Červenec 2012

Rudá záře ve skleničce - višňové džemy útočí

30. července 2012 v 20:02 | Madla |  Zavařování
Máte rádi višně? To černočerné ovoce, svou kyselostí svírající pusu do úsměvu šíleného klauna? Já ano. Až teda na ty višně, co nám rostou na dvorku. Před dvěma lety jsem si řekla, že na pidi záhonku na našem dvorku, kam slunce ani lékař nechodí, by to chtělo nějaký ovocný stromek. Na prvním pidi záhonku, kam se slunce podívá alespoň odpoledne, už byl rododendron (schválně, kdo to řekne správně rychle desetkrát za sebou) a čerstvě zasazená jabloňka. jenže jaký zvolit strom, aby měl šanci alespoň trošku živořit, když bude chudák celý ve stínu. Volba padla na višeň. Ta prý na stejném místě taky stávala. Stromek jsme zasadili a chodili jej opečovávat. Loni se nám odvděřil celými čtyřmi višněmi :-) Jenže letos! Mrcha stromek je celý obtěžkaný černočernými vyzývavými plody. Pokud ale někoho naláká krásná barva a na první pohled pohled šťavnaté ovoce, úsměv si brzy schová do kapsy. Plody jsou totiž tak strašně kyselé, že se normálně jíst téměř nedají (ve stavu přirozeném je schopno je ládovat jen naše tříleté dítko, jež podezírám, že si tak zvyšuje kyselost žaludečních šťáv).

Ale už to chtělo krásně dozráté plody nějak zužitkovat, koláče se mi letos nějak péct nechtělo (a kdo by taky pekl koláč, do kterého je potřeba zužitkovat čtyři kila ovoce) a tak, když jsem vstoupila do ovišňované kuchyně, vybavila jsem se tím největším hrncem, jakým má mladá domácnost disponuje a bylo jasné, budou džemy.

Nejřív to však chtělo vykasat si rukávy a vrhnout se na vypeckovávání. Byla to sranda, hlavně když jsem s rukama potřísněnýma od višňové šťávy zachraňovala mimino od pádu z kuchyňského gauče. A že po téhle višňové akci vypadala naše kuchyň jako natáčecí prostory toho nejkrvavějšího z krvavývch filmů.

Každopdáně, výsledek stál za to, v našem středověkém sklepě teď dlí levandulový višňový džem, višňový džem s citronem a marcipánem a taky višňový džem s hořkou čokoládou a kardamonem. Jedno veliké mňam.

Recepty jsou jednoduché jako facka a ano, přiznám se bez mučení, sáhla jsem po pektinu v prášku, od Dr. Oetkera (nikdy nevím, čeho je pan Dr. doktorem - je to advokát, veterinář, doktor farmacie???), protože jsem nesehnala agar. Lítala jsem jako šuspik po celém našem městě, v ovozelu s koutkem zdravé výživy jsem byla zklamána a tamtí paní prodavačka mi znudědným hlasem řekla, že ti vod agaru maj teď dovolenou a že agar bude až dvacátýho (rozuměj srpna, což mi bylo platné jak mrtvému zimník). V lékárně by sice šel objednat, nicméně by se jednalo o stogramový balíček a jeden gram agaru by stál tři koruny. A protože jsem nechtěla zbytek léta strávit prodáváním přebytečného agaru na náměstí, šoupla jsem v naší mikrosámošce do košíku něco Gelfixů a pustila se do akce.

Odpeckované ovoce jsem nejdřív promíchala s cukrem a nechala přes noc odstát. Počítala jsem se 600 gramy cukru na kilo višní. Přeci jen byly ty potvory kyselé jak blázen. Ráno jsem procukrované ovoce přelila do velkého hrnce, přidala jsem pektin smíchaný se dvěma lžícemi cukru, zamíchala a vařila. Až směs začla vařit, přidala jsem u marcipánového rozdrobený marcipán a taky citronovou šťávu a kůru (jo, to jsem zapomněla, ten je jedinej bez přidaného pektinu, sice trošku teče, ale je úžasnej, a je podle Dulce de Leche a přede mnou ho dělala Chez Lucie). A vařila, dokud želírovací zkouška s kápnutím kapky na talířek neukázala, že směs pěkně houstne (což se u toho s citronovou šťávou a marcipánem moc teda nedařilo, višně holt mají hrozně málo vlastního pektinu, potvory jedny kyselý). Do levandulového jsem už nic nepřidávala, protože už se máchaly v levandulovém cukru (200 g levandulového cukru + dalších 500 g normálního cukru). Do poslední dvoukilové dávky jsem přidala 200 g hořké čokolády a lžíci kardamonu. Ještě chvíli jsem povařila, aby se čokoška dobře rozpustila a lila jsem do horkých sklenic. Vršky vymyté vařící vodou a vypálené chvíli v troubě jsem ještě potřela slivovicí, stejně tak jako závit sklenic po plnění. Zašroubovala a otočila dnem vzhůru. A je to paráda, dámy a pánové a je z toho jen pár fotek, protože jsem to fakt ke konci už nedávala.


Jo a ještě jsem u toho dělala rybízový džem a lá brusinky podle Vilemíny. Jsem dobrá, ne? (Ten je bez pektinu, přeci jen rybíz obsahu dost želírovacích látek sám o sobě).


Tenhle "džem" je nekomplikovaný a přitom fakt dobrý. Teda pokud nejste food purista a snesete pár slupiček a zrníček. Mě v tomhle příjemně kořeněném džemu fakt nevadí (ale jinak u červeného rybízu poctivě pasíruju, třeba jako loni tady).


Onen proklatý višňový džem s marcipánem a citronovou kůrou a šťávou. Fakt nechtěl vůbec houstnout, potvora, ale i když je řidší, jeho chuť je vážně skvělá.

takhle vypadal zbytek v misce:



A tak akorát voňavý levandulový, příjemně sladký a aromatický, a přitom vůbec ne mýdlový.


Poslední džem s hořkou čokoládou a kardamonem na fotce není a taky nebude, protože jsem ho dělala ze zbytku (teda nevím, jestli můžu říkat dvoum kilům višní zbytek ...) višní hned druhý den a už jsem fakt neměla náladu a ani čas (a už vbec ne světelné podmínky) k nějakému focení. Ale je úžasný - hořká čokoláda skvěle doplňuje višňovou kyselost a kardamon vás dostane na zadek, tahle je fakt the best of!

A co vy? Marmeládujete, džemujete? Nebo to za vás dělá někdo jiný? Používáte pektin v prášku, nebo čím podporujete želírování u ovoce s přirozeným nedostatkem pektinu?

Doba ledová 4 - zmrzlinové šílenství na vrcholu

26. července 2012 v 13:50 | Madla |  Zmrzlinárium
Konečně se vrátilo léto. A pryč je i mé rozhodování, jestli na blog prásknout pěkně propečený bůček na cibuli a česneku, bohatě podlévaný pivem nebo vás zchladit pořádnou náloží osvěžujících zmrzlin. Vyhrály to zmrzliny, ale bylo to o prsa. Ještě včera u nás co chvíli pršelo a obloha zatažená hustou šedou houní nenaznačovala žádné lepší zítřky. Ale i to má své výhody, když bylo hnusně, užívala jsem si letošní první, druhé a třetí džemování, jehož výsledky vám snad brzy také představím.

Ale první ty zmrzliny, ju?

Protože teď jsou v báječné kondici české borůvky, hodím sem do placu možná už profláklou, nicméně výbornou borůvkovou zmrlinu s limetkami a kokosovým mlékem. Recept na ní jsem našla v magazínu Albert, ale jak jsem tak pátrala v hlubokých vodách internetu, její původ byl v Apetitu. A od koho ji okopírovali tam, nemám šajnu. Ale to neva, ať za ní stojí kdo chce, udělal moc dobře, protože je skvělá, osvěžující, výrazně borůvková a taky krásná. Já si ji trošku upravila, aby byla ještě lepší, protože při dodržení původního receptu se mi zdála sladší, takže borůvky tak krásně nevynikly a taky málo limetková. Takže jestli vás zajímá původní origoš zmrzka, tak tady je na ni odkaz.

Ale určitě si udělejte tu mou, limetky podtrhují svěžest borůvek a zrmzlina má nádherně temně fialovou barvu. Jen pohleďte:


Potřebovat na ni budete:

3 limetky
120 g třtinového cukru
150 g borůvek
200 ml kokosového mléka (podle Albertu kokosové mléko, podle Apetitu kokosový krém)
200 ml smetany ke šlehání

Nastrouhejte kůru ze tří limetek a pak z nich vymačkejte šťávu. Vlijte ji do kastrolku a přidjete třtinový cukr. Pomalu zahřívejte, dokud se cukr nerozpustí. Přisypte borvůky a dvě minuty povařte, dokud borůvky nezačnou praskat. A míchejte a neodcházejte, protože cukrový sirup s borvůkami má tendenci se připralovat. Odstavte z tepelného zdroje a do borůvkové směsi vlijte kokosové mléko. Ušlehejte do tuha smetanu ke šlehání a přidejte ji ke směsi. Pořádně promíchejte a vlijte do nádoby vhodné na mrazák. Misku vložte do mrazáku a za hodinu hmotu prošlehejte metličkou. Vraťte do mrazáku a ještě tak dvakrát třikrát zmrzlinu během tuhnutí prošlehejte.

Jestli vám tak nezáleží na konzistenci, vykašlete se na prošlehávání během mrazení a směs nalijte do tvořítek na nanuky. Já mám však ráda zmrzlinu s hladkou krémovou konzistencí a té se bez zmrzlinovače dá dosáhnout jedině občasným prošleháním tuhnoucí směsi. Fakt to není taková práce, chce si to jen vzpomenout :-)


No není nádherná?

Pokud už borůvky nemůžete sehnat, nebo nejsou ovocné chutě nic pro vás (což nechápu, nicméně respektuju), uděljete si třeba perníkovou zmrzlinu s bourbonovými brusinkami. Je smetanová, jemná, výrazně perníková a opilé brusinky jí dodávají vážně šmrnc. Jen bacha na děti, těch ožralých brusinek je v ní vážně dost, takže si ji užívejte jen mimo dosah pidilidí.



Na opilou perníkačku potřebujete:

2 vejce
200 ml smetany ke šlehání
4 lžíce medu
3 lžíce strouhaného perníku

Na brusinky v bourbonu:

50 g sušených brusinek
3 lžíce bourbonu

Nejdřív si naložte brusinky do bourbonu. Nejdřív je opláchěte pod horkou vodou, nasypte do uzavíratelné sklenice a přelijte třemi lžícemi bourbonu. A nechte pár hodin marinovat. Občas skleničkou zaškvrdlejte nebo ji obraťte dnem vhůru, aby se bourbon dostal ke všem brusinkám. Já své milé brusinky nechala opíjet celých dvacet čtyři hodin a druhý den byly krásně alkoholem nacucané, šťastně se usmívající a voňavé.

Perníkovou zmrzlinu vyrobíte jednoduše. Ušlehejte si dotuha smetanu ke šlehání. Ve vodní lázni so rozpusťte čtyři lžíce medu (pokud máte med tekutý, je to výhra, tenhle mezikrok si můžete odpustit). Do hrnce s horkou vodou dejte nádobu, v níž budete šlehat vejce. Do ní rozklepněte dvě celá vejce a šlehejte poctivě tři minuty, než vajíčka zesvětlají a trojnásobně nabydou. Ke konci šlehání k nim přidejte rozpuštěný med a úplně naposled tři lžíce strouhaného perníku. Vaječnou směs promíchejte s ušlehanou šlehačkou a do přirpavené směsi vlijte bourbonem nacucané brusinky. Zlehka promíchejte, dejte do mrazáku a za hodinu se k pomalu tuhnoucí směsi zase vraťte a poctivě ji promíchejte. vešleháte do ní tak vzduch a zúčastníte se rozbíjení krystalů vody, které by pak měly za následek tužší konzistenci zmrzliny. Zmrzku ještě tak třikrát až čtyřikrát během mražení prošlehejte.Med se postará o hebkost zmrzliny a ve spojení s perníkovou chutí vám jeho výrazná chuť a aroma vadit nebude, naopak, s perníkovu chutí ladí velice dobře. A tuhle zmrzku (pokud ji opravdu během mražení poctivě tak čtyřikrát prošleháte) můžete podávat skoro ihned po vytažení z mrazáku. K dosažení správné konzistence nutné pro estetické kopečkování jí stačí nechat při pokojové teplotě tak pět až deset minut.


Pokud se vám vážně nechce prošlehávat zmrzlinu během mražení, udělejte si zmrzlinu ze Salka. Ano, z toho šíleně sladkého kondenzovaného mléka, které jste možná jako děti ucucávaly z tubiček pod názvem Piknik. Já jsem na tuhle zmrzlinu nrazila zase v on-line Apetitu. Ovšem zase jsem si ji přizpůsobila k obrazu svému. Původní recept je totiž tak šíleně sladký, že to až dobré není, a navíc postrádal další chuťovou složku. A tu jsem dodala já, když jsem do směsi Salka a šlehačky přidala opražené mandle. Trošku jsem si tím pádem upravial postup, ale hříšně dobrá zmrzlina za to stála. Pokud máte rádi smetanové zmrzliny a máte taky rádi mandle, jste na správné adrese, a pusťte se do ní.

Na smetanovou mandlovou zmrzlinu budete potřebovat:

400 ml smetany ke šlehání
200 ml (tedy půlku plechovky) slazeného kondenzovaného mléka (Salko)
3 lžíce mandlových lupínků

Mandlové lupínky si nejprve nasucho opražte na pánvi. Stačí pět minut a jejich vůně a chuť se neskutečně rozvinou. Opražené mandlové lupínky nechte zchladnout a poté je vsypte do uzavíratelné sklenice. A zalijte smetanou ke šlehání. A nechte louhovat. Klidně den či dva. Já nechala dva dny a po otevření sklenice na mě čekala nádherná voňavá mandlová smetana. Zceďte mandle (a nevylévejte proboha tu smetanu nabitou chutí a vůní, ani ty mandlové lupínky). Dotuha ušlehejte mandlovou smetanu, dotuha ušlehejte i další smetanu ke šlehání. K ušlehaným smetanám přilijte slazneé kondenzované mléko a promíchejte. Přidejte mandlové lupínky, zlehak pormíchejte, vlijte do uzavíratelné nádoby, uzavřete víkem avražte do mrazáku.


Asi dvacet minut před zamýšlenou konzumací zmrzliny přesuňte krabičku se zmrzlinou ven a nechte ji povolit. Půjde tak lépe kopečkovat. Tahle zmrzka má sice asi milion kalorií, ale je fakt dokonalá, s plnou smetanovou chutí a výraznými mandlovými tóny. Kdo chce dosáhnout ještě výraznější mandlové chuti, může pdo zmrzlinové směsi dát lžičku mandlové esence, já jsem však nepřítelem zbytečných éček a navíc si myslím, že opražením a následným dvoudenním marinováním mandlových plátků ve smetaně získá zmrzlina z mandlových půvabů dost a dost.



Tak co, dáte si? Děláte si doma zmrzliny? A jíte vůbec zmrzliny? A chutnají vám ty kupované? Jakou máte nejradši?

A copa je todle ? :-)

22. července 2012 v 14:46 | Madla |  Zajímavosti

A tematické video k tomu:


A příště zase nějaký recept, jo?

Smetanová česneková omáčka se ztraceným vejcem a mandlovými kroketkami z odpalovaného těsta

18. července 2012 v 17:34 | Madla |  Přílohy a omáčky všelijaké
Je hnusně. Zima. Pořád prší. Starší dítko je v onom nešťastném věku vyznačujícím se záchvaty vzteku, miminu rostou další zuby (už teď je to malý aligátor) a je zapraženo čtyřikrát denně do vojtění. Takže podtrženo sečteno. Děti často prudí, kvůli počasí (a vždy přítomnému cvičení Vojtovy metody) je takřka nemožné jejich energii rozpýtlit venku, a to všechno má za následek nejen mou vyšší spotřebu čokolády, ale i chuť na něco kaloričtějšího, jemného a smetanového, co zanechá na patře a na jazyku příchuť nebe. Ale zároveň to nesmí být extra složité, protože čas je můj staronový nepřítel. To všechno splňuje jídlo zmíněné v nadpise. Za dvacet minut máte uvařenou omáčku, v průběhu vaření si připravíte těsto na mandlové krokety, které z celého jinak obyčejného jídla udělají pořádný požitek. Tak dem na to, jo, děcka?


Smetanovou česnekovou omáčku dělám s tímhle:

3 plátky másla (cca 80 gramů)
1 velkou cibulí, nadrobno nakrájenou
3 vrchovaté lžícemi hladké mouky (občas použiju i celozrnnou pšeničnou)
1/2 litrem horkého vývaru
100 ml smetany na vaření nebo smetany ke šlehání
3 lžícemi zakysané smetany
5-8 stroužků česneku, rozetřeného
sůl, pepř

Do rendlíku dám plátky másla. Na rozehřátém másle osmahnu na velmi jemno nakrájenou cibuli tak, aby byla pěkně dozlatova. Trvá to tak pět minut. Osmaženou cibuli zapráším třemi vrchovatými lžícemi mouky a neustále míchám. Minutu prosmažím mouku s cibulí. Přiliju horký vývar a metličkou tak dlouho, dokud není základ omáčky jemný a hladký. Provářím čtvrt hodiny. Omáčkový základ by měl začít pěkně houstnout. Po čtvrt hodině vaření přiliju do omáčky půl kelímku smetany na vaření (když chci hřešit tak použiju smetanu ke šlehání) a ještě pět minut povařím. Poté do omáčky přidám prolisovaný česnek. Když mám štěstí na pěkný čerstvý český, použiju ho daleko míň než česneku třeba španělského nebo dokonce pseudočenseku čínského. Já teď od manželovy maminky dostala pár paliček čerstvého palicového česneku ze zahrádky, tak mi na dochucení stačily dokonce jen čtyři megastroužky. Omáčku ochutnáme, dosolíme a případně opepříme (pokud máme pěkný silný vývar, není většinou žádné další dochucování třeba) a zjemníme třemi lžícemi zakysané smetany.

Podáváme s mandlovými kroketami z odpalovaného těsta, které jsem dělala podle Vandy, takže tady na ně máte odkaz. Rozhodně je vyzkoušejte, jsou jemné, lehoučké a delikátní, a mandlové lupínky v nich jdou krásně cítit a křupat.

A do talíře přidejte i ztracené vejce. To vařím jednoduše. Do vroucí hodně osolené vody (asi jako když vaříte špagety, jen dejte míň vody) vliju dvě lžíce lžíce vinného nebo jablečného octa (umeocet nevedu :-)) a vařečkou vytvořím vír. Vejce si vyklepnu do žufánku (naběračky, nebo jak se tomu česky nadává?) . Do víru vařící se vody pak vyleju vejce ze žufánku a ihned vypnu oheň. Vajíčko nechám v horké vodě dvě minuty, poté jej vylovím děrovanou naběračkou.


Neříkám, že je snadné vyrobit zastřená vejce, ale já je prostě miluju. Pokud jste na tom stejně, zkuste je uvařit podle Václava Friče anebo na jděte podle Hestona Blumenthala (jak na to v češtině vám poradí šikovná Meg).

Tak optimismus do žil, dobrou smetanovou omáčku na talíř a víru, že bude zase líp vám přeje Madla.

Zapomněla vážení, na jahody mražený ... a taky ty chlazený

7. července 2012 v 6:15 | Madla |  Zmrzlinárium
Poslední dobou jsem tak nějak uhranuta ovocem. Jakmile vidím svého oblíbeného trhovce s českými meruňkami, jahodami, malinami a borůvkami, něco mi přeskočí v hlavě a v peněžence se udělá pěkný průvan. A já si pak odvážím v podvozku kočárku pěkně velkou sezónní voňavou nálož. A nepeču, nemarmeláduju a nedžemuju jako loni, všehno to se svýma dvěma kobylkama schroustáme pěkně za čerstva, v případě jahod s kopcem sladké šlehačky. A se zbytky zatočím tak, že je proměním do lahodné zmrzliny.

A protože sezóna jahod je proklatě krátká, a možná máte v lednici či na záhonku pár krpatých a nevzhledných jahůdek, které by se sice Miss jahoda nevyhrály, ale co s nimi, že? Já vím, přeměňte je na lahodnou sladkou jahodovou zmrzlinu s marcipánem.
Bez zmrzlinovače a skoro taky bez práce.

Budete potřebovat:

250 g jahod
200 ml smetany ke šlehání
3 lžíce jogurtu
3 lžíce medu
100 g pravého mandlového marcipánu

Jahody rozmixujte s medem a rozdrobeným marcipánem. Vyšlehejte si dotuha šlehačku. Do mísy dejte vyšlehanou šlehačku, přidejte jogurt a promíchejte. Nakonec zlehka vmíchejte jahody s medem a marcipánem. Dejte vychladit. Zhruba dvacet minut před podáváním vyjměte zmrzlinu z mrazáku a dejte ji do lednice, aby trochu povolila a šla lépe porcovat.



Tahle zmrzka měla fakt velký úspěch a díky tomu, že je domácí a tudíž hned po vytažení z mrazáku tvrdá, mohla s námi cestovat ve vedru dvacet minut, aniž by se rozpustila a stala se z ní nechutná sladká břečka. Přijeli jsme na oslavu, zmrzlina byla jen jemně natátá na okrajích a dala se krásně kopečkovat. A tím pádem jsem ji ani nestihla vyfotit. Má o jeden stupeň méně růžovější barvu než tahle klasická smetanová jahodová co je na fotce, ale ta chuť je fakt skvělá. A to nemám ráda marcipán! jenže v téhle zmrzlině fakt dělá divy, tak ji rychle vyzkoušejte! Ale fakt tam dejte marcipán, ne žádnou fondánovou a rádoby marcipánovou tyčinku, která kolem mandlí tak akorát profičela, jinak to prostě nebude ono. A nebojte se, chuť není výrazně marcipánová, marcipán tam jde cítit, ale pěkně se doplňuje s jahodama. Sladký marcipán, nakyslé jahody = recept na letní mraženou pohodu.

Pokud jste blázni do kokosu, mám tady ještě jednu jahodovou zmrzlinu s kokosovým mlékem. A neříkejte mi, že u vás neseženete kokosové mléko, když jsem ho sehnala já v našem malém městečku, pro vás to bude určitě hračka.

Na zmrzlinu s plnou kokosovou chutí si připravte:

125 g jahod
100 g bílé čokolády
3 lžíce medu
200 ml smetany ke šlehání
400 ml kokosového mléka (tedy 1 plechovku)
2 lžíce strouhaného kokosu

Jahody si rozmixujte. Šlehačku vyšlehejte.Nad vodní lázní si rozpusťte čokoládu nalámanou na kousky spolu s kokosovým mlékem a medem. Směs občas promíchejte. Až bude hezky tekutá, sundejte z vodní lázně a přimíchejte k dotuha vylšehané šlehačce. Zlehka přimíchejte ke šlehačce, poté přimíchejte rozmixované jahody a nakonec dvě lžíce strouahného kokosu. Dejte na mrazák.


Ihned po vytažení z mrazáku bude taky tužší, takže u ní platí to stejné, co u její jahdoové marcipánové sestřičky. Takže z mrazáku do ledničky, dojíst oběd a pak už kopečkovat tuhle kokosovou dobrotu.


Ta chuť je fakt výrazně kokosová a jahody ji doplňují jen jemně. Je smetanová a prostě výtečná. A že nemá křikralvě růžovou barvu jako ostatní jahdoové zmrzky? Je jenom lehounce růžová, ale milovníkům kokosu bude fakt chutnat. za to se zaručím i hlavou. Tak šup, dáte si?

Jestli už máte zmrzlin plný brejle, určitě si připravte jako příjemnou změnu třeba takovou jaodovou panna cottu s bezovým želé s vodkou.


Ano, slyšíte správně, bezové želé. Vím, že všechny bezy v okolí i stokilometrovém epicentru jsou už definitivně odkvetlé a ne, nezbláznila jsem se. To jsem jen v bezové sezóně naložila bezové kvítky oškubané z pěti bezových květenství do vodky. Měly jsme doma takovou tu malou flaštičku vodky, ani nevím, kde jsme ji schrastili či od někoho dostali, každopdáně, na naložení bezových květů se šikla náramně. Já vím, já vím, tady jsem povídla, jak z naložených bezových květů bude sorbet, ale občas to chce změnu i od zmrzlin a tohle byla taková dobrota, že se s vámi musím podělit stůj co stůj.

Na 4 velké porce si nachystejte:

na jahodovou panna cottu:

200 ml smetany ke šlehání
3 lžíce cukru krystal
3 lžíce jogurtu
2 plátky želatiny
200 g jahod, rozmixovaných

Dva plátky želatiny si namočte ve třech lžícíh vody a nechte na teplém místě (cha, teď v létě prostě kdekoliv :-)) deset minut bobtnat. Mezitím si vlijte smetanu ke šlehání do rendlíku a pomalu zahřívejte. Vsypte cukr a za neustálého míchání nechte rozpustit. Odstavte ze zdroje tepla a přidejte tři lžíce jogurtu. Zamíchejte. Přidejte rozmixované jahody a nakonec nabobtanlou želatinu. Dejte opět nad zdroj tepla a pomalu za stálého míchání zahřívejte (nesmí se vařit, želatina by pak neztuhla),dokud se želatina nerozpustí. nalijte do vysokých sklenic a dejte do lednice. Za tři hodiny by měla být panna cotta ztuhlá a tak se pak můžete pustit do bezového želé s vodkou.


Ještě malý poznatek, já ráda panna cottu ne moc tuhou, připadá mi tak chutnější, ale pokud jste zvyklý na tuhou panna cottu, která hezky drží tvar a dá se vyklápět, zvyšte množství želatiny o jeden plátek a dál pokračujte podle postupu. Ta moje se sice trošku třese, ale je fakt dobrá a s těmi jahodami je osvěžující.

A to bezové želé s vodkou je skvěle doplňuje:

100 ml vodky, v níž byly naloženy bezové kvítky (já je měla naloženy pět týdnů)
4 plátky želatiny
200 ml vody
šťáva ze dvou citronů
3 lžíce medu


Z dvě stě mililitrů vody si odebereme čtyři lžíce, které nalijeme na plátky želatiny. Ve zbývající vodě si rozpustíme med, přidáme citronovou šťávu a vodku, zcezenou z bezových kvítků. A můžete přidat lžičku naložených kvítků, pěkně v želé křoupou :-) Nakonec přidáme nabobtnalou želatinu a za stálého míchání ji necháme zcela rozpustit. Sejmeme ze zdroje tepla, velmi opatrně nalijeme na vychladlou jahodovou panna cottu a dáme zase do lednice vychladit.

To spojení je vážně dokonalé, teplé želé se mi nezdálo nic moc, prostě jako silný bezový čaj s citrónem a medem, ale po vychlazení a zatuhnutí bylo nádherně osvěžující a vodka mu dodala říz.

Letní dobrota, kterou musíte vyzkoušet!

Jo a taky nesmí vaší pozornosti ujít jako vánek lehké tvarohové nočky utopené ve sladkých rozmačkaných jahodách:


Recept je ze lety prověření tady od Marušky, tak je rozhodně vyzkoušejte, chutnaly i mému muži, který do doby, než dostal tohle voňavé letní jídlo, tvrdil, že sladká jídla nejí :-) A ještě si pak přidal ...


Krásné a voňavé léto vám všem přeje Madla!

Chłodnik litewski - červená řepa v tekuté úpravě

4. července 2012 v 15:07 | Madla |  Z polévkové mísy
Máte rádi polévky? I v těchle vedrech? Já jako kovaný polévkomilec musím na každou z těchto otázek odpovědět ano. Ale s čistým svědomím prohlašuju, že v těchle úpalech odmítám vařit teplé polévky každý den, a když je chuť na polévku přítomna, ale úmorná vedra též, volím polévky studené. Ty bohužel nemají v našich končinách tradici a ani konzervativní jádro naší rozrůstající se rodiny jim zatím příliš nepřivyklo, ale co, jsou dobré, jsou zdravé a kuchařka kvůli nim nemusí vypustit duši.

Třeba tenhle chlodnik, polévka z červené řepy, vaří se jen chviličku, podává se vychlazený a je fakt výtečný!


Já teda miluju řepu ve všech podobách, což o zbytku rodinného kolektivu neplatí, ale co, aspoň zbylo víc pro mě :-)

Recept i postup jsem zcela převzala ze stránek Maryniných, takže tentokrát jen odkaz (je moc vedro i na to psaní) a obrazový report k tomu.


Pokud chcete tuto polévku povýšit na jídlo par excellance, připravte si na ozdobu koprové pesto se slunečnicovými semínky. Je to rychlé, děsně dobré a dá se nacpat kamkoli.

Potřebujete:

tenký svazek kopru
stejné množství petržele
hrst bazalkových listů (použila jsem červenou bazalku)
100 g neloupaných mandlí
100 g slunečnicových semínek
8 velkých stroužků česneku
olivový olej
parmezán

Umixovat, ochutnávat, přidávat dle chuti jednotlivé ingredience a podle tekutosti olej. Pokud chcete s pestem zdobit polévku, přidávejte olej opatrně a nemixujte moc dlouho, strukturou by mělo být pesto pěkně tuhé a hrubé. Ale tak to mám ráda já, jak to máte rádi vy, je na vás.



