Rudá záře ve skleničce - višňové džemy útočí

30. července 2012 v 20:02 | Madla |  Zavařování
Máte rádi višně? To černočerné ovoce, svou kyselostí svírající pusu do úsměvu šíleného klauna? Já ano. Až teda na ty višně, co nám rostou na dvorku. Před dvěma lety jsem si řekla, že na pidi záhonku na našem dvorku, kam slunce ani lékař nechodí, by to chtělo nějaký ovocný stromek. Na prvním pidi záhonku, kam se slunce podívá alespoň odpoledne, už byl rododendron (schválně, kdo to řekne správně rychle desetkrát za sebou) a čerstvě zasazená jabloňka. jenže jaký zvolit strom, aby měl šanci alespoň trošku živořit, když bude chudák celý ve stínu. Volba padla na višeň. Ta prý na stejném místě taky stávala. Stromek jsme zasadili a chodili jej opečovávat. Loni se nám odvděřil celými čtyřmi višněmi :-) Jenže letos! Mrcha stromek je celý obtěžkaný černočernými vyzývavými plody. Pokud ale někoho naláká krásná barva a na první pohled pohled šťavnaté ovoce, úsměv si brzy schová do kapsy. Plody jsou totiž tak strašně kyselé, že se normálně jíst téměř nedají (ve stavu přirozeném je schopno je ládovat jen naše tříleté dítko, jež podezírám, že si tak zvyšuje kyselost žaludečních šťáv).

Ale už to chtělo krásně dozráté plody nějak zužitkovat, koláče se mi letos nějak péct nechtělo (a kdo by taky pekl koláč, do kterého je potřeba zužitkovat čtyři kila ovoce) a tak, když jsem vstoupila do ovišňované kuchyně, vybavila jsem se tím největším hrncem, jakým má mladá domácnost disponuje a bylo jasné, budou džemy.

Nejřív to však chtělo vykasat si rukávy a vrhnout se na vypeckovávání. Byla to sranda, hlavně když jsem s rukama potřísněnýma od višňové šťávy zachraňovala mimino od pádu z kuchyňského gauče. A že po téhle višňové akci vypadala naše kuchyň jako natáčecí prostory toho nejkrvavějšího z krvavývch filmů.

Každopdáně, výsledek stál za to, v našem středověkém sklepě teď dlí levandulový višňový džem, višňový džem s citronem a marcipánem a taky višňový džem s hořkou čokoládou a kardamonem. Jedno veliké mňam.

Recepty jsou jednoduché jako facka a ano, přiznám se bez mučení, sáhla jsem po pektinu v prášku, od Dr. Oetkera (nikdy nevím, čeho je pan Dr. doktorem - je to advokát, veterinář, doktor farmacie???), protože jsem nesehnala agar. Lítala jsem jako šuspik po celém našem městě, v ovozelu s koutkem zdravé výživy jsem byla zklamána a tamtí paní prodavačka mi znudědným hlasem řekla, že ti vod agaru maj teď dovolenou a že agar bude až dvacátýho (rozuměj srpna, což mi bylo platné jak mrtvému zimník). V lékárně by sice šel objednat, nicméně by se jednalo o stogramový balíček a jeden gram agaru by stál tři koruny. A protože jsem nechtěla zbytek léta strávit prodáváním přebytečného agaru na náměstí, šoupla jsem v naší mikrosámošce do košíku něco Gelfixů a pustila se do akce.

Odpeckované ovoce jsem nejdřív promíchala s cukrem a nechala přes noc odstát. Počítala jsem se 600 gramy cukru na kilo višní. Přeci jen byly ty potvory kyselé jak blázen. Ráno jsem procukrované ovoce přelila do velkého hrnce, přidala jsem pektin smíchaný se dvěma lžícemi cukru, zamíchala a vařila. Až směs začla vařit, přidala jsem u marcipánového rozdrobený marcipán a taky citronovou šťávu a kůru (jo, to jsem zapomněla, ten je jedinej bez přidaného pektinu, sice trošku teče, ale je úžasnej, a je podle Dulce de Leche a přede mnou ho dělala Chez Lucie). A vařila, dokud želírovací zkouška s kápnutím kapky na talířek neukázala, že směs pěkně houstne (což se u toho s citronovou šťávou a marcipánem moc teda nedařilo, višně holt mají hrozně málo vlastního pektinu, potvory jedny kyselý). Do levandulového jsem už nic nepřidávala, protože už se máchaly v levandulovém cukru (200 g levandulového cukru + dalších 500 g normálního cukru). Do poslední dvoukilové dávky jsem přidala 200 g hořké čokolády a lžíci kardamonu. Ještě chvíli jsem povařila, aby se čokoška dobře rozpustila a lila jsem do horkých sklenic. Vršky vymyté vařící vodou a vypálené chvíli v troubě jsem ještě potřela slivovicí, stejně tak jako závit sklenic po plnění. Zašroubovala a otočila dnem vzhůru. A je to paráda, dámy a pánové a je z toho jen pár fotek, protože jsem to fakt ke konci už nedávala.


Jo a ještě jsem u toho dělala rybízový džem a lá brusinky podle Vilemíny. Jsem dobrá, ne? (Ten je bez pektinu, přeci jen rybíz obsahu dost želírovacích látek sám o sobě).


Tenhle "džem" je nekomplikovaný a přitom fakt dobrý. Teda pokud nejste food purista a snesete pár slupiček a zrníček. Mě v tomhle příjemně kořeněném džemu fakt nevadí (ale jinak u červeného rybízu poctivě pasíruju, třeba jako loni tady).


Onen proklatý višňový džem s marcipánem a citronovou kůrou a šťávou. Fakt nechtěl vůbec houstnout, potvora, ale i když je řidší, jeho chuť je vážně skvělá.

takhle vypadal zbytek v misce:



A tak akorát voňavý levandulový, příjemně sladký a aromatický, a přitom vůbec ne mýdlový.


Poslední džem s hořkou čokoládou a kardamonem na fotce není a taky nebude, protože jsem ho dělala ze zbytku (teda nevím, jestli můžu říkat dvoum kilům višní zbytek ...) višní hned druhý den a už jsem fakt neměla náladu a ani čas (a už vbec ne světelné podmínky) k nějakému focení. Ale je úžasný - hořká čokoláda skvěle doplňuje višňovou kyselost a kardamon vás dostane na zadek, tahle je fakt the best of!

A co vy? Marmeládujete, džemujete? Nebo to za vás dělá někdo jiný? Používáte pektin v prášku, nebo čím podporujete želírování u ovoce s přirozeným nedostatkem pektinu?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ditta Ditta | Web | 31. července 2012 v 19:46 | Reagovat

Višně jsou skvělé, jen to odpeckovávání je na zbláznění - šťáva teče po rukách až k lokti a jeden vypadá jako Jack Rozparovač těsně po "akci". Chtěla jsem to zkusit s višněma jako se švestkama-karlatama pomocí povidláku, ale nějak se mi nedaří dostat se k višním aspoň dva roky. Zdraví Ditta.

2 farfalla farfalla | Web | 31. července 2012 v 21:56 | Reagovat

Prostě to svařím, dokud nezhoustne. Letos jsem si takhle užila s pěti kily třešní a jedna várka ani nejde obrátit nazpátek (drží pořád u víčka):)
Ale jedu na víc hořácích po menších dávkách, odpařuje se to rychleji.
Teď mám zas bílý rybíz - ale bojím se, bojím, jak z něj bude vypadat džem.. asi divně:)

3 Madla Madla | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 13:08 | Reagovat

Ditta: Tak,tak, ani nechtěj vědět, jak vypadala celá kuchyň, o oblečení našeho nejmaldšího (zachráněného před pádem z gauče) ani nemluvě :-) Jestli nám bude ta potvora pořád tak roidt, tak ti příští rok klidně pár kilo přenechám :-)

4 Madla Madla | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 13:13 | Reagovat

farfalla: Já to chtěla původně dělat podle tvého postupu (proto i to proslazení předem), ale to bych u sporáku s těma šesti kilama višní asi strávila mládí. A navíc nemám dost tak velkých hrnců :-) Ale příští rok se pokusím marmoškovat bez přidaného pektinu.
Bílý rybíz je super, závidím a dokonce takové množství, aby z něj byl džem, mňam s velkým Mň :-) No co, hlavně, že bude dobrej :-)

5 Marie Marie | E-mail | 7. srpna 2015 v 23:44 | Reagovat

Jak vyrábím džemy z ovoce, které nemá dostatek pektinu jako višně nebo maliny?
Jednoduše. Přidávám trochu vypasírované šťávu z rybízu. Na 1 kg ovoce cca 2 deci. Rybíz je neutrální a neutlumí chuť ovoce.jo a k tomu vypeckování višní nebo třešní používám vypeckovač od Leifhetu. Jde to s ním velmi rychle.

6 Madla Madla | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 14:12 | Reagovat

Marie: Moc děkuji za super tip, určitě ho příští rok vyzkouším!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama