Tak a teď jsem si naběhla. V jednom z minulých příspěvků jsem si stěžovala, jak všechny časopisy věnované jídlu páchají hromadné dietní harakiri a teď vám tady budu servírvoat recept na špaldovou bábovku? Nene, nezbláznila jsem se, ani nejsem kam vítr, tam plášť. Pořád miluju a ráda vařím poctivě dělaná jídla, ale člověk míní a ... viry mění.
To takhle náš roček někde k viru přišel, tomu se zas tak moc zalíbil ročkův trávicí trakt, že jsme kvůli tomu zůstali tři dny na dětském oddělení. Pěkně za dveřmi s nápisem izolace, bez návštěv, bez možnosti se projít po chodbě. Leč našemu robátku nikdo nevysvětlil, že mu ve střevech řádí jakési fujtably a že by jako dítko správně vychované mělo odpočívat. Ne a ne a na just ne! Roztomilému bacilonosičovi to bylo šumák a měl energie jako čerstvě zakoupená baterie Duracell. A protože se pár dnů předem naučil pochodovat s oporou, vyžadoval (a vyžaduje) neustálá pochodová cvičení. Jakmile byl a je odveden k postýlce, křeslu či jakémukoli jinému záchytnému bodu, kolem něhož může čile cupitat, řve jako pardál v říji. Takže neustále skláním hřbet a s rukama vytahanýma jako opice pochoduju také.
Po mírně euforickém příjezdu domů mě nadšení brzy opustilo. Ten malý virový hajzlík si to po ani ne dvanácti hodinách namířil k našemu tříletému mládežníkovi. A tam se fakt rozšoupl. Následoval zvracecí a průjmový kolotoč, okořeněný pořádně vysokýma horečkama. Bohudík to trvalo jen dva dny. I na mě si ten malý norovirový zákeřák pěkně zgustnul.
Jen co jsme se oklepali, dostala díťata chřipku. Pravou, nefalšovanou, přece nejsme ňáký béčka s obyčejnou virózou ... Chřipka skákala pěkně z dítěte na dítě, a když ji to omrzelo, sedla chvíli i na vola (tudíž i na mě), aby se zase potočila na nějakém dítku. A tak už jsem doma třetí týden zavřená a jediné mé sociální interakce jsou při návštěvě dětské paní doktorky.
A protože jsou děti ještě oslabené z infekčního průjmu (což dokazuje velice "roztomilá" včerejší historka. To jsem tak trůnila na místě, kam i králvona Alžběta chodí pěšky, když v tu mi do místnůstky vrthnul náš tříletý bandita a vítězoslavně mi hlásil: "Maminko, já jsme blinkal!" Maminka s gatěmi na půl žerdi se vyřítila do obýváku, kde zastihla nejmladší robě, jak si hraje ... nos čím asi, že?).
Takže takto já trávím svůj čas a občas taky něco upeču, něco, co musí být dietní, bez krému, bez másla a jiných mléčných výrobků (čestnou výjimku tvoří ty zakysané, ty už dítka mohou) a už mě to nebaví, i když tahle bábovka byla fakt skvělá.
A tady na ni máte recepis:
2 vejce
1 hrnek hnědého cukru
1/3 hrnku oleje
1 hrnek rozmačkaných banánů (buď 3 velké nebo 4 malé)
1 hrnek řeckého jogrutu (lze použít i jiný kvalitní hustý)
1 hrnek polohrubé mouky
1 hrnek jemně mleté špaldové mouky
1 balíček kypřicího prášku
1 lžíce koření do perníku
Vejce smícháme s cukrem a olejem. Přidáme rozmačkané banány a jogurt a dobře promícháme. Přisypeme oba druhy muk a kypřicí prášek spolu s kořením do perníku. Nalejem do vymazané a vysypané bábovkové formy a pečeme zrhuba hodinu v troubě vyhřáté na 180 °C. Ke konci pečení vyzkoušíme propečenost vpichem špejle dovnitř bábovky. Pokud ji vytáhneme čistou, vytáhneme bábovku z trouby, necháme čtvrt hodinky vychladnout apoté vyklopíme z formy.
Jo a inspiraci jsem čerpala tady, akorát jsem teda nemikrovlnila, protože v té potvoře hranaté mikroušské ohřívám tak akorát jídlo.
Jo a tu supr důpr sovu nad bábovkou vytvořil můj manžel se synkem v době, kdy jsem byla s malým v nemocnici. je krásná a má dokonce hejbací křídla!
Kuk!
Bábovka sice hejbací křídla nemá, je ale krásně vláčná, hodně banánová a jemně voní perníkem.
Takže si ji klidně udělejte, ať už máte nebo nemáte nějaká dietní omezení.
I když já musím říct, že už se nesmírně těším, až budu moct upéct něco se spoustou čokolády, protože péct bez másla, čokolády, smetany a mléka mě fakt už bavit přestává.
Ale aspoň mě to nutí přemýšlet, o tom zase žádná.
Pokud ale vaše srdce touží po něčem jemném, s nadýchanou karamelovou šlehačkou v kakaovo-ořechové skořápce, představím vám jako bolestné dezert, který jsem připravovala na manželovu oslavu narozenin (má je na Tři krále).
Třeba ještě někomu zbyly medvědí tlapky po Vánocích a pomocí jednoduše připavené karamelové šlehačky jim dodáte úplně nový rozměr.
A pokud už pracny nemáte, tak si je prostě znovu upečte. Já používám osvědčený recept paní Šárky Škachové.
A na karamelovou šlehačku? Potřebujete jen ...
1 kelímek (200 ml) smetany ke šlehání
1/2 plechovky (cca 4 lžíce) Salka karamel
větší špetka soli
Příprava je až tak jednoduchá, že je mi hloupé o ní psát. Ale přeci jen tak činím. Nalijte do rendlíku smetanu ke šlehání, přiveďte k varu, přidejte větší špetku soli (krásně vyzdvohne chuť karamelu), přidejte Salko karamel, stáhněte z ohně a pořádně rozmíchejte. Dejte do chladu do druhého dne. A druhého dne pěkně dotuha ušlůehejte.
Šlehačkou naplňte pracny (já použila velké pracny, které jsem pekla ve formičkách na košíčky) a ozdobte třeba sušenýma brusinkama.
Je to jednoduché, ale neskutečně dobré!
AAčkoli jsem při sestavování "menu" na oslavu myslela spíše na slané dobroty, protože jsem počítala s tím, že po Vánocích jsou všichni přeslazení, tyhle plněné pracny zmizely za čtvrt hodiny! Někteří je ani nestihli ochutnat! A to jich bylo vážně hodně ...
Jeden z pozvaných dokonce prohlásil, že to je ta nejlepší věc, jakou kdy jedl ... (Omluvá ho jen fakt, že je v pubertě :-))
Ale jsou fakt dobrý, takže pokud můžete, udělejte si je. A pokud nemůežte, vemte za vděk aspoň banánovou bábovkou.
Tak bacha na zákeřné bacily a užívejte krásnou zimu plnými doušky aspoň za mě!
