Pomazánky

Jiné plány a nouzová rybičková pomazánka

28. září 2013 v 9:11 | Madla
Tak jsem předevčírem vyslala své dva Antoníny na expedici Apalucha a těšila se na čtyři odpočinkové dny jen s jedním dítětem. Jenže, jenže, a ještě jedno veliké jenže. Mladší dítko ztropilo po loučení se starším bráškou třičtvrtěhodinový vysilující řev, který jej tak vyšťavil, že na hodinu usnulo. Veškeré snahy o uklidnění hladového (odpolední spánek bohužel proběhl bez oběda, protože robátko bylo tak unavené, že nabízeným jídlem jen metalo) a vřískajícího tvora měnícího barvu z brunátné na fialovou se míjely účinkem. Nepomáhalo nošení, hlazení, zpívání, pohádka, oblíbené hračky. Všechno letělo s šíleným řevem na zem. A dítě též. Když se totiž vzteká, tak se vzteká pořádně. Kopat a ječet na zemi, to je jeho. Nakonec jsem kapitulovala a nechala dítko se vyvztekat. Jen jsem ho šoupla do hracího stanu, ve kterém má měkkou peřinu. Dítku se tam mírně uklidnilo (řev už nepřipomínal zvuk startujícího letadla, ale spíše sbíječky). Usilovné ječení po třičtvrtě hodině ustalo a dítko z vyčerpání usnulo. Na hodinu. O třičtvrtě na pět jsem ho jemně vzbudila a zdálo se, že se vše vrací do starých kolejí. Dítko v klidu posvačilo, pohrálo si se stejně starým kamarádem, kterého jsme měli pozvaného doma a pak si vynutilo hodinu a půl trvající projížďku na kočáru. Vraceli jsme se za tmy, ještě si chvíli doma hráli a dítko snědlo opravdu vydatnou večeři. Po koupání, čištění zoubků a písničce vytuhlo o třičtvrtě na deset večer. Zdálo by se to jako idylka.

Tahle idylka trvala jen malou chvilku. O půl druhé "ráno" mě vzbudilo fňukání. Přeběhla jsem do dětského pokoje v domnění, že chce malý spáč jen dudlík (který má jen na usínání) a zhrozila jsem se. Všechno, co dítko za den stláskakalo, bylo v postýlce, na peřinách, polštáři, plyšových zvířátkách a samozřejmě i na malém Kubíčkovi. Za uklidňujícího pobrukování jsem rozespalé dítko dala na bráškovu postel a lehce vlažnou plínkou omyla a převlékla do čistého. A chtěla jsem převléct celou postýlku. No, co se asi nestalo. Hádáte správně, opět jsem převlékala dítko a další postel. A už viditelně rozmrzelé dítko jsem pak uspávala vedle sebe v manželské posteli. Pro jistou jsem pod něj dala ručník a k ruce si dala hlubokou misku. Miska byla během noci stále v pohotovosti a stejně tak i já. A převlíkala jsem další postel. A dítko. A sebe. A naspala jsem asi tak půlhodinku.

V šest ráno jsem pak na balkoně jen v pyžamu věšela první várku prádla. V osum pak druhou pračku. A mezi tím jsem čile převlékala, sprchovala ječící dítko, chovala a chovala a snažila se do něj dostat alespoň pár lžiček tekutin. A mé plány ohledně toho, jak budu mít spoustu času na blogování, se najednou vypařily. Ještěže jsem jsem den před přípravou odjezdu bohatě navařila a napekla, takže jsem se nemusela zaobírat přípravou jídla. Protože to bych asi nezvládla. Maximálně tak uplácat nějakou pomazánku v tomhle stavu. Ale proč ne? A proč ne zrovna rybičkovou? Je moc dobrá, zdravá, rychlá a zasytí.

A kdo dočetl až sem, a není máma na mateřské "dovolené" před tím smekám a klidně mu pošlu vlastnoručně vyrobený diplom za statečnost a trpělivost ...

A tak na ni tady máte recept (na pomazánku, ne na statečnost či trpělivost):

1 balení sardinek v konzervě
1 lžíce hustého bílého jogurtu (používám řecký)
2 lžičky dijonské hořčice
půlka malé najemno nasekané cibule (nemusí být)

Sardinky rozňahňáme vidličkou, přidáme k nim jogurt a hořčici a případně i cibuli (pokud ji spaříte hokou vodou, nebude tak výrazná a šťiplavá), promícháme a servírujeme.


A podáváme s pečivem, nebo v mém případě se skvělými tasovskými kukuřičnými plackami. A hojně dozdobíme zeleninou. Foto je staré, teď už plné misky rajčat od manželova tatínka nedostáváme (fňuk, fňuk, proč jen je ta rajčatová sezóna tak krátká?) a plastově chutnajícím pseudorajčatům z hyper-, super- se vyhýbám.


A jaké máte nejradši pomazánky vy?

Každý dělá lučinu

10. května 2013 v 13:26 | Madla
I já jsem propadla lučinovému šílenství a nakazila jsem jím už pěknou řádku svých příbuzných. Mou mámu, tchyni, sestru, švagrovou. To je dost velký počet odběratelů, které tím pádem stratily Povltavské mlékárny. Ale mě to neva, záškodničím pořád dál a domácí lučinu zarytě rozšiřuji dál. Je totiž fakt jednoduchá na výrobu, nemusíte tentokrát nic zahřívat, stačí jen smíchat tři suroviny, nechat odkapat a máte spoustu výborného sýra. Krémového. Smetanového. Jemného. Vašeho.

Na internetu koluje spousta receptů na výrobu domácí jogurtové lučiny. Já do té "své" přidávm ještě šlehačku, která krásně prohloubí chuť a udělá z obyčejné lučiny smyslně hedvábnou dobrotu, hodně podobnou sýru Philadelphia. Takže dobrá zpráva, z téhle lučiny jdou dělat i cheesecaky, krásně krémové a od originálu z Philadelpie takřka nerozeznatelné. Se šlehačkou je prostě všechno lepší, ne?

Tak honem na recept, než ho někdo zase publikuje dřív než já...

Na asi 600 g lučiny budete potřebovat:

200 g, tedy 1 kelímek smetany ke šlehání (stačí 33 %, perfektní však bude ze 40% smetany)
200 g, tedy 1 kelímek zakysané smetany (používám tu modrou s Pohlreichem)
500 g hustého bílého jogurtu (používám řecký a nikdo mi nevymluví, že je nejlepší)
1/2 kávové lžičky soli

Vše jednoduše smícháme, nalijeme na cedník vystlaný třeba látkovou plínou (čistou, pochopitelně!), vložíme do vyšší misky (aby měla kam odkapávat tekutina)



a necháme ideálně přes noc (ale stačí i tři hodiny) někde v chladu pěkně odkapat.



Pak jen překlopíme do uzavíratelné krabičky nebo hrníčku přikrytého potravinářskou fólií a mažeme. A jedeme. Protože kdo maže, ten jede...

Zkuste si lučinu namazat třeba na domácí kváskový chleba, nebo na pravou domácí Moskvu. A nebo jako já na zapečenou polentu.


Anebo si z ní upečte cheesecake. Třeba tenhle levandulovo-višnový, který jsem pekla nedávno? (A recept bude, jakože se Lamat jmenuju...)


Ohledně cheesecaků se meze fantazii opravdu nekladou. Ale i při přípravě smetanové lučiny na cheesecake nezapomeňte krémovou směs osolit, nebojte se, sůl nebude v dortu cítit, jen příjemně pozvedne chuť krémového "těla" cheesecaku.

Tak co, kdo z vás si nechá mazat lučinu kolem pusy?

Pomazánka z ricotty a pečených paprik

16. října 2012 v 14:09 | Madla
A už zase pomazánka! Uznávám tedy, že papriky už jsou trošku mimo sezónu, ale třeba ještě někde natrefíte na pěkné české papriky. Tak jako já u dědouška. Dědoušek není člen rodiny, ani rodinný známý, jak by se mohlo podle oslovení zdát. Dědoušek je stařičký seschlý pán, který každé dopoledne (za umírněného počasí, takže teď už má chudák po sezóně) prodává na svém místečku přebytky ze své zahrádky. Moc toho není - petrželová a celerová nať, zelí, kapusta, brambory. A papriky. Těch jsem od něj koupila pěknou řádku a tak čekaly pěkně uskladněny v lednici na svůj osud. A dočkaly se. Dostaly se pod maso, do salátu, na pizzu a zbytek milých paprik jsem upekla. Část pečených paprik se ocitla ve šťouchaných bramborách a ze zbytku jsem udělala pomazánku. Výbornou. Můj drahý na pomazánky moc není, ale tahle mu jela, až jsem se divila.

Tak dávám konečně na blog jeden u nás vysoce aktuální recept, protože včera jsem upekla další dávku posledních paprik, dnes dopoledne jsem vyrobila ricottu (mlékaři ví své a budou dělat psst, jo?) a zatímco robě spí spánkem spravedlivým, dodělala jsem konečně ricottovou pomazánku z pečených paprik.

Jak na ni? Potřebovat budete:

asi 150 g pečených paprik
200 g ricotty
3 lžíce syrovátky (nebo mléka)
1 stroužek česneku, rozetřený
1 lžíce pesta (u nás domácí celerovo-mandlové)
sůl

Papriky umixujeme s ricottou, směs případně naředíme, dochutíme česnekem a pestem. Případně dosolíme.


Je jemná, nadýchaná a dík pečeným paprikám má tak trošku kouřovou příchuť (ale velmi, velmi nenápadnou).
A na dobrém českém chlebu? Není co řešit, prostě je to svačinka, nad kterou i sebepřísnější výživář rozzáří svou tvář :-)


A co vy, vyrábíte pomazánky? Nebo na to mažete?

Dýňová pomazánka s chilli a citronem

11. října 2012 v 10:18 | Madla
Zamilovala jsem si pomazánky. Ne, že bych je dřív nedělala, ale jedla jsem je spíš jenom já a tak se mi do výroby pomazánek extra nechtělo. Pak ale přišel přelom, kdy naše tříletá raolest opustila pevnou náruč rodiny a vlétla vstříc novým školkovým zážitkům. A protože zvykání na tuhle velikou změnu bylo přetěžké, vyzvedávala jsem dítko vždy obědě, spolu s nafasovanou svačinkou. Vždycky byl "chleba s něčím". A to něco mi zachutnalo. Pomazánka z pečeného masa, pomazánka z uzené makrely, čočková pomazánka, kapustová, pomazánka z vařeného hovězího masa ...Jediná z pomazánek, která mi pod frňák neleze, je ta drožďová, ale jinak jsem si pomazánky víc než oblíbila. A tak, majíc doma větší než velké množství dýní, rozhodla jsem kus oranžové krasavice propašovat i do pomazánky. Nebudu kecat, že to byl můj osvícený nápad, inspiraci jsem našla v říjnovém F.O.O.D.u. Jen jsem změnila dochucení. Ve stylu mé oblíbené dýňové polévky.


Takže na čtyři až šest porcí pomazánky si nachystejte:

300 g dužiny z dýně Hokkaidó (může být samozřejmě i jiná oblíbená odrůda)
1 velkou cibuli, nakrájenou nadrobno
40 g másla, na plátky
1/2 lžičky najemno nasekaného chilli
šťávu z jednoho citronu
sůl a pepř

Dýni nakrájejte na větší kusy a dejte ji péct do rouby vyhřáté na 200 stupňů do doby, než změkne. Bude to trvat tak půl hodiny, možná trošku déle. Ještě teplou dýni přesuňte do hlubokého talířku a tam ji rozmačkejte vidličkou.
Na pánev (tu na smažení) si dejte másla a nechte ho rozpustit. Na másle si pěkně do zlatohněda osmažte nadrobno nakrájenou cibuli. Ještě teplou osmaženou cibuli vlijte i s máslem k rozmačkané dýni a spojte vidličkou. Dochuťte chilli a citornem a případně solí a pepřem.


Podávejte třeba na domácím bramborovém chlebu.


Dýňová nemusí být jen polévka - i pomazánka je super. Cibule osmažená na másle zesládne a skvěle se doplňuje se sladkou dýní, citronová šťáva dodá potřebnou aciditu a chili zase příjemný říz.

Tak co, jdete do ní? Máte rádi dýně? A co na sladko?

Rychlá a vynikající cuketová pomazánka

10. srpna 2012 v 14:37 | Madla
Dějou se to věci, lidi. Kupříkladu prý vypadám těhotně a zároveň i pohuble a taky máme doma malého Meresjeva. Ta první část by byla na fakt dlouhé povídání, tak aspoň o té druhé části, ze které mám fakt radost. To takhle odložím našeho čerstvě desetiměsíčního benjamínka na deku v obýváku a jdu umývat nádobí po svačině, po dvou minutách se ohlédnu a zděsím se ... dítko není na dece, ani v jejím nejbližším okolí. Vejdu do obýváku a už ho vidím, v poloze ležícího střelce si to lebedí u svého brášky, který stojmo kreslí jednoho buvola za druhým a okusuje mu bačkorky, čemuž se náš tříleták strašně řehtá. Takže v horizontu dvou minut překonalo dítko pouze za pomoci paží asi třímetrovou vzdálenost a já si můžu vydechnout. Konečně je tu pokrok, na který jsem, uhmožděna čtyřmi měsíci intenzivního vojtění, čekala.

A důvodů k radosti mám ještě mnoho, dostávám vysluněná báječná rajčata a křupavé okurky od rodičů měho drahého, od našich zase cukety (nepřerostlé, některé vyloženě malinké - úžasné) a dýně Hokkaidó. A v Hrušce jsem před dvěma dny objevila řecký jogurt - hustý a tak nabitý plnou mléčnou chutí, že si ostatní jogurty můžou tak akorát naliskat. Řecký jogurt v sympatickém kilovém kyblíčkovém balení je na našem malém městě prostě nevídaný zjev, o kterém jsem dosud slýchávala jen v bájných vyprávěních foodblogerů a foodloverů. A teď se můžu přidat, protože dnes byla doškrabána poslední lžička, kyblík jogurut je pečlivě vymyt a čeká na své příští pískovišťové určení. A já mám radost jako malé děcko a odpoledne si jdu přes celé město pro další nálož mléčného Řecka. Tak snad ho tam budou mít pořád.

Tak a ještě k té cuketové pomazánce. Recept jsem převzala z on-line verze Apetitu, a pokud máte nadbytek cuket, rozhodně si ji udělejte, zní to sice divně, ale je fakt dobrá.


Budete potřebovat:

1 středně velkou nebo tři malé cuekty
3 lžíce olivového oleje
4-5 stroužků česneku, nakrájených nadrobno
2 rozdrcené chilli papričky
2 lžíce nastrouhaného parmezánu
2 lžíce zakysané smetany
sůl na dochucení

Nejdřív si nahrubo nastrouhejte omytou cuektu. Klidně i se šlupkou. Dejte ji do cedníku, trošku posolte, promíchejte a nechte půl hodiny vypotit. Pak si nadrobno nakrájejte česnek a chilli a na olivovém oleji ho dvě minutky opékejte. Vymačkete z cuket přebytečnou šťávu a cuketky zbavené vody přidejte k česneku. Opékejte ještě tři minuty. Nastrouhejte si najemno parmezán. Odstavte cuketovou směs z ohně a ihned vmíchejte nastrouhaný parmezán. Zjemněte dvěma lžícemi zakysané smetany (lepší je créme fraiché) a dochuťte troškou soli.


Je fakt skvělá! Jemná a lahodná a přesto má díky chilli říz.


Tak pokud nevíte co s cuketkama, zmasakrujte je a pak mi dejte vědět, jak vám chutnalo.


Tak užívejte plodů léta a nenechte si zajít úsměv na tváři.

Něžná sýrová pomazánka s hruškami

20. listopadu 2009 v 18:19 | Madla
Hrušek už ve sklepě pomalu ubývá a protože pokusy zkřížit hrušky s masem dopadly na výtečnou, pokusila jsem se o experiment podobného rázu. Hlavní roli v něm hrál opět sýr. ten si s hruškami skvěle rozumí. Ale tentokráte to nebyl sýr s modrou plísní, nyní dostal šanci zazářit jeho kolega s bílou plísnovou slupkou a krémovitým tělem - můj oblíbenec Camember. Zdatně mu sekundovaly již zmíněné hrušky, bez nichž bude pokusnictví v mé kuchyni o mnoho smutnější. O soudržnost se postaral tvaroh ve vaničce. Překvapila mě jemnost a sametová hebkost pomazánky s ovocnými dozvuky hrušek a výraznou chutí sýra. Já jsem pouze takřka neznatelně osolila a jen náznakově opepřila a s výslednou jemností jsem byla nadmíru spokojená. To se však nedalo říct o mém muži - výsledná kompozice mu přišla fádní a nevýrazná, k chuti by mu prospěl spíše česnek. tn by ovšem celkovou chuť rušil a proto přikládám jen malé poznamenání, že pokud máte příliš propálené jazýčky, nebude jemná pomazánka pro vás to pravé.

Ale těm, kteří chtějí jemnou pomazánku vyzkoušet, doporučuji zásobit se těmito surovinami:

2 pevné a zralé hrušky, nakrájené na velejemně
1 camember, najemno nastrouhaný
1 tvaroh ve vaničce
kapka citronové šťávy
špetka soli a pepře

A jak na to? Zvládne to i Pat a Mat, tak co byste se o přípravu nepokusili i vy. Do misky nebo hlubokého talířku přidáme na jemno nakrájené hrušky, které jsme před tím zakáply citronovou šťávou (nezhnědnou nám).

K nim vyklopíme tvaroh z vaničky.

Přidáme na jemno nastrouhaný camember. Bude toho pěkný kopec, ale bázeň nechme stranou, to se hravě zvládne.

Vše smícháme vidličkou a je to.

Nejlépe chutná na tamvém chlebu nebo na čerstvé bagetce, ozdobené zelenou bylinkou a polovinou vlašského ořechu. Ořechy jsem sice měla, ale už nebyl čas je louskat. A zelenému lupení je po reorganizaci balkónu už také ámen. Ale i tak jsem si velcie pochutnala.

Pouze přidám pár poznámek k přípravě: Snažte se odolat pokušení hrušky nastrouhat, pustily by příliš mnoho šťávy a ta by pomazánku rozředila, což by byla velká škoda. Strouhat camember na jemném struhadle je dřina, ale jde to. Jde to lépe, když je ještě studený, tedy záhy po vytažený z lednice.

Rychlá tvarohová pomazánka

18. října 2009 v 15:02 | Madla
Mám moc ráda tvaroh a vlastně všechny mléčné výrobky (snad vyjma normálního mléka, to si dám jen ve formě horkého kakaa), ale manžel mi vždy tvrdil, že tvaroh opravdu nepatří mezi jeho favorizované potraviny. A protože se vždycky snažím jít přes překážky, rozhodla jsem se svého milovaného naučit jíst tvaroh. Naštěstí nebylo potřeba žádných obětí na životech, stačila troška ženské lsti a dnes mohu říct, že manžel jí tvaroh se stejnou chutí jako já.
A nemusí být dokonce ani tepelně upravený. Oba si třeba velice rádi pochutnáme na této superrychlé a bylinkami vonící pomazánce, k jejímuž vytvoření budeme potřebovat:

1 vaničkový tvaroh (může být i nízkotučný, záleží na tom, jak moc boujeme se svou linií :-))
1 střední cibuli nakrájenou na velejemné kostičky (kdo nerad obyčejnou cibuli, může nahradit jarními cibulkami)
velkou hrst čerstvé petrželové natě, pokrájené nadrobno
hrst čerstvých bazalkových lístků, taktéž nadrobno pokrájených
podle chuti sůl
trošku bílého pepře (je jemnější než jeho černý kolega)

A můžeme se pustit do výroby:
Do hlubokého talíře nebo vhodné misky si vyklopíme tvaroh, přidáme najemno nakrájenou cibuli, najemno nasekané bylinky a pořádně promícháme.


Ochutíme solí a pepřeme, ještě jednou pomocí vidličky promícháme, výsledek ochutnáme a případně ještě dosolíme či dopepříme.



Servírujem s čerstvým pečivem (nejlépe celozrnným), nebo jako bylinkový dip například k masu či rybě.
 
 

Reklama