Září 2012

Když jde vo ... dort

24. září 2012 v 21:18 | Madla |  Dorty a muffiny piškotové
Tak jsem vždy při ruce. Pokaždé, když má někdo narozeniny, tak mi v průběhu předcházejících dnů, týdnů, někdy i měsíců (především když jde o mého mlsného muže či naše dvě robátka) šrotuje v hlavě, co by se nejlépe hodilo a hlavně chutnalo danému oslavenci. Protože si nepotrpím na klasické těžké máslové krémy (vždycky mám pocit, že už po dvou lžičkách dortu s normálním máslovým krémem mává můj žlučník zuřivě bílou vlajkou), na zdobení marcipánem si díky svým totálně gramlavým rukám netroufnu (a taky vlastně nemám marcipán moc ráda, krom teda zmrzlin, tam ho můžu, to jako jó), tak sázím na cheesecaky, v létě na dorty nepečené, občas to proložím nějakým klasičtějším dortem s odlehčeným tvarohovým krémem a lehoučkým piškotem.

Prostě mě to baví. A pak se taky stane to, že se mi tady na blogu nakupí asi deset různých receptů na dorty a cheesecaky a kdy to má jako člověk psát, když má doma obě děti, usmrkané a ukašlané a sám se cítí jako postava ze seriálu Walking dead.

No, takže to bude fikot, vážení a milí,a jestli vás některý z dortů zaujme, nebo jestli vás vůbec tady něco zaujme, byla bych moc vděčná za vaše komentáře. (Jakože ne že bych byla nějak strašně nervózní, když si dám konečně tu práci s nějakým článkem, upravím fotky - dokonce i zpětně, aby se to dobře načítalo a pak tak nějak nikdo nic nekomentuje a člověk pak má chuť se na všechno, no ehm, však vy víte co).

Začneme úplně jednoduše, dortíkem s klasickými chutěmi, kokosově vláčným, s hebkou čokoládovou polevou a dámy a pánové, bez vajec. Úplně stupidní, ale pokud třeba zapomenete na něčí narozeniny a přesto chcete upéct dort a navíc ještě obdarovaný je kokosový maniak, máte vyhráno. Dort je vlastně obměnou tohohle makového, jen místo máku je ... hádejte co :-)

Takže kokosový dortík s měkkou čokoládovou polevou a čokoládovým krémem:

na korpus do dortové rozevírací formy o průměru 20 cm:

1 hrnek (250 ml) polohrubé mouky
1 hrnek strouhaného kokosu
3/4 hrnku cukru krystal
1 prášek do pečiva
1 hrnek mléka (syrovátky)


V míse si smícháme všechny sypké ingredience a zalijeme je mlékem. Promícháme a vlijeme do máslem vymazané a kokosem vysypané formy a pečeme při 180 stupních asi třicet minut. Pokud po vpíchnutí špejle do těsta vytáhneme čistou a suchou špejli, vyndáme korpus z trouby, necháme mírně vychladnout, objeme po bovodu nožema vyklopíme na mřížku.
Zcela vychladlý dort jednou prokrojíme a potřeme čokoládovým tvarohovým krémem.

čokoládový tvarohový krém:

1 vanička měkkého tvarohu (200 g)
1 tabulka hořké čokolády (100 g)
2 lžíce medu

Nad vodní lázní si rozpustíme čokoládu s medem. Rozpuštěnou čokoládu smícháme s tvarohem, případně dle chuti dosladíme. Pomažeme podélně rozkrojený korpus, přiklopíme druhou částí a dortík polejeme čokoládovou polevou.

Na tu si přirpavíme:

100 g mléčné čokolády
2 lžíce zakysané smetany

Rozpuštěnou čokoládu smícháme se zakysanou smetanou a polejem jí dort. Poprášíme zlehka kokosem, vložíme do lednice a necháme zatuhnout.


Jo, jasně, není to nic objevného, žádná Amerika se nekoná, ale je fakt dobrej. Korpus s plnou kokosovou chutí, lehký čokoládový krém a smetanová čokoládová poleva.


Ehm, pokud se vám nezdá fotka na řezu, nezdá se vám správně. Logicky jsem totiž fotky rozkrojeného darovaného kokosáku nepořídila, ale protože oslavenkyni hrozně chutnal a já si druhý den chtěla taky upéct něco rychlého a zbylo mi dost kokosu, upekla jsem opět kokosák, jen jsem ho promazala domácí rybízovou marmeládou s bílou čokoládou.

Voní vám levandule? Poslední dny jsou ve znamení foukání nejen ze strnišť, kdy vám při ranním školkovém transportu umrčeného tříleťáka mrzne nos, uši a vůbec další okrajové části těla, je načase si dopřát uklidňující levandulovou vůni. Ve spojení s lehkým a nadýchaným piškotovým těstem a krémem z bílé čokolády není prostě co řešit, tenhle dort zažene i ty největší podzimní splíny.

Na dort o průměru 20 cm budete potřebovat:

250 gramů polohrubé mouky
170 gramů levandulového cukru nebo moučkového cukru + lžičku sušených levandulových kvítků
1 lžíci vanilkového cukru (nejlépe domácí výroby)
4 vejce - oddělit žloutky a bílky
100 ml oleje
100 ml mléka (syrovátky)
1/2 balíčku kypřícího prášku do pečiva
1/2 lžičky citronové kůry
máslo a kokos na vymazání a vysypání formy


Nejprve si opatrně oddělíme žloutky a bílky. Žloutky dáme mo mísy a bílky vložíme do vhodné nádoby určené ke šlehání sněhu. Sníh sice můžeme ušlehat i ručně metličkou, ale je to hodně zdlouhavý a posilovnu nahrazující proces, proto navrhuji v rámci úspory času a namožení svalů zaměnit práci rukou za práci ručního šlehače. Ale na sníh řada teprve přijde. Nyní se vrhneme po hlavě na oddělené žloutky, spočívající poklidně a nic netušíce v míse. Ke žloutkům postupně přiléváme odměřených 100 ml oleje a oba druhy cukrů a pomocí metličky vyšleháme pěknou žlutou pěnu. Do žloutkové směsi přisypeme polovinu odváženého množství polohrubé mouky, do které jsem si zamíchaly polovinu balíčku kypřicího prášku do pečiva a přilijeme mléko. Zamícháme, aby se nám nevytvořily hrudky a jdeme si ušlehat tuhý sníh.
Do hebkého těsta přidáváme po částech do tuha vyšlehaný sníh a postupně přisypáváme zbytek mouky. Pracujeme zlehka a sníh s moukou opatrně zabalujeme do těsta. Pro vůni doporučuji přidat do těsta půl lžičky čerstvě nastrouhané nebo sušené citronové kůry. Napěněné hebké těsto plné vzduchových bublin vlijeme do máslem vymazané a kokosem vysypané dortové formy. A vložíme do trouby předem vyhřáté na 180 stupňů. Pečeme zhruba hodinu. První půlhodinu rozhodně neotevíráme dvířka trouby, piškotový korpus by se nám propadl díky výkyvům tepla. Ke konci pečení vyzkoušíme korpus špejlí. Pokud se na i nic nelepí po vpíchnutí do těsta, je upečeno a my můžeme piškot vytáhnout z trouby.

P1000875-SM
Korpus necháme mírně vychladnout, poté objedeme nožem kolem formy a vyklopíme dort na mřížku k vychladnutí.
Nejlepší je dělat piškotový korpus minimálně den předem, lépe se pak totiž krájí. Korpus tedy a dvakrát prokrojíme a naplníme bíločokoládovým krémem.


Bíločokoládový krém:
1 kelímek měkkého tvarohu
1 kelímek zakysané smetany
2 tabulky bílé čokolády (Milka nebo Schogetten)


Vše smícháme s rozpuštěnou bílou čokoládou a necháme v chladu minimálně hodinu ztuhnout. Poté pomažeme rozkrojený korpus a polijeme ho výše zmíněnou čokoládovou polevou se zakysankou. Jen hořkou čokoládu nahradíme její bílou kolegyní.


Tenhle dort jsem pekla kamarádovi na narozeniny. Bylo léto, bečka, všude spousta tvrdého, vůně pečeného selete. A do toho tenhle dort, který vypadá něžně a trošku svatebně. A já neměla ani šanci ho ochutnat.


Ale prý byl skvělej, a to mi stačí :-) A omluvte příšernou kvalitu fotek, dort jsem narychlo vycvakla těsně před odjezdem, s jedním řvoucím miminem v náručí a jedním energií sršícím batoletem omotaným kolem nohou.


Milujete cheesecaky? Já ano, zvlášť na nich miluju jejich neuvěřitelnou variabilitu. Prostě kolik chutí, tolik cheesecaků.
A protože je mám jako fakt hodně ráda, dělám je co chvíli. A ještě se mi neomrzely. Před časy dávnými a dávnými jsem dělala pomerančový cheesecake se skořicí a skořicovo-pomerančovým želé. Esteticky nádherný, chuťově velmi jemný.


I
Inspirovala jsem se u té nejpovolanější, u Chez Lucie, královny všech cheesecaků.

Jelikož doma fakt nemíváme sušenky (doby, kdy babičky a tetička dítko čile zásobovali mini Bebe sušenkami jsou díkybohu pryč), udělala jsem svůj oblíbený vločkovo-mandlový "korpus." Recept je třeba zde. Jo a navíc jsem přidala i lžičku skořice.

A náplň podle Lucie:

600 g krémového sýra (ideálně Philadelphia, v nouzi pak Soft creame Tesco cheese, Lučina, Buko)
140 g cukru krupice
3 velká vejce
10 g hladké mouky
2 lžíce zakysané smetany
2 lžíce pomerančové šťávy
kůra z jednoho pomeranče
1 lžička mleté sušené skořice

na pomerančovo-skořicové želé

3 dl pomerančového džusu
2 lžičky skořice
6 plátků želatiny

Dno rozkládací formy lehce pomažeme olejem a vyložíme kruhem vystřihnutým z pečicího papíru. Boky rozkládací formy vymažeme zlehka máslem.

Rozmixujeme si mandle a ovesné vločky. Přidáme hnědý cukr a studené máslo nakrájené na malé kostičky. Zpracujeme na drobenku, kterou vtlačíme na dno dortové formy. Dáme na čtvrt hodiny zapéct do trouby vyhřáté na 180 stupňů. Upečený "korpus" necháme vychladnout při pokojové teplotě a poté jej dáme do mrazáku.
A vrhneme se na náplň. Krémový sýr zlehka zamícháme s cukrem. Poté jemně zapracujeme vejce a mouku. Nakonec vmícháme zakysanou smetanu, pomerančovou šťávu, kůru a skořici. Vlijeme na vychlazený korpus a dáme péct do trouby vyhřáté na 180 stupňů. S vodní lázní. Já to dělám tak, že pod mřížku vprostřed trouby, kde mám formu s cheesecakem, dám ještě jednu mřížku, na kterou dám koláčovou formu naplněnou vařící vodou. Efekt bain maire tak zůstane zachován a nestane se vám, že by se voda dostala do styku s cheesecakem a rozmočila ho.

Na 180 stupňů pečeme čtvrt hodiny, poté teplotu snížíme na 120 stupňů a dopékáme ještě celou hodinu.
Správně upečený cheesecake by se měl ještě jemně chvět a jeho povrch by měl zůstat světlý. Upečený cheesecake opatrně vyjměte z trouby a nechte při pokojové teplotě vychladnout. Poté jej dejte do lednice a nechte jej dostatečně vychladit. Minimálně šest hodin, nejlépe pak přes noc (a klidně i déle).
Na vychlazený cheesecake pak nalijeme pomerančovo-skořicové želé, které si připravíme následovně. Plátky želatiny namočíme do části pomerančového džusu a necháme asi deset minut bobtnat. Zbytek džusu zahřejeme spolu se skořicí. Sněs nesmí vařit! K teplému džusu se skořicí zamícháme metličkou vyždímanou želatinu a velmi oaptrně tenkým pramínkem lejeme na zcela vychlazený cheesecake. Dáme opět vychladit do lednice. Pokud chceme docílit mramorovaného efektu, nalijeme pomerančové želé rovnou na čerstvě upečený cheesecake.


Po úplném vychladnutí zdobíme třeba plody Physalis - mochyně.


Cheesecake krájejte horkým, suchým nožem.

Pokud chcete mít krásně hladkou a neporušenou vrstvu želé, lijte želé opravdu na vychlazený cheeseceke a zkontrolujte si teplotu želé, mělo by být pouze mírně teplé, nikoli horké. Já tuhle fázi odflákla a dosti teplé želé jsem začala lít na čerstvě upečený cheesecake. Samozřejmě se stalo očekávané, krémová vrstva začala povolovat a začala se míchat s pomerančovo-skořicovým želé. Nicméně nezamýšlený efekt mramorování sklidil na oslavě úspěch a navíc tenhle cheesecake byl vážně skvělý - jemný, smetanový, s lehkou ovocnou chutí a dřevitou vůní skořice. A já jsem ráda, že jsem si troufla na další sladký zázrak od Chez Lucie.

Další cheesecake v pořadí jsem pekla teprve nedávno, k příležitosti šedesátých narozenin maminky mého muže (slovo tchyně se k této skvělé osobě fakt nehodí). Byl to pokus o cheesecake z domácího sýra a byl zdařilý. Ještě teda musím vychytat trošku konzistenci, protože byl spíš na lžičku, ale chuťově byl úžasný. Kávovo-marcipánový z domácího měkkého sýra (jakože apetiťácká pseudoricotta), se zebrovaným efektem.Foto bude, až bude tenhle cheesecake upečen jako pokus číslo dvě, s dokonalou konzistencí a dokonalým vzhledem řezu (v němž se zeborvání vinou měkčí konzistence ztrácelo). A dorty budou další, já totiž rychleji peču než píšu, víte ...

A taky se těšte na něco slaného, třeba na kynutý bramborák, bramborový chleba nebo domácí polotvrdý sýr bez siřidla.

Sladký podzim bez splínu vám přeje Madla.

Ricotta pečená ve slanině - vzpomínka na léto

19. září 2012 v 20:35 | Madla |  Sýrové variace
Léto už je dočista v p..... prčicích a vy jste smutná. Vždycky jste podzim milovala, jenže letos je to z nějakého zvláštního důvodu jinak. Jste naštavná, nebaví vás navlékat děti do všech těch vrstev, punčocháčky počínaje a svetry s bundami konče. Nebaví vás brzké stmívání. A kupodivu vás ani netěší nadcházející čas, který přeje pomalu dušeným a pečeným masům, vydatným a hustým polévkám, kořenové zelenině, dýním, červené řepě. Chcete léto. A chcete ho moc.

Chcete mít na sobě dlouhé letní šaty a připadat si jako éterická víla, ne být zababušená ve svetru a bundě, kdy vypadáte prostě jako, no rozhodně ne nijak étericky. Děsíte se prvních dětských nachlazení, které se pak budou táhnout celou rodinou a z celého domu pak bude jedna ukýchaná zelená nudle u nosu. Nesnášíte ranní doprovázení do školky doprovázené pláčem vaší tříleté ratolesti.

Chcete léto. Teplo. Chcete jíst saláty, lehká zeleninová jídla, risotta, těstoviny na sto a jeden způsob, panna cotty, chcete pořád vyrábět zmrzliny. Vaše třicetileté kosti potřebují trošku prohřát a pookřát. Šamanským tanečkem vábíte babí léto a doufáte, že se povede a že bude ještě chvíli příjemně. Musí být, když máte v mrazáku ještě čtyři druhy zmrzlin.

Zatímco lákáte návrat teplých dní, vzpomínáte na léto, utíráte uslintanému miminu pusu, máte neodolatelnou chuť připravit si křupavou voňavou ricottu ve slanině. Inspiraci jste našla v Apetitu a od té doby jste ji pekla nepočítaně. A z domácí ricotty.

Pokud si chcete zavzpomínat na léto jako já, přichystejte si pro dvě osoby následující:

200 g ricotty (nejlépe domácí :-))
1 vejce
50 g parmezánu, jemně nastrouhaného
2 lžíce najemno nasekané čerstvé bazalky
2 lžíce najemno nasekaných petrželkových lístků
2 stroužky česneku, rozetřeného
1/2 lžičky soli
čerstvý mletý černý pepř
4 plátky libovější anglické slaniny

Ricottu, vejce a parmezán dejte do mísy a šlehejte mixérem tak dlouho, dokud se vše nespojí ve vláčnou jemnou hmotu. Přimíchejte sůl, čerstvý peř a nasekané bylinky. Nachystejte si malé zapékací misky nebo silnostěnné hrníčky, které vystelte dvěma plátky slaniny. Na slaninu navrstvěte ricottovou hmotu, a dejte zapéct do trouby vyhřáté na 180 stupňů na dvacet až dvacet pět minut. Ricotta by měla být pěkně zlatavá a pevná. Pté vyjměte z trouby, nechte pět minut odpočinout, vyklopte a servírujte. Třeba jako předkrm na směsi listových salátů, nebo jako lehkou večeři či oběd s bramborami.


Jemná ricotta, ovoněná čerstvými bylinkami a parmezánem, skrytá v dokřupava vypečené slanině. Lehké, jednoduché a vážně moc dobré.


PS: Pokud se pustíte podle výše zmíněného odkazu do výroby domácí ricotty, vězte, že podle mlékařů neuděláte domácí ricottu, ale měkký termizovaný sýr, něco jako odlehčené mascarpone. Jenže než bych vždycky napsala takhle dlouhý nápis, přešla by mě chuť psát další recepty. Takže pro mě to bude vždycky domácí ricotta, i když vím, že originální ricotta se vyrábí ze syrovátky, kdežto já tu svou vyrábím z plnotučného mléka a smetany. A je zatraceně dobrá, takže ať to je či není ricotta, můžete se těšit na další recepty s ní.

Těšíte se? Máte rádi podzim? Je vám zima? Teče vám z nosu? Máte rádi dýně? A co na to Rumcajs?

Čemu se tak řepíš?

14. září 2012 v 15:44 | Madla |  Sladké vábničky
aneb červená řepa na sladko. A rovnou dvakrát. Momentálně jsem řepný maniak. Má drahá maminka mi zasadila na zahrádce červenou řepu (a taky hokkaiďata - těšte se na recepty, momentálně jsem dýněmi doslova zasypaná) a tak, když můj drahý se šklebícím se obličejem přivezl bednu plnou krásných rudých bulviček, nastalo rozhodování, co s nimi. Udělala jsem polévku z červené řepy, taky chlodnik podle Maryny, řepu jsem pekla s rozmarýnem a česnekem, taky jsem ji "zfetovala" (v původním receptu je ale zbalkanizovaná), ale stejně nejvíc nám chutnala jen tak upečená v alobalu a zastříknutá citronovou šťávou a oliváčem. Jedno veliké mňam. A protože příval řep pořád neustával, ve sklepě už se do písku další řepy nevešly, a na mě jednou při "listování" mými oblíbenými foodblogy vypadl recept na zmrzlinu z červené řepy a při listování mou oblíbenou kuchařkou Chléb v hlavní roli mě zase uchvátil řepný chlebíček.


Proměnila jsem tedy svou kuchyň v malý řepný obětní chrám a po celé té řepné akci, s rudýma rukama a celou kuchyní musím říct, že to fakt stálo za to. Tak předkládám recepty. První na řepný chlebíček s čokoládou. Já tedy zase udělala nějaké změny (ten původní podle receptu byl děsně přeslazenej, takže nebyla cítit skoro ani ta čokoláda), tak nejdřív vám tady napíšu originál a pak vám napíšu, co jsem udělala jinak, ju?

Řepný chlebíček s čokoládou podle kuchařky Chléb v hlavní roli:

170 g nakládané červené řepy, bez nálevu
200 g polohrubé mouky
50 g hladké mouky
80 g kakaa holandského typu
1 lžička kypřicího prášku do pečiva
1/2 lžičky jedlé sody
230 g třtinového cukru
3 vejce
200 ml oleje
100 g tmavé čokolády, nasekané nahrubo
špetka soli

Výsledek byl dosti hutný, fakt hodně sladký a byla v něm cítit ta soda, což já nerada. Nicméně byl dobrý a já hned třetí den dostla chuť jej upéct podruhé (snědl se týž den po upečení :-)). Trošku jsem improvizovala, protože doma nebylo vše potřebné, ale nakonec byla moje imrpovizace o dost lepší. Chlebíček byl nadýchanější, lehčí, měné sladký a trošku více řepný. Prostě pro mě ideál. A snědl se stejně rychle.

Takže moje varianta:


200 g uvařené červené řepy
150 g polohrubé mouky
100 g celozrnné pšeničné jemně mleté mouky
1 lžíce kaaa
2 lžíce Cara (nebo instantního kafe)
2 lžičky kypřicího prášku180 g třtinového cukru
3 vejce
100 ml oleje
100 ml syrovátky (nebo kefíru, acidofilního mléka apod.)
100 g hořké čokolády, nasekané nahrubo
špetka soli

Troubu si předehřejeme na 180 stupňů. Uvařenou řepu jsem spolu se syrovátkou a olejem rozmixovala na hladkou pastu. Do mísy jsem přidal oba druhy mouky, kakao i kávu, kypřicí prášek, třtinový cukr a špetku soli. Promíchala jsem. Do sypké směsi jsem vyklepla tři vejce, přidala řepnou pastu (uvařená vychladlá řepa rozšmelcovaná se syrovátkou a olejem), pořádně zamíchala a nakonec jsem vmíchala nahrubo nasekanou hořkou čokoládu.

Těsto jsem vlila do vymazané a vysypané chlebíčkové formy a pekla jsem necelou hodinu. jakmile byla špejle po vpíchnutí do těsta čistá, vyndala jsem chlebíček z trouby. Nechala jsem ho mírně vychladnout, nožem jsem objela boky formy a chlebíček jsem vyklopila na drátěnou mřížku, kde jsem ho nechala úplně vychladnout.


Je prostě perfektní, nadýchaný a díky řepě, která v těstě působí jako zvlhčovadlo je pěkně morký, žádná protivná dusivka. Je decentně sladký a chuť řepy je v něm cítit jen náznakem. Nikdo ze vzorku ochutnávačů hned nepoznal, z čeho je chlebíček upečen. Hrubé kusy čokolády jsou v nadýchaném kyprém těstě příjemným překvapením.


A ta barva, dámy a pánové, není prostě úžasná? Bez potravinářských barviv, hezky přirozeně dík královně červené řepě.


A teď k té zmrzlině, jo?


Ta už je teda fakt jen pro hard core řepné fanatiky, ale kupodivu chutnala i mému muži, který řepě až tak nefandí (i když po teplé pečené řepě s citronovo-oliváčovou zálivkou se může utlouct). Aby taky nebyla dobrá, když tu řepě zase zdatně sekunduje hořká čokoláda. Recept jsem převzala z Adrianiných stránek a můžu je jen a jen doporučit, přetéká tu jeden chutný recpt za druhým. A fotky vypadají víc než svůdně.

Tentokrát jsem vůbec neupravovala, protože jsem byla fakt zvědavá na originál. A super, přátelé, takže pokud milujete červenou řepu, jděte si ji připravit i ve formě mrazivého potěšení, jako udělaného pro příchod babího léta.

Budete potřebovat:

300 g uvařené, očištěné a vychladlé červené řepy
4 žloutky
100 g cukru krupice
250 ml smetany ke šlehání
250 ml mléka (použila jsem plnotučné)
100 g hořké čokolady

Postup jsem si trošku upravila a zjednodušila.

Žloutky šleháme nad vodní lázní tři až čtyři minuty do doby, než zesvětlají a třikrát nezvětší svůj objem. Do našlehaných žloutků pomalu přidáváme cukr astále šleháme. Nad vodní lázní si rozpustíme čokoládu rozlámanou na čtverečky a přidáme k ní 100 ml mléka. Smetanu ke šlehání si vyšleháme dotuha. Uvařenou červenou řepu nakrájíme na kostky a se zbytkem mléka (150 ml) rozmixujeme v micéru na hladkou kaši. Pyré z červené řepy spojíme s vyšlehanými žloutky s cukrem a se smetanou ke šlehání a poté opatrně zamícháme rozpuštěnou čokoládu. Důkladně přešleháme a vlijeme do vhodné nádoby k mrazení. Vždy jednou za hodinu tuhnoucí zmrzlinu prošleháme (třebas vildičkou), aby se netvořily velké krystalky ledu. Opakujeme nejméně čtyřikrát.


Je fakt dobrá! Jen jemně sladká, s výraznou chutí červené řepy a jemnou čokoládovou dochutí. A ta barva! Fakt super! Jelikož je v ní té řepy opravdu dost, nemůžete počítat s klasickou jemnou zmrzlinovou strukturou, tahle zmrzlina má sklon se při nedbalém kopečkování trošku drobit, ale pokud vystihnete ten správný moment, kdy je tak akorát měkká, bude se vám kopečkovat celkem obstojně. Prostě ji vytáhněte z mrazáku tak deset minut před vlastní konzumací, a pak ji trošku povolenou nakopečkujte. A užívejte si tu nezvyklou chuť!

Tak co, kdo do toho jde?

Řekni mi co jí tvoje dítě a já ti řeknu jaký jsi

4. září 2012 v 9:49 | Madla |  Mí zlatí Příšeráci
Předběžné upozornění: Tento článek je silně subjektivní, nekorektní a neberu si v něm servítky. Realitu kolem jídla a hlavně jídla malých dětí popisuje z mé pozice nezastřeně a pravdivě. Kdo to neche číst, nemusí. Každopdáně kdo tenhle článek přečte, byla bych moc ráda za jakoukoli odezvu, ať už od matek zasloužilých, které mají s jídlem svých či ostatních dětí letité zkušenosti, tak od těch, kteří se třeba na rodičovství pomalu chystají a nebo jim prostě není putna, co do sebe ládují. Děkuji.

Nastiňme si takovou malou situaci. Ráno jde dítě s matkou nakoupit. Máma jde do řeznictví a tam, světe div se, mají za pokladnou kyblík s bonbóny pro děti. Paní prodavačka chce dát dítku bonbon, matka to odmítne. Ne že by neměla dítě ráda, ale za chvíli bude čas svačiny a rozmlsanému dítku pak nebude chutnat bílý jogurt (domácí) a hruška. Které normálně jí, pokud jim předskokana nedělají sladkosti. A to není všechno. Matka platí a v nestřeženém okamžiku strká úplně cizí paní jejímu dítku bonbon. Jako satisfakci. Že má tak krkavčí matku, chuďátko. Matka vře vzteky, leč snaží se zachovat si tvář. Bonbon schová na potom. Jde se do ovozelu. Tam si dítko paní prodavačky půjčuje (bez dovolení) brýle vaší ratolesti. Ratolest se vzteká a brečí. Paní prodavačka utíká pro lízátko pro vaši ratolest. Na vaše naléhání, že to není potřeba dělá, že neslyší (možná nerozumí, je to Vietnamka). Lízátko už se vám na potom schovat nedaří. Jdete z nákupu domů na svačinu. Dítko divočí, zakopne a odře si koleno. Uslyší to babička, vykoukne z okna a jako bolestné dá dítku dva čokopiškoty nebo sušenku. Na matčino naléhání nedá, vždyť to není nic hrozného. Dítko sní dvě lžíce jogurtu a půlku hrušky. Bez předcházejících sladkostí by snědlo celou misku jogurtu a celou hrušku. Bez nucení, samo, v klidu a v pohodě. A nebylo by hyperaktivní jak motorová myš.
Dítko si bere babička na hlídání. Upozorňujete ji, ať dítku už nedává nic k jídlu, že svačilo. Když si jdete pro dítko, babička vypočítává, co všechno dítko snědlo. Bohudík je to jen ovoce. Dítko sní bez protestů bramborovou polévku a špagety s rajčátky. A misku čerstvé zeleniny (okurek, paprika, rajče). Během dne pije Roibos, neslazený. Jde se spát. Po spánku jdeme na hřiště. Na svačinu jste dítku vzala hroznové víno, hrušku a pohankové křupky (bez soli a dalšího, je to jen pohanková krupice). Jedno dítko vytáhne slané tyčinky. Nabízí i vašemu dítku. Další maminka vytahuje bonbóny. Nabízí dítku. A vy svačíte hrozny a hrušku. Doutnáte vztekem. Cestou domů dítě neskutečně otravuje, že má hlad. Dlouho, dlouho, předlouho. Doma uvidí buchtu. Chce ji jíst. Zasáhnete. Jste za semetriku. Na večeři dostane dítko bramboračku a krůtí maso s bramborovou kaší. Vzteká se, že chce buchtu. Uklidíte buchtu z dohledu a nabídnete dítěti suchý chléb. Nechce. Tak nic, vypne se pohádka a půjde se spát bez jídla? Nee, chci papat. Dítko sní bramboračku, maso s kaší. A misku zeleniny. A do vany pak dostane nanuk. Domácí. Višňovo-jogurtový. Za odměnu.
Dítko spí a vy si připadáte divně. Že s sebou na hřiště vláčíte bílý jogurt nebo skleničku s domácím pribiňákem, že dítěti ke každému jídlu dáváte ovoce či zeleninu. A neslazené pití. Nebo jen s troškou 100% džusu. Víte, že je to správně, ale pomalu vás semílá uplácení dítěte sladkostmi, babičky rozmazlující dítě bonbóny nebo čokoládovým müsli (to zase moje maminka).

Nejste zas tak šíleně radikální, aby jste omdlévala, když si vaše tříleté dítko poručí šmoulovou zmrzlinu, ale snažíte se, aby to bylo jen výjimečně. Když už lízátko, tak z lékárny z hroznového cukru. Když už něco sladkého, tak vyrobeného doma. Poctivě. Bez emulgátorů, éček a podobných hovadin. A pak s vámi zcela vážně diskutuje vaše vlastní sestra (matka dvou dětí), že děti potřebují bonbony k získání energie. Ach jo.

Když vaše dítko dostane k Velikonocům zajíčky z pseudočokolády, hraje si s nimi. A když ho přestanou bavit, vyhodíte je. Ano, vyhodíte. A není to plýtvání. Loňské Velikonoce dostalo dítko asi tři velké, dva střední a tři malé zajíce, nespočet vajíček. A jen dva velcí zajíci a jedno vajíčko bylo ze skutečné čokolády. Ostatní putovaly do koše. Bez milosti. A znovu - není to plýtvání. Je plýtvání kupovat pseudopotraviny. Zvlášť malým dětem. Jenže ono to asi bylo v akci.

Teď dítku začala školka. Vy jste si jako matka pročetla týdenní jídelníček vaší ratolesti. A nestačíte se divit. Tady ho předkládám:

3. 9. Chléb, pomazánka ze strouhaného sýra, ovocný čaj
Polévka hovězí s nudlemi
Těstovinové mašličky s perníkem, jablko, "COLA" pro děti
Chléb, šunková pěna, šípkový čaj

4. 9. Veka, meruňkové máslo, bílá káva
Polévka bramborová
Rizoto z bulguru, obloha ze steril. zeleniny, ovocit
Chléb, pomazánka z olejovek, ovocný čaj

5. 9. Chléb s máslem, plátkový sýr, banánové mléko
Polévka kroupová se zeleninou
Hovězí guláš, houskový knedlík, ovocit
Chléb s máslem, kolečko vajíčka, ovocný čaj

6. 9. Rohlík s máslem, ¼ jablka, kakao
Polévka fazolová
Čevabčiči, brambory s cibulkou, obloha-okurek, rajče, ovocit
Chléb, sýrová pomazánka, čaj s citronem

7. 9. Finský chléb, tvarohová pomazánka, mléko
Polévka rajčatová s těstovinovou rýží
Vepřové na kmíně, rýže, okurkový salát, ovocit
Chléb, kapiové máslo, šípkový čaj

Proč mají tříleté děti dostávat k pití colové nápoje, co je to proboha Ovocit? Proč mají na začátku září jako přílohu sterilovanou zeleninu? Proč šunkovou pěnu? Kde jsou jogurty?

Jasně, jako celek to není úplně až tak zlé, zvlášť polévky jsou v pohodě, ale stejně, pramálo zeleniny a ovoce, k pití jakési sladké chemické srajdy. Ve školce. Jak pak bude jíst doma?

Co si o tom myslíte? Přemýšlíte nad jídlem svých dětí? Nebo jim prostě koupíte Brumíka nebo slané tyčinky, protože jinak by vám dítě nic nesnědlo? Řeším to moc a už z toho všeho matkuju?

Poznámka pod čarou - mé dítko jí dobře, zbytečně nevymýšlí. V obchodě nedělá scény u regálů s cukrovinkami. Nejíme před ním čokoládu, chipsy a podobné "jídlo". Nejí však knedlíky (jen ovocné), tvrdé sýry - jen parmezán, tvaroh na slano mu nejede a pomazánky celkově taky ne. A to je doma dělám - ovšem jen pro sebe a manžela.

Jak to máte se stravováním svých ratolestí ve školce? Líbí se vám ten jídelníček? Nebo se vám z něj ježí srst?

Trojí rybízová inspirace

2. září 2012 v 14:36 | Madla |  Sladké vábničky
Sezóna rybízu už pomalu, ale jistě končí a já vám tak nabídnu hned tři rybízové recepty. Všechny jsem v průběhu minulého týdne upekla podrobila přísné ochutnávce, ze které vyšli vítězně. A protože čas kavpí jako splašená kobyla, držte si čepičky, jedeme z kopce přímo na recepty.

První z receptů je inspirací na rybízový koláč se sněhem podle Maryny. Maryna je velká pokušitelka a na jejím blogu najdete takovou nálož laskomin, že se po letmém prohlédnutí jejích stránek budu vaše chuťové buňky tetelit ještě několik týdnů.


Moje chuťové pohárky zažily veliké tetelení při konzumaci sněhového rybízového koláče. Recept, kterým jsem se inspirovala, najdete zde a já vám předkládám zase ten svůj. Snad se na mě Maryna nebude zlobit, že jsem přesně nedodržela její rozpis, ale občas v kuchyni hrozně ráda experimentuju.


na křehké těsto do dortové rozevírací formy o průměru 20 cm budete potřebovat:

100 g másla, pokrájeného na kousky
80 g moučkového cukru
1 vejce
100 g celozrnné špaldové mouky
100 g hladké bílé pšeničné mouky
50 g strouhaného perníku

na náplň:

6 bílků (asi 180 g)
špetka soli
500 g rybízu
180 g krupicového cukru
2 lžíce kukuřičného škrobu (Gustin)
1 lžička skořice
1 lžíce strouhaného perníku

Všechny sruoviny na křehké těsto rychle zpracujte na hladké těsto (nejlépe to jde rukama), vložte do igelitové fólie adejte buď na půl hodiny do lednice nebo na pět minut do mrazáku. Zchlazené těsto rozprostřeme pomocí prstů do dortové rozevírací dortové formy o průměru 20 cm a z těsta vytáhneme i okraje. Těstové dno propícháme vidličkou, dáme na něj pečicí papír, který zatížíme fazolemi a dáme na čtvrt hodiny péct do trouby vyhřáté na 180 stupňů. Poté vyjmeme předpečený kropus, opatrně sloupneme papír s fazolemi a na korpus rovnoměrně nasypeme tři lžíce strouhaného perníku. Strouhaný perník zabrání rozmočení korpusu od bílkovo-rybízové hmoty.

Náplň vytvoříme následovně: bílky osolíme špetkou soli a vyšleháme z nich tuhý sníh. Do vyšlehaného sněhu postupně zašleháváme cukr. Až je veškerý cukr zašlehán, přidáme lžíci kukuřičného škobu. Zašleháme a čtyři vrchovaté lžíce sněhu odložíme stranou. Do zbylé sněhové hmoty pak zlehka vmícháme skořici a strouahný perník a poté omytý a odstkopkovaný rybíz. Rybízovo-pěnovou hmotu nalijeme na předpečený kropus posypaný strouahným perníkem a sněhovou rybízovou hmotu přikryjeme čtyřmi lžícemi čistého sněhu. Pečeme třičtvrtě hodiny při 180 stupních. Pokud by sníh hnědl příliš rychle, přikryjeme povrch koláče alobalem.



Je super! Křehké máslové těsto ovoněné perníkem, lehký sladký rybízový sníh s pikantním rybízem a bílá sněhová čepice, která nejvíc chutnala našemu tříleťákovi, který ji v cukuletu oloupal téměř z celého dortu.


Sice se trošku hůř krájí (sníh praská), ale fakt stojí za to!


Další rybízová inspirace mi přišla do rány, když jsem si pročítala Věruščin blog. Její tvarohový moučník byl přesně to, nač jsem měla chuť. Zase jsem si jej upravila podle zásob v ledničce, ale i s úpravami byl neodolatelný a já vím, že jej budu péct častěji. Stejně jako ten sněhový podle Maryny.


Původní Věruščin recept máte tady, moji inovovanou verzi vám předkládám:

Na rozevírací dortovou formu o půrměru 20 cm budete potřebovat:

na těsto:

100 g másla, nakrájeného na kousky
1 hrnek mouky (250 ml - dala jsem půl na půl celozrnnou špaldovou a klasickou bílou polohrubou)
1/2 hrnku moučkového cukru

na tvarohovou náplň:

250 g měkkého tvarohu (v kostce)
250 g ricotty (jak jinak než domácí)
2 lžíce zakysané smetany
4 vrchovaté lžíce řeckého jogurtu
100 ml syrovátky (nebo mléka)
1 hrnek moučkového cukru
lžíci vanilkového cukru (jestli nemáte domácí, nedávejte radši nic)
30 g kukuřičného škrobu Gustin
půl hrnku drobného ovoce (použila jsem rybíz)

Je to rychlovka. Troubu si předehřejeme na 180 stupňů. Dortovou rozevírací formu si vysteleme pečícím papírem. Suroviny na těsto si rukama smícháme v misce. Vznikne nám drobenka. Asi třetinu drobenky odebereme a odložíme stranou. Drobenku nasypeme na dno rozevírací formy a rukama uhňácáme dno. Na dno nalijemem tvarohovou náplň s ovocem.
Tu vyrobíme jednoduše. Ve velké míse smícháme ricottu, tvaroh, smetanu a jogurt, osladíme cukrem (i vanilkovým), přilijeme syrovátku (nebo mléko) a zlehka zamícháme prosátý kukuřičný škrob. Já ještě přidala čtyři lžíce rybízového sněhu z předchozího receptu. Nalijeme na drobenkové dno, uhladíme a posypeme zbylou drobenkou. Pečeme zhruba hodinu.


Podáváme zcela vychladlý. Což teda trvá dlouho, takže doporučuju tenhle dort upéct třeba večer, aby do rána hezky zchládl. je sytý, jemně sladký a chutná i dětem, kteří jinak mléčné výrobky vůbec nejí.


Máte dítko, které nebaští tvaroh, jsou mu ukradené jogurty, nad ricottou by ohrnovalo nos? Upečte mu tenhle koláč a můžete pak nad prázdným talířem dělat zlomyslné kyš, kyš :-) (Našich dětí se to naštěstí netýká, ten starší má takovou spotřebu mléčných výrobků, že by mi vůbec nevadilo, kdyby nás chtěla sponzorovat nějaká mlékárna ...co, najde se někdo, já vás vychválím do nebes :-))


Až jsem se divila, jak tenhle koláč neskutečně rychle zmizel. Jedli ho všichni ajá měla co dělat, abych k účelům dokumentace uchránila alespoň poslední kousek.


Pokud už nemáte rybíz, nevadí, použijte třeba nadrobno krájené švestky anebo klidně i sušené ovvoce, myslím, že by by skvěle chutnal třeba s brusinkami nebo se sultánkami.



Tak a pokud očekáváte do třetice další koláč, tak pěkně dokysela protáhněte obličej, protože vám naservíruju ... rybízové knedlíky. Ne, ne, nebudu vás nutit šoulat malé kousíčky těsta, honit po stole neposlušné kuličky rybízu, balit je do těsta a snažit se udělat z nich něco jako knedlík, abyste potom kyselostí křivili obličej. Nee, já jsem otestovala hrnečkové rybízové knedlíky, na které byl recept v srpnovém čísle magazínu Albert.


Není to žádná vyšší dívčí, ale je to rychlé a polité pořádnou procí slazeného tvarohu i dobré :-)

Na tři porce si nachystejte:

2 vejce
200 g polohrubé mouky
250 ml mléka (já použila syrovátku)
špetka soli
200 g červeného rybízu (původně je 300 g, to je ale fakt moc)
máslo na vymzaání hrníčků
hrubá mouka nebo dětská krupička na vysypání hrníčků

k podávání:

tvaroh smíchaný s ricottou, zředěný syrovátkou a oslazený medem (nebo podle redakce pribináčky + přelití máslem)
moučkový cukr

mimoto budete ptřebovat:

3 čtvrtlitrové hrníčky

Smíchejte žloutky, mouku, mléko (syrovátku) a špetku soli. Nakonec vmíchejte sníh z bílků. Čtvrtlitrové hrnky pořádně vymažte máslem, vysypte hrubou moukou a na střídačku naplňte těstem, rybízem, zase těstem, zase rybízem a zakončete těstem. Rybízu nedávejte přespříliš (jako já), jinak se vám budou knedlíky blbě krájet a nebudou vypadat moc esteticky.

Do širokého hrnce vložte složenou utěrku nebo látkovou plenu, na ní dejte hrnečky s těstem a rybízem, nalijte vodu tak, aby sahala do poloviny výšky hrnečků a přiklopené vařte 35 minut. Knedlíky vyjměte, nechte pět minut v klidu a poté je opatrně vyklopte.


Pokud to nepůjde, předeďte po obvodu hrníčku ostrým nožem a knedlíky pak půjdou vyklopit natošup. Hotové knedlík nakrájejte,


posypte moučkovým cukrem,


bohatě zalijte oslazenou tvarohovou omáčkou.


Musím říct, že jsem se na ně tvářila ze začátku dost skepticky (o mém drahém ani nemluvě), ale nakonec to bylo docela příjemné překvapení. Z alberťáckého časopisu s jejich knedlíkovými recepty chci ještě ozkoušet knedlíky plněné jablky.


A hola, hola, zítra začíná škola (a školka - a nejvíc se asi těší rodiče :-))