Jak mě začal bavit sport

4. února 2015 v 13:07 | Madla |  FIT máma
Nikdy jsem nebyla sportovec. Už od raného dětství jsem byla nejradši zalezlá někde doma a četla si. Vzpomínám si, jak jsem četla Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové a máma mi ke stolu vždycky přinesla talířek se snídaní, pak přišla s talířkem se svačinou a spucovala mě, když mě viděla začtenou a talíř plný. Ale myslím, že jako zažraná čtenářka mě chápala. Vždycky mě bavilo si číst, nebo koukat na mámu v kuchyni a případně jí pomáhat. Naklepávat řízky, umývat brambory, loupat vajíčka. Dodnes si vzpomínám, jak mi mamka v mých deseti letech řekla, ať sama upeču bábovku a já poprvé se zatajeným dechem a vyplazeným jazykem opatrně rozdělovala žloutky a bílky. Byla to pro mě magie, jak se z vajíček, mouky a cukru stane nadýchaná, vláčná bábovka.

Tatínek byl tělocvikář každým coulem, krom toho ještě trénoval atletiku na sportovní škole, mamča v mládí dělala gymnastiku a já jsem sportovní geny nezdědila ani po jednom z rodičů. Předpoklady k plešatosti a povahu snílka mám nejspíš po tátovi, ale jeho sportovní nadšení mi rozhodně do vínku naděleno nebylo. Vždycky jsem upřímně nesnášela víkendové návštěvy tělocvičny a posilovny, kde moje starší sestra vždycky excelovala a já ... padala z kladiny, bála se výšek, překážek a neuměla v podstatě nic. Radši bych se nechala rozsápat stádem hladových hyen než skákat, běhat a jinak trdlovat.

Jako malá jsem byla vždycky hubeňour, co měl čtyřicet kilo i se železnou postelí a byl strašně nešikovný. Byla jsem schopná si zlámat prsty i při chůzi po rovném chodníku (nekecám!) a míčové sporty na základce tělocvikářka pravidelně zahajovala větou: "Dnes budeme hrát volejbal, Maruško, jdi si sednout na lavici." Jinak by totiž milá Maruška šla zase místo ke dvanácti měsíčkům na chirurgii, kde už jsem chirurgům pomalu i tykala.

Na střední se můj vztah ke sportu výrazně nezměnil, jednou jsem šla se sestrou na aerobik, ale protože jsem si po pěti minutách vypadalo jako gazela při epileptickém záchvatu, už mě v uplých legínkách nikdo v tělocvičně neviděl.

Pak mi trošku hráblo a já zničehonic měla pocit, že jsem tlustá, cvičila jsem, málo jedla... a pak mě to přešlo. Po pár týdnech naštěstí, takže na mém metabolismu období ke snídani jeden jogurt, pak oběhnout desetkrát barák a hodinu intenzivně cvičit naštěstí žádné škody nenapáchalo. Začala jsem chodit na vysokou, randit se svým budoucím mužem, dobře a vyváženě jíst, občas chodit na procházky nebo plavat, vařit, učit se, později ke studiu ještě chodit do dvou prací, kam jsem chodila z pronájmu pěšky (docela výkon, bylo to přes deset kiláků).

Před státnicemi mě drahý požádal velmi romanticky o ruku na norském ledovci (a fotili nás u toho všudypřítomní Japonci)a pak už to jelo jak na horské dráze. Státnice, svatba, stěhování do jiného města a nového domu, těhotenství. Při poněkud hyperaktivním dítku a prací ve "volném čase" (nic takového ve skutečnosti na mateřské neexistuje, aspoň ne s našimi dětmi) mi na sport už čas nezbyl. U druhého dítka jsem musela přestat pracovat a čas na sebe jsem si pořád nebyla ochotná urvat. Měla jsem pocit, že se dost naběhám při dětech.

Ale jakmile i druhé dítko začalo navštěvovat školku a bylo v ní tak spokojené, že mi cestou domů s brekem utíkalo do školky, řekla jsem si, že je načase se sebou něco provést. Čtyřicet kilo i se železnou postelí už bylo dávno minulostí a já nechtěla být maminka měkkoučká, ale štíhlá a pevná. Tak jsem začala chodit na pilates. Po první lekci jsem se táhla celý týden jak cukrová vata, ale bavilo mě to. Takové nenápadné cvičení a přitom fakt účinné. Na pilates chodím od září a v říjnu jsem začala chodit na sebeobranu. A tam jsem se zamilovala... Do pohybu. Do adrenalinu. Bušit a kopat do lapy, zařvat si a mlátit sebou o zem se pro mě stalo nutností. Při každém tréninku ze mě crčí pot, ruce mám samou modřinu, ale dostanu ze sebe všechny své obavy, naštvání na děti, na sebe... Prostě je to pro mě hotový relax. Takové mlátící lázně...

A teď cvičím každý den jógu, k tomu posiluju (a když mám zánět průdušek, tak jsem naštvaná, že nemůžu cvičit naplno) a jsem odhodlaná uběhnout v létě svůj první zváod v životě. Spartan race.


Prostě magor... prostě Madla.

A co se pro vás stalo poslední dobou drogou?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 toffo toffo | Web | 11. února 2015 v 13:50 | Reagovat

Spartan race, trochu jsi mě vyděsila, ale držím ti palce! Přemýšlím o mých návycích, od běhu jsem upustila, jelikož jsem si špatnou technikou vyběhala zánět měkkých tkání na patě :-), zase mi to ale vybalancovaly denní procházky s naším "temperamentním" psem, takže kondice, dobrý... Ale po běhu a endorfinech z něj se mi stýská, takže letos začnu novou sezónu. Jinak, chtěla bych být tak disciplinovaná, jako ty a k tomu cvičit pillates :-) A mým velkým návykem je zajít si jednou měsíčně na masáž zad a krku :-).

2 Lenka Lenka | 11. února 2015 v 22:46 | Reagovat

Teda Madlo, jsi skvělá! Já marně čekám na dobu, kdy se pro mě stane sport nepostradatelny. Všude se píše, že jak jednou člověk začne s chvilku vydrží, tak pak se stane na pohybu závislý, já jsem ale asi extrémní lenoch. Lenka

3 Madla Madla | E-mail | Web | 15. února 2015 v 16:41 | Reagovat

toffo: Maruško, vyděsila jsem takhle i své rodiče a svého drahého a to ani neviděli tuhle upoutávku :-) Ale já jsem prostě rozhodnutá, i když můj první pokus o běh zatím skončil dost neslavně. Disciplinovaná až tak nejsem, poslední dobou to cvičení flákám, ale reaguju jen na potřeby svého těla. A masáž zad a krku každý měsíc, to bych si dala líbit, jéé. A chodit s pejsek na dlouhé procházky, to mi hodně chybí.

4 Madla Madla | E-mail | Web | 15. února 2015 v 16:43 | Reagovat

Lenka: Díky, Leni, zatím jsem v podstatě ještě v počátcích a fyzická kondice po těch desetiletích zahálky ještě není taková, jakou bych si přčedstavovala. Ale jde o to, najít si sport, který tě bude opravdu bavit. Pro někoho je to box, plavání, jóga, balet... Nemá cenu se nutit do cvičení, které tě nebaví. Takže jeden bývalý extrémní lenoch ti posílá spoustu energie a optimizmu!

5 Danča Hájková Danča Hájková | E-mail | Web | 22. března 2015 v 0:06 | Reagovat

Ahojky, tvůj blog je super.
Ráda bych ti nabídla spolupráci a nejen díky tvému blogu ti umožnila vydělat si koruny navíc...

Jmenuji se Danča a jsem autorkou fitness bestselleru. Pokud máš zájem, budu ráda, když odepíšeš. Ráda ti předám více informací.

Z důvodu velkého zájmu, přijímám posledních 50 členů. Písni mi prosím co nejdříve :-)

Nezávaznou registraci můžeš provést zde: http://www.partner.dancahajkova.com/registrace/

Měj se hezky Danča :-)
www.DancaHajkova.com
partner@hubnutisdancou.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama