Listopad 2012

Ultimativně jednoduchý teplý salát z červené řepy

26. listopadu 2012 v 8:30 | Madla |  Salátové lupení
aneb vzpomínka na léto. Proč na léto, když sezóna řepy vrcholí právě v těchto dnech? Protože v létě mi moje drahá maminka dovezla plnou bednu čerstvě vypěstovaných řep s krásně rudě buclatým pupkem. Část řep jsme neprodleně umístili do bedny s pískem a dali do sklepa, ale pěknou nálož křupavých čerstvých řep jsem si nechala k ruce. Neohřály se doma moc dlouho. Hned druhý den jsme s drahým grilovali, pozvali jsme k nám rodiče z obou stran a mého muže napadlo zabalit do alobalu očištěné a olupané a na čtvrtky nakrájené řepy. Ještě horké, do měkka ugrilované řepy pak přelil směsí olivového oleje a čerstvé citronové šťávy a ... jedno veliké mňam! Takhle připravená řepa byla prostě perfektní a na řepnou víru obrátila i chronické nepojídače řepy.


A tak já nyní, v časech pošmourných, dobrovolně podstupuji nebezpečný sestup po strmých schodech našeho středověkého sklepa, abych si tam z písku vyrýpla pár červených bulviček. Teď samozřejmě řepy negriluju, ale peču je v troubě (zpravidla ještě s něčím, abych nebyla tak marnotratná, takže řepy utemované v alobalu dělají garde tu nějaé pečínce, tu koláči nebo chlebu a houskám. A je jim dobře a mě pak taky.


Takže tady vám předkládám řepnou úpravu, kterou miluje i můj řepu jinak odmítající muž.

Nachystejte:

červené řepy, oloupané a nakrájené na čtvrtiny
citrnovou šťávu
olivový olej

a dál:

alobal

k podávání:

čerstvé lístky z červené řepy
čerstvá petrželová nať

Oloupanou a na čtvrtky nakrájenou řepu zabalíme pořádně do alobalu a šoupneme do trouby vyhřáté na 180 °C. A pečeme do měkka, což záleží na velikosti nakrájených kousků - malé jsou upečeny za dvacet minut, větší kusy za půlhodinu i déle. Stačí zkusmo píchnout do jedné řepy nožem. Když jsou řepy upečeny do měkka, ještě horké je dáme do mísy nebo na talíř a přelijeme stejným dílem olivového oleje a citronové šťávy. A ihned podáváme. Ozdobit můžeme pořádně opranými čerstvými řepnými lístky a super je taky čerstvá nahrubo nakrájená petrželová nať..


Pokud jste opravdu velkými milovníky řepy, vyzkoušejte třeba řepný chlebíček s čokoládou a nebo dokonce i řepnou zmrzlinu (ta je fakt super!).


A ještě k nadpisu, proč je tenhle salát ultimativní? Protože by ho zvládl připravit i přitroublý pomocník Horsta Fuchse ...

A co vy, jak máte nejradši řepu vy? V minimalistické úpravě, nebo ji kvůlu strávníkům musíte opatrně maskovat?

Kuře na citronové dýni

23. listopadu 2012 v 14:04 | Madla |  Maso hraje prim
aneb dýně na sto a jeden způsob. Oranžové buclaté dýně mají tu úžasnou vlasnost, že při pokojové teplotě vydrží klidně půl roku. A protože nás v říjnu moje maminka dostatečně zásobila vypěstovanými Hokkaiďaty, brala jsem dýně do kuchyně velmi často. A protože dýňová hora se zmenšuje jen velmi pozvolna, můžete očekávat další pořádnou nálož dýňových receptů. Ale nebojte se, dýňové recepty budu prokládat i něčím "normálním", jak by řekl můj drahý.

Tenhle recept je rychlovka, protože poslední dobou nějak nestíhám. Náš roček už chce pořádně zabavit, už ho nebaví jen okousávat bedny na hračky a schovávat se do nich, ale chce si regulérně stavět z kostek, a pokud vidí, že mu není věnována dostatečná pozornost, dává to velmi hlasitě najevo. K tomu si připočtěte poněkud hyperaktivní tříleté dítko a musí vám být jasné, že není vinou prokrastinace to, že tu nepřibývají články tak rychle, jak bych chtěla.

Ale zpět k receptu, na který si nachystejte:

kuře
brambory
dýni Hokkaidó
cibuli
čerstvý rozmarýn
citronovou šťávu (na tři menší brambory dávám šťávu z jednoho citronu)
olivový olej
vývar na podlití
sůl
pepř

Já omyté a naporcované kuře vždy povařím spolu s neoloupanou cibulí a kořenovou zeleninou (oloupanou :-)) hodinu v osolené studené vodě s bobkovým listem (čerstvým, heč), celým pepřem a novým kořením. Vznikne mi tak krásně silný vývar a povařené maso pak stačí jen okořenit a dát ještě na třičtvrtě hodinky dopéct. Kuře pak není vůbec suché, je krásně šťavnaté a plné chuti.

Takže si oloupejte brambory a nakrájejte je na kostky o velikosti sousta. To stejné proveďte i s dýní (Hokkaidó nemusíte loupat, ale to určitě víte). Cibule oloupejte a nakrájejte na proužky. Nakrájenou zeleninu zašplíchněte citronovou šťávou a olivovým olejem, osolte a opeřete (opepřete) a přidejte nasekaný čerstvý rozmraýn. Pěkně promíchejte a dejte do pekáčku. Na ochucené brambory s dýní položte osolené a opeřené (opepřené) porce předvařeného kuřete. Podlijte troškou vývaru a dejte odkryté péct na třičtvrtě hodiny do trouby osolené na 200°C.


Maso je šťavnaté, s krásně dokřupava vypečenou kůrkou. K tomu voňavé brambory s dýní a cibulí, no co vám mám říkat, takhle připravená zelenina s vůní rozmarýnu, šmrnclá citronem je prostě moc dobrá i sama o sobě.


Tak neváhejte a dejte si!

Dýňové sušenky a dýňový pohár s medovým tvarohem

12. listopadu 2012 v 10:58 | Madla |  Sladké vábničky
aneb dýně ve sladkém provedení. Chutná vám dýňový koláč? Já ho jednou zkoušela, a protože jídlo, které u rodinných strávníků prostě neprojde jejich krutopřísňácky hustodemónskou kritikou na blog nedávám. Jasně, dýně nejede každému, mě třeba loni taky moc nejela (vařila jsem ji jen pro tehdy ještě jedno dítě), ale letos jsem se dokonale zbláznila do oranžové (nemyšleno politicky!) a dýňuju o sto šest i o sto sedm. Můj drahý třeba nerad dýňové polévky (obecně mu prý všechny krémové polévky příliš připomínají dětskou stravu), tak jsem hodně váhala, jestli mám zkusit upéct dýňové sušenky. Ale pak jsem si řekla, no co, když tak je zbagruju já se starším synátorem, něco dám babi s dědou a nějak to dopadne.

A jak to dopadlo? Neprozradím, tůdle nůdle, nejdřív si přečtěte recept na dýňové sušenky a dýňový pohár s medovým tvarohem a až pak si můžete přečíst, jak akce Sladká dýně dopadla v reálu :-)

Domluveno, jo?

Tak jdeme na to ... nejdřív na dýňový pohár s medovým tvarohem


budete potřebovat:

700 g dýně Hokkaidó
300 ml hruškového džusu
1 lžička sušené pomerančové kůry

měkký tvaroh
med

na ozdobu:

pražená dýňová semínka
ořechy
med

Dýni nakrájíme na kusy, odstraníme semínka a nakrájenou dýni dáme péct do trouby vyhřáté na 200 °C tak dlouho, dokud nebude měkká. Záleží na velikosti nakrájených kusů. Prostě až do ní píchnete vidličkou a vidlička hezky projde, vyjměte dýni z trouby, nechte vychladnout a pak ji šoupněte do mixéru. Zalijte kvalitním hruškovým džusem a rozmixujte na kaši.

Měkký tvaroh si rozmíchejte s medem dle chuti, nachystejte si skleničky a vrstvěte, lžíci dýňového pyré, lžíci medového tvarohu a tak dál, dokud vám bude sklenička/miska stačit. Dozdobte ořechy, praženými dýňovými semínky nebo pokapte medem a podávejte.


Tenhle "pohár" můžete s klidným svědomím podávat i ročnímu dítěti. Pokud máte dítko mladší jednoho roku, vyměňte měkký tvaroh za kvalitní jogurt (tvaroh není dětem do jednoho roku doporučován, protoože obsahuje velké množství bílkovin, což by mohlo zatěžovat ještě ne zcela dovyvinuté ledviny) a "pohár" pak můžete nabídnout místo obligátní ovocné přesnídávky.

A chtělo by to k tomu poháru ještě něco křupavého, co?

A co může být lepšího než dýňové sušenky :-)


Na tři plné plechy budete potřebovat:

1 hrníček výše zmíněného dýňového pyré
půl hrníčku másla, pokojové teploty
1 a půl hrníčku hnědého cukru
2 velká vejce
1 hrníček špaldové mouky jemně mleté
1 a 1/2 hrníčku hladké bílé mouky
1 a půl hrníčku mandlí (nebo vlašáků), nahrubo nasekaných
lžíce prášku do pečiva
1 lžička mleté skořice
1 lžička citronové kůry

nebo 2 lžičky pomerančové kůry

Předehřejte troubu na 200 °C. V míse smíchejte důkladně máslo s cukrem. Poté přidejte po jednom vejce. Dále přimíchejte dýňové pyré. V další misce promíchejte hladkou a špaldovou mouku, koření a prášek do pečiva. Suché ingredience přidejte do misky k mokrým a pořádně promíchejte. Přidejte mandle či ořechy. Na vymazaný plech dejte vždy zakulacenou lžičku těsta, 2,5 až 3 centimetry od sebe. Pečte 12 až 14 minut ve vrchní polovině trouby, pokud máte rádi sušenky měkké, pokud máte radši křupavé, pečte je o pět minut déle.


Kolem dýňového pyré s medovým tvarohem, které na svou chvilku slávy čekalo v lednici, chodil můj drahý velmi obezřetně. Viděl, jak to mizí v dětech, jak chutná i mě a možná se lekl, že by na něj nemuselo taky zbýt, tak se odhodlal ... a chutnalo mu :-)

A se sušenkami? Ty jsem upekla dopoledne za vydatné asistence obou dětí a drahý se při pohledu na rozvalující se oranžová bříška sušenek ptal z čeho jsou ty sušenky. Jemně jsem zamlžila, že ze skořice a ořechů (ty jsou taky, takže to lež nebyla ...), manžel si opatrně vzal jednu sušenku, zakousl se ... a mírně se zasnil ... pak řekl: "jsou dýňový, že jo?". A kupodivu i po mém přitakání si bral pořád a pořád a následujícíh několik hodin jsem ho potkávala s pusou plnou oranžových drobků.
A to prosím dýně nerad :-)


Včera jsem pekla variantu jen s pomerančovou kůrou a místo mandlí jsem dala vlašáky a teď nevím, které sušenky jsou vlastně lepší. Obě varianty jsou super a ačkoli jsou tři plné plechy fakt hodně, ve velké krabici se nenápadně krčí posledních asi sedm sušenek.

Tak si je upečte :-)

Müslimánie versus Mixit - férový boj o vaši müsl

6. listopadu 2012 v 11:47 | Madla |  Zajímavosti
aneb hodně vykřupaná recenze.

Boj o nejlepší müsli. O existenci Mixitu a Müslimánie jsem se dozvěděla teprve nedávno na Drobečkovém blogu. A tak mě Pavlina recenze nadchla, že jsem si hned druhý den müsli objednla. A ne jen od Müslimánie. V hlavě se mi zrodil ďábelský plán. Porovnám müsli od dvou soupeřícíh müslifirem. Jak bylo vymyšleno, tak bylo zrealizováno.

V pondělí dopoledne jsem si objednala müsli z Mixitu a poté z Müslimánie. Převodem z účtu jsem obě müsli zaplatila. A pak už jsem se jen třásla nedočkavostí, jak to moje müsli asi bude vypadat a hlavně chutnat. A netěšila jsem se zbytečně.

Mixit i Müslimánie mají stejnou ideu, nabídnout lidem možnost namíchat si müsli přesně podle své chuti, v případě Müslimánie navíc z ryze bio surovin. Prostě si vyberete jeden z předpřipravených müslizákladů a pak jen přidáváte sušené ovoce, oříšky a další dobroty. Zaplatíte (převodem z účtu, složenkou, hotově) a müsli vám přivezou až pod nos (kurýrní službou hned druhý den po platbě, či balíkem do ruky nebo osobním odběrem - ten je zdarma).

A výhody? Nemalé, jak jinak. Dostanete müsli přesně takové, jaké si namícháte. V případě Müslimánie navíc v bio kvalitě. A co jsem si namíchala já?

U Mixitu jsem byla u vytržení z nabídky sušeného ovoce - mají nejen klasicky sušené ovoce, ale i ovoce šokově sušené mrazem (tak zvaně lyofilizované - schválně si to slovo zkuste říct rychle pětkrát za sebou, strč prst skrz krk se může jít zahrabat :-)), takže není ani divu, že jsem svou směs pojmenovala Ovocný výbuch. :-)


Z předpřipraveného základu jsem si vybrala Zrní v plné polní (ovesné vločky BIO, ovesné lupínky křupavé BIO, pšeničné vločky, žitné vločky, ječné vločky, ovesné otruby) a pak následoval doslova ovocný výbuch - do mixu jsem si přihodila lyofilizovaný angrešt,


lyofilizovaný černý rybíz, lyofilizované kiwi,


sladké moruše (BIO) a lyofilizované třešně (Bio).


Z oříšků jsem se rozhodla pouze pro pistácie, chtěla jsem mít svůj mix výrazně ovocný.


A protože jsem rozený experimentátor, přidala jsem i konopné semínko. Jen s přidáním konopného semínka jsem měla potíže, ač jsem na něj klikla poprvé, po přidání další přísady z mixu semínko zmizelo. Až když jsem měla mix kompletní a konopné semínko jsem přidala jako poslední, tak až potom v mixu zůstalo. Záhada hlavolamu.

A jak mi můj Ovocný výbuch chutnal? Moc, moc a ještě jednou moc. Voňavé a křupavé zrní, křupavé, ale ne tvrdé velké kusy ovoce (fakt půlky plátků kiwi), kvalitní pistácie a křupavé konopné semínko. Jen jsem si až v misce z müsli uvědomila, že jsem vybírala většinou samé kyselé ovoce a sladké moruše to příliš nezachránili. Příště bych na doslazení přidala třeba hoblinky bílé čokolády.

A co dobrého jsem si namixovala u konkurenční Müslimánie? Tady vzniklo zase müsli hodně oříškové. Jako základ jsem zvolila Všech pět pohromadě, ze sušeného ovoce jsem přidala sušené brusinky a lyofilizované višně, z ořechů pak makadamové ořechy, para ořechy a kešu ořechy, dál slunečnicová a lněná semínka. V sekci extra jsem přidala hořkou čokoládu a čokoládové lupínky (ani nevím proč, podobným věcem vůbec neholduju, asi jsem měla malé zatmění).


A výsledek? Skvělý! Voňavé a křupavé zrní, celé makadamové a kešu ořechy a velikánské půlky para ořechů.


Vše krásně čerstvé. Ovoce mělo výraznou ovocnou chuť, brusinky i višně byly vyváženě sladkokyselé a prostě skvělé. Nejprve se mi zdálo v mixu málo přidané hořké čokolády, byly jí tam jen takové drobečky, ale asi po třetí misce se začaly objevovat opravdu velké kusy krásně hořké kvalitní čokolády. A křupavé sladké a čokoládou a máslem vonící čokoládové lupínky. Tohle müsli se mi vážně povedlo.

A teď malé srovnání, schválně, kdo vyhraje?

1) Výběr: U Müslimánie máte na výběr z devíti předpřipravených základů - m§žete si vybrat Doktorův základ , Dobré ráno , Všech pět pohromadě, Čokosmršť, Křupeto, Slunce, seno, exotika, Celozrnné lupení, Bezlepkovou jízdu a Sólo pro kornfleksisty .
Poté si můžete přidat další obilniny dle chuti, třeba amarantové pukance, ječné či rýžové vločky, ovesné, špaldové či pohankové lupínky, rýžové pukance nebo špaldové pukance s medem.
Ovoce je patnáct druhů - od klasiky (rozinky, brusinky, meruňky, lyofilizované jahody či borůvky, lyofilizovaný i medový banán ...) až po moruše či mango.
Ořechů a semínek je pomálu - jen 9 druhů.
Sekce Extra je vysoce čokoládová - nabídne vám třeba banán máčený v bílé čokládě, arašídy v mléčné čokoládě, čokoládové lupínky či kakaové kuličky.

Výběr u Mixitu je neskutečně velký - nabízí deset základů (Ovesná klasika Dr. Birchera, Ahmed - amarant a med, Slunce v duši, Zrní v plné polní, Takové to ranní kakaomlsání, Zobací variace, Čokokulky Obamovy, Samé vlákno (se špetkou skořice) a Corn Flakes. Plus nabízí i rozšířený základ, kdy si můžete přisypat třeba mák, amarantové perličky, Corn Flakes s medem a oříšky, nebo třeba sojové vločky (celkem má rozšířený základ 17 položek).
Z ovoce si můžete vybrat z neuvěřitelných 27 druhů! Nasypat si do tubusu můžete třeba lyofilizovanou kůru a dužinu z pomeranče, papayu, physalis, meloun Cantaloupe, Goji, lyofilizovaný angrešt a kiwi ...
S oříšky se taky roztrhl pytel, na výběr je tu z celých třinácti druhů - od lískové a vlašské klasiky až po nesolené pistácie či pinie, nebo dokonce meruňková jádra.
A je vám to málo? Chcete něco navíc? V téhle sekci si můžete přidat z neuvěřitelných 19 druhů dobrůtek, ať už se jedná o koření (skořice, zázvor či vanilka), brusinky v karobu nebo černý rybíz v jogurtu až po takové speciality jako třeba kávové boby v čokopolevě, pražená kávová zrna či 100% drcené kakaové boby. A pro veliké mlsaly třeba lentilky či gumové medvídky.

Z mého horování je asi jasné, kdo tuhle kategorii vyhrál na celé čáře. Ano, borci z Mixitu si odnesou vítěznou trofej, protože já se už teď těším, jaké si na Vánoce namixuju vysoce čokoládové müsli (s lupínky bílé čoklády a s kávovými boby v čokopolevě).

Jo, jenže velký výběr má i své nevýhody, s vidinou velkého výběru si můžete své müsli zmršit spoustou neladících ingrediencí a dopadnete pak jako pejsek s kočičkou, když pekli dort.

2) Složení: Všechny přísady nabízené Müslimánií jsou dopodrobna rozepsány co se složení týče a navíc, jak už jsem zmiňovala, vše je v bio kvalitě.
U Mixitu je v bio kvalitě jen některé sušené ovoce (lyofilizované není bio, ale je bez éček), nebo části cereálního základu (a rozšířeného základu). A také detailní složení není silnou stránkou Mixitu. Namátkou: Corn flakes v jogurtu (kukuřičné lupínky, yogurtová poleva), kakaové kulky (extrudované kakaové kuličky) ... To je trošku málo, ne?

Takže tady je jasný vítěz jednoznačně Müslimánie.

3) Balení: Sbalí vás obě müsli, tím jsem si jista :-)
V Müslimánii vám vaše müsli přijde v pevném igelitovém sáčku s tak zvaným ziplockem. Stačí rozstřihnout podle šipky a z tak akorát širokého sáčku můžete vybírat své müsli. Pak opět uzavřete a je to.


V Mixitu si potrpí na design. Ne že by pevný plastový obal s pěkně zdobeným papírovým označením vašeho müsli od Müslimánie nebyl hezký, ale v Mixitu dostane müsli v sáčku v krásném tubusu.


A dokonce si můžete zvolit i barvu dekoru, nebo to, zda chcete dekor s dětskou tematikou.
Jako já ...





Pro mě však mělo balení v tubusu nevýhodu - měla jsem pocit, že müsli v něm není tak hezky rozprostřené jako v pevném plastovém obalu od Müslimánie. Přeci jen, fyzikální zákony fungují a sušené ovoce je lehčí než zrní, proto bude vždy nahoře v tubusu.


A pokud máte tubus téměř plný, i kdybyste si ruce utřepali, nerozmístíte všechny přísady rovnoměrně. Já to vyřešila tak, že müsli od Mixitu jsem jednoduše přesypala do velké uzavíratelné krabičky a v krásném tubusu od Mixitu mají domov dřevěné kostky.

Možná je to jen můj subjetkviní dojem, ale za praktičnost balení dávám přednost Müslimánii.

4) Cena: Je vyšší, co si budeme nalhávat. Ale poměr cena/výkon se mi zdá přiměřený. Navíc u Müslimánie, kde jsou veškeré produkty bio zaplatíte u některých přísad či cereálních základů stejně jako u Mixitu (bez bio záruky). A jinak jsou bio přísady u Müslimánie dražší řádově tak kolem deseti kroun. Což je slušné.

Takže bude to znít paradoxně, ale u mě vítězí cenově bio müsli z Müslimánie.

5) Prostor pro kreativitu: Tady je to plichta, u obou firem si můžete své müsli pojmenovat podle své fantazie (jen u Müslimánie to musí být do dvaceti znaků :-))

6) Chuť: Nechala jsem ji nakonec, protože to je to hlavní měřítko, podle kterého se rozhoduji. U obou müsli byly čerstvé velké kusy ořechů, žádná drť, žádné žluklé kusy. Ovoce měkké, s plnou ovocnou chutí, žádná pseudosladká hmota. I vlastní zrní bylo křupavé a voňavé, pěkně čerstvé. Ale přeci jen, müsli z Müslimánie mi chutná o trošku víc. Fakt. Nekecám.

Takže férového boje o müsli vzešli jako vítězové borci z Müslimánie. Ale myslím, že od kluků z Mixitu si občas nějaký mix taky objednám, přeci jen hrát si na kočičku s pejskem má něco do sebe. :-)

PS: Tahle recenze je jen čistě subjektivní, od pánů z Müslimánie a Mixitu jsem nedostala ani korunu (ani čtvereček čokolády :-)) navíc. Tato recenze je založena jen a jen na tom, co jsem našla ve svém müsli :-) a taky na stránkách Müslimánie a Mixitu.

Tak co, je pro vás müsli taky mánie?

Vzpomínkové roštěnky na houbách

2. listopadu 2012 v 16:44 | Madla |  Maso hraje prim
aneb návrat do dětství. Před časem jsme s mým milým vzpomínali na nejoblíbenější jídla, které nám vařily maminky. A bylo na co vzpomínat! A oba jsme se shodli, že nám vždycky strašně chutnaly roštěnky na houbách. Namotivováni mlsnými vzpomínkami jsme o víkendu popadli nebohé děti a košík a namířili si to směr les. Asi si dovedete představit, jak to vypadalo, v lese s kočárkem a rozjuchaným tříleťákem, ale všechno dobře dopadlo a po příjemné hodinu a půl trvající procházce jsme docházeli s jakž takž zaplněným košíkem.


Doma došlo na obalované bedly a druhý den jsem se po telefonické konzultaci s mou mámou pustila do vzpomínkových roštěnek. Trošku jsem je ještě upgreadovala pivem, protože roštěnky a pivo, to k sobě prostě pasuje, ne? A povedly se přesně tak, jak si na ně s drahým pamatujeme.


Pro šest až osm lidí budete potřebovat:

3/4 kila hovězí roštěné
300 g čerstvých hub
tři velké cibule (nakrájené na kolečka)
sádlo na vymazání pekáčku
sůl
pepř
1/2 l piva

Omyté a osušené maso naporcujeme ostrým nožem na plátky. Každý plátek z obou stran osolíme a opepříme a pořádně naklepeme. Pekáček si vymažeme sádlem a na jeho dno nasypeme kolečka cibule. Přidáme očištěné a na větší kusy nakrájené houby (menší houbičky ponecháme vcelku). Opět osolíme a opepříme. Na houby dáme okořeněné maso, prolijeme pivem a vložíme na hodinu a půl do trouby rozpálené na 200 °C.



Já si roštěnky vždy pamatuju podávané s rýží, takže jsem tradici dodoržela. Byly perfektní - měkké a šťavnaté maso, velké kusy hub na pečením zesládlé cibuli, k tomu pikantní omáčka s pivním řízem.


Kdo by odolal?

Mami, byla to skvělá vzpomínka a já bych si někdy s velkou chutí zase dala něco ze tvé kuchyně.