A A co s koprovým pestem? Nařeďte ho troškou oliváče a zamíchejte do teplých těstovin, přidejte lžíci do okurkového salátu s podmáslím, do tvarohové pomazánky s vařeným masem z lososa, jemně si s ním namažte opečenou bruscettu, kterou pak poklaďte mozarellou a rajčaty, prostě se s ním vyblnete, to vám slibuju.


Je fakt dobré, a červená řepa taky, zvlášť pěkně studená. Toť vše, howght, tečka.

Zmrzlinování II.

2. července 2012 v 13:53 | Madla |  Zmrzlinárium
Spolu s vlnou veder jsem si to přivalila i já, abych vás přivábila k dalším zrmzlinovým radovánkám. Tak abych se tu před počítačem neupekla, vjedu přímo skrz do našeho mrazáku a představím vám současné ledové superstar. Začneme pěkně zostra - grapefruitovým sorbetem s citrónem a tymiánem. Je nádherně svěží a hezky kyselý. Do těchle veder úplně ideální.


A jak na něj? Jednoduše, budete potřebovat:

200 ml grapefruitového džusu
šťávu ze dvou citronů
čtyři snítky čerstvého tymiánu
100 g cukru
4 lžíce medu
1/2 l vody

Nejrpve si do hrnce nasypeme cukr, přilijeme vodu, přidáme tymián a pět minut vaříme, dokud se cukr zcela nerozpustí. Cukrový sirup necháme mírně vychladnout a poté do něj přilijeme grapefruitový džus a citronovou šťávu. vyjmem snítky tymiánu (a kldině je vyhodíme). Přimícháme med, naposledy promícháme a dáme zmrzait.


je opravdu osvěžující, asi jako skok do ledové vody uprostřed rozpáleného dne. Ale tady srdeční zástava nehrozí :-)

A víte, s čím chutná ještě líp? No přece se superjednoduchou višňovou granitou s bílým rumem. Višňová granita má hrubší strukturu s krystalky ledu, je chuťově sladší a proto se s tímhle svěžím sorbetem skvěle doplňuje. Ale můžete si ji samozřejmě udělat i sólo.

Budete potřebovat:

2 hrnky vypeckvoaných višní
6 lžic tmavého cukru
6 lžic bílého rumu
1/2 l vody

Vypeckované višně vsypeme do kastrůlku, posypme cukrem, přilijeme bílý rum a promícháme. necháme čtvrt hodinky odstát, aby pustily šťávu. Poté k nim přilijeme vodu, postavíme nad plamen a deset minut zahříváme, aby vyprchal alkohol a zbyl po něm jen huťová stopa. Poté odstavíme, necháme zchladnout a rozmixujeme. Nalijeme do nádoby vhodné k mrazení a zmrazíme.

Pokud vám nevadí v granitě alkohol a nehodláte ji podávat malým dětem, těhotným či kojícím ženám, můžete se na mezikrok s vařením s klidným svědomím vykašlat a višně skropené rumem a oslazené třtinovým curkem rovnou rozmixovat. pak jen přidáte vodu, zamícháte a strčíte do mrazáku.



Před podáváním je nutné nechat granitu déle odpočinout, aby šla lépe kopečkovat.

jasně, není tak jemná jako smetanové zmrzliny, ani jako poctivé sorbety, krystalky ledu jsou v ní viditelné pouhým okem, ale chutná jako ta nejlepší ovocná ledová tříšť na světě. Je fakt osvěžující a když si dáte kopeček třeba so sklenice s minerálkou, budete nadšeni.

Pokud máte radši smetanové zmrzliny, stejně jako maminka mého drahého muže, udělá vám radost tahle kávová se sušenkami.



To bylo tak, naše tříleté mládě dostalo od mých rodičů nafasovanou do batůžku Tatranku. Asi kdyby ho přepadl hlad na třičtvrtě hodinu trvající cestu od prarodičů k nám domů nebo co. Každopdáně, dítko Tatranku nesnědlo (poněvadž to nezná, s ovocem by zatočilo hnedka), doma se krčil rozdělaný balíček oříškových Bebe sušenek, z nichž dítko snědlo půlku sušenky (sušenky dostalo je na Velikonoce jako součást vykoledované výslužky u druhé babičky :-)) a mě ten načatý balíček pořád ve skříňce hrozně vadil. Mohla jsem ho sníst, já vím, ale mě na sušenky taky neužije, navíc mi připadají děsně přeslazené, tak jsem si řekla, že vyzkouším malý experiment a sušenky zakomponuju do podoby smetanové zmrzliny.

A zafungovalo to výtečně!

Zmrzlina je nádherně krémová a díky tomu, že je odlazena jen medem (a sušenkama :-)), tak je taky brzy měkká. Takže žádné čtvrthodinové čekání, až zmrzka i v těchle vedrech dostatečně povolí k tomu, aby se dala kopečkovat, téhle zmrzlinové lady stačí pět minut odpočinku mimo mrazák a je krásně vláčná a připravená k akci.

No nezní to hříšně? Tak ji vyzkoušejte:

nachystejte si:

1 kelímek smetany ke šlehání (tedy 200 ml)
2 vejce
3 lžíce velmi silné kávy (použila jsem tři lžíce velmi koncentrovaného nápoje Caro - dvě lžičky sypké směsi zalité dvěma lžícemi horké vody)
4 lžíce medu
150 g oříškových sušenek, rozmixovaných

Je to jednoduché, vyšlehejte si dotuha smetanu ke šlehání. Nad vodní lázni šlehejte alespoň tři minuty dvě vejce, než zbělají, anpění se a ztrojnásobí svůj objem. V horké kávě nebo Caru si rozpusťte med. (A pokud u toho budete pít vaše oblíbené neslazené kafe, ujasněte si, který hrníček je který, ať se potom ošklivě nezmýlíte a nepoprskáte přitom skoro všechna horní dvířka kuchyňské linky). Našlehaná vejce jemně vmíchejte do ušlehané šlehačky, vlijte medem oslazené silné kafe,zamíchejte a naposled zlehka vmíchejte rozmixované sušenky. Vlijte do nádoby hodné na mrazák a dál už asi víte co. (Dát si nohy na stůl a čekat, než ta dobrota zmrzne .-))


Je sametově krémová, jemná, s intenzivní chutí a vůní kávy a sladkostí sušenek.

Tak co, dali byste si? Nebo vás výroba domácí zmrzliny nechává zcela chladnými? Jakou máte nejradši zrmlinu? A myslíte si, že tohle je konec zmrzlinování?

Pstruh na másle, s čerstvou saturejkou

1. července 2012 v 7:30 | Madla |  Rybky nejen mořské
Ryby, rybky, rybičky, lóvte séé, pořvává naše tříleté dítko po každé menší přepšce, a jakomkýkoli klackem (rozuměj udicí) "loví" v kaluži ryby. A vždycky mi jich pár donese. A já tyhle imaginární mřenky vždycjky jen tak zasyrova zbaštím a nad dítwěčím počínám se řehtám pod vousy. Zdaleka nejlepší však je, když se dítko nachomítne k přípravě čerstvého pstruha. To jej pak pro jeho outlocitnost musím odvést (spolu s jeho pozorností) někam, kde nebude vidět, jak tatínek majzne pstruha paličkou po kebuli a vykuchá ho.

Nejradši by milé pstroužky hladil a často spřádá plány, jak s nimi půjde spinkat a podobně. Jeho láska ke zvířatům je prostě nezdolná. Ale když máme upečeného pstruha na talíři, nemůže se dočkat chvilky, kdy dostane první sousto voňavého bílého masíčka, obraného od kostí. Na příslib rybích hodů se dokonce nechá vylákat z hrátek na babiččině dvorku. A to je co říct.

Tak rychle dávám do placu momentálně nejoblíbenější úpravu superčerstvých pstroužků v naší rodině.

Budete potřebovat.

tolik menších pstroužků kolik je strávníků
čerstvou saturejku, nahrubo posekanou
pár plátků másla
kmín
sůl, pepř (ideálně vše čerstvě mleté, já mám, heč :-))

navíc:

špejle
máslo či sádlo (v nouzi olej) na vytření pekáče

Očištěného, vykuchaného a šupinek zbaveného pstroužka z obou stran osolíme a opeříme a okmínujeme. Osolíme a opepříme a okmínujemetaké tělní dutinu, v níž se ještě před pár okamžiky skrývaly vnitřnosti. Do tělní dutiny pak dáme hrstičku čerstvě posekané saturejky, kousky másla


a takto připraveného pstroužka dáme do pekáče vymazaného máslem, do něhož jsme pěkně esteticky narovnali špejle. Na ty špejle nezapomeňte, je to dobrý trik, aby se pstruh nepřichytil kůží k pekáčku.


Pstroužky nezapomene též bohatě poházet čerstvou bylinkou. Na každého pstroužka dáme pár kousíčků másla a honem s ním do trouby, kde ho při 200 stupních budeme péct dvacet až třicet minut, záleží na velikosti vašich ryb.


Podáváme dle libosti, u nás s bramborovou kaší.



Saturejka dodoá pstroužkovi na peprnosti a kmín se k ní skvěle hodí, ale pokud saturejku doma na zahrádce či na balkoně nemáte, použijte s klidem čerstvou majoránku či bazalku. Tady je místo pro mírné babicování povoleno :-) Ale v případě majoránky či bazalky bych kmín nechala s klidem ladem, protože k nim kmínu už netřeba.


Čerstvá ryba, čerstvé bylinky, troška másla, téměř žádná práce, tak si představuju letní vaření. Jak jste na tom s letním vařením vy, co nejradši připravujete?