Kukuřičné lupínky s mořskou solí

25. srpna 2014 v 11:04 | Madla |  Moje úlovky
aneb co mě zaujalo v nákupním košíku. Původně tu měl být úplně jiný příspěvek. Recept na svěží citronovo-tymiánový cheesecake s rynglovým želé. Ale, ale a ještě jednou ale. Momentálně mám nějakou "vyhořelou" náladu. Mám pocit, že jsem pořád po uši zavalena sezónním ovocem a zeleninou, ale než se dokopu k napsání receptu, už je po jahodách, angreštu, rynglích, broskvích...

A za druhé... už mě tak nějak přestává bavit být "dokonalou" matkou, která peče vlastní pečivo, připravuje teplé večeře, dbá na vyváženou skladbu jídla, cvičí s dětmi jógu, učí je recyklovat a starat se o domácí zvířátka. Tak nějak mě poslední dobou vyčerpává hyperaktivní pětileté dítko a neustálé záchvaty vzteku nemluvícího a věčně uječeného Kubíka. Jasně, pořád je miluju, ale asi by to chtělo na chvíli vypnout motor a aspoň na pár dní odjet někam sami na výlet. No, třeba se dočkám, až se Kuba domluví se šumperskou babičkou... Do toho všeho mě letos hodně zlobí artritida, která loňské prázdniny klidně spala.

A co mě nebaví ze všeho nejvíc a završuje už tak dosti blbou náladu je celé prázdniny trvající rekonstrukce všech ulic přilehlých k našemu domu. Takže já teď kdykoli chci jít z domu, musím kontrolovat, aby mi děti jednak nespadly do výkopu (pod vchodovými dveřmi máme vybagrováno téměř půl metru). Už se párkrát stalo, že jsem otevřela dveře a vlezla málem pod bagr. A že se opravují naráz všechny ulice, všechno je rozbahněné a připomíná tankodrom a Kuba dostává pravidelně hysterické záchvaty vzteku, jakmile si má obout gumáky (nebo v podstatě jinou obuv než jeho oblíbené plátěné tenisky). A tohle má trvat až do listopadu...

Je to mazec a tak když večer padnu do křesla, pustíme si s manželem Hru o trůny a nalijeme víno, mám nutkavou potřebu křoupat něco slaného a ne úplně zdravého. O mé závislosti na kukuřičných křupkách (takových těch jak se prodávaly už za socíku) zřejmě nikdo krom mého drahého neví, takže se k této závidlosti veřejně přiznávám a třeba vytvoříme nějakou virtuální podpůrnou terapeutickou skupinu :-)

Ale občas to chce změnu, tak když jsem v Albertě v bezlepkové sekci uviděla tyto kukuřičné lupínky s mořskou solí, nadšeně jsem po nich sáhla.


Doma jsem si pak přečetla složení, které nebylo vůbec špatné a večer jsem konečně ochutnala.


A konalo se další překvapení. Lupínky byly fakt dobré, křupavé, příjemně slané a neměly takovou tu nepříjemnou škrobovou pachuť, jakou často má pečivo z bezlepkové mouky.

Takže suma sumárum, svým oblíbeným křupkám sice věrná zůstanu, ale občas jim budu nevěrná s těmito lupínky. Ale jednu vadu mají, je jich fakt málo :-)


A kdybyste se náhodou obávali o mé duševní zdraví, tak už nemusíte, tenhle článek jsem psala takřka týden (ano, ano, jsem hrozná a měla bych se obalit v dehtu a peří a jít na sluníčko) a od té doby se pocit vyhoření tak nějak zmenšil. Už zase peču dorty a kváskový chleba a další pečivo, i když je fakt, že chvilky klidu, kdy jsou děti u babičky, mi připadají pořád neuvěřitelně krátké.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kuchtimeslaskou kuchtimeslaskou | 25. srpna 2014 v 18:48 | Reagovat

Sice si to neumím představit, ale vážně to s dětmi  musí být dost vyčerávající. Stačí mi, když vidím mámu, jak je někdy šíleně vynervovaná a unavená. Snad ten výlet vyjde a trochu si odpočineš.
Obvykle takovéhle lupínky nejím, ale tady to složení je docela dobré. Když je někdy uvidím, tak si je koupím. Děkuju za tip :)

2 Madla Madla | E-mail | Web | 1. září 2014 v 13:44 | Reagovat

kuchtimeslaskou: No, někdy je to dosti únavná rutina, hlavně pokud jsou děti nemocné.
Výlet vyjde bohužel asi až za dlouho, až se Kubíček naučí mluvit, jinak mám smůlu :-(
Tyhle lupínky jsou hodně fajn, a a ni to složení není tak hrozné, takže pokud na ně narazíte, určitě vyzkoušejte a pak mi dejte vědět, jak vám chutnaly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama