Leden 2015

Bramborová polévka s černým kořenem

25. ledna 2015 v 19:39 | Madla |  Z polévkové mísy
Asi si říkáte, co to s tou Madlou sakra je. Napsledy na začátku prosicne jsem pubikovala jeden recept/nerecept, v lednu pak emocionální výlev hodný ovulujícího jednorožce sjetého duhou o tom, jak chuderka pekla, pekla, až si zkazila Vánoce. A od té doby ticho po pěšině. Po pravdě se přiznám, že na blog momentálně nemám nějak náladu. Hledám si práci, a to dost intenzivně, v podstatě každý den cvičím, hrozně mě chytla sebeobrana, do toho každý den vařím a peču a snažím se hodně věnovat dětem.

A štve mě nedostatek času, protože v archivu bych našla tolik fotek, rozepsaných receptů, hodnocení restaurací, spoustu zajímavých produktů. Ale. Jedno velké Ale. Pokud zrovna nehledám práci, nechce se mi sedět u počítače a křviit si záda. Nevím jestli podobně jako v manželství přichází i u blogování nějaké krize, ale asi jo.

Takže budu hodná, přidám jeden recept na velice zajímavou, sezónní a fakt dobrou a jednoduchou krémovou polévku a pak ... uvidím. Jestli se zase chytnu a začne mě to bavit, nebo si udělám nějakou pauzu.


Ale zpět k polévce. Jestli někde narazíte na černý kořen, berte ho a to honem, nakřečkujte si ho do zásoby, protože tahle zelenina je neuvěřitelně zdravá a dobrá. Za syrova mi nechutná, připadá mi, jako bych jedla lískové oříšky s trochou mrkve a kokosu, ale ve formě polvéky je fakt super. A já jsem polívková.


A je to rychlovka, tak pojďme na ni, ať se můžete brzy zahřát.

Potřebovat budete:

5 kusů černého kořene
5 větších brambor
1,5 litru domácího kuřecího vývaru

k podávání:

zakysanou smetanu
špetku chilli vloček


Oloupeme si černý kořen a totéž provedeme s brambory. Vše nakrájíme zhruba na stejně velké kousky, nasypeme do vývaru a vaříme doměkka. Rozmixujeme.

Na talíři podáváme s nočkem zakysané smetany posypané troškou chilli vloček.


Jemná, krémová polvéka má zajímavou a nevšední chuť a já jsem zvědavá, jestli se mi zase podaří někde na černý kořen narazit, protože ta chuť mě hodně baví a chtěla bych s ním trošku experimentovat.

Co vy, znáte černý kořen? Jak ho používáte? A jako co vám chutná?

Jak mi před Vánoci asi hráblo...

1. ledna 2015 v 10:08 | Madla |  Zajímavosti
aneb vysvětlení mé dlouhé blogové nepřítomnosti. Jak jste si asi všimli, poslední článek s datem 7. prosince (a fakt téměř stupidním "receptem" na avokádový skoropuding) dával tušit, že se něco děje. Na blogu to vypadalo, že se u Madly v kuchyni nic neděje. Žádné recepty na vánočku, štólu, žádné cukroví, žádný další pokus o perníkovou chaloupkou. Nic. Ticho po pěšině. Opravdu to vypadalo, jako bych na Vánoce v kuchyni zcela rezignovala a doma se nic nedělo. Dělo a byl to mazec.

Nevyhráli jsme v žádné loterii a neodstěhovali se někam, kde je azurové a teplé moře bez žraloků a kde stále rostou a dozrávají ananasy a třešně (můj sen). Ani mě kupodivu netrápila revmatoidní artitida tak, že by mi znemožňovalal klápat na počítači. A kupodiuv jsem ani neskončila v psychiatrické péči, i když to titulek jaksi sám nabízí.

I přesto mi totiž před Vánoci asi hráblo. Jak jsem tak v říjnu naposílala určitě přes stovku životposiů a motivačních dopisů, posílala je skoro od čerta k ďáblu (v pekle asi mají čím topit až do března) a nikde žádná odpověď, řekla jsem si, že se zabavím v ponurých podzimnícha zimních měsících. Že si zkusím pečení vánočního curkoví na objednávku.

Můj drahý muž mě od mého zjevně šíleného nápadu realisticky zrazoval a já byla skálopevně přesvědčená, že to zmáknu. Děti budou přeci ve školce a za tu dobu udělám vše, co je potřebné. Ale ti, co mě sledují i na facebooku, už tuší, že realita nebyla zdaleka tak růžová a že pravdu měl můj drahý muž.

Jako správný šílenec jsem v katalogu i s fotografiemi cukroví nabídla přesně 30 druhů cukroví + ručně šoulané lanýžky a domácí pralinky z hořké, mléčné a bílé čokolády. A protože myslím i na celiaky, vytvořila jsem i nabídku pro ně, která navíc obsahovala dalších šestnáct druhů cukroví.

Tudíž úderem prvního prosince pro mě začlo hnětení spoustu druhů těst, šoulání několika variant rohlíčků, válení, vykrajování, pečení, plnění, zdobení. To vše se dvěma malými dětmi (tři a pět let).

A tak nějak mi nedošlo, že nejsem paní z pekárny/cukrárny, co si v práci odpracuje co musí, stroje za ni hlídají dobu pečení, stroje za ni hnětou a dělají spoustu práce a hlavně jsem nepočítala s vrtochy bacilů. Samozřejmě že děti v tomto hektickém období dostávali průjmy, kašlali, měli teplotu a tak nemohli do školky. A když máte doma dítko s teplotou, a doděláváte pařížské ohlíčky a zjsitíte, že se vám jediný plastový sáček se zdobičkou prořízl, protože jste ho omylem dala do zásukvy k nožům, nemůžete sbalit chrchlající dítko a šupačit koupit jinou zdobičku. Musíte si poradit jinak. A na výsledku je to pak samozřejmě vidět. Pekařky a cukrářky nemusí řešit, že právě v situaci, kdy mají vytáhnout linecké, začne jedno dítě brečet, protože ho v poobědovém spánku trápí noční můry a druhé si začne stěžovat na bolení bříška. Tyhle faktory prostě neovliníte.

A tak jsme první týden v noci nespala, přestála jsem několik ochromujících ataků paniky z toho, že to nedám, měla jsem nepříjemný rozhovor s paní, které jsem kvůli nezaplacení zálohy musela odmítnout objednávku a výsledkem bylo, že jsem jsem pekla, pekla, pekla, plnila, zdobila a zapomínala jsem jíst, pít a spát. Měla jsem naobjednáno čtyřicet kilo cukroví a musím říct, že jsem vše stihla. Poslední zákazníci si přišli curkoví vyzvednout 23. prosince a tak jsem si v podstatě začala Vánoce "užívat" až o Štědrém dnu, kdy jsem při pobědovém spánku dětí konečně balila dárky.

A příští rok na to kašlu, protože zhubnout stresem tři kila za dva týdny vážně zdravé není a navíc se bohužel najdou i lidé, kterým se nezavděčíte, takže pak ke vší té práci řešíte nepříjemné telefony (poučení pro příště - bezlepkové cukroví balit po malých dávkách do spousty krabic a nedoporučit jeho přepravu autem), a i když pozitivních reakcí bylo výrazně víc než negativních (ten nepříjemný telefonát byl jen jeden, a reklamace zboží taky jen jedna z patnácti objednávek), takhle si zkazit Vánoce už příště nenechám.

Sice moc ráda peču, ale příští Vánoce se vážně omezím na pečení pro rodinu a pár kamarádek. A teď mám chuť jít spát... a není to kocovinou. Po předvánoční pečící akci jsem schopna vytuhnout v osum večer a spát dvanáct hodin bez přerušení. A stejně jsem unavená.

Tak vám všem přeji pozitivní start do Nového roku, žádná šílená předsevzetí a překonávání sebe sama a hlavně spoustu zdraví, pohody a smyslu pro humor všem svým věrným i nevěrným čtenářům.