Bezmasé dobrůtky

Tvarohové gnocchi s parmezánem- bezlepkové i s lepkem

20. března 2014 v 19:50 | Madla
Tak po dlouhé době se Madla vrací na místo činu. Ne, nepropadla jsem se sedm sáhů do železné země, ani mě neodnesl vítr do země plné sýrů a čokolády (což by mi nevadilo :-))
Jen jsem si na prodloužený víkend odskočila na dámskou jízdu do Českých Budějovic (a potvrdila si, že Cimrman měl opět pravdu: "V Českých Budějovicích by chtěl žít každý..."). Byla to paráda, v podstatě jsme do mrtě prokecaly tři dny (z toho dva v podstatě strávené v autobuse a ve vlaku).

A můj drahý pro mě s dětmi přijel až do Brna, kde jsem si dala výborná líčka na červeném víně. A neustále jsem pronásledovala mladší dítko, kterému se tak líbily záchody v restauraci, že dostat ho od nich byl úkol tařka nemožný. Děti se předváděly před svou drahou matinkou, kterou dva a půl dne neviděly a já měla chvílemi pocit, že ty dvě bytůstky někdo proměnil ve zbraně hromadného ničení.

No a teď, kdy už se děti aklimatizovaly na normální rodinný chod a těšili jsme se, že si užijeme dopoledne plné her a tancování, malování po obličeji při jarním maškarním v Ježečkovi, tak chudáka Kubíka začalo trápit ouško. A to je pak peklo. Dítko neustále plačící, bolestí nespící, vyžadující neustálé nošení. A tak nosím, utírám nudle u nosu, kapu kapky do všech možných i nemožných tělních otvorů, zase chovám, nahřívám gelový polštářek, zase chovám, upravuju čepici malému tankistovi... a zase chovám.


Ale teplo díky bohu pomáhá, tak snad bude brzy líp, protože v takovém krásném počasí být zavřená s jedním nemocným dítkem a druhým, který má energie za celou Klapzubovu jedenáctku, je fakt nápor. A nejen na nervy, ale i na čas. A tak momentálně volím jídla velmi rychlá, ale přesto chutná. Včera byly špagety se sušenými rajčaty, sýrem Grana Panado a olivami. A dnes to budou mé oblíbené tvarohové gnocchi. Recept jsem si vypůjčila od Pavly z Drobečků, je úžasně jednoduchý, gnocchi jsou lehounké, jemné, nadýchané, rychle hotové, rychle snědené...

Jen jsem Pavli vyměnila ricottu za pro mě dostupnější tvrdý tvaroh (samozřejmě ten od Osičků, který jiný!) a recept jsem jinak ponechala bez dalších úprav.


Na čtyři porce si nachystejte:

250 g tvrdého tvarohu
1 vejce od šťastných slepiček
50 g parmezánu/Grana Panado/Gran Moravie
4 polévkové lžíce (s kopečkem) hladké mouky/celiaci použijí mouku rýžovou nebo hladkou kukuřičnou
dvě špetky soli

Nemůže to být už jednodušší. Všechno jednoduše rukam uhňácáte v jednolitou hroudu, z horudy vyválíte hada a z hada ukrajujete kousky, které které zvrásníte po obou stranách vidličkou.

PS pro celiaky/ceilačky: rýžovou mouku používám i proto, že méně saje tuk. Jinak samozřejmě bezlepkové těsto se bude trošku více patlat, takže doporučuju nedělat hady, ale rovnou z hroudy těsta odkrajovat třeba lžičkou kousky, v dlani z nich udělat kuličku a tu pak jednoduše zploštit vidličkou.

A máte dvě možnosti - buď nočky uvařte v osolené vroucí vodě, á nébo, což je moje nejoblíbenější - je osmažte do světlehněda na pěkné porci másla. Pak jsou krásně křupavé na povrchu, voňavé po másle, uvnitř krásně měkké a s jemnou chutí parmezánu. Sýr je v chuti docela dominantní, takže doporučuju jeho chuť už moc nepřebíjet, já nočky nejradši servíruji jen jednoduše s čerstvými posekanými bylinkami (nebo s mými oblíbenými sušenými rajčaty) a jemně zastrouhnuté další porcí sýra.


Tak dobrou chuť a nenechte si vzít náladu rozamry jarního počasí!

Žampiony Portobello s dýňovo-bramborovým pyré

8. října 2013 v 13:25 | Madla
Jsem šťastná. Ano šťastná. Sakra. Nemám sice pořád ráda zimu a ani uklízení, ale i tak jsem šťastná. A to jsem v neděli strávila asi pět horečnatých hodin šílenou očistou našeho příbytku, protože na oslavu Kubíkových úchvatných a nezapomenutelných druhých narozenin měla samozřejmě dorazit i manželova maminka, která je na čistotu hotový drak. A tak jsem lítala s hadrou, jarem a čističem na všelijaké plochy a před tím jsem vyráběla dort ve tvaru maxi ježka a pavoučí muffiny a spoustu dalších pochutin.

A pak... Pak se to stalo. Oslava byla v plném proudu, jedlo se, pilo, povídalo a já si tak s dětmi seděla na parketách a tiše jsem si zpívali a já si naplno uvědomila, že jsem fakt šťastná. Že mě naplňuje má rodina, že mě baví jim denně vyvářet a péct a vymýšlet blbiny pro děti, mého drahého muže a zbytek svých drahých.

Nevím, jestli mě na tuhle notu naladil melancholický podzim, nebo už jsem konečně dospěla (což by možná odpovídalo, když je mi třicet dva...), ale neměnila bych. No, možná bych potřebovala větší kuchyň, topinkovač a vaflovačku a taky pořádný mixér a odšťavňovač a pravidelný přísun kilogramů a kilogramů mandlové mouky, ale i tak je mi skvěle.
A když na mě náhodou padne únava z každodenní rutiny kolem dětí, vaření a pečení a domácnosti, kouknu se na krásně oranžovou dýni a je mi hned líp. A tak udělám rychlou, teplou a sezónní večeři.

Když jsem svému muži oznámila, že k večeři dostane žampiony a dýňové pyré, zatvářil se asi jako dítě, kterému na pískovišti rozšlapáte všechny bábovičky. A šel si opékat párky. Ale nakonec mu moc chutnalo.

Každý žampion Portobello jsem očistila, jemně osolila a opepřila a asi pět minut jsem jej opékala na oleji z nakládaných rajčat. Spodek kloubuku jsem zlehka potřela rozmačkaným česnekm a opékala jsem z druhé strany.


Dýňovo-bramborové pyré jsem uvařila ze stejného poměru brambor a dýně Hokkaidó, přidala pěkných pár plátků másla a plnotučné mléko.

A takhle to vypadalo na talíři:


Myslím, že příště ten párek nebude potřeba :-)

Tak pac a pusu melancholickému podzimu a kéž jsou vaše dny vždy šťastny ...

Bramborák tradičně i netradičně, s lepkem i bezlepkově

4. června 2013 v 10:03 | Madla
Čerstvě červnové počasí si z nás tropí kruté žerty. Občas vítr otočí listy kalendáře až na studený a ufoukaný listopad, aby ho pak vrátil k upršenému aprílu. Do toho ještě nemůžu nikde sehnat čerstvý chřest, což je uprostřed sezóny docela na pováženou.
bohudík ale žiju na Moravě, takže nemusím při hledání chřestu sjíždět rozvodněné ulice na loďce, stačí mi nazout si parádní galoše, obalit jedno dítko do pláštěnky a zabránit vřískajícímu batoleti, které před čtrnácti dny objevilo krásy první samostatné chůze jeden z mnoha jeho akrobatických kočárkových výpadů, které doprovází libý zvuk trhající se slídy.

S nervovou soustavou připomínající cupaninu pak po příchodu domů vybalím beztak mokré dítko z igelitových cárů, a v letu chytám mokré svršky druhého dítka, které se do zblbnutí dožaduje puštění "tajemné Karpatky".

Protože to u nás opravdu jede. Skoro jako "Karpatka" je oblíbený také bramborák. A protože máme ve sklepě ještě skoro dvě celé velké bedny brambor, můžete očekávat spoustu bramborových receptů. Protože já ty potvory bramborovatý hodlám co nejrychleji zlikvidovat a pak hurá na nové brambůrky.

Asi si řeknete, co sakryš může být objevného na obyčejném bramboráku. No, v podstatě nic, ale i z obyčejného bramboráku můžete udělat vynikající křupavou dobrotu. Kdeže jsou rozpadající se bramborové placky nasáklé olejem. Hoďte je do koše a pojďte si se mnou připravit ten nejkřupavější bramborák na světě. Nově i v bezlepkové verzi! (Mluvím jak prodejce ojetých aut...)


Ze spíže/sklepa vylovte:

1 kg škrobnatých brambor
1 vejce
1 lžíc hladké mouky (pro celiaky 1 lžíci bramborového škrobu)
2 lžíce dětské krupičky (celici použijí kukuřičnou krupici nebo instantní kukuřičnou polentu)
2 lžičky soli
4 stroužky česneku
kmín a majoránku

Brambory si oloupeme a opláchneme. Polovinu množství nastrouháme na hrubo a polovinu na struhadle s jemnými očky. Smícháme s vajíčkem, moukou a dětskou krupičkou (bezlepkáři nahradí mouku bramborovým škrobem a instantní kukuřičnou polentou nebo kukuřičnou krupicí), osolím, přidáme kmín a majoránku a nadrcený česnek. Pořádně promícháme a teď přijde ta finta, dámy a pánové, směs přendáme do cedníku, postavíme na misku a necháme půl hodinky stát. Vykape nám všechnepřebytečný škrob a zůstane jen hezky hutné bramborvé těstíčko, z něhož odebíráme lžící a na pánvi s troškou rozpuštěného sádla smažíme pěkně tenké bramboráčky, které odkldááme na papírové ubrousky. První bramborák ochutnáme a podle jeho chuti doladíme množství soli, česneku a majoránky. A je to!


Garantuju vám, že takhle připravený bramborák vám bude doslova mizet pod rukama!

A smažte fakt na sádle, žádný olej, s ním jsou bramboráky nasáklé a nedobré. Brambory prostě chtějí sádlo!


Tak, klasicku bysme jako měli, ale protože staré brambory nám stále přerůstají přes hlavu, upečme si celý plech bramboráku. Ano, slyšeli jste správně, upečme. Bramborák na plechu, kynutý a výborný. Zatímjen ve verzi s lepkem, bezlepkovou verzi musím ještě vykoumat.

Na jeden velký hluboký plech budeme potřebovat:

1/2 kostičky čerstvého droždí
3 lžíce vlažného mléka
1/2 lžičky cukru
250 g syrových brambor
250 g vařených brambor (už vychladlých)
3 stroužky česneku
majoránka, kmín
2 lžičky soli
2 lžíce hladké mouky

Do vlažného mléka smíchaného s cukrem si rozdrobíme droždí. Necháme čtvrt hodinky vzejít na teplém místě.
Syrové brambory si najemno nastrouháme, to stejné provedeme i s brambory vařenými. Přidáme česnek, koření, sůl a mouku. Promícháme a přilijeme vzešlý kvásek. Opět promícháme a přelijeme a plech, který jsme si řádně vymastily sádlem. A necháme na teplém místě hodinu kynout. Vykynulý bramborák Pečeme zhruba hodnu ve středně vyhřáté troubě, tedy na 180 °C.



Pokud vysypeme plech nemletým mákem, bude mít bramborák zajímavou chuť.

Kynutý bramborák můžeme jíst teplý, ale lépe se krájí až vychladlý. Rozežranci si ho můžou naservírovat k masu, nám stačí jen tak, se spoustou zeleninového salátu.


Tak ať vám chutná!

A schválně, kdo uhádne, jaký film se skrývá pod názvem "Tajemná Karpatka"?

A slunce nejen v duši přeje svým věrným/nevěrným čtenářům Madla.

Líné letní vaření - vařený květák se sýrem

2. srpna 2012 v 10:43 | Madla
Takový recept nerecept. Uvažovala jsem, jesti ho sem vůbec budu dávat, protože něco tak směšně jednoduchého mě může z nadšené foodie pečící kváskový chléb, vyrábějící vlastní pralinky a domácí paštiky (a nově i ricottu - těšte se!) rychle poslat do společnosti příšerností z Mimibazaru s jejich kečupovými polívkami a párky v sekané.

Ale třeba trpíte stejně jako já chronickým nedostatkem času a místo stání u plotny se radši střílíte vodníma pistolkama, bude se vám tenhle recept hodit jako inspirace. Příprava zabere jen patnáct minut (nekecám!), je to rychlé a dobré. Recept jsem našla v on-line Apetitu (díky bože za internet!).

Potřebovat budete.

jeden květák velký podle počtu strávníků (střední květák vyjde tak na 4-5 porcí)
1/2 lžičky kmínu
100 g másla, nakrájeného na plátky
200 g uzeného sýra (použila jsem uzenou Parenicu), nahrubo nastrouahného

Květák rozebereme na větší růžice, vložíme do vroucí osolené vody s kmínem a vaříme pět až deset minut, aby růžice květáku zůstaly pevnější. Poté vodu slijeme a květák necháme v hrnci. Ihned jej ještě horký poklademe plátky másla a posypeme nahrubo strouhaným sýrem. Necháme stát pět minut a podáváme.


Nejlépe chutná s vařenými novými bramborami sypanými petrželkou a s domácí tatarkou.


