Rybky nejen mořské

Domácí rybí prsty

19. listopadu 2014 v 10:32 | Madla
aneb jak mi školka kazí děti. Miluju ryby. To asi pravidelným čtenářům tohoto blogu neuniklo, že jsem nejspíš převtělený tučpták, ale rybí prsty ...brr. Směs bůhvíjakých semletých rrybích odřezků obalených v trojobale a usmžených, to mě nikdy nenadchlo. Jenže ve školce je servírují celkem pravidelně a naše taktéž rybožravé děti je milují a vyžadují i doma.

Jasně, mohla bych koupit nějaký mražený polotovar, usmažit ho a věnovat se bohulibým činnostem jako třeba žehlení, krmení domácího zvířectva (krom oblovek, morčete, chameleona a cvrčků máme totiž i vdoní želvičku) nebo věčného vysávání a uklízení vysypaného Lega...

Leč tyto pochybné produkty prostě kupovat nehodlám, takže si radši zaneřádím linku pravidleně obíhající soustavou misek s moukou, vejcem a strouhankou.

Takže pokud si chcete přidělat práci, nachystejte si:


balení kvalitního rybího filé
sůl, pepř
strouhanku (celiaci použijí kukuřičnou)
hladkou mouku )ceilaci se musí spokojit s rýžovou)
rozkvedlané vajíčko
plátek másla

rybí filé rozmrazíme, opláchneme pod studenou tekoucí vodou, osušíme papírovou utěrkou, zlehka osolíme a opeříme a nakrájíme na pravidlené proužky. Obalíme v mouce (doporučuju rýžovou, ta tolik nenasákává tukem), ve vajíčku a ve strouhance a dáme na plech. na každý kousek ryby položíme hoblinku másla a strčíme do trouby vyhřáté na 200 °C zhruba na čtvrt hodiny. Potom obrátíme a dopečeme i z druhé strany.


Podáváme s jemnou bramborovou kaší nebo vařeným bramborem. A hlavně s dobrým pocitem, že děti jí opravdové ryby a ne semleté zbytky bůhvíčeho.

Mořský vlk po italsku: s rajčaty a kapary

28. července 2014 v 20:13 | Madla
Konečně, konečně je to tady! Prosluněná rajčata, každé trochu jiné, ale voňavé od slunce a opečovávané pilnou rukou manželova tatínka. Každý den dostáváme plnou misku božských rajských plodů a já se jich stále nemůžu nabažit. Mohla bych je jíst na kila, stejně tak jako náš pětileťák, jehož nejoblíbenější snídaně je v současnosti tři až čtyři rajčata a k tomu malý kousek pečiva máznutý máslem. Nebo klidně holej, hlavně když je hodně rajčat.

V jeho chutích ho musím trošku krotit, protože jinak by mi nezbyla žádná rajčata ke kulinárním výtvorům. A v létě se vaří tak lehce. Stačí pár kvalitních ingrediencí a vznikne báječné jídlo, po kterém nebudete funět ještě čtyři hodiny po obědě.

V olomouckém Globusu mi manžel koupil dva nádherné chlazené mořské vlky, ale v podstatě můžete použít jakoukoli jinou rybu, recept dobře funguje i se sladkovodními rybkami (v malé obměně, kdy jsem použila místo kaparů olivy jsem takto včera pekla i kapra).


Na čtyři porce si nachystejte:

dva větší mořské vlky
citronová šťáva
sůl, pepř
máslo

na rajčatový podklad:

5-6 rajčat, nakrájených na plátky
2 cibule, najemno nakrájené
1 lžíci kaparů
čerstvou majoránku, posekanou, asi hrst
sůl, pepř
3 lžíce oliváče
3 lžíce suchého bílého vína

Vykuchanou rybu řádně omyjeme a osušíme, pokapemem citronovou šťávou a necháme chvíli odležet. A zatím se vrhneme na rajčatový podklad. Omytá rajčata nakrájíme na kolečka, cibule si nakrájíme najemno. Všechno hodíme do pekáče, ve kterém budem ryby péct, přihodíme lžíci kaparů, najemno usekanou čerstvou majoránku (nebo tymián), osolíme, opepříme, přilijeme suché bílé víno a oliváč a pěkně prohodíme rukama. Tenhle způsob přípravy já zbožňuju, v něčem se tak pěkně čvachtat rukama, ale pünktlich povahy si samozřejmě můžou vypomoct obracečkou nebo lžící apod.

Rajčatový podklad více méně rovnoměrně rozmísítme po celém pekáči (zabrání tomu, aby se ryba přichytila) a vrhneme se na rybu. Tu zlehka ze všech stran (i zevnitř) osolíme a opepříme, do brišní dutiny jí vložíme kousek másla, dáme do pekáče, rybu na povrchu třikrát čtyřikrát podélně nařízneme (asi jako když nařezáváte bagety před pečením) a do zářezů taktéž rozmístíme plátečky másla. Vrzneme do trouby vyhřáté na 200°C a pečeme podle velikosti ryby tak 30-45 minut.


Je to fakt dobrota, a ta šťáva vypečená z ryby a rajčat, kaparů a oliváče s vínem... hmm, i kdyby přišly kroupy, budete v mysli poletovat někde nad prosluněnými plážemi, nebo nad olivovníkovými alejemi.


Já podávala s malými bramborami pečenými v alobalu, ale dobře se budou hodit brambory jen tak vařené, neceliakům bude stačit dobré bílé pečivo.


A sklenka bílého, toho stejného, jaké jsme použili k přípravě rybky.


A co si dáte příště? Něco sladkého (třeba citronovo-tymiánový cheesecake s rynglovým želé, muffiny s karamelizovaným angreštem, mandlové mini Pavlovy s višňovo-marcipánovým coulis) nebo něco křupavého (kefírové rohlíky, bagetky podle Julky Maškrtnice nebo fakt hrozně dobré bezlepkové rohlíky), a nebo vám mám prozradit recept na extra levnou, přírodní a k živnotnímu prostředí, vaší peněžence i pračce účinnou a voňavou domácí aviváž?

Hejk na květákovém pyré s majoránkovým máslem

7. července 2014 v 18:35 | Madla
Nesnáším léto. Jako fakt. Ne kvůli vedru (aspoň se můžu zchladit domácí zmrzlinou a stříkat se vodníma pistolkama s naší havětí) a kvůli té spoustě sezónní zeleniny a ovoce. Protože není skoro čas si tu nádernou hojnost užít. Vařím, peču, chladím, mrazím a zavařuju jako cvok, ale nestíhám ty dobroty nějak publikovat. A to mě strašně štve. Udělala jsem spoustu dobrot z jahod, ale stihla jem publikovat jen jeden dortík a jednu marmošku. Trapas. A příští rok už zapomenu, že jsem kdy pekla makový dortík s jahodovou pěnou vytuněnou limetkou, že jsem dělala úžasně svěží jahodový džem s limetkou a tymiánem a spoustu dalších dobrot.

Potřebovala bych nějakou díru v časoprostoru, kam bych mohla nacpat všechny tyhle recepty a zároveň u toho stihla vařit, péct, chladit, mrazit a zavařovat a ještě blbnout s dětma.

A tak se s vámi podělím alespoň o jedno lehké šmrncovní jídlo.


Tak popojedem, už žádné zbytečné řeči, dámy a pánové, slibuju!

Na čtyři porce si nachysteje:

na rybu:

2 hejky
olivový olej (cca 1 lžíce)
sůl
pepř

na majoránkové máslo:

80 g másla
2 hrsti čerstvých majoránkových lístků
1 stroužek česneku, rozmačkaný
1 lžíce balzamikového octa
sůl

na květákové pyré:

1 větší květák, rozebraný na růžice
lžíce soli
2 bobkové listy (používám čerstvé)
2 sušené chilli papričky
4 kuličky pepře
2 lžíce oliváče

Nejdřív začneme květákovým pyré, protože to ostatní bude v cukuletu. Z květáku odřízneme zelený košťál, rozebereme ho na růžice a dáme vařit do vody se solí, bobkáčema, chilli papričkama a pepřem. Povaříme téměř do měkka. Pak slijeme většinu vody, pár lžic necháme, přilijeme dvě lžíce oliváče a šťouchadlem na brambory ušťoucháme jemné pyré. Dochutíme solí a pepřem.

Hejka vyfiletujeme, odstraníme všechny kosti, zlehka osolíme a opepříme a všechny filátka z obou stran potřeme oliváčem. Rozpálíme si pánev a filety osamžíme nejdřív kůží napřed, stačí tak dvě až tři minuty podle velikosti porce. Otočíme na druhou stranu a opékáme další minutku. Vyjmeme z pánve, dáme na talíř a zakryjeme alobalem, tak, aby porce zůstaly stále teplé.

Do ještě horké pánve vložíme máslo nakrájené na plátky a nasekané majoránkové lístky a opékáme asi minutu. Poté sejmeme z ohně, přilijeme aceto balsamico a rozdrcený česnek. Promícháme.

Na talíř dáme porci květákového pyré, na něj posadíme rybu a přelijeme majoránkovým máslem.


A víte co? Já kecala. Bohužel. U nás doma momentálně není žádné blbnutí s dětima a hromadné pojídání zmrzlin, protože starší dítko už pátým dnem čile horečkuje a tak místo plánované dovolené sedím doma, vařím lipové čaje a dělám zábaly a sanžím se zklidnit dvouleté batole, které se konečně rozhodlo ukázat svou nadvládu nad starším sourozencem.

Ale tohle jídlo vám spraví náladu i po celém upoceném dni plném vztekání se, kňourání a řevu dvou nevyzpytatelných dráčat.

Tak si k němu nalijte víno a mějte hezké prázdniny!

Makrela podle Zdeňka Pohlreicha

29. května 2014 v 19:59 | Madla
Jak asi pravidelní čtenáři mého blogu tuší, miluju ryby. Téměř jakékoli a v jakékoli pdobě. Tento fakt může doložit i můj drahý muž, protože v pondělí jsme měli k obědu marinovaného hejka s koprem (bílé víno, oliváč, sůl, pepř a spousta čerstvého kopru od mé tchyně), který si lebedil na celerovém pyré s červenou čočkou. A ve středu jsem zbytek hejka udělala pro změnu na květákovém pyré s majoránkovým máslem. Byla to lahoda. A ve středu mě můj drahý pozval na oběd a já neodolala a dal si opět ... tradadá ... překvapení ... rybu. A to steak z tuňáka s kapary a bílým vínem. Bylo to tak dobré, že se oblizuju ještě teď.
Ale existují i rybí výjimky, do pusy bych třeba nedala rybičky v aspiku a nemám ráda makrelu. Tu její tučnou (pa)chuť a nezaměnitelné makrelí aroma, ze kterého se mi obrací kufr. Máme to s manželem stejně. Podle nás léto oficálně nezačíná kalendářem, ani teplotními rekordy, ale "vůní" uzených makrel, které se s prvními opravdu teplými dny začnou linout z minimálně alespoň jedné maloměstské či vesnické hospody.

Ale, ale, ale a ještě další ale. Po shlédnutí jednoho starého dílu Ano, šéfe (fakt se mě neptejte který díl to byl, hlavu mám po pěti letech na mateřské prázdnou jako cedník), kdy šéf připravoval rolky z makrely, jsem si řekla, že musím makrele udělit šanci. A nelitovala jsem!


Jak je mým zvykem, recept jsem si upravila, ale až bude léto v plném proudu a budou se dát koupit voňavé čerstvé české papriky, zrealizuju jej přesně podle šéfa, takhle vám bude muset stačit moje mnohem jednodušší verze, které však na chuti nic neubírá.


pro čtyři osoby budete potřebovat:

2 makrely
1 středně velkou cibuli
dva stroužky česneku
čerstvý tymián
100 ml mandarinkové šťávy (mě to vyšlo na dvě a půl manďošky)
100 ml suchého bílého vína
oliváč
sůl
pepř


Makrely vykucháme a nafiletujeme (moje fakt neoblíbená práce, ale už se zlepšuju), zlehka je osolíme a opepříme a posypeme nadrobno nasekanými lístky tymiánu. Cibuli si oloupeme a nasekáme najemno (to mi jde kupodivu ještě hůř než filetování...). Do misky dáme vždy filátko, posypeme troškou cibule, zalijeme zlehka mandarinkovou šťávou a zastříkneme oliváčem. A tak pokračujeme až do vypotřebování ryb. Misku uzavřemem nebo zabalíme do potravinářské fólie a dáme do chladna. Stačí jen na půl hodinky, ale klidně déle. Já nechala marinovat dvě hodiny a bylo to poznat. A nebojte, nemusíte se bát prapodivné kombinace markely a mandarinkové šťávy (šéf použil samozzřejmě šťávu pomerančovou).
Až přijde čas Č nebo čas O nebo V (nebo jak říkáte jídlu),tak sirozplate větší pánev, stříkněte do ní trochu oliváče, vložte filátka kůží napřed a tři minuty opékejte. Potom opatrně obraťte, zalijte zbylou marinádou, zastříkněte suchým bílým vínem a nechte na mírném plameni asi pět minut probublat. A je to :-)


Já podávala s jednoduchým hráškovým risottem s karotkou a byla to výbroná volba. Jaký vy máte vztah k markele? A půjdete do makrely na citrusech? Nebojte se, půjde to jako po makrele :-)

Treska pečená v makovo-ořechové krustě

28. března 2014 v 9:25 | Madla
Miluju ryby. Asi jsem v jednom ze svých minulých životů musela být Eskymákem )promiňte, Inuitem), protože jinak si svou vášeň k rybám nedovedu vysvětlit. Rybičkovou pomazánku bych mohla mít klidně každý den k snídani, k obědu pakrybí polévku a jako hlavní chod rybu na libovolný způsob a k večeři bych si dala sledě v hořčičné omáčce z IKEA, nebo zavináče, nebo rybí salát... hmmm....

Ale to by mě pak někdo mohl doma vzít po hlavě zmrzlým kusem lososa a to bych vážně nerada. Ale pokud i vy máte rádi rybu, nabízím vám rychlou variaci na klasické obalované filé. Vězmete si na něj jaké chcete kvalitní filé, já použila tresku, pak budete potřebovat jen hrstičku hrubě mletých ořechů a máku. A trošku soli a citronu. A můžete bu´d nudně smažit (což já nerada), nebo si na obalené plátky rybky dátt pár plátečků másla a na chvíli nažhavit troubu.

Takže jdeme na to! Nachystáme si:

filé z tresky
sůl, pepř
celý mák
hrubě mleté vlašské ořechy

trochu másla
citron na doladění chuti

Filé omyjte a osušte, osolte a opepřete. Smíchejte mák s mletými ořechy a porce ryby v ořechovo-makové směsi pěkně obalte. A te´d můžete bu´d smažit, nebo porce filé dejte do pekáčku, poklaďte pár lístečky másla a dejte na 20 minut péct do trouby vyhřáté na 180°C. Při servírování jemně pokapte citronovou š´távou a nechte si chutnat.


já mám tuhle netradiční úpravu rybího filé moc ráda, tu ořechovou chuť a jemné křupání máku mezi zuby. Ale třeba pro mého konzervativního muže je mák jen přísadou do slakého pečení, takže touhle rybou se mu nikdy nezavděčím. Ale neva, alespoň zbyde víc pro mě :-)


A pokud by vás zajímalo, co je na talíři vedle brambor, tak vězte, že ty malé bílé kousky jsou mačkaný celer podle jamieho, recept je tady a chutná i zarytým celerofobikům.

Tak co, dáte si, nebo je to na vás moc velké rybí harakiri?

V hrnci uzený losos na cizrnovo-rajčatovém pyré

5. listopadu 2013 v 13:05 | Madla
aneb konečně jsem se dokopala ke stvoření článku, k němuž mě naprosto nakopla Meg a její doma uzená makrela. Hned ten den, co jsem jedním dechem (dobrá, musela bych být lovkyně perel, abych to dala...) přečetla Markétin článek, se mi v hlavě líhly samé ryby. Shodou náhod jsem měla v mrazáku čerstvě nakoupené kusy lososa, co byly v akci a manžel dva dny před tím díky své vrozené činorodosti stvořil jako vedlejší produkt dva veliké pytle smrkových a borových hoblin.

Nic mi tedy nestálo v cestě. Říkala jsem si, jaká to bude pohoda, pěkně dopoledne, až bude mladší dítko u babičky, všechno připravím a pak budu za hvězdu. Jenže to by starší dítko nesmělo začít večer horečkovat a mladšímu se klubat třetí stolička. Jenže já jsem sveřepá jako buldok a tak, navzdory probdělé noci a dvěma uplakaným rozmrzelým dětem doma, jsem se pustila do akce. Receptu jsem se držela téměř dolsovně, výjimku jsem si dovlila udělat jen s výběrem lososa, kterého jsem marinovala ve směsi bílého vína, čerstvého tymiánu a olivového oleje. A cizrnu jsem použila sušenou, protože konzervovanou ji prostě nemám ráda. Takže klidně koukněte k Meg, ta má postup nádherně vychytaný a zdokumentovaný, u mě uvidíte "jen" výsledek, protože s jedním dítětem produkujícím tolik slin, že by to zaplavilo menší vesnici a druhým dítkem, kterým cloumaly čtyřicítky horečky, jsem byla fakt ráda, že jsem vyfotila alespoň výsledek. Ale stálo to za to!

