Sladké vábničky

Jednoduše báječná sladká rýže

20. září 2011 v 20:45 | Madla
Mnohým z vás možná při vyslovení sousloví sladká rýže naskočí husí kůže, zježí se vlasy a obrátí se žaludek. Jiní se snad jen otřesou při neblahé vzpomínce na školní stravování a možná jen malá hrstka nostalgicky zavzpomíná, jak jim sladkou rýži výtečně vařila jejich babička, maminka, tatínek či jiný rodinný příslušník.

U nás doma sladká rýže nikdy nefrčela, takže ji ani z dětství nemám zafixovánu jako příjmeně nostalgickou sladkou vzpomínku, jako to třeba mám u krupicové kaše či žemlovky. Ve školní jídelně se rýže na sladko podávala jako seschlý rýžový "kydanec" s troškou rozinek, bez chuti a bez zápachu. I když ten zápach někdy přítomen byl...

Ale když jsem v týdnu dostala strašlivou chuť na sladkou rýži a manžel odjel na služební cestu, mé rýžové kreaci nestálo nic v cestě a já se do ní mohla zvesela pustit. A že dopadla nadmíru dobře se není co divit, protože při její přípravě jsem použila jen ty nejlepší suroviny. Stačilo jich pár, trošku sezónního ovoce navrch a v krásných kokotkách se rýže skvěle vyjímala a ještě lépe v nich chutnala.


Tak jestli dostanete chuť, pusťe se do práce.

Na čtyři porce budete potřebovat:

1 hrnek rýže Arborio (používám hrnek o objemu 250 ml)
3/4 litru mléka
špetku soli
4-5 lžic třtinového cukru
1 kelímek zakysané smetany nebo créme fraiché
2 vejce (rozkvedlaná)
1/2 lžičky skořice

Na dozdobení:

nahrubo nastrouahná jablíčka
hrst rybízu
2 lžíce třtinového cukru
pár plátků másla

Na mírném plameni uvedeme do varu mléko, které oslíme špetkou soli. Nasypeme do něj rýži a za občasného míchání uvaříme rýži do měkka. Mělo by nám to trvat tak dvacet minut. Do uvařené a měkké rýže vmícháme třtinový cukr (v nouzi použijeme samozřejmě bílý cukr krystal, mě ale moc chutná karamelové aroma cukru třtinového) a kelímek zakysané smetany nebo adekvátní množství créme fraiché, které si doma vyrábím podle tohoto zaručeného receptu. Přidáním créme friché nebo zakysané smetany se rýžová směs nádherně nadlehčí a je krásně kyprá. Rýži ochutnáme a podle chuti ještě přisladíme. Přimícháme rozkvedlaná vajíčka, dochutíme troškou skořice a ještě jednou zamícháme.
Rýžovou směs navrstvíme do přirpavených zapékacích misek vytřených máslem, povvrch posypeme sezónním ovocem (já použila poslední zbytek červeného rybízu a první sladká jablíčka), posypeme troškou třtinového cukru, na který dáme kousek másla. Vrzneme na čtvrt hodinky do trouby, kde nám cukr s máslem krásně zkaramelizuje.



Necháme chvíli vychladnout a pak se jen pustíme do jídla...



Musím sebekrticiky říct, že poslední dobou vypadá můj blog poněkud monotematicky a že to začíná vypadat, že se orientuju jen na sladkosti. Jenže v konečném stadiu těhotenství, kdy už si připadám jako Hindenburg těsně před výbuchem se snažím všechno stihnout a mnohdy jsem jako brouk Kvapník, který prostě nestíhá a nestačí. K tomu si připočtěte mírně hyperaktivní dvouleté batole za zády, dítě v břiše, které mi někdy připadá jako kříženec gymnastky na steroidech a chobotnice a tak mám po většinu doby očekávání porodu náladu na bodu mrazu. A co mi nejlépe funguje jako rozmrazovač zatuhlého úsměvu na rtech? Dejte mi trošku výživovými poradci zatracovaného jednoduchého cukru a já se hned ze semetrikózního a uvzdychaného parního válce změním v poměrně příjemného a snesitelného člověka.
Ale aby to nevypadalo, že doma baštím cukr po lžících, slibuju, že až bude troška času, přidám na blog i nějaký ten slaný a "normální" příspěvek. Ale zatím ze mě sladké holt dělá tak nějak lepšího člověka :-)

Tak sladký a příjemný podzim Vám všem přeje Madla.

Poslední sbohem rybízu

4. září 2011 v 15:03 | Madla
Tak léto už je nejen kalendářově, ale i teplotně zcela za námi a nevím, jak vám, ale mě začíná docela chybět to příjemné přesycení letním ovocem, kdy jsem nevěděla, jestli mám nejdřív zpracovávat ryngle, rybíz, angrešt nebo broskve a fantazie i pusa mi jela na plné obrátky. Většinu ovoce jsme sice zkonzumovali jen tak, v přirozeném stavu, ale ty koše plné voňavých plodů mi budou vážně chybět.
U mých rodičů ještě zůstal na keřících nějaký rybíz, a protože naši nejsou velkými příznivci tohtoo ovoce, nemusela jsem je ani moc prosit, a poslední rybízové úrody jsem je zbavila ve svůj prospěch.

A po odvozu domů jsem začala přemýšlet, co s uzmutým rybízem provedu. Nejdřív jsem chtěla spáchat svou oblíbenou Černou Venuši, kterou si dokonce zamilovala i moje maminka, což je pro mě pochvala nejvyšší. jenže Černou Venuši, ač je skvělá, jsem měla během léta už několikrát a tak to chtělo něco jiného.

A protože si rybíz svkěle rozumí s bílou čokoládou, udělala jsem takový rychlokrém z bílé čokolády, tvarohu a jogurtu a bylo to ono. Rychlé, dietní a šíleně dobré. Ztelesněné léto.


A co k přípravě této dobroty budete potřebovat? Jen málo.

Na čtyři porce si nachystejte:

1 vaničku měkkého tvarohu
1 velký bílý jogurt
2 bílé čokolády, rozlámané na kousíčky a rozpuštěné
3 lžíce želatinového ztužovače

a samozřejmě rybíz

nejdříve si rozpustíme bílou čokoládu, buď ve vodní lázni (tak to dělám s oblibou já), ty modernější z vás mohou použít mikrovlnku, staromilci zase čokoládu s troškou mléka rozpustí v rendlíku. K rozpuštěné čokoládě přidáme vaničku tvarohu, velký bílý jogurt a zamícháme. Do krému přidáme tři lžíce želatinového ztužovače a intenzivně asi půl minuty mícháme.
Nachystáme si sklenky nebo mističky, opraný a obraný rybíz a na dno skleniček dáme dvě lžíce sněhobílého krému. Zasypeme bohatě rybízem a navršíme další krém. Vrstvení můžeme opakovat, dokud nám obsah misek či skleniček dovolí. Pak dáme minimálně na dvě hodiny zatuhnout do ledničky.


Spojení jemně sladkého a lehoučkého krému z bílé čokolády s kyselými plody rybízu opět nezklamalo a já bych si tuto dobortu v dnešní teplý den zase hned dala.

A protože jsem se takřka ve stejných dnech, v nichž vznikl tento lehký dezertík, musela potýkat s nadúrodou letních jablíček, ihned po zbaštění lehoučkého krému (což nebyl žádný problém, je fakt hodně dobrý) na nás s mužem a dítětem v lednici čekal další dezert. Tentokrát jsem kyselkavý rybíz spojila s chutí šťavnatých letních jablek, a abych výsledek trošku ozvláštnila, přidala jsem ke směsi i bazalku. Dezert je vlastně variací na tento nepečený jablíčkový dort, ozvláštněný už zmíněnou bazalkou.



Takže jak na něj? Nachystejte si asi:

kilo oloupaných, na kostky nakrájených jablek
asi 250 ml vody
3 lžíce želatinového ztužovače
4 lžíce třtinového cukru
půl balíčku dětských piškotů
červený rybíz

Oloupaná a nakrájená jablíčka naházíme do hrnce, podlijeme hrníčkem vody, posypeme cukrem, přidáme najemno nakrájenou bazalku a dusíme na mírném plameni asi čtvrt hodinky do změknutí. Necháme vychladnout a vychlazenou jablíčkovou směs poté zlehka promixujeme, přimícháme želatinový ztužovač a na dno msitček nebo širších skleniček vrstvíme dětské piškoty spolu s rybízem a jablíčkovým krémem. Dáme do ledničky na pár hodin zatuhnout a pak si pochutnáváme.