Tipy a triky na odstranění škůdců z květáku: květák rozebraný na růžice dejte do velké mísy plné osolené studené vody a nechte jej tam deset minut. Z květáku vylezou všichni broučci a breberky, které poté sesbíráte na haldině, květák slijete a dáte klasicky vařit.

Tipy při vaření: Při vaření květáku nechte na pár minut odklopenou poklici, aby z květáku mohly uniknout čpavé látky. A do vody, v níž květák vaříte, přidejte kmín, snížíte tak nadýmavost květáku.



A jak na domácí tatarku? Já používám dokonale blbuvzdorný recept od paní Naďi ze stánek pana Cuketky.


Z ledničky si nejméně hodinu před přípravou vytáhněte:

2 vejce (upotřebíme však pouze žloutky)
150 ml slunečnicového olje
1 lžíce dijonské hořčice
šťáva z půlky citronu (nebo lžička bílého vinného octa)
sůl, pepř

Potřebujete však tyčový mixér a taky vysokou nádobu, co se používá třeba k vyšlehání šlehačky. Do této vysoké nádoby si odměřte olej, vyklepněte žloutky (a bílky si nasyslete do mrazáku třeba na Pavlovu), přidejte lžíci hořčice a citronovu šťávu, vražte tam mixér a velmi, velmi pomalu táhněte nahoru. Celý proces výroby trvá pět až deset sekund. Ano, sekund, vážení a milí, a ještě se mi nestalo, že bych majonézu podle tohoto návodu nějak zprasila. Dochucení už je na vás, můžete přidat bylinky, najemno nasekané ančovičky nebo olivy, jarní cibulku, rozetřený česnek apod. A můžete ji udělat i z olivového oleje, toho však použijte 200 ml, protože je hustší.

Majonéza má nádherně žlutou barvu a i když je ze syrových vajec, ještě nám z ní nikdy nic nebylo (a to používám domácí vejce).

Tak dobrou letní chuť a co nejméně žhavých chvilek v kuchyni!

Chřest zapečený se strouhankou, parmezánem a ančovičkami

16. června 2012 v 18:28 | Madla
Tak nějak si poslední dobou připadám jako brouk Kvapník. Pořád chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, nestíhám, nestačím (ale svačím, to zas jo :-)), ale tady na blogu to vypadá, že se nimrám v nose a hledím přitom do ... dály.

Ale protože dnes je díky emigraci staršího dítka trošku volněji, mám konečně chvíli času i na své oblíbené blogování. Tak honem, honem, malé robě ještě choruní, v obchodech je k mání ještě poslední chřest, tak vám tu pěkně rychle přestavím svou zatím nejoblíbenější úpravu chřestu. je to rychlovka a dobrota, co si víc přát, přátelé.

Na proci pro dvě osoby si nachystejte:

500 g bílého chřestu
hrst strouhanky
hrst najemno nastrouahného parmezánu
2-3 proužky ančoviček (možno vynechat)
pár cákanců olivového oleje na dno pekáče
50 g másla, nakrájeného na kousíčky
sůl, pepř

Nejrpve si oloupeme chřest, odlámeme dřevnaté konce (a nevyhazujeme je, uděláme si z nich eno nůňo polívku - třeba tuhle nebo tudle). Připravený chřest dáme vařit na zrhuba deset minut do osolené vody s troškou cukru, plátekm citronu a plátkem másla. Jen při tomto poctivém vaření chuť chřestu pěkně vynikne. Pokud nevlastníte hrnec na chřest (jako já :-(), svažte chřest kuchyňským provázkem a postavte ho do hrnce na výšku tak, aby vrcholky chřestu (to, co se neloupe) trčely ven z vody. A vařte deset minut. Pokud máte anorektický chřest, vařte méně. Chřest vyjměte, rozvažte a dejte na plech vymazaný zlehka olivovým olejem.
V hlubkém talířku či misce smíchejte pramzeán se strouhankou a k sypké směsi přimíchejte na kousíčky nakráejné ančovičky. Směsí posypte chřest, poklaďte kousíčky másla a vražte do trouby vyhřáté na 200 stupňů a pečte zhruba dvacet minut do zezlátnutí.


Servírujte jen tak, nebo jako přílohu k masu. Já servírovala ke kotletce v medovo-zázvorové marinádě a bylo to perfektní.


Ale tenhle chřest má své kouzlo sám o sobě. Stačí pár kvalitních ingrediencí a je to. Pokud nemáte rádi ančovičky, nepřidávejte je tam, ale dodají tomu správný šmrnc, já ančovičky miluju.


Pokud ještě narazíte na nějaký chřest, rozlučte se s ním rychle a důstojně :-) Já kupuju krásný slovenský chřest v bio kvalitě v Albertu (trhy tu nemáme, bééé ... a Albert je co se týče kvality ovoce a zeleniny ze všech supermarketů v našem městě zatím dost dobrý - samozřejmě teď raději nakupuju u občas se vyskytujících zahrákrářů nabízejících své přebytky, ale ti chřest fakt nemaj, maj tak akorát saláty, nějaké sazeničky, bylinky a taky jahody a o těch bude další článek :-))

A nebo taky né, poněvadž zase udeřila vedra, bude možná další článek o zmrzlinách, jaký chcete dřív, řekněte mi :-)

Houbový kuba - zapomenutý poklad

7. května 2012 v 3:13 | Madla
Protože jsem fakt ve velké časové tísni (kombinace horečkami oblbého ze spaní křičícího miminka spolu s přípravami a a velkým pečením na dnešní narozeninovou oslavu staršího mláděte) vezmu to krátce a bez vytáček, bez obvyklých oslích můstků, hupnem přímo na recept.

Ideální jako zimní jídlo, ale v podstatě i teď, protože je to rychlé, je to dobré, zdravé a jednoduché, potřebujete jen pár surovin, a jestli máte po zimě ještě nějaké sušené houby, tak je konečně upotřebíte. Recept jsem si půjčila z blogu Vaření a pečení a tímto vás na tento blog zvu na ochutnávku. Jdou přímo k věci, neokecávaj, jsou stručný, respektují sezónu a z té spousty receptů si určitě nějaký dobrý vyberete.

Já se vrhla na Kubu, jednak jsem kubu ještě nikdy nepřipravovala, jednak se mi líbil název pokrmu :-) a taky jsem teda potřebovala zlikvidovat skleničku sušených hub, co jsem dostala od tchyně a palici česneku.

1 velkou hrst sušených hřibů nebo 1/2 kila čerstvých hub
250 g krup
2 plátky másla
1 cibuli
2-3 stroužky česneku
sůl
kmín
případně zelená petrželka.

1.Sušené houby namočíme alespoň na hodinu do studené vody, aby nabobtnaly.
2. Kroupy propereme v sítu pod tekoucí vodou, pak je prolijeme vodou vroucí a dáme vařit v poměru 1 díl krup a 3 díly osolené vody. Přidáme jeden plátek másla pro zlepšení chutě.
3. Oloupeme cibuli a česnek, cibuli nakrájíme nadrobno a na másle ji necháme zesklovatět.
4. Přidáme scezené a pokrájené houby, sůl, kmín a dusíme doměkka.
5. Měkké kroupy scedíme, propláchneme a promícháme je v pekáčku s houbami a utřeným česnekem.
Kubu můžeme závěrem ještě krátce zapéct, já jej ovšem nezapékala a užila jsem si jej v této podobě.


Fakt mě překvapilo, jak to bylo dobré. Ke Kubovi přikusujte nějakou zeleninu a fakt si ho udělejte, není vůbec špatné uvařit jednou za čas ekonomicky nenáročné jídlo z repertoáru našich prababiček.


Navíc, kroupy jsou zdravé, nenadýmají, česnek je taky zdravý, o houbách nemluvě, tak šup, šup, pěkně honem pro kroupy a vyzkoušejte to!


Tak dobrou chuť!

Mačkaný celer podle Jamieho Olivera

29. září 2011 v 10:49 | Madla
Nemám vůbec ráda celer. Ve vývaru ho teda zbaštím, ale takový smažený celer nebo bílá celerová polívka, kterou miluje můj manžel a syn, ve mě způsbobují stavy panické ataky, vyznačující se vymizením slinění a úplnou absencí polykacího reflexu. Prostě, když je v nějakém jídle větší než malé množství celeru, najdete mě od tohtoo jídla na druhé straně stolu.
Ale protože miluju svého drahého, který je naopak celeru pozitivně nakloněn, rozhodla jsem se této bulvovité zelenině nějak přijít na chuť. První na řadu přišly na vyzkoušení brambory zapečené s celerem. A kupodivu mě výsledek překvapil a chutnal mi. A pak jsem vyzkoušela hlaďoučký mléčný celerový krém dle pana Cuketky a má anticelerová fóbie počínala mít vážné trhliny. Opatrně jsem začala zkoušet i jiné celerové pokrmy a do kolen mě dostal velice jednoduchý bezmasý recept od Jamieho Olivera.

Takže jak jsem vyzkoušela, tak předávám dál a můžu vám garantovat, že takto připravený celer zachutná i zapřisáhlým anticeleristům :-)

Na čtyři porce si nachystejte:

1 větší bulvu celeru, oloupanou a nakrájenou na drobnější kousky
olivový olej
lístky otrhané z jedné snítky čerstvého tymiánu
2 stroužky čenseku, jemně nasekané
mořskou sůl a čerstvě mletý pepř
3-4 lžíce vody nebo vývaru (já radím dvojnásobné množství a nahradit část vývaru bílým vínem)

Oloupaný celer nakrájejte na centimetrové kostičky. Nízký rendlík nebo vyšší pánev postavte na silný plamen, třikrát hodně šplíchněte olivový olej, nasypte celer, tymián a česnek, trošku osolte a opepřete. Míchejte, aby se celr ze všech stran dobře omastil a prudce asi 5 minut smažte, až dostane zlatavou barvu.
Stáhněte plamen, přilijte vodu nebo vývar (já hlasuju pro silný domácí vývar - použila jsem kuřecí), přiklopte a nechte pomalu, doměkka, dusit asi 25 minut. Podle chuti pak opatrně dosolte a lžící (nebo takovým tím šťouchadlem na brambrovou kaši) rozmačkejte.
Celerovou kaši můžete podávat k jakémukoli masu, ale mě chutnala i jen tak :-)

Z mých postřehů při vaření téhle jednoduché celerové dobroty vyplynulo, že můžete dát víc bylineka přidat klidně i čerstvý rozmarýn, který si s celerem svkěle rozumí a přidat při dušení rozhodně víc tekutiny. Já nejprve dusila podle receptu, jenže pak se mi po čtvrt hodině veškerá tektuina vydusila, celer byl ještě lehce natvrdlý, takže jsem k němu přilila čtyři lžíce lehkého suchého bílého vína a pokračovala jsem v dušení celeru. A výsledek byl super - víno dodalo celeru lehounkou šťavnatou chuť a já už teď při psaní tohtoo článku mám opět nutkavou chuť si tenhle jednoduchý a bylinkami provoněný celer znovu připravit.

Dobrou chuť vám přeje Madla!

Pesto nejen pro Pepka námořníka

15. června 2011 v 13:43 | Madla
Miluju pesto. Ať už to pravé, bazalkové, nebo jeho různé napodobeniny. S pestem se dá krásně vyblbnout, v podstatě jde o kombinaci něčeho zeleného, něčeho oříškového a zapomenout nemůžeme samozřejmě na kvalitní olivový olej a pravý paramzán. I když já občas (když už nám zásoba paramzánu došla) do pesta dala třeba můj oblíbný sýr pecorino a bylo to taktéž úžasné.
Ale v tomto období dolsova ujíždím na čerstvém špenátu, kterým mě dostatečně zásobuje moje hodná tchyně, takže i hrátky s pestem se odvíjí zcela ve stylu Pepka námořníka. A i špenátové pesto je vskutku lahodné. Takže pokud máte na zahrádce čerstvý špenát a nebojíte se ho použít i jinak než ve formě obligátního špenátu dušeného, zkuste tuto bezvadnou a lehkou zelenou omáčku, která se hodí nejen k těstovinám.

A tady je recept:

2 hrsti čerstvého opraného špenátu, zbaveného silných řapíků
3-6 stroužků česneku (podle velikosti česneku a vašich česnekových preferencí)
1,5 dl kvalitního extra panenského olivového oleje
velkou hrst neloupaných mandlí
velkou hrst nadrobno nastrouhaného parmazánu či sýru pecorino
sůl a pepř na případné doladění chutí

Nejprve si v mixéru najemno rozemeleme mandle. Kdo chce, může použít mandle loupané, mě pesto chutná z mandlí neloupaných, které mu dodají takovou zemitější a plnější chuť. Poté do mixéru dáme oloupaný čensek dle chuti, čerstvý špenát zbavený tuhých řapíků, zalijeme olivovým olejem a krátce v mixéru projedeme. Já mám radši hrubší texturu pesta, takže pesto mixuji jen nezbytně krátkou dobu, ale pokud máte raději konzistenci hebčí a více omáčkovou, mixujte dle vaší libosti. Až bude hotovo a bude na vás koukat zelená hmota, která nebude ani tekutá, ani tuhá, přisypte k ní pořádně velkou hrst najemno nastrouhaného parmazánu, zamíchejte, ochutnejte a podle chuti dolaďte případně troškou soli a pepře. pokud se vám zdá pesto příliš husté, přilijte k němu trošku olivoého oleje.

Výsledné foto vám nepředložím, protože je jednak nefotogenické a za druhé bylo toto pesto připravováno v časové tísni a s dítětem dožadujícím se: "Na písek, já chci na písek ..."

Ale že si nevymýšlím a pesto naplněné do skleniček a zalité ještě troškou olivového oleje má vždy místo v naší lednici, o tom svědčí následující jednoduché špagety s pestem:


posypané peřinkou z nezbytného parmezánu:

A aby toho zeleného nebylo jen tak málo, přihrála jsem špenátovo-mandlovému pestu za kamaráda křupavou brokolici. Tu jsem jen pár minutek vařila v páře,


poté ji přendala do pekáče, ke třem lžícím pesta jsem přimíchala tři lžíce měkkého tvarohu z vaničky, dvě lžíce jogurtu, zlehka osolila a opepřila a jemně dochutila muškátovým oříškem,


nalila na ještě křupavou brokolici


a celou tu zelenou nádheru jsem zasypala nastrouhaným parmezánem a vše jsem čtvrt hodinky zapekla. jako přílohu jsem zvolila dušenou rýži tří barev a vzniklo ač velmi dietní, tak velmi chutné jídlo.


A protože mi zbylo ještě dost stonků a odřezků z brokolice (měla jsem krásné dvě křehké hlavičky), spáchal ajsem ještě lehkou krémovou brokolicoovu polévku. A jak jsem ji uvařila? Zase jen jednoduše, k oloupaným a nakrájeným stonkům z obou brokolic jsem přidala několik na kostky nakrájených brambor, osolila a uvařila doměkka. Poté jsem ručním mixérem vše umixovala na hladký krém, dochutila troškou muškátového oříšku a přidala jsem tři lžíce špenátovo-mandlového pesta, které tak trošku nudné polévce dodalo středomořský punc.
Polévku můžete stejně jako já servírovat se lžící dobré zaksyné smetany nebo créme fraiché.


Dobrou nejen špenátovou chuť vám přeje Madla!

Chřest pečený s rajčátky, ančovičkami a saturejkou, aneb isnpirace podle Jamieho

26. května 2011 v 13:57 | Madla
Chřestová sezóna se pomalu blíží ke svému závěru a na mém blogu to zatím tak nevypadá. Ale opak je pravdou, čeli doma chřestíme a sezónu této vskutku královské zeleniny si užíváme plnými doušky. Dokonce jsme byla svým drahým požádána, jestli bych chřestu nemohla dát na malou chvilku pauzu, takže si asi dovedete představit, že chřest opravdu nezanedbávám.

Ať už ho baštíme jako kalsiku s holandskou omáčkou, kterou jsem si letos vyzkoušela poprvé a moc mi zachuntla, nebo si zahříváme bříško krémovou polévkou z bílého chřestu, či jen tak lehce večeříme chřest zapečený po italsku, nebo ti z nás odvážnějších baští chřest jen tak, se semikráskami a medovou zálivkou, jde vidět, že s chřestem prostě není nikdy nuda. A pokud si to myslíte, z této představy vás vyvede třeba tento báječný a jednoduchý chřestový koláč. Ale co nuda už trošku je, je podle mě chřest vařený, takže letos se moc ráda vrhám do dalšího pokusničení a v tak mě inspiroval recept z kuchařky Jamieho Olivera Šéfkuchař bez čepice.

Recept naleznete na straně 214 a jmenuje se pečený chřest s rozmarýnem a ančovičkami, balený v pancettě. Jelikož u nás na malém městě bych pancettu nesehnala, ani kdybych na místní dodavatele z obchodů s potravinami použila brunátné násilí a domácí slaninka došla, rozhodla jsem se pro vegetariánskou variantu chřestového pokrmu. A vůbec jsem nelitovala, báječná vůně linoucí se z pekáčku oznamovala, že tohle bude další naše oblíbená chřestová dobrota. Dokonce i přezeleninovaný manžel si liboval a vytíral hladově poslední kapky báječného sósu z talíře.

Nebudu vás déle napínat a podělím se o recept:

Na tři slušné porce budeme potřebovat:

500 gramů bílého či zeleného chřestu (já měl ana rozdíl od Jamieh jen bílý)
několik snítek saturejky (já použila zmrazenou)
asi 10 filátek z ančoviček (z konzervy)
1/2 citronu
tři lžíce olivového oleje
hrubě mletá sůl a čerstvě mletý pepř

Pokud máte jako já štěstí jen na chřest bílý, odlámejte nejprve dřevnaté konce a chřest až k hlavičce pořádně oloupejte. Slupky ani ulámané konce však nevyhazujte, můžete si z nich udělat výtečný chřestový vývar.
Poté vezměte několik chřestů (já měla pěkně tlusté macíky, takže jsem použila na tři kousky), zastrčte mezi ně větvičku či dvě saturejky a jeden či dva plátky pikantní ančovičky. Té se nebojte, dodá chřestu ten správný šmrnc. Vše omotejte kuchyňským provázkem. Stejným způsobem připravte zbývající oloupaný chřest. Úhledné "balíčky" vložte do pekáčku, přisypte k nim omytá cherry rajčátka a přidejte polovinu citronu. zlehka posypejte hrubou solí a drceným (v mém případě hmožděným) čerstvým pepřem a zacákněte třemilžícemi olivového oleje.





A dejte do trouby vyhřáté na 200 stupňů a pečte zhruba deset až dvacet minut, pdole tloušťky chřestových pazochů. Já měla štěstí na pěkně silné macky, takže jsem je pekla opravdu pořádných dvacet minut. ke chřestu jsem ještě přihodila vařené brambory, ke kterým jsem taktéž přidala snítky saturejky.




Ihned po vytažení z trouby přelijte přes chřest šťávu z pečeného citronu (ale pozor, je hrozně horký!). V pekáčku vám zbyde nádherně voňavá šťávička z olivoého oleje, citronové šťávy a roztavených ančoviček, o kterou se rozhodně neochuzujte.


A aby toho zdravého nebylo dost, podávejte jako já se směsí salátového lupení :-)

pokud ještě nemáte chřestu plné zuby, vyzkoušejte například jemné risotto se dvěma druhy chřestu, nebo chřest zapečený s mozarellou.

Dobrou a zdravou chuť Vám přeje Madla!

Pečená zimní zelenina pod kůrčičkou z parmezánu

13. února 2011 v 10:22 | Madla
Poslední dobou nějak nestíhám. Nestíhám resty pracovní, nestíhám domácí povinnosti, nestíhám to, co jsem chtěla už dávno udělat, a co je hroší, nestíhám psát příspěvky na blog. Vařím a peču pořád o sto šest i o sto sedm (i když teď mi z jistého důvodu vaření příliš nevoní), jenom ten čas bych nějak potřebovala natahovací.

Navíc jsme doma pořád v bacilovém ohrožení, a kamkoli přijdeme, tam se smrká a kašle, takže je nejlepší tělo posilovat spoustou vitamínů. A tady vám nabízím prima tip na rychlou, zdravou a velice dobrou teplou večeři nebo lehký oběd. Protože je zima a moje kuchyně se pěkně řídí sezónou, nenajdeme v receptu žádné nesezónní ingreidce, a přesto nám bude moc a mocchutnat.

Potřebujeme jen:

pár pěkných sladkých mrkví, oloupaných a nakrájených na kousky
pár pěkných petrželí nebo pastináku, taktéž oloupaných a nakrájených na kousky
několik brambor, oloupaných a nakrájených na kostky
velký kus celeru, oloupaný a nakrájený na kousky
pěknou pevnou cibuli (cibule), oloupanou a nahrubo nakrájenou
česnek podle chuti, oloupaný a nakrájený na hrubé kusy
tři lžíce olivového oleje
trošku čerstvě mletého (či uhmožděného) pepře
trošku hrubozrnné soli (pokud nemáte, nepropadejte panice a prostě použijte tu, kterou máte po ruce)
pořádnou hrst (nebo radši dvě i tři) nastrouhaného parmezánu

Všechnu zeleninu si oloupeme, nakrájíme na menší kostky a hodíme do pekáče. Záměrně neudávm gramáž jednotlivých surovin, protože ta je zcela na vás a na stavu vaší lednice, spíže či skelpa ...
Nakrájenou zeleninu vsypeme do pekáčku přiměřené velikosti, zlehka opepříme čerstvě mletým pepřem (já pepř hmoždím ve svém krásném mosazném hmoždíři spolus naším ani ne dvouletým synem a ohromně se u toho oba dva bavíme), osolíme hruozrnnou solí a zalijeme olivovým olejem. Rukama (já jsem hrozná, všechno dělám nejradši rukama), nebo podobným nástrojem vše pěkně promícháme a v ochucenou zeleninu v pekáčku urovnáme. Vrazíme na 15-20 minut do trouby a pečeme do zezlátnutí a změknutí. Kontroluejeme zkusmým vpichem vidličky. Až je zelenina tak akorát, zasypeme ji pořádnou dávkou nastrouhaného parmezánu a necháme ještě pět minut zapéct.
pečená zimní zelenina1
Voňavá, dokřupava vypečená zelenina šmrncutá báječným parmezánem nemá prostě chybu.
pečená zimní zelenina2
Já k ní podávala ještě domácí tatarku podle tohoto receptu:
pečená zimní zelenina3
 
 

Reklama