A uzení v hrnci se bát nemusíte, pokud si hrnec pečlivě vystele alobalem a budete udit jen chvilku (takže žádnou celou šunku, to dá rozum), nemůže se vůbec nic stát. Takže směle do toho! Na mou variaci si nachystejte:

3 porce lososa
3 lžíce olivového olje
3 lžíce suchého bílého vína
pár snítek čerstvého tymiánu
sůl a pepř (jen lehce)

alobal na vystlání hrnce
hobliny či piliny
trocha vody (já použila tři lžíce bílého vína) na zastříknutí pilin/hoblin
bylinka na ovovnění (není nutné, ale já použila tři snítky čerstvého tymiánu)

na cizrnovo-rajčatové pyré:

lžíce olivového oleje
1 střední cibule, najemno nakrájená
3 stroužky česneku
100 g cizrny v suchém stavu (namočit na 24 hodin)
1 plechovka loupaných a krájených rajčat
150 ml vývaru/vody (já použila část vody z uvařené cizrny a zbytek tekutiny jsem doplnila domácím kuřecím vývarem)
případně sůl a pepř
30 g másla

Já začala tím, že jsem si namočila cizrnu na celý den dopředu. Po dvanácti hodinách máčení jsem vyměnila vodu za čistou a máčela jsem dál. Z mrazáku jsem si vyndala kusy lososa a nechala je v lednici přes noc rozmrazit (zakryté fólií, aby nepřijaly nežádoucí pachy z lednice a naopak). Když byl losos ráno rozmražený, opláchla jsem ho pod vodou, důkladně osušila a naložila do olivového olje, suchého bílého vína a čerstvého tymiánu. A nechala jsem ho marinovat v chladu další tři hodiny.

Hodinku před plánovaným obědem to už šlo natošup. Vodu z cizrny jsem opět slila a cizrnu jsem vařila v čisté vodě nejprve na velkém plameni a jakmile dosáhla varu, přemístil ajsem ji na malý plamen, aby lehce pobublávala. A vařila jsem doměkka, což trvalo ani ne třicet minut. Uvařenou cizrnu jsem slila (slitou vodu jsem zachytila a většinu jí použila do bramboračky a část pak do rajčatovo-cizrnového pyré).

Na lžíci olivového oleje jsem do sklovita osmažila cibulku, pak jsem přidala plátky česneku a smažila ještě dvě minuty. Do pánve jsem pak nasypala cizrnu a krájená rajčata z pelchovky. Podlila jsem vodou z vaření cirzny a domácím kuřecím vývarem. A nechala jsem vařit.

Mezitím jsem si vystlala hrnec alobalem, na alobal jsem nasypala asi centimetr a půl tlustou vrstvičku hoblin, přidala tři snítky čerstvého tymiánu a zastříkla trochou bílého vína. Na vrstvu hoblin jsem dala pařáček na knedlíky.

Lososa jsem vyjmula z marinády, lehce z každé stran osolila a dala na pařáček. Hrnec jsem pořádně utěsnila alobalem a dala nad velký plamen.

Dvě lžíce rajčatovo-cirznové směsi jsem dala stranou a zbytek jsem spolu se dvěma plátky másla dohladka umixovala. Vývar dodal chuti dost, takže nebylo ani třeba dosolovat či pepřit. K rajčatovo-cirznovému pyré jsem přidala zbylé dvě lžíce, nandala na talíř a těšila se na lososa.

Mezitím se začala z okrajů hrnce pomalu valit pára. Tak jsem vypnula hořák a nechala jsem lososa udit dvacet minut. Přeci jen to byly pěkní macci.

A takhle to pak vypadalo:


Škoda jen, že se mi losos při servírování přelomil, ale další porci jsem už k focení neměla, protože manžel se na tu svou vrhnul jako hladový vk na beránka a dětem jsem porce lososa nadrobila na kousky.

Ale bylo to moc dobré, losos byl šťavnatý, s jemnou kouřovou příchutí, cizrnovo-rajčatové pyré bylo skvělé a já alespoň na chvliku stoupla v očích mého drahého (než jsem mu práskla, jak to bylo strašně jednoduché).

Tak do toho jděte určitě taky, já si plánuju vyzkoušet vyudit kachní prsa se zázvorem, limetkou a chilli.

Pstruh na másle, s čerstvou saturejkou

1. července 2012 v 7:30 | Madla
Ryby, rybky, rybičky, lóvte séé, pořvává naše tříleté dítko po každé menší přepšce, a jakomkýkoli klackem (rozuměj udicí) "loví" v kaluži ryby. A vždycky mi jich pár donese. A já tyhle imaginární mřenky vždycjky jen tak zasyrova zbaštím a nad dítwěčím počínám se řehtám pod vousy. Zdaleka nejlepší však je, když se dítko nachomítne k přípravě čerstvého pstruha. To jej pak pro jeho outlocitnost musím odvést (spolu s jeho pozorností) někam, kde nebude vidět, jak tatínek majzne pstruha paličkou po kebuli a vykuchá ho.

Nejradši by milé pstroužky hladil a často spřádá plány, jak s nimi půjde spinkat a podobně. Jeho láska ke zvířatům je prostě nezdolná. Ale když máme upečeného pstruha na talíři, nemůže se dočkat chvilky, kdy dostane první sousto voňavého bílého masíčka, obraného od kostí. Na příslib rybích hodů se dokonce nechá vylákat z hrátek na babiččině dvorku. A to je co říct.

Tak rychle dávám do placu momentálně nejoblíbenější úpravu superčerstvých pstroužků v naší rodině.

Budete potřebovat.

tolik menších pstroužků kolik je strávníků
čerstvou saturejku, nahrubo posekanou
pár plátků másla
kmín
sůl, pepř (ideálně vše čerstvě mleté, já mám, heč :-))

navíc:

špejle
máslo či sádlo (v nouzi olej) na vytření pekáče

Očištěného, vykuchaného a šupinek zbaveného pstroužka z obou stran osolíme a opeříme a okmínujeme. Osolíme a opepříme a okmínujemetaké tělní dutinu, v níž se ještě před pár okamžiky skrývaly vnitřnosti. Do tělní dutiny pak dáme hrstičku čerstvě posekané saturejky, kousky másla


a takto připraveného pstroužka dáme do pekáče vymazaného máslem, do něhož jsme pěkně esteticky narovnali špejle. Na ty špejle nezapomeňte, je to dobrý trik, aby se pstruh nepřichytil kůží k pekáčku.


Pstroužky nezapomene též bohatě poházet čerstvou bylinkou. Na každého pstroužka dáme pár kousíčků másla a honem s ním do trouby, kde ho při 200 stupních budeme péct dvacet až třicet minut, záleží na velikosti vašich ryb.


Podáváme dle libosti, u nás s bramborovou kaší.



Saturejka dodoá pstroužkovi na peprnosti a kmín se k ní skvěle hodí, ale pokud saturejku doma na zahrádce či na balkoně nemáte, použijte s klidem čerstvou majoránku či bazalku. Tady je místo pro mírné babicování povoleno :-) Ale v případě majoránky či bazalky bych kmín nechala s klidem ladem, protože k nim kmínu už netřeba.


Čerstvá ryba, čerstvé bylinky, troška másla, téměř žádná práce, tak si představuju letní vaření. Jak jste na tom s letním vařením vy, co nejradši připravujete?

Treska v křupavé ořechovo-makové krustě

20. dubna 2012 v 20:33 | Madla
Už je to dlouho, předlouho, co jsem na blog vložila nějaký rybí recept. A přitom jsou u nás doma ryby pravidelnými návštěvníky. Nejradši mám samozřejmě ryby čerstvé, takový pstroužek, který se ještě před hodinkou čile mrskal v sádce u nedalekého rybníka, to je ta pravá dobrota, v níž byste pach rybiny horko těžko hledali. Jenže v zimních měsících se na rybníku bruslilo a prodej ryb byl samozřejmě zrušen. Rybárnu na našem malém městečku nemáme, takže jsem musela pravidelné týdenní výlovy (rybu míváme vždy v pátek, ale často i v jiný den, u nás není neobvyklé si rybu dopřát dvakrát či třikrát do týdne) mrazáku v různých super-, hyper-. Při výběru mražených ryb čtu vždy pečlivě etikety, abych náhodou nekoupila takové ty lisované kostky z bůh ví jakých odřezků, nebo aby mi pak po rozmražení neplaval tenounký plátek rybky v půllitru vody. Teď už se sice prodej ryb na blízkém rybníku zase pěkně rozjel, ale já se s vámi podělím o svou rychlou verzi tresky v křupavé ořechovo-makové vrstvě.

Pro čtyři osoby budete potřebovat:

4 plátky rozmražené tresky
sůl a pepř
4 lžíce máku
1/2 hrnku vlašských ořechů
80 g másla pokojové teploty
1 lžičku soli

Nejprve si umeleme či rozmixujeme ořechy. Nemusí být úplně najemno, klidně můžou zůstat hrubší kousky. Drcené ořechy si nasypeme do misky, přidáme mák a přisypeme sůl. Promícháme. Máslo si necháme povolit při pokojové teplotě, nebo ho na chvíli šoupneme do mikrovlnky. Povolené máslo přidáme k ořechové směsi a pomocí prstů zpracujeme na takovou mokřejší drobenku.
Plátky tresky osušíme papírovou utěrkou, z každé strany zlehka osolíme a opepříme a opatleme ořechovou krustou. Vložíme na plech vystralný papírem na pečení a popatelem i druhou stranu. Dobře to jde takovou tou gumovou stěrkou.
Vložíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů a pečeme čtvrt hodinky až dvacet minut do doby, až obal zpevní a zezlátne. Vyjmeme z trouby, necháme chviličku na plechu a pak můžeme servírovat.


U nás se podávalo s vařeným bramborem a gratinovaným celerem. Vážně dobrá kombinace, taková podzimní. No, třeba ještě máte schované nějaké vlašáky, kterým by už slušelo spotřebování. A jestli ne, stejně to vyzkoušejte, je to rychlé a moc dobré. Ořechová krusta vonící máslem ozvláštní i obyčejný kousek někdy trošku nudné ryby.


Zdá se vám to jako šílená kombinace? Ryba, mák a ořechy ... tím spíš to vyzkoušejte a určitě budete mile překvapeni.

Momentálně funguju v módu totálního nestíhání, vaříma peču sice ostošest i ostosedm, ale nějak nestíhám psát články o všech napečených a navařených dobrotách - tak malá ochutnávka toho, nač se můžete těšit. Vrhla jsem se na cupcakes, které mě naprosto pohltily, současně pečuju už o tři kvásky (a momentálně k tomuto článku přikusuju kváskovou bagetu), chystám pro vás hodnotnou soutěž, peču dorty, vařím, peču, samžím, zapékám, blbnu, šílím, hraju si, proklínám se, padám na ústa, zvedám se, směju se, nestíhám ... a tak dále.

Však si počkejte :-)

Štika na stříbře

3. srpna 2011 v 10:23 | Madla

Miluju čerstvé ryby. Naštěstí i manžel a synek jsou nadšenými rybožrouty, takže se u nás na rodinném stolepravidelně v pátek objevuje nějak upravená rybka. A mnohdy to není jen v pátek, dost často se stane, že se na talíři rybka objeví i častěji. A tak to bylo i v případě dravé štiky, která si to k nám domů připlavala sice vetradiční rybí pátek, ale protože jí byl pěkný kus, zůstala u nás ještě přes víkend. Nikdo ale nelitoval, protože byla výtečná.

Na tuhle rybí zubatici
jsem se těšila už dlouho, ale když mi přistála na stole, ještě se mrskající a s otevírající se tlamou,
najednou jsem nevěděla, co si s ní počít. V lednici toho tak nějak příliš nebylo (nebo absolutně nevyhovující potraviny), ale stačilo jednou zašmátrat a a obejvit pořádnou nálož krásné červené ciuble, pod níž se skrývala její obyčejnější bílá přítelkyně. A bylo jasné, štika bude s cibulí. A protože jsem vařila spolu s naším zvědavým prckem, musela to být opravdová rychlovka a co nejméně pracná. Tak přišel ke slovu alobal.

A jak jsem tedy s milou štikou naložila? Pěkně jsem ji umyla, zlehka posypala hrubě mletou solí a čerstvě uhmožděným pepřem (tedy mou oblíbenou směsí pepřů), řádně pocákala olivovým olejem a jala jsem se loupat a krájet oba druhy cibule. Ty jsem nakrájené na kolečka rozvrstvila na štiku, přidala jsem na půlkolečka nakrájené dva citrony a asi patnáct deka pěkné domácí slaniny, pokrájené na hrubé nudličky
a celou rybu i s cibulí jsem zabalila do alobalu a dala péct zhruba na hodinu do trouby vyhřáté na 200 stupňů.


Ke štice jsem jako přílohu zvolila brambroy pečené v alobalu, které prostě miluju. A takhle ta zubatá rybí krasavice vypadala po upečení.

A bylo to přímo epesní :-) Slanina zachovala štavnatost ryby, pečené citrony jí dodaly šmrnc a voňavá cibule pečením ztratila svou štiplavost a dělala štice příjemného společníka.


Můj momentální nápad byl tedy uskutečněn, ale protože jsem vše dělala od oka, a protože i šticí míry bývají různé, berte tenhle rybí recept třeba jako inspiraci, k jejímuž uskutečnění budete potřebovat jen pár věcí:

pěkně čerstvou rybu v celku
dva druhy cibule (bílá a červená), pokrájené na silnější půlkolečka
citron či citrony, nakrájené na silnější půlkolečka
několik lžic kvalitního olivového olee
(a případně trošku dobré slaniny, pokrájené na hrubší pásky)

a na zabalení pěkný kus alobalu.

Dobrou rybí chuť vám přeje Madla!

Dietní a přesto velmi chutný losos

23. března 2011 v 13:48 | Madla
Před časem jsem už na svůj blog jeden lososí recept vkládala, ale to mí milí čtenáři netušíte, že se u nás doma v tu dobu odehrávaly doslova lososí orgie. Veliký kus kvalitního lososa vytaženého z mrazáku tomu totiž jinak nechtěl a já musela popustit uzdu své fantazii, abych jej na další dny připravila jinak, netradičně, chutně a hlavně rychle.

A o tom, že se mi můj záměr vydařil, svědčí i fakt, že nejmladší (a nejroztomilejší) člen naší rodiny se po poobědovém spánku budil s pokřikem - "Chci papat lososa, maminko, chci papat lososa ...", ačkoli před spánkem zbodl porci jako pro hladového horníka.

Když jsem svému muži těsně před obědem sdělila, že hodlám lososa vařit v páře, tvářil se na mě značně skepticky a už si nejspíš představoval, že jeho oběd bude raději tvořit trio chleba s máslem a se šunkou. Ale ačkoli jídla dietního charakteru příliš nepreferuje, i takto upravený losos mu opravdu chutnal. (I když se ho ze spaní nedovolával, to je pravda).

Tak už se přestanu točit kolem jako korouhvička a prozradím konečně recept na lehké, rychlé a velmi zdravé a chutné jídlo.

Budete potřeobvat:

tolik porcí nafiletovaného lososa, kolik čekáte strávníků
sůl (nejlepší je hrubě zrnitá)
pepř (nejlepší je čerstvě mletý - má oblíbená kombinace čtyř druhů pepřů)
několik oloupaných stroužků čenseku
pár maličkých pikantních chilli papriček
několik kuliček celého pepře
několik kuliček nového koření
několik lísktů bobkového listu
vodu

Záměrně nepíšu kolik čeho, protože sílu a množství nálevu každý kuchař upraví podle počtu očekáváaných strávníků.

A jak na to? Směšně jednoduše. Vše naházím do většího mělčího hrnce, zalijeme zlehka vodou a nad vodní hladinku dáme pařáček (třeba ten na knedlíky, který u naší neknedlíkové rodiny jinak leží dost dlouho opuštěn). Přivedeme k varu a na pařáček vložíme z každé strany zlehka osolené a opepřené růžovoučké filety lososa.

A vaříme zhruba čtvrt hodinky až dvacet minut.
Servírujeme s libovolnou přílohou. Já zvolila rýži tří barev, kterou jsem uvařila v silném domácím kuřecím vývaru a byla to volba moc dobrá.

Tak dobrou chuť!
 
 

Reklama