobré. Ke Kubovi přikusujte nějakou zeleninu a fakt si ho udělejte, není vůbec špatné uvařit jednou za čas ekonomicky nenáročné jídlo z repertoáru našich prababiček.


Navíc, kroupy jsou zdravé, nenadýmají, česnek je taky zdravý, o houbách nemluvě, tak šup, šup, pěkně honem pro kroupy a vyzkoušejte to!


Tak dobrou chuť!

Brownies versus blondies - sladký boj s jasným výsledkem

3. května 2012 v 13:35 | Madla |  Dorty a dezerty čokoládové, pralinky
Tak nějak poslední dobou vůbec nestíhám. Ne, že bych trpěla dlouhodobou prokrastinací, chystala se na výstup na Kilimandžáro nebo objevovala lék proti lidské blbosti. Ne ne, žádné ušlechtilé výmluvy nemám, jen mě prostě poslední dobou udolává rutina "rodičovské" dovolené, která občas připomíná spíš výlet do pracovního tábora s neustále se prodlužující dobou návratu. S vylézající teplotou na teploměru rostla exponenciálně i teplota naší domácí drobotiny, takže místo úpravy fotek a psaní receptů a mých úžasných předmluv k nim jsem balila vřískající dítě do studených zábalů, vymýšlela si spousty nových pohádek a snažila se udržet v klidu čtyřicítkami horečkami sálající dítko. A když už byl na západní frontě klid, stačila jedna procházka v horkém ufoukaném dni, a topit začal druhý drobek. Teď už je zdá se všechno v pohodě a se mnou zase šijí všichni čerti a už si plánuju "zvířátkové" pohoštění na oslavu synkových třetích narozenin.

Takže jsem ostuda, která téměř každý den vaří a peče, ale prostě nějak nestíhám nové dobroty, co za hřích stojí, tady prezentovat. Pořád ještě jídlo fotím, pořád se ještě považuju za foodblogerku a foodloverku (ještěže ne foodveverku), tak jdu napravit staré resty a představit vám souboj brownies versus blondies.

Brownies miluju, jak je patrné třeba z tohoto článku, ale blodnies jsem neznala. A chtěla jsem je vyzkoušet.
Zkombinovala jsem dva úžasné recepty, jeden od Anetky, druhý od Cataliny. A protože na oslavu měla přijet i malá (te%d už pětiletá) neteřinka se špatnou snášenlivostí lepku, chtěla jsem brownies a blondies udělat bezlepkové, aby si na sladkostech mohla pochutnat i malá mlsná princezna. Princezna se nakonec ukázala být nad očekávání mlsnější a speciálně pro ni upečené dobroty jí pod frňáček nejely. Každopdáně obě varianty byly (i přes drobná úskalí, o nichž se zde zmíním) velice dobré, ale jednoznačně zvítězily brownies.

A já, i když jsem přirozená blondýna, dám asi vždycky přednost brunetkám před blondýnami. Navíc ty podle Anetky, s voňavými peprmintkami, byly jednoduše skvělé a ještě vám po nich voněl dech :-)

Takže tady je recept. Vynechala jsem jen peprmintovou esenci, protože tu prostě běžně sehnat nejde a než bych vypotřebovala množství nutné pro objednávku z interentu, nepekla bych už nikdy nic jiného (což by byla nuda, ačkoli jsou tyhle brownies fakt pekelně dobré).

180 g másla
180 g tmavé čokolády (použila jsem 85%)
80 g hladké mouky (já použila amarantovou)
40 g kakaa
2 balíčky Peprmintek od Orionu
3 vejce
270 g hnědého cukru

Nad vodní lázní (používám skleněnou misku nad hrncem, voda nesmí! dosahovat ke dnu misky) si v misce rozpustíme na čtverečky nalámanou čokoládu a na kousky nakrájené máslo. Během rozpouštění občas promícháme. Rozpuštěnou čokoládu s máslem oddělejte z vodní lázně a nechejte mírně zchladnout.Troubu si vyhřejte na 180 stupňů a malý plech či pekáček si vystelte papírem na pečení. já malý plech ani pekáček vhodné velikosti nevlastním, a protože jsem stejně chtěla péct i blondies, udělala jsem si z alobalu takovou přehradu, kterou jsem přepažila klasický velký hluboký plech. A taky to tak šlo :-)
Ušlehejte vejce s cukrem asi 7-8 minut, dokud dvojnásobně nenabydou a nezesvětlají. Opatrně lijte čůrkem zchladlou rozpuštěnou čokoládu s máslem a zlehka vmíchejte do vaječné směsi. Až bude směs dokonale promíchaná, přeijte do ní přes síto mouku a kakao. A zase zlehoučka zamíchejte. Když je těsto pěkně promíchané, vlhké a lepivé, přisypte do něj nakrájené Peprmintky. Já na tenhle krok zapomněla, jako né že bych zapomněla na Peprmintky úplně, ale prostě mi nedošlo, že by se měly pokrájet a pak se mi celek dost blbě krájel, takže je fakt nezapomeňte pokrájet - nemusíte růčo, stačí je párkrát prohnat v mixéru nebo foodprocesoru. naposled zlehka zamíchejte. A dejte do trouby vyhřáté na už zmiňovaných 180 stupňů. A pečte 20-25 minut.
Tentokrát nezkoušejte trik se špejlí, protože brownies mají být uvnitř vlhké a jakoby mazlavé. Upečenost brownies poznáte podle povrchu - měl by být hezky lesklý a mít na sobě malé trhlinky.
Nechejte úplně vychladnout a až poté krájejte na malé kousky.

Jsou perfektní, jednoduše perfektní. Samozřejmě, že nechutnají všem, stejně jako já nemám ráda třeba Milánskou směs (takové ty bůhvízčeho drobky v mléčné čokoládě), tak můj drahý nerad Peprmintky a tím pádem mu ani tento moučník neučaroval. Ale mě teda jo a podstatné části příbuzenstva taky. Protože jsem při přípravě brownies použila amarantovou mouku, byl výsledek ještě víc hutnější než klasické brownies bývají. Ale kupodivu, moc to nevadilo a já měla co dělat, abych zachránila na focení poslední tři pidi kousky.


Jo a fakt nezapomeňte ty Peprmitnky pokrájet nebo nahrubo pomixovat, když je tam dáte celé, hodně po upečení ztvrdnou a pak jdou brownies fak špatně krájet. Ale zase si užijete plné peprmintové chuti, když se zahryznete přímo do Peprmintky.


Tipy a triky pro lidi s alergií na lepek a celiatiky:

- pokud trpíte "pouze" alergií na lepek (nezaměňovat s celiakií), použijte místo klasické hladké bílé mouky hladkou mouku špaldovou - těsto i výsledek budou mít stejné vlastnosti, jako byste použili mouku bílou. Ale pozor! - i špaldová mouka obsahuje lepek, hodně tedy záleží na indivuální snášenlivosti lepku. Je vhodné nejprve vyzkoušet např. malé množství špaldy s bezlepkovou moukou a řídit se pak podle reakce organismu. Někdo špaldu snáší dobře i při alergii na lepek, někdo je na tom hůře a musí používat čistě bezlepkové potraviny

- pokud trpíte vyloženě celiakií, vsaďte raději na kukuřičnou mouku, má asi nejlepší vlastnosti na sladké pečení (můžete samozřejmě použít i speciální bezlepkové směsi na pečení). Já použila mouku amarantovou, ale ta je hodně těžká, a proto je možné, že při použití bezlepkové mouky budou brownies trochu hutnější. Pohanková mouka je zase dosti výrazná. Můžete použít i kombinaci několika druhů bezlepkových muk, nebo si pomoci i namletými ořechy či mandlemi.
Každopdáně bohuužel lepek je lepek a tak bude výsledek vždy trošku chuťově odlišný od originálu s bílou pšeničnou moukou.

Pokud nemáte právě v lásce tmavé moučníky a hořká čokoláda vám nechutná (fakt znám i takové lidi - sice je nechápu, ale respektuju jejich přesvědčení :-)), můžete si přirpavit bílou variantu - blondies.

Já použila základní recept od Cataliny a ještě jsem své blondýnky vylepšila nahrubo nasekanými vlašskými ořechy, které jsem si předem nasucho opražila čtvrt hodinky při 200 stupních v troubě.

Takže Catalinina původní verze je tady, Anetčiny blondies s ořechy jsou tady a moje upravená verze je tady:

na pekáček o rozměrech 25 x 25 cm budete potřebovat:

195 g hladké mouky (já opět použila amrantovou, pekla jsem totiž společně s brownies)
1/2 lžičky soli
1 lžičku kypřícího prášku
1/2 lžičky jedlé sody
120 g kvalitní bílé čokolády, posekané na malé kousky
300 g tmavého třtinového cukru
20 g vanilkového cukru (domácí jasně vede :-))
165 g rozpuštěného a mírně zchladlého másla
1 velké vejce

Prosátou mouku, sůl, kypřící prášek, sodu a posekanou čokoládu smícháme dohromady. Hnědý i vanilkový cukr vyšleháme spolu s máslem do světlé pěny, přidáme vejce a krátce prošleháme. Pak do cukrového krému zlehka vmícháme moučnou směs. Do zlehka promíchaného těsta velmi nasypeme nahrubo posekané ořechy a zlehka zamícháme. Těsto nalijeme do pekáče vystlaného papírem na pečení a pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 20-25 minut, dokud není povrch hezky lesklý a pevný. I u blondies platí, že mají být uvnitř trochu vlhké, jakoby mírně nedopečené. Necháme je zcela vychladnout a poté krájíme na pidi čtverečky.


Protože do blodnies jde o dost víc mouky než do brownies, projevila se tu hutnost amrantové mouky více a ačkoli jsem oba moučníky pekla stejně dlouho, blodnies byly o dost hutnější než brownies a připomínaly spíše sušenky. Každopdáně sušenky dost dobré, plné kousků bílé čokolády a ořechů. Jsou ale fakt dost sladké, takže k nim doporučuju třeba silnou černou neslazenou kávu.

Každopdáně, i když na celé čáře vyhrály hnědovlásky (a já jsem pořád přirozená blondýna), blondýnky se zavděčily i v pozdějším čase (ale o jejich využití zase až příště).

Pokud u vás zrovna bouří, upečte si něco sladkého pro potěchu těla i mysli.