Slané potěšení

Krásně vláčné a měkké grahamové dalamánky

3. května 2014 v 21:53 | Madla
aneb jak si Madla zase naběhla. To jednou takhle doma došlo pečivo, venku foukalo, že naše pískovišťová duna na dvorku pomalu ale jistě pokrývala celé přilehlé okolí a mě se fakt nechtělo vytrhovat vzpurné batoel, které bylo momentálně hodné a zabrané do hry, abych ho vláčela řvoucího na nákup. Tak jsem prošmejdilanaši zděděnou snad čtyřicet let starou jídlení lavici a našla v ní grahamovou mouku. To jsem ještě v předbezlepkových časech chtěla péct grahamový chleba. Jenže pak jsem na milou mouku nějak zapomněla a teď se mi ten panensky neporušený sáček doslova vysmíval!

I vzala jsem do ruky svou oblíbenou kuchařku chléb v halvní roli, prolistoval aupravila jsem si recept na chlebové dalamánky. Část mouky jsem nahradila zmíněnou grahamovou, místo mléka jsem dala podmáslí, olivový olej jsem nahradila místní slunečnicovým a vzniklo něco úžasného ... nadýchané, měkké, vpuse se rozplývající obláčky s celozrnnou chutí. To teda nejsou moje slova, protože já je jako bezlepkářka neochutnala, ale takhle je zhodnotila moje tchyně, která jen tak zbytečně něco nechválí.


Takže tady honem na FB slibovaný recept:

na asi 16 kusů budete potřebovat:

25 g čerstvého droždí
1 lžičku cukru moučka
300 g hladké mouky
200 g grahamové mouky
1/2 lžičky soli
1 lžičku kmínu
250 ml kefíru/podmáslí/syrovátky
3 lžíce slunečnicového oleje

voda na potření

mák, kmín nebo hrubozrnnou sůl na posypání

Obě mouky si nasypeme do mísy, přidáme kmín a sůl a zamícháme. Přilijeme podmáslí´kefír/syrovátku, přidáme slunečnicový olej, rozdobené droždí a lžičku cukru. Pořádně prohněteme v hladké nelepivé těsto a dáme na hodinu kynout přikryté utěrkou či potravinářskou fólií na nějaké teplé místo.
Vykynuté těsto poté vyklopíme na lehounce pomoučený vál, utvoříme z něj šišku a ostrým nožem odrajujeme kusy těsta, které uprostřed nařízneme. Dáme na plech pokrytý pečicícm papírem, přikryjeme a necháme ještě kynout dvacet minut na teplém místě.

Troubu si předehřejeme na 220 °C a vložíme dovnitř plecháček s vodou. Nakynulé dalamánky potřeme vodou, posypeme solí, kmínm nebo mákem a dáme do hodně vyhřáté trouby. Pečeme čtvrt hodiny, poté tepltou snížíme na 180°C a dopkáme ještě čtvrt hodiny (podle velikosti dalamánků, já dělám větší).


A proč jsem si naběhla? Protože jsou tak dobré, že je teď musím péct pořád :-) Dokonce chutnají i mým rozmlsaným dětem, a to je co říci. Tak snad budou chutnat i vám!

A co se mi peče v troubě teď? Na balkoně se právě chladí čerstvě dopečený mrkvový dort a v troubě ještě peču "revoluční housky" - bez mouky, bez lepku, bez mléka.. a moc mi chutnají!

Bramborové muffiny se slaninou a uzeným sýrem

23. dubna 2014 v 16:02 | Madla
aneb jsem sice brzda, ale snad se to časem vylepší. Po dortovém šílenství z minulého týdne jsem se nějak dostala do útlumu. Jak jinak si lze vysvětlit, že jsme se na Velikonoce obešli bez beránka (chtěla jsem udělat kynutého, ale nakonec místo něj vznikly mléčné rohlíčky


a jablečné šneky se skořicí),


že jsem velikonoční cake pops zdobila až dvě hodiny po tom, co mě mí tři šmekustranti omladili...

A o tom, jak jsem ostrouhanými voskovami zdobila uvařená vajíčka až půl hodiny poté, co od nás odešli první tři (a poslední) koledníci... No, ještě štěstí, že jsem večer před Velikonočním pondělí u Jamese Bonda slepovala alespoň linecká vajíčka (domácí rybízovou marmeládou s karamelem) a čokoládové perníčky (některé jsem slepila povidly a některé jen opatlala čokoládou a posypala cukrovým zdobením).


Takže i na tom velikončním stole nakonec něco bylo, ale příště se budu muset snažit víc.

Každopádně děti si z koledování přinesly dobrot, že je budou moct mlsat až do dalších Velikonoc, já si upekla úžasný makovo-ořechový dortík s kávou, a protože jsem na něj sama, vydrží mi fakt na dlouho.


A tak díky hromadě perníčků, lineckého, dortu a taky muffinům (ano, pořád peču pro pekařství paní Rybové) vypadají schody na půdu jako v nějaké hodně retro cukrárně. A chce to změnu. Slanou. A jednoduchou. Která se dá brát na procházky ven. Tentokrát s lepkem, ale příště bude bezlepková transformace tohoto blbuvzdorného receptu, ju, chcete? Kdo chce, ať se přihlásí!

Takže konec řečí, jde se na recept, který jsem převzala z kuchařky Deník Dity P. Jakože teda slečnu/paní Pecháčkovou moc nemusím, tak recepty v kuchařce jsou hodně fajn.


100 g slaniny na kostičky
550 g brambor
225 g hladké mouky
1 balíček kypřícího prášku do pečiva
120 g nahrubo nastrouhaného uzeného sýra
1 vrchovatá lžíce sušené majoránky
1 lžička kmínu
2 vejce
80 ml slunečnicového oleje
100 ml mléka
lžička soli

Já si všechno jako obvykle zjednodušila. Slaninu neopékám, nahrubo si nastrouhám brambory, které hned p nastrouhání smíchám s moukou, prdopečem, kmínem, majoránkou a solí. Přimíchám olej, mléko a vajíčka a nakonec nakrájenou slaninu a 80 g uzeného sýra.Těsto naliju do formy na muffiny, zasypu zbývajícím sýrem a peču v troubě předehřáté na 180 °C zhruba 35 minut.



Tak co si upečeme příště?

Bramborový chléb

8. října 2012 v 11:32 | Madla
Jsem asi divná. V jednom z minulých článků jsem kafrala, jak nesnáším podzim, teď si ho ale začínám užívat. Mám doma spoustu krásných Hokkaiďat, dostala jsem košík nádherných sladkých kdoulí, ve sklepš jsou uskladněna jablka a v písku odpočívá červená řepa. A brambory. Čerstvě vykutané z prochladlé náruče země, ještě v ražebním lesku, jen tak, uvařené se slupkou a s tvarohovo-bylinkovým dipem byly skvělé na oběd. A protože jsem megaloman a vždycky všeho dělám hodně (ani nechtějte vědět, co všechno jsem pekla a připravovala na včerejší Kubíčkovu oslavu prvních narozenin :-)), zbylo mi pěkných pár uvařených brambor. A protože ohřívané už by nebyly nejlepší, rozmačkala jsem je a část jsem vrazila do kynutého bramboráku (recept bude snad také záhy) a část do bramborového chleba. Velikého, kyprého, voňavého a skvělého.Vygůglila jsem pár receptů, zkusila jsem tento a byl fakt vynikající.


Na bramborový chléb si nachystejte:

500 ml vody (nebo jako já půl na půl se syrovátkou)
150 g vařených brambor
1 kg hladké pšeničné mouky
3 lžičky kmínu
1 lžičku fenyklových semínek
40 g kvasnic (nebo pytlík sušených)
3 lžičky octa

na potření:

voda
sůl
rozmačkaný česnek

Do mísy s moukou nadrobíme droždí, zalijeme sklenicí vlažné vody. Po chvíli přidáme sůl, kmín, ocet, sklenici vody a nastrouhané předem uvařené brambory. Vypracujeme tuhé těsto a necháme půl hodiny kynout. Během doby kynutí těsto třikrát převálíme. Necháme kynout ještě hodinu.
Troubu si rozpálíme na plný výkon, tedy 250 stupňů. Vykynuté těsto dáme na hrubou moukou pomoučený plech a ještě necháme půl hodiny kynout. Do trouby vložíme hrnek s vodou a bramborový chléb pečeme půl hodiny naplno a půl hodiny na 180 stupňů.
Hotový bramborový chléb ihned potřeme slanou vodou ochucenou prolisovaným česnekem a necháme jej vychladnout na mřížce. Uchováváme jej zabalený v čisté látkové pleně nebo utěrce.



Je veliký. A skvělý. A voňavý. A váš. A víte, co v něm je. A při hnětení těsta si krásně odpočinete a při pečení chleba si prohřejete váš příbytek. Takže lék na podzimní chmury: upečte si chleba! já ho budu určitě opakovat a navíc přidám do těsta ještě nadrobno nakrájený česnek.

Upečte si chleba, je to jednuché, je to relax, je to super. Zkuste chleba bez hnětení, který zpopularizoval pan Cuketka, nároční pak můžou vyzkoušet pravou Šumavu s kváskem, zmlsaní zas tmavý chléb s mákem, mandlemi a sezamovými semínky.

Tak co, jak jste na tom s chlebem vy? Kupujete nebo radši občas upečete?

Lehký cuketový slaný koláč

24. srpna 2012 v 14:53 | Madla
Cukety, cukety a zase cukety. Přerostlé, tak akorát, i ty úplně malinkaté na mě koukají z tašky nebo přepravky pokaždé, když k nám na návštěvu zavítají mí rodiče. A já s cuektami experimentuju moc a moc ráda. A jako experiment vznikl i tento koláč. Na rozdíl od klasické quiche (ano, quiche je holka) je lehký, bez smetany a tučného sýra, s domácí ricottou (na kterou bude fakt recept hned záhy, slibuju!) a celozrnným těstem. A tady je:

Na koláčovou formu o průměru 18 cm budee potřebovat:

křehké těsto:

120 g hladké mouky
130 g špaldové celozrnné mouky
2 lžičky soli
150 g másla, studeného, nakrájeného na kousky
1 žloutek
2 lžíce syrovátky (nebo mléka)

Na náplň

150 g ricotty
2 vejce
čtvrt lžičky soli
čtvrt lžičky pepře (čerstvě mletého prosím)
1 malou chilli papričku, poskeanou

na ozdobu:

malou cuketu, nakrájenou na pásky či kolečka
drcené chilli

V malé míse si rychle smícháme všechny přísady na těsto, které nelepí. Pracujeme rychle. Nejlíp to jde rukama. Zpracované těsto dáme buď na pět minut do mrazáku a pokud nespěcháme (kdo ale nespěchá, že :-)), tak ho dáme do lednce na minimálně půl hodinu. Vychlazené těsto rozválíme na placku, vyložíme jím koláčovou formu a její boky a propícháme jej vidličkou. Dáme péct na čtvrt hodiny do trouby vyhřáté na 180 stupňů.

Ve velké míse si ušleháme ricottu, vejce a cuketovou pomazánku. Ochutíme pepřem, solí a chilli. nalijeme na předpečený korpus, ozdobíme malou cuketkou nakrájenou na plátky a jemně posypeme chilli. Pečeme ještě další půlhodinu, až náplň pěkně zpevní.


Fotku celého koláče nemám, protože prostě nevydržel. Ačkoli můj drahý muž tvrdí, že nemá rád cuekty a v lásce nechová ani celozrnné výrobky, na tenhle koláč se vrhl jako kdyby týden nejedl.


Tak maskování cuket zdar!

Prima hrátky se zvířátky - pokračování

9. června 2012 v 18:49 | Madla
A tentokrát na slanou notu. A protože starší z dítek opět hicuje a naříká, bude to pěkně rychle. Nečekejte žádné vychytané recepty, spíš jen takovou malou inspiraci pro malou (no dobře tak delší, záleží, jak jste rychlí a šikovní) kreativní chvilku.

Na oslavě manželových narozenin měly velký úspěch nivové kuličky s ořechy. A tak jsem opět koupila spoustu Nivy, spoustu Lučiny, ale místo nudných kuliček jsem uhňácala malé roztomilé myšky.

Inu, hleďte:



Jak vidno, není toho na myšky potřeba moc. Čumáček a očka jsem tvořila nejprve z barevného pepře, ouška pak z mandlových lupínků a ocásek ...? Ten byl z česnekové pažitky. Jako podložka posloužily křupavé Bake rolls.


Poté se však do věci vložil můj drahý a došlo na intervenci. Takže aby byly jedlé i oči a čumák, vystřídal barevný pepř černý sezam a myšky tak získaly trošku asijské rysy.


Byla to trošku piplačka, uznávám, ale fakt to stálo za to!

Vždycky, když naše robátko slaví narozeniny, peču mu hrozivého slaného krokodýla. I letos tomu bylo tak, a protože všem strašně moc chutnal (a dokonce mě o recept poprosila má drahá sestra, och!), přidávám recept.



Inspirací mi byly opět stránky Maminčiných receptů. Přípravu krokodýla má detailně popsanou a vyfocenou, tak jestli do něj půjdete, jukněte se na to. Já navíc do těsta přidala místo oregána uzenou papriku, která krokodýlovi propůjčila krásnou barvu. Jinak jsem dělala stejné těsto a a dravého plaza jsem plnila nahrubo nakrájenou anglickou slaninou, najemno nakrájeným pórkem a rozdrobenou Nivou.

těsto: 260 ml mléka, 3 lžíce oleje, 2 lžičky soli, 1 lžička cukru, 250 g hladké mouky, 250 g polohrubé mouky, 1 lžíce uzené papriky, 20 g čerstvých kvasnic
náplň: pórek, anglická slanina, niv
Ze surovin na těsto vypracujeme hebké a nelepivé těsto, které necháme dvě hodiny nkynout na teplém místě. Po vykynutí těsto přemístíme na vál a rozválíme asi na velikost plechu. Nožem nebo rádýlkem obkrojíme tak, aby vznikl pravidelný obdélník a seřízneme mu trochu rohy. Doprostřed těsta navrstvíme náplň (můžeme libovolně obměnit). Podle obrázku těsto rádýlkem nařežeme a poskládáme. Krokodýla přemístíme na plech s papírem na pečení a zformujeme do žádaného tvaru. Z odkrojků těsta vytvoříme oči a nohy. Nůžkami nasříhneme zuby a bodliny na zádech. Oči můžeme dotvořit olivami, do kterých zapíchneme špejli (a tu špejli s olivou zapíchneme do místa, kde chceme mít oči.). Vložíme do trouby vyhřáté na 200°C a pečeme 20-30 minut.


Svrchní pohled sice nevypadá nic moc, krokouš na něm vypadá krapet rozplácle, ale zdání klame, byl pěkně plastický a co víc, moc dobrý. Uzená paprika dodala těstu nejen barvu, ale i dobrou chuť a tenhle praplaz sklidil úspěch. Nejen vizuálně, ale i chuťově.

Tak co, jdete do zvířátek?

Jestli hrátek se zvířátky ještě nemáte plné zuby, ještě mám v zásobě poslední zvířátka, tentokrát masová.

Dáte si Pikachu a nebo Focacciu?

10. dubna 2012 v 11:13 | Madla
Po sladkých Velikonocích, které jsem strávila ve snaze ukrýt před dítěčí pozorností množství nekvalitních čokoládových a hlavně pseudočokoládových figurek roztodivných tvarů a velikostí, je načase spavit si chuť něčím slaným, jednoduchým a skvělým.


Focaccia splňuje všechna tato kritéria a je tak snadná, že ji zvládne skoro samo i tříleté dítko. Nevěříte? Recept, postup i fotografie jsou toho důkazem.


Na dvě velké placky nebo na zhruba osm placek ve velikosti malé ženské dlaně (já mám dlaně malé jako šimpanzí mládě, takže pokud vám příroda nadělila velké lopaty, budete mít placek přirozeně míň) budete potřebovat:

500 g hladké bílé mouky
0,5 lžičky cukru
25 g čerstvého droždí
300 ml vlažné vody
1,5 lžičky soli
0,5 lžičky cukru

Na potření:

olivový olej

Na pokladení a posypání:

olivy
rozmarýn (nejlíp čerstvý, ale když bude sušený nebude to žádná trága)

Do většího hrnku nebo menší misky (tady už na dlaních nezáleží, je to čistě otázka volby) rozdrobte droždí, přilijte trošku vlažné vody, přisypte 0,5 lžičky cukru a lžíci hladké mouky. promíchejte, aby vám vznikla jemná kašička. Kašičku-kvásek dejte na teplé místo na čtvrt hodinky. Pokud máte čerstvé droždí, měl by kvásek pěkně vzejít a nabobtnat. Pokud nemáte čerstvé droždí, máte smůlu, zanadávejte si a jděte do obchodu pro další. A postup opakujte.
Do velké mísy si prosijte zbytek mouky, přilijte vodu a nakynutý kvásek. Vše pořádně vařečkou (a pak třeba rukama - tuhle část hnětení si užívám) propracujte, až vám vznikne hladké těsto, které se nelepí na dno a boky nádoby. Pokud těsto lepí, přisypte trošku mouky.

Propracované těsto (pokud jej hnětete spolu s dítětem předpředškolního věku), dejte mísu s těstem na zem, ať se vám pak líp zametá binec) přikryjte čistou utěrkou nebo igelitovou fólií a dejte na hodinku kynout na teplé místo. Při kynutí zabraňujte dítěti, aby do těsta neustále dloubalo prstíkem ...

Z vykynutého těsta vypracujte buď dva velké bochánky, nebo si ušoulejte tlustého hada a nožem odkrajujte kousky, které dáte na plech pokrytý pečícícm papírem. A pak instruujte prácelačné dítko, aby placku těsto zploštilo (prostě, aby do něj pláclo rukou). Dítko, užírající olivy, dále poproste, aby vtlačilo do vzniklého plackoidu olivy. Poté tyto podivné tvary poklaďte rozmraýnem a pokapejte olivovým olejem.
Předehřejte troubu na 220 stupňů a frkněte je do trouby. Z bezpečné vzdálenosti pak se zatajeným dechem sledujte, jak se placky krásně nafukují a olivy z nich vyskakují jako malí námořníci z potápějící se lodi.


Nechte aspoň trošku vychladnout apusťte se do nich.


Odměnou vám bude sice ušpiněné, leč šťastné dítě a hlavně křupavá a vláčná dobrota se spoustou vzduchových bublin.


Tak dobrou chuť a pamatujte, že kdo si hraje, nezlobí ...

Ta má ale bagety ...

26. února 2012 v 17:51 | Madla
říkaly jsme jako prepubertální školáci na základce, komentujíc tak druhotné pohlavní znaky starších učitelek, s nimiž si více než záhodno pohrála gravitace.

Už za pár let bych z pusy nic takového nevypustila, a to jen proto, že jsem ochutnala skutečně skvělou vypečenou bagetku. V devadesátých letech minulého století (to zní fakt hrozně, jak dějepisné učivo) v mém rodném (tehdy okresním) městě otevřeli báječnou francouzskou pekárnu a já s maminkou jsme tam pravidelně chodily hřešit. Z tašky nám pak koukal promaštěný papírový sáček s jemnými a nadýchanými croissanty (měly čokoládové a s vanilkovým krémem) a nesměla chybět přidrzle vykukující veliká křupavá bageta. Byla přesně taková, jaká má být, nádherně upečená křupavá kůrka, jemná a nadýchaná střídka plná vzduchových bublin s nepopsatelnou chutí. Jen tak s máslem a domácím jahodovým džeme to byla snídaně pro bohy.

Jenže za pár let milé pekařství zkrachovalo a krásně křupavou poctivou bagetu nahradily po lepence chutnající bagety dopékané pro zdání čerstvosti v supermarketu. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se jim zcela vyhýbala, občas jsem si jednu koupila, abych pak se zasněným pohledem vrazila do prvního kandelábru při vzpomínce, jak skvěle chutnala její neglobální předchůdkyně.

A zase plynul čas a já si řekla, že když si hraju na kulinářskou bohyni v padesát let poděděné kuchyni, je načase vytvořit vlastní, blbuvzdorný a přesto báječný recept na bagety. Hledání té opravdu báječné bagety byl běh na dlouhou trať, pořád se mi nedařilo najít tu správnou strukturu těsta, vychytat triky a postup při pečení, abych nemusela provádět kdovíjaké pokusy a přitom se mohla těšit z bagetové křupavě vzduchové elegance francouzské dámy jménem Baguette.

Takže vám představuji svou bagetovou odysseu pěkně popořadě:

Prvními pokusy jsem zjistila, že na pěknou bagetu je nutno použít jen čistě bílou hladkou mouku (teď už umím dokonalou bagetku i s přídavkem celozrnné), a že i při částečném použití chlebové mouky vznikne chlebová superbageta.Moje první bagety vznikly podle bagetového receptu v mé oblíbené chlebové kuchařce Chléb v hlavní roli. jenže se konalo zklamání - bagety jen z bílé mouky byly mdlé a nevýrazné, připoužití tmavé chlebové mouky mi chutnaly mnohem více.


Vzhledově fajn, chuťově blízká spíše českému chlebu, málo bublinkatá, ale pěkně křupavá (bez závěrečného potření mlékem, to ale nebyla zas tak pěkně lesklá).


A díky použité tmavé chlebové mouce snad i dokonce zdravá, takže jestli chcete vyzkoušet jednoduše upečeného křížence mezi českým chlebem a francouzskou bagetou, tady je recept:

350 g hladké mouky
300 g tmavé chlebové mouky
50 g žitné mouky
21 g (tj. polovinu kostky) čerstvého droždí
350 - 400 ml vody
1 lžíci soli
1 lžíci medu
mléko na potření

Nejprve si z droždí, dvou lžic hladké mouky a trošky vody umíchejte kvásek. Nechejte deset minut odležet na teplém místě.
Smíchejte mouky se solí, vodou, medem a přilijte kvásek. Prohněťte důkladně v nelepivé těsto.
Z těsta vytvořte bochánek a nechejte jej v míse přikryté fólií na teplém místě kynout zhruba hodinu (klidně dvě :-)).

Vykynuté těsto na pomoučeném vále jemně znovu propracujte a rozdělte je na dvě části.

Každou část vyválejte na ovál velký asi 50 x 30 cm. Krajní třetiny těsta postupně zavinujte směrem ke středu. zavinutou bagetu překlopte n plech vyložený papírem na pečení tak, aby šev baget byl na papíře, tedy na spodní straně bagety.

Dejte ještě na hodinu kynout na teplé místo.

Troubu si předehřejte na 220 stupňů. Povrch baget několikrát nřízněte nožem. Potřete j mlékem a pečte asitřicet minut do zlatohněda. Pod plech s bagetami dejte spodní mřížku a na tu umístěte např. formu na koláč, naplněnou horkou vodou, nebo na plech k bagetám dejte plecháček s vodou. bagety se tak nevysuší.


Pokud použijete jen bílou mouku, výsledek nebude nic moc. Určitě nešiďte zamotávání, jen díky němu má bageta pěknou strukturu. Při potření mlékem se bageta krásně leskne, ale je pak méně křupavá. Místo nařezávání se mi osvědčila do těsta nastřihnout ostrými nůžkami pár hlubších "nástřihů" :-)

Tak, první pokusy o bagetu byly jedlé, nicméně můj zmlsaný jazýček, který chtěl opravdu tu pravou chuť francouzské bagety pořád nebyl spokojený. Tak jsem se pustila do výroby pain à l'ancienne ze stránek pana Cuketky.


Bagetka chuťově úžasná, tak akorát slaná, s nádherně křupavou kůrkou a jemnou střídkou plnou velkých a nepravidelně rozmístěných vzduchových bublinek.


Bombastická. Jenže, jenže a ještě jednou jenže. Perfekcionista ve mě nebyl zase spokojený a zase remcal, protože bagetka i při dalších a dalších opakováních a urputných snahách o tvarování vypadala jako hladítko. Prostě placatka. A já chtěla bagetu krásně nafouklou a prostě dokonalou i vzhledově. Bagety to holt se mnou nemají jednoduché.

A tak jsem zkoušela dál. Někdy jsem vážně umanutá a když něco chci, nedám pokoj do té doby, než toho dosáhnu. (Možná proto jsem dělala řidičák natřikrát, že :-))

Ale práce se vyplatila a já vám představuji slečnu Dokonalou, úžasnou bagetu skoro bez práce.


Nádherně křupavý hladký a lesklý povrch, jemná střídka plná nádherně velikých nepravidelných vzduchových bublin, úžasná chuť, lehce tvarovatelná, prostě báječná.


A recept? Neexistuje snadnější. A v čem je rozdíl? Hutnější těsto vám dá krásně tvarovatelnou bagetu, dlouhé studené kynutí zase skvělou chuť.

Takže tramtarará, připravte vítězi ovace a následující:

500 g hladké mouky
300 ml vody
1 lžička instantního droždí
1 lžíce soli

Na potření:

tři lžíce olivového oleje

Do pekárny či robotu nasypte všechny ingredience tak, jak to má daný přístroj rád (u pekárny je to zpravdila v pořadí mokré ingredience a až poté suché a nakonec droždí), nebo si suroviny nasypte do mísy a mákněte si rukama. Vytvořte hebké a pružné těsto, které se nelepí. Z těsta vytvořte bochánek. Nachystejte si mísu na kynutí, její spodek jemně poprašte moukou a dejte do ní bochánek. A teď přijde ta finta ... těsto dejte do mísy, zakryjte fólií a dejte DO CHLADU na 24 až 48 hodin. Třeba do ledničky nebo na studené schody, hlavně tam ale nesmí být průvan. Těsto si bude v klídečku pomalu kynout a ten rozdíl je v chuti opravdu poznatelný.
Já teda nejsem chemik a nikd ynebudu, protože jediné, co si z chemie pamatuju je ten legrační pokus se sírou a pak jeden pokus, při kterém došlo skoro k demolici chemické laboratoře a celá škola musela být na hodinu evakuována :-)
Po dnu či dvou pomalého kynutí si jemně popraštěe moukou pracovní desku, vyklopte na ní bochánek těsta, který by měl být dvojnásobně velký. A ostrým nožem nakrájejte tři stejně velké díly.
Plech na pečení si vystelte pečicícm papírem a jednoduše vemte kus těsta a natáhněte ho na úzkou dlouhou nudli přes celou déůlku plechu. Nařízněte opravdu ostrým nožem nebo nastřihněte a totéž uděljte se zbylými dvěma kusy těsta. A teď dejte kynout DO TEPLA na čtyři až šest hodin.

Bagety zdvojnásobí svůj bojem, budou nádherně nafouklé a pod tenkou slupkou těsta budou vidět úžasně velké vzdcuhové bubliny. Rozpalte si troubu na 180 stupňů. Bagety zlehka potřete olivovým olejem a hned je šoupněte do trouby. Pečte půl hodiny při 180 stupních pak na deset minut zvyšte na maximum, na 280 stupňů. Udělá se krásná zlatavá kůrka. A je to.
Vyndejte a ještě horké dejte z plechu vychladnout na mřížku, abyste zabránili sražení vlhkosti zespodu.


A máte královnu všech baget. Bez nutnosti použít pečicí kámen, bez zvlhčování vodou, jednoduše a přitom se skvělým efektem. A nezapomeňte ji před pečením potřít oliváčem, bude pak nádherně lesklá.


Určitě ji vyzkoušejte, je vážně úžasná a po těch nudných dopékaných bagetách ze suprmárketu už ani nevzdechnete.


Ještě malé upozornění pro ty, co se do bagetového experimentu pustí - sůl se nesmí dostat do přímého kontaktu s droždím, protože sůl by zabila kvasinky v droždí a milé bagetky by vám vůbec nenakynuly a tím pádem byste v nich marně hledaly vzduchové bubliny. Takže si třeba nejřív oslte a promíchejte mouku a až poté přisypte lžičku droždí.

Tak dobrou bagetovou chuť vám přeje Madla.

Od droždí ke kvásku

12. ledna 2012 v 14:54 | Madla
Letošní rok vůbec nezačal dobře. Nejen, že se mi stále nedaří nabrat potřebnou energii k boji s bacily, ale k únavě a celkové vyčerpanosti se připojil i smutek z odchodu na věčnost jednoho milovaného člena rodiny. Ale protože jsem si dala předsevzetí, že si budu vážit každého malého štěstí kolem sebe, snažím se nepropadat zbytečné trudnomyslnosti a raduju se ze svých zdravých a šikovných dětí, ze svého milujícího muže, který se mi snaží co nejvíc pomáhat, raduji se, když venku nepadají trakaře a já můžu vzít ty své dva Příšeráky na procházku, prostě se snažím užít si drobných radostí, které den přináší.

A co mi ještě dělá radost? Můj nový pomocník od Ježíška ... pekárna chleba :-) V podstatě bych ji mohla přejmenovat na hnětárnu chleba, protože chléb v ní nepeču, pouze v ní těsto zadělávám. Jak už jsem psala třeba tady, miluju celý ten proces výroby chleba, je to pro mě obrovské odreagování, ale poslední dobou mě od výroby chleba odrazovaly následující situace - vždycky, když jsem vězela až po uši v těstě, ozvalo se z úst našeho Příšeráka: "Maminko, chci čůrat!" ... po čurací epizodě a následném zanoření prstů do těsta se zase rozbrečel malý Křiklounek, a tak se z uspokojující činnosti stávalo něco zcela odlišného. Pořád miluju ten proces, kdy se z mouky a vody stává pružné a poddajné těsto, které poté na teplém místě kyne jako v pohádce Hrnečku vař, ale pokud obě děti trošku nepovyrostou, bude za mě hnětení těsta muset alespoň občas obstarávat chytrá mašinka. Tímto ti děkuju Ježíšku, že jsi mě letos konečně vyslyšel a dal na mé psí oči :-)

Tak jsem hned krátce po Vánocích upekla svůj první neručně hnětený chléb. Byl to kmínový chléb z podmáslí z mé oblíbené kuchařky Chléb v hlavní roli. tenhle chleba je výtečná klasika, chutnal dokonce i mému muži a snědl se za neuvěřitelný jeden den. Recept na něj nebudu vypisovat, protože ho má na svých stránkách už Chez Lucie, tak mrkněte k ní.
Ten můj sice není tak krásný jako její, nikdy se mi nedaří udělat pěkně hlaďounký bochánek, vždycky tam jsou vtlačeny ďůlky, chleba má divný tvar, ale je můj, je voňavý a domácí a basta.


V pečení chleba mě už skoro nemohlo skoro nic překvapit, ale přeci jen jsem si ještě netroufla na domácí kváskový chléb. Ale po krásném a zdravém ruském chlebu od Chez Lucie a vypečené a báječné klasické Šumavě od Cataliny jsem ani já neváhala, založila jsem si vlastní kvásek, který jsem skoro týden pěkně piplala v teple na našem elektrickém kotli v koupelně (jedině tam je neustále konstatní teplota) a když už mi kvásek připadal fajn, dala jsem se do pečení. A upekla čistě celozrnný pšenično-žitný kváskový chléb.
Kvásek jsem vyráběla přesně podle Chez Lucie a Cataliny, takže o jeho výrobě si můžete přečíst u nich.

Celozrnný kváskový chléb pšenično-žitný:

440 g kvásku
200 ml vlažné vody
300 g celozrnné žitné mouky (použila jsem mouku v bio kvalitě)
200 g pšeničné celozrnné mouky (taktéž bio)
2 lžičky soli

Kvásek a vodu jsem vlila do pekárny, nasypala obě mouky a sůl a nechala jsem vyhnětat hydratované lepivější těsto. Těsto jsem dala do skleněné mísy a nechla na teplém místě kynout 8 hodin do zdvojnásobení objemu.
A protože nemám v lásce hranaté chleby, vlila jsem nakynuté těsto do dortové formy o průměru 20 cm (kterou jsem vystalal papírem an pečení) a nechal ajsem kynout ještě hodinku. A pak šup s tím do trouby vyhřáté na 250 stupňů. Po čtvrt hodince jsem tepltou snížila na 180 stupňů a dopékala ještě hodinu. Upečený chléb musí znít na poklep dutě. Chleba jsem ještě horký vyklopila z formy (dík pečícímu papíru to šlo jako po másle), oddělala jsem papír a chleba jsem nechala na mřížce vychladnout. Já jsem ovšem neodolala a do chleba jsem zakrojila, když byl ještě vlažný. A jaký byl? Skvostný - tedy na chuť, po obvodu mi skoro celý rupnul, protože jsem bochník zapomněla naříznout, aby mohla unikat pára.


Ale ta chuť byla opravdu vynikající - výrazná chuť žitné mouky, chleba byl příjemně nakyslý po kvásku, střídka byla díky delšímu kynutí pěkně kyprá, kůrka krásně křupavá a vydrží opravdu hodně dlouho! Na první chlebový pokus to nebylo vůbec špatné.

Chtěla jsem se však pustit ještě do pečení klasické české Šumavy a původní kvásek už s emi nějak nezdál. Byl takový řídký, oddělovala se v něm voda od mouky, sice krásně kváskově smrděl, ale měl smůlu, letěl do záchodu a já si piplala nový kvásek, tentokrát podle Kláry, kvásek číslo 3. A tenhle kvásek je mým favoritem, už druhý den je pěkně bublinkatý, třetí den je ideálně nakvašený, plný velkých bublin a to smrdí méně než kvásek původní. A tak, protože mi kupovaný chleba moc nechutná a já si díky ušetřené práci pečení teď užívám, dostal kvásek své jméno - Alois. A s Aloisem mě pečení neskutečně baví.


Takže jak na kvásek? Je to jednoduché - do větší šroubovací sklenice nasypte první den 100 g žitné mouky, přilijte trochu teplé vody a promíchete v těsto husté asi jako na lívance. Dejte do tepla (teplota mezi 25-30 stupni).
Druhý den naspyte do sklenice dalších 100 žitné mouky, opět troškuvody, aby vzniklo tekutější "těstíčko". A zase do tepla s ním.
Třetí den zase přisypte 100 g mouky a přilite trošku vody, promíchejte a dejte do tepla. A čtvrtý den se můžete pustit do pečení. Já se vrhla na klasickou českou Šumavu.

Chléb Šumava:

300 ml kvásku
150 ml vody
300 g hladké mouky
300 g tmavé chlebové mouky
2 lžičky soli
1 lžičku kmínu

Ručně nebo pomocí techniky zpracujeme hedvábně nadýchané těsto, které dáme na hodnku kynout na teplé místo. Po vykynutí uděláme z těsta bochánek, který vložíme buď do silně moukou vysypané ošatky na chleba, nebo do vhodné formy oválného tvaru. Necháme kynout 3-6 hodin. Já nechla kynout tři hodiny a výsledek byl perfektní. Po vykntí vyklopíme těsto na pečícícm papírem vyložený plech, potřeme jej slanou vodou a šoupneme do trouby vyhřáté na 250 stupňů na 30-45 minut. Na plech dáme ke chlebu malý plecháček s vodou. Pečeme do doby, než je chléb na povrchu opravdu pěkně hnědý. Během pečení můžete občas povrch chleba potřít slanou vodou. po upečení chléb přemístíme na mřížku a necháme vystydnout.


Je skvělý! Krásně křupavá kůrka, jemná a tak akorát nadýchaná střídka, příjemně slaný. Sice by to ještě chtělo vychytat nějaké mouchy ohledně vzhledu, protože na povrchu chléb vypadá opět jako krápníková jeskyně, ale alespoň se pozná, že je domácí, ne?


A hádejte,co jdu dělat zítra ráno? Kvásek už je pěkně nakrmený a bublinkatý, z původní Šumavy je už jen malý kousíček (a to jsem ji pekla přede dvěma dny) ...
A co vy? Pečete si vlastní chleba, nebo se spoléháte na ten kupovaný? Já teď s Aloisem po kupovaném chlebu nijak netoužím :-)

Tak dobrou chlebovou chuť a co nejméně smutných událostí vám přeje Madla.

Upeč třeba chleba

9. července 2011 v 10:27 | Madla
Mám moc ráda kvalitní kuchařky, a protože v knihkupectví našeho malého městečka se kuchařkový čas zasekl někde před dvaceti lety, celá vždycky pookřeju, když se můžu kochat krásou knih (nejen kuchařských) v nějakém lépe zásobeném knihkupectví. To si pak připadám jako dítě v cukrárně a nevím, po kterém papírem a novotou šustícím skvostu mám dřív sáhnout. A tak jsem si jednou udělala radost ryze pečivovitě zaměřenou kuchařkou s všeříkajícím názvem Chléb v hlavní roli.
A od té doby jsem jako šílený toustovač, který svou rodinu zahrnuje vlastnoručním pečivem velmi různorodého typu:

A tak, abych to dál neprodlužovala a nedopadla jako nebohý toustovač z videa, vám chci ukázat, co se u nás doma z téhle báječné kuchařky (není to spíš pekařka?) peklo a připravovalo.

Na různé oslavy (a samozřejmě i ke všedním příležitostem) se perfektně osvědčily Plněné rohlíky ze strany 93.

Na zhruba 12 rohlíků budete potřebovat:

125 g měkkého tvarohu (ve vaničce)
6 lžic mléka
1 vejce
4 lžíce oleje
300 g hladké mouky
1 kypřicí prášek do pečiva
1 lžičku soli

Na náplň:
10 plátků šunky
10 plátků sýra

1 vejce na potření

1) V míse prošlhejte měkký tvaroh, mléko, vejce, olej a postupně přisypávejte mouku s práškem do pečiva a solí. Vypracujte hladké těsto, které rozválejte na tenký plát.

2) Rozválené těsto rozdělte na deset torjuhelníků. Na každý položte plátek šunky a sýra. Trojuhelníky zatočte do rohlíků - jednoduše je srolujte od jedné strany k protějšímu cípu.

3) Troubu předhřejte na 175 stupňů. Rohlíky potřete rozšlehaným vejcem. Rozložte je na plech vyložený pečicím papírem a pečte dozlatova asi 20 minut.



A jak na česnekovou náplň? Zcela jendoduše - v misce smícháte tři lžíce kysané smetany a dva stroužky čenseku a trošku soli. Potřete trojuhelníky a vytvoříte z nich rohlíčky.
dalším pečivovitým společníkem byly těmto křehkým a jemně pikantním rohlíčkům Pivní preclíky ze strany předešlé, tedy ze strany 92.

A na ty si nachystejte:

500 g polohrubé mouky
300 ml světlého piva
30 g droždí
20 g krupicového cukru
125 g 100% tuku (já použila máslo, protože takové věci jako 100% tuk u nás doma nevedeme)
2 žloutky
sůl
mák, hrubou sůl nebo sezam na posypání

1) V misce promíchetje 50 ml piva, curk, droždí a lžíci mouky. Na teplém místě nechte vzejít kvásek.

2) Do mísy prosejte zbylou mouku se solí, přidejt žloutky, rozpuštěný tuk máslo), vzešlý kvásek a asi 200 ml piva. vypracujte vláčné těsto, které nechte na teplém místě asi hodinu kynout.

3)Vykynuté těsto rozdělte na stejně velké kousky, které vyválete na tenké válečky a vytvořte malé preclíky. Preclíky přendejte na plech vyložený pečivím papírem, potřete je zbylým pivem a pospyte mákem, solí nebo sezamem.

4) Pečte v troubě předehřáté na 200 stupňů asi 6 minut. Poté teplotu snižte na 170 stupňů a dopečte dozlatova, přibližně 15 minut.



Preclíky jsou báječně křupavé, pivo v nich není vůbec cítit, takže je můžou bez obav konzumovat i osoby gravidní i děti školkou či školou povinné a vydrží docela dlouho, chutné byly ještě třetí den (ale tak dlouho vám určitě nevydrží, já je totiž dělala z dvojité dávky).

Ačkoli rohlíky peču už dlouho a pekla jsem je ještě před zakoupením této báječné kuchařky, chtěla jsem si oproti původnímu receptu vyzkoušet i recept na Slané rohlíky ze strany 35.

Na 15-20 rohlíků budete potřebovat:
25 g droždí
1/2 lžičky cukru
500 g hladké mouky
200 ml mléka
3 vrchovaté lžíce bílého jogurtu
3 lžíce změklého sádla (sádlo doma nemám, takže zase máslo)
1,5 lžičky soli
1 vejce na potření
hrubá sůl na posypání

1) Z droždí, cukru, lžíce mouky a malého množství mléka vytvořte kvásek, který nechejte 10 minut odležet.

2) Do mísy prosejte mouku, sůl, přidejte sádlo (máslo), jogurt, kvásek a mlékem zadělejte hladké těsto. Důkladně propracujte a nechejte asi hodinu kynout.

3) Po vykynutí těsto rozválejte na úzký obdélník, který rozkrájejte na delší trojuhelníky. Těsto by mělo vytačit na 15-20 rohlíků, záleží na velikosti trojuhelníků. Trojuhelníky pložte tak, aby špička směřoval od vás a od spodní strany těsto srolujte tak, aby vznikly rohlíky. Rohlíky přendejte na plech vyložený pečicím papírem a nechejte deset mintu kynout.

4) Troubu předehřejte na 180 stupňů. Vykynuté rohlíky potřete rozšlehaným vejcem a pospyte solí. Pečte 15-20 mintu dozlatova.



I tyto rohlíky, báječně vonící máslem, se samozřejmě dají plnit a sypat různorodými posypkami. Já část opět naplnila oblíbenou krémovou čensekovou pastou ze zakysané smetany.


Křehké a vypečené rohlíčky vás tak můžou vítat kldině každý den v jiném hávu a s trošku jinou chutí.

Ale když se má oblíbená kuchařka jmenuje Chléb v hlavní roli, nemůžu zapomenout na chleba. Ten překládaný od pana Cuketky, který často dělám, je sice prima, ale už to chtělo chlebovou změnu.
A já se naprosto zamilovala do Tmavého semínkového chleba ze strany 20. Dělám ho sice v trošku modifikované podobě, ale to mu neubírá na chuti. Jestli máte rádi opravdu celozrnný chleba, tak tohle je pro vás ta pravá volba.
Já mám tenhle chleba nejradši s mandlemi, kterými jsem při druhém pečení tohoto celozrného zázraku nahradila v mé domácnosti právě chybějící slunečnicová semínka. A s křupavými a voňavými mandlemi je tenhle chleba ještě o moc lepší.

Takže tady je recept na Tmavý semínkový chléb:

Na 1 bochník budeme potřebovat:

350 g jemné celozrnné mouky
100 g žitné tmavé mouky
50 g pšeničné hladké tmavé mouky (tu nahrazuji obyčejnou bílou hladkou)
2 lžičky soli
10 g sušeného droždí
100 g slunečnicových semínek (nahrazuji nahrubo posekanými neloupanými mandlemi)
15 g kmínu
20 g máku
35 ml melasy (tu vynechávám)
50 g sezamových semínek na ozdobu
300 ml vody

1) Ve velké míse smíchejte všechny druhy mouky, sůl, droždí, slunečnicová semínka (v mém případě mandle, opravdu doporučuju, ta chuť je vážně ještě o level výš), kmín a mák. Přidejte melasu (tu nepřidávám) a 300 ml vody. Vše důkladně prohněťte v hladké těsto. pokud se zdá příliš tuhé, přilijte trochu vody a znovu propracujte.

2) Těsto dejte do tukem vymzané mísy, přikryjte utěrkou a nechejte přibližně dvě hodiny kynout. (Já dávám těsto do mísy vyložené potravinářskou fólií a někdy ho šoupnu na kynutí přes noc do lednice, zdá se mi pak mnohem lepší než při klasickém teplém kynutí).

3) Plech vyložte pečicím papírem nebo hustě vysypte moukou. Troubu předehřejte na 200-250 stupňů.

4) Vykynuté těsto prohněťte na pomoučeném válu a vytvarujte oválný bochník, který celý obalte v sezamových semínkách.

5) Poté jej přendejte na plecha nechejte přikrytý ještě asi 45 minut kynout.

6) Ostrým nožem udělejte na bochníku několik zářezů.

7) Chleba pečte asi 45 minut, dokud nezezelátne a na poklep nezní dutě.



Tenhle chleba je fakt skvostný a je velice oblíbený i u našeho dvouletého prcka, proto je ho na fotce jen půlka :-)


Nádherně křupavá kůrka, jemně vlhká a a překvapivě ne příliš hutná střídka opravdu celozrnného chleba vám bude odměnou za čas strávený pečením. Mňam, musím koupit mák, prootže jsem na tenhle chlebík dostala zase chuť.

Já sice tento nádherně voňavý a křupavý chlebík považuji za naprostou jedničku, ale pro svého drahého muže, který semínkovým chlebům neholduje, peču chleba bílý, výtečný je třeba tento Tymiánový chléb.

Na 2 bochníky budete potřebovat:

60 g droždí
1 kostku cukru (cukr v kostkách doma nemáme, takže jsem dala lžíci cukru krystal)
3 lžíce mléka na kvásek
1 kg hladké mouky
3 lžičky soli
2 lžíce tymiánu
2 lžičky kmínu
500 ml vody
1 lžíci octa
2 snítky tymiánu na ozdobu
vodu a lžíci octa na potření

1) Promíchetje cukr, vlažné mléko a rozdrobené droždí na hladkou kašičku a nechte vzejít kvásek.

2) Do mísy dejte mouku smíchanou s tymiánem, solí a kmínem, přidejte vzešlý kvásek a postupně přilévejte vlažnou vodu s octem. Vyprac ujte hladké těsto, které nechejte hodinu kynout.

3) Po vykynutí vytvarujte z těsta dva stejné ochníky a přeneste je na plech vysypaný hladkou mouku (opět hlasuji pro pečicí papír). Na povrchu bochníku udělejte nožem řez, do kterého vložte snítku tymiánu a nechejte přikryté ještě půl hodiny kynout. (Já čerstvou snítku tymiánu neměla, takže mé chlebíky byly o tuto voňavou ozdobu ochuzeny).

4) Troubu předehřejte na 230 stupňů. Těsně před vložením do rozpálené trouby potřete chelby vodou s octem a prudce 5 minut zapečte. Pak teplotu trouby snižte na 170 stupňů a chléb volně dopékejte asi 50 minut. Během pečení potírejte bochníky vodou s octem.


Pokud nejste hladová šestičlenná rodina, bude vám stačit dávka poloviční, protože bochníky jsou dosti veliké. Mě se chleba, jak je vidět na obrázku, povedl se mi trošku plošší, ale na chuti a báječné tymiánové vůni mu to vůbec neubralo.


Velice chutnal i mému rozmlsanému muži a to je už co říci.

Pečení chleba mě prostě uchvátilo a tak u nás domácí chleba voní celkem dost často a já jsem pro své okolí ještě větší raritou.

A co vy? Pečete chleba nebo si radši zaběhnete do krámu? Chystáte se na pečení? A co jste už upekli? Pochlubte se ...

Já se chystám na bagety (ještě jsem nenašla stoprocentní recept, který by se mi líbil jak po stránce chuťové, tak po stránce vizuální), na bagely a hlavně na kváskový chleba, na který sbírám odvahu už pěkných pár měsíců.

Tak pečivu zdar a tomu domácímu zvlášť!

Křupavé domácí houstičky, rohlíčky a vysmáté ksichtíky

9. března 2011 v 10:29 | Madla
Není nad chuť a vůni domácího pečiva. Málokdy se mi zadaří koupit rohlík, který by mi opravdu chutnal a když už je čerstvý a pěkně křupavý, druhý den je z něj gumové cosi bez chuti. A protože jsem jednak stvoření líné, kterému se nechce oblékat sebe i dítě do vrstev různrodého oblečení, tlapkat pěšky (do kočárku naše vzpouzející se batole nedostanu už ani násilím) a poté se snažit vybrat v ochodě příslušné chutné pečivo za neustálého pokřiku, chci koláč, chci loupák ... to je prostě bojovka, na kterou dost často nemám nervy.

Tak stejně jako jsem se pustila do domácí výroby báječného chleba, už před notným časem jsem zjistila, že doma uhnětené a upečené hosutičky, rohlíčky a jiné patvary jsou prostě nejlepší. A není to ani tak pracné. Pokud máte strach z kynutého těsta, tady se bát nemusíte, těsto je hebké a tvárné a měkké a vůbec se ho nemusíte obávat.

Recept jsem si vypůjčila na Florentýnině blogu a jen velmi mírně jej upravila:

500 gramů hladké mouky (dávám někdy půl na půl s pšeničnou nebo špaldovou celozrnnnou jemně mletou)
300 ml mléka
60 gramů másla (s máslem je prostě všechno lepší :-))
1/2 kostky čerstvého droždí
lžičku soli

Když si nejsem jistá čerstvostí droždí, udělám si kalsikcý kvásek - do teplého mléka přidám lžíci cukru a dvě lžíce mouky, zamícháma přidám rozdrobené kvasnice. Nechám na teplém místě nakynout a nakynulý kvásek pak vliju k osolené mouce s máslem.
Ale občas mě tlačí nejen bota, ale i čas, takže někdy jen do osolené a promíchané mouky rozdrobím kvasnice, přidám máslo a mléko a pěkně prohnětu v hedvábně vláčné těsto. S mlékem opatrně, hlavně pokud použijete větší poměr celozrnné mouky. celozrnná mouka totiž saje podstatně víc než její bílá kolegyně a proto se může sttá, že budete potřebovat krapet víc mléka než je v zákaldním předpsiu. Takže mléko přiléváme postupně a buď rukama, nebo technikou (robot s hnětacími háky by byl ideální, kde ho ale vzít a nekrást ...) hněteme a hněteme a hněteme, až vytvoříme těsto tvárné jako modelína.
Mě práce s těstem ohromně baví a pozorovat, jak se mi z pod prstů tvoří z tak obyčejných ingrediencí vláčné a tvárné těsto je pro mě prostě kouzlo. Asi jsem v tomhle ještě okouzlené dítě ...
Vypracované těsto vyklopíme zpět do mísy a dáme nejméně na hodinu kynout na teplé místo. A nebo když chceme křupavé pečivo k snídani, zaděláme těsto večer, rovnou si ušouláme rohlíčky, houstičky či jiné požadované tvary, které přemístíme na plech pokrytý pečicím papírema strčíme na nějaké opravdu chladné místo(ale bez průvanu). U nás to jistí buď klasika ve formě lednice, nebo v chladných měsících schody na půdu, kde je opravdu zima jako v psírně.
A ráno jsou kupodivu rohlíčky krásně nakynulé a natěšené na pobyt ve vyhřáté troubě.
Takže ať už se pustíme do kynutí klasického nebo studeného, rohlíčkům či houstičkám nejlépe prospěje ještě tak půlhodinkový pobyt nad troubou vyhřátou na 180 stupňů, do které je pak šoupneme a pečeme je tak čtvrt hodinky až dvacet minut.
Já rohlíčky či houstičky potírám před upečením slanou vodou a často je sypu nějakým kořením či semínky. Slanou vodou je potírám i hned po vytažení z trouby.
A tady malé obrazové a křupavé přiblížení:

Rohlíčky a vysmáté obličeje z kombinace celozrnné pšeničné a obyčejné hladké mouky.
A tady talíř vysmátých ksichítků,

kterým to slušelo nejen na plechu,

ale hlavně si velmi rychle našly svého strávníka.
Nakynulé houstičky jen s hrubou solí a kmínem také měly svůj půvab.


Vypečené opravdu dozlatova:

A i když byly slané, mě nejvíc chutnaly namazané máslem a pořádnou vrstvou domácí rybízové marmelády.

Jak vidíte na "řezu", těsto je opravdu nadýchané a jemné a to ještě necítíte tu vůni, o které si prostě kupované rohlíky mohou tak akorát nechat zdát.
Za snídaňovou houstičkou vidíte makový koláček s rybízovou zavařeninou a karamelovým krémem, potřený čokoládovou smetanovou polevou. Dali byste si jej taky? Pečete si vlastní rohlíky? A jak jste na tom s chlebem?

Jinak "razidla" na vysmáté ksichtíky jsem koupila v tomto půvabném e-shopu u rybičky.
 
 

Reklama