Jak mi před Vánoci asi hráblo...

1. ledna 2015 v 10:08 | Madla |  Zajímavosti
aneb vysvětlení mé dlouhé blogové nepřítomnosti. Jak jste si asi všimli, poslední článek s datem 7. prosince (a fakt téměř stupidním "receptem" na avokádový skoropuding) dával tušit, že se něco děje. Na blogu to vypadalo, že se u Madly v kuchyni nic neděje. Žádné recepty na vánočku, štólu, žádné cukroví, žádný další pokus o perníkovou chaloupkou. Nic. Ticho po pěšině. Opravdu to vypadalo, jako bych na Vánoce v kuchyni zcela rezignovala a doma se nic nedělo. Dělo a byl to mazec.

Nevyhráli jsme v žádné loterii a neodstěhovali se někam, kde je azurové a teplé moře bez žraloků a kde stále rostou a dozrávají ananasy a třešně (můj sen). Ani mě kupodivu netrápila revmatoidní artitida tak, že by mi znemožňovalal klápat na počítači. A kupodiuv jsem ani neskončila v psychiatrické péči, i když to titulek jaksi sám nabízí.

I přesto mi totiž před Vánoci asi hráblo. Jak jsem tak v říjnu naposílala určitě přes stovku životposiů a motivačních dopisů, posílala je skoro od čerta k ďáblu (v pekle asi mají čím topit až do března) a nikde žádná odpověď, řekla jsem si, že se zabavím v ponurých podzimnícha zimních měsících. Že si zkusím pečení vánočního curkoví na objednávku.

Můj drahý muž mě od mého zjevně šíleného nápadu realisticky zrazoval a já byla skálopevně přesvědčená, že to zmáknu. Děti budou přeci ve školce a za tu dobu udělám vše, co je potřebné. Ale ti, co mě sledují i na facebooku, už tuší, že realita nebyla zdaleka tak růžová a že pravdu měl můj drahý muž.

Jako správný šílenec jsem v katalogu i s fotografiemi cukroví nabídla přesně 30 druhů cukroví + ručně šoulané lanýžky a domácí pralinky z hořké, mléčné a bílé čokolády. A protože myslím i na celiaky, vytvořila jsem i nabídku pro ně, která navíc obsahovala dalších šestnáct druhů cukroví.

Tudíž úderem prvního prosince pro mě začlo hnětení spoustu druhů těst, šoulání několika variant rohlíčků, válení, vykrajování, pečení, plnění, zdobení. To vše se dvěma malými dětmi (tři a pět let).

A tak nějak mi nedošlo, že nejsem paní z pekárny/cukrárny, co si v práci odpracuje co musí, stroje za ni hlídají dobu pečení, stroje za ni hnětou a dělají spoustu práce a hlavně jsem nepočítala s vrtochy bacilů. Samozřejmě že děti v tomto hektickém období dostávali průjmy, kašlali, měli teplotu a tak nemohli do školky. A když máte doma dítko s teplotou, a doděláváte pařížské ohlíčky a zjsitíte, že se vám jediný plastový sáček se zdobičkou prořízl, protože jste ho omylem dala do zásukvy k nožům, nemůžete sbalit chrchlající dítko a šupačit koupit jinou zdobičku. Musíte si poradit jinak. A na výsledku je to pak samozřejmě vidět. Pekařky a cukrářky nemusí řešit, že právě v situaci, kdy mají vytáhnout linecké, začne jedno dítě brečet, protože ho v poobědovém spánku trápí noční můry a druhé si začne stěžovat na bolení bříška. Tyhle faktory prostě neovliníte.

A tak jsme první týden v noci nespala, přestála jsem několik ochromujících ataků paniky z toho, že to nedám, měla jsem nepříjemný rozhovor s paní, které jsem kvůli nezaplacení zálohy musela odmítnout objednávku a výsledkem bylo, že jsem jsem pekla, pekla, pekla, plnila, zdobila a zapomínala jsem jíst, pít a spát. Měla jsem naobjednáno čtyřicet kilo cukroví a musím říct, že jsem vše stihla. Poslední zákazníci si přišli curkoví vyzvednout 23. prosince a tak jsem si v podstatě začala Vánoce "užívat" až o Štědrém dnu, kdy jsem při pobědovém spánku dětí konečně balila dárky.

A příští rok na to kašlu, protože zhubnout stresem tři kila za dva týdny vážně zdravé není a navíc se bohužel najdou i lidé, kterým se nezavděčíte, takže pak ke vší té práci řešíte nepříjemné telefony (poučení pro příště - bezlepkové cukroví balit po malých dávkách do spousty krabic a nedoporučit jeho přepravu autem), a i když pozitivních reakcí bylo výrazně víc než negativních (ten nepříjemný telefonát byl jen jeden, a reklamace zboží taky jen jedna z patnácti objednávek), takhle si zkazit Vánoce už příště nenechám.

Sice moc ráda peču, ale příští Vánoce se vážně omezím na pečení pro rodinu a pár kamarádek. A teď mám chuť jít spát... a není to kocovinou. Po předvánoční pečící akci jsem schopna vytuhnout v osum večer a spát dvanáct hodin bez přerušení. A stejně jsem unavená.

Tak vám všem přeji pozitivní start do Nového roku, žádná šílená předsevzetí a překonávání sebe sama a hlavně spoustu zdraví, pohody a smyslu pro humor všem svým věrným i nevěrným čtenářům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vilemína Vilemína | 1. ledna 2015 v 22:05 | Reagovat

A jo, napsala jsem koment na fb, tady není:
Ale zas kdybys to nezkusila, budeš litovat - takhle máš limity otestované. Rozumím tomu, vypadá to jednoduše, ale domácí poloprovoz holt není profi (vybavení, prostory) a při nějakém nadlimitním množství to už pak nejde..Nakonec to nedopadlo tak špatně, vždy je třeba s nějakou kritikou počítat - fandím ti.

2 Jája Ségra ;-) Jája Ségra ;-) | 2. ledna 2015 v 10:36 | Reagovat

Maru, Tobě a Tvojí rodince taky přejeme jen to dobré a hlavně pevné zdraví a nervy, pečení ať je zase jen oceněnou radostí. Cukroví bylo fantastické a pralinky bezkonkurenční!

3 Petra Petra | 3. ledna 2015 v 15:19 | Reagovat

Paní Madlo, já jsem loni slíbila s 3-letou dcerou a půlročním synem napečení dortů na křtiny kamarádce, která chudák nestíhala, protože měla stejně starou dceru a o měsíc mladšího syna:-) A jak to dopadlo? Jak asi tušíte...když člověk peče v klidu pro sebe a pro rodinu, nběží vše jako po drátku,a le jak člověk slíbí něco někomu....kazí se co se dá. Naštěstí to nedopadlo tak hrozně, každopádně jsem si uvědomila, že pečení je můj koníček, ale živit bych se tím rozhodně v domácích podmínkách nechtěla. Smekám před vámi, já napekla letos pouhých devět druhů a s prací na půl úvazek a dvěma malými dětmi mi to stačilo až nad hlavu.

4 Madla Madla | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 10:49 | Reagovat

Vilemína: To je pravda, zkušenost to byla dobrá a nakonec jsem vše zvládla. A je jasné, že vždycky (a zvlášť před Vánoci, kdy jsou všichni nervózní) se nějaký ten rejpal najde. Naštěstí te´d už vím, kdo ocení kvalitu a cizí zákazníky už "lovit" nebudu :-)

5 Madla Madla | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 10:51 | Reagovat

Jája Ségra :-): Jáji, ty mi vždycky tak zvedneš náladu! I Vám všem v Bludově samozřejmě přeju všechno nejlepší do nového roku, hlavně to zdraví a trošku míň práce :-) Ani jsem vám nestihla poslat pfko, tak si ho snad předáme na Tondovy narozky...

6 Madla Madla | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 10:54 | Reagovat

Petra: To je přesné, taky mám tu stejnou zkušenost, že pokud je to pro rodinu, vše se daří a pokud pro kamarádku nebo dokonce někoho úplně cizího, tak se kazí, co se dá. Za čtrnáct dní mě čekají dva dorty na zakázku, tak jsem už teď zvědavá, jak se bude dařit ;-) .
A smekat není nad čím, šílenství není hodno obdivu :-D Myslím, že devět druhů je až až (je to tradiční počet curkoví co by měl být o Vánocích), a se dvěma malými dětmi a s prací na půl úvazku bych to měla být já, kdo smekne :-)

7 HaF HaF | Web | 4. ledna 2015 v 21:56 | Reagovat

Milá Madlo, smekám - je nad čím! Já pro druhé nepekla a blog stejně dlouhodobě stagnuje. Přeji brzkou odezvu na životopisy a hlavně zdravou a pohodovou rodinu! ;-)

8 Madla Madla | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 10:17 | Reagovat

HaF: Hani, jak už jsem psala, šílenství není hodno obdivu, takže žádné smekání. Ale teď už aspoň vím, kde mám hranice a péct budu jen pro úzký okruh "zákazníků".
Teď se už i s prací blýská na lepší časy, tak uvidíme. Hani, i já tobě přeju do roku 2015 hlavně zdraví, spoustu elánu a humoru. Ostatní se dá buď koupit , nebo ukrást :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama