Vánoce

Perníková chaloupka na konci světa

22. prosince 2012 v 20:23 | Madla
aneb když dva dělají totéž, nemusí to vůbec dopadnout stejně. Vždycky, když jsem byla malá holka, prosila jsem svou mámu, abysme upekli perníkovou chaloupku. Jen jednou se mi ji podařilo ukecat (nebo ubrečet, já byla dosti plačtivé dítko) a skončilo to katastrofou. Po tomto zážitku byla mamka ohledně jakýchkoli perníkových staveb neúprosná. A já, místo abych se držela tradice, podřezala jsem si pod sebou dobrovolně větev a pokusila jsem se o vytvoření perníkové chaloupky. Či spíše hrobky koblihového krále, jak tento můj (a synkův) výtvor trefně nazval můj muž ...

Takže k věci, inspirovala jsem se u Cataliny, použila i její těsto )ale já husa hloupá se nedržela postupu a těsto zpracovávala až vychladlé, za což mi jsou sice možná vděčné mé svaly, ale nervová soustava rozhodně ne, protože ta se chvěje ještě teď ...).

Takže spíše obrazem ...

Vítejte v hrobce koblihového krále:



Kde jde opravdu hodně vidět, že se zdobením mi vydatně pomáhal náš již školkou povinný syn.

Pohled shora na cukrátkovou střechu:



Jelikož se mi nechtělo patlat se s komínem (už tak by stavbě žádný statik nepožehnal), vyřešila jsem odvětrávání prostoru šalamounsky, dírou ve střeše (olemovanou sněhovými vločkami). A aby bylo bezpečnosti učiněno zadost a při případné sněhové kalamitě nehrozil pád sněhové pokrývky a případná žaloba mířící k nemajetné čarodějnici, byla střecha olemována hrozivými protisněhovými zuby.

Ježibaba už ví, že jí ze zákona žádný postih nehrozí a tak se ledabyle opírá o perníková futra:


Ježibabu tvořil synek, já se pokusila dát podobu medvědovi. Rozdíl moc poznat nejde, že?



Ležérně se opírající ježek:



Zadní pohled a detail koně, ožírajícího jakože třešňovou kytku:


Byla to neskutečná sranda, a i když jsem se u sestavování chaloupky docela dost zapotila, hrozně mě to bavilo a příště do toho jdu zase :-)
Protože jsem si jistá, že zítra chaloupka (pardon: hrobka) prostě padne za vlast ...

Takže Catalino, díky moc za nakopnutí a vám ostatním děkuji za exkurzi :-)

Legislativní perníčky

19. prosince 2012 v 14:30 | Madla
Určitě už máte všichni dávno, dávno napečeno a teď si jen klepete na čelo, proč ta madla pár dní před Vánoci tady uveřejňuje recepty na cukroví. Protože je cvok? No, možná taky, vzhledem k tomu, že se mi letos do pečení vůbec nechtělo, ale nakonec jsem lenost nějak překonala a hlavně se vzmužila kvůli staršímu, tříletému, synkovi, kterého strašně bavilo mi pomáhat v kuchyni. Udatně válel, vykrajoval (vždycky plácl vykrajovačku neomylně doprostřed těsta) a zdobil. Šoulal vaniláčky, nacpával těsto do formiček na pracny. A fakt ho to bavilo (jen mu člověk jeho výtovry nesměl moc upravovat).

Myslím, že v tom je kouzlo vánočního pečení. Když si k pracovnímu stolu pozvete pár neposedných a trošku nešikovných rukou, je jedno, že společná práce trvá třikrát tak dlouho, koukáte na toho človíčka s námahou povystrčeným jazýčkem, jak "pracuje" a jak ho to těší.

Takže díky mému milovanému synkovi a taky mému drahému, který se zapojil větší než obvyklou měrou, máme už osm druhů cukroví a to chci ještě o víkendu sfouknout marokánky. Tentokrát podle Kačky Žvýkačky.

Ale teď vám chci dát recept na výborné legislativní perníčky z Apetitu. jsou hned měkké, mají nádhernou barvu a ke zdobení si určitě pozvětě nějaké výtvarnou výchovou nezasažené děti. Budete překvapeni.

Takže tady je recept, který vyjde tak na tři plechy velmi drobných perníčků:

  • 60 g másla
  • 60 g moučkového cukru
  • 1 vejce
  • 2 lžíce medu
  • 30 g čokolády na vaření, nastrouhané
  • 2 lžíce kakaa holandského typu
  • 250 g hladké mouky
  • 1⁄2 balíčku kypřicího prášku do pečiva
  • 1 lžíce perníkového koření
Máslo utřete s cukrem a vejcem, po pár minutách přidejte med, kakao a čokoládu. V jiné míse smíchejte mouku s práškem do perníku a pak postupně přisypávejte k vaječné směsi. Vypracujte hladké těsto a rozválejte ho na sílu asi půl centimetru.
Vykrajujte perníčky a dávejte na plech vyložený pečicím papírem. Pečte v troubě vyhřáté na 200 °C zhruba 5 minut.
Ihned po vytažení z trouby perníčky potřete rozšlehaným vejcem.


Dík čokoládě mají nádherně tmavou barvu a velice dobrou chuť. Jsou takové akortá, křupavé a přitom celkem měkké, o zuby se při jejich konzumaci určitě obávat nemustíe.

A teď ke zdobení, které měl pevně v rukou náš synek. Na zdobení jsme protentokrát (a poprvé v životě :-)) použili takové ty barevné tubičky a cukrové hvězdičkové a vločkové sypání. Já vím, jsou v tom éčka, ani za mák nic dobrého, ale kdyby jste viděli to nadšení!

tady je pro ilustraci jeden panáček můj a jeden synkův - ten vpravo je můj ...


Moc velký rozdíl to není, že?

To manžel zdobil krásně. Tady je jeho romatický, leč stále velmi decentní ježek.


A pro srovnání - hard core cukroví ježeček malého Toníka ...


Tak co, máte už napečeno? A uvítali byste další recepty na rychlé a dobré vánoční curkoví, které nepotřebuje uležet, nebo mám radši změnit salón?

Tak si užívejte blátivý Advent, hlavně se usmívejte a chvalte, chvalte a chvalte své děti, když se vám rozhodnou pomáhat v kuchyni.

Ještě jednodušší kokosky

18. prosince 2012 v 13:26 | Madla
aneb stačí jen dvě suroviny a vznikne vám výborné cukroví. Ne, není tu řeč o oblíbeném a dosti profláklém vtipu spočívajícím v ukousnutí hlavy čokoládové figurce a naplněním rumem, je řeč o kokoskách ze Salka. Když mě před dvěma dny chytla zase záda, chvíli jsem proklínala svou lenivou opěrnou soustavu, ale pak jsem požádala o důvěrnou pomoc strýčka Gůgla a narazila jsem na naprosto primitivní recept na úžasné a hlavně hned měkké kokosky.


Tak tady je:

200-250 g strouhaného kokosu
1 plechovka Salka (slazené kondenzované mléko)

Salko vlijeme do mísy, přisypeme kokos a zamícháme. Pokud máme kokos hruběji namletý, je možné, že bude potřeba ještě trochu kokosu přisypat k zahuštění směsi. Lžičkou klademe hrudky nebo rukama (v tom případě si k ruce nachystáme misku se studenou vodou) tvarujeme kuličky, které dáváme na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme čtvrt hodinky při 180°C. Kokosové kuličky se na plechu trošičku rozplácnou v sympatické hromádky.


Jsou fakt strašně dobré a navíc hned měkké a obávám se, že do Vánoc fakt nevydrží. Sice jsem původně chtěla dělat kokosky jen kvůli svým rodičům, kteří kokos fakt milují, chodím je ujídat tajně a náš tříleťák dokonce netajně :-)

Pokud jste estéti a nějaké ty kalorie navíc vás nebolí, můžete třeba půlku kokosky ponořit do rozpuštěné hořké čokolády a opětovně obalit v kokosu.

Tak ... jednodušší už to být nemůže, že?


Pokud by vás zajímal původ té prapodivné vázičky, v níž si hoví kokosky, tak vězte, že to nní žádná vázička, ale malý svícínek, který oblepil a ozdobil náš šikovný synekna vánočním výletě se školkou. (Tu šikovnost nemá po mě, však uvidíte v dalším článku věnovaném perníčkům ...)

Klidný a usměvavý Advent vám přeje Madla.

Vánoční cukroví - tentokrát netradičně

22. prosince 2011 v 20:45 | Madla
Letos si nějak neužívám předvánoční náladu, spíš jsem pořád ve tonu ve shonu a zmatku, plánuju, organizuju a nakonec skolí choroba buď mě, děti, nebo všechny dohromady. Náš nejmladší dvouměsíční synátor s převráceým spánkovým režimem stále přes den spí a v noci bdí, a tudíž já pak přes den chodím jako mátoha a na nějaké velké vaření či pečení nemám vůbec náladu, protože při kolotči kolem dětí a (to starší, dvou a půlleté batole je superakční a nedělá mu problém vstávat o půl páté ráno takřka s písní na rtech) a domácnosti, navíc podpořena bacily, kterým se u mě na návštěvě evidentně zalíbilo, jsem ráda, že žiju.

Ale protože jsem sama sobě nejtvrdším šéfem, řekla jsem si DOST, vzmužila se a napekla nějaké cukroví. Loňské Vánoce byly ve znamení klasiky, letos jsem se na klasiku vykvákla (stejně vám na každé návštěvě servírují pod nos pořád skoro to samé) a vyzkoušela jsem nějaké nové druhy. A musím potoknout, že mám pár nových lásek :-) Samozřejmě jsem si podržela i pár vánočních stálic, třeba bez mých oblíbených vaniláčků od Haničky si Vánoce prostě představit nedovedu, perníčky jsou taky klasika, která nesmí na vánočním stole chybět a u nás v rodině zatížené na kokos nesmí též chybět nejjednoduší kokosky na světě.

Tak, tady je celkový pohled na mé vánoční snažení. V naší rodině máme rádi spíše "sušší" druhy vánočního pečiva, drobné cukroví se spoutou těžkého máslového krému mi nijak k srdci nepřirostlo, takže letošní Vánoce u nás budou takřka v sušenkovém duchu :-)
Ale dost řečí, zleva doprava vám představuji vaniláčky od Haničky, mandlové tyčinky s brusinkami, dvě variace na mandlové palcové sušenky, pomerančové sušenky s mandlemi a čokoládou, máslové sušenky se zeleným čajem spojené bíločokoládovou ganache se zeleným čajem, kokosky s čokoládovou čepičkou, medové perníčky ze žitné mouky, Speculaas a müsli hrudky v bílé čokoládě.


Recept na generacemi ověřené vanilkové rohlíčky je zde, já tentokrát dělala jen z mandlí, které jsem předtím čtvrt hodinky nasucho pekla v troubě vyhřáté na 200 stupňů. Mandle tak krásně rozvinuly své aroma i chuť.


Ze stejného těsta jako na vaniláčky, jen s přidáním brusinek, jsou mandlové tyčinky s brusinkami. Brusinky dodají sladkému oříškovému těstu velmi příjemně na šťavnatosti a dodají další chuťový mírně nakyslý akcent. Vše je obalené ve směsi moučkového a domácího vanilkového cukru.



Catalininy mandlové palcové sušenky už jsem dost chválila zde, při jejich přípravě jsem taktéž použila předem upražené mandle, polovinu kuliček jsem před pečením obalila ve třtinovém cukru a do důlků vtlačila hořkou čokoládu (70% kakaa). Třtinový cukr vytvořil nádherně karamelový obal těchle jemných a delikátních sušenek. Prostě lahoda.


Ještě víc mě nadchla druhá varianta, kdy jsem kuličky před upečením obalila v kakau jemně oslazeném moučkovým cukrem a upečení jsem důlek plnila domácím džemem z červeného rybízu s bílou čokoládou a dozdobila hoblinkami mandlí. Rozplývavá mandlová dobrota s pikantním džemem a kakaovým kabátkem mě prostě dostala do kolen. Tuhle variaci budu péct nejen na Vánoce.



Dalším sušenkovým pokusem z dílny šikovné Cataliny byly tyto pomerančové sušenky s čokoládou a mandlemi.Jedním slovem - skvělé. Křehoučké, rozplývající se, s výraznou pomerančovou chutí. Mňam.



Máslovými sušenkami se zeleným čajem jsem se inspirovala zde, já si musela trošku zababicovat a práškový čaj Matcha jsem nahradila sypaným Matté Green. Tyhle sušenky jsou plné máslové chuti, s dosti výrazným tónem zeleného čaje. Moje nová láska. Samotné jsou trošku suché, takže jsem jim pomohla tak, že jsem je spojila čokoládovou ganache z bílé čokolády a téhož zeleného čaje a dozdobila jen cukrovými vločkami (které mi při zdobení zdatně ujídal starší synátor).


Oblíbené a jednoduché kokosky jsem představila už tady, ty letošní jsem ještě dozdobila čokoládovou čepičkou (ze 70% čokolády).



Medové perníčky ze žitné mouky s lentilkovým zdobením jsem pekla především kvůli synkovi, který jakékoli perníčky miluje. Jsou skvělé, první dva dny křupavé, pak pěkně změknou, nejsou moc sladké a jsou příjemně kořeněné. Letos jsem vyvenčila snad všechny vykrajovačky, takže v krabici jsou uskladněny vánoční labutě, želvičky, mořští koníci, krokodýli a další zvířecí havěť, ale i typicky vánoční traktůrky, lokomotivy a autíčka.


Speculaas podle Cataliny mi zatopily - suché a drolivé těsto, které i po mnoha pokusech o ruční zpracování nešlo vyválet, takže jsem drobivou hmotu nakonec natlačila do vykrajovaček, vykrajovačky opatrně odklopila a upekla. Nicméně chuťově jsou výtečné a na perníčky založený syn si každou chvíli přijde pro typicky vánoční karetu obrovskou či Godzilu.


Müsli hrudky v bílé čokoládě nejsou sice nijakým estetickým ýkřikem, ale jsou překvapivě chutné. Aby taky ne, když je v nich hromada domácíhoo müsli, sušených brusinek a mandlových hranolků, to vše zalité rozpuštěnou bílou čokoládou.



Chtěla jsem se ještě pustit do pralinek, jejichž výrobu jsem si zamilovala, ale choroba rozhodla jinak. Tak snad budou pralinky alespoň k novému roku.

Sladké Vánoce vám všem přeje Madla!

Domácí pralinky a kokosový cheesecake navrch

25. listopadu 2011 v 9:15 | Madla
Tak jo, jsem nepoučitelná. V minulém článku jsem slibovala, jak polévkovo-moučníkový kolotoč brzy skončí a vy si budete moct (alespoň virtuálně) pochutnávat na jehněčím na víně, ale já se holt musím pochlubit. Protože tohle sladké není jen sladké, to je prostě bomba nad bomby. Domácí pralinky. Už jen ta dvě slova zní úžasně a co teprve ta chuť ... Žádné přeslazené bonbóny s neurčitou chutí, kdy ani nevíte, co která náplň obsahuje a jak to má vlastně k čertu chutnat. Domácí pralinky se vám za vaši péči a námahu odvděčí stonásobně chutí a taky vzhledem. A o potěšení vašeho ega ani nemluvě. Já si výrobu čokoládových pralinek střihla kvůli maminčiným narozeninám. Nechtěla je slavit, nechtěla žádné dárky, prostě nic. Tak jsem se alespoň domluvily na návštěvě spojené s obědem, dostala víno a já dostala příležitost pár dní předem zdolat další ze svých kuchařských met a popasvoat se s pralinkami.
Obvykle, když má někdo narozeniny, tak naslibuju, co všechno upeču, a pak lítám mezi dvěma malými dětmi, domácností a troubou a sporákem a nadávám si, že nestíhám a šílím. jenže pak mi někdo můj výrobek pochválí a moje ego dostane ránu jak od zásahu elektrickým produem, zatetelí se a já v tom jedu znovu. U těchle pralinek si bude vaše ego připadat, že stojí pod stožárem s vysokým napětím, tak se na vás budou ode všad sypat slova chvály. A to nemluvím o vašem sebevědomí, které bude stoupat do závratných výšin, protože jste se naučila temperovat čokoládu, vaše pralinky se leskly jako blesk, čokoláda nádherně křupala, no prostě balada.

Já nakonec stvořila čtyři druhy pralinek, tak mě to bavilo :-) Sázela jsem na jednoduché chutě, chtěla jsem, aby každá náplň v dané pralince hrála prim a vyplatilo se, každý ze čtyř druhů byl opravdu skvělý.

A tady vám je představuji ...

