Květen 2014

Makrela podle Zdeňka Pohlreicha

29. května 2014 v 19:59 | Madla |  Rybky nejen mořské
Jak asi pravidelní čtenáři mého blogu tuší, miluju ryby. Téměř jakékoli a v jakékoli pdobě. Tento fakt může doložit i můj drahý muž, protože v pondělí jsme měli k obědu marinovaného hejka s koprem (bílé víno, oliváč, sůl, pepř a spousta čerstvého kopru od mé tchyně), který si lebedil na celerovém pyré s červenou čočkou. A ve středu jsem zbytek hejka udělala pro změnu na květákovém pyré s majoránkovým máslem. Byla to lahoda. A ve středu mě můj drahý pozval na oběd a já neodolala a dal si opět ... tradadá ... překvapení ... rybu. A to steak z tuňáka s kapary a bílým vínem. Bylo to tak dobré, že se oblizuju ještě teď.
Ale existují i rybí výjimky, do pusy bych třeba nedala rybičky v aspiku a nemám ráda makrelu. Tu její tučnou (pa)chuť a nezaměnitelné makrelí aroma, ze kterého se mi obrací kufr. Máme to s manželem stejně. Podle nás léto oficálně nezačíná kalendářem, ani teplotními rekordy, ale "vůní" uzených makrel, které se s prvními opravdu teplými dny začnou linout z minimálně alespoň jedné maloměstské či vesnické hospody.

Ale, ale, ale a ještě další ale. Po shlédnutí jednoho starého dílu Ano, šéfe (fakt se mě neptejte který díl to byl, hlavu mám po pěti letech na mateřské prázdnou jako cedník), kdy šéf připravoval rolky z makrely, jsem si řekla, že musím makrele udělit šanci. A nelitovala jsem!


Jak je mým zvykem, recept jsem si upravila, ale až bude léto v plném proudu a budou se dát koupit voňavé čerstvé české papriky, zrealizuju jej přesně podle šéfa, takhle vám bude muset stačit moje mnohem jednodušší verze, které však na chuti nic neubírá.


pro čtyři osoby budete potřebovat:

2 makrely
1 středně velkou cibuli
dva stroužky česneku
čerstvý tymián
100 ml mandarinkové šťávy (mě to vyšlo na dvě a půl manďošky)
100 ml suchého bílého vína
oliváč
sůl
pepř


Makrely vykucháme a nafiletujeme (moje fakt neoblíbená práce, ale už se zlepšuju), zlehka je osolíme a opepříme a posypeme nadrobno nasekanými lístky tymiánu. Cibuli si oloupeme a nasekáme najemno (to mi jde kupodivu ještě hůř než filetování...). Do misky dáme vždy filátko, posypeme troškou cibule, zalijeme zlehka mandarinkovou šťávou a zastříkneme oliváčem. A tak pokračujeme až do vypotřebování ryb. Misku uzavřemem nebo zabalíme do potravinářské fólie a dáme do chladna. Stačí jen na půl hodinky, ale klidně déle. Já nechala marinovat dvě hodiny a bylo to poznat. A nebojte, nemusíte se bát prapodivné kombinace markely a mandarinkové šťávy (šéf použil samozzřejmě šťávu pomerančovou).
Až přijde čas Č nebo čas O nebo V (nebo jak říkáte jídlu),tak sirozplate větší pánev, stříkněte do ní trochu oliváče, vložte filátka kůží napřed a tři minuty opékejte. Potom opatrně obraťte, zalijte zbylou marinádou, zastříkněte suchým bílým vínem a nechte na mírném plameni asi pět minut probublat. A je to :-)


Já podávala s jednoduchým hráškovým risottem s karotkou a byla to výbroná volba. Jaký vy máte vztah k markele? A půjdete do makrely na citrusech? Nebojte se, půjde to jako po makrele :-)

Sázavská pekárna - pobočka Mohelnice

17. května 2014 v 20:59 | Madla |  Moje úlovky
...kde pořád ještě vítězí poctivost a řemeslný fortel. Už dlouho, předlouho jsem pro vás chtěla "zrecenzovat" výrobky z mohelnické pobočky pekárny Sázava, tak dlouho, až mi do života zasáhla revmatoidní artitida a poté i nutnost dodržování bezlepkové diety, abych zmíněnou Reu udržela v mezích a nemusela zobat pilule, které mi vůbec nedělaly dobře.

A teď, v situaci bezlepkáře, vám mám psát o křupavém a voňavém kváskovém chlebu s velkým podílem žitné mouky? O tom, jak nádherně voní, když ho manžel přiveze v papírovém pytlíku ještě teplý ze zmíněné pekárny? O tom, že tenhle chleba způsobil mou kváskovou mánii, protože poté, co manžel přestal jezdit do Mohelnice jsem se už nechtěla spokojit s normálními chleby, tak jsem si založila kvásek a začala jsem chlebovat, a tím začala jedna krásná etapa mého kuchyňského snažení, po které se mi teď po pravdě stýská.


tenhle chleba je pokaždé jiný, jinak rozpraskaný, ale vždy má hodně křupavou kůrku a vláčnou a jemně vlhkou střídku.


Na řezu má sice nepříliš atraktivní našedlou barvu, což je ovšem pozitivní zpráva, která svědčí o vyšším podílu žitné mouky a taky o tom, že těsto nebylo dobarvováno. Takže zapomeňte na pseudozdravé "tmavé" pečivo, dobarvované karamelem nebo melasou a zakousněte se do krajíce křupavého a jemně nakyslého kváskáče. Vaše chuťově buňky vás budou milovat a vaše tělo taky.


Nebo vám mám psát o nadýchaných a na povrchu nádherně křupavých rohlících, které nechutnaly jako náplň do žíněnek. Jo, byly do druhého dne sice tvrdé jako kámen, ale ta chuť! A já teda od rohlíku fakt neočekávám, že bude sice měkký, ale gumový ještě tři dny a pak mi radši hanbou zlepsniví. Tyhle dlouhé rohlíky ze Sázavské pekárny jsme vždycky zblajzli ještě týž den, takže ztvrdnout ani nemohly.


Nadýchaní krasavci



mají i variantu jemně sypanou solí.


A mohelnické loupáčky


a františky, tak voňavé, křupavé a vláčné, nadupané skořicí či mákem nebo ořechy ... hmm, vždycky jsem se musela ovládat, abych je dětem nesnědla.


A krásně poctivé zákusky, tak dobré jsem kupované prostě nikdy nejedla. Necítíte v nich žádné divné pachutě umělých rostlinných šlehaček, margarínů a podobných nesmyslů. Ať už to byly pařížské rohlíčky,


trubičky, všelijaké rolády


nebo sladké a přesto lehounké indiánky,


koňakové špičky, ze kterých vytéká opravdový vaječňák... hmm, to jsou zákusky, do kterých hned zaboříte nos a nedáte pokoj, dokud nezbyde pár posledních drobečků a které mlsně (a vůbec ne elagantně) slížete přímo z dlaně.


Je fajn vědět, že se ještě vyskytne pekárna, která peče poctivě a dobře.


A co vy, jaké máte zkušenosti se Sázavskou pekárnou?

Božská bábovka s rebarborou a ořechy

13. května 2014 v 10:49 | Madla |  Sladké vábničky
Ať zvedne ruku ten, kdo má rád bábovky! Myslím si, že bábovka a jablečný závin neboli štrúdl patří prostě k moučníkovým stálicím českých, moravských a slezských luhů a hájů. A tak se i já přidávám se svou špetkou do mlýna a do bábovkové všehochuti přináším osvědčený recept na netradičně pojatou dobrotu. Tuhle krsáku jsem jednu dobu (asi před čtyřmi roky) pekla pořád a pořád a pak jsem na ni chudnku neprávem úplně zapomněla. Pro zkoušení nových receptů bych vám zapomněla prozradit recept na vláčnou a voňavou bábovku plnou křupavých ořechů a šťavnaté rebarbory. Jsem ostuda, ale lepším se.

Sice už od své drahé švagrové žádnou rebarboru nedostávám (brek, brek, brek...) a v obchodě na ni narazit taky nemůžu (ani na chřest, no jsem z toho jelen), ale jak budu mít jednou štěstí, ukořistím ji a bábovku proženu i bezlepkovým testováním. Zatím vám bude muset stačit varianta s lepkem. Původní verze receptu byla v on-line verzi Apetitu. Hned po přečtení mi však bylo jasné, že takhle by to věru nefungovalo a tak jsem si recept poněkud radikálně upravila. A dobře jsem udělala - bábovka byla krásně nadýchaná, plná ořechů, které pečením hezky zkaramelizovaly a zesládly a tvořily dokonalé duo se šťavnatou nakyslou rebarborou.

A protože mám nejradši pečení jednoduché, tak na váhy v tomto receptu můžete zapomenout, vezměte si k ruce klasický hrnek čtvrtlitráček a s tím si bohatě vystačíte.

A co na ni budeme potřebovat?

2 hrnky hladké mouky (dávám půl na půl s celozrnnou pšeničnou jemně mletou)
3/4 hrnku cukru krystal
3 lžičky kypřicího prášku do pečiva
2 vejce, rozšlehaná
1 a 1/2 hrnku mléka
4 lžíce olivového oleje
2 řapíky rebarbory, nakrájené na asi centimetrové kousky
hrst vlašských ořechů

A jak na to?

Takhle:

Nakrájenou rebarboru nasypte do misky azasypte trochou cukru a nechejte alespoň půl hodiny odstát. Ale v klidu si na rebarboru můžete zapomenout třeba přes noc.
Zbylý cukr smícháme s moukou a kypřícím práškem. Ve větší míse si rozšleháme vejce, přilijeme k nim šťávu, kterou pustila pocukrovaná rebarbora, mléko a olivový olej. Pokud nemáte olej olivový, s klidem v duši použijte třeba ten slunečnicový. Mně však bábovka mnohem více chutná s olejem olivovým, který jí dá další nenápadný chuťový rozměr. K "mokrým" ingrediencím přidáme ty suché a promícháme. Vmícháme rebarboru i s cukrem, přidáme ořechy a těsto nalijeme do bábovkové či jiné formy, kterou jsme vymazali tukem a vysypali strouahnkou. Pokud tedy nepoužijete formu silikonoovou jako já, tím vám všechna tato práce odpadne.

Pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů zhruba hodinu, ke konci pečení kontrolujem vpichem špejle. Pokud po vpichu do nejvyššího místa bábovky vytáhneme špejli suchou, může náš voňavý moučník opustit rozpálený chřtán trouby a putovat k vychladnutí přímo na stůl.
Bábovku necháme čtvrt hodinky chladnout ve formě a potom ji opatrně vyklopíme.
Decentně ji poprášíme moučkovým cukrem
a můžeme krájet na jednotlivé porce přímo nabité chutnými kousky šťavnaté rebaarbory a křupavých oříšků.
Jak dokládají i jendnotlivé (čtyři roky staré) fotky na nestejnobarevných talířích, bábovka se u nás pekla velmi často, protože to spojení chutí je opravdu báječné.
A jestli si chcete ještě ozvláštnit, místo vlašáků přidejte do těsta celé mandle a přilijte dvě pěkně plné lžíce karamelového likéru Carolans. A chuťový zážitek na sebe opravdu nenechá dlouho čekat...

Máte rádi rebarboru? Ráčkujete (jako já) a tak se o ni stydíte požádat?

Grepovo-banánové smoothie se zeleným čajem

6. května 2014 v 8:52 | Madla |  Pitíčka
Začínáte každé ráno hrnkem kafe, protože jinak byste se neprobrali k životu? Zkuste si vyměnit životabudiče a místo ranního kofeinového lomcováka do sebe kopněte tuhle zdravou, vitamíny a antioxidanty dolsova nabušenou bombu. Nakopne vás, osvěží a probere a ještě po ní budete krásnější! Osobně odzkoušeno na vlastní kůži.
A navíc nemusíte čekat, až vychladne.

A jak na to Horste? Horst jen nevychvaluje, ale rovnou jedná. Naházejte do micéru jeden banán nalámaný na kousky, půlku grepu (zbavenou slupek), dolijte deci a půl vody nebo schladlým Mate Green, rozmixujte a uvidíte!


Nebudete věřit svým očím!


Tak dobře, teleshoppingová královna ze mě asi nikdy nebude, ale tohle smothie je fakt vynikající. A já teď zcela cíleně jen kvůli němu nechám večer vždycky vychladnout zbytek Mate Green. A na kafe po ránu si už ani nevzpomenu (a to dokonce když mě dítko vzbudí v nekřesťanských pět hodin ráno :-)).

Krásně vláčné a měkké grahamové dalamánky

3. května 2014 v 21:53 | Madla |  Slané potěšení
aneb jak si Madla zase naběhla. To jednou takhle doma došlo pečivo, venku foukalo, že naše pískovišťová duna na dvorku pomalu ale jistě pokrývala celé přilehlé okolí a mě se fakt nechtělo vytrhovat vzpurné batoel, které bylo momentálně hodné a zabrané do hry, abych ho vláčela řvoucího na nákup. Tak jsem prošmejdilanaši zděděnou snad čtyřicet let starou jídlení lavici a našla v ní grahamovou mouku. To jsem ještě v předbezlepkových časech chtěla péct grahamový chleba. Jenže pak jsem na milou mouku nějak zapomněla a teď se mi ten panensky neporušený sáček doslova vysmíval!

I vzala jsem do ruky svou oblíbenou kuchařku chléb v halvní roli, prolistoval aupravila jsem si recept na chlebové dalamánky. Část mouky jsem nahradila zmíněnou grahamovou, místo mléka jsem dala podmáslí, olivový olej jsem nahradila místní slunečnicovým a vzniklo něco úžasného ... nadýchané, měkké, vpuse se rozplývající obláčky s celozrnnou chutí. To teda nejsou moje slova, protože já je jako bezlepkářka neochutnala, ale takhle je zhodnotila moje tchyně, která jen tak zbytečně něco nechválí.


Takže tady honem na FB slibovaný recept:

na asi 16 kusů budete potřebovat:

25 g čerstvého droždí
1 lžičku cukru moučka
300 g hladké mouky
200 g grahamové mouky
1/2 lžičky soli
1 lžičku kmínu
250 ml kefíru/podmáslí/syrovátky
3 lžíce slunečnicového oleje

voda na potření

mák, kmín nebo hrubozrnnou sůl na posypání

Obě mouky si nasypeme do mísy, přidáme kmín a sůl a zamícháme. Přilijeme podmáslí´kefír/syrovátku, přidáme slunečnicový olej, rozdobené droždí a lžičku cukru. Pořádně prohněteme v hladké nelepivé těsto a dáme na hodinu kynout přikryté utěrkou či potravinářskou fólií na nějaké teplé místo.
Vykynuté těsto poté vyklopíme na lehounce pomoučený vál, utvoříme z něj šišku a ostrým nožem odrajujeme kusy těsta, které uprostřed nařízneme. Dáme na plech pokrytý pečicícm papírem, přikryjeme a necháme ještě kynout dvacet minut na teplém místě.

Troubu si předehřejeme na 220 °C a vložíme dovnitř plecháček s vodou. Nakynulé dalamánky potřeme vodou, posypeme solí, kmínm nebo mákem a dáme do hodně vyhřáté trouby. Pečeme čtvrt hodiny, poté tepltou snížíme na 180°C a dopkáme ještě čtvrt hodiny (podle velikosti dalamánků, já dělám větší).


A proč jsem si naběhla? Protože jsou tak dobré, že je teď musím péct pořád :-) Dokonce chutnají i mým rozmlsaným dětem, a to je co říci. Tak snad budou chutnat i vám!

A co se mi peče v troubě teď? Na balkoně se právě chladí čerstvě dopečený mrkvový dort a v troubě ještě peču "revoluční housky" - bez mouky, bez lepku, bez mléka.. a moc mi chutnají!