Obyčejný den dvojnásobné matky na rodičovské dovolené

4. března 2014 v 12:32 | Madla |  Mí zlatí Příšeráci
Děti už sladce chrupají ve svých postýlkách a já si konečně mohla nalít sklenku červeného vína, chvíli si pročíst Reflex a hodit nohy nahoru. A protože mě u Pavly z drobečkového blogu strašně baví číst její příspěvky o Kubovi, rozhodla jsem se přestavit vám takový normální den mámy na mateřské. tedy den můj a dětí.

Těšte se!

5:15-5:30

Obvyklý vstávací čas našeho čtyřleťáka. Vletí na tátovu stranu postele, chvíli se k němu tulí a pak s jasnými požadavky, pohádka, kreslení, kakao, přeleze ke mě. Pokud je šťastný den, spí Toníček třeba do šesti, ale to se pak fascinující shodou náhod budí malý Kuba, obvykle s pročuranou plínou a pyžámkem, takže to pak za uširvoucího jekotu přebaluji a převlékám vzpurné batole, které se pak už ke spánku přesvědčit prostě nedá. Takže v případě, že první vstává Kuba (o půl páté vstával tradičně pět měsíců, teď už si vstávací dobu posunul díky bohu o hodinu později) se jde do obýváku, tam si Kubík vyleze na křeslo a dožaduje se puštění pohádky. Takže pouštím Krtka, v příapdě hodně blbé nálady pak Teletubbies (to zabírá spolehlivě). A do ruky honem chleba s lučinou (tou domácí) nebo s máslem, to je Kubíkova nejoblíbenější snídaně.


Kuba se strašně nerad fotí, vždycky, když na něj jdu s foťákem, vrhá se po mě s výrazem naštvaného mafiánského bosse.


Teď většinou vstává dříve Toníček. A tady už jsou požadavky složitější. Není sice třeba nikoho přebalovat, ale Toňa chce zachumlat do oblíbené deky, nachystat pastelky a papíry na kreslení, připravit kakao (pokud není nachlazený, to má pak chudák s mléčnými výrobky utrum) a pustit "pohádku" - nejlépe nějaký dokument o dinosaurech, momentálně u něj hodně frčí i tarantule a kostry. Brzkou snídani většinou Toníček bojkotuje, s bídou zbaští banán nebo nastrouhané jablíčko.

A takhle to vypadá, když se připojí i druhý brácha:


To se pak Toníček (už oblečený do školkového) nechá přemluvit i ke snídani (na obrázku ovoce + kukuřičné kuličky - na těch už naštěstí tak neulítávají).
Krom krmení dětí pak musím obstarat i nakrmení našeho malého hlodavce, morčete Gábinky


a spolu s Toníčkem lovíme cvrčka


pro chameleona Huga.


A zapomenout nesmíme také na našeho adoptivního kocoura Georgu, který se dožaduje vstupu hned, jak zbystří, že už se v obýváku svítí.



malý smraďoch (myslím toho chlupatého čtyřnohého) nejradši slídí u odpaďáku (nejlépe plného, nachystaného na vynešení).Proto se omlouvám za poněkud nechutnou fotku, ale kocour prostě jinde být nechtěl.

Po obstarání divé zvěře je většinou Toník rozumný a tak převlékání z pyžama do školkového oblečení zvládá sám a bez zbytečných bojů.


O to horší je to pak s Kubíčkem, když náhodou vede Toníka ráno na sedmou hodinu tatínek do školky (což je pro mě ohromné ulehčení, protože já se jinak s oběma vypotácím z domova většinou až na osmou, hladová, s uřvaným Kubou, který si zapomněl nějakou oblíbenou hračku, nebo se přetahuje s Toníčkem o dinosaury nebo papíry s kostrama). V sedm už musí být manžel v práci, takže jsem vždycky hrozně ráda, když se akce "Toníčkův přesun do školky" zvládne za tatínkovy asistence. Sice to má své mouchy, protože tatínek se obvykle nechá překecat, aby šel Toník po obědě, ale co ...
Pokud odcházíme společně, má většinou Kuba rozkoukanou pohádku a nikam se mu nechce, a to pak většinou náš společný odchod vypadá takhle:


Kuba pak ve školce brečí, protože chce jít za Toníčkem a Toníček, který brečel, že nechce jít do školky oakmžitě po spatření svých "kámů" zapomíná na matku a se šťastným výrazem ve tváří běží za svými vrstevníky.

