Březen 2014

Treska pečená v makovo-ořechové krustě

28. března 2014 v 9:25 | Madla |  Rybky nejen mořské
Miluju ryby. Asi jsem v jednom ze svých minulých životů musela být Eskymákem )promiňte, Inuitem), protože jinak si svou vášeň k rybám nedovedu vysvětlit. Rybičkovou pomazánku bych mohla mít klidně každý den k snídani, k obědu pakrybí polévku a jako hlavní chod rybu na libovolný způsob a k večeři bych si dala sledě v hořčičné omáčce z IKEA, nebo zavináče, nebo rybí salát... hmmm....

Ale to by mě pak někdo mohl doma vzít po hlavě zmrzlým kusem lososa a to bych vážně nerada. Ale pokud i vy máte rádi rybu, nabízím vám rychlou variaci na klasické obalované filé. Vězmete si na něj jaké chcete kvalitní filé, já použila tresku, pak budete potřebovat jen hrstičku hrubě mletých ořechů a máku. A trošku soli a citronu. A můžete bu´d nudně smažit (což já nerada), nebo si na obalené plátky rybky dátt pár plátečků másla a na chvíli nažhavit troubu.

Takže jdeme na to! Nachystáme si:

filé z tresky
sůl, pepř
celý mák
hrubě mleté vlašské ořechy

trochu másla
citron na doladění chuti

Filé omyjte a osušte, osolte a opepřete. Smíchejte mák s mletými ořechy a porce ryby v ořechovo-makové směsi pěkně obalte. A te´d můžete bu´d smažit, nebo porce filé dejte do pekáčku, poklaďte pár lístečky másla a dejte na 20 minut péct do trouby vyhřáté na 180°C. Při servírování jemně pokapte citronovou š´távou a nechte si chutnat.


já mám tuhle netradiční úpravu rybího filé moc ráda, tu ořechovou chuť a jemné křupání máku mezi zuby. Ale třeba pro mého konzervativního muže je mák jen přísadou do slakého pečení, takže touhle rybou se mu nikdy nezavděčím. Ale neva, alespoň zbyde víc pro mě :-)


A pokud by vás zajímalo, co je na talíři vedle brambor, tak vězte, že ty malé bílé kousky jsou mačkaný celer podle jamieho, recept je tady a chutná i zarytým celerofobikům.

Tak co, dáte si, nebo je to na vás moc velké rybí harakiri?

Křupavá křidélka se zázvorem, česnekem a pomerančovou šťávou

26. března 2014 v 9:45 | Madla |  Maso hraje prim
Už dlouho tu nebylo maso, uznávám. Jasně, je sice postní doba, ze všech koutů a stránek časopisů na nás útočí, jak bychom měli detoxikovat organismus... Jenže mě je prostě zima. A když nosím zimní bundu (a kolikrát mám nutkání si vzít i rukavice), to fakt nemám na zelené lupení, ovocné koktejly apodobné detoxikační výmysly vůbec žádnou chuť. Jasně, necpu se od rána do večera bůčkem a pečeným kolenem, ale když prší, je vlezlá ufoukaná zima, upeču si nějakou dobrotu nebo naložím kuřecí křidýlka do marinády. Lehce pálivé, jemně sladké, strašně dobré. A pokud se náhodou udělá hezky a já se přistihnu, že fakt křoupu saláty, nevadí, maso v marinádě vydrží klidně i tři dny. Tady platí, že čím delší, tím lepší... :-)

Zrovna včera večer jsem je upekla. Manžel přijel pozdě večer domů a tak jsem si řekla, že ho překvapím dobrotou. No, sice překvapil on mě, protože se cestou domů stavili s kolegy v KFC, takže hlad neměl, ale já si voňavá a lehce pikatnní křidélka dopřála. Sice jen dva kousky, ale už se těším dneska na oběd. S kopou salátu a sluníčkem svítícím do zad to bude ta největší dobrota. A vy ostatní si ke křidýlkům dejte třeba dobrý chleba.


Tak, už druhý odstavec, je načase to utnout a konečně vám napsat recept na marinádu, ať na sebe nakonec neprásknu úplně všechno ...

Takže si nachystejte:

1 kg kuřecích křidélek

na marinádu:

1 pořádnou lžíci medu
2 lžíce čerstvě vymačkané pomerančové šťávy
2 lžíce olivového oleje
2 lžíce sojové omáčky (nejlepší je Kikkoman)
asi 3 cm kousek zázvoru
2 stroužky česneku, rozmačkané
hrubozrnnou sůl

Zázvor oloupejte a nastrouhejte na jemném struhadle, česnek oloupejte a utřete najemno. Všechny ingredience na marinádu smíchejte, přidejte i zázvor a česnek.

Kuřecí křidýlka omyjte pod tekoucí vodou, osušte, a odřízněte poslední v posledním kloubu (nevím, jak to popsat, prostě odfikněte ten konečný kostěný pahýlek). Zalijte marinádou, z obou stran jemně posypte hrubozrnnou solí a dejte do chladu odležet. Stačí i pár hodin, ale čím déle, tím lépe...

A pak? Jednoduše pečte půl hodinky na 200°C a na posledních deset minut třeba zapněte gril, pokud ho v troubě máte.


A podávejte s pořádnou porcí salátu, chlebem nebo vařeným bramborem. A nebo místo křidýlek naložte třeba vepřová žebra...


V podstatě do téhle marinády můžete naložit libovlný kus masa. Tak dobou chuť a užívejte pomíjivého jara!

Tvarohové gnocchi s parmezánem- bezlepkové i s lepkem

20. března 2014 v 19:50 | Madla |  Bezmasé dobrůtky
Tak po dlouhé době se Madla vrací na místo činu. Ne, nepropadla jsem se sedm sáhů do železné země, ani mě neodnesl vítr do země plné sýrů a čokolády (což by mi nevadilo :-))
Jen jsem si na prodloužený víkend odskočila na dámskou jízdu do Českých Budějovic (a potvrdila si, že Cimrman měl opět pravdu: "V Českých Budějovicích by chtěl žít každý..."). Byla to paráda, v podstatě jsme do mrtě prokecaly tři dny (z toho dva v podstatě strávené v autobuse a ve vlaku).

A můj drahý pro mě s dětmi přijel až do Brna, kde jsem si dala výborná líčka na červeném víně. A neustále jsem pronásledovala mladší dítko, kterému se tak líbily záchody v restauraci, že dostat ho od nich byl úkol tařka nemožný. Děti se předváděly před svou drahou matinkou, kterou dva a půl dne neviděly a já měla chvílemi pocit, že ty dvě bytůstky někdo proměnil ve zbraně hromadného ničení.

No a teď, kdy už se děti aklimatizovaly na normální rodinný chod a těšili jsme se, že si užijeme dopoledne plné her a tancování, malování po obličeji při jarním maškarním v Ježečkovi, tak chudáka Kubíka začalo trápit ouško. A to je pak peklo. Dítko neustále plačící, bolestí nespící, vyžadující neustálé nošení. A tak nosím, utírám nudle u nosu, kapu kapky do všech možných i nemožných tělních otvorů, zase chovám, nahřívám gelový polštářek, zase chovám, upravuju čepici malému tankistovi... a zase chovám.


Ale teplo díky bohu pomáhá, tak snad bude brzy líp, protože v takovém krásném počasí být zavřená s jedním nemocným dítkem a druhým, který má energie za celou Klapzubovu jedenáctku, je fakt nápor. A nejen na nervy, ale i na čas. A tak momentálně volím jídla velmi rychlá, ale přesto chutná. Včera byly špagety se sušenými rajčaty, sýrem Grana Panado a olivami. A dnes to budou mé oblíbené tvarohové gnocchi. Recept jsem si vypůjčila od Pavly z Drobečků, je úžasně jednoduchý, gnocchi jsou lehounké, jemné, nadýchané, rychle hotové, rychle snědené...

Jen jsem Pavli vyměnila ricottu za pro mě dostupnější tvrdý tvaroh (samozřejmě ten od Osičků, který jiný!) a recept jsem jinak ponechala bez dalších úprav.


Na čtyři porce si nachystejte:

250 g tvrdého tvarohu
1 vejce od šťastných slepiček
50 g parmezánu/Grana Panado/Gran Moravie
4 polévkové lžíce (s kopečkem) hladké mouky/celiaci použijí mouku rýžovou nebo hladkou kukuřičnou
dvě špetky soli

Nemůže to být už jednodušší. Všechno jednoduše rukam uhňácáte v jednolitou hroudu, z horudy vyválíte hada a z hada ukrajujete kousky, které které zvrásníte po obou stranách vidličkou.

PS pro celiaky/ceilačky: rýžovou mouku používám i proto, že méně saje tuk. Jinak samozřejmě bezlepkové těsto se bude trošku více patlat, takže doporučuju nedělat hady, ale rovnou z hroudy těsta odkrajovat třeba lžičkou kousky, v dlani z nich udělat kuličku a tu pak jednoduše zploštit vidličkou.

A máte dvě možnosti - buď nočky uvařte v osolené vroucí vodě, á nébo, což je moje nejoblíbenější - je osmažte do světlehněda na pěkné porci másla. Pak jsou krásně křupavé na povrchu, voňavé po másle, uvnitř krásně měkké a s jemnou chutí parmezánu. Sýr je v chuti docela dominantní, takže doporučuju jeho chuť už moc nepřebíjet, já nočky nejradši servíruji jen jednoduše s čerstvými posekanými bylinkami (nebo s mými oblíbenými sušenými rajčaty) a jemně zastrouhnuté další porcí sýra.


Tak dobrou chuť a nenechte si vzít náladu rozamry jarního počasí!

Výrobky z farmy Osičkových=mléčná slast na lžičce a na talíři

12. března 2014 v 9:40 | Madla |  Moje úlovky
O tvarohu, jogurtech, sýrech, mléku a dalších výrobcích z farmy paní dokrotky Osičkové chci už napsat, no nekecám, celý rok. Poprvé jsem jejich výrobky ochutnala v mateřském centru Ježeček, kam přispívám i já svou malou troškou do mlýna. A byla jsem unešena. A stejně tak i mé děti, který velký bílý jogurt zhltly raz dva, bez přemlouvání a ještě se (tedy ten starší, ten mladší pořád mluví jakousi neidentifikovatelnou směsicí skřeků) ptaly, co to je za moc dobrý jogurtek.

Výborné byly i jeho ochucené verze (tehdy lesní směs a meruňka), ale dětem stejně nejvíc kupodivu jela jeho bílá verze. Ačkoli bez přidané smetany, chutnala jemně nasládce a smetanově. Prostě dobrota. takže já jsem občas nevěrná svému milovanému řeckému jogurtu a místo kyblíčku občas dětem koupím pěkně poctivý farmářský jogurt ve skle.
Na fotce je ještě jeho staré balení, v průhledném kelímku s alobalovým vrškem.



Teď už mléčné výrobky z farmy Osičkových nemusím složitě objednávat přes několik lidí, jak tomu bylo před rokem, v uničově dodávají do bufetu na poliklinice a také do (mého oblíbeného, jak si určitě stálí návštěvníci blogu stačili všimnout), pekařství Vašíček na Plzeňské ulici.

A co krom výtečného hustého jakoby smetanového jogrutu mají?

Třeba úžasný tvrdý tvaroh, jako dělaný do různých gnocchů, koblih a dalšího pečení.


Prodává se v půlkilovém balení, v průhledném plastovém kelímku s vrškem. minimalsické, leč účelné.


Vzhledem k tomu, že mlékárna Miltra zkrachovala, jiný tvaroh než od Osičkových skoro nekupuji. Jasně, měkký tvaroh ve vaničce mám v lednici neustále, ale stejně tak mám každý týden v lednici půlkilové balení tohoto tvrdého tvarohu. není vůbec hrudkovatý, má plnou mléčnou chuť a já z něj strašně ráda dělámjednoduché gnocchi s parmezánem nebo tvarohové knedlíčky podle Pipi.

A sýry Osičkových, to je taky dobrota. Všechyn jsou tedy jen z kravského mléka a krom domácí lučiny, přírodní, či ochucené medvědím česnekem a provensálsým kořením pak mají i výtečnou variantu lučiny se sušenými rajčaty.
A dětem hodně chutnají uzlíky - malé kousky sýra zamotané do uzlíčků, tak akorát dobré zobání do ruky.


Opět vyfoceno jen staré balení, te´d už se uzlíky prodávají v průhledné plastové krabičce s víčkem. jsou jen velice jemně slané, takže pokud zbožňujete přesolené korbáčiky, mustíe jinam.

Do na slané i sladké pečení i nepečení je přímo dělaný i jejich přírodní měkký sýr. Má jemnou neutrální chu´t a tak ho můžete připravit jak na sladko, tak na slano.



Nebo ho třeba naložit s kořením. Měkký sýr lze koupit také v kořeněné variantě, s medvědím česnekem a paprikovým kořením.

Mají též dobrou jemnou parenicu, také jen jemně slanou, krásně se hodí k zapékání s brambory.


Sýrů mají samozřejmě více, tak jestli někdy pojedete na Hanou, nebo budete v Olomouci, zastavte se na jejich statku v Novém Dvoře u Červenky a kupte si mléčné blaho :-)

Paní osičková je veterinářka, což aspoň pro mě jako mléčného laika znamená, že její kravičky by měly být naprosto fit.


Tak vzhůru na výlet a podpořit lokální výrobce! A příště bude třeba recept na vláčné tvarohové nočky s parmezánem, co vy na to? Nebo chcete něco sladkého, nebo kus masa? Povídjete, přehánějte...

Obyčejný den dvojnásobné matky na rodičovské dovolené

4. března 2014 v 12:32 | Madla |  Mí zlatí Příšeráci
Děti už sladce chrupají ve svých postýlkách a já si konečně mohla nalít sklenku červeného vína, chvíli si pročíst Reflex a hodit nohy nahoru. A protože mě u Pavly z drobečkového blogu strašně baví číst její příspěvky o Kubovi, rozhodla jsem se přestavit vám takový normální den mámy na mateřské. tedy den můj a dětí.

Těšte se!

5:15-5:30

Obvyklý vstávací čas našeho čtyřleťáka. Vletí na tátovu stranu postele, chvíli se k němu tulí a pak s jasnými požadavky, pohádka, kreslení, kakao, přeleze ke mě. Pokud je šťastný den, spí Toníček třeba do šesti, ale to se pak fascinující shodou náhod budí malý Kuba, obvykle s pročuranou plínou a pyžámkem, takže to pak za uširvoucího jekotu přebaluji a převlékám vzpurné batole, které se pak už ke spánku přesvědčit prostě nedá. Takže v případě, že první vstává Kuba (o půl páté vstával tradičně pět měsíců, teď už si vstávací dobu posunul díky bohu o hodinu později) se jde do obýváku, tam si Kubík vyleze na křeslo a dožaduje se puštění pohádky. Takže pouštím Krtka, v příapdě hodně blbé nálady pak Teletubbies (to zabírá spolehlivě). A do ruky honem chleba s lučinou (tou domácí) nebo s máslem, to je Kubíkova nejoblíbenější snídaně.


Kuba se strašně nerad fotí, vždycky, když na něj jdu s foťákem, vrhá se po mě s výrazem naštvaného mafiánského bosse.


Teď většinou vstává dříve Toníček. A tady už jsou požadavky složitější. Není sice třeba nikoho přebalovat, ale Toňa chce zachumlat do oblíbené deky, nachystat pastelky a papíry na kreslení, připravit kakao (pokud není nachlazený, to má pak chudák s mléčnými výrobky utrum) a pustit "pohádku" - nejlépe nějaký dokument o dinosaurech, momentálně u něj hodně frčí i tarantule a kostry. Brzkou snídani většinou Toníček bojkotuje, s bídou zbaští banán nebo nastrouhané jablíčko.

A takhle to vypadá, když se připojí i druhý brácha:


To se pak Toníček (už oblečený do školkového) nechá přemluvit i ke snídani (na obrázku ovoce + kukuřičné kuličky - na těch už naštěstí tak neulítávají).
Krom krmení dětí pak musím obstarat i nakrmení našeho malého hlodavce, morčete Gábinky


a spolu s Toníčkem lovíme cvrčka


pro chameleona Huga.


A zapomenout nesmíme také na našeho adoptivního kocoura Georgu, který se dožaduje vstupu hned, jak zbystří, že už se v obýváku svítí.



malý smraďoch (myslím toho chlupatého čtyřnohého) nejradši slídí u odpaďáku (nejlépe plného, nachystaného na vynešení).Proto se omlouvám za poněkud nechutnou fotku, ale kocour prostě jinde být nechtěl.

Po obstarání divé zvěře je většinou Toník rozumný a tak převlékání z pyžama do školkového oblečení zvládá sám a bez zbytečných bojů.


O to horší je to pak s Kubíčkem, když náhodou vede Toníka ráno na sedmou hodinu tatínek do školky (což je pro mě ohromné ulehčení, protože já se jinak s oběma vypotácím z domova většinou až na osmou, hladová, s uřvaným Kubou, který si zapomněl nějakou oblíbenou hračku, nebo se přetahuje s Toníčkem o dinosaury nebo papíry s kostrama). V sedm už musí být manžel v práci, takže jsem vždycky hrozně ráda, když se akce "Toníčkův přesun do školky" zvládne za tatínkovy asistence. Sice to má své mouchy, protože tatínek se obvykle nechá překecat, aby šel Toník po obědě, ale co ...
Pokud odcházíme společně, má většinou Kuba rozkoukanou pohádku a nikam se mu nechce, a to pak většinou náš společný odchod vypadá takhle:


Kuba pak ve školce brečí, protože chce jít za Toníčkem a Toníček, který brečel, že nechce jít do školky oakmžitě po spatření svých "kámů" zapomíná na matku a se šťastným výrazem ve tváří běží za svými vrstevníky.

My pak jdeme s Kubou obvykle nakoupit. A pokud je středa nebo pátek, jdeme do mateřského centra Ježeček, kde otevíráme. Kuba tu nadšeně řádí s ostatními dětmi



Lítá, divočí, ale je hodný a užívá si



v centru si kreslíme, "cvičíme" a hrajeme pohybové a různé další hry, učíme se říkadla, zpíváme si a podobně. Tyto aktivity nemám vyfoceny, protože jako jejich hlavní (a jediná) realizátorka prostě nemůžu k tomu všemu ještě fotit.



Nejvíc (krom her s "padákem" a tunelem) si Kuba užívá bazének s balonky. Je schopen vyházet snad sto balonků za minutu, kdyby tohle byla olympijská disciplína, Kubík by byl jasný favorit :-)





Pokud není "Ježečkový" den, zůstáváme doma a tam se snažím Kubovi vymyslet program. Protože vařit či uklízet s malým prckem je fakt záhul. Někdy je to pohoda, od ranní pohádky si Kubíček hraje s dinosaury,




staví složité architentonické skulptury,


nebo brnká na dřevěný xylofon, rád si taky kreslí,


ale co ho baví opravdu hodně, jsou magentky na lednici (které vždycky zkoumá i na návštěvách)


jindy ho zase nic nebaví a jenom pofňukává a leze po mě. V zimě jsme pozorovali ptáčky na balkoně, to bylo fajn.


Pokud Kuba vstane levou nohou, je nezabavitelný a to se pak moc práce neudělá. Ale jeho oblíbená zábava je "dělat kapelu"


Vždycky mi z police vezme hrnce, vytáhne si z šuplíku vařečku a břinká...


Takhle se skutečně baví téměř každý den. A vydrží mu to dlouho, klidně i půl hodiny. Čím větší rambajz, tím lepší :-)


Dopoledne samozřejmě chodíme na procházku, buď hned ze školky, kam jsme odvedli Toníčka, nebo pak po svačince, kolem deváté. Kubíčka si občas kolem desáté hodiny vezme na hodinku babička, což je pro mě relax. Sice relaxuju tak, že se snažím za tu dobu stihnout co nejvíc, rychle uvařit a uklidit, ale mít spolehlivou babičku na hlídání je poklad nevídaný. Pokud jsme v Ježečkovi, obědvá Kuba tam, po návratu od babičky baští doma u stolečku.



Tady baštil celerové placičky pečené v troubě a bramborovou kaši. Někdy baští hezky sám, někdy ho musím krmit, ale většinou pěkně sedí u stolečku. I když někdy ho musím u jídla trochu zabavit.


Pokud jdeme domů z Ježečka, bývá Kuba hodně unavený a protivný, proto se mu snažím dát oběd už v Ježečkovi a doma jde rovnou do postýlky. Na nějaké uspávání nehraju, prostě přebaleného Kubíčka šoupnu do postýlky, on tam pět až deset minut huláká a pak usne.


Mám vyzkoušené, že když se ho snažím uspat čtením pohádek, zpíváním ukolébavek a podobnými zdánlivě poklidnými činnostmi, tak jde pak spát třeba o hodinu později, než by usnul normálně. Kubík (pokud není nemocný) většinou usíná kolem dvanácté.


Pokud jde po O i Toníček, uložím ho do ložnice do manželské postele, protože spolu s Kubou by v pokojíku dělali místo spaní blbiny. Toník sice občas remcá, že spát nechce, ale v devadesáti devíti procentech případů to po dvaceti minutách vypadá takto:


A co udělám já, když malí raubíři spinakí? Jestli čekáte výčet toho, co všechno stihnu, tak se nemůžete víc mýlit. Většinou opláchnu nádobí po obědě a pak si jdu lehnout k Toníčkovi :-)

Nevím, čím to je, ale když spí Toníček doma, Kuba se vždycky budí dřív, než on. A tak ho donesu k Toníčkovi do postele,


a občas se stane, že tam Kuba znovu na půl hodinky usne.


V takových okamžicích prchám do kuchyně, dohnat, co jsem zameškala odpoledním spánkem :-)
Díťata se mezi druhou a třetí hodinou odpolední budí, a zase si vylezou na křeslo, dožadují se alespoň krátké pohádky (momentálně u nás frčí prasátko Pepina a Bambulín a Berunka). Dostanou svačinku a pak si zase hrají


na "Helmuta"


na robota:



nebo Kuba hraje fotbal


hází fakt dobře, líp než já :-)


balóny jsou Kubíčkova láska.


Pokud zrovna neprší nebo nepadají trakaře, jdu s dětmi ven. Teď už nám konečně začíná období, kdy chodíme na brouky. Takže když náhodou potkáte dva nepsoedy, kteří nejradši utíkají každý jiným směrem a matku s kyblíčkem od řeckého jogurtu s propíchaným vrškem, vězte, že jste právě viděli nás :-)

V úterý odpoledne chodím s klukama na cvičení rodičů s dětmi. Ale fotky nečekejte, protože uhlídat ty dva divochy a ještě k tomu fotit, to bych musela být taky hyperaktivní...

Po příchodu z venku (kolem 18 hodiny) přichází tatínek a Toníček s ním něco "vyrobuje", nebo si kluci kreslí


a nebo Kuba zase pořádá jam session



Občas se kočkují a občas zase tulí


Kolem sedmé kluci večeří. Kubíček od Toníčka pochytil moc hezký zvyk, že když dojí, donese do kuchyně prázdnou mističku od polévky či talířek od hlavního jídla.

Po večeři klukům napouštím vanu a pak se zhostí své hlavní role koupače tatínek a máma si jde na dvacet minut až půl hodinku vydechnout. Kluci už se koupou spolu, ve vaně mají spoustu hraček, vodní knížku, dva parníky a vodní basketball. Ale stejně je nejvíc baví dělat vorvaně :-)

Po koupání kluky vyzubám, vyfénuju jim vlasy (pokud vorvanili) a v osum hajdy do pelechu. Tam jim přečtu pohádku, a pak, každý ve své postýlce (Toníček ve velké, Kubíček ještě v dětské postýlce) koukají na krátkou pohádku v počítači (obvykle O človíčkovi, Co se děje v trávě nebo na Šmouly).

Po čtecí pohádce se přesunuju do obýváku, nalívám si skleničku červeného a začínám fungovat jen na bazální úrovni (dýchání apod.) Kubík obvykle brzy usíná, ale Toníček většinou do devíti vytuhne taky. Jdu je zkontrolovat a zakrýt.

hluboká noc (1:00-3:00)

Kuba se se strašlivým řevem budí. Přenáším ho do ložnice, kde se mi packami ovine kolem obličeje a blaženě usíná. Pokud má klidné spaní Kubík, pak zase mívá noční můry Toníček a chodí si lehnout k nám do ložnice.

A tak je to pořád dokolečka...