Únor 2015

Kokosové kuličky s meruňkami a čokoládou

15. února 2015 v 16:29 | Madla |  Sladkosti bezlepkové
Jójó, Mája slibotechna. Slibuje, slibuje a čas běží... A Madla taky. No fakt, v sobotu jsem uskutečnila svůj první pokus o běh. Byl to pokus neslavný, protože vyběhnout poprvé v 1°C nad nulou může fakt jen cvok nebo já. Řekla jsem si, že si jako doopravdy zaběhnu do vzdálenějšího obchodu. A že to dám oklikou, pro začátek jen jeden kilásek. Pohodička. Pchééé. V šále a čepici jsem byla zpocená jako myš po dvou stech metrech, po pěti stech metrech jsem lapala po dechu jako ryba na mělčině, píchalo mě v boku a dělaly se mi mžitky před očima. A moje prastaré tenisky, se kterýma kopu v tělocvičně do lapy nebo do ochráničovaného Ondry asi taky na běh nejsou eňo ňůňo.

No, nakonec to byl spíše běh indiánský, chvíli běh a chvíli pokus o rychlou chůzi. A pak mě za dvě hodiny začalo děsně škrábat v krku. Večer knedlík v krku, nemožnost polykat a pocit, že mi do krku někdo nacpal žiletky. A to mám v pondělí konečně důležitý pracovní pohovor. No, naběhla jsem si. Takže se prolévám zázvorovým a lipovým čajem, cucám hřebíček (zní to šíleně, ale fakt to pomáhá) a v krku už mě skoro nebolí. A znovu jsem si udělala domácí kokosové mléko a zase jsem ušoulala kuličky, protože na nic složitějšího už moje fyzická kondice prostě nestačila. No, běžkyně ze mě asi nikdy nebude, ale aspoň vám můžu dát recept-nerecept na opravdu dobré kuličky.


Budete potřebovat:

vymačkanou kokosovu hmotu z 1 dávky kokosového mléka (je toho asi 70-80 g, něco prostě zůstane v látce)
50 g sušených meruněk
tři lžíce jablečného/pomerančového/ananasového džusu
hrst čokoládových peciček
případně 2 lžíce kokosového tuku/smetany, sebraného z kokosového mléka (toho domácí, samosebou :-))

Sušené meruňky propláchněte pod horkou vodou (pokud máte nesířené a v bio kvalitě, nebo vám nevadí nějaké ty siřičitany, můžete si tento krok samozřejmě odpustit), dejte do misky a zalijte kvalitním 100% džusem dle vaší chuti. Nechejte máčet ideálně přes noc, stačit by měly ale i tři hodiny. Poté slijte (šťávu nevylévejte, zředěnou vodou ji zařaďte do svého pitného režimu), meruňky rozmixujte, přidejte k nim kokosovou drť a čokoládové pecky a ještě jednou spolu chvilku mixujte. A pak v ruce stlačujte kuličky, které skladujte v chladu. Pokud se směs bude rozpadat, nepropadejte panice (anebo si propadejte čemu chcete, je to váš život...), ale přidjete do směsi 2 lžíce kokosového tuku/smetany z povrchu kokosového mléka, mixněte a půjde to ... jako po makrele.


Kuličky bez tuku a v podstatě bez cukru si můžete udělat takové, jaké chcete, můžete vynechat i čokoládu a část meruněk nahradit třeba brusinkami (tuhle verzi mám momentálně ušoulanou já a taky je epesní). Je to rychlý zdroj energie a ačkoli jsou holky kulatý poměrně nenápadný, hodně vás zasytí.

Tak já jdu sebou plácnout do postele, budu doufat, že se nezadusím hřebíčkama v puse a že se zítra probudím fit jako rybička. A vy si zatím třeba uplácejte dobrotu.


Domácí kokosové mléko

10. února 2015 v 17:24 | Madla |  Pitíčka
Kokosové mléko v plechovce zná asi každý. Ale pro jeho cenu si ho asi běžně nekupujete. Jasně, pokud vám běžné mléko nedělá problém, nebo nejste závislí na thajských jídlech, tak kolem kokosového mléka můžete chodit se zavřenýma očima klidně dál. Já kokosové mléko miluju. Ale kvůli jeho ceně jsem si jej kupovala jen výjimečně, jako odměnu (jenže za co se chcete odměnit při rutinně mateřské dovolené, že).

Myslím, že ani můj drahý nemá tucha, že kokosové mléko zbožňuju. A tak, když už si peču domácí kváskový bezlepkový chleba, občas vyrobím nějaký ten home made sirup nebo sýr, chtělo to vrhnout se do obalsti rostlinných mlék.

Ne že bych měla nějaké problémy s trávením laktózy, jako dítko jsem byla prý závislák na kakau, jenže léta, kdy jsem uměla stojku a vypila na jeden zátah litr kakaa jsou už nenávratně v čudu.Teď by do mě holé mléko nikdo nedostal ani v klinči. Sýry, kefír, jogurt, jo, sem s tím, ale mlíko? Děkuju, nechci.

Ale to kokosové, a domácí, hmmm, už jen při vzpomínce na něj si připadám jako kočka když ji drbete pod bradičkou (ale tohle udělat mě, tak vás pokoušu) .


Takže šup, píšu recept, ať na vás o sobě nebonznu úplně všechno.

Na 1/2 litru mléka budete potřebovat:

100 g strouhaného kokosu
500 ml horké vody

A to je vše přátelé. Jednoduše zalijete kokos horkou vodou, necháte zchládnout, rozmixujete v mixéru a zase necháte tak dvě hodinky odstát. A pak scedíte přes plátýnko nebo přes textilní plínu a snažíte se vymačkat fakt co nejvíc vody. A kokosovou drť fakt nevyhazujte, v příštím příspěvku bude recept na ty nejlepší a nejzdravější (už mluvím jak Láďa Hruška) kokosovo-meruňkové kuličky s čokoládou. Tak se těšte!


Po odstátí se na vrchu kokosového mléka oddělí kokosový tuk. Nic se neděje, je to ten stejný tuk/smetana jako v kupovaných kokosových mlécích, můžete ho zakoponovat do kaše, pudingu, vrazit si ho do kafe nebo do slibovaných kuliček.

Samotné kokosové mléko je výborné jen tak, ale můžete si z něj dělat kaše, dát ho do thajských jídel, do sladkého pečení, ale já ho mám nejradši v různých ovocných koktejlech.

A co vy, děláte si nějaká rostlinná mléka?

Bezlepkové anglické rohlíky - měkké a nadýchané

6. února 2015 v 12:56 | Madla |  Slanosti bezlepkové
Podle minulého článku to možná vypadá, že se ze mě stal sportovní pomatenec tělem i duší, že doma nonstop cvičím, požírám proteinové tyčinky po kilech a cpu se jen bílkovinami. Nene, tak špatné to se mnou naštěstí ještě není. Cvičení mě sice strašně baví, a když si nemůžu jednou za den dát pěkně do těla, tak jsem pak protivná jak kolejbába, ale se nic se nemá přehánět. Ani cvičení, ani zdravá strava.

Takže ačkoli mi zdravé stravování není vůbec cizí a mám ráda zeleninu, luštěniny, jogurty a tak, občas ulítnu a udělám si něco hříšně dobrého. Záměrně neříkám nezdravého, protože pokud se nebudu cpát celé dny jen junkfoodem, tak mě nějaký ten dortík, čokoláda, křupky nebo něco podobného nemůže rozházet. I když je to třeba obden. Třeba takové měkké a nadýchané anglické rohlíky. Pěkně vypečené, s pořádným plátkem kvalitní anglické a s kusem rozteklého sejra. Oujé, to můžu.


Ale nebaštím je každý den, to zas ne. Protože bezlepkovku dodržuju doma jenom já, hned po vychladnutí dám většinu drobného pečiva do mrazáku a pak, když chci k snídani křupavý měkkounký rohlík, jen ho večer vytáhnu a ráno je tam macek už rozmražený a výtečný. Pokud mám čas, ještě ho na dvě minutky šoupnu do trouby na 180°C a to je pak hotové blaho.

Recept jsem si vypůjčila z blogu jímerádi.cz, ale dost jsem si ho upravila, a na škodu mu to rozhodně nebylo.

Takže pokud chcete vyzkoušet mou variantu, na 8 naducaných rohlíků si nachystejte:

150 g Jizerky
50 g bramborového škrobu (Solamyl)
100 g kukuřičné hladké mouky
1 vejce
1 vrchovatou lžíci zakysané smetany
150 g kefíru/podmáslí/acidofilního mléka
50 g slunečnicového oleje
10 g čerstvého droždí

na dokončení:

rozšlehané vejce
plátky anglické slaniny
plátky tvrdého sýra
mletá sladká paprika

Troubu si rozehřejem na 180°C. Všechny ingredience jednoduše smícháme v jedlnolité těsto a necháme ve vysypané nádobě půl hodiny kynout na teplém místě. Pak si těsto vyklepenem na pomoučenou pracovní plochu, vršek taky pomoučíme a vyválíme z něj kulatou placku. Tu rozřežeme na polovinu a z každé poloviny nakrájíme ještě čtyři trojuhelníky.

Širší stranou je zamotáme a dolním cípkem je dáme do spodu na plech vystlaný pečicím papírem. Potřeme rozšlehaným vejcem, poklademe plátkem slaniny a plátkem sýra jemně poprášíme mletou sladkou paprikou. Dáme péct na 180°C asi 20-25 minut, záleží, jak velké je máme.



Jsou perfektní. Díky podmáslí krásně vláčné a nadýchané, nedrobí se, prostě super. A slanina a sýr, to jsou přece bílkoviny, že jo, takže je to vlastně cajk.



Tak co si dáte příště? Nějaké povídání, kde byste se zase dozvěděli něco o mě, nebo radši recept na domácí kokosové mléko (poslední doobu mě strašně baví dělat si domácí rostlinná mléka), nebo radši nějaké maso, něco hříšně čokoládového?