My pak jdeme s Kubou obvykle nakoupit. A pokud je středa nebo pátek, jdeme do mateřského centra Ježeček, kde otevíráme. Kuba tu nadšeně řádí s ostatními dětmi



Lítá, divočí, ale je hodný a užívá si



v centru si kreslíme, "cvičíme" a hrajeme pohybové a různé další hry, učíme se říkadla, zpíváme si a podobně. Tyto aktivity nemám vyfoceny, protože jako jejich hlavní (a jediná) realizátorka prostě nemůžu k tomu všemu ještě fotit.



Nejvíc (krom her s "padákem" a tunelem) si Kuba užívá bazének s balonky. Je schopen vyházet snad sto balonků za minutu, kdyby tohle byla olympijská disciplína, Kubík by byl jasný favorit :-)





Pokud není "Ježečkový" den, zůstáváme doma a tam se snažím Kubovi vymyslet program. Protože vařit či uklízet s malým prckem je fakt záhul. Někdy je to pohoda, od ranní pohádky si Kubíček hraje s dinosaury,




staví složité architentonické skulptury,


nebo brnká na dřevěný xylofon, rád si taky kreslí,


ale co ho baví opravdu hodně, jsou magentky na lednici (které vždycky zkoumá i na návštěvách)


jindy ho zase nic nebaví a jenom pofňukává a leze po mě. V zimě jsme pozorovali ptáčky na balkoně, to bylo fajn.


Pokud Kuba vstane levou nohou, je nezabavitelný a to se pak moc práce neudělá. Ale jeho oblíbená zábava je "dělat kapelu"


Vždycky mi z police vezme hrnce, vytáhne si z šuplíku vařečku a břinká...


Takhle se skutečně baví téměř každý den. A vydrží mu to dlouho, klidně i půl hodiny. Čím větší rambajz, tím lepší :-)


Dopoledne samozřejmě chodíme na procházku, buď hned ze školky, kam jsme odvedli Toníčka, nebo pak po svačince, kolem deváté. Kubíčka si občas kolem desáté hodiny vezme na hodinku babička, což je pro mě relax. Sice relaxuju tak, že se snažím za tu dobu stihnout co nejvíc, rychle uvařit a uklidit, ale mít spolehlivou babičku na hlídání je poklad nevídaný. Pokud jsme v Ježečkovi, obědvá Kuba tam, po návratu od babičky baští doma u stolečku.



Tady baštil celerové placičky pečené v troubě a bramborovou kaši. Někdy baští hezky sám, někdy ho musím krmit, ale většinou pěkně sedí u stolečku. I když někdy ho musím u jídla trochu zabavit.


Pokud jdeme domů z Ježečka, bývá Kuba hodně unavený a protivný, proto se mu snažím dát oběd už v Ježečkovi a doma jde rovnou do postýlky. Na nějaké uspávání nehraju, prostě přebaleného Kubíčka šoupnu do postýlky, on tam pět až deset minut huláká a pak usne.


Mám vyzkoušené, že když se ho snažím uspat čtením pohádek, zpíváním ukolébavek a podobnými zdánlivě poklidnými činnostmi, tak jde pak spát třeba o hodinu později, než by usnul normálně. Kubík (pokud není nemocný) většinou usíná kolem dvanácté.


Pokud jde po O i Toníček, uložím ho do ložnice do manželské postele, protože spolu s Kubou by v pokojíku dělali místo spaní blbiny. Toník sice občas remcá, že spát nechce, ale v devadesáti devíti procentech případů to po dvaceti minutách vypadá takto:


A co udělám já, když malí raubíři spinakí? Jestli čekáte výčet toho, co všechno stihnu, tak se nemůžete víc mýlit. Většinou opláchnu nádobí po obědě a pak si jdu lehnout k Toníčkovi :-)

Nevím, čím to je, ale když spí Toníček doma, Kuba se vždycky budí dřív, než on. A tak ho donesu k Toníčkovi do postele,


a občas se stane, že tam Kuba znovu na půl hodinky usne.


V takových okamžicích prchám do kuchyně, dohnat, co jsem zameškala odpoledním spánkem :-)
Díťata se mezi druhou a třetí hodinou odpolední budí, a zase si vylezou na křeslo, dožadují se alespoň krátké pohádky (momentálně u nás frčí prasátko Pepina a Bambulín a Berunka). Dostanou svačinku a pak si zase hrají


na "Helmuta"


na robota:



nebo Kuba hraje fotbal


hází fakt dobře, líp než já :-)


balóny jsou Kubíčkova láska.


Pokud zrovna neprší nebo nepadají trakaře, jdu s dětmi ven. Teď už nám konečně začíná období, kdy chodíme na brouky. Takže když náhodou potkáte dva nepsoedy, kteří nejradši utíkají každý jiným směrem a matku s kyblíčkem od řeckého jogurtu s propíchaným vrškem, vězte, že jste právě viděli nás :-)

V úterý odpoledne chodím s klukama na cvičení rodičů s dětmi. Ale fotky nečekejte, protože uhlídat ty dva divochy a ještě k tomu fotit, to bych musela být taky hyperaktivní...

Po příchodu z venku (kolem 18 hodiny) přichází tatínek a Toníček s ním něco "vyrobuje", nebo si kluci kreslí


a nebo Kuba zase pořádá jam session



Občas se kočkují a občas zase tulí


Kolem sedmé kluci večeří. Kubíček od Toníčka pochytil moc hezký zvyk, že když dojí, donese do kuchyně prázdnou mističku od polévky či talířek od hlavního jídla.

Po večeři klukům napouštím vanu a pak se zhostí své hlavní role koupače tatínek a máma si jde na dvacet minut až půl hodinku vydechnout. Kluci už se koupou spolu, ve vaně mají spoustu hraček, vodní knížku, dva parníky a vodní basketball. Ale stejně je nejvíc baví dělat vorvaně :-)

Po koupání kluky vyzubám, vyfénuju jim vlasy (pokud vorvanili) a v osum hajdy do pelechu. Tam jim přečtu pohádku, a pak, každý ve své postýlce (Toníček ve velké, Kubíček ještě v dětské postýlce) koukají na krátkou pohádku v počítači (obvykle O človíčkovi, Co se děje v trávě nebo na Šmouly).

Po čtecí pohádce se přesunuju do obýváku, nalívám si skleničku červeného a začínám fungovat jen na bazální úrovni (dýchání apod.) Kubík obvykle brzy usíná, ale Toníček většinou do devíti vytuhne taky. Jdu je zkontrolovat a zakrýt.

hluboká noc (1:00-3:00)

Kuba se se strašlivým řevem budí. Přenáším ho do ložnice, kde se mi packami ovine kolem obličeje a blaženě usíná. Pokud má klidné spaní Kubík, pak zase mívá noční můry Toníček a chodí si lehnout k nám do ložnice.

A tak je to pořád dokolečka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavla pavla | Web | 4. března 2014 v 13:59 | Reagovat

No, to bylo počteníčko! Uvařila jsem si  kafe, dala buchtu a hltala jsem každé slovo! Koukám, že se v srpnu až se narodí druhý drobek máme na co těšit. Nebo spíš až druhý drobek povyroste... To bude kolotoč! Naprosto chápu to vínko a dojížděcí režim!
PS. Náš Kuba objevil asi před týdnem prasátko Pepinu a od té doby nejede nic jiného... Pravda je, že u toho aspoň dobře jí :-). Ráda vyzkouším i další vaše tipy!

2 Nyny Nyny | Web | 4. března 2014 v 18:41 | Reagovat

No tyjo :D A to jsem se těšila na to jak budu mít děti.. :D Ale né bude to asi sranda akorát trošku absence relaxu a péči sama o sebe :D Ale jsou moc krásní kluci :P raubíři co :D :-)

3 HaF HaF | Web | 4. března 2014 v 20:35 | Reagovat

Milá Madlo, moc pěkné povídání, pěkně jsem si zavzpomínala - jediný rozdíl je v tom, že našim drakům už je 15 a 12 let a mlátí s nimi puberta! ;-)
A gratuluji k pěknému centru - máš můj obdiv, uřídit to sama (vím o čem to je). :-)  Tak si jdu taky dát skleničku a vydechnout - z jedním teenagerem jsem doprobírala předhusitskou, husitskou a pohusitskou literaturu, dokončila prezentaci o secesi a druhou teenagerku jdu zkoušet z občanky a zeměpisu! :-D

4 Madla Madla | E-mail | Web | 5. března 2014 v 21:44 | Reagovat

pavli: Jsem moc ráda, Pavli, že se ti nakouknutí do naší domácnosti líbilo :-)
To víš, že se máš na co těšit! První dva měsíce s miminkem  a batoletem (odhaduju správně, že tvé děti budou taky od sebe dva a půl roku jako ty moje?) jsou hrozné. Člověk musí sladit jakž takž požadavky obou dětí a zároveň u toho neumřít vyčerpáním :-) (U nás to bylo horší o to, že Kubík měl čtyři měsíce převrácený režim, ve dne spal a v noci se chtěl bavit, což v kombinaci s Toníčkem, který tehdy pravidelně vstával v pět, byla fakt vražedná kombinace). Ale tenhle věk (dva a čtyři roky) je nejkrásnější období, i když je fakt, že z hlediska mateřské péče asi nejobtížnější. Ale neměnila bych, ani za všechny prachy světa! A k jídlu doporučuju Kubíčkovi ještě Matýska a Jáju :-)

5 Madla Madla | E-mail | Web | 6. března 2014 v 15:51 | Reagovat

Nyny: No, možná to působilo trošku odstrašujícím dojmem, ale to vůbec nebyl záměr :-) Mít děti (hlavně takové dva raubíře) je zabíračka, ale je to perfektní, já bych neměnila ani za nic!
A k té absenci relaxu a péče o sebe ... no, po pravdě je člověk (potažmo matka) ráda, že se občas stihne i najíst :-)

6 Madla Madla | E-mail | Web | 6. března 2014 v 15:55 | Reagovat

HaF: Jojo, Hani, já mám někdy pocit, že puberta mlátí už i s naším čtyřleťák, co já občas od něj neslyším za hlášky, to mi hlava nebere :-)
On každý věk má svoje výhody a nevýhody a děti je třeba si užít, než vylétnou z hnízda :-D
Jinak MC sama neřídím, to bych fakt nedala, jen jeden den v týdnu otevírám (a v pátky chodím vypomáhat otevírat kamarádce se třemi dětmi) a mám s dětmi cvičení. Ale jinak centrum skvěle vedou jiné holky.

7 Marie Marie | E-mail | 7. března 2014 v 7:35 | Reagovat

Dobrý den,
už dlouho sleduji Váš blog,beru si z něj inspiraci k vaření i jen tak,jeden z mých vnuků má dietu nízkobílkovinou, takže boj, ale jsou horší věci.Jestli jste z Prahy, můžu Vám do školky 1-2 x týdně s chlapečkem jít.Jsem babička 3.
Chtěla jsem Vám napsat, že jste užásná, už tolikrát jste mi pomohla.
Krásné dny mhr

8 Madla Madla | E-mail | Web | 8. března 2014 v 10:10 | Reagovat

Marie: Strašně moc Vám děkuji za Váš krásný komentář, hrozně moc mě dojal a potěšil.
Ledvinová dieta je tedy taky pěkná polízanice, jak jsem si přečetla, hlavně u dítěte, když nemůže jíst to stejné, co vrstevníci. Ale všechno se dá zvládnout :-)
Jinak Vám moc děkuji za nabídku, ale jsem z malého moravského městečka Uničov, takže bohužel :-)

9 Marie Marie | E-mail | 9. března 2014 v 16:46 | Reagovat

Dobrý den,to já děkuji Vám za všechno,chodím sem jak do lekárny.Mějte se moc hezky, ať si Vás doma váží , zasloužíte si to.
Jen krásné dny mhr

10 Madla Madla | E-mail | Web | 10. března 2014 v 19:54 | Reagovat

Marie: Tak to jsem strašně moc ráda, že na Vás mé skromné stránky takhle působí, vážně mě to moc těší a zavazuje. Budu se snažit, aby tu bylo vždy příjemně. Doma si mě snad budou vážit víc, až jim na víkend odjedu :-)

11 Meg Meg | Web | 18. března 2014 v 7:59 | Reagovat

Páni, Madlo, obdivovala jsem tě už před tím, než jsem si přečetla tenhle článek, ale teď... kloubouk dolů! Popravdě jsem se trošku vyděsila :D Ale je mi jasné, že až třeba budu v podobné situaci, taky bych neměnila :))

12 Madla Madla | E-mail | Web | 19. března 2014 v 12:33 | Reagovat

Meg: Hi, díky moc za obdiv, toho je pak asi hodna každá matka na mateřské :-D
Děsit se není třeba, prostě někdy je s dětmi den horší a někdy lepší, ale aspoň je sranda a člověk se nikdy nenudí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama