Listopad 2015

Vepřové v mrkvi podle Romana Vaňka aneb je čas na útěšná jídla

16. listopadu 2015 v 19:29 | Madla |  Maso hraje prim
Já vím. Fakt vím. Vím. Jsem si toho vědoma. Přiznávám vše. Bez mučení. Flákám to tady. A hrozným způsobem. Co článek, to si sypu popel na hlavu a zároveň na ní mám máslo. Ale není mi to šumák. Prdí mě to. A pěkně. Leč každodenní rutina, každodenní vaření a obsedantně kompulzivní úkony v podstatě se neustále zabývající jen dětmi, jídlem a domácností (přesně v tomto pořadí) mě vycucávají jako citron.
Je náročné i normálně mít doma prvnáčka. Ale mít doma prvňáčka, který při každém sebemenším nezdaru sebou plácne o zem, ječí a mlátí kolem sebe, je mazec. A to si teď už pískám, protože prvotní záchvaty vzteku a agrese při výrobě domácích úkolů jsme zvládli. Leč bylo to perné a občas to perné ještě je. Toník chce mít totiž všechno strašně rychle hotové. Je perfekcionista. To má po mě a taky po manželovi. Takže dvojnásobný perfekcionista. A první třída je záhul. Každý den tři úkoly. A já se snažím být klidná, leč pevná a zásadová. Ale někdy mám chuť si k těm úkolům nalít sklenku vína a nezůstat u jedné.

A když k tomu připočtete druhé dítko, které je nedoslýchavé, téměř nemluví a blbě se mu kvůli artritidě chodí, je to mazec. Září ještě jakž takž šlo, Kubík byl ve školce spokojený jako pakomáří larva v bahně, Toník si celé září stěžoval, jak je to ve škole jednoduchý. A přitom měl při úkolech pravidelně výše zmíněné záchvaty vzteku.

Jenže pak byl říjen, Kuba onemocněl. A když už byl zdravý a mohl do školky, měli zrovna divadlo a tak mi paní učitelka nabízela, jestli ho nechci nechat doma. Protože by to neušel. Což je jasný. Fakt by to neušel. Doma to zvládá, ve školce též, ujde i kratší procházku, ale přesun ze školky přes skoro celé město by fakt nedal. A tak jsem se nabídla coby doprovod. Po svačince jsem už stepovala v šatně, pomáhala převlékat a obouvat dětičky, Kubu jsem naložila na kočár, zakryla ho deštníkem, protože lilo jako z konce. Náš golfáč se ovládá dost blbě i oběma rukama, takže já jsem žádný deštník mít nemohla. Mokrá jako myš jsem spolu se školkou dorazila ke kinu, kde se mělo divadelní představení odehrávat. Pomohla jsem učitelkám vysvléct pár dětí a pak jsem zase šupajdila domů. A za necelou hodinku zase do kina. A zase oblékat děti do bundiček a pláštěnek, Kubu do kočárku. Byla jsem slitá úplně durch a to nejen deštem. Ve školcce začal Kuba samozřejmě natahovat, že nechce být na oběd. Po uklidnění, že po obědě přijdu, se teda nechal ochotně vysvléct z mokrého oblečení a šel baštit. A já si na zhruba dvacet minut mohla jít taky domů a vzápětí jsem zase chváatala pro dítko. Fakt úžasný a povznášející zážitek.

Samozřejmě jsem si ho mohla odpustit, dítko odhlásit ze školky a mít ho ještě jeden den doma. To by samozřejmě problém nebyl. Leč já nechci, aby Kubovo zdravotní znevýhodnění ho omezovalo tak, že by nemohl na výlety, do kina a divadla se školkou apod. Hrozně ho to baví, tak proč by měl být doma, kde se akorát nudí. Potřebuje děti, komunikovat s nimi, snažit se jim dorovnat. A tak jsem začala pátrat o možnosti asistence pro Kubu. A začal kolotoč obvolávání pedagogických poraden, poté speciálních poraden, až jsem nakonec našla štěstí ve speciálně-pedagogickém centru pro sluchově postižené v Olomouci. A krom toho jsem ještě lítala na sociálku. Takže během října jsem se musela začít sžívat s nálepkou matky postiženého dítěte. Což není jednoduché, ale pokud chcete asistenta pro dítě, holt to jinak nejde.

Takže s Kubíkem jezdíme do Olomouce na takzvanou edukaci, krom toho chodíme na logopedii, každý týden na injekci kvůli artritidě, čekají nás lázně a já doma vařím teplá, uklidňující jídla, protože takový talíř plný voňavého vepřového v mrkvi je lepší než hodina u terapeueta. A vyjde to levněji.

Je hnusně, prší, tak pokud si chcete udělat dobré jídlo,stačí vám pár kvalitních ingrediencí, a hned vám bude líp. po těle, i po duši. To zaručuju.

Rozpis na zhruba 6-8 porcí:

1 kg vepřové plece
500 g mrkve
3 středně velké cibule
4 lžíce másla
1 l vývaru
špetka muškátového oříšku
citronová kůra
sůl
pepř
lžíce cukru krupice
citronová šťáva na dochucení
plátek másla

Postup:

Na čtyřech lžících másla orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, dokud není krásně dozlatova. Přidáme na menší kostičky pokrájené maso a restujeme také pěkně dohněda. Zalijeme vývarem, osolíme, opeříme, přidáme špetku muškátového oříšku a citronové ků§ry a pod poklicí dusíme cca 40 minut. Přidáme na hrubší kolečka nakrájenou mrkev a podle potřeby přilejeme zbytek vývaru a dusíme ještě zhruba čtvrt hodinky až dvacet minut, dokud nejsou mrkev a maso měkké.

Dochutíme cukrem a citronovou šťávou. nakonec do ještě horkého masa v mícháme plátek másla pokrájený na kousky a už dále nevaříme.



Tohle ídlo je fakt neuvěřitelná pecka. Měkké voňavé maso, dochucení muškátovým oříškema citronovou kůrou fakt dělá divy. Já jsem vepřové v mrkvi vždycky ve škole nesnášela, ale když ta mrkev není uvařená úplně do mrtva a předá jídlu svou krásně sladkou šťavnatou chuť, hmm, to je páni balada.

Recept není z mé hlavy, ale jak sám nadpis napovídá, jedná se o recept z božské kuchařky Poklady klasické české kuchyně. A jsou v ní vážně učiněné poklady, omáčky jinak než podle Vaňka už nedělám, když vařím bramboračku, tak vždycky nejdřív osmahnu kořenovou zeleninu a až potom cibuli, omáčky a krémové polévky vždycky zjemním plátkem másla. Hmmm, jen co to čtu, už mám na tohle jídlo zase chuť.

Křivdám ze školní jídelny dává tahle božská mana pořádně na prdel. Vy si podávejte s čím chcete, mě k vepřovému v mrkvi perfektně pasuje rýže basmati s hráškem.