Leden 2013

Dietní banánovo-špaldová bábovka a jeden neřestný dezert jako bonus

29. ledna 2013 v 16:40 | Madla |  Sladké vábničky
Tak a teď jsem si naběhla. V jednom z minulých příspěvků jsem si stěžovala, jak všechny časopisy věnované jídlu páchají hromadné dietní harakiri a teď vám tady budu servírvoat recept na špaldovou bábovku? Nene, nezbláznila jsem se, ani nejsem kam vítr, tam plášť. Pořád miluju a ráda vařím poctivě dělaná jídla, ale člověk míní a ... viry mění.

To takhle náš roček někde k viru přišel, tomu se zas tak moc zalíbil ročkův trávicí trakt, že jsme kvůli tomu zůstali tři dny na dětském oddělení. Pěkně za dveřmi s nápisem izolace, bez návštěv, bez možnosti se projít po chodbě. Leč našemu robátku nikdo nevysvětlil, že mu ve střevech řádí jakési fujtably a že by jako dítko správně vychované mělo odpočívat. Ne a ne a na just ne! Roztomilému bacilonosičovi to bylo šumák a měl energie jako čerstvě zakoupená baterie Duracell. A protože se pár dnů předem naučil pochodovat s oporou, vyžadoval (a vyžaduje) neustálá pochodová cvičení. Jakmile byl a je odveden k postýlce, křeslu či jakémukoli jinému záchytnému bodu, kolem něhož může čile cupitat, řve jako pardál v říji. Takže neustále skláním hřbet a s rukama vytahanýma jako opice pochoduju také.

Po mírně euforickém příjezdu domů mě nadšení brzy opustilo. Ten malý virový hajzlík si to po ani ne dvanácti hodinách namířil k našemu tříletému mládežníkovi. A tam se fakt rozšoupl. Následoval zvracecí a průjmový kolotoč, okořeněný pořádně vysokýma horečkama. Bohudík to trvalo jen dva dny. I na mě si ten malý norovirový zákeřák pěkně zgustnul.

Jen co jsme se oklepali, dostala díťata chřipku. Pravou, nefalšovanou, přece nejsme ňáký béčka s obyčejnou virózou ... Chřipka skákala pěkně z dítěte na dítě, a když ji to omrzelo, sedla chvíli i na vola (tudíž i na mě), aby se zase potočila na nějakém dítku. A tak už jsem doma třetí týden zavřená a jediné mé sociální interakce jsou při návštěvě dětské paní doktorky.

A protože jsou děti ještě oslabené z infekčního průjmu (což dokazuje velice "roztomilá" včerejší historka. To jsem tak trůnila na místě, kam i králvona Alžběta chodí pěšky, když v tu mi do místnůstky vrthnul náš tříletý bandita a vítězoslavně mi hlásil: "Maminko, já jsme blinkal!" Maminka s gatěmi na půl žerdi se vyřítila do obýváku, kde zastihla nejmladší robě, jak si hraje ... nos čím asi, že?).

Takže takto já trávím svůj čas a občas taky něco upeču, něco, co musí být dietní, bez krému, bez másla a jiných mléčných výrobků (čestnou výjimku tvoří ty zakysané, ty už dítka mohou) a už mě to nebaví, i když tahle bábovka byla fakt skvělá.

A tady na ni máte recepis:

2 vejce
1 hrnek hnědého cukru
1/3 hrnku oleje
1 hrnek rozmačkaných banánů (buď 3 velké nebo 4 malé)
1 hrnek řeckého jogrutu (lze použít i jiný kvalitní hustý)
1 hrnek polohrubé mouky
1 hrnek jemně mleté špaldové mouky
1 balíček kypřicího prášku
1 lžíce koření do perníku

Vejce smícháme s cukrem a olejem. Přidáme rozmačkané banány a jogurt a dobře promícháme. Přisypeme oba druhy muk a kypřicí prášek spolu s kořením do perníku. Nalejem do vymazané a vysypané bábovkové formy a pečeme zrhuba hodinu v troubě vyhřáté na 180 °C. Ke konci pečení vyzkoušíme propečenost vpichem špejle dovnitř bábovky. Pokud ji vytáhneme čistou, vytáhneme bábovku z trouby, necháme čtvrt hodinky vychladnout apoté vyklopíme z formy.


Jo a inspiraci jsem čerpala tady, akorát jsem teda nemikrovlnila, protože v té potvoře hranaté mikroušské ohřívám tak akorát jídlo.


Jo a tu supr důpr sovu nad bábovkou vytvořil můj manžel se synkem v době, kdy jsem byla s malým v nemocnici. je krásná a má dokonce hejbací křídla!


Kuk!


Bábovka sice hejbací křídla nemá, je ale krásně vláčná, hodně banánová a jemně voní perníkem.


Takže si ji klidně udělejte, ať už máte nebo nemáte nějaká dietní omezení.


I když já musím říct, že už se nesmírně těším, až budu moct upéct něco se spoustou čokolády, protože péct bez másla, čokolády, smetany a mléka mě fakt už bavit přestává.


Ale aspoň mě to nutí přemýšlet, o tom zase žádná.

Pokud ale vaše srdce touží po něčem jemném, s nadýchanou karamelovou šlehačkou v kakaovo-ořechové skořápce, představím vám jako bolestné dezert, který jsem připravovala na manželovu oslavu narozenin (má je na Tři krále).
Třeba ještě někomu zbyly medvědí tlapky po Vánocích a pomocí jednoduše připavené karamelové šlehačky jim dodáte úplně nový rozměr.

A pokud už pracny nemáte, tak si je prostě znovu upečte. Já používám osvědčený recept paní Šárky Škachové.

A na karamelovou šlehačku? Potřebujete jen ...

1 kelímek (200 ml) smetany ke šlehání
1/2 plechovky (cca 4 lžíce) Salka karamel
větší špetka soli

Příprava je až tak jednoduchá, že je mi hloupé o ní psát. Ale přeci jen tak činím. Nalijte do rendlíku smetanu ke šlehání, přiveďte k varu, přidejte větší špetku soli (krásně vyzdvohne chuť karamelu), přidejte Salko karamel, stáhněte z ohně a pořádně rozmíchejte. Dejte do chladu do druhého dne. A druhého dne pěkně dotuha ušlůehejte.

Šlehačkou naplňte pracny (já použila velké pracny, které jsem pekla ve formičkách na košíčky) a ozdobte třeba sušenýma brusinkama.



Je to jednoduché, ale neskutečně dobré!



AAčkoli jsem při sestavování "menu" na oslavu myslela spíše na slané dobroty, protože jsem počítala s tím, že po Vánocích jsou všichni přeslazení, tyhle plněné pracny zmizely za čtvrt hodiny! Někteří je ani nestihli ochutnat! A to jich bylo vážně hodně ...


Jeden z pozvaných dokonce prohlásil, že to je ta nejlepší věc, jakou kdy jedl ... (Omluvá ho jen fakt, že je v pubertě :-))

Ale jsou fakt dobrý, takže pokud můžete, udělejte si je. A pokud nemůežte, vemte za vděk aspoň banánovou bábovkou.

Tak bacha na zákeřné bacily a užívejte krásnou zimu plnými doušky aspoň za mě!

Sladké kváskové brioško-bagetky

10. ledna 2013 v 20:58 | Madla |  Kváskové recepty
Tak trošku jsem na sebe upletla bič. Své tři aktivní kvásková dítka jsem spolu s kontaktem na mně nechala vyvěsit na kváskové mapě a teď skoro nestíhám odepisovat zájemcům. Zítra si mají první dva z nich vyzvednout své nové drobečky, pečlivě teď nakrmené a spící na schodech na půdu. A já peču jako zběsilá jen s kváskem, abych mohla dalším zájemcům poskytnout nějaký funkční recept a třeba i drobnou radu, která by jim v jejich kváskovém snažení pomohla.

Samozřejmě jsou na tuto problematiku osoby mnohem povolanější, třeba taková Farfalla je doslova mým kváskovým guru a nemít já takovou hrr a bordelářskou povahu, chtěla bych mít v pečení taky tak empiricky jasno a čisto. Nebo Klára z kopce, ta se přes počáteční nezdary, o kterých se nestydí mluvit, propekla k tak dokonalým chlebům, že bych se měla s těmi svými krápníkovými výtvory zahrabat metr hluboko pod zem. A za své věrné čtenáře nejen chléb zkoušející pan Cuketka, který to vlastně všechno spískal ...

Ale rychle zpět k receptu, než se v té úvodní omáčce úplně utopíte. Tohle je recept na úžasné sladké, máslem vonící jemné brioško-bagetko loupáčky. Plné vzduchovým bublin, příjemně nasládlé, lehce dochucené pomerančovou kůrou a mákem sypané.

Na asi deset loupáčko-brioško-bagetek budete potřebovat:

200 g aktivního bílého pšeničného kvásku
150 ml kefíru
1 vejce
125 g třtinového cukru
80 g studeného másla, nakrájeného na kousíčky
350 g hladké bílé mouky
1 lžíce sušené pomerančové kůry

na potření a posyp:

mléko a mák

Já si svůj kvásek uchovávm ve velké nádobě, takže pokud chci péct, vyndám sklenku s příslušným kváskem ze schodů na půdu (teď je tam tak šest stupňů) a nechám podle potřeby při pokojové teplotě. Pokud mám kvásku málo, hodně ho nakrmím a pak čekám, až bude kvas pěkně prokvašený. Beáta je ďábel, stačí jí šest hodin a už zdrhá z půllitrové zavařovačky.
Všechny suroviny pak buď ručně nebo pomocí techniky umíchám v hladké, vláčné těsto. Hněteme dlouho, pět až deset minut. Těsto bude tekutější, než jste zvyklý, ale nebojte, bude hůř :-) Těsto necháme dvě hodinky kynout na teplém místě. Snažíme se nenechat jej pracovat déle, příliš by pak zřídlo a špatně by se z něj tvarovaly bagetko-briošky.
Vydatně si pomoučíme pracovní plochu a vylejeme na ni těsto. Ostrým nožem, který si obalujeme v mouce, odkrajujeme pásy těsta, které hodně pomoučenýma (nebo naopak mokrýma) rukama tvarujeme v malé bagetky. Dáváme na plech vyložený pečicím papírem. Potřeme mlékem a posypeme mákem. A dáme kynout na hodinu a půl až dvě na teplé místo.
Rozpálíme si troubu na 250 °C a po čtvrt hodině do ní vložíme plech s pečivem. Do trouby pod plech třikrát vydatně stříkneme z rozprašovače a troubu ihned zavřeme. Pečeme deset minut, pak teplotu snížíme na 180 °C a pečeme ještě dalších deset mintu až čtvrt hodiny do zezlátnutí/zhnědnutí povrchu.


Já radši pěkně hnědé brioško-bagetko-loupáčky, ale je to čistě na vás. Po upečení je necháme zcela vychladnout na mřížce. Skladujeme nejlépe v papírovém sáčku. Ale stropro je moc dlouho skadovat nebudete, u nás pokaždé zmizí ještě teplé :-)


na povrchu jsou křupavé, uvnitř měkounké, nadýchané, máslové, s jemnou dochutí pomerančové kůry.

A fantastická je i varianta kávová. Při ní jednoduše nahradíte pomerančovou kůru 1 lžící sušeného mléka a 2 lžičkami práškové insantní kávy a pokud ho milujete jako já, přidejte i lžičku kardamonu, skvěle si s kávou rozumí. A potřete jen mlékem. a pokdu chete, tak bagetky před pečením nařízněte.


Kafe a karamon, to je prostě skvělá dvojka!


Pokud milujete med, přidejte k základnímu receptu ještě velkou lžíci medu a těsto pak obalte v ovesných vločkách. Je to neskutečná dobrota!


Fantazii se prostě meze nekladou, takže se kvásku nebojte a hned si něco upečte!

Tak co, stačilo to pro začátek, nebo chcete ještě další recepty? Co takhle samožitný celozrnný chléb? A malé slané kváskové bulizničky? A to milí mí milí teprve začínám, o víkendu chci vyzkoušet i kváskové houskové knedlíky ... :-)

Slepice na paprice s hrnečkovými knedlíky

4. ledna 2013 v 22:19 | Madla |  Maso hraje prim
Takové pořádné a pcotivé domácí jídlo do nevlídného počasí. Nevím, jak vy, ale mě strašně štvou takové ty tendence v časopisech o vaření (Apetit, F.O.O.D., gurmet ...), které se vždy po Vánocích začnou hnát za dietními recepty, cpát všude slova jako nízkotučné, dietní, kaloriešetřící a podobně. Můj drahý mi třeba koupil časopis gurmet a já se po zběžném prolistování nestačila divit ... člověk by si podle těch receptů myslel, že je léto v plném proudu. Samé recepty obsahující papriky, rajčata, zelený hrášek ... Já teda nevím, ale připadá mi dost nesmyslné dávat čtenářům v lednu recept na domácí rajčatový kečup. Co jako budou předkládat v červenci? Řepu a dýni, celer a brambory? Nevím, jestli paní redaktorky nabyly pocitu, že všechny jejich čtenářky dostaly pod stromeček digitální váhu a teď si chtějí držet tajli, ale z některých "receptů" by mě trefil šlak. Za všechny třeba avokádový krém s rýžovým chlebíčkem. Ano, s takovou tou polystyrénovou věcí bez chuti a vůně. Dokonce i magazín Albert v kuchyni, vedený jinak perfektní Dittou Pecháčkovou, se v aktuálním čísle zbláznil a ponořil se do dietního šílenství až po uši. Takže si máme zajít do Alberta pro okurky, rajčata, rukolu, čerstvý špenát a další zeleninu, která k nám přivandrovala přes půlku světa, dozrávající v kamionech, skladech či bůh ví jak.

A já se proti tomuhle tažení bouřím! Je sakra zima, fouká studený vítr, prší. Na lehká a svěží jídla je ještě čas. Teď si chci užívat pečenou kořenovou zeleninu, brambory, dýni, řepu, chci jíst pomalu pečená a dušená masa, vychuntávat si horké husté polévky nebo krémové omáčky. Pokud jste v tom se mnou zajedno, pojďte si udělat recept, který vám udělá teplo stejně v duši, jako na jazyku. Pojďte si udělat vynikající slepičí vývar a slepici na paprice. A k tomu poctivé hrnečkové knedlíky s mrkvičkou.

A nebude to ani tak pracné, to vám slibuju.

Na vývar si nachystejte:

jednu slepici, tak něco málo přes kilo by měla mít
kus celeru
pár mrkví a pastiňáků
pár stroužků česneku
jednu neoloupanou celou cibuli
bobkový list, pepř a nové koření
sůl

Naporcovanou slépku dejte spolu s kořenovou zeleninou a kořením do hrnce, zalijte studenou vodou,osolte a vařte jednu hodinu. Ano, jen jednu. Díky tomu, že vaříte celou slepici, vznikne vám krásně silný vývar. Z hřbetu a třeba křídel oberte maso, nakrájejte zeleninu a vraťte do polévky.

A teď se vrhneme na slepici na paprice. Bude to jednoduché.

Předvařené kusy slepice vyjměte, osolte a řádně opaprikujte sladkou paprikou. Přidejte i ždibet papriky pálivé a pokud máte, rozhodně nevynechávejt uzenou papriku (tu já miluju!). Dejte do pekáče, podlijte asi půl litrem čerstvého slepičího vývaru, zakryjte a pečte na 200°C třičtvrtě hodiny zakryté. Poté odklopte vršek pekáče a nechte slepici na paprice čtvrt hodiny pod přímou palbou trouby tak, aby jí hezky zkřupavěla kůžička. Pokud vám zbyl výpek (měl by), ne abyste ho vylévali! Budete ho potřebovat do omáčky.

A teď jdeme na tu omáčku, jo?

Nachystejte si:

1 cibuli, najemno nakrájenou
50 g másla
2-3 lžíce hladké bílé mouky
4 dl slepičího vývaru
výpek z masa
sladkou, uzenou a pálivou papriku podle chuti
1 dl smetany (na vaření, kldině i ke šlehání)
3 lžíce zakysané smetany
obrané upečené slepičí maso

Najemno si nakrájejte cibuli. V hrnci si rozpusťte pěkný kousek másla (asi 50 g), na něm dozlatova osmahněte cibuli, přisypte lžičku sladké papriky, lžičku uzené papriky a podle chuti pálivé papriky. Zaprašte hladkou moukou (dvě plné lžíce) a chvíli jíšku prosmažte. Pak zalijte čtyřmi deci silného slepičího vývaru a taky výpekem z pod masa. Za občasného míchání nechte čtvrt hodinky provařit. Mezitím si oberte opečené maso od kosti (tak to dělala moje maminka a tak to dělám i já, takže pokud mě nechcete naštvat, dejte si tu práci, trvá to jen chviličku a na talíři se pak pak nemusíte hmoždit s obíráním). Poté do omáčky vlijte decku smetany na vaření (může být samozřejmě i smetana ke šlehání, hi hi.) a ještě chvilku povařte, až omáčka hezky zhoustne. Poté přidejte tři lžíce zakysané smetany, pořádně ji rozmíchejte, přidejte maso, případně dochuťte a ještě pět minut povařte. A je to.


Podávejte s knedlíky. Domácími. Třeba s těmi od Oldřicha Sahajdáka. Recept je z on-line verze Apetitu, a já jen udělala malou změnu v tom, že jsem půlku množství hrubé mouky vyměnila za mouku polohrubou, knedlíky pak nebyly tak tuhé, byly nádherně kypré a nadýchané. A vařila jsem o čtvrt hodiny déle. Dokonce chutnaly i mému bezknedlíkovému muži :-)

Na asi šest knedlíků si nachystejte:

125 g hrubé mouky
125 g polohrubé mouky
250 ml mléka
2 vejce
2 starší rohlíky (já použila půlku velké doma upečené bagety)
2 lžíce strouhané mrkve
1 lžičku soli
tuk (sádlo) na vymazání hrníčků )hlasuju pro máslo!)

Žloutky oddělte od bílků. Mléko vlijte do mísy, přidejte sůl i žloutky
a promíchejte. Z bílků vyšlehejte tuhý sníh. Pečivo nakrájejte na co nejdrobnější kostičky. Do mísy k mléku přisypte obě mouky, opatrně vmíchejte sníh a nakonec nastrouhanou mrkev a kostičky z pečiva. Těsto nechte chvilku odpočívat.
Hrníčky dobře vytřete máslem a naplňte asi do tří čtvrtin těstem (směs během vaření získá na objemu).
V širším kastrolu, do něhož se hrnečky pohodlně vejdou, složte čistou utěrku nebo látkovou plenu a naskládejte těstem naplněné hrnečky. Zalijte vodou do poloviny výšky hrnečků, přiklopte poklicí a vařte na velmi mírném plameni zhruba půl hodiny. Poté opatrně vpíchněte doprostřed knedlíku špejli a pokud ji vytáhnete čistou,máte hotovo. Pokud na špejli ulpí kousek těsta, vařte ještě chvíli.Voda by měla jen jemně perlit. Po uvaření hrnečky vyjměte z vodní lázně,


nechte pět minut odpočinout a poté je opatrně objeďte po obvodu nožem. Nakrájejte


a servírujte...


Štavnaté maso, hebká jemná omáčka a kypré knedlíky s krásnou mrkvičkovou mozaikou. Jasně, je to zdravé asi jako skok ze skály, ale když pak půjdete na dlouhou procházku a o víkendu třeba na bazén, netřeba žádných výčitek.

Tak co, kdo hubne, a kdo si dá slepici na paprice?

Kváskový chléb se syrovátkou

1. ledna 2013 v 22:30 | Madla |  Kváskové recepty
Pečení chleba je relax. Prostě vezmete pár surovin a vlastníma rukama z nich uhňácáte těsto, které se vám krásně formuje pod rukama, pak můžete sledovat, jak roste doslova před očima, a jaké je to teprve pokoukání, když se ten váš chlebový zázrak rozvaluje v líné náruči doruda rozhicované trouby ...

A když je ten chleba navíc z kvásku, můžete si připrsat nejen body za udržování tradice, ale i body za zdraví. Kváskový chléb totiž působí na lidský organismus mnohem lépe nežli chléb upečený s droždím.

Ale kváskové pečení s sebou samozřejmě přináší problémy. Mě trvalo asi dvacet chlebů, než jsem konečně vymazlila svůj kvásek, aby se choval zdvořile a uctivě, neoctovatěl a neacetonovatěl a zároveň, aby netrpěl hlady. A pak jsem taky musela přijít na ideální poměr surovin, doladit chuť chleba, ale když se vám tohle všechno povede, do pečení chleba se zamilujete až po uši a od té doby budete až po uši ... od mouky.

Tak, a teď už k receptu, jo? Peču ho minimálně dvakrát týdně, je totiž tak dobrý, že se ujídá takřka sám.

Na asi kilový pecen budete potřebovat:

300 ml žitného kvásku
150 ml syrovátky
300 g hladké pšeničné mouky
300 g tmavé chlebové žitné mouky
2 lžičky soli
1 lžičku kmínu

Vše smíchejte ve velké míse, robotu nebo domácí pekárně a poctivě hněťte minimálně deset minut. Mělo by vám vzniknout pěkně hladké, nelepivé těsto. Pokud se bude drolit, přilijte trošku syrovátky, pokud bude naopak příliš řídké, přisypte mouku. Mělo by se s ním pěkně pracovat jako s modelínou. Poté z těsta vytvarujte zhruba něco jako kouli a dejte do mísy vysypané hladkou moukou někam do tepla na hodinu odpočinout. Zakryté utěrkou nebo igelitovou fólií, aby těsto neokoralo.
Odpočaté těsto vyklopte na pracovní plochu poprášenou troškou mouky a prákrtá zlehka přeložte. Mělo by se s ním moc pěkně pracovat. Zformujte z něj kouli a tu dejte do mísy pořádně vytřené olejem a dejte kynout na teplé místo na tři až šest hodin (ty tři hodiny většinou stačí). Těsto by mělo téměř zdvojnásobit svůj objem.
Minimálně čtvrt hodiny před pečením si rozpalte troubu na plné kule (250 °C), vložte do ní plech s malým plecháčkem naplněným vodou. Chleba pak rychlým pohybem vykydněte na horký plecha ihned dejte do trouby. Zastříkněte dvakrát vodou z rozprašovače a pečte zhruba 40 minut, dokud nebude mít chleba krásně tamvě hnědou barvu. Pokud se chléb začíná zeshora připalovat, dejte na něj kus alobalu a dopečte. Ihned po upečení potřete ještě horký chléb horkou vodou z plecháčku (se kterým se chleba pekl).
Přemístěte na mřížku a nechte zcela vychladnout.


Chleba má nádherné kávové zbarvení, křupavou, ale ne příliš tvrdou kůrku a je příjemně slaný.


Je to vlastně klasická Šumava vylepšená o syrovátku, která chlebu dodá výbornou chuť. Takže to rozhodně stojí za to vyhrnout si rukávy a pustit se do dobrodružství jménem výroba vlastního kvásku a taky do domácí ricotty (sýraři prominou - přesně jde o měkký termizovaný smetanový sýr).

Pokud dbáte na své zdraví a žitná celozrnná mouka má své místo ve vašem šatníku (pardon ve vaší spíži, či jao u nás ve vaší prastaré rozevírací lavici), přidejte do chleba taky ji. Chleba sice získá nebávnou mírně našedlou barvu (že už nebudete věřit supermarketům jejich tmavě hnědý 100% žitný chléb?), ale bude snad ještě lepší. Mě osobně s přídavkem žitné mouky chutná ještě víc. Ale nepřežeňte to s žitnou, protože má fakt hodně jiné vlastnosti než běžná hladká pšeničná mouka. Například víc saje tekutiny. A má mnohem méně lepku (ale není vhodná pro celiatiky, na to bacha!).


Na kváskový chléb se syrovátkou a žitnou moukou si nachystejte:

300 ml žitného kvásku
250 ml syrovátky
100 g celozrnné žitné mouky
200 g hladké bílé pšeničné mouky
300 g tmavé chlebové mouky
2 lžičky soli
1 lžička kmínu

postup je stejný jako u předcházejícího chleba, jen s tím rozdílem, že tady bude těsto lepit. A může za to žitná mouka. Ale je jí celkem málo, takže to nebude tak hrozné, nebojte se.


tenhle kváskáč se syrovátkou vždycky krásně naskočí, není to žádná placka, před kterou si klepe váš manžel na čelo, cožetojakomábejt ...

Sledovat přes dvířka trouby, jak ten chleba krásně roste a zlátne je prostě ... skvělý. A chuť? Vysoce sežratelná.


A jak jste na tom s chlebem vy? Jste chleboví, nebo spíš rohlíkoví? A pečete si doma chleba nebo jen v příapdě nutnosti či jaderné války?

A jak jsem na tom s chlebem já? Docela dobře, zdálo by se, ale na chlebovou bohyni Farfallu fakt nemám. Co ta křehká éterická bytost umí se všemi druhy kvásku, to je prostě umění hodné následování. Její panettone je rpo mě srovnatelné s raketovým výzkumem či operací mozku, na to fakt nemám a přiznávám, že asi ani mít nebudu. Ale moc chci vvyzkoušet její severský samožitný chléb a taky ty kyprvé hamburgerové housky a taky ... prostě pokud smíte jen jeden malý krajíček chelba denně, ani si její stránky neotevírejte.