Jablíčkový dezert byl s bazalkou vskutku osvěžující a netradiční, určitě jej vyzkoušejte a nebudete litovat! Na podobné téma jsem vytvořila sorbet, ale o tom až příště :-)

Krásné a chladivé babí léto vám všem přeje Madla!

Studená vlna II. - zmrzlinové šílenství pokračuje

22. srpna 2011 v 13:51 | Madla
Ačkoli kalendář už ukazuje, že se léto pomalu chýlí ke konci, rtuť teploměru se konečně zahřívá a stoupá nahoru a nás snad čekají ještě nějaké sluncem proteplené dny. A kdo by se v parném létě chtěl cpát buchtami, bábovkami a stát hodiny u trouby, když si může za chvíli vyrobit dokonalou domácí zrmzlinu podle své chuti. V předchozí zmrzlinové reportážui jsem vám nabídla několik zmrzlinových tipů, a protože horké počasí k výrobě zmrzlin přímo vybízí, nabízím vám i já další ledové pochoutky.

O tom, jak úpím (ale v dobrém smyslu) pod záplavou rynglí jsem už psala ve svém článku o rynglovém zavařování. Ale že se dá z rynglí udělat i báječně osvěžující zmrzlina, to bych netušila. Ale protože jsem stále zatížená na karamelové chutě, přihrála jsem rynglím sladkého spojence ve formě Salka karamel a báječná zmrzlina s plnou karamelovou chutí a kousky čerstvých rynglí byla na světě.


A co na ni budeme potřebovat?

hrnek nadrobno nakrájených rynglí
1 kelímek smetany ke šlehání (tedy 215 ml)
3 lžíce hustého bílého jogurtu
4-5 lžic Salka karamel, nebo povařením zkaramelizované sladké kondenzované mléko


A postup je jednoduchý jako facka. Šlehačku si vyšleháme dotuha, poté k ní přimícháme tři lžíce hustého jogurtu a Salko karamel, ochutnáme (směs by měla být sladší, zmrazením se sladkost částečně utlumí) a pak jen zlehka zamícháme nadrobno pokrájené ryngle. Vložíme do mrazuodolné nádoby do mrazáku na minimálně pět až šest hodin a pak si jen pochutnáváme na báječně krémové karamelové zmrzlině s osvěžujícími kusy rynglí.

Ale protože v době zveřejnění tohoto zmrzlinového článku už budou ryngle nejspíš pryč (holt tak nějak tvořím a přiznám se, že i konzumuju, rychleji než píšu), myslím si, že by se s karamelovou příchutí zmrzliny skvěle doplňoval třeba černý rybíz, natrpklé ostružiny, nebo naopak sladké a šťavnaté broskve či meruňky.

Každopádně, zmrzlina stojí za vyzkoušení i třeba bez ovoce.

Ale protože sezónního ovoce jsou opravdu mraky a je škoda ho nevyužít, vymyslela jsem zmrzlinu, která stojí opravdu za to. Kombinuje svěží kyselou chuť červeného rybízu, kterému dodá jemnost a sladkost lahodná čokoláda. A protože nejsem troškař, připravila jem si dvě verze, s čokoládou bílou,


a čokoládou hořkou.


Obě varianty jsou skvělé a spojují v sobě krémovost a jemnost smetanové zmrzliny se svěžestí a šťavnatostí ovocného sorbetu.

Při výrobě čokoládové zmrzliny je opravdu velmi důležitá kvalita použité čokolády, což by u vysokoporcentní hořké čokolády neměl být problém, ale u bílých čokolád běžně se nacházejících v tuzemských obchodních sítích to už dost velký problém je. (Alespoň já bílou čokoládu dost používám a spokojena nejsem s žádnou běžnou značkou). Kvalitní čokoláda (s alespoň 70 % kakaa) se totiž krásně ve vodní lázni rozpustí a při nálsedném zmrazení v hladký zmrzlinový krém nezanechá ve zmrzlině malinkaté hrudky bílé čokolády, které byste normálně nepostřehli, ale pokud si, stejně jako já, necháváte rádi zmrzlinu rozplynout v ústech, ten rozdíl tam pocítíte.

Takže při bílé verze vybírejte opravdu co nejlepší bílou čokošku. Já teda použila bílou čokoládu od Schogetten, ale že bych byla nějak extra spokojená, to ne.


Ale i tak je tahle zmrzlina prostě skvělá.


A jak tedy na ni, nebo na její hříšně tmavou kolegyni?


Na ovocný základ budete potřebovat jen:

hrníček (250 ml) čerstvé rybízové šťávy
4-5 lžic cukru

Na smetanový základ si nachystejte:

1 kelímek smetany ke šlehání (215 ml)
3 vrchovaté lžíce bílého jogurtu
1 tabulku čokolády dle vaší volby, nalámanou na kousky a rozpuštěnou

Já výrobu těchle zmrzlinových krásek započala nejdřív rozmixováním a následným pasírováním kuliček červeného rybízu tak, abych měla výsledný hrníček rybízové šťávy. (Já teda měla samozřejmě rybízové šťávy mnohem, ale MNOHEM víc, což mi teda vůbec nevadilo, protože jsem ztrojnásobila dávku zmrzliny a ze zbytku jsem ještě stvořila marmeládu s bílou čokoládou). Rybízovou šťávu podle chuti dosladíme, ale nesladíme moc, aby si rybíz ponechal svou natrpklost.

Smetanový základ je jednoduchý jako facka. Dotuha ušleháme smetanu ke šlehání, přimícháme k ní kvalitní hustý bílý jogurt (používám Selský bílý jogurt Hollandia) a rozpuštěnou čokoládu. Čokoládu si můžeme rozpustit ve vodní lázni (můj oblíbený způsob), nebo v mikrovlnce, nebo jako správní staromilci v rendlíčku s trošičkou mléka na zředění.
Rozpuštěnou čokoládu pořádně vmícháme do smetanovo-jogurtového základu a te´d už jen jemně vmícháme soalzenou rybízovou šťávu. Pracovat můžeme rovnou v misce, ve které hodláme zmrzlinu mrazit. Nesnažíme se o důkladné promíchání, je fajn, když ve zmrzlině zůstanou červené šmouhy.

Pokud se vám tahle zmrzlina zdá příliš pracná, ale přesto byste si domácí výrobu zmrzliny chtěly vyzkoušet, inspirujte se třeba tady u Hanky. Mě zaujala její banánová zmrzlina tak jsem ji taky s malými obměnami vyzkoušela. Jen jsem si trošku pozměnila postup a výsledkem byla mandlovo-banánová zmrzlina


a banánová zmrzlina s kousky čokolády


je to sice trošku bláznovství, kupovat banány, když je kolem tolik čerstvého ovoce, ale pokud dostanete třeba jako já banány od babičky, nic vám nebrání vychutnat si lehoučkou banánovou zmrzlinu s v podstatě variabilní příchutí.

Já na čokoládovou verzi použila dva větší banány, půl tabulky najemno nastrouhané hořké čokolády a dvě lžíce hustého bílého jogurtu. Banány jsem rozmačkala, přimíchala k nim jogurt a nastrouhanou čokoku a dala zmrazit.

Mandlovou verzi jsem obměnila tak, že místo čokolády jsem k banánovo-jogurtovému základu přidala hrst jemně mletých mandlí a půl lžičky mandlového aroma.

tahle zmrzlina j eopravdu jednoduchá, ale je pravda, že nemá tak krémovou konzistenci a na servírování v kornoutcích se opravdu moc nehodí. Ale je rychlá a osvěží, což je v horku velmi cenná devíza :-)

Tak dobrou zmrzlinovou chuť a léto podle vaší chuti Vám přeje Madla!

Nevinnost a hřích v jednom - letní nepečené mlsání

8. srpna 2011 v 11:00 | Madla
Konečně to pár dní vypadá na léto a tak mi nebrání nic v tom, představit vám malou ukázku nepečených letních dobrot, kterými jsme si se svými blízkými zpříjemňovali horké letní dny.

O své lásce k černému rybízu už jsem mluvila tady a o svém karamelovém zaujetí jsem zase plamenně hovořila tady. A co může vzniknout z kombinace mých dvou lásek (jídelních, samozřejmě, to, že miluji drahého, své dítě a své bližní, to netřeba rozvádět) vám představuji tady. Je to spojení lehké a něžné a dokonce i linii prosívající. Tak já už přestanu mlžit a představím vám svůj oblíbený ricottovo-karamelový pohár s černým rybízem.


Na tenhle extrémně jednoduchý pohár budete potřebovat jen:

1 balení ricotty
4 lžíce hustého bílého jogurtu
3 lžíce Salka karamel (nebo stejné množství domácí smetanové karamelové polevy připravené dle tohoto receptu)

na dozdobení:

černý rybíz (či jiné oblíbené ovoce - skvělé by byly určitě ostružiny)
cukrářské piškoty

Ricottu, jogurt a karamel umícháme, nalijeme do skleniček či misek a na povrch nasypeme černý rybíz. Necháme alespoň hodinku vychladit a podáváme se zapíchnutými cukrářskými piškoty.

Jemně nasládlý karamelový krém skvěle ladí s pikantní šťavnatostí rybízu a celek je přitom díky ricottě a jogurtu neuvěřitelně lehoučký. Křupavý akcent dodají kvalitní cukrářské piškoty.



Co víc si přát, snad jen ještě jeden pohár prosím ...

Mým letním favoritem v oblasti dezertů se však stala báječná a jednoduchá panna cotta. Ta moje je opět odlehčená jogurtem, ale její chladnou bílou nevinnost narušují dráždivě rudé višně opilé v bílém rumu.


A aby toho nebylo mála, základní jemnou chuť panna cotty jsem obohatila o levandulovou vůni a chuť, která mi tak učarovala u smetanové levandulové zmrzliny. A kombinace jemné levandulové chuti se smetanovým základem a dekadentních opilých višní mě skutečně dostala do kolen.

Na jemnou smetanovo-jogurtovou panna cottu budete potřebovat:

1 keímek smetany ke šlehání (tedy 215 ml)
3 lžíce kvalitního hustého bílého jogurtu
3 lžíce cukru moučka (já použila cukr moučka obohacený voňavými levandulovými kvítky)
1 lžíci želatinového ztužovače

Ačkoli inak fakt nerada používám želatinu, u toho receptu se jejího použití nevyhnete. Místo tradiční želatiny však raději používám tento želatinový ztužovač, protože po něm je panna cotta krásně hebká a jemná, bez pachuti a je tak akorát na hraně mezi pevností a měkkostí, prostě má ro mě ideální negumovatou konzistenci, které se mi často s použitím jiného druhu želatiny nepodařilo dosáhnout.

Takže už vás přestanu nudit se svou averzí vůči želatině a přejdu raději rovnou k receptu. Na mírném ohni si svaříme smetanu ke šlehání, přimícháme k ní cukr moučka (já použila levandulový cukr moučka domácí výroby) a mícháme do rozpuštění. Odstavíme z plamene. Vmícháme tři lžíce hustého bílého jogurtu, přisypeme lžíci želatinového ztužovače a chvíli metličkou poctivě mícháme do úplně hladkého krému.
A je to hotovo. Nalijeme do sklenic a dáme ztuhnout na pár hodin do lednice.


Po zatuhnutí můžeme jíst tuto bělostnou a nevinně se tvářící krásku jen tak,
třeba se sezónním ovocem, nebo ji korunovat opilými višněmi, na které budeme potřebovat:

hrnek vypeckovaných višní
4 lžíce kvalitního bílého rumu
4 až 5 lžic třtinového cukru (záleží na kyseloti višní)

Do hrnce vsypeme višně, vlijeme bílý rum a posypeme třtinovým cukrem. zamícháme a asi pět minut ovaříme na mírném plameni. Samozřejmě, pokud dezert nechcete podávat dětem nebo těhotným ženám, můžete višně s rumem a cukrem svařit jen krátce, já ale potřebovala, aby veškerý alkohol zaručeně vyprchal a zůstala v něm ve višních jen jeho omamná vůně.
A teď je to jen na vás, horké višně můžete nechat vychladnout a na nevinně bílou panna cottu je navršit až vokamžik podávání, nebo vychlazenou panna cottu srvírovat přelitou ještě horkými višněmi a sledovat, jak horké ovoce propadá do bělostného jemného krému s levadulovou chutí a vůní.

Ať bude vaše rozhodnutí jakékoli, zdánlivě nevinné spojení jemné a voňavé levandulové panna cotty s hříšně opilými višněmi si vskutku užijete.


Ačkoli to letos vypadá, že léto je jen podle kalendářního data, protože počasí dělá občas psí kusy, nedejte na meteorologické rozmary a udělejte si léto třeba ve své lednici.

Studená vlna

1. srpna 2011 v 21:35 | Madla
Ačkoli to na rtuti teploměru není příliš poznat, léto je v plném proudu a s ním se na nás řítí i záplava sezónního ovoce, které je nutné nějak zpracovat. Někdo zavařuje kompoty, jiný peče buchty a vaří ovocné knedlíky, další zase zavařuje. I mě letos postihla zavařovací vášeňa neuplyne téměř den, abych nezpracovávala nějaké ovoce do podoby sladkého ovocného zázraku. Ale k létu patří především zmrzlina, jejíž domácí výrobě jsem letos naprosot propadla. Takže už se jen těším na okamžik, kdy rtuť teploměru vystoupá o pár stupínků výš a počasí se přestane tvářit sychravě podzimně a ukáže zase svou slunečnou a alespoň trochu teplou tvář. Protože užívat si domácí zmrzliny je tak sladké.

Mým mrzlinovým guru se stala Mlsná kočka Pavlína, jejíž úžasně chutné a dokonalé stránky jsou inspirací nejen pro mě. Díky ní jsem objevila taje dobré domácí zmrzliny, k jejíž výrobě nepotřebuji žádné drahé přístroje, jen pár dostupných ingrediencí a hlavně pořádnou dávku fantazie.

Tak tady vám nabízím svou malou zmrzlinovou ochutnávku. Snad se počasí brzy vyletní a i vás třeba nalákám na výrobu nějakého sladkého ledového zázraku.

Jedním z úžasných ledových zázraků se stal třeba hříšně tmavý a hříšně dobrý sorbet z černého rybízu a čerstvé máty. Inspirovala jsem se na tomto výtečném blogu a sorbet mě opravdu překvapil svou plnou chutí černého rybízu s osvěžujícím mátovým ocáskem. Byl tak dobrý, že jsem svým rodičům prostě musela na návštěvě otrhat skoro celý keřík rybízu, abych se mohla pustit do jeho opětovné výroby. Původní recept jsem si poněkud upravila a zjednodušila, takže tady vám jej nabízím. Protož mám občas období, kdy nerada používám váhy, i tady jsem je nechala navrchu kuchyňské linky a do odvažování jsem se pustila svou oblíbenou hrnkovou metodou. Použila jsem klasický hrníček čtvrtlitráček, takže pokud budete používat váhy, jeden hrníček vydá za 250 gramů. A tady to tedy je:

Sorbet z černého rybízu a čerstvé máty:

3 hrníčky černého rybízu (klidně i se stopkami a bubáky)
1 hrníček třtinového cukru
1 a 1/2 hrníčku vody
asi 10 stonků čerstvé máty, samozřejmě i s lístečky
4 lžíce domácího mátového sirupu (lze vynechat či nahradit tekutým medem)
šťáva ze dvou limetek (když nemáte liemtky, dejte tam citron, ale nebude to ono)

Propláchnutý rybíz nasypme do hrnce, přisypeme třtinový cukr a přilijeme vodu, přidáme propláchnutou mátu (klidně i celé stonky, já se s tím nepářu :-)) a necháme na mírném plameni povařit tak čtvrt hodinky.
Povařenou směs necháme mírně vychladnout a přelejeme přes cedník a pomocí lžíce propasírujeme. Přimícháme domácí mátový sirup nebo med a na dochucení přilijeme limetkovou šťávu ze dvou limetek. Pokud nemáme limetky, tak si troškuzababicujeme a použijeme citrony. Ale spojení máty, černého rybízu a limetek je o poznání lepší. Vlijeme do vhodné nádoby, vložíme do mrazáku a teď nám zbývá jen netrpělivě čekat minimálně čtyři až pět hodin, než směs dostatečně zatuhne.
Před následnou konzumací doporučuji nechat orbet při pokojové teplotě tak čtvrt hodinky odležet, sorbet trošku povolí a půjde vám snaději tvarovat. A nebo si jednoduše pořiďte formičky na nanuky a rybízovo-mátovou směs vlijte do nich.

Tenhle sorbet je skutečná letní bomba.




Aneto z blogu Aneta Goes Yummi, moc ti děkuji za báječnou zmrzlinovou inspiraci, se kterou s nadbytkem černého rybízu zatočím vždycky tak ladně a chutně.

Old Shatterhandem, bílým bratrem, předchozího temně svůdného rybízového zázraku, je jeho angreštová varianta s meduňkou.


Pokud chcete vyzkoušet i tuto variantu, jednoduše nahraďte černý rybíz angreštem, mátu a mátový sirup meduňkou a sirupem meduňkovým. Samozřejmě pokud ve spíži či sklepě zásobu voňavého domácho meduňkového sirupu, který vyrábím podle osvědčeného receptu Mlsné kočky, nemáte, nahraďte jej tekutým medem. Postup je stejný jako u předchozího sorbetu, jen na závěrečné dochucení se lépe hodí čerstvá citronová šťáva.

Škoda jen, že poslední bobulky angreštu jsou už za zenitem, protože tahle dobrota za tu trošku práce rozhodně stojí.

Nebaví vás ovocné sorbety a daly byste si raději něco delikátně smetanového? A co třeba takhle domácí smetanovou zmrzlinu s levandulovou vůní? Levandule nepatří jen do šatníku coby odpuzovač molů, skvěle jí to voní a chutná i ve sladkém pečení. A nemusí jít jen o pečení, i zmrzlina s levandulí má své kouzlo. Tak se nebojte a pojďte ho objevit.

Jak už jsem zmínila ve svém minulém příspěvku, mým zmrzlinovým guru se stala Mlsná kočka Pavlína, jejíž zmrzlinové receptury se staly základem mé kuchyně (potažmo mrazáku) a nedají spát mé fantazii.

Takže na smetanovou zmrzlinu s levandulovou vůní si připravíme následující:

1 kelímek smetany ke šlehání (tedy 215 ml)
2 celá vejce
3 lžíce domácího moučkového levandulového cukru nebo 3 lžíce obyčejného cukru moučka a čtvrt lžičky sušené levandule

A jedeme z kopce. Není nic jednoduššího než ušlehat dotuha smetanu ke šlehání. Poté ve vodní lázni ušleháme celá vejce spolu s cukrem, ať už levandulovým či obyčejným moučkovým. Pokud použijeme cukr moučka, přidáme na závěr čtvrt lžičky sušených levandulových kvítků. Ty jednoduše seženeme třeba v lékárně jako levandulový čaj.
Do vyšlehaných vajec zlehka vmícháme ušlehanou smetanu. Vše nalijeme do mrazuodolné mísy a dáme do mrazáku alespoň na čtyři až pět hodin.

A poté jen mlsáme a necháme se unášet na voňavé levandulové vlně.


A jak na domácí levandulový cukr, který tak krásně jemně ovoní a dochutí tuto jemnou smetanovu radost?
Úplně jednoduše, smíchejte hrneček cukru (krystal či moučka) s jednou lžičkou sušených levandulových kvítků, přesypte do uzavíratelné sklenice a nechejte pár dníči klidně týdnů voňavou levnaduli, aby vám cukr krásně provoněla.

Já mám doma pro jisotu dva druhy levandulového cukru - jemný cukr moučka a hrubší krystal, proože mě sladká vůně spojená s levandulí skutečně pohltila a nemůžu s jí v kuchyni nabažit. Ale o levandulových hrátkách snad až příště. Teď jen poslední toka smetanové zmrzliny, která vás jediným líznutím převeze do prosluněné a voňavé Provance.

Když se pozorně zadíváte na zmrzlinový kopeček, určitě v něm zahlédnete pár droboučkých levandulových kvítků.

Pokud si hlídáte linii, ale chtěli byste se do výroby domácí zmrzliny pustit, je pro vás ideálním kandidátem zmrzlina jogurtová. Tu jsem také připravovala podle základního receptu Mlsné kočky Pavlíny.
A protože jsem v tu chvíli měla k dispozici sice zralé, nicméně však pusu příliš svírající rudé višně, trošku jsem si s nimi zakouzlila a dala jsem vznik višňové jogurtové zmrzlině s bílým rumem.

Tahle zmrzlina mě fakt dostala do kolen. Byla lehoučká, přesto si však zachovala smetanovost a jemnost, ale díky višním a rumu byla i dostatečně pikantní. Pokud tedy máte pár višní a nevíte, co si s nimi počít, tady je malá inspirace.

Na opilé višně budete potřebovat:

hrnek vypeckovaných višní
čtyři lžíce kvalitního bílého rumu
čtyři až pět lžic (podle kyselosti ovoce) třtinového cukru

Je to jednoduché jako facka. Višně dáme do kastrůlku, zalijeme rumem a cukrem a asi pět minut povaříme, dokud alkohol zcela nevyprcháa nezanchá ve višních jen příjemnou vůni. Opilé višně pak ochutnáme, dle chuti ještě dosladíme a necháme zchladnout a můžeme se pustit do vlastní přípravy skvělé jogurtové zmrzliny.

Na tu si připravíme:

215 ml smetany ke šlehání (tedy jeden kelímek)
1 kelímek (tedy 175 gramů) smetanového jogurtu Pierot s černými třešněmi


Nic není jednodušší. Dotuha si ušleháme smetanu a přimícháme k ní smetanový jogurt Pierot s příchutí černých třešní.
Malou část (asi třetinu) opilých višní necháme vcelku a zbytek krátce proženeme v mixéru. Zlehka vmícháme do smetanovo-jogurtové chuti, podle chuti případně dosladíme medem či moučkovým cukrem a dáme zamrazit. Během mražení můžeme zmrzlinu občas promíchat, ale když na ni zapomeneme, nestane nic tak hrozného.
Tahle zmrzlina, i když focená za mizerných světelných podmínek, je opravdu skvělá ... jemná apřesto osvěžující, plná chuti pikantních višní, jemnosti jogurtu a smetany a vůně po hnědém cukru a bílém rumu.

Tato zmrzlina dokonce velice chutnala i mému muži, kterého jinak na zmrzlinu nalákám jen s velikými obtížemi ...

Touhle něžně růžovou zmrzlinou, která svou chutí potěší i drsné chlapy, zatím má ledová reportáž končí, ale bude pokračování, nebojte se ...

Dva čokoládové polibky - jeden pečený, druhý nepečený

23. července 2011 v 21:15 | Madla
Miluju čokoládu. Můžu ji vjakémkoli skupenství a jakémkoli množství (mluvím tu samozřejmě o kvalitní čokoládě, ne o různých rádoby "čokoládových" pochoutkách, které se akroát lepí na patro a v puse zanechávají pachuť rostlinných tuků, emulgátorů a umělých pachutí) a nejvíce si ji vychutnám tak, si vždy jeden malý kousek nechám rozpustit v puse. A dodnes nechápu dvého drahého, jak může čokoládu kousat! Vždyť se tak připravuje o jedinečný požitek ...
Prostě jsem tak trochu čokoládový pošuk :-)
Čokoládu můžu mlsat za různého počasí, ale upřímně mi nejvíc chutná, když je venku škaredě, je chladno a prší. Takže se změnou teplot a s následným rapidním ochlazením, kdy se najednou horký červenec změnil na upršený říjen, se i u mě dostavil čokoládový absťák. Naštěstí doma bylo dost nasyslené čokolády, teď už zbývalo jen vybrat ten pravý čokoládový recept. A protože jsem poslední dobou objevila pár opravdu hodně zajímavých slovenských foodblogů, inspirace na dort plný čokolády na sebe nenechala dlouho čekat.
Takže vám chci představit slovenský blog halušky in Ireland, ve kterém najdete spoustu nejen sladkých potěšení. Ale já tentokrát vybírala jen ze sladkého a přesně jsem měla zacíleno na Chocolate fudge cake. Recept jsem si velmi mírně obměnila, jelikož jsem měla doma dva banány, které už začínaly být víc hnědé jak žluté a bylo tedy záhodno je velmi rychle zužitkovat. Takže tady najdete originál recepturu a pokud toužíte přidat k čokoládě trošku perníkové vůně a šťavnatost banánu, tady je má obměna.

Na těsto budete potřebovat:

200 g čokolády s vysokým obsahem kakaa
200 g másla
200 g hnědého cukru
100 ml kysané smetany
100 ml vody
2 rozšlehaná vajíčka
200 g hladké mouky
5 lžic kakaa
2 lžičky kypřicího prášku do perníku
2 velké rozmačkané banány

Postup jsem dodržela, jen jsm navíc do těsta přidala již zmíněný kypřicí prášek do perníku a nakonec jsem do čokoládové hmoty zlehka vmíchala rozmačkané banány. A protože nemám čtvercovou pečicí formu, nalila jsem vše do máslem vymzané a strouhankou vysypané dortové formy o průměru 20 cm.
A protože jsem při nákupu tak nějak pozapomněla na ingredience nutné na polevu, polevu jsem udělala svou oblíbenou ze zakysané smetany a bílé čokolády a ozdobila jsem cákanci z rozpuštěné tmavé čokolády. A tady je ten skvostný čokoládový výsledek.
Měkký hutný dortík plný čokolády a s perníkovým aroma mě nadchnul. Nebyl ani příliš sladký, jak jsem se zpočátku obávala. Je to sice trošku kalorická bomba, ale pokud jste čokoholici jako já, je vám tenhle aspekt úplně šumafuk :-)

A foto řezu:
Na řezu jdou krásně vidět kousky banánu, které dortíku dodávají ještě větší měkkost a vláčnost.
Měkký a hutný dort plný čokolády mě uchvátil a já vím, že ho budu určitě brzy realizovat a že to nebyla poslední dobrůtka, kterou z blogu Halušky in Ireland hodlám vyzkoušet. Takže i vám mohu tento chutný blog více než doporučit.

Jestliže máte ještě pořád chuť na něco pořádně čokoládového, ale nechce se vám péct a chete si držet linii, nabízím vám svůj vlastní recept na nepečený tvarohový dortík s kávou a kardamonem.
Tenhle nepečený zázrak je lehoučký jako pírko, plný kvalitní čokolády a voní kávou a mým oblíbeným kardamonem. Takže pokud je vám při čtení tohtoo článku vedro (člověk teď nikdy neví, kdy bude horko a kdy zase zima) vybavte se následujícími ingrediencemi a za pár hodin můžete sladce mlsat bez výčitek svědomí.
na voňavý čokoládový dortík s vůní kávy a kardamonu budete tedy potřebovat:

na korpus:
100 g mletých či rozmixovaných mandlí
100 g ovesných vloček
tři lžíce hnědého cukru
4 lžíce mléka

Obvyklý sušenkový kropus jsem tentokrát pro absenci sušenek nahradila zdravější variantou variantou z vloček, hnědého cukru a mandlí. Vše jsem prohnala mixérem, přidala čtyři lžíce mléka ana dno dortové formy o průměru 20 cm jsem nandala drobenkovou směs, kterou jsem na dvacet minut zapekla při teplotě 180 stupňů. Nechal ajsem vychladnout apak strčila is formou do mrazáku.

Na krém jsem si nachystala:

2 tabulky kvalitní čokolády s vysokým obsahem kakaa (použila jsem Lindt 89 %)
3 vaničky měkkého nízkotučného tvarohu
3 lžíce uvařené opravdu velmi silné kávy
2 lžičky mletého kardamonu
případně dle chuti cukr

Čokoládu rozpustíme nad vdoní lázní a do rozpuštěné čokolády vmícháme tři lžíce velmi silné kávy, dvě lžičky kardamonu a tři vaničky tvarohu. zamícháme v hustý krém, ochutnáme a případně dle chuti a sladkých preferencí dosladíme moučkovým cukrem. Já nesladila, protože mi právě vyhovovala jemně nahořklá chuť extra čokoládového krému. krém naneseme na vychlazený korpus a dáme do lednice alespoň na pár hodin vychladit (nejlépe ale přes noc).
Vychlazený dortík plný kávy, kardamonu a čokolády krájíme na jednotlivé řezy,


A protože je tenhle voňavý zázrak díky vysoce procentní čokoládě a kávě opravdu temný a nepříliš sladký, můžeme si jej při podávání třeba jen jednoduše poprášit moučkovým cukrem,
nebo přidat třeba pěknou porci domácí smetanové karamelové zmrzliny.



A jak na tuhle svkělou zmrzlinu? Úplně jednoduše, nebudete potřebovat žádný zmrzlinovač, stačí jen pár základních ingrediencí a dochucení dle momentální nálady a libovolná zmrzlina úžasné smetanové chuti a jemné konzistence spatří světlo světa. Já za svého zmrzlinového guru považuji Mlsnou kočku Pavlínu, díky které jsem se naučila dělat jednoduchou a výtečnou domácí zmrzlinu, a díky ní teď máme v domácnosti hotovou dobu ledovou :-)
Takže na tuto smetanovou karamelovou zmrzlinu používám tenhle Pavlínin základní recept na smetanovou zmrzlinu (tedy bez skořice a cukru), ke kterému pak na ochucení přidám čtyři velké lžíce domácí smetanové karamelové polevy. I ta si mimochodem s tímto čokoládovým dortíkem skvěle tyká:

A jak tedy na ni? Jednoduše. Na asi 250 ml hotové polevy budete potřebovat:

jeden hrnek (250 ml) cukru krystal
tři lžíce vody
1 kelímek (215 gramů) smetany ke šlehání
1/2 lžičky soli
na dochucení možno přidat šťávu ze dvou citronů, limetek nebo pomerančů

Do pánve vsypeme cukr a vlijeme k němu tři lžíce vody. Svaříme na karamel a až bude karamel kráně zlatavý (pozor, nespálit, karamel by zhořknul), odstavíme karamel ze zdroje tepla a opatrně do něj vlijeme tekutou smetanu ke šlehání. Pozor, bude to šíleně bublat a možná i prskat a navíc se v karamelu utvoří žmolky a všechnoto bude vypdat hrozně a tak, že se to nikdy nespojí, ale vemte si metličku, vraťte karamel na úplně ztlumený zdroj tepla a míchejte a míchetje, dokud se hmota pěkně nespojí. Pak definitivně odstavte, přisypejte půl lžičky soli (sůl dodá karamelu na hloubce, věřte nebo nevěřte, je to vyzkoušeno averze bez přidané soli není tak dobrá) a na závěrečné dochucení můžete přidat nějakou citrusovou šťávu. Mě nejvíc chutná karamel s pomerančovým podtónem, ale je zcela na vás, jestli chcete svou domácí karamelovou polevu osvěžit jemnými tóny citrusů, nebo ji mít jen tak.

Příjemně chladné nebo pořádně horké léto přesně podle vaší chuti vám přeje Madla.

Banánové bábovičky s meruňkami

11. července 2011 v 12:18 | Madla
Ač je léto v plném proudu, v některých dnech to tak příliš nevypadá, a to pak nejsem líná zaapnout troubu a připravit si něco sladkého na zub. Ale protože času není přespříliš a náš malý neposeda bývá i přes letní měsíce dost často nemocný, volím pak co nejjedodušší moučníky, které však musí dobře chutnat. A co může být ideálnější než sezónní čerstvé a šťavnaté voňavé meruňky ve spojení s hebkou tmavou čokoládou? Meruňky a čokoláda k sobě prostě pasují a když se navíc napasují do roztomilých formiček na muffiny, je o malý hříšný dezert postaráno.
Komu budou v receptuře chybět vejce, má smůlu, ta tam opravdu nepatří, jejich absenci zastupuje právě rozmačkaný banán, který působí jako skvělé pojivo ve sladkém pečení.

Pusťme se do toho a půl je hotovo. Budeme potřebovat následující přísady:

1 hrnek mouky (půl hrnku bílé polohrubé, půl hrnku hladké pšeničné celozrnné)
½ hrnku cukru
1 lžičku jedlé sody
½ balíčku kypřicího prášku
1 lžíci vanilkového cukru (nejlépe domácí výroby )
¼ hrnku oleje (nejlépe dobrého jednodruhového slunečnicového)
½ hrnku mléka
1 rozmačkaný banán
4 menší meruňky nakrájené na menší kousky

Nejprve v míse smícháme sypké ingredience, promícháme, přilijeme olej a mléko, zamícháme, přidáme rozmačkaný banán a kousky meruněk a opět (tentokráte naposled), promícháme. Jelikož nevlastním formu na bábovku (je to potupa, vím …), šoupla jsem těsto do muffinových důlků a těšila se na výsledek. Pekla jsem v troubě předehřáté na 180 ◦C a pekla asi 20 minut. Ke konci pečení vyzkoušíme vpichem špejle, zda se těsto nelepí. Když ne, máme vyhráno a výsledný produkt může opustit troubu. Ještě horké bábovičky vyklopíme, potřeme slaboulinkou vrstvou meruňkové marmelády (jak jinak, než domácí ) a dozdobíme třeba čokoládovou polevou.


Čokoládovou polevu jsem vyrobila takto: ve vodní lázni jsem rozpustila tabulku hořké čokolády rozlámané na kousky a přidala jsem kelímek zakysané smetany (jeden kelímek na jednu tabulku čokolády). pěkně promíchat a je to.

Přeji vám sladké a chutné léto a dobrou chuť!

Karamelové vábení nejen na léto

18. června 2011 v 22:18 | Madla
Karamel - pro někoho sladká lepivá hmota, při jejíž konzumaci strávníkovi naskakuje husí kůže z představy dentistických nástrojů, pro dalšího zase velká vášeň a místo pro dezertov experimentování. Protože jsem si po svatbě a následném přestěhování se do rodiště mého muže vybrala opravdu skvělého a jemného zubaře, odpůrce karamelu ze mě asi nikdy úplně nebude. Ale letos jsem, nevím, zda to přičíst rostoucímu těhotenskému břichu, karamlovým vábničkám úplně propadla.

Takže pokud jste také fandové karamelu, zkaramelizovaného Salka a podobných dobrot, následující řádky můžete číst se slastně přivřenýma očima a s pusou plnou slin. Protože přesně takhle na mě dezerty, které vám chci představit, působily.

Takže než na sebe prásknu další osobní informace, pozvu vás raději do mého karamlového snu, který musím začít jak jinak než klasikou nejklasičtější - koláčem Tarte Tatin.

Pokud chcete jít na celou věc vědecky, mrkněte se třeba k panu Cuketkovi. Pokud ale potřebujete rychlý a nezkazitelný (takřka blbuvzdorný chtělo by se říci) recept, přikládám vám ten svůj. Funguje svkěle, chutná i voní úžasně a pokud k němu jak doprovod zvolíte domácí skořicovou zmrzlinu, chuťový orgasmus máte zaručen.

A jak tedy na to?

Někdo nedá u Tarte Tatin dopustit na lístkové těsto. Jenže mě to kupované nechutná, v mrazáku už mi domácí lístkové těsto došlo a chtěla jsem se se svým koláčem při své tatinkovské premiéře blížit co nejvíce originálu - proto jsem zvolila výrobu křehkého máslového těsta. A volba to byla svkělá. Štavnaté, horké a zkaramelizované ovoce skvěle doladila křupavá sladká máslová krustička k úplné dokonalosti.

Tak co? Jste zvědaví? Pustíte se do tohoto fenomenálního známého koláče?

Tak tady je recept na variantu jablkovo-broskvovou.

Křehké těsto:

150 gramů hladké mouky
75 gramů studeného másla
2 vrchovaté lžíce cukru (já používám cukr hnědý)
5 lžic studené vody
špetka soli

Dále:

jablka, oloupaná a odjádřincovaná, nakrájená na osminky
broskve, odpeckované a nakrájené na osminky
máslo na vytření formy nebo formiček
třtinový curk na vysypání formiček

Postup je stejný jako při přípravě klasického lineckého těsta - vše kromě vody tedy nasypeme do vhodné nádoby, přidáme pár lžic vody (ne všech pět najednou) a rukama rychle uhněteme nelepivé máslové těsto. Pokud se nám hmota drobí, přidáme lžíci studené vody. Těsto poté zabalíme do mikrotenové fólie a dáme do lednice na alespoň půl hodinky a pokud spěcháme, vložíme jej na pět až deset minut do mrazáku.
Za tu dobu si oloupeme a odjádřincujeme jablka a odpeckujeme broskve. Ovoce si nakrájíme na osminky.
Já chtěla z tohoto udělat jen takové mikro tatinky, takže jsem místo klasické velké formy použila malé jednoporcové keramické kokotky o objemu 250 ml.
Ty jsem pořádně vytřela máslem (na jednu porci odhaudji tak 20 gramů másla) tak, aby na dně zbyla pěkná máslová krusta.


Na máslo jsem rovnoměrně rozsypala hnědý cukr, na jednu proci padla jedna vrchovatá lžíce třtinového cukru. Rozpálila jsem si troubu na 200 stupňů a do cukrem vysypaných kokotek jsem rozdělila štědrou dávku ovoce tak, aby tvořilo dvě vrstvy.


Takto připravené jsem šoupla na čtvrt hodinky do trouby, kde v průběhu patnácti minut vznikla z másla, cukru a ovoce neodolatelná bubaljící a karamelem vonící dobrota. Rychle jsem vytáhla a celou tu sladce bubůající krásu zakryla slabě vyváleným kolečkem již uchystaného a studeného křehkého těsta.


Vrátila jsem ještě na patnáct mintu do trouby, aby těsto pěkně zezlátlo.


Výsledek jsem vytáhla, malou chviličku počkala a trochu se strachem z výsledku překlopila na připravený talířek. A voilá, zadařilo se! Nic se nikam nepřichytilo, karamel nebyl přepálený, šťáva z ovoce nepřebývala, prostě mazec.


A když jsem vše ještě doplnila domácí smetanovou zmrzlinou se skořicovou chutí,


výsledek přečil všechna má očekávání a Tarte Tatin se stal mým oblíbeným dezertem, kterým jsem se vždy večer odměňovala za úspěšné uspání našeho dvouletého batolete.









Úžasnou skořicovou zmrzlinu jsem dělala přesně podle tohoto receptu Mlsné kočky Pavlíny a tato zmrzlina má nyní nezastupitelné místo v našem mrazáku - momentálně v něm dlí (jak jinak než) karamelová zrmzlina s kousky zkaramelizovaných mandlí. A také zmrzlina levandulová, ale o dezertech provoněných levandulí zase až někdy příště.

Pokud vám učarovalo ovoce utopené v karamelu, zbystřete nyní pozornost, protože přichází jendoduchý letní dezrt nabitý chutěmi - zkaramelizovaný ananas.

Tento superjednoduchý a superchutný dezert vznikl z potřeby zužitkovat nějak ananas, který byl v náhlém pominutí smyslů zakoupen a samotný, ač zralý a kvalitní, byl chuti nevalné a poněkud mdlé. Tak než s milým ananasem zamířit k odpakovému koši, pokusila jsem se o ušlechtilý výkon, dát mu nějakou chuť. A povedlo se. Takže vám představuji opilý zkramelizovaný ananas se skořicovou vůní.


A jak na něj? A co na něj?

Na dvě lehké porce budeme potřebovat:

2 asi centimetrová (nebo centimetr a půl) kolečka očištěného čerstvého zralého ananasu
plátek másla (cca 20 gramů)
hnědý cukr (asi dvě lžíce)
dvě špetky skořice
dva střiky koňaku nebo whiskey
plát alobalu

Anansa jsem očistila a nakrájela na kolečka, která jsem přepůlila a odstranila jsem také tuhý prostředek.


Takto připravený ananas jsem ze všech stran obalila v hnědém cukru


a obalené kousky dala na plát alobalu


na každé kolečko jsem vložila malý plátek másla


zlehka zasypala skořicí a přelila střikem dobré whiskey.


Alobalový obleček sjem každé ananasové dobrotě pěkně utemovala a šoupla ty lesklé amarouny do trouby vyhřáté na 200 stupňů. A pekla jsem je asi 15 až dvacet minut, prostě do doby, než se domem začala vznášet opojná ovocně karamelová vůně. Opatrně jsem rozbalila a vykydla na talířek.


A servírovala jsem se skořicovou šlehačkou.


Skořicovou šlehačku jsem připravila úplně jednoduše. Do takřka ušlehané šlehačky jsem přidala dvě lžíce cukru moučka (nebo podle vaší chuti) a lžičku skořice a došlehala jsem dotuha.


A svěží ovocný dezert s chutí karamelu a skořice a s jemnou vůní po použitém alkoholu mě překvapil. Stejný postup se dá použít i na banány, i zde je chutný výsledek zaručen (testováno na lidech přede dvěma dny :-))

Ještě pořád nemáte karamelu plné zuby? Tak vyzkoušejte karamelové menu, které jsem nachystala na oslavu synkových druhých narozenin. A co se podávalo? Karamelové mini Pavlovy a čokoládové skořápky plněné karamelovým krémem.


Srdíčkové mini Pavlovy jsem dělala podle tohoto osvědčeného receptu, jen jsem místo klasického bílého cukru použila cukr třtinový, který dal křehoučkým a jemným pavlínkám lehký a příjemný karamelový nádech.


A s čím jsem tato křehká srdíčka vonící sladce po karamelu servírovala? S jahodovým coulis, neboli jahodovou ovocnou omáčkou, kterou jsem připravila jednoduše tak, že jsem nakrájené jahody svařila s troškou vody a hnědého cukru na hustší omáčku. Odebrala jsem pár lžic horké omáčky, v nich jsem rozmíchala lžičku kukuřičného škobu, vrtáila na pltonu aještě dvě mintuky povařila. Poté jsem nechala vychaldnotu a servírovala v zapůjčeném omáčníku.


A nezbytnou součástí Pavlovy byla samozřejmě také dotuha ušlehaná a jemně oslazená šlehačka. A kompletace byla následující: mini Pavlova + šlehačka + jahodové coulis = spokojenost a plné pusy všech hostů.

A protože jahody a karamel k sobě prostě padnou jako ulité, byly dalším dezertní volbou čokoládové skořápky s karamlovým krémem, které jsem tvořila podle tohoto receptu Hanky Michopulu. receptem jsem se inspirovala jen volně, protože se narozenin našeho synka účastnila i moje malá neteř, která musí ve svých čtyřch letech dodržovat přísnou bezlepkovou dietu, a proto jsem se snažila celé menu pojmout celiaticky. Takže místo sušenek jsem do čokoládových skořápek použila domácí pohankovo-mandlový griliáš. Ten je opravdu výborný a může tvořit křupavou posýpku na jakékoli krémové nebo zmrzlinové dobroty, které si dopřejete. Já s ním například ozdobila nepečený karamelový dortík s banány.

A jak na pohankovo-mandlový griliáš?

Vše jsem dělal od oka, takže přidám jen obrázkový postup. na mírném plameni nasucho opražíme nahrbo drcené mandle,


až se mandle rozvoní, přidáme k nim stejný podíl loupané pohanky lámanky. a pražíme dál.


po pár minutách vše zasypeme krystalovým curkem a přilijeme trošku vody.


a po malé chvilce nám vznikne sladký a křupavý karamel, který vlijeme na naolejovaný talíř.


Talíř opravdu nesmíme zapomenout potřít troškou oleje a pořádně jej do všech stran rozetřít, jinak bychom z talíře vychladlý karamel dostávali opravdu jen horko těžko. Vzniklý pohankovo-mandlový griliáš dáme do chaldu ztuhnout a až ztuhne, rozlámem jej na malé kousky, které přidáme do rozpuštěné hořké čokolády. Směsí vylijeme potravinovou fólií vyložené mističky (nebo v mém případě důlky z muffinové formy) a necháme v chladu zatuhnout. Zatuhnuté vyklopíme (to je trošku pro silné nervy, já u tohoto kroku klela jako špaček - ještěže jsem tuto činnost prováděla za odpoeldního spánku dítěte) a naplníme připraveným karamelovým kréme, který jednoduše připravíme smícháním vaničky měkkého tvarohu, jedné zaksynaé smetany a půlkou plechovky Salka karamel. Vše zamíchat a naplnit. A odzobit čerstvými jahodami a posypat zbylým mandlovo-pohankovým griliášem.


A garantuji vám, že po téhle dobrůtce budou nadšeně sahat nejen ti, kteří jsou omezeni bezlepkovou dietou.

Tak dobrou nejen karamelovou chuť a krásné teplé léto přejej všem Madla.

Dva nepečené dortíky - jeden chlazený, druhý mražený

4. června 2011 v 14:10 | Madla
Nevím, jak vy, ale já mám chuť na sladké neustále, ať jsou teploty jakékoli. I když je pravda, že v horoucích jarně-letních dnech myslím stále častěji a častěji na doborty nepečené. Komu by se taky chtěl krásný den trávit u plotny, že?
A protože taková sladká dobrota musí splňovat má přísná kritéria - musí být rychle hotová, snadná na přípravu a musí také dobře vypadat, představuji vám své dva letošní favority.

Prvního dortového krasavce jsem chystala na dvojmužnou oslavu jao sladký dárek pro tchána. A protože je můj tchán velkým milovníkem čokolády, bylo jasné, že dobrota to musí být čokoládová. Ale protože další z pozvaných strávníků čokoládu odmítá v jakémkoli stavua skupenství, ale bílá "čokoláda" mu nevadí, bylo rozhodnuto. "Upeču" sametově jemný dortík z bílé čokolády a bílého vína. Bílé víno dodá sladké čokoláda jemnou ovocnou příchuť a nebojte se, v dortíku je ho jen stopové množství, proto si tento rychlý nepčený dezert mohou dopřát i malé děti a těhotné ženy.

Místo korpusu jsem vyrobila lahodnou a křupavý mandlovo-sušenkový podklad, na který budete potřebovat jen následujících pár ingrediencí:

150 gramů oblíbených sušenek či dětských piškotů
100 gramů mandlí
tři lžíce mléka

Sušenky či piškoty rozmixujeme v mixéru, pokud jej nemáme, dáme je do silnějšího igelitového sáčku a vyzuříme se na nich paličkou na maso. Mandle také rozmixujeme a obě drtě, piškotovou i mandlovu smícháme.


Přilijeme tři lžíce mléka a pomocí prstů vyrobíme drobenku,


kterou napěchujeme do dortové formy. Já použila dortovou formu o průměru 20 cm, pokud máte větší či menší, prostě zmenšete či zvětšete poměr sušenek, mandlí a mléka.


Vložíme do lednice a vrhneme se na krémovou náplň.

Na krémovou náplň si nachystáme:

dvě tabulky bílé čokolády, rozlámané na kousky
tři lžíce bílého vína
1 balení ricotty
1 balení macsarpone
1 měkký tvaroh ve vaničce (nejlépe tučný)

Čokoládu rozlámanou na kousky rozpustíme nad vodní lázní.


A k rozpuštěné čokoládě přlijeme tři polévkové lžíce bílého vína.


Do smaetově jemného čokoládového krému vmícháme ricottu, mascarpone a měkký tvaroh.


Krémovou hmotu


vlijeme na vychlazený sušenkovo-mandlový kropus a necháme vychladit v lednici. Nejlépe přes noc. Po zatuhnutí vytáhneme z lednice, odstraníme obruč ...


a podle libosti dozdobíme.
já volila jen decentní posyp holandským kakaem a "borduru" z přepůlených cukrářských piškotů, které jsem poté převázala pro slavnostnější efekt mašlí.



Krájíme na řezy, pochutnáváme si a pomlaskáváme.


Koláč je díky sýrům jemný a není příliš sladký, víno v něm zanechá pouze jemný ovocný ocásek, který skvěle podtrhuje sladkost bílé čokolády.

Tento nepečený dezert měl na oslavě úspěch úplně u všech - u dětí, u dospělých, u čokoholiků i u odmítačů čokolád. A přitom vypadá poměrně elegantně a je jednoduchý a rychlý až hanba.

A protože květen byl ve znamení oslav a co může být lepšího, než oslavenci nabídnout sladký dortík vlastní výroby, už následující týden jsem vyráběla další variaci na nepečený dort. Ale co čert nechtěl, chybička se vloudila a dort mi nechtěl přes veškeré přemlouvání ani výhrůžky v lednici ztuhnout. bylo tedy nutné jej přemístit do mrazáku. jenže pak milý dort čekala ještě více než půlhodinu trvající přeprava a já se děsila, jak to všechno dopadne. Naštěstí do dort ustál a navzdory dalším nepečeným kreacím podávaným na oslavě mé švagrové byl přijat velice kladně.

Takže pokud máte místo v mrazáku, velkou chuť na něco jemného a karamelového, takřka bez práce, pořiďte si následující ingredience:

Na "korpus" jsem opět použila kombinaci mandlí a sušenek, spojených mlékem na drobenku a vše jsem ještě předpekla v troubě do křupava.


Upečený "korpus" jsem nechla zchladnout a pak jej šoupla na vychlazení do lenice. Na vychlazený kropus jsem nakladla podélně přepůlené banány (vyšlo jich tak dva a půl velkých banánů na formu o průměru 20 cm).


Na banány jsem nalila karamelový krém složený z jedné plechovky Salka karamel (jedná se o již zkaramelizované sladké kondenzované mléko, takže vám odpadne zdlouhavé vaření a chlazení), 1 kelímku ricotty, kelímku zakysané smetany a vaničky měkkého tučného tvarohu. Vše zamícháno a vznikl báječný kém jemně karamelové chuti.


Po vytažení z mrazáku jsem dort posypala mandlovo-pohankovým griliášem, ale zdobení můžete použít jakékoli - karamelové ozdoby, posypat nastrouhanou čokoládou, či jen poklást ovocem.


Křupavý a sladký mandlovo-pohankový griliáš krásně kontrastoval s hebkým a krémovým základema křupavost znovuvytvářela spodní sušenovo-mandlová vrstva.
Prostě to bylo mandlovo-banánovo-karamelové pohlazení, které se sice zdálo jako počáteční neúspěch, ale já už vím, že jej budu rozhodně brzy (pokud nepřestanou letní vedra) opakovat.


Dortík sice nevypadá na fotkách moc fešácky, ale vemte prosím v potaz, že měl být celou dobu v klidu v mrazáku a místo toho se kodrcal teplým autem více než půlhodinu po neupravených a díratých vesnických silničkách, kdy ho ve formě držel jen můj urputný pohled a víra.


Tak vám přeji ledovou a sladkou dobrou chuť!

Sladké mámení podle Cataliny

23. května 2011 v 13:31 | Madla
Mlsáte rádi? Dostanete čas od času prostě chuť na něco jemného, delikátního, nebo naopak na něco exoticky dobrého, plného voňavého koření? Pokud ano, představuji vám svůj "nový" objev, podle něhož jsem už několikrát uspokojila své mlsné chutě.
Catalininy stránky o pečení jsou jednoduše řečeno úžasné a hrozně návykové. Kdo na ně jednou zavítá, je naprosto ztracen a pohlcen jejími krásnými fotografiemi vlastnoručně upečených sladkostí, zmámem zajímavými a mnohdy velice netradičními recepty a ještě se mnohdy dozví spoustu zajímavostí o tom či onom moučníku, o jeho historii a podobně. Catalininy stránky prostě nejsou jen tak obyčejnými stránkami o jídle, takže se podívejte a uvidíte, že mluvím pravdu a nic než pravdu.

Catalina se hodně zaměřuje na sladkosti americké provenience, ale to neznamená, že se vyhýbá ostatním dobrotám.

Já od ní vyzkoušela tak zvané palcové sušenky - jen s malými úpravami a byly delikátní. Na půvdoní recept se podívejte sem.
Já ke své realizaci přidala jen malou sladkou tečku navrch - místo domácí meruňkové marmelády (kterou jsm doma opravdu neměla a s kupovanou by to nebylo no) jsem část sušenek udělala s mandlí a část sušenek s mléčnou čokoládou. A aby toho nebylo málo, obalila jsem před pečením tyto sladké zázraky v domácím vanilkovém cukru smíchaném s mletými mandlemi.

A tady je výsledek, který předčil všechna má sušenková očekávání.


Křehké, jemné a v ústech se rozplývající sušenkové obláčky s výraznou chutí mandlí a vanilky, vonící máslem byly prostě tak dobré, že jsem se rozhodla je upéct na Vánoce místo klasických vaniláčků. A to mám svůj recept na vanilkové rohlíčky moc ráda ... jenže to bych nemohla ochutnat tyto báječné sušenky.

Jak jednou ochutnáte nějakou z Cataliny prezentovaných dobrot, jste nadobro lapeni do jejích sítí. A tak to bylo i se mnou. A tak jsem se pustil a do díla ještě odvážnějšího a zajímavějšího, než jsou "obyčejně" neobyčejné sušenky.

Dala jsem si rande se sněhovým kynutým věncem. A vyklubala se z toho veliká láska. Jak jen vysvětlit, že jsem stejný moučník (jen s odlišnou náplní) dělala v jednom týdnu dvakrát a že to rozhodně nebyla má poslední realizace tohtoo výtečného dezertu ...

Původní recept je úžasný a kombinuje všechny mé oblíbené suroviny.

Já však neměla potřebné doma, ale hnána touhou vyzkoušet tuto voňavou a nadýchanou dobrotu, pustila jsem se do experimentu. Těsto jsem ponechala základní, jen náplň byla krapet jiná.
Na plát vyváleného těsta potřeného oslazeným a mandlovým aroma obohaceným sněhem ze dvou bílků


jsem pokladla sušené švestky, které jsem předtím na dvě hodiny naložila do směsi hnědého cukru a bílého rumu. A protože jsem chtěla, aby po rumu zbyla ve švestkách pouze kapka svkělého aroma, marinované švestky jsem krtáce povařila, aby z nich veškerý alkohol vyprchal.




Marinované sušené švestky jsem poházela nahrubo mletými a nasucho opraženými mandlemi a cik cak polila jogurtovo-čokoládovou polevou,


kterou jsem vyrobila úplně jednoudše: jednu tabulku mléčné čokolády jsem rozlámala na kousky a nad vodní párou rozpustila. Ještě tekutou čokoládu jsem smíchala se třemi lžícemi hustého bílého jogurtu a sladká čokoládová poleva byla na světě.


A dál jsem již postupovala podle Catalinina detailního postupu. A výsledek? tady vám jej předkládám a myslím, že není zač se stydět.



Povrch věnce jsem krátce před pečením pro ještě lepší hnědou barvu potřela domácí karamleovou polevou, kterou jsem použila už třeba u svých velikonočních zajíčků. A protože mi po přípravě Catalininých famózních palcových sušenek zbylo ještě trošku vanilkového ccukru smíchaného s mletými mandlemi, pospyala jsem jimi věnec před pečením.


A byla to dborta neskutečná. Ačkoli se mi podařilo věnec krapet přeplnit, vůbec to nevadilo, protože v něm byly samé neksutečně dobré věci, jak můžete psoudit z této fotky.

Křehké a jako obláček lehké kynuté těsto ovněné kardamonem mě uhranulo natolik, že jsem si musela střihnout i Catalininu původní verzi. Jen doma už nezbyl ani čtvereček tmavé čokolády, takže jsem to riskla a místo hořké čokolády jsem kacířsky použila "čokoládu" bílou. A vůbec to nevadilo - kombinace nakyslých brusinek, křupavých slaných pistácií a sladké bílé čokolády byla úžasná a dostala mě do kolen.


Závin jsem tentokrát pro větší lesk potřela domácí karamelovou polevou až po upečení - pěkně ještě horký. A jak na karamelovou polevu? Pokud vám zbyde necelé půl plechovky zkaramelizovaného Salka (nebo si můžete ušetřit práci a koupit si Sako již zkaramelizované - tedy Salko karamel), smíchejte její obsah s jedním vejcem a dvěma lžícemi zakysané smetany a pořádně promíchejte. Tato sladká poleva dodá šmrnc a půvab každému sladkému moučníku, kterému tak nasasíte onu pomyslnou korunu.
A co říci závěrem? Už nebudu plýtvat slovy, ať za mě radši mluví (byť poněkud neumělá a ve spěchu spáchaná) fotka:


Sladkou dobrou chuť vám všem a díky moc Catalino za tvé báječné stránky.

PS: Malé varování - stránka s Catalininými dobrotami by měla mít na své titulce velký červený pruh od Ministerstva zdravotnictví, že je její obsah zakázán diabetikům a osobám, které musí ze zdravotních důvodů rychle shazovat nadbytečná kila :-)
 
 

Reklama