Jak mě začal bavit sport

4. února 2015 v 13:07 | Madla |  FIT máma
Nikdy jsem nebyla sportovec. Už od raného dětství jsem byla nejradši zalezlá někde doma a četla si. Vzpomínám si, jak jsem četla Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové a máma mi ke stolu vždycky přinesla talířek se snídaní, pak přišla s talířkem se svačinou a spucovala mě, když mě viděla začtenou a talíř plný. Ale myslím, že jako zažraná čtenářka mě chápala. Vždycky mě bavilo si číst, nebo koukat na mámu v kuchyni a případně jí pomáhat. Naklepávat řízky, umývat brambory, loupat vajíčka. Dodnes si vzpomínám, jak mi mamka v mých deseti letech řekla, ať sama upeču bábovku a já poprvé se zatajeným dechem a vyplazeným jazykem opatrně rozdělovala žloutky a bílky. Byla to pro mě magie, jak se z vajíček, mouky a cukru stane nadýchaná, vláčná bábovka.

Tatínek byl tělocvikář každým coulem, krom toho ještě trénoval atletiku na sportovní škole, mamča v mládí dělala gymnastiku a já jsem sportovní geny nezdědila ani po jednom z rodičů. Předpoklady k plešatosti a povahu snílka mám nejspíš po tátovi, ale jeho sportovní nadšení mi rozhodně do vínku naděleno nebylo. Vždycky jsem upřímně nesnášela víkendové návštěvy tělocvičny a posilovny, kde moje starší sestra vždycky excelovala a já ... padala z kladiny, bála se výšek, překážek a neuměla v podstatě nic. Radši bych se nechala rozsápat stádem hladových hyen než skákat, běhat a jinak trdlovat.

Jako malá jsem byla vždycky hubeňour, co měl čtyřicet kilo i se železnou postelí a byl strašně nešikovný. Byla jsem schopná si zlámat prsty i při chůzi po rovném chodníku (nekecám!) a míčové sporty na základce tělocvikářka pravidelně zahajovala větou: "Dnes budeme hrát volejbal, Maruško, jdi si sednout na lavici." Jinak by totiž milá Maruška šla zase místo ke dvanácti měsíčkům na chirurgii, kde už jsem chirurgům pomalu i tykala.

Na střední se můj vztah ke sportu výrazně nezměnil, jednou jsem šla se sestrou na aerobik, ale protože jsem si po pěti minutách vypadalo jako gazela při epileptickém záchvatu, už mě v uplých legínkách nikdo v tělocvičně neviděl.

Pak mi trošku hráblo a já zničehonic měla pocit, že jsem tlustá, cvičila jsem, málo jedla... a pak mě to přešlo. Po pár týdnech naštěstí, takže na mém metabolismu období ke snídani jeden jogurt, pak oběhnout desetkrát barák a hodinu intenzivně cvičit naštěstí žádné škody nenapáchalo. Začala jsem chodit na vysokou, randit se svým budoucím mužem, dobře a vyváženě jíst, občas chodit na procházky nebo plavat, vařit, učit se, později ke studiu ještě chodit do dvou prací, kam jsem chodila z pronájmu pěšky (docela výkon, bylo to přes deset kiláků).

Před státnicemi mě drahý požádal velmi romanticky o ruku na norském ledovci (a fotili nás u toho všudypřítomní Japonci)a pak už to jelo jak na horské dráze. Státnice, svatba, stěhování do jiného města a nového domu, těhotenství. Při poněkud hyperaktivním dítku a prací ve "volném čase" (nic takového ve skutečnosti na mateřské neexistuje, aspoň ne s našimi dětmi) mi na sport už čas nezbyl. U druhého dítka jsem musela přestat pracovat a čas na sebe jsem si pořád nebyla ochotná urvat. Měla jsem pocit, že se dost naběhám při dětech.

Ale jakmile i druhé dítko začalo navštěvovat školku a bylo v ní tak spokojené, že mi cestou domů s brekem utíkalo do školky, řekla jsem si, že je načase se sebou něco provést. Čtyřicet kilo i se železnou postelí už bylo dávno minulostí a já nechtěla být maminka měkkoučká, ale štíhlá a pevná. Tak jsem začala chodit na pilates. Po první lekci jsem se táhla celý týden jak cukrová vata, ale bavilo mě to. Takové nenápadné cvičení a přitom fakt účinné. Na pilates chodím od září a v říjnu jsem začala chodit na sebeobranu. A tam jsem se zamilovala... Do pohybu. Do adrenalinu. Bušit a kopat do lapy, zařvat si a mlátit sebou o zem se pro mě stalo nutností. Při každém tréninku ze mě crčí pot, ruce mám samou modřinu, ale dostanu ze sebe všechny své obavy, naštvání na děti, na sebe... Prostě je to pro mě hotový relax. Takové mlátící lázně...

A teď cvičím každý den jógu, k tomu posiluju (a když mám zánět průdušek, tak jsem naštvaná, že nemůžu cvičit naplno) a jsem odhodlaná uběhnout v létě svůj první zváod v životě. Spartan race.


Prostě magor... prostě Madla.

A co se pro vás stalo poslední dobou drogou?