Říjen 2012

Třetí narozeniny a tři stylové dortíky k tomu

24. října 2012 v 15:49 | Madla |  Cheesecaky, tvarohové dorty a nepečené dorty
Není třeba pozanmenat víc, než se dočtete v nadpisu. Léta běží a už je to třetím rokem, kdy se Madlina kuchyně šplouchá v malém českém foodblogerském rybníčku. Nestalo se za ty léta nic objevného, snad jen to, že od dob, kdy byl tenhle foodblog ještě v plenkách, už nemusím prosit svého drahého, aby vyfotil nějaké jídlo, protože mi vlastně ani nic jiného nezbylo, než se s foťákem v kuchyni skamarádit. Ještě pořád fotím svým "malým černým", ještě pořád je co se učit, ještě pořád jsem neupekla makronky, ani si netroufla na dorty potahované marcipánem.

Ale v osobní sféře se toho udála velká spousta. A mezi hlavní patří narození syna Kubíčka, který (teď se mi to zdá neuvěřitelné) minulý týden oslavil své první narozeniny. A dostal dort. A ne ledajaký. Vymyslela jsem mu jáhlovo-jablečný dort, zcela bez éček, bez želatiny, bez cukru. Že se to nebude dát jíst? Ha há, říká kdo? Dort byl moc dobrý a chutnal veškeré části osazenstva oslavy. Chutnal prostě všem, ale hlavně chutnal i malému oslavenci a to je pro mě nejdůležitější.


A co jsem do jáhlovo-jablečného dortu nacpala?

Inu, podívejte se:


na jáhlový korpus budete potřebovat:

100 g jáhel (v suchém stavu), nejlépe v BIO kvalitě
horkou vodu na propláchnutí jáhel
200 ml mléka/vody
4 lžíce rýžového sirupu (medu)
4 lžíce kokosu
4 lžíce jemných ovesných vloček (nejlépe v BIO kvlaitě)

Na jablečnou náplň:

1 kg oloupaných, odjádřincovaných jablek
250 ml kvalitního jalbkového džusu
10 g agar-agaru
6 lžic rýžového sirupu (medu)

na jogurtovo-medovou vrstvu:

250 ml hustého bílého jogurtu (použila jsem řecký)
3 lžíce medu
2 lžíce želatinového ztužovače

na ozdobení:

letnilky

Nejprve si na síto nasypeme jáhly. Jáhly dvakrát po sobě přelijeme horkou vodou a spařené jáhly dáme do hrnce. Zalijeme mlékem/vodou. Vaříme asi dvacet minut do jejich úplného změknutí. Občas promícháme, protože zvlášť v mléce se ty potvory jáhelný často přichytávají. Po uvaření hustou jáhelnou kaši osladíme rýžovým sirpuem či medem a zahustíme ji kokosem a vločkami. Do rozevírací dortové formy o průměru dvacet centimetrů si dáme kolečko vystřihnuté z pečicího papíru. Na pečicí papír navrstvíme jáhelnou směs (nejlépe to jde do studené vody namočenýma rukama). Jáhlovou vrstvu pečeme dvacet minut při 180 °C. Poté vyjmem z trouby a necháme při pokojové teplotě vychladnout.

Na jablečnou náplň si oloupeme a odjádřincujeme kilo jablek. Jablka nakrájíme na kousky a ve čtvrtlitrovém hrnku džusu je dvacet minut povaříme do měkka. Rozvařená jablka ncháme mírně vychladnout apoté je rozmixujeme ponorným mixérem na kaši. Rozmixovaná jablka vrátíme na sporák, přisypeme agar-agar a na mírném ohni ještě pět minut prováříme. Osladíme rýžovým sirupem a horkou jablečnou směs nalijeme na připravený jáhlový korpus. Necháme vychladnout.

Můžeme pak servírovat takto připravený dort, nebo jej ještě můžeme po vychladnutí přelít jogurtovo-medovou směsí, kterou si připravíme jednoduše smícháním jogrutu, medu a želatinového ztužovače. Necháme minimálně dvě hodiny zatuhnout a dle chuti a invence dozdobíme.


Já na dokončení dortu neměla až tak moc času, protože nápad na dozdobení dortu jogurtovou vrstvou se u mě dostavil hodinu před plánovaným začátkem oslavy, takže jogurtová vrstva nebyla úplně tuhá. A taky lentilkama (těmi jsem vytvořila velikou jedničku a obrubu dortu) jsem dort ozdobila hned po nalití jogurtové vrstvy, takže letnilky pak při odpočinku v lednici pustili barvu a vytvořily nechtěné duhové loužičky.


Každopádně dort na řezu vypadal pěkně, byl svěží a lehký, příjemně nakyslý (ale zase ne moc), dobře chutnala i jáhlová vrstva, a pokud pojíte (nebo vynecháte) lentilky a jogurtový přeliv, bude tenhle dortík splňovat výše uvedená kritéria.

Ale takhle byl prostě lepší a hezčí, no :-)

Jo a taky omluvte poněkud infantilní foodstyling, ale tři roky nepřetržitě na mateřské s výhledem na další minimálně dva roky prostě udělají někdy své a já, obklopena dvěma malými dětmi a fůrou hraček, si občas pohraju i během focení.

Tak, jeden superzdravý dort je za námi, chtělo by to něco vydatnějšího, co říkáte? Slibovala jsem vám marcipánovo-kávový cheesecake z domácí ricotty. Tak tady ho máte:


Na korpus dortové rozevírací formy o průměru dvacet cm budete potřebovat:

100 g mandlí (ideálně předem opražených v troubě či nasucho na pánvi)
100 g ovesných vloček
3 lžíce třtinového cukru
4 lžíce mléka

Na kávovou krémovou vrstvu:

250 g ricotty (já použila tu domácí - a mlékaři ví o co jde, ju?)
100 ml smetany ke šlehání
50 g instantní kávy
125 g cukru krystal
2 vejce
2 lžíce kukuřičného škrobu Gustin

Na marcipánovou vrstvu:

250 g ricotty
100 ml smetany ke šlehání
100 g pravého mandlového marcipánu
2 vejce
2 lžíce kukuřičného škrobu Gustin
případně jednu až dvě lžíce cukru krystal

Nejprve si umeleme či rozmixujeme ovesné vločky. Nasypeme do misky. Umixujeme též mandle (ideálně vychladlé a dopředu opražené - chuť a vůně nabyde nové a zcela nečekané intenzity), přidáme k vločkám. Přisypeme cukr, promícháme. Přilijeme mléko a prsty vytvoříme drobenku. (Tohle já miluju, děsně ráda se v něčem patlám prsty, ale kldině použijte lžíci nebo vařečku).

Na dno dortové rozevírací formy a oprůměru 20 cm si dejte zase kolečko vystřihnuté z pečicího papíru. Na něj uhňácejte drobenku (nejlépe to jde mokrou rukou nebo lžící - pokud chcete zachovat dekórum :-)). Čtvrt hodinky zapečte v troubě předehřáté na 180 °C.

Nachystejte si dvě mísy. Suroviny na náplň si vytáhněte z ledničky minimálně dvě hodiny dopředu, aby získaly pokojovou teplotu. Bude se vám pak lépe pracovat a nebudete mít v krémové hmotě žmolky.

Nejprve si připravíme kávovou vrstvu. Smetanu ke šlehání vlijeme do rendlíku a přidáme instantní kávu (nebo Caro - to barví podstatně lépe) a za stálého míchání zahříváme. Nevaříme. Až se káva zcela rozpustí, sejmeme kávovou smetanu ze sporáku a necháme ji mírně vychladnout. Do mísy si vyklepneme ricottu, přisypeme cukr a zlehka vetřeme. Poté přilijeme mírně prochladlou kávovou smetanu a opět promícháme. Nakonec po jednom vetřeme do kávové směsi vejce a přes cedník přesijeme dvě lžíce kukuřičného škrobu. Opět promícháme.

Na marcipánovou náplň si nachystáme rendlík - do něj vlijeme zase smetanu ke šlehání a na jemném struhadle nastrouhaný marcipán. Za stálého míchání zahřejeme tak, aby se marcipán zcela rozpustil. Sejmeme ze sporáku a během chladnutí občas promícháme. Do mísy opět dáme ricottu, prochladlou marcipánovou šlehačku, vejce a Gustin a vše promícháme stejně jako u kávové vrstvy. Ochutnáme a případně dosladíme (marcipán je sám o sobě sladký dost, ae možná se vám bude chtít jednu či dvě lžíce cukru přidat.

Pokud chceme mít dort "dvoupatrový" nalijeme na mandlovo-vločkovou vrstvu kávové náplně a na ni nalijeme mandlovou vrstvu.

Pokud chceme docílit zebrování, dáme do obou náplní dvě stejně velké lžíce a vždy na mandlovo-vločkový korpus vlijeme dvě lžíce kávové náplně a přímo na ní pak vlijeme marcipánovou náplň. A pokračujeme, dokud obě náplně zcela nespotřebujeme.

Cheesecake pečeme ve vodní lázni (pekáč s horkou vodou na nejspodnější mřížce) zhruba hodinu při teplotě 160 °C. Správně upečený cheesecake by neměl změnit barvu povrchu a ve středu (i když ho pečete neděli, ha ha ha) by se měl ještě jemně třást. Upečený cheesecake opatrně vyjmeme z trouby a necháme vychladnout při pokojové teplotě. Poté jej transportujeme do lednice, kde by měl strávit minimálně čtyři hodiny, ideálně však celou noc.


Byl jemný, krémový, úžasný. A kombinace sladkého voňavého mandlového marcipánu s jemně nahořklou kávou byla prostě super )a to říkám jako člověk, který marcipán normálně nejí). Jediná jeho vada byla, že ho bylo málo a že byl nízký, takže ani efekt zebrování tak nevynikl.


Já prostě cheesecaky miluju! Jsou úžasně variabilní a tak mám pořád co vymýšlet. Třeba jako tenhle - perníkový korpus, karamelová náplň, karamelová poleva, bílým rumem opilé sušené švestky.


Inspirací mi byla samozřejmě cheesecaková královna Chez Lucie, jejíž kořeněný cheesecake se švestkami a karamelem mi ležel v hlavě fakt dlouho. Nakonec jsem tedy pekla podle tohoto receptu Dulce de Leche a byla jsem opravdu spokojená. Má invence nakonec spočívala jen v tom, že na korpus jsem použila kupované rumové perníčky, které jsem rozmixovala a se čtyřmi lžícemi mléka zapekla v troubě na korpus. Dál jsem se řídila receptem Dulce de Leche. A výsledek jsem korunovala sušenými švestkami marinovanými v bílém rumu. Sto gramů sušených švestek jsem přelila horkou vodou, nasypala do uzavíratelné sklenice a přelila čtyřmi lžícemi bílého rumu. A nechala jsem je máčet dvacet čtyři hodin.Upečený vychladlý cheesecake jsem potřela karamelovou polevou a ozdobila marinovanými švestakmi. A nechala jsem ještě dvě hodiny vychladit v lednici.


Omlouvám se za fakt katastrofální fotky, ale tenhle cheesecake byl focen v podvečer, asi dvě minuty před jeho darováním (tchyně měla ten den šedesát a já si chtěla šplhnout :-)). Je ale tak neskutečně dobrý (dostali jsme malý kousek), že ho prostě musíte vyzkoušet (a taky musíte omluvit, že jsem nevyfotila ten kousek :-)).

Je hnusně, je sychravo, je podzim. Tak si upečte dort ...

Pomazánka z ricotty a pečených paprik

16. října 2012 v 14:09 | Madla |  Pomazánky
A už zase pomazánka! Uznávám tedy, že papriky už jsou trošku mimo sezónu, ale třeba ještě někde natrefíte na pěkné české papriky. Tak jako já u dědouška. Dědoušek není člen rodiny, ani rodinný známý, jak by se mohlo podle oslovení zdát. Dědoušek je stařičký seschlý pán, který každé dopoledne (za umírněného počasí, takže teď už má chudák po sezóně) prodává na svém místečku přebytky ze své zahrádky. Moc toho není - petrželová a celerová nať, zelí, kapusta, brambory. A papriky. Těch jsem od něj koupila pěknou řádku a tak čekaly pěkně uskladněny v lednici na svůj osud. A dočkaly se. Dostaly se pod maso, do salátu, na pizzu a zbytek milých paprik jsem upekla. Část pečených paprik se ocitla ve šťouchaných bramborách a ze zbytku jsem udělala pomazánku. Výbornou. Můj drahý na pomazánky moc není, ale tahle mu jela, až jsem se divila.

Tak dávám konečně na blog jeden u nás vysoce aktuální recept, protože včera jsem upekla další dávku posledních paprik, dnes dopoledne jsem vyrobila ricottu (mlékaři ví své a budou dělat psst, jo?) a zatímco robě spí spánkem spravedlivým, dodělala jsem konečně ricottovou pomazánku z pečených paprik.

Jak na ni? Potřebovat budete:

asi 150 g pečených paprik
200 g ricotty
3 lžíce syrovátky (nebo mléka)
1 stroužek česneku, rozetřený
1 lžíce pesta (u nás domácí celerovo-mandlové)
sůl

Papriky umixujeme s ricottou, směs případně naředíme, dochutíme česnekem a pestem. Případně dosolíme.


Je jemná, nadýchaná a dík pečeným paprikám má tak trošku kouřovou příchuť (ale velmi, velmi nenápadnou).
A na dobrém českém chlebu? Není co řešit, prostě je to svačinka, nad kterou i sebepřísnější výživář rozzáří svou tvář :-)


A co vy, vyrábíte pomazánky? Nebo na to mažete?

Čokoládový crumble se švestkami a hruškami + dvě domácí zmrzky navíc

13. října 2012 v 14:20 | Madla |  Zmrzlinárium
Když jsem na blogu Maryniných laskomin viděla úžasný tenoučký závin z filo těsta plněný švestkami a hruškami, musela jsem se vztekle proplesknout, že jsem taková lenora. I já ctím sezónu a v sezóně švestek jsem vařila a pekla s fialovými vejčitými plody o sto šest i o sto sedm. Pekla jsem, vařila (samozřejmě švestkové knedlíky z brambrového těsta s mákem) a dokonce mrazila, leč řadu dobrot jsem prostě nestihla zadokumentovat. A to jsem na mateřské. Co budu dělat, až budu chodit do práce?
No, co by, připravím tenhle crumble, který je tak strašně rychle hotový a strašně dobrý. Není moc sladký a v podstatě je děsně zdravej, protože jsou v něm samé zdravé věci (máslo je taky zdravý, že jo? :-)).

Na čokoládový crumble se švestakmi a hruškami si nachystejte:

100 g mandlí (i se slupkou - obsahuje spoustu fajn živin), ideálně předem nasucho opražené v troubě nebo na pánvi (znáte to, aroma a chuť se rozvinou, bla, bla, bla ...)
150 g ovesných vloček, namletých
100 g hořké čokolády (použila jsem 75 % Lindt)
80 g másla, rozpuštěného

třtinový cukr
máslo na vymazání formiček
švestky a hrušky

Nastartujte mixéry, milí zlatí, protože bez těchle hluk vyrábějících věciček prostě drobenku na crumble nevyrobíte. Rozmixujte najemno mandle (ideálně předem opražené a už vychladlé), vsypte do mísy. Rozmixujte vločky a vsypte k mandlím. Rozmixujte čokoládu a hádejte co? Vsypte k mandlím a vločkám. Promíchejte, přidjete rozpuštěné máslo, ještě jednou pořádně promíchejte.

Kokotky (nevím, proč se u tohohle slova vždycky pousměju, no jo, já jsem stará puberťačka :-)) si vymažte máslem a vysypte třtinovým curkem (tak půl lžíce na jednu kokotku o objemu 250 ml). Do máslem vymazaných a cukrem vysypaných kokotek dejte hrušky nakrájené na měsíčky a vypeckované rozpůlené švestky. Na vrstvu ovoce dejte dvě lžíce čokoládové drobenky a prdněte to do trouby vyhřáté na 180 stupňů na čtvrt hodinky. Nechte mírně vychladnut, ozdobte třeba hustým bílým jogurtem (už jsem vám říkala, že miluju ten řecký a ochotně pro něj stále chodím přes celé město?), nebo zakysanou smetanou.


A pokud už nevíte co roupama dělat, nebo jste taky tak děsně zmlsaní, dejte si na crumble porci domácí zmrzliny. Skvělá je medová z řeckého jogurtu nebo taky čokoládová s domácí ricottou.


Miluju různé variace na téma crumble. Dá se s nima vyblnout do aleluja, je to rychlovka a ještě jsem nepotkala nikoho, komu by crumble nechutnal. A tenhle s čokoládou je fakt jako stvořený pro hnusné podzimní dny. Jaký crumble děláte nejradši vy? Experimentujete s "drobenkami" a s ovocem? A s čím ho nejradši jíte?

Já se zmrzlinama. Co taky čekat od zmrzlinového cvoka, který i v podzimním nečase má v mrazáku čtyři druhy zmrzlin :-)

A dvě z nich (ty už teda skoro nejsou, no ...) vám představím.

O své nově objevené vášni k řeckému jogrutu jsem už psala tady. A pořád mě to neopustilo. Jakmile se začínám dopracovávat ke dnu kilového kyblíku, startuju kočár, oblékám děti a nedbaje na počasí, štráduju si to přes celé město k jedinému obchodu, v němž tenhle sametové hustý jogurtový zázrak mají. Je tak dobrý, že ostatní jogurty mu můžou tak akorát políbit zadek. A co teprve tahle zmrzlina z něj, to je ta pravá jogurtovo-medová bomba!


Na zhruba půl litru zmrzliny si nachystejte:

300 ml smetany ke šlehání
200 ml řeckého jogurtu
6 lžic kvalitního medu

a navíc třeba:

čokoládové müsli (což u mě byla drobenka z výše zmíněného crumblu)

Nicnení jednodušší. Smetanu ke šlehání si vyšleháme dotuha. K tuhé smetaně přimícháme jogurt a med a znovu krátce prošleháme tak, aby se všechny přísady spojili. Vlijeme do uzavíratelné krabičky vhodné k mrazení ašoupneme do mrazáku. Můžeme zlehka zamíchat třeba čokoládové müsli nebo zbytek z čokoládové drobenky z výroby crumble. Během mražení zmrzlinu každou hodinu důkladně promícháme vidličkou.


Jelikož jsme k oslazení použili jen med, zmrzlina bude krásně krémová a jemná a dá se kopečkovat prakticky hned po vytažení z mrazáku. Nevěříte? Tak vyzkoušejte ...

Pro mě je kombinace kvalitního jogurtu a medu prostě dokonalá. A když k tomu přidáte i křupavé čokoládové müsli, je to ještě větší požitek. Taková snídaňová zmrzlina :-)

Neméně hříšná je zmrzlina čokoládová. A s domácí ricottou (teda ne tou pravou, co se dělá ze syrovátky, tu bych doma fakt technologicky nezvládla, čistě terminologicky nejde o ricottu, ale o měkký smetanový termizovaný sýr, ale než bych napsala tohle sousloví, tak by mě už nebavilo psát celý recept, takže zůstaneme u ricotty a mlékaři budou vědět, jak je to ve sktuečnosti, platí?).


Na zhruba půl litru zmrzliny si nachystejte:

100 g kvalitní hořké čokolády (použila jsem 86%, ale značku už jsem zapomněla)
4 lžíce mléka (ideálně plnotučné)
200 ml smetany ke šlehání
2 vejce
4 lžíce medu
150 g ricotty

Recept na domácí ricottu je tady. Je jednoduchý jako facka a výsledkem je skvost, na kterém budete regulérně závsilí. takže si dejte tu práci, protože tahle zmrzka si zaslouží to nejlepší.
tak, ricottu už máte vychladlou v ledničce, není-liž pravda?

Tak se pojďme pustit do zmrzky.

Čokoládu si nalámejte na čtverečky nebo prostě na kusy a dejte ji spolu s mlékem a medem rozpustit nad vodní lázeň. Pokud fandíte technice, tak ji rozpusťte v mikrovlnce, já ale miluju starou dobrou vodní lázeň. Zatímco se čokoláda rozpouští, vyšleháme si dotuha smetanu ke šlehání. Poté si nachystáme další hrnec s horkou vodou, do kterého napasujeme nádobu, ve které budeme šlehat vejce. Vejce šleháme ve vodní lázni tři až čtyři minuty, dokud nezesvětlají a neztrojnásobí svůj objem. Poté vaječnou směs vlijeme k vyšlehané šlehačce a zamícháme. Přidáme rozpuštěnou čokoládu s medem a mlékem a opět promícháme. A nakonec vmícháme ricottu. Nalijeme do plastové uzavíratelné nádoby a zase každou hodinu promícháme. Nejmíň třikrát, čtyřikrát.


Výsledkem bude totální krémová zmrzlina s plnou čokoládou chutí. Je nádherně měkká, takže bacha, nemusíte ji nechávat povolit a možná se vám bude trošku blbě (teda špatně) porcovat, ale ta chuť vás uzemní. Fakt, nekecám.

Jo a prosím omluvte nekvalitní fotky roztékající se zrmzliny, ono je celkem kumšt vyfotit zmrzku, navíc tohle je foto ještě z teplých časů, kdy bylo v září pár dní 27 stupňů. A teď, se zavázaným krkem, zmrzliny fakt fotit nechci, měla bych na ni totiž strašnou chuť a nechci pokoušet svou nepříliš pevnou vůli a dráždit potvory, kterým se evidentntě zalíbilo na mých mandlích a průduškách.

Tak sladký a vábivý podzim bez krvelačných bacilů vám přeje Madla.

Dýňová pomazánka s chilli a citronem

11. října 2012 v 10:18 | Madla |  Pomazánky
Zamilovala jsem si pomazánky. Ne, že bych je dřív nedělala, ale jedla jsem je spíš jenom já a tak se mi do výroby pomazánek extra nechtělo. Pak ale přišel přelom, kdy naše tříletá raolest opustila pevnou náruč rodiny a vlétla vstříc novým školkovým zážitkům. A protože zvykání na tuhle velikou změnu bylo přetěžké, vyzvedávala jsem dítko vždy obědě, spolu s nafasovanou svačinkou. Vždycky byl "chleba s něčím". A to něco mi zachutnalo. Pomazánka z pečeného masa, pomazánka z uzené makrely, čočková pomazánka, kapustová, pomazánka z vařeného hovězího masa ...Jediná z pomazánek, která mi pod frňák neleze, je ta drožďová, ale jinak jsem si pomazánky víc než oblíbila. A tak, majíc doma větší než velké množství dýní, rozhodla jsem kus oranžové krasavice propašovat i do pomazánky. Nebudu kecat, že to byl můj osvícený nápad, inspiraci jsem našla v říjnovém F.O.O.D.u. Jen jsem změnila dochucení. Ve stylu mé oblíbené dýňové polévky.


Takže na čtyři až šest porcí pomazánky si nachystejte:

300 g dužiny z dýně Hokkaidó (může být samozřejmě i jiná oblíbená odrůda)
1 velkou cibuli, nakrájenou nadrobno
40 g másla, na plátky
1/2 lžičky najemno nasekaného chilli
šťávu z jednoho citronu
sůl a pepř

Dýni nakrájejte na větší kusy a dejte ji péct do rouby vyhřáté na 200 stupňů do doby, než změkne. Bude to trvat tak půl hodiny, možná trošku déle. Ještě teplou dýni přesuňte do hlubokého talířku a tam ji rozmačkejte vidličkou.
Na pánev (tu na smažení) si dejte másla a nechte ho rozpustit. Na másle si pěkně do zlatohněda osmažte nadrobno nakrájenou cibuli. Ještě teplou osmaženou cibuli vlijte i s máslem k rozmačkané dýni a spojte vidličkou. Dochuťte chilli a citornem a případně solí a pepřem.


Podávejte třeba na domácím bramborovém chlebu.


Dýňová nemusí být jen polévka - i pomazánka je super. Cibule osmažená na másle zesládne a skvěle se doplňuje se sladkou dýní, citronová šťáva dodá potřebnou aciditu a chili zase příjemný říz.

Tak co, jdete do ní? Máte rádi dýně? A co na sladko?

Bramborový chléb

8. října 2012 v 11:32 | Madla |  Slané potěšení
Jsem asi divná. V jednom z minulých článků jsem kafrala, jak nesnáším podzim, teď si ho ale začínám užívat. Mám doma spoustu krásných Hokkaiďat, dostala jsem košík nádherných sladkých kdoulí, ve sklepš jsou uskladněna jablka a v písku odpočívá červená řepa. A brambory. Čerstvě vykutané z prochladlé náruče země, ještě v ražebním lesku, jen tak, uvařené se slupkou a s tvarohovo-bylinkovým dipem byly skvělé na oběd. A protože jsem megaloman a vždycky všeho dělám hodně (ani nechtějte vědět, co všechno jsem pekla a připravovala na včerejší Kubíčkovu oslavu prvních narozenin :-)), zbylo mi pěkných pár uvařených brambor. A protože ohřívané už by nebyly nejlepší, rozmačkala jsem je a část jsem vrazila do kynutého bramboráku (recept bude snad také záhy) a část do bramborového chleba. Velikého, kyprého, voňavého a skvělého.Vygůglila jsem pár receptů, zkusila jsem tento a byl fakt vynikající.


Na bramborový chléb si nachystejte:

500 ml vody (nebo jako já půl na půl se syrovátkou)
150 g vařených brambor
1 kg hladké pšeničné mouky
3 lžičky kmínu
1 lžičku fenyklových semínek
40 g kvasnic (nebo pytlík sušených)
3 lžičky octa

na potření:

voda
sůl
rozmačkaný česnek

Do mísy s moukou nadrobíme droždí, zalijeme sklenicí vlažné vody. Po chvíli přidáme sůl, kmín, ocet, sklenici vody a nastrouhané předem uvařené brambory. Vypracujeme tuhé těsto a necháme půl hodiny kynout. Během doby kynutí těsto třikrát převálíme. Necháme kynout ještě hodinu.
Troubu si rozpálíme na plný výkon, tedy 250 stupňů. Vykynuté těsto dáme na hrubou moukou pomoučený plech a ještě necháme půl hodiny kynout. Do trouby vložíme hrnek s vodou a bramborový chléb pečeme půl hodiny naplno a půl hodiny na 180 stupňů.
Hotový bramborový chléb ihned potřeme slanou vodou ochucenou prolisovaným česnekem a necháme jej vychladnout na mřížce. Uchováváme jej zabalený v čisté látkové pleně nebo utěrce.



Je veliký. A skvělý. A voňavý. A váš. A víte, co v něm je. A při hnětení těsta si krásně odpočinete a při pečení chleba si prohřejete váš příbytek. Takže lék na podzimní chmury: upečte si chleba! já ho budu určitě opakovat a navíc přidám do těsta ještě nadrobno nakrájený česnek.

Upečte si chleba, je to jednuché, je to relax, je to super. Zkuste chleba bez hnětení, který zpopularizoval pan Cuketka, nároční pak můžou vyzkoušet pravou Šumavu s kváskem, zmlsaní zas tmavý chléb s mákem, mandlemi a sezamovými semínky.

Tak co, jak jste na tom s chlebem vy? Kupujete nebo radši občas upečete?

Profiterols s bazalkou a krémem z domácí ricotty

4. října 2012 v 9:00 | Madla |  Malá sousta aneb předkrmy
Strašně ráda si hraju na hostitelku. Baví mě vymýšlet kombinace chutí a posloupnost chodů. Někdy se rozšoupnu, někdy méně, podle toho, jak děti dovolí. Ovšem i kvůli malé návštěvě ráda upeču něco nevšedního, co mý nejbližší ještě jen tak neochutnali. A tak jim trošku rozšiřuju obzory. Už poznali crumble, panna cottu, cheesecaky a teď jsem měla strašnou chuť si něco odpálit. Něco malého a taky slaného. Protože sladké už jsem měla - byl cheesecake, mramorovaný, z domácí ricotty a s kávovo-marcipánovou příchutí. Jemný zázrak, který vás vystřelí do nebe.


A do nebe vás vystřelí i tyhle slané profiterolky. Odpalované těsto je hračka, já použila svoje léta ověřené.

75 gramů másla
175 mililitrů vody
špetku soli
100 gramů mouky
3 vejce (rozkvedlaná)

A dejme se do toho. Rozpálíme si troubu na 200 stupňů a necháme ji, ať se pěkně žhaví. Její čas ještě přijde. Tentokrát si místo mísy nachystáme kastrol, ve kterém budeme těsto odpalovat.
Do kastrolu nejprve vlijeme jemně osolenou vodu a máslo. Necháme přijít k varu, a jakmile se máslo rozpustí, vsypeme k němu naráz celou dávku mouky a začneme míchat vařečkou. A ačkoli se to nezdá, stačí malá chvilička a mouka se s omáslovanou a osolenou vodou spojí v krásné "těsto". "Těsto" pořád promícháváme a máme jej nad zdrojem tepla. Když se těsto přestane lepit na vařečku samotnou a dno a boky nádoby, odpalujeme ještě minimálně jednu minutu. Mouka se musí totiž pořádně provařit, vlasntě prosmažit.
Až se nikde nic nelepí, odstavíme hrnec s hmotou mimo zdroj tepla anecháme jej mírně prochladnout. Stačí na teplotu těla.
Zvlášť v hrnku si rozšleháme tři vejce a do přiměřeně teplé hmoty je po malých částech přiléváme. A intentivně mícháme. Vždycky po přilití vejce směs pořádně vařečkou zpracujeme a další vaječnou dávku lijeme, až když je ta následující už pěkně vsáklá do těsta. Těstem naplníme cukrářský sáček a na plech vyložený pečícím papírem se snažíme umně sázet kopečky jeden jako druhý. Vrazíme do rozpálené trouby a pečeme deset minut až čtvrt hodiny podle velikosti. A rozhodně neotevíráme troubu!
Až začnou vašim odpalovaným výtvorům hnědnout špičky, snižte teplotu na 160 stupňů a ještě pět minut dopečte.
Ještě horké profiterols přesuňte z plechu na mřížku a do každého z nich bodněte nožema trošku pootočte. Z vnitřku pak vyjde pára, která zabrání zvlhnutí těsta. Počkete, až ta nádhera vychladne, pak je rozřízněte a naplňte libovolným sladkým či slaným krémem.
Já plnila výtečnou cuketovou pomazánkou, ke které jsem přidala ještě tři lžíce hutné a chutné domácí ricotty.
Recept na pomazánku je zde.
Co dobrého slaného dáváte do větrníčků či profiterols vy?
A máte rádi podzim? A dýně? A cheesecaky? Tak se těšte, protože následující týdny budou dýňové a cheesecakové a vůbec strašně receptové. Jdu péct dýňové sušenky, kdo se ke mně přidá?

Dýňový krém s chilli a citronem

1. října 2012 v 13:40 | Madla |  Z polévkové mísy
Podzim je už neúprosně tady a rozvaluje své barvami hýřící tělo všude, kam jen oko dohlédne. A přináší s sebou své podzimní kamarády - červenou řepu, oranžové dýně, tmavě zelenou kapustu, hnědé brambory, bílý česnek ...
Tak barvičky jsme si zopakovali, jen co je pravda, ale den vám to asi zatím moc neprosvětlilo, což? Tak co takhle jednu hřejivou polévku nejen pro duši? Nemusíte jít shánět slepici ani Betty MacDonaldovou, stačí vzít jedno oranžové Hokkaiďátko, trošku chilli a citronu a máte na talíři řízný a svěží a přitom jemný polévkový krém.

Tak jdeme na to, vy moje malé depresívky.

Na zhruba šest porcí si nachystejte:

jednu menší dýni Hokkaidó (cca 700 g)
vodu

na dochucení:

sušené chilli dle chuti
šťávu z čerstvě vymačkaného citronu

Tak jednoduché. Dýni rozpůlíme, rozčtvrtíme, vybereme semínka a odkrojíme vatovitou dužinu. Slupku ponecháme. Zbytek dýně nakrájíme na cca dvdoucentimetrové kostky, vhodíme do hrnce, zalijme vodou tak, aby byla dýně ponořená. Dáme vařit a vaříme zhruba půl hodiny, až je dýně měkká. Poté necháme mírně vychladnout a rozmixujeme zcela dohladka. Takto připravený dýňový krém zbožňují úplně malé i starší děti.

Ale dospělí si na talíř nalijí dýňový krém, přidají pár mlýnkostrouhnutí sušeného chilli a podle chuti okyselí citronovou šťávou. (Já dávám na talíř tak dvě lžíce, ale řiďte se svou vlastní chutí). Můžeme posypat petrželkovou natí. Zamícháme, pojídáme a zahříváme se.


A nakonec zjistíme, že milujeme podzim a i ty dýně, o které doma skoro všude zakopáváme. Třeba my doma máme už tolik dýní, že zjišťuju, že máme málo polic, štelářů a skříní a já dýně potkávám i na cestě do míst, kam i královna Alžběta musí jít pěšky :-)


A co s dýněmi děláte dobrého vy?

Hřejivý a barevný podzim nejen v žaludku vám přeje Madla.