Leden 2014

Domácí super müsli bochník

28. ledna 2014 v 16:24 | Madla |  Ať to má smüsl
ze kterého nakrájíte takové množství tyčinek, že to zasytí menší město. Dobře, možná trošku přeháním, ale stačí mít doma v kredenci nějaké ty vločky, semínka, ořechy a sušené ovoce, a když si do lékárny skočíte pro Psyllium, můžete pak péct do nekonečna müsli tyčinky podle momentální chuti a nálady.


Už asi před rokem jsem tenhle recept od Julliany "Maškrtnice" vyzkoušela téměř hned, co spatřil světlo světa a jsem s ním strašně spokojená. Je neskutečně variabilní a úžasný, takže Julko, díky moc! A já budu dnes večer "nakládat" dva druhy müsli, jedno jablečné s brusinkami (z obyčejných ovesných vloček pro obyčejné smrtelníky) a pak pomerančové s meruňkami (z vloček jáhlových pro nebohé bezlepkáře). A pak půjdu s kůží na trh a spolu s dalšími "lebkovými" i bezlepkovými výrobky budu tyto své tovary nabízet v uničovském pekařství Vašíček. Tak jestli budete mít cestu, stavte se, ochutnejte a pokud vám bude chutnat, ráda pro vás budu touto cestou péct.

Ale pro ty, co mají stejně jako já, slabost pro vše hand made, přepisuji svou variantu obrovského sladkého müsli bochníčku. Ten můj má z celé dávky rozměr 20x30 cm a z toho už je fakt hodně tyčinek.

Takže dost kvákání, jdeme na to, ano?


100 g oblíbeného sušeného ovoce (brusinky, meruňky, švestky...)
90 g lněných semínek
40 g slunečnicových semínek
145 g vloček (ovesných/jáhlových/pohankových)
50 g dýňových semínek
70 g ořechů dle libosti
3-4 lžíce psyllia
čtvrt lžičky soli


vše zamícháte a doplníte:

350 ml vody nebo stopro džusu (jablečný džus + sušené brusinky, pomerančový + meruňky)
4 lžíce medu
3 lžíce olivového oleje

Všechno pořádně promíchejte se suchou směsí, nalijte do formy vystlané pečicím papírem, morkou rukou uhla´dte a pořádně přitlačte, zakryjte potravinářskou fólií a nechte dvanáct hodin stát. Už po chvíli vidíte, jak se tekutina díky Psylliu mění v gel a ráno na vás vyfbafne krásně tuhý gelový palckoid. Tak s ním bafněte do trouby vyhřáté na 200 °C a pečte ho tam dvacet minut. Potom ho vyklopte na plech a z druhé strany dopékejte ještě 30-40 minut. Vyklopte na mřížku a nechte (nejlépe až do druhého dne) řádně vychladnout. Jen tak vám půjdou krájet krásně tenké plátky.


Ale tady se fotek úhledných plátečků nedočkáte, protože müsli svíbochy musím chránit skoro vlastním tělem před "dravou zvěří", viz foto:


Tak co, znáte, vyzkoušíte, nebo si radši přijdete ochutnat?

Salát z pečené červené řepy s mozzarellou

21. ledna 2014 v 12:12 | Madla |  Salátové lupení
Moc dobrý salát, který klidně zastoupí lehčí oběd nebo večeři. Pokud si dáváte novoroční předsevzetí a frčíte momentálně na odlehčovací vlně, je tenhle salát pro vás jako dělaný. Ale pokud jste jako já a daly jste si jako jediné novoroční předsevzetí přání, aby jste si víc užívaly každé drobnosti ze všedních dnů a místo salátů teď při psaní článků odbíháte k hrnci s risottem s opékaným celerem a slaninou, tak si ho stejně udělejte. Je fakt strašně dobrý!

Recept je z kuchařky Dity P., kterou mám ráda jen coby "němou průvodkyni" magazínem Albert, ale její televizní marketingové PR jsem prostě neskousla. Nicméně na její kuchařku jsem slyšela samou chválu, takže jsem Ježíška po dlouhém přemlouvání ukecala a papírovou Dittu jsem dostala.

A hned jsem vyzkoušela tenhle recept a taky bramborové muffiny, které jsem si domestikovala v bramborový chléb bez lepku, ale teď vám představím tenhle recept. Já si jej tedy zjednodušila, protože mám ráda samotnou pečenou červenou řepu a Ditta ji předvářela a pak pekla ještě spou s medem a tymiánem, což mi přijde zbytečné, ale proti gustu ...


Takže moje jednodušší, leč fakt dobrá verze:

500 g vcelku upečené červené řepy
sáček rukoly
250 g mozzarelly, natrhané na kousky
kůra z jednoho biocitronu, najemno nastrouhaná
2 lžíce balzamikového octa
2 lžíce olivového oleje
sůl a pepř

Vcelku upečenou řepu oloupám a nakrájím na asi půlcentimetrové plátky. Na servírovací talíř rozprostřu omytou a osušenou rukolu (taky vzpomínáte na pana Beana s ponožkou?). Na rukolové lůžkou naházím halabala plátky červené řepy a mezi ně kousky mozzarelly. Vše zlehka pokapu balzamikovým octem a skropím olivovým oljem. Nad salátem párkrát zlehka otočím mlýnkem se solí a pepřem a můžu servírovat.




Pokud máte rádi červenou řepu, určitě si jej udělejte, ta chuť vás vážně dostane. A navíc i hezky vypadá!


A co Vám, mí drazí čtenáři, mám naservírovat příště? Chcete něco sladkého, polévkoidního, nebo pořádný kus masa? Nebo jste spíš pečivovitě zaměřeni?

Celerová mléčná polévka

14. ledna 2014 v 12:41 | Madla |  Z polévkové mísy
Játrová omáčka, rýžový nákyp, šunkafleky, mléčná polévka. Pro někoho hororový výčet vzpomínek na neblahé školní stravování v šedém postsocialistickém období, pro mého muže pak poslední bod znamená lehký úsměv na rtech a počátek kručení v břiše.
Když se přivdala do nového města a nové rodiny, neměla jsem ráda celer. Jakože vůbec. A manželova maminka celer zbožňuje. Na první rodinnou oslavu donesla jednohubky s celerovou pomazánkou, to si pamatuju přesně. A pak se mě za pár týdnů zeptala, jestli svému drahému muži vařím celerovou mléčnou polévku. Brr, úplně si vzpomínám, jak jsem se otřásla jen při té přestavě. Mléčná polévka a ještě v celerovém provedení, návrat do školní jídleny, kdy nad vámi stojí přísná úča a vrací vás s tácem s nedojezenou polévkou nazpět, byl takřka reálný.

Ale aby nedošlo k nedorozumění. Moje tchyně je úžasný člověk. Je to hodná, obětavá, milá a vtipná ženská, která mi fakt hodně pomáhá. Hlídá děti, každou chvíli se nabízí, že mi s něčím pomůže, prostě je to zlatá ženská. jen jedinou vadu má. Má ráda celer... Ale počkejte, já už mu taky přišla na chuť. A dokonce jsem se naučila i vařit manželovu oblíbenou mléčnou celeračku. Můžu jí uvařit jak velký chci kotel a mí oba Antonínové ji vždycky zblajznou s ohromnou chutí. Tak pokud máte doma celeromilce, kterému nevadí mléčné polévky, určitě mu ji uvařte.


Na cca 6 porcí budete potřebovat:

plátek másla
1 lžíce oleje
1 středně velkou mrkev
1 středně velký pastiňák/petržel
jednu čtvrtinu z větší bulvy celeru (tj. asi 200 g)
1 menší cibuli (nebo kousek pórku)
2 středně velké brambory
1 l mléka (nebo 1/2 l vývaru a 1/2 l mléka)
zarovnanou polévkovou lžíci soli
lžičku celého kmínu
lžíce sušené majoránky

Mrkev, petržel a celer oloupejte a nakrájejte na drobné kousky. V hrnci si rozpusťte máslo s olejem a vsypte kořenovou zeleninu. Smažte tři minutky a přidejte nadrobno nakrájenou oloupanou cibuli nebo pórek (pouze bílou část). Smažte ještě dvě minutky. Zalijte mlékem (nejlépe plnotučným). Pokud chcete polévku jemnější chuti, dejte půl na půl mléko a vývar, polévka nebude tak výrazně mléčná a můžete ke stolu pozvat i necelerové fanatiky ), takže i mě :-))
Oloupejte a na drobné kostky nakrájejte brambory. Vsypte je do polévky, osolte a okmínujte a na velmi mírném plameni za občasného míchání vařte do měkka, tj. asi čtvrt hodinky. Bacha, mléčné polévky rády utíkají, takže vařte raději bez pokličky a nikam raději neodcházejte. Do uvařené polévky rozemněte v dlaních lžíci sušené majoránky, promíchejte a můžete podávat.


Tak co, patříte mezi milovníky celeru, nebo jste jeho zapřisáhlými odprůci. Nebo se ho pomalu přestáváte jako já bát? Pokdu kolem celeru stále našlapujete velmi obezřetně, zkuste třeba mačkaný celer podle Jamieho, spoustu celeorvé natě zase využijete při přírpavě voňavé kotlety v celerové krustě, celer si perfektně rozumí i s brambory, zvláště těmi zapečenými. Vyzkoušeno a testováno na neceleroholikovi :-)

Mrkvový salát - klasicky i s troškou šmrncu

7. ledna 2014 v 20:48 | Madla |  Salátové lupení
Měla jsem pro vás vážení a milí nachystané supr dupr virtuální silvestrovské pohoštění, dokonce i s alkoholovým míchaným doprovodem. Leč zavítal k nám vánoční bacil, který připravil den před Štědrým dnem o veškeré zbytky sil nejdřív mého muže a tak jsem mezi balením dárků, výrobou bramborového salátu, pečením kapra a výrobou jedlých dárků (tentokrát to byl čokoládový likér, domácí granoly, vánoční dorty a husí paštiky) lítala s hektolitry čaje a oloupanými pomeranči nacpanými Paraleny a snažila se do toho mumraje ještě zabavit děti. A vánoční vypětí si pak vyžádalo svou daň, dva dny po Vánocích jsem lehla opět já. Ještěže byl drahý doma a já tak strávila jeden a půl dne v posteli, což je luxus, který si dopřeju tak maximálně jednou za rok.

Pár dní bylo docela bez nemocí (i bez negativních emocí) a já z toho byla zřejmě tak nafoukaná, že jsem dostala zánět dutin. A drží mě už čtrnáct dní. Když čtu večer dětem pohádky, huhňám a po každé druhé větě smrkám do šnuptychlu, z neustálého inahlování mám hlavu napařenou tak, že si mě lze téměř splést s ovarem.

Ale už je to lepší, inhalace a bramborové obklady pomáhají a já už dokonce můžu vypít na ex hrnek s čajem, bez pocitu, že na mě někdo vykonává waterboarding. A dokonce už můžu vyjít i mezi lidi, protože už nikoho svým vzhledem, který připomínal kombinaci Quasimoda, Olgy Šípkové a krále bramborových lidí, neděsím.

A tak, abych podpořila oslabenou imunitu, spolu s dětmi baštím doslova kila klasického mrkvičkového salátu s jablíčkem. Já vím, že to je strašně známý recept, ale třeba si díky němu vzpomenete, jak vám bylo fajn, když vám zachumlaným do peřiny četla maminka u postele pohádky (nebo hrála maňáskové divadlo jako ta moje) a pak vám donesla tuhle šťavnatou dobrotu.


Já ji dělám takhle:

na jemném struhadle nastrouhám mrkve, k nim přidám stejný počet jablek nastrouhaných na hrubo. A teď to přijde, zaliju stejným dílem jablkového džusu a vychladlého čaje (obvykle mám doma uvařený pro děti červený rooibos). Přidám lžičku tekutého medu a lžičku rostlinného oleje (aby se vstřebaly vitamíny rozpustné v tucích - A, D, E, K). Zamíchám a servíruju.


Dět se po něm můžou utlouct, takže nemám čas jej ani pěkně vyfotit. A tohle je navíc už skoro dva roky stará fotka. To jsem ostuda, že?

Tak abych to trošku napravila, naservíruji vám další salát, zase dva roky starý (ale mnohem častěji připravovaný), který je pro svou pikantnost určený spíše dospělým strávníkům. Tenhle mrkváč je fakt zvláštní, ale určitě ho vyzkoušejte, já ho mám strašně moc ráda. Kdysi za dob svých vysokoškolských studií jsem jej vyčetla z kuchařky MUDr. Igora Bukovského a utkvěl mi v paměti. A od té doby je u nás v kuchyni dost častným evergreenem.

Na pořádnou vitamínovou bombu si nachystejte:

1/3 šálku loupaných mandlí (osobně mám radši neloupané, pan doktor promine, zdají se mi i zdravější)
2 lžíce sezamového olje
1 lžíce celozrnné hořčice
2 lžíce citronové šťávy
2 šálky najemno nastrouhané mrkve
(do směsi na zálivku patří i kukuřičná mouka, tu však já vynechávám)

Na pánvi si nasucho orestujeme mandle. Pěkně se rozvoní a zesílí se jejich aroma i chuť. Smícháme si sezamový olej, celozrnnou hořčici a citronovou šťávu. Přidáme mrkve a mandle a hned podáváme.


Opět prastaré foto, rozostřené, nehezky naservírované. Asi by to chtělo staré recepty přefotit, jenže já jih mám ještě v archivu tolik... Ale vyzkoušejte ho, hůř než na fotce u vás vypadat nebude, ale jeho chuť vás určitě překvapí.

A co si dáte příště? Něco slaného, nějaký dobrý sýr (třeba domácí polotvrdý?), maso, nebo nějakou sladkou tečku? Povídejte, přehánějte...