Maso hraje prim

Vepřové v mrkvi podle Romana Vaňka aneb je čas na útěšná jídla

16. listopadu 2015 v 19:29 | Madla
Já vím. Fakt vím. Vím. Jsem si toho vědoma. Přiznávám vše. Bez mučení. Flákám to tady. A hrozným způsobem. Co článek, to si sypu popel na hlavu a zároveň na ní mám máslo. Ale není mi to šumák. Prdí mě to. A pěkně. Leč každodenní rutina, každodenní vaření a obsedantně kompulzivní úkony v podstatě se neustále zabývající jen dětmi, jídlem a domácností (přesně v tomto pořadí) mě vycucávají jako citron.
Je náročné i normálně mít doma prvnáčka. Ale mít doma prvňáčka, který při každém sebemenším nezdaru sebou plácne o zem, ječí a mlátí kolem sebe, je mazec. A to si teď už pískám, protože prvotní záchvaty vzteku a agrese při výrobě domácích úkolů jsme zvládli. Leč bylo to perné a občas to perné ještě je. Toník chce mít totiž všechno strašně rychle hotové. Je perfekcionista. To má po mě a taky po manželovi. Takže dvojnásobný perfekcionista. A první třída je záhul. Každý den tři úkoly. A já se snažím být klidná, leč pevná a zásadová. Ale někdy mám chuť si k těm úkolům nalít sklenku vína a nezůstat u jedné.

A když k tomu připočtete druhé dítko, které je nedoslýchavé, téměř nemluví a blbě se mu kvůli artritidě chodí, je to mazec. Září ještě jakž takž šlo, Kubík byl ve školce spokojený jako pakomáří larva v bahně, Toník si celé září stěžoval, jak je to ve škole jednoduchý. A přitom měl při úkolech pravidelně výše zmíněné záchvaty vzteku.

Jenže pak byl říjen, Kuba onemocněl. A když už byl zdravý a mohl do školky, měli zrovna divadlo a tak mi paní učitelka nabízela, jestli ho nechci nechat doma. Protože by to neušel. Což je jasný. Fakt by to neušel. Doma to zvládá, ve školce též, ujde i kratší procházku, ale přesun ze školky přes skoro celé město by fakt nedal. A tak jsem se nabídla coby doprovod. Po svačince jsem už stepovala v šatně, pomáhala převlékat a obouvat dětičky, Kubu jsem naložila na kočár, zakryla ho deštníkem, protože lilo jako z konce. Náš golfáč se ovládá dost blbě i oběma rukama, takže já jsem žádný deštník mít nemohla. Mokrá jako myš jsem spolu se školkou dorazila ke kinu, kde se mělo divadelní představení odehrávat. Pomohla jsem učitelkám vysvléct pár dětí a pak jsem zase šupajdila domů. A za necelou hodinku zase do kina. A zase oblékat děti do bundiček a pláštěnek, Kubu do kočárku. Byla jsem slitá úplně durch a to nejen deštem. Ve školcce začal Kuba samozřejmě natahovat, že nechce být na oběd. Po uklidnění, že po obědě přijdu, se teda nechal ochotně vysvléct z mokrého oblečení a šel baštit. A já si na zhruba dvacet minut mohla jít taky domů a vzápětí jsem zase chváatala pro dítko. Fakt úžasný a povznášející zážitek.

Samozřejmě jsem si ho mohla odpustit, dítko odhlásit ze školky a mít ho ještě jeden den doma. To by samozřejmě problém nebyl. Leč já nechci, aby Kubovo zdravotní znevýhodnění ho omezovalo tak, že by nemohl na výlety, do kina a divadla se školkou apod. Hrozně ho to baví, tak proč by měl být doma, kde se akorát nudí. Potřebuje děti, komunikovat s nimi, snažit se jim dorovnat. A tak jsem začala pátrat o možnosti asistence pro Kubu. A začal kolotoč obvolávání pedagogických poraden, poté speciálních poraden, až jsem nakonec našla štěstí ve speciálně-pedagogickém centru pro sluchově postižené v Olomouci. A krom toho jsem ještě lítala na sociálku. Takže během října jsem se musela začít sžívat s nálepkou matky postiženého dítěte. Což není jednoduché, ale pokud chcete asistenta pro dítě, holt to jinak nejde.

Takže s Kubíkem jezdíme do Olomouce na takzvanou edukaci, krom toho chodíme na logopedii, každý týden na injekci kvůli artritidě, čekají nás lázně a já doma vařím teplá, uklidňující jídla, protože takový talíř plný voňavého vepřového v mrkvi je lepší než hodina u terapeueta. A vyjde to levněji.

Je hnusně, prší, tak pokud si chcete udělat dobré jídlo,stačí vám pár kvalitních ingrediencí, a hned vám bude líp. po těle, i po duši. To zaručuju.

Rozpis na zhruba 6-8 porcí:

1 kg vepřové plece
500 g mrkve
3 středně velké cibule
4 lžíce másla
1 l vývaru
špetka muškátového oříšku
citronová kůra
sůl
pepř
lžíce cukru krupice
citronová šťáva na dochucení
plátek másla

Postup:

Na čtyřech lžících másla orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, dokud není krásně dozlatova. Přidáme na menší kostičky pokrájené maso a restujeme také pěkně dohněda. Zalijeme vývarem, osolíme, opeříme, přidáme špetku muškátového oříšku a citronové ků§ry a pod poklicí dusíme cca 40 minut. Přidáme na hrubší kolečka nakrájenou mrkev a podle potřeby přilejeme zbytek vývaru a dusíme ještě zhruba čtvrt hodinky až dvacet minut, dokud nejsou mrkev a maso měkké.

Dochutíme cukrem a citronovou šťávou. nakonec do ještě horkého masa v mícháme plátek másla pokrájený na kousky a už dále nevaříme.



Tohle ídlo je fakt neuvěřitelná pecka. Měkké voňavé maso, dochucení muškátovým oříškema citronovou kůrou fakt dělá divy. Já jsem vepřové v mrkvi vždycky ve škole nesnášela, ale když ta mrkev není uvařená úplně do mrtva a předá jídlu svou krásně sladkou šťavnatou chuť, hmm, to je páni balada.

Recept není z mé hlavy, ale jak sám nadpis napovídá, jedná se o recept z božské kuchařky Poklady klasické české kuchyně. A jsou v ní vážně učiněné poklady, omáčky jinak než podle Vaňka už nedělám, když vařím bramboračku, tak vždycky nejdřív osmahnu kořenovou zeleninu a až potom cibuli, omáčky a krémové polévky vždycky zjemním plátkem másla. Hmmm, jen co to čtu, už mám na tohle jídlo zase chuť.

Křivdám ze školní jídelny dává tahle božská mana pořádně na prdel. Vy si podávejte s čím chcete, mě k vepřovému v mrkvi perfektně pasuje rýže basmati s hráškem.

Mačkaný hrášek podle Jamieho a kuřecí kousky se zeleným čajem a limetkou

2. dubna 2015 v 15:01 | Madla
Na Zelený čtvrtek má být na stole něco zleného. A tohle jídlo chlorofylem doslova přetéká. A nejen, že je moc zdravé, ale taky je rychle uvařené (do půl hodinky můžete baštit) a je hrozně moc dobré. Tak šup, ještě ho stihnete připravit třeba na večeři.
Při pohledu z okna to sice vypadá, že místo zdobení kraslic a pečení jidášků, mazanců a beránka budeme zdobit stromeček, ale garantuju vám, že tahle rychlá a zdravím tepající dobrota vás zase hodí aspoň trošku do velikonoční nálady. A když ne, nalijte si k jídlu dobré bílé víno a efekt bude stoprocentní.


Pro čtyři osoby budete potřebovat:

2 kuřecí prsa, opláchnutá a nakrájená na nudličky
1 lžíce kvalitního sypaného zeleného čaje
šťáva vymačkaná z jedné limetky
lžička soli

na mačkaný hrášek:

2 středně velké brambory, oloupané a nakrájené na menší kostky
500 g mraženého hrášku
1 hrst čerstvých petrželových lístků
3 silnější plátky másla (cca 60 g)
sůl a pepř


Kuřecí prsa si opláchněte, osušte a nakrájejte na nudličky. V hmoždíři si utlučte zelený čaj se solí, přidjete limetkovou šťávu a marinádu vetřete do nudliček. Můžete nechat hodinku odpočívat, ale taky nemusíte a můžete hned kuřecí kousky opéct na olivovém oleji, nebo ještě lépe jako já na kousku kokosového tuku z domácího kokosového mléka. Nudličky tak dostanou hned lepší šmrnc.


Na mačkaný hrášek si do hrnce nasypte oloupané a na kostičky nakrájené brambory, které vařte v osolené vodě do téměř měkka. Až jsou skoro měkké, přispyte hrášek, nechte ještě minutku vařit. Pak přidejte zelenou petřželku (skvělá je i máta), ještě minutku vařte, pak dostavte a všechno zceďte. Přidejte na kousíčky nakrájené máslo a rozmačkejte buď šťouchadlem na brambory nebo projeďte v mixéru, záleží, jestli chcete hlaďounké pyré, nebo rustikálnější kaši s kousky. Já nechala kousky, občas jsem kousla do svěžího hrášku a byla to lahoda. Podle chuti dosolte a dopepřete.

Na pyré/kaši naservírujte dozlatova opečené kuřecí kousky, nalijte si víno a představujte si, že za chvíli bude třeba teplo.

Vepřová kýta na fenyklu podle Jamieho

27. října 2014 v 14:56 | Madla
Podzim. Upršený. Sychravý. Ledově vlezlý. Ufoukaný. A když k tomu připočtete tvrdohlavého předškoláka se zálibou ve strašidlech a čerstvého tříleťáka procházejícího fascinujícím obdobím vzdoru, je jasné, že z toho nemůžete vyjít bez ztráty věnečku. A tak na to peču. A doslova. Peču s dětima helloweenské perníčky, i když nemám tyhle importované svátky ráda, chodím po městě na procházku přestrojená za čertici (jedno mládě jde za kostru a to druhé za piráta) a je mi úplně šumák, co si o mě lidi myslí. Jsme povedená rodinka, asi ne úplně normální a to mě právě baví. A tak, abych mohla s dětmi vyrábět další strašidla, shánět nějakou dýni na vyřezání, kterou unesu, hledám co nejrychlejší recepty na oběd. Tak, aby se uvařilo v podstatě samo, ale bylo to chutné, voňavé a podzimní. A tohle všechno má v sobě recept, který jsem si mírně upravila z kuchařky Jamieho Olivera Šéfkuchař bez čepice. Volně jsem se inspirovala a bylo to tak dobré, že si to musím napsat a brzy zase zopakovat. Tak pokud si chcete ve sváteční den udělat moc dobrý a téměř bezpracný oběď, čtěte dál.

Určeno pouze masožroutům!


Na 6-8 porcí budete potřebovat:

1,5 kg vepřové kýty
sůl
čerstvě mletý černý pepř
2 lžíce fenyklových semínek
2 tlustší plátky másla (cca 60 g)
2 lžíce olivového oleje
8 stroužků česneku, oloupaných
3 snítky čerstvého rozmarýnu
4 bobkové listy
1/2 litru chardonnay nebo jiného suchého bílého vína

Troubu si vyhřejte na 200°C. Kýtu ze všech stran pořádně osolte a opeřete a obalte ve zrníčkách fenyklu. Ve velkém hrnci si na troše olivového oleje a na másle osmažte maso ze všech stran, až je pěkně zlaté. Pak k němu jednoduše naházejte všechny bylinky (z romarýnu stáhněte větvčiyk a ty přihoďte k masu), oloupané stroužky česneku, přelijte vínem, zaklopte poklicí nebo čepicí z alobalu a strčte zhruba na hodinku a půl do trouby. Upečené maso vyjměte z kastrólu, uchovejte v teple (např. ho dejte na talíř a zabalte do alobalu) a omáčku cca čtvrt hodinky redukujte. Případně přisolte a podávejte.



Je to neskutečně dobré, a to říkám jako téměř převlečený vegetarián a rybomilec, kterému kus masa stačí tak jednou za čtrnáct dní. Ale tomuhle voňavmu libovému vepřovému prostě neodolám.




Tak si ho taky upečete, ať v tom nelítám sama :-)

A příloha? Podle mě je samozřejmě nejlepší sametově hedvábná a pcotivá bramborová kaše, ale pokud jste neradi na kaši, tak k masu můžete servírovat třeba pečenou zeleninu.


Já dělala šprťácky přílohy dvě, pro mě a pro děti kaši a pro manžela pak pečenou zeleninu (ve které byl fenykl i v bulvózním stádiu). A každá varianta byla moc dobrá.


Pozvěte si podzim do kuchyně a oblečte se do obalku bylinkové vůně s česnekem a vínem. A budete spokojení. To vám garantuju.

Tak krásný podzim bez nemocí vám přeje Madla.

A co příště byste si dali? Receptík na něco hříšně kakaového, přesto však nesmyslně zdravého, nebo nějaké křupavé domácí pečivo (se spoustou lepku...), nějaký dortík? Pište, pište, pište...

Křupavá křidélka se zázvorem, česnekem a pomerančovou šťávou

26. března 2014 v 9:45 | Madla
Už dlouho tu nebylo maso, uznávám. Jasně, je sice postní doba, ze všech koutů a stránek časopisů na nás útočí, jak bychom měli detoxikovat organismus... Jenže mě je prostě zima. A když nosím zimní bundu (a kolikrát mám nutkání si vzít i rukavice), to fakt nemám na zelené lupení, ovocné koktejly apodobné detoxikační výmysly vůbec žádnou chuť. Jasně, necpu se od rána do večera bůčkem a pečeným kolenem, ale když prší, je vlezlá ufoukaná zima, upeču si nějakou dobrotu nebo naložím kuřecí křidýlka do marinády. Lehce pálivé, jemně sladké, strašně dobré. A pokud se náhodou udělá hezky a já se přistihnu, že fakt křoupu saláty, nevadí, maso v marinádě vydrží klidně i tři dny. Tady platí, že čím delší, tím lepší... :-)

Zrovna včera večer jsem je upekla. Manžel přijel pozdě večer domů a tak jsem si řekla, že ho překvapím dobrotou. No, sice překvapil on mě, protože se cestou domů stavili s kolegy v KFC, takže hlad neměl, ale já si voňavá a lehce pikatnní křidélka dopřála. Sice jen dva kousky, ale už se těším dneska na oběd. S kopou salátu a sluníčkem svítícím do zad to bude ta největší dobrota. A vy ostatní si ke křidýlkům dejte třeba dobrý chleba.


Tak, už druhý odstavec, je načase to utnout a konečně vám napsat recept na marinádu, ať na sebe nakonec neprásknu úplně všechno ...

Takže si nachystejte:

1 kg kuřecích křidélek

na marinádu:

1 pořádnou lžíci medu
2 lžíce čerstvě vymačkané pomerančové šťávy
2 lžíce olivového oleje
2 lžíce sojové omáčky (nejlepší je Kikkoman)
asi 3 cm kousek zázvoru
2 stroužky česneku, rozmačkané
hrubozrnnou sůl

Zázvor oloupejte a nastrouhejte na jemném struhadle, česnek oloupejte a utřete najemno. Všechny ingredience na marinádu smíchejte, přidejte i zázvor a česnek.

Kuřecí křidýlka omyjte pod tekoucí vodou, osušte, a odřízněte poslední v posledním kloubu (nevím, jak to popsat, prostě odfikněte ten konečný kostěný pahýlek). Zalijte marinádou, z obou stran jemně posypte hrubozrnnou solí a dejte do chladu odležet. Stačí i pár hodin, ale čím déle, tím lépe...

A pak? Jednoduše pečte půl hodinky na 200°C a na posledních deset minut třeba zapněte gril, pokud ho v troubě máte.


A podávejte s pořádnou porcí salátu, chlebem nebo vařeným bramborem. A nebo místo křidýlek naložte třeba vepřová žebra...


V podstatě do téhle marinády můžete naložit libovlný kus masa. Tak dobou chuť a užívejte pomíjivého jara!

Dančí guláš na červeném víně s celerovo-bramborovým pyré

8. února 2014 v 18:50 | Madla
Madla se teď momentálně koupe ve vlně endorfinů, protože Uničováci (a nejen ti, samozřejmě) mohou momentálně ochutnat její čokoládový dortík (bez mouky!) s višňovým želé a pěnou z bílé čokolády. A kde? Přece v restauraci U Radnice, tam, kde velmi dobře vaří, je tu pohotová a milá obsluha, myslí tu i na maminky s dětmi a pro návštěvníky tu mají i piano.
A navíc v přilehlém Benkově a Medlově si můžete koupit mé dvojbarevné ovocné řezy a kávovo-marcipánovou buchtu se smetanovou čokoládovou polevou. A to se teprve rozjíždím, dámy a pánové!

A kdo není na sladké, možná si dá gulášek. A ne ledajaký. Dančí. Marinovaný v červeném víně. Ještě pořád jsem vás nenalákala? Jak je to možné? A co takhle spojení voňavého, na nitky se rozpadajícího masa s jemným celerovo-bramborovým pyré? Ale to si už musíte uvařit sami.


Tohle jídlo není jen tak nějaká rychlovka, chce dostat náležitou péči a koupel v kvalitním víně, ale pak ... jedno velké ACH.


Takže pro asi 6-8 osob si nachystejte:

1 kilo dančího masa na guláš
1 lžička sušeného tymiánu
8 kuliček jalovce
3 bobkové listy
1 vrchovatá lžíce sladké papriky
1 sušená feferonka
1 vrchovatá lžička kmínu
2 lžíce sádla
5 cibulí
5 stroužků česneku
lžíce soli
750 ml červeného vína (Modrý Portugal)
5 lžic rybízové zavařeniny a lá brusinky

Dančí jsem si řádně očistila a nakrájela na zhruba centimetr a půl velké kostky. Nasypala jsem do velké mísy, přidala všechno koření a zalila vínem. A nechala jsem v chladu pěkně dvacet čtyři hodin marinovat. Poté jsem na sádle do světle hněda osmažila oloupané a na silnější kostky nakrájené cibule, přidala jsem na plátky nakrájený česnek a samžila ještě minutu. Pak jsem zcedila maso (víno nevylévat!) a přidala ho na cibulový základ. A opékala jsem pěkně dohněda. Trvá to skoro půl hodiny. Poté jsem opečené maso osolila, promíchala, zalila vínem s kořením, opět promíchala a nechala jsem hodinku a půl na velmi mírném plameni probublávat. Poté jsem do gulášku vmíchala pět lžic rybízové zavařeniny a lá brusinky (Vilemíno díky - recept zde) a nechala ještě půl hodinky povařit.

A servírovala jsem s celerovo-bramborovým pyré.


Na něj si nachystejte:

stejný díl brambor a celeru
sůl
stroužek česneku
olivový olej

Oloupané a na kostky nakrájené brambory jsem dala vařit s taktéž oloupaným a na kostky nakrájeným celerem a dvěma oloupanými stroužky česneku do osolené vody. Z doměkka uvařené zeleniny jsem slila část vody, přidala jsem pár lžic olivového oleje a ušťouchala jsem jemňoučké pyré.


Jemné pyré krásně ladilo s vínem nasáklým masem (nebojte se příliš vinné chuti, alkohol vyprchá a po víně zůstane v mase jen příjemná chuťová a čichová stopa). Maso se rozpadalo na vlákýnka a chutnalo dokonce i našemu čtyřleťákovi, který už asi tři měsíce nejí téměř maso.

Tak honem na vysokou!

Kachna bez práce - třináct hodin pomalu pečená

17. prosince 2013 v 20:18 | Madla


Tak tuhle kachnu jsem dělala poprvé k obědu ke svátku svatého Martina. Od té doby uběhlo už moře času,ale já na tu chuť prostě nemůžu zapomenout. Jeden recept na výbornou kachnu tu už mám, ale tenhle ho s přehleem strčí do kapsy. Inspirovala jsem se tímto receptem v on-line verzi Apetitu a jinak už kachnu připravovat nebudu.


Měkoučké masíčko se doslova rozpadávalo už pod naším mlsným pohledem, kůrčička byla krásně vypečená a křupavá, prostě super. Jen asi příště vynechám potření medovou glazurou, nebo dám medu výrazně méně. Mám sice med ráda, ale tady mi ho přišlo fakt hodně.


A nebojte se, je fakt bez práce, stačí, když si přípravu a pečení dobře načasujete a můžete se těšit ze skvělého svátečního jídla.


Takže si připravte:

zhruba dvoukilovou kachnu
4 lžičky soli
3 lžičky kmínu
1 a 1/2 dl vody
polévkovou lžíci medu (původně 150 ml)

Den předem kachnu nachystejte - omyjte, osušte, odkrájejte přebytečný tuk u biskupa a u krku a kachnu pořádně osolte. I zevnitř. Okmínujte a kmín pěkně vetřete do masa. A dejte do chladu (přikryté potravinovou fólií). AKlidně na dvacet čtyři hodin. Důkladné odležení pomůže tomu, aby sůl pěkně vstoupila do masa a kachna tak nebyla ochucená pouze na povrchu.
Tak, a teď to načasování. Pokud chcete jíst v pravé poledne, stačí, když kachnu v pekáčku, podlitou deci a půl vody, strčíte do trouby vyhřáté na 90°C (ano, jenom na 90°C, není to překlep) v jedenáct večer. Pak jděte spát, do baru, péct chleba, chovat nachlazené uplakané dítko, cokoli podle nálady a vašich možností. A nechte kachnu péct sedm hodin.

V šest ráno jen zvýšíte tepltou na 120°C a nechte kachnu péct dalších šest hodin. Poslední hodinu před dopečením, tedy v 11 hodin, odklopte poklici, kachnu zlehka potřete medem a pečte dál na 120°C. Na poslední čtvrt hodinku teplotu zvyšte na 200°C a kachnu dopečte dokřupava.


Je to fakt pecka, nejen do Německa. Zpočátku jsem byla hodně skeptická, ale výsledek mě překvapil nad očekávání. Jinak už kachnu péct nebudu!

Tak co, dáte si?

A příště nějaké cukroví, kterého jsem, díky nucené izolaci s dítkem prodělávajícím neštovice, napekla chtě nechtě sedm druhů?

Pečené koleno špikované česnekem

30. listopadu 2013 v 11:37 | Madla
aneb něco pro tebe, tati :-) No, ještěže můj drahý zploditel nečte můj blog a má hluboký smysl pro ironii, protože to zatím vypadá, že jediné funkční koleno by mohl mít akorát na talíři. Ale já ti ho tati upeču, slibuju, a snad na chvíli zapomeneš na to, že už se nemůžeš huntovat v posilovně a i v zimě běhat za balonem.

Každý máme něco, co nás baví. Můj táta třeba sport. To já jsem sportovní střevo, vzpomínám si, jak jsem nesnášela pravidelné rodinné sobotní návštěvy posilovny a tělocvičny. Sestra vždycky při jakékoli disciplíně excelovala a já padala, narážela si záda (a jiné části těla) při pokusu přeskočit tyčku či přejít kladinu. Prostě bych byla raději doma, zavrtaná někde v klidu s knížkou, nebo se koukala na mámu, jak něco vaří.

Mého tatínka (a za to máš můj obdiv, táto, fakt) prostě až do doby nedávné hrozně bavilo posouvat limity svého těla a mě zase strašně baví překračovat své osobní limity kulinářské. Každý jsem úplně jiní a přesto stejní, a já jsem hrozně ráda, že jsem zdědila tátovy křivé prsty na nohou a hodně osobitý a černý smysl pro humor. A lásku k dobrému a kvalitnímu jídlu. Tati, drž se a až k nám zase přijdeš, bude tohle koleno.

Je horzně dobré, jemně pikantní, s křupavou kůrčičkou a vůbec není strašně mastné, jak jsem se zpočátku obávala. Jasně, žádná dietka to teda není, ale předpokládám, že nikdo z vás se nebude cpát kolenm každých čtrnáct dní. I když... jestli tohle vyzkoušíte, tak nemůžu zaručit, že vydržíte.

Tak jo, utínám své zanícené spisovatelské střevo a místo toho vám nahazuji recept na skvělé vypečené koleno.


Nachystejte si:

jedno syrové vepřové koleno
3 velké cibule
dvě lžíce dijonské hořčice
8-10 stroužků česneku
drcený kmín
sůl
6 kuliček nového koření
8 kuliček pepře
3 bobkové listy
pivo, vývar (a v nejhorším případě voda) na podlití

Koleno pořádně opláchněte ve vodě a osušte papírovou utěrkou. Celé koleno po obvodu nařízněte až ke kosti a do vzniklých zářezů dejte po stroužku česneku. Koleno řádně osolte a okmínujte drceným kmínem (celý by se připaloval).
Cibuli nakrájejte na tenké půlměsíčky, smíchejte s hořčicí a cibulovou směs dejte na dno pekáčku. Na ni dejte koleno, poházejte okolo nové koření a celý pepř, nezapomeňte na bobkové listy.
Podlijte do tekutinou do asi třetiny výšky koleno, zaklopte a pečte v troubě vyhčáté na 180 °C asi hodinku a půl. Po uplynutí první třičtvrtě hodiny koleno obraťte, polijte výpekem, znovu zakopte a pečte dál. Pak odklopte, teplotu zvyšte na 200°C a pečte zhruba dvacet minut až půl hodinky do křupava.

A pak už si jen uřízněte pořádný kus masa a hodujte! A nezapomeňte si dát na talíř taky tu cibulovou majdičku, ta je totiž bezvadná! Stylově k tomu ukusujte chleba, kdo ho nemůže, dá si třeba šťouchané brambory.


A spoustu kysané zeleniny k tomu. A pivo, nezapomeňte na pivo (teď pláčí všichni ceitici a posílají mě ... k šípku).

A co si dáte příště? Chcete rybu, něco sladkého, něco lehkého salátoidního, nebo už nějaké cukroví (jo, to by byla hujeřina...)?

Na černém pivu čtyři hodiny pečený bůček

26. března 2013 v 8:06 | Madla
aneb Madla se pomalu a nenápadně vrací na scénu a hned na vás vystřelí ten skoro největší kalibr. Bůček. Černé pivo. Česnek. Cibule. Péct čtyři hodiny. Stop. S uslintaným úsměvem se pak propadnout do obžerného bezvědomí, které po konzumaci voňavého, vypečeného a měkkého masíčka nastává téměř okamžitě. Počasí je na prd, jaro se asi někam ztratilo (nebo bylo odfouknuto), takže jdem na ten bůček, co vy na to?


Nachystejte si:

kilo bůčku bez kosti a bez kůže
sůl
čerstvě mletý pepř
kmín
tři velké cibule
palici česneku
1/2 l černého piva (použila jsem Svijanskou kněžnu)

Bůček řádně osolíme, opepříme a okmínujeme. Oloupeme a na na plátky si nakrájíme cibuli a česnek. Vsypeme do pekáče, promícháme, aby se cibule pěkně promísila s česnekem, vložíme okořeněný bůček, podlijeme černým pivem, zaklopíme a strčíme do trouby vyhřáté na 160 °C. A necháme tři a půl hodiny. A můžeme jít třeba ven, nebo se pustit do jarního úklidu (ha ha ha).
Poté odklopíme poklici od pekáče, zvýšíme teplotu na 200 °C a odkyrté maso necháme ještě tak dvacet minut až půl hodinky dokřupava a krásně do červena upéct.


Podáváme třeba s bramborovou kaší a hlavně nezapomeneme přelít voňavou pivní šťávičkou s cibulí a česnekem.


Tenhle bůček je prostě špica! Jednoduché, ale prostě dokonalé. Já osobně bych nikdy neřekla, že budu pět ódy na bůček. Já, která vždycky preparuju tlustý maso a při představě klepavého bílého tlustého masa se mi zvedá žaludek.
Jenže tenhle bůček je úžasný. Vypečený, šťavnatý, měkký, voňavý. Ale dejte si záležet, čím ho podlijete, protože jen kvalitní pivo vám udělá dobrou chuť šťávy.

Tak šup pro bůček!

Slepice na paprice s hrnečkovými knedlíky

4. ledna 2013 v 22:19 | Madla
Takové pořádné a pcotivé domácí jídlo do nevlídného počasí. Nevím, jak vy, ale mě strašně štvou takové ty tendence v časopisech o vaření (Apetit, F.O.O.D., gurmet ...), které se vždy po Vánocích začnou hnát za dietními recepty, cpát všude slova jako nízkotučné, dietní, kaloriešetřící a podobně. Můj drahý mi třeba koupil časopis gurmet a já se po zběžném prolistování nestačila divit ... člověk by si podle těch receptů myslel, že je léto v plném proudu. Samé recepty obsahující papriky, rajčata, zelený hrášek ... Já teda nevím, ale připadá mi dost nesmyslné dávat čtenářům v lednu recept na domácí rajčatový kečup. Co jako budou předkládat v červenci? Řepu a dýni, celer a brambory? Nevím, jestli paní redaktorky nabyly pocitu, že všechny jejich čtenářky dostaly pod stromeček digitální váhu a teď si chtějí držet tajli, ale z některých "receptů" by mě trefil šlak. Za všechny třeba avokádový krém s rýžovým chlebíčkem. Ano, s takovou tou polystyrénovou věcí bez chuti a vůně. Dokonce i magazín Albert v kuchyni, vedený jinak perfektní Dittou Pecháčkovou, se v aktuálním čísle zbláznil a ponořil se do dietního šílenství až po uši. Takže si máme zajít do Alberta pro okurky, rajčata, rukolu, čerstvý špenát a další zeleninu, která k nám přivandrovala přes půlku světa, dozrávající v kamionech, skladech či bůh ví jak.

A já se proti tomuhle tažení bouřím! Je sakra zima, fouká studený vítr, prší. Na lehká a svěží jídla je ještě čas. Teď si chci užívat pečenou kořenovou zeleninu, brambory, dýni, řepu, chci jíst pomalu pečená a dušená masa, vychuntávat si horké husté polévky nebo krémové omáčky. Pokud jste v tom se mnou zajedno, pojďte si udělat recept, který vám udělá teplo stejně v duši, jako na jazyku. Pojďte si udělat vynikající slepičí vývar a slepici na paprice. A k tomu poctivé hrnečkové knedlíky s mrkvičkou.

A nebude to ani tak pracné, to vám slibuju.

Na vývar si nachystejte:

jednu slepici, tak něco málo přes kilo by měla mít
kus celeru
pár mrkví a pastiňáků
pár stroužků česneku
jednu neoloupanou celou cibuli
bobkový list, pepř a nové koření
sůl

Naporcovanou slépku dejte spolu s kořenovou zeleninou a kořením do hrnce, zalijte studenou vodou,osolte a vařte jednu hodinu. Ano, jen jednu. Díky tomu, že vaříte celou slepici, vznikne vám krásně silný vývar. Z hřbetu a třeba křídel oberte maso, nakrájejte zeleninu a vraťte do polévky.

A teď se vrhneme na slepici na paprice. Bude to jednoduché.

Předvařené kusy slepice vyjměte, osolte a řádně opaprikujte sladkou paprikou. Přidejte i ždibet papriky pálivé a pokud máte, rozhodně nevynechávejt uzenou papriku (tu já miluju!). Dejte do pekáče, podlijte asi půl litrem čerstvého slepičího vývaru, zakryjte a pečte na 200°C třičtvrtě hodiny zakryté. Poté odklopte vršek pekáče a nechte slepici na paprice čtvrt hodiny pod přímou palbou trouby tak, aby jí hezky zkřupavěla kůžička. Pokud vám zbyl výpek (měl by), ne abyste ho vylévali! Budete ho potřebovat do omáčky.

A teď jdeme na tu omáčku, jo?

Nachystejte si:

1 cibuli, najemno nakrájenou
50 g másla
2-3 lžíce hladké bílé mouky
4 dl slepičího vývaru
výpek z masa
sladkou, uzenou a pálivou papriku podle chuti
1 dl smetany (na vaření, kldině i ke šlehání)
3 lžíce zakysané smetany
obrané upečené slepičí maso

Najemno si nakrájejte cibuli. V hrnci si rozpusťte pěkný kousek másla (asi 50 g), na něm dozlatova osmahněte cibuli, přisypte lžičku sladké papriky, lžičku uzené papriky a podle chuti pálivé papriky. Zaprašte hladkou moukou (dvě plné lžíce) a chvíli jíšku prosmažte. Pak zalijte čtyřmi deci silného slepičího vývaru a taky výpekem z pod masa. Za občasného míchání nechte čtvrt hodinky provařit. Mezitím si oberte opečené maso od kosti (tak to dělala moje maminka a tak to dělám i já, takže pokud mě nechcete naštvat, dejte si tu práci, trvá to jen chviličku a na talíři se pak pak nemusíte hmoždit s obíráním). Poté do omáčky vlijte decku smetany na vaření (může být samozřejmě i smetana ke šlehání, hi hi.) a ještě chvilku povařte, až omáčka hezky zhoustne. Poté přidejte tři lžíce zakysané smetany, pořádně ji rozmíchejte, přidejte maso, případně dochuťte a ještě pět minut povařte. A je to.


Podávejte s knedlíky. Domácími. Třeba s těmi od Oldřicha Sahajdáka. Recept je z on-line verze Apetitu, a já jen udělala malou změnu v tom, že jsem půlku množství hrubé mouky vyměnila za mouku polohrubou, knedlíky pak nebyly tak tuhé, byly nádherně kypré a nadýchané. A vařila jsem o čtvrt hodiny déle. Dokonce chutnaly i mému bezknedlíkovému muži :-)

Na asi šest knedlíků si nachystejte:

125 g hrubé mouky
125 g polohrubé mouky
250 ml mléka
2 vejce
2 starší rohlíky (já použila půlku velké doma upečené bagety)
2 lžíce strouhané mrkve
1 lžičku soli
tuk (sádlo) na vymazání hrníčků )hlasuju pro máslo!)

Žloutky oddělte od bílků. Mléko vlijte do mísy, přidejte sůl i žloutky
a promíchejte. Z bílků vyšlehejte tuhý sníh. Pečivo nakrájejte na co nejdrobnější kostičky. Do mísy k mléku přisypte obě mouky, opatrně vmíchejte sníh a nakonec nastrouhanou mrkev a kostičky z pečiva. Těsto nechte chvilku odpočívat.
Hrníčky dobře vytřete máslem a naplňte asi do tří čtvrtin těstem (směs během vaření získá na objemu).
V širším kastrolu, do něhož se hrnečky pohodlně vejdou, složte čistou utěrku nebo látkovou plenu a naskládejte těstem naplněné hrnečky. Zalijte vodou do poloviny výšky hrnečků, přiklopte poklicí a vařte na velmi mírném plameni zhruba půl hodiny. Poté opatrně vpíchněte doprostřed knedlíku špejli a pokud ji vytáhnete čistou,máte hotovo. Pokud na špejli ulpí kousek těsta, vařte ještě chvíli.Voda by měla jen jemně perlit. Po uvaření hrnečky vyjměte z vodní lázně,


nechte pět minut odpočinout a poté je opatrně objeďte po obvodu nožem. Nakrájejte


a servírujte...


Štavnaté maso, hebká jemná omáčka a kypré knedlíky s krásnou mrkvičkovou mozaikou. Jasně, je to zdravé asi jako skok ze skály, ale když pak půjdete na dlouhou procházku a o víkendu třeba na bazén, netřeba žádných výčitek.

Tak co, kdo hubne, a kdo si dá slepici na paprice?

Kuře na citronové dýni

23. listopadu 2012 v 14:04 | Madla
aneb dýně na sto a jeden způsob. Oranžové buclaté dýně mají tu úžasnou vlasnost, že při pokojové teplotě vydrží klidně půl roku. A protože nás v říjnu moje maminka dostatečně zásobila vypěstovanými Hokkaiďaty, brala jsem dýně do kuchyně velmi často. A protože dýňová hora se zmenšuje jen velmi pozvolna, můžete očekávat další pořádnou nálož dýňových receptů. Ale nebojte se, dýňové recepty budu prokládat i něčím "normálním", jak by řekl můj drahý.

Tenhle recept je rychlovka, protože poslední dobou nějak nestíhám. Náš roček už chce pořádně zabavit, už ho nebaví jen okousávat bedny na hračky a schovávat se do nich, ale chce si regulérně stavět z kostek, a pokud vidí, že mu není věnována dostatečná pozornost, dává to velmi hlasitě najevo. K tomu si připočtěte poněkud hyperaktivní tříleté dítko a musí vám být jasné, že není vinou prokrastinace to, že tu nepřibývají články tak rychle, jak bych chtěla.

Ale zpět k receptu, na který si nachystejte:

kuře
brambory
dýni Hokkaidó
cibuli
čerstvý rozmarýn
citronovou šťávu (na tři menší brambory dávám šťávu z jednoho citronu)
olivový olej
vývar na podlití
sůl
pepř

Já omyté a naporcované kuře vždy povařím spolu s neoloupanou cibulí a kořenovou zeleninou (oloupanou :-)) hodinu v osolené studené vodě s bobkovým listem (čerstvým, heč), celým pepřem a novým kořením. Vznikne mi tak krásně silný vývar a povařené maso pak stačí jen okořenit a dát ještě na třičtvrtě hodinky dopéct. Kuře pak není vůbec suché, je krásně šťavnaté a plné chuti.

Takže si oloupejte brambory a nakrájejte je na kostky o velikosti sousta. To stejné proveďte i s dýní (Hokkaidó nemusíte loupat, ale to určitě víte). Cibule oloupejte a nakrájejte na proužky. Nakrájenou zeleninu zašplíchněte citronovou šťávou a olivovým olejem, osolte a opeřete (opepřete) a přidejte nasekaný čerstvý rozmraýn. Pěkně promíchejte a dejte do pekáčku. Na ochucené brambory s dýní položte osolené a opeřené (opepřené) porce předvařeného kuřete. Podlijte troškou vývaru a dejte odkryté péct na třičtvrtě hodiny do trouby osolené na 200°C.


Maso je šťavnaté, s krásně dokřupava vypečenou kůrkou. K tomu voňavé brambory s dýní a cibulí, no co vám mám říkat, takhle připravená zelenina s vůní rozmarýnu, šmrnclá citronem je prostě moc dobrá i sama o sobě.


Tak neváhejte a dejte si!
 
 

Reklama