Moje úlovky

Kukuřičné lupínky s mořskou solí

25. srpna 2014 v 11:04 | Madla
aneb co mě zaujalo v nákupním košíku. Původně tu měl být úplně jiný příspěvek. Recept na svěží citronovo-tymiánový cheesecake s rynglovým želé. Ale, ale a ještě jednou ale. Momentálně mám nějakou "vyhořelou" náladu. Mám pocit, že jsem pořád po uši zavalena sezónním ovocem a zeleninou, ale než se dokopu k napsání receptu, už je po jahodách, angreštu, rynglích, broskvích...

A za druhé... už mě tak nějak přestává bavit být "dokonalou" matkou, která peče vlastní pečivo, připravuje teplé večeře, dbá na vyváženou skladbu jídla, cvičí s dětmi jógu, učí je recyklovat a starat se o domácí zvířátka. Tak nějak mě poslední dobou vyčerpává hyperaktivní pětileté dítko a neustálé záchvaty vzteku nemluvícího a věčně uječeného Kubíka. Jasně, pořád je miluju, ale asi by to chtělo na chvíli vypnout motor a aspoň na pár dní odjet někam sami na výlet. No, třeba se dočkám, až se Kuba domluví se šumperskou babičkou... Do toho všeho mě letos hodně zlobí artritida, která loňské prázdniny klidně spala.

A co mě nebaví ze všeho nejvíc a završuje už tak dosti blbou náladu je celé prázdniny trvající rekonstrukce všech ulic přilehlých k našemu domu. Takže já teď kdykoli chci jít z domu, musím kontrolovat, aby mi děti jednak nespadly do výkopu (pod vchodovými dveřmi máme vybagrováno téměř půl metru). Už se párkrát stalo, že jsem otevřela dveře a vlezla málem pod bagr. A že se opravují naráz všechny ulice, všechno je rozbahněné a připomíná tankodrom a Kuba dostává pravidelně hysterické záchvaty vzteku, jakmile si má obout gumáky (nebo v podstatě jinou obuv než jeho oblíbené plátěné tenisky). A tohle má trvat až do listopadu...

Je to mazec a tak když večer padnu do křesla, pustíme si s manželem Hru o trůny a nalijeme víno, mám nutkavou potřebu křoupat něco slaného a ne úplně zdravého. O mé závislosti na kukuřičných křupkách (takových těch jak se prodávaly už za socíku) zřejmě nikdo krom mého drahého neví, takže se k této závidlosti veřejně přiznávám a třeba vytvoříme nějakou virtuální podpůrnou terapeutickou skupinu :-)

Ale občas to chce změnu, tak když jsem v Albertě v bezlepkové sekci uviděla tyto kukuřičné lupínky s mořskou solí, nadšeně jsem po nich sáhla.


Doma jsem si pak přečetla složení, které nebylo vůbec špatné a večer jsem konečně ochutnala.


A konalo se další překvapení. Lupínky byly fakt dobré, křupavé, příjemně slané a neměly takovou tu nepříjemnou škrobovou pachuť, jakou často má pečivo z bezlepkové mouky.

Takže suma sumárum, svým oblíbeným křupkám sice věrná zůstanu, ale občas jim budu nevěrná s těmito lupínky. Ale jednu vadu mají, je jich fakt málo :-)


A kdybyste se náhodou obávali o mé duševní zdraví, tak už nemusíte, tenhle článek jsem psala takřka týden (ano, ano, jsem hrozná a měla bych se obalit v dehtu a peří a jít na sluníčko) a od té doby se pocit vyhoření tak nějak zmenšil. Už zase peču dorty a kváskový chleba a další pečivo, i když je fakt, že chvilky klidu, kdy jsou děti u babičky, mi připadají pořád neuvěřitelně krátké.

Sázavská pekárna - pobočka Mohelnice

17. května 2014 v 20:59 | Madla
...kde pořád ještě vítězí poctivost a řemeslný fortel. Už dlouho, předlouho jsem pro vás chtěla "zrecenzovat" výrobky z mohelnické pobočky pekárny Sázava, tak dlouho, až mi do života zasáhla revmatoidní artitida a poté i nutnost dodržování bezlepkové diety, abych zmíněnou Reu udržela v mezích a nemusela zobat pilule, které mi vůbec nedělaly dobře.

A teď, v situaci bezlepkáře, vám mám psát o křupavém a voňavém kváskovém chlebu s velkým podílem žitné mouky? O tom, jak nádherně voní, když ho manžel přiveze v papírovém pytlíku ještě teplý ze zmíněné pekárny? O tom, že tenhle chleba způsobil mou kváskovou mánii, protože poté, co manžel přestal jezdit do Mohelnice jsem se už nechtěla spokojit s normálními chleby, tak jsem si založila kvásek a začala jsem chlebovat, a tím začala jedna krásná etapa mého kuchyňského snažení, po které se mi teď po pravdě stýská.


tenhle chleba je pokaždé jiný, jinak rozpraskaný, ale vždy má hodně křupavou kůrku a vláčnou a jemně vlhkou střídku.


Na řezu má sice nepříliš atraktivní našedlou barvu, což je ovšem pozitivní zpráva, která svědčí o vyšším podílu žitné mouky a taky o tom, že těsto nebylo dobarvováno. Takže zapomeňte na pseudozdravé "tmavé" pečivo, dobarvované karamelem nebo melasou a zakousněte se do krajíce křupavého a jemně nakyslého kváskáče. Vaše chuťově buňky vás budou milovat a vaše tělo taky.


Nebo vám mám psát o nadýchaných a na povrchu nádherně křupavých rohlících, které nechutnaly jako náplň do žíněnek. Jo, byly do druhého dne sice tvrdé jako kámen, ale ta chuť! A já teda od rohlíku fakt neočekávám, že bude sice měkký, ale gumový ještě tři dny a pak mi radši hanbou zlepsniví. Tyhle dlouhé rohlíky ze Sázavské pekárny jsme vždycky zblajzli ještě týž den, takže ztvrdnout ani nemohly.


Nadýchaní krasavci



mají i variantu jemně sypanou solí.


A mohelnické loupáčky


a františky, tak voňavé, křupavé a vláčné, nadupané skořicí či mákem nebo ořechy ... hmm, vždycky jsem se musela ovládat, abych je dětem nesnědla.


A krásně poctivé zákusky, tak dobré jsem kupované prostě nikdy nejedla. Necítíte v nich žádné divné pachutě umělých rostlinných šlehaček, margarínů a podobných nesmyslů. Ať už to byly pařížské rohlíčky,


trubičky, všelijaké rolády


nebo sladké a přesto lehounké indiánky,


koňakové špičky, ze kterých vytéká opravdový vaječňák... hmm, to jsou zákusky, do kterých hned zaboříte nos a nedáte pokoj, dokud nezbyde pár posledních drobečků a které mlsně (a vůbec ne elagantně) slížete přímo z dlaně.


Je fajn vědět, že se ještě vyskytne pekárna, která peče poctivě a dobře.


A co vy, jaké máte zkušenosti se Sázavskou pekárnou?

Výrobky z farmy Osičkových=mléčná slast na lžičce a na talíři

12. března 2014 v 9:40 | Madla
O tvarohu, jogurtech, sýrech, mléku a dalších výrobcích z farmy paní dokrotky Osičkové chci už napsat, no nekecám, celý rok. Poprvé jsem jejich výrobky ochutnala v mateřském centru Ježeček, kam přispívám i já svou malou troškou do mlýna. A byla jsem unešena. A stejně tak i mé děti, který velký bílý jogurt zhltly raz dva, bez přemlouvání a ještě se (tedy ten starší, ten mladší pořád mluví jakousi neidentifikovatelnou směsicí skřeků) ptaly, co to je za moc dobrý jogurtek.

Výborné byly i jeho ochucené verze (tehdy lesní směs a meruňka), ale dětem stejně nejvíc kupodivu jela jeho bílá verze. Ačkoli bez přidané smetany, chutnala jemně nasládce a smetanově. Prostě dobrota. takže já jsem občas nevěrná svému milovanému řeckému jogurtu a místo kyblíčku občas dětem koupím pěkně poctivý farmářský jogurt ve skle.
Na fotce je ještě jeho staré balení, v průhledném kelímku s alobalovým vrškem.



Teď už mléčné výrobky z farmy Osičkových nemusím složitě objednávat přes několik lidí, jak tomu bylo před rokem, v uničově dodávají do bufetu na poliklinice a také do (mého oblíbeného, jak si určitě stálí návštěvníci blogu stačili všimnout), pekařství Vašíček na Plzeňské ulici.

A co krom výtečného hustého jakoby smetanového jogrutu mají?

Třeba úžasný tvrdý tvaroh, jako dělaný do různých gnocchů, koblih a dalšího pečení.


Prodává se v půlkilovém balení, v průhledném plastovém kelímku s vrškem. minimalsické, leč účelné.


Vzhledem k tomu, že mlékárna Miltra zkrachovala, jiný tvaroh než od Osičkových skoro nekupuji. Jasně, měkký tvaroh ve vaničce mám v lednici neustále, ale stejně tak mám každý týden v lednici půlkilové balení tohoto tvrdého tvarohu. není vůbec hrudkovatý, má plnou mléčnou chuť a já z něj strašně ráda dělámjednoduché gnocchi s parmezánem nebo tvarohové knedlíčky podle Pipi.

A sýry Osičkových, to je taky dobrota. Všechyn jsou tedy jen z kravského mléka a krom domácí lučiny, přírodní, či ochucené medvědím česnekem a provensálsým kořením pak mají i výtečnou variantu lučiny se sušenými rajčaty.
A dětem hodně chutnají uzlíky - malé kousky sýra zamotané do uzlíčků, tak akorát dobré zobání do ruky.


Opět vyfoceno jen staré balení, te´d už se uzlíky prodávají v průhledné plastové krabičce s víčkem. jsou jen velice jemně slané, takže pokud zbožňujete přesolené korbáčiky, mustíe jinam.

Do na slané i sladké pečení i nepečení je přímo dělaný i jejich přírodní měkký sýr. Má jemnou neutrální chu´t a tak ho můžete připravit jak na sladko, tak na slano.



Nebo ho třeba naložit s kořením. Měkký sýr lze koupit také v kořeněné variantě, s medvědím česnekem a paprikovým kořením.

Mají též dobrou jemnou parenicu, také jen jemně slanou, krásně se hodí k zapékání s brambory.


Sýrů mají samozřejmě více, tak jestli někdy pojedete na Hanou, nebo budete v Olomouci, zastavte se na jejich statku v Novém Dvoře u Červenky a kupte si mléčné blaho :-)

Paní osičková je veterinářka, což aspoň pro mě jako mléčného laika znamená, že její kravičky by měly být naprosto fit.


Tak vzhůru na výlet a podpořit lokální výrobce! A příště bude třeba recept na vláčné tvarohové nočky s parmezánem, co vy na to? Nebo chcete něco sladkého, nebo kus masa? Povídjete, přehánějte...

Farmářská smetana a farmářský tvaroh od Miltry

2. října 2013 v 20:24 | Madla
Náhodou jsem na tuhle smetanu narazila v našem "novém" (už je tam prý dva roky, cha cha...) pekařství v Uničově. Ze zvědavosti jsem ji koupila, protože v okolí jsou k dostání tak maximálně smetany od Kunína, nebo smetany s přídavkem karagenu (já vím, že je karagen přírodní, ale proč ho strkat do šlehačky, když to jde i bez něj). A protože jsem v létě zmrzlinovala jak ďábel (ano, čtete správně, v létě, a až teď jsem se dokopala vám o téhle dobrotě napsat), kupovat neustále tři čtyři kelínky Kunína mi připadalo trošku viné. Teda mě ne, mě to bylo šumák, ale paní prodavačka v mé oblíbené Hrušce (ano, tam kde mají v prodeji řecký jogurt) na mě po několikerém smetanoidním nákupu koukala už vážně krapet podezřívavě.

No a tak jsem jednou, při venčení dítka, narazila na již zmíněné pekařství, kde měli v nabídce i farmářské výrobky z mlékárny Miltra. Vzala jsem tedy tvaroh, i smetanu ke šlehání. A zákys. A fakt dobrý!


Smetana je vážně perfektní, v plastové půllitrové lahvi, krásně tučná. Ale bacha, před otevřením se musí důkladně protřepat, protože u hrdla má celkem pevný smetanový vršek. Je výborná chuťově, velmi rychle našlehaná, moc dobře drží tvar. Prostě kdybych byla pan Cuketka, tak jí dávám deset cuketek z desíti :-)


Kefír mají v lahvi stejného designu, jen vršek je zelený. Prodávají dvě velikosti, malý půllitrový a velký litrový a i kefír je fakt dobrý. Poctivě hustý, jemně nakyslý. Do okurkového salátu, dnebo jen tak k pití třeba ke sladkému obědu je fakt super.

A tvaroh? Hustý, ale přitom jemný, bez hrudek, které by nešly rozmíchat, jemně kyselý, s plnou mléčnou chutí. Tak nějak se opakuju, ale s těmihle výrobky jsem fakt spokojená. Nadmíru.


Prodává se v půlkilovém balení (teda sáčku), takže pokud máte velkou spotřebu mléčných výrobků (což my máme), tak je pro vás ideální volbou. Vzhledem ke své hutnosti je ideální do tvarohových těst, já z něj dělala různé sladké knedlíky, gnocchi, pomazánky, prostě všechno možné. Určitě by se hodil i jako náplň do koláčů.

Tak co, znáte tyto výrobky a jste s nimi spokojeni?
 
 

Reklama