Salátové lupení

Listový salát s malinami a gorgonzolou

6. srpna 2015 v 17:30 | Madla
Podle posledních příspvěků na blogu to asi vypadá, že doma cukr přesypáváme lopatou, spíme v něm a pak si ho dáme k snídani, obědu a večeři. Bohudík realita je jiná a naše lednice je k prasknutí nacpaná ovocem a zeleninou, občas domácím sýrem, tvarohem od farmáře a domácími vajíčky. A když je vedro, byla bych celé dny schopna přežít jen na melounech, výborných maminčiných šťavnatých rynglích a červeném angreštu. Jenže když máte malé děti, máte se zmrzlinou nebo melounem na oběd smůlu. Děti chtějí polívku a teplé jídlo, k obědu i k večeři. Nevím, jestli jen ty moje, ale náš šestileťák je schopný zblajznout dva plné talíře polívky, pak si dát poctivou dospěláckou porci hlavního jídla, k tomu salát a za dvě hodiny má zase hlad. A tak vedra nevedra, musím vyvařovat každý den. A děsím se puberty, to budu muset asi vařit ve vaně.

Ale když se poštěstí a mí úžasní rodiče si vzmou na celý den na hlídání oba naše milované Příšeráky, je to pohoda. Nikdo po mě nic nechce, můžu si všechno v klidu udělat, obědvat zmrzlinu a pak si klidně za hodinu dát tenhle výbornej salát. S Gorgonzolou, kterou z Brna přivezl můj drahý, s posledními malinami od tchyně a čerstvým listovým salátem to byla lahůdka.
Tak pokud náhodou narazíte na nějaké maliny, určitě si ho udělejte!


Orientačně si nachystejte:

opláchnuté a oklepané listy salátu (hlávkový,ledový...)
Gorgonzolu (ať vás ani nenapadne ji nahrazovat Nivou!)
čerstvé maliny

Na zálivku:

šťáva z jedné limetky
lžička medu
lžíce oliváče


Omyté salátové listy natrhejte, nasypte na ně rozdrobenou Gorgonzolu a maliny, přelijte zálivkou (jednoduše smíchejte ingredience), zlehka promíchejte a ihned podávejte.


Je úžasnej, nekecám! Křehké lístky salátu, sladkost malin a sametová jemnost Gorgonzoly jsou opravdu úžasnými spojenci.
Ach, ach a ještě jednou ach. Škoda, že sezóna malin je tak proklatě krátká!

Salát z pečené červené řepy s mozzarellou

21. ledna 2014 v 12:12 | Madla
Moc dobrý salát, který klidně zastoupí lehčí oběd nebo večeři. Pokud si dáváte novoroční předsevzetí a frčíte momentálně na odlehčovací vlně, je tenhle salát pro vás jako dělaný. Ale pokud jste jako já a daly jste si jako jediné novoroční předsevzetí přání, aby jste si víc užívaly každé drobnosti ze všedních dnů a místo salátů teď při psaní článků odbíháte k hrnci s risottem s opékaným celerem a slaninou, tak si ho stejně udělejte. Je fakt strašně dobrý!

Recept je z kuchařky Dity P., kterou mám ráda jen coby "němou průvodkyni" magazínem Albert, ale její televizní marketingové PR jsem prostě neskousla. Nicméně na její kuchařku jsem slyšela samou chválu, takže jsem Ježíška po dlouhém přemlouvání ukecala a papírovou Dittu jsem dostala.

A hned jsem vyzkoušela tenhle recept a taky bramborové muffiny, které jsem si domestikovala v bramborový chléb bez lepku, ale teď vám představím tenhle recept. Já si jej tedy zjednodušila, protože mám ráda samotnou pečenou červenou řepu a Ditta ji předvářela a pak pekla ještě spou s medem a tymiánem, což mi přijde zbytečné, ale proti gustu ...


Takže moje jednodušší, leč fakt dobrá verze:

500 g vcelku upečené červené řepy
sáček rukoly
250 g mozzarelly, natrhané na kousky
kůra z jednoho biocitronu, najemno nastrouhaná
2 lžíce balzamikového octa
2 lžíce olivového oleje
sůl a pepř

Vcelku upečenou řepu oloupám a nakrájím na asi půlcentimetrové plátky. Na servírovací talíř rozprostřu omytou a osušenou rukolu (taky vzpomínáte na pana Beana s ponožkou?). Na rukolové lůžkou naházím halabala plátky červené řepy a mezi ně kousky mozzarelly. Vše zlehka pokapu balzamikovým octem a skropím olivovým oljem. Nad salátem párkrát zlehka otočím mlýnkem se solí a pepřem a můžu servírovat.




Pokud máte rádi červenou řepu, určitě si jej udělejte, ta chuť vás vážně dostane. A navíc i hezky vypadá!


A co Vám, mí drazí čtenáři, mám naservírovat příště? Chcete něco sladkého, polévkoidního, nebo pořádný kus masa? Nebo jste spíš pečivovitě zaměřeni?

Mrkvový salát - klasicky i s troškou šmrncu

7. ledna 2014 v 20:48 | Madla
Měla jsem pro vás vážení a milí nachystané supr dupr virtuální silvestrovské pohoštění, dokonce i s alkoholovým míchaným doprovodem. Leč zavítal k nám vánoční bacil, který připravil den před Štědrým dnem o veškeré zbytky sil nejdřív mého muže a tak jsem mezi balením dárků, výrobou bramborového salátu, pečením kapra a výrobou jedlých dárků (tentokrát to byl čokoládový likér, domácí granoly, vánoční dorty a husí paštiky) lítala s hektolitry čaje a oloupanými pomeranči nacpanými Paraleny a snažila se do toho mumraje ještě zabavit děti. A vánoční vypětí si pak vyžádalo svou daň, dva dny po Vánocích jsem lehla opět já. Ještěže byl drahý doma a já tak strávila jeden a půl dne v posteli, což je luxus, který si dopřeju tak maximálně jednou za rok.

Pár dní bylo docela bez nemocí (i bez negativních emocí) a já z toho byla zřejmě tak nafoukaná, že jsem dostala zánět dutin. A drží mě už čtrnáct dní. Když čtu večer dětem pohádky, huhňám a po každé druhé větě smrkám do šnuptychlu, z neustálého inahlování mám hlavu napařenou tak, že si mě lze téměř splést s ovarem.

Ale už je to lepší, inhalace a bramborové obklady pomáhají a já už dokonce můžu vypít na ex hrnek s čajem, bez pocitu, že na mě někdo vykonává waterboarding. A dokonce už můžu vyjít i mezi lidi, protože už nikoho svým vzhledem, který připomínal kombinaci Quasimoda, Olgy Šípkové a krále bramborových lidí, neděsím.

A tak, abych podpořila oslabenou imunitu, spolu s dětmi baštím doslova kila klasického mrkvičkového salátu s jablíčkem. Já vím, že to je strašně známý recept, ale třeba si díky němu vzpomenete, jak vám bylo fajn, když vám zachumlaným do peřiny četla maminka u postele pohádky (nebo hrála maňáskové divadlo jako ta moje) a pak vám donesla tuhle šťavnatou dobrotu.


Já ji dělám takhle:

na jemném struhadle nastrouhám mrkve, k nim přidám stejný počet jablek nastrouhaných na hrubo. A teď to přijde, zaliju stejným dílem jablkového džusu a vychladlého čaje (obvykle mám doma uvařený pro děti červený rooibos). Přidám lžičku tekutého medu a lžičku rostlinného oleje (aby se vstřebaly vitamíny rozpustné v tucích - A, D, E, K). Zamíchám a servíruju.


Dět se po něm můžou utlouct, takže nemám čas jej ani pěkně vyfotit. A tohle je navíc už skoro dva roky stará fotka. To jsem ostuda, že?

Tak abych to trošku napravila, naservíruji vám další salát, zase dva roky starý (ale mnohem častěji připravovaný), který je pro svou pikantnost určený spíše dospělým strávníkům. Tenhle mrkváč je fakt zvláštní, ale určitě ho vyzkoušejte, já ho mám strašně moc ráda. Kdysi za dob svých vysokoškolských studií jsem jej vyčetla z kuchařky MUDr. Igora Bukovského a utkvěl mi v paměti. A od té doby je u nás v kuchyni dost častným evergreenem.

Na pořádnou vitamínovou bombu si nachystejte:

1/3 šálku loupaných mandlí (osobně mám radši neloupané, pan doktor promine, zdají se mi i zdravější)
2 lžíce sezamového olje
1 lžíce celozrnné hořčice
2 lžíce citronové šťávy
2 šálky najemno nastrouhané mrkve
(do směsi na zálivku patří i kukuřičná mouka, tu však já vynechávám)

Na pánvi si nasucho orestujeme mandle. Pěkně se rozvoní a zesílí se jejich aroma i chuť. Smícháme si sezamový olej, celozrnnou hořčici a citronovou šťávu. Přidáme mrkve a mandle a hned podáváme.


Opět prastaré foto, rozostřené, nehezky naservírované. Asi by to chtělo staré recepty přefotit, jenže já jih mám ještě v archivu tolik... Ale vyzkoušejte ho, hůř než na fotce u vás vypadat nebude, ale jeho chuť vás určitě překvapí.

A co si dáte příště? Něco slaného, nějaký dobrý sýr (třeba domácí polotvrdý?), maso, nebo nějakou sladkou tečku? Povídejte, přehánějte...

Salát z polníčku, slaniny a plísňového sýra s medovo-hočičnou zálivkou

8. června 2013 v 21:11 | Madla
Zatímco rubrika věnovaná sladkému pečení doslova praská ve všech a skoro z ní vypadávají všemožné recepty na bábovky, dorty, čokoládové pěny, panna cotty a zmrzliny, v salátovém baru s jeho ubohými, umrněnými jedenácti příspěvky se pomalu usazuje prach. A přitom opak je pravdou, doma jsme všichni velcí salátožrouti a tak na pozdim a v zimě (a v letošním hodně netypickém jaru) dělám teplé a hutnější saláty z luštěnin, obilovin, těstovin, brambor. K tomu spoustu zeleniny, maso nebo vejce a takový salát s klidem zastoupí i hlavní jídlo. Jakmile se však trochu oteplí a hlavně začnou na českých luzích i hájích rašit první výhonky salátů, jsem celá netrpělivá a když pak od manželovi maminky dostanu křehoučký mladý listový salát, slintám blahem jako vyhladovělý hlemýžď. Pak mi stačí připravit si klasickou zálivku vinaigrette a pustit se do zeleného chroustání. Jenže pak následují další a další hlávky a nakonec to chce změnu. Naštěstí už není problém vypěstovat si valstní polníček nebo roketu, a ti nebozí (mezi něž patřím i já), bez vlastního kousku pěstební polchy, holt musí vzít zavděk nabídkou v supermarketu. Ale jednou za čas prostě neodolám a navíc te´d už se dá koupit i polníček český, takže i naprosto skalní požírači všeho sezónního pak nemůžou proti tomuto salátku nic namítat.


A pokud něco namítat budou, ať ho ochutnají... ony je ty námitky rychle přejdou :-)

Nachystejte si:

polníček
kvalitní slaninu (my měli domácí, heč!)
sýr s dvojitou plísní (použila jsem kozí, už si ale nepamatuju značku, jen to, že byl fantastický)
sušené brusinky (nemusí být)

na medovo-hočičnou zálivku:

1 lžíce medu
1 lžíce dijonské hořčice
3 lžíce olivového oleje

Opláchnutý a přebytečné vody zbavený polníček dáme do mísy a přelijeme zálivkou, kterou jsme jednoduše vytvořily smícháním medu, hořčice a olivového oleje. Promícháme. Slaninu si nakrájíme na zhruba dvoucentimetrové pásky a na pánvi ji pěkně dokřupava osmažíme. Přidáme k polníčku a promícháme. Můžeme přidat i hrst sušených brusinek. (N afotce sice nejsou, ale salát je s nimi vážně perfektní). Nakonec přidáme na větší kousky nakrájený dvouplísňový sýr.



Jak jednoduché a jak dobré!

Jasně, tenhle salát je trošku (tak jo, ne trošku, ale hodně) kalorická bomba, ale když si ho dáte místo večeře, tak se svět vážně nezboří. A jestli se má zase ochladit, tak takový sytý salát přijde jen a jen vhod.



A nebojte se, rubriku věnovanou sladkostem budu stále doplňovat, zamilovala jsem se totiž do Princeznina dortu a jeho variací, takže se můžete těšit na Karl-Gustav tårtu s pařížskou šlehačkou, samozřejmě v bezlepkové verzi. A dnes peču zase kokosovou variantu, plněnou čokoládovo-tvarohovým krémem, bílou pařížskou šlehačkou a čerstvými jahodami.

Takže buďte mi věrní, odměna vás nemine :-)

Teplý dýňový salát s medovo-česnekovou zálivkou

4. prosince 2012 v 14:54 | Madla
Nebojte se, nezbláznila jsem se a nestala se ze mně na stará kolena vegetariánka holdující jen zelenině, ačkoli by se to tak podle posledních příspěvků na blogu mohlo zdát (samá dýně, mangold, řepa). Jen jsem díky aktivnímu příbuzenstvu zásobena výtečnými plodinami a strašně m baví vymýšlet nové variace k jejich zpracování. Třeba dýně, z velehory se postupně stávala menší hora, potom hořička, pak kopec, posléze kopeček a teď na šteláři čekají na své zpracování poslední dvě Hokkaiďata. A to jsem se bála, že budu dýně propašovávat do kuchyně celou zimu.

Ale i mé propašovávání dýní má své meze, tenhle dýňový salát jsem dělala jen pro sebe, protože nikdo jiný takový dýňový nadšenec není. Ale chutnal mi moc, tak ho vyzkoušejte a třeba vám taky zachutná. Spojuje opět svěžest citrónu, omamnou štiplavost česneku a vůni rozamrýnu v takové harmonii, že zapomente na to, že vlastně jíte děsně zdravé jídlo.


pro jednu osobu si nachystejte:

250 g dýně Hokkaidó, nakrájené na asi centimetrové proužky
1 lžíci olivového oleje
čtyři snítky čerstvého rozmarýnu


na marinádu:

1 lžíci tekutého medu
2 lžíce olivového oleje
2 lžíce čerstvé citronové šťávy
1 stroužek česneku, rozmačkaný (+poskeané zelené stvoly česneku)

Omytou dýni hokkaidó zbavíme semínek a nakrájíme na zhruba centimetr tlusté proužky (bacha při krájení, věděli jste, že dýně a červená řepa patří mezi nejnebezpečnjší potraviny co se týče kuchyňských úrazů?), dáme na plech, posypeme nahrubo posekaným rozmarýnem a zakápneme olivovým olejem. Dáme péct do trouby vyhřáté na 200 °C asi dvacet minut, prostě do doby, než je dýně měkká. Pak ji vyjmeme, dáme do hlubokého talíře či misky a ještě horkou polijeme marinádou. Přiklopíme alobalem a necháme deset minut uležet. Marinádu si jednoduše připravíme smícháním všech ingreiencí.


Podáváme s pečivem. Já podávala s domácími celozrnnými houstičkami.


Tak dýni a jejímu maskování zdar!

Ultimativně jednoduchý teplý salát z červené řepy

26. listopadu 2012 v 8:30 | Madla
aneb vzpomínka na léto. Proč na léto, když sezóna řepy vrcholí právě v těchto dnech? Protože v létě mi moje drahá maminka dovezla plnou bednu čerstvě vypěstovaných řep s krásně rudě buclatým pupkem. Část řep jsme neprodleně umístili do bedny s pískem a dali do sklepa, ale pěknou nálož křupavých čerstvých řep jsem si nechala k ruce. Neohřály se doma moc dlouho. Hned druhý den jsme s drahým grilovali, pozvali jsme k nám rodiče z obou stran a mého muže napadlo zabalit do alobalu očištěné a olupané a na čtvrtky nakrájené řepy. Ještě horké, do měkka ugrilované řepy pak přelil směsí olivového oleje a čerstvé citronové šťávy a ... jedno veliké mňam! Takhle připravená řepa byla prostě perfektní a na řepnou víru obrátila i chronické nepojídače řepy.


A tak já nyní, v časech pošmourných, dobrovolně podstupuji nebezpečný sestup po strmých schodech našeho středověkého sklepa, abych si tam z písku vyrýpla pár červených bulviček. Teď samozřejmě řepy negriluju, ale peču je v troubě (zpravidla ještě s něčím, abych nebyla tak marnotratná, takže řepy utemované v alobalu dělají garde tu nějaé pečínce, tu koláči nebo chlebu a houskám. A je jim dobře a mě pak taky.


Takže tady vám předkládám řepnou úpravu, kterou miluje i můj řepu jinak odmítající muž.

Nachystejte:

červené řepy, oloupané a nakrájené na čtvrtiny
citrnovou šťávu
olivový olej

a dál:

alobal

k podávání:

čerstvé lístky z červené řepy
čerstvá petrželová nať

Oloupanou a na čtvrtky nakrájenou řepu zabalíme pořádně do alobalu a šoupneme do trouby vyhřáté na 180 °C. A pečeme do měkka, což záleží na velikosti nakrájených kousků - malé jsou upečeny za dvacet minut, větší kusy za půlhodinu i déle. Stačí zkusmo píchnout do jedné řepy nožem. Když jsou řepy upečeny do měkka, ještě horké je dáme do mísy nebo na talíř a přelijeme stejným dílem olivového oleje a citronové šťávy. A ihned podáváme. Ozdobit můžeme pořádně opranými čerstvými řepnými lístky a super je taky čerstvá nahrubo nakrájená petrželová nať..


Pokud jste opravdu velkými milovníky řepy, vyzkoušejte třeba řepný chlebíček s čokoládou a nebo dokonce i řepnou zmrzlinu (ta je fakt super!).


A ještě k nadpisu, proč je tenhle salát ultimativní? Protože by ho zvládl připravit i přitroublý pomocník Horsta Fuchse ...

A co vy, jak máte nejradši řepu vy? V minimalistické úpravě, nebo ji kvůlu strávníkům musíte opatrně maskovat?

Jarní salát s maceškami

1. června 2012 v 15:51 | Madla
Dnes nejde ani tak o recept, jako spíš o rychloua zběsilou obměnu klasického salátu, jak ho máte určitě nejradši. Ačkoli dneska prší jen se leje, já vlivem zánětu průdušek a laryngitidy zním jako uchrchlaný Darth Vader v kombinaci s Bugsem Bunnym sitohle roční období vážně užívám. Včera jsem je tak s lehkým srdcem šla jakože něco málo nakoupit a vracela jsem se obtěžkaná taškou plnou zeleniny, robě v kočárku bylo utemováno přepravkou plnou krásných českých jahod a pro jistotu ještě zajištěno dvěma óbr palicemi čerstvého českého česneku. A v podvozku kočáru trůnily kolem tašky plné zeleniny ještě dva krásné svěží saláty. Na jaře a v létě je totiž i u nás na malém městě šance, že zastihnete na jednom místě prodávat místní záhrádkáře své nadpočetné výpěstky. A protože nás salátem, nádherně křehkým a svěžím, zásobuje i manželova maminka, máme salát skoropořád. A ještě se nám nepřejedl, představte si :-)

A když už to začne vypadat že by se nám zelené lupení přeci jen mohlo začít přejídat, zapojím svou fantazii a taky svou hloupost, ysvětlím ozději :-) a salát ozdobím jedlými kvítky malých macešek.

To bylo tak, byla jednou jedna bytost ženského pohlaví, kterou nbaví pinožit se v hlíně, ale děsně touží po zahrádce a tato bytost dostala od jiné bytosti žeského pohlaví dobře míněnou radu, aby si vytrhala odkvetlé modřence v pidizáhonku na pididvorku. Inu, bytost se do toho pustila hlava nehlava, sázejíc vytrhané modřence do červeného plastového kyblíčku starší ratolesti, a v zápalu trhání vyrvala i pár macešek. bylo jí líto je nechat jen tak uschnout, tak s nimi ozdobila čerstvý listový salát přelitý klasickou citronovo-cukrovou-oliváčovou zálivkou. Tož dobré to bylo a taky potěch apro oko.

Hleďte:


Tak šup, šup pro čerstvý salát, vyrvat nějaké macešky, zakápnout to oblíbenou zálivkou a naládovat si do těla nějaké vitamíny.


Dobrou chuť a dobrou náladu i v upršených dnech vám přeje Madla!

Špenátový salát s modrými hrozny a kozím sýrem

23. června 2011 v 10:18 | Madla
jak už jsem tu několikrát naznačila, miluju čerstvý špenát v jeho základní podobě. Samozřejmě nepohrdnu ani špenátem tepelně upraveným, takový lehce na másle podušený špenátek s troškou čenseku je ta pravá dobrota, ale svěží špenátovou nádheru si nejlépe vychutnám ve formě různorodých salátů.

A tak vám přináším tři tipy na netradiční špenátové osvěžení.

Jako první jsem zkombinovala čerstvý špenát z tchyniny zahrádky se sladkými modrými hrozny a čerstvým kozím sýrem s medvědím česnekem - a ač se zdá, že k sobě tyto suroviny vůbec neladí, výsledkem byla chuťová bomba a já měla co dělat, abych se udržela a salátek pro vás vyfotila.



A co tedy budete potřebovat? jen tři věci:

čerstvé špentávové listy, důkladně omyté a osušené a zbavené stonků
modré hrozny, vypeckované a přepůlené
čerstvý kozí sýr, nakrájený na kostičky

pokud vám kozí aroma příliš nevoní, určitě se neprohřešíte proti bontonu, když si do toho vašeho salátu přidáte sýr dle své chuti - určitě by bla svkělá mozarella, ale chybu byste určitě neudělalay také s camemberem či tradičním českým hermelínem. A salátek tak můžete mít pokaždé trošku jiný. Takže vše si pěkně nakrájíme a natrháme, dáme do misky a přelijeme zálivkou. já použila klasiku - vinaigrette - protože jsem nechtěla přehlušit chuť jentotlivých složek salátu.

Jak na vinaigrette určitě víte, ale pokud ne, tady je recept:
2 lžíce panenského olivového oleje
1 lžíce octa (nejlépe kvalitního vinného)
1/2 lžičky soli
1 lžíce cukru

Vše zamícháme a těsně před podáváním přelijeme přes salát a jemně zamícháme.


Pokud chceme mít salát zase trošku jiný, místo hroznů můžeme přidat jahody, ale pak je lepší zvolit přírodní kozí sýr bez příchutě nebo již zmíněnou mozarellu. A přisypat si do salátu můžete i třeba nasucho opražené lískáče nebo mandle.
Bezvadná varianta špenátového salátu vám také vznikne s vyhlazeným melounem a camemberem, mňam. Bohužel foto posledních dvou salátů se díky nenažranosti jejich stvořitelky asi nikdy nedočká uveřejnění :-)

Pokud se bojíte představy špenátu a ovoce, vyzkoušejte tenhle jendoduchý a báječný špenátový salát s cherry rajčátky a kozím sýrem.

Špenát prostě boduje na všech frontách a v kombinaci s letním ovocem je z něj neodolatelný svůdník.

Tak co, máte rádi špenát?

Křupavý salát z čerstvého zeleného chřestu a sedmikrásek

18. května 2011 v 16:39 | Madla
Sezóna chřestu je právě v plném proudu, a i když to tak ze začátku moc nevypadalo, podařilo se mi už několikrát narazit na krásný chřest a dokonce v bio kvalitě. Leč většinou to byl chřest bílý, který je nutno před konzumací nějak tepelně upravit. Ne, že by mi to vadilo, ale pátrala jsem po chřestu zeleném, abych si zopakovala svůj loňský chřestový experiment. A zadařilo se.
Takže pro sebe jsem si připravila tento lehce netradiční salátek, v podstatě jen ze dvou surovin. A co jsem servírovala svým drahým? Tento výtečný zapečený Šárčin chřest, který se nám velice osvědčil už u bílého šparglového kolegy, kde jsem jej také pěkně zadokumentovala.


Jen u nsá byla malá změna a podobně jako chřest jsem marinovala také žampiony, které s chřestem vytvořily opravdu lahodné chuťové duo.



Podávala jsem s čerstvým domácím chlebem.

Ale zpět k chřestu zelenému, na který jsem už v dalších dnech nemohla a stále nemohu narazit. zelený chřest mohou odvážlivci vyzkoušet v přírodní podobě, třeba v tomto lákavém jarním salátku se sedmikráskami a medovou zálivkou.


A co budete potřebovat:

zelený chřest (nejlépe v bio kvalitě) podle počtu odvážlivců
sedmikrásky

Na medovou zálivkou:

lžíci kvalitního medu
lžíci jablečného octa
lžíci olivového oleje


Všechny suroviny jednoduše smícháme.


Nejprve si důkladně opláchneme zelený chřest, nakrájíme jej na menší kousky a dáme do misky. Přidáme čerstvě natrhané sedmikrásky,


a zalijeme připravenou medovou zálivkou. Zlehka promícháme a můžeme si zakřupnout přímo do jara!


Čerstvý zelený chřest chutná trošku jako svěží hrášek, takže se určitě nebojte a pokud na něj narazíte, určitě jej vyzkoušejte i v podobě tohoto neodolatelného a velice jednoduchého salátku.

Já ještě před servírováním přidala lžíci domácího créme fraiché, které si vyrábím dle tohoto osvědčeného receptu.


Dobrou jarní chuť!

Dvě variace na čekankový salát

28. dubna 2011 v 9:54 | Madla
Mám moc ráda čekanku. jejímu kouzlu jsem propadla loni, stejně jako jsem loni poprvé objveila chřest a fenykl, a do do obou těchto zelenin jsem se zamilovala láskou nebeskou. Ani z mých setkání s čekankou zatím neopadl nápor zamilovanosti a a proto vždy zajásám, když ji uvidím v regále obchodů správně uskaldněnou, tedy v tmavých pytlícha chráněnou před světlem. To se pak vrhám k útrobám pytle a vybírám ty nejsvětlejší a nejkřehčí kousky. Letos jsem měla čekankové hody a tak došlo nejen na opakování receptů z minulého roku a to na jednoduchou zapečenou čekanku s mozarellou a šunkou a zapékanou čekanku se slaninou a kozím sýrem. Ale letos jsem se konečně odvážila popasovat se s čekankou i ve stavu syrovéma vykouzlit z ní nějaký zajímavý salát. A dobře jsem udělala. V obou případech jsem jemně nahořklou čekanku zkombinovala se šťavnatým ovocem a sladší zálivkoua obě volby byly úžasné.

První recept byl úžasný natolik, že jsem jej ani nestihla zadokumentovat, protože ve chvíli před konzumací, kdy už jsem s foťákem nedočkavě kroužila před plnou miskou, mě zradila baterka ve foťáku ... a hlad a chuť byly tak velké, že se čekankový salát s pomerančia medovou zálivkou prostě a světlo boží neukázal. Ale byla to veliká dobrota,proto vám předkldáám recept:

Na dvě porce budete potřebovat:

1 větší puk čekanky
3 šťavnaté sladké pomeranče, oloupané a nakrájené na filtáka


Na zálivku:
1 lžíci tekutého medu (nejlepší je akátový)
1 lžíci jablečného octa
1 lžíci extra panenského olivového oleje

Není nic jednoduššího. Čekance odřízneme spodní tužší část a nahrubo ji poskeáme. Pomeranče řádně zbavíme i bílé slupky a nakrájíme je na filátka. Přidáme k čekance, zamícháme s medový dresinkem a baštíme jen tak, nebo přikusujeme čerstvou bagetku.

Na medovou zálivku si jednoduše smícháme olivový olej, jablečný ocet aakátový med a je to :-)

Štavnatý a svěže sladký pomeranč skvěle doplňuje jemně nahořklou čeknaku a medová zálivka všemu dodává to pravé voňavé kouzlo.

A protože jsem čekanky pořád a pořád neměla dost a jeden puk ještě čekal v lednici na svůj čas a já jsem v počínajícím rozkvětu jara neměla chuť prznit křehkou čekanku tepelnou úpravou, vzala jsem z misky jablíčka, přisypala k nim hrst brusinek a přelila jsem to kefírovým mlékem jemně oslazeným domácím meduňkovým sirupem. A vznikl další čekankový koncert.

takže na báječný čekankovo-jablkový salát s brusinkami s kefírovo-meduňkovou zálivkou si nachystejte:

1 větší puk čekanky
2 středně velká jablka, nakrájená na měsíčky
hrst brusinek (nejlépe v bio kvalitě)

Na zálivku:

1/2 hrnku kefírového mléka
2 lžíce meduňkového sirupu (nejlépe domácí výroby)

Vše nakrájíme,

přidáme zálivku,

zlehka zamícháme a konzumujeme ...

Kombinace čekanky, sladkých a pevných jablíček a pikantních brusinek dplněná o voňavou meduňkovo-kefírovou zálivku je vskutku jednoduchá a božská.

Takže jestli si na čekanku troufáte, určitě vyzkoušejte!

Dobrou chuť vám přeje Madla!
 
 

Reklama