Na pralinkovou notu mě navnadily tady, tady, tady a taky tady. Nejvíc jsem slintala u Meg a Cataliny, tak doufám, že se mi podařilo se aspoň trošku přiblížit jejich krásným pralinkám. O temperování čokolády si můžete přečíst právě u Cataliny, Meg nebo u Slanečka, ale nelekněte se, když po přečtení článku o temperování čokolády získáte pocit, že je to stejná věda jako raketový výzkum nebo operace mozku. Já vám jen nabídnu jednoduchý postup vhodný i pro domácí použití, kterým sem se řídila já, a který se stroprocentně osvědčil. Nebudete na něj potřebovat nic speciálního, žádnou mramorovou desku na roztírání, ani teploměr kvůli sledování teploty čokolády, jen kastrolek, horkou vodu a na kastrolek pasující skleněnou misku a pokličku. A šteteček, malou lžičku a samozřejmě silikonové formičky na pralinky. A čokoládu, hodně čokolády, která by měla být kvalitní. Já na pralinky s hořkou čokoládou použila čokoládu Fifty s padesáti procenty kakaa, ale příště sáhnu po Lindtce. A k ruce si dejte předem vyrobené náplně do pralinek.
Takže z celého množství čokolády uvedené v receptu odeberte jednu třetinu, kterou si nalámejte na malé kousky a dejte stranou. Nachystejte si všechno potřebné na linku či jiný pracovní prostor, uvařte si neslazené sílné kafe (budete ho potřebovat jako protiváhu ke sladké čokoládě - teda pokud nejste silné vůle a pokud neodolotáe oblizování rozpuštěné čokolády). Zbývající většinu čokolády nalámejte na čtverečky a dejte do skleněné misky nad hrnec s horkou vodou. Voda by se neměl adotýkat dna misky a taky by neměla vřít. Necháme na čokoládu tři čtyři minuty působit vodní páru a poté čokoládu zlehka promícháme. Měla by se začít rozpouštět. Za občasného promíchání necháme čokoládu nad hrncem s vodou zcela rozpustit, poté ji z hrnce sejmeme, hrnec zaklopíme pokličkou, aby se nám voda příliš rychle neochladila, a do misky s rozehřátou čokoládu rychle vsypeme nadrobno nalámanou třetinu čokolády, kterou jsme si daly stranou. Mícháme, mícháme a když se nám už zdá, že se kostičky čokolády nerozpouští, dáme je na třicet vteřin nad hrnec s teplou vodou, a zase promícháme. Po půlminutce sejmeme a zase mícháme, dokud se čokoláda zcela nerozpustí.
A pak si už do ruky vezmeme štěteček (třeba na potírání pečiva) a rozpuštěnou čokoládou pečlivě vytřeme obsah každého důlku na pralinky. Samozřejmě můžete každý důlek čokolády naplnit rozehřátou čokoládou a poté formu na pralinky obrátit vzhůru nohama a nechat přebytečnou čokoládu odtéct, ale já radši ovolila piplačku se štetečkem, protože pak nemáte kuchyň celou od čokolády. Ale je to na vás. Po vytření všech důlků nechte čokoládu pět minut zatuhnout na nějakém chladnějším místě (např. v ledničce, u nás ale byla lednička plná, takže formičky vytřené čokoládou putovaly na schody na půdu, kde je zima jako v psírně. Zatuhlou čokoládu zkontrolujte ostřížím zrakem a případné pidi skluniky v čokoládovém krunýřku zatřete rozpuštěnou čokoládou. Vezměte si malou lžičku a dejte vždy po lžičce do každého důlku zvolenou náplň. Neplňte až po vrch a používejte spíše tužší náplně, jinak vám půjdou pralinky špatně vyklápět a hrozí jejich rozbití. naplněné pralinky "zavíčkujte" rozpuštěnou čokoládou pomocí další malé lžičky. Špachtlí můžete dno pralinek zarovnat, já se s tím už nepaplala, protože jsem čokolády a sladkých náplní měla už skutečně a doslova plné zuby ...
Zavíčkované pralinky dejte do chladnější místnosti zatuhnout (ne do lednice, orosily by se vám a v případě mléčné čokolády by mohly nehezky zešednout) na minimálně dvě hodiny. Na schodech na půdu byly pralinky tuhé už za hodinu. Po ztuhnutí pralinky ostře vyklepněte ze silikonové formy a už se jen kochejte tím leskme a jejich sladkou krásou.

Kytičky z bílé čokolády jsou se zkaramelizovanými ořechy v medu podle Cataliny. Ty ořechy jsou fakt skvělé, použila jsem teda lískáče, které jsem ještě předtím pět minut nasucho opražila na pánvi, aby se rozvinulo jejich aroma.

Tyhle bonbónky jsou z tmavé čokolády a plněné jsou pěnou z vína a bílé čokolády. Ty byly opravdu úžasné - hořká čokoláda výborně kontrastovala se sladkou náplní, které dodávalao víno příjemnou nakyslost. Opravdu super. pokud si je chcete taky vyzkoušet, budete potřebovat následující:

Na pralinkový "obal" :

200 g kvalitní hořké čokolády (já použila s 50 % kakaa)

Na vínovou bíločokoládovou náplň:

100 g bílé čokolády (použila jsem Milku)
100 ml smetany ke šlehání
10 g másla
3 lžíce suchého bílého vína

Hořkou čokoládu temperujeme podle výše uvedeného návodu a vytřeme s ní formičky na pralinky. Předem si připravíme vínovou bíločokoládovou náplň a to tak, že si nad vodní lázní rozpustíme 100 g bílé čokolády, ke které přilijeme smetanu ke šlehání (nevyšlehanou) a přidáme 10 g másla. Vše necháme rozpustit v krásně hladkou a lesklou hmotu. Odstavíme ze zdroje tepla a vmícháme tři lžíce vína. Dáme do chladu ztuhnout na minimálně tři hodiny. Poté směs vyšleháme do podoby pěnového a nadýchaného krému. Bude to chvíli trvat, ale úsilí se vyplatí :-) Pěnou naplníme pralinky, zavíčkujeme rozpuštěnou temperovanou čokoládou a dáme do chladnější místnosti zatuhnout.
Po zatuhnutí ostře vyklepneme a mlsáme ...

Nádherně vypadaly a chutnaly také srdíčka z bílé čokolády plněná kávovou ganache s kardamonem a sušenými brusinkami.

Na ně si nachystejte:

na obal:
200 g bílé čokolády

Na kávovou ganache s kardamonem a brusinkami:

200 g kvalitní hořké čokolády
150 ml smetany ke šlehání
20 g másla
1 lžíce medu
tři lžíce velmi silné kávy
1 lžičku kardamonu
sušené brusinky

Nejprve si uvaříme opravdu silnou kávu, ze které odebereme tři lžíce (a zbytek třeba vypijeme). Nad vodní lázní opět rozpustíme čokoládu, máslo, med a smetanu ke šlehání. K rozpuštěné směsi přilijeme kávu a přisypeme lžičku kardamonu, zamícháme a lžičkou plníme pralinky. Do kávové ganache s kardamonem vmáčknem vždy dvě brusinky a zavíčkujeme rozpuštěnou čokoládou.

Tyhle pralinky byly opravdu něco! Jemná čokoládová náplň s kávovou příchutí a ovocnými tóny kardamonu spolu s příjemně navinulými brusinkami byly opravdu báječné. Tyhle pralinky mě úplně odrovnaly a musela jsem se strašně ovládat, abych jich ochutnala jenom pár a zbytek darovala spolu s ostatními pralinkami mamince.

Dvojbarevné pralinky s kokosovou náplní vznikly vlastně nedopatřením. Zbytek temperované čokolády, kterou jsem vytřela důlky pralinek, jsem neuváženě použila do výše uvedené ganache a pak jsem musela zavíčkovat bílou čokoládou. Dokonce i kokosová náplň byla dílem náhody, protože se mi nepodařilo vyšlehat kokosový krém k cheesecaku do požadované hustoty, takže jsem jej poté musela zahustit spoustou kokosu. Ale protože je moje maminka kokosový fanatik, tyhle pralinky jí moc chutnaly. Recept na kokosový krém jsem převzala od Chez Lucie z jejího receptu na kokosový cheesecake s krémem a s jejím laskavým svolením jej přebírám.

Takže jestli si chcete připravit kokosové potěšení, nachystejte si:

na obal pralinek:
100 g hořké čokolády s vysokým obsahem kaka
100 g bílé čokolády

na kokosový krém:

1 žloutek
10-15g cukru krupice (podle chuti)
1/2 lžíce kukuřičného škrobu
100 ml kokosového mléka
100 g kokosu na zahuštění

Důlky pralinek vytřeme temperovanou hořkou čokoládou a dovnitř dáme lžičku kokosové náplně. zavíčkujeme bílou čokoládou a necháme ztuhnout.
Kokosovu náplň vyrobíme takto: Žloutek promícháme s cukrem a škrobem, přidáme kokosové mléko a za stálého míchání zahříváme ve vodní lázni, až krém dosáhne pudingové konzistence. Stáhneme z ohně a pokud cheme krém použít na níže uvedený cheesecake, nezahušťujeme kokosem, jen přendáme jej do misky či skleničky a přetáhneme potravinářskou fólií, abychom zabránily vytvoření škraloupu. Zahustíme kokosem a kokosoovu hmotou naplníme pralinky. Mě se naporpvé krém nepodařil, ale napodruhé jsem jej dělala nad slabým plamenem přímo v kastrůlku a povedl se výtečně, jen se musí dávat pozor na to, aby se krém nesrazil, tuhne opravdu rychle.


Pralinkování mě naprosto pohltilo a nikdy bych neřekla, že mě bude taková piplačka bavit. Původně jsem zamýšlela připravit jen jeden či dva druhy a nakonc jsem skončila se čtyřmi (tak jo, přiznám se, bylo jich pět, ale ten pátý se naprosto nepovedl a díky plytké a příliš strukturované formě jsem místo lístečků z hořké čokolády s tekutým karamelem měla jen čokoládovo karamelovou tříšť.
Takže pokud se nebojíte a chcete si to zkusit, jděte do toho, jen musíte dodržet pár pravidel:
1) musíte mít fakt rádi čokoládu
2) nesmí být teplo, ideální čas na temperování a ty správné hrátky s čokoládou je právě teď - na pozdim a v nadcházející zimě
3) náplň by měla být spíš tužší nebo taková, která v chladu zatuhne (kldině tedy plňte tekutou čokoládovou ganache, která po bude po zatuhnutí krásně krémová), takové ty klasiké višně v rumu se vám asi nepodaří. Prostě čím tužší náplň, tím bude menší problém s vyklepáváním pralinek.
4) investujte do formiček - ideální jsou silikonové formičky přímo určené na pralinky. Vybírejte ty s hlubokými důlky, plytké a hodně strukturované jsou dobré opravdu jen na vylití čokoládou bez náplně.

A teď pár bodů, proč do toho jít:

1) je to bezkonkurenční dárek, který můžete udělat přesně podle chuti obdarovávaného/obdarovávané
2) nelpěte na detailech, malé nerovnosti nevadí, je to přece domácí výroba
3) pokud při vytírání formy použijete štěteček, bude to sice větší piplačka, ale ušetříte si práci s úklidem kuchyně, která nebude vypadat, jao že v ní své čokoládové útroby krvácel zástup čertů a mikulášů
4) fakt se to dá zváldnout i s jedním velice hladovým a uplakaným kojencem a akčním batoletem, které se vám snaží právě v okamžiku, kdy vytíráte natemeprvoanou čokoládou formičky stáhnout kalhoty a v pravidlených půlminutových intervalech se dožaduje "toho dobloučkýho klému". Chce to jen pevné nervy a spoustu trělivosti (vůči dítěti i čokoládě :-)).

A teď jako bonus přidávám recept na kokosový cheesecake, na který mě právě Lucie Dvořáková nalákala. Recept jsem si musela dosti upravit, ale vzniklý cheesecake byl natolik dobrý, že si ho můj tatínek objednal jako dárek k šedesátinám. (Má smůlu, dostane tenhle dvojčokoládový).

Cheesecake byl opravdu skvělý, plný kokosu jak v křupavém korpusu, tak v krémové náplni. Samozřejmě jsem na našem malém městě nesehnala Oreo sušenky, takže jsem musela trošku experimentovat a na kropus jsm použila chuťově neutrální vločky a samozřejmě kokos.


Já tedy na svou verzi kokosového cheesecaku použila:

na korpus:

3/4 hrnku ovesných vloček, pomletých v mixéru
3/4 hrnku mletého kokosu
3 lžíce cukru krystal
tři lžíce kokosového mléka

na náplň:

400 g (dvě velké vaničky) sýru Lučina
1 kelímek ricotty
3 vejce
140 g cukru
10 g hladké mouky
3 lžíce kokosového mléka
50 g mletého kokosu

Oba sýry a tři vejce (Lučinu i ricottu) si vyndáme minimálně tři hodiny před vlastní přípravou cheesecaku. Rozevírací dortovou formu o průměru 20 cm si vytřeme máslem (i boky) a na dno dáme kolečko vystřižené z papíru na pečení.
V mixéru najemno umixujeme vločky, vsypeme do mísy, přidáme kokos a cukr a promícháme. Poté přilijem tři lžíce kokosového mléka a nejlépe pomocí prstů uhňácáme drobenku, kterou natlačíme na dno dortové formy. Dáme na čtvrt hodinky zapéct do trouby vyhřáté na 180 stupňů. Poté necháme vyhladnout na pokojovou teplotu a pak formu i s korpusem strčíme buď do mrazáku (při časové tísni) nebo do ledničky. Na vychlazený základ dpoté nalijeme náplň.

Na náplň si umícháme Lučiny s ricottou a cukrem. Poté přimícháme vejce a nakonec mouku, kokos a kokosové mléko. Hotový krém nalijeme na vychlazený korpus a dáme péct do trouby vyhřáté na 180 stupňů. Správný cheesecake se má péct ve vodní lázni, já takhle pekla svůj první, ale utopila jsem ho, cheesecake byl sice úžasně krémový, ale kropus nebyl vůbec hezky křupavý. Když jsem pekla klasicky bez vodní lázně, místo vláčného a jemného cheesecaku mi vyšel spíše tvarohový koláč, takže jsem jako chytrá horákyně přišla na kompromis - dospod trouby dám mřížku, na kterou vložím nízkou koláčovou formu naplněnou horkou vodou, nad ní dám další mřížku (doprostřed trouby), na které se pak peče cheesecake. Pára se uvloňuje, efekt vodní lázně je zachován a bez případného promáčení kropusu a složitého omotávání formy alobalem. Stejně jako Chez Lucie i já jsem pekla cheesecake první čtvrt hodinku při 180 stupních, pak jsem tepltu snížila na 120 stupňů a dopékala další hodinu. Cheesecake nemá po dobu pečení v podstatě změnit barvu, má zůstat stále světlý a upečený je, když se jeho prostředek ještě mírně třese.

Já svou verzi cheeesecaku podáváala s výborným kokosovým krémem přesně tak, jak to doporučuje Lucie, jen jsem ještě na krém připlácla domácí kokosky podle tohoto receptu. A vypdalo to celé svkěle, jako z cukrárny. (Teda líp, protože současná jediná cukrárna v našem městě je přímo strašná).

Tak sladký podzim vám všem přeje Madla.

Sněhové hroudičky bílé a tmavé

16. prosince 2010 v 18:19 | Madla
aneb jak zlikvidovat bílky a zbytky sušeného ovoce, oříšků a čokolád, které vám dozajista zbydou po obžerném vánočním pečení.
Ač tyhle hroudičky nevypadají dvakrát skvěle na pohled - na talířku s cukrovím působí trošku jako Marfuša vedle Nastěnky.
Ale protože Marfušu hrála charakterní a elegatní dáma v podání Inny Čurikovové, dejte i vy nevzhledným kouskům sněhového pečiva anci. Odmění se vám, protože jsou výtečné a můžete si je udělat přesně podle vaší chuti - klidně jen s čokoládou, nebo jen oříškové nebo ovocné, ale já mám nejradši kombinaci nahrubo posekaných mandlí a lískáčů, kousky hořké čokolády a šťavnatých nakyslých brusinek.

Protože mi letos při pečení poprvé asistovalo již chodící (tedy spíš lítající, o chůzi nemůže být od jeho jedenácti měsíců už ani řeč) dítě, fotky jsou značně nepovedené, protože hlídat troubu, foťák a zvědavé batole je úkol skoro nadlidský i pro mne.

Ale dost řečnění, jdeme na recept. Ten původní je odsud, já jen nepatrně ubrala cukru (nemám ráda přeslazené cukrovinky) a přidala jsem si krom oříšků i ingredience, které mám prostě moc ráda.

Takže na základní bílou variantu budeme potřebovat:

3 bílky
špetku soli
100 gramů cukru (výtečný je jen domácí vanilkový)
50 gramů polohrubé mouky
70 gramů hodně měkkého másla
200 gramů směsi nahrubo posekaných ořechů, čokolády a sušeného ovoce

Protože mám fakt ráda linecké (viz reportáž z vánočního pečení), zbyde mi vždycky spousta bílků a hroudičky tak dělám většinou z dvojnásobné či trojnásobné dávky.

A jak tedy na ně? Nejdřív si se špetkou soli ušleháme bílky, do kterých postupně přidáváme cukr. Ušleháme pevný, tuhý sníh, do kterého zlehka zabalíme polohrubou mouku a měkké máslo. Máslo si můžeme nechat částečně rozpustit v mikrovlnce. Stačí vlnit jednu minutu při středním výkonu. Do směsi pak nasypeme 200 gramů hrubě posekaných ořechů, kousků čokolády nebo sušeného ovoce a lžící klademe hromádky na plech, vyložený pečícím papírem.

Mezi jednotlivými kousky děláme větší mezery, protože se v troubě tak trošku rozpliznou a zvětší svůj objem. A pečeme na 200 stupňů asi deset minut až čtvrt hodinky.
necháme chvíli vychladnout a pak je jednoduše sloupneme z plechu. ty naše byly ze směsi mléčné čokolády s celými ořechy, ze směsi oříšků (mandle, lískáče a arašídy) a z brusinek a rozinek. Prostě co dům dal a přesto mizí rychlostí belsku a já už teď vím, že do svátků vydrží tak maximálně pár kousků, na které budu muset uvalit do té doby embargo.

Na tmavé kousky si nachystáme to stejné jako na světlé, a navíc přidáme ještě 2 lžíce kvalitního kaka (nejlépe holandského typu - s kakaem Van Hauten neděláte chybu). Postup je stejný.
Z jejich výroby přikládám ještě pár fotek z loňského roku - to jsem je dělala z bílé čokolády, směsi ořechů a velkých žlutých sultánek.
Moc dobré je také dát do sněhu místo klasického bílého cukru cukr třtinový. ten dodá výslednému pečivu opravdu neodolatelnou karamelovou příchuť.
K našlehaným bílkům přidáme dvě lžíce kakaa a polohrubou mouku.
Zlehka vmícháme změklé máslo.
A přisypeme 200 gramů sušeného ovoce, nasekaných ořechů nebo čokolády.
Zlehka zamícháme a z nevzhledně působící směsi děláme lžící kopečky na plech, vystlaný pečívím papírem.



Tak dobrou chuť a sladký Advent.

Dvoje marokánky z jednoho receptu

15. prosince 2010 v 21:12 | Madla
Ještěžě mám vánoční pečení už za sebou, protože díky vrtochům počasí a nevím ještě jakých vlivů se opět po domě potácím jako bytost víc mrtvá než živá. A aby toho nebylo málo, minulý týden onemocněl i nejmladší člen rodiny a tak si vesele předáváme bacily dál a křížíme je, abychom se náhdoou o tom Adventu moc nenudili. A jelikož je zančně obtížné zahnat rok a půl staré nemocné batole do postele, kde by mělo v kldiu stonat, odpočívat a nabírat síly, zklidňuju napečeným curkovím své nervy v okamžicích, kdy dítě prohlásí: "Maminko, spinkat."
A protože ve vánočních krabicích (ano, množné čísle je nasnadě, vánoční krabice jsou totiž čtyři) se povážlivě snižuje počet marokánků, nabízím tu na ně recept.

Je to recept, který jsem získala od své tchyně a nedám na něj dopustit. (Stejně jako na svou tchyni, která je snad lepší než ty marokánky). Výhodou receptu je, že se s ním dá různě pohrát a díky své invenci můžete mít tedy nepočítaně druhů marokánků.

Jste zvědavi? Tady je recept:

1/4 l mléka
80 gramů cukru
1 a 1/2 lžíce hladké mouky
(a dál vše dle vaší chuti a stavu spíše - sekané mandle, ořechy, slunečnicová nebo dýňová semínka, sušené ovoce, kokos, čokoláda ...)

Ač původní recept radí vařit bešamel ve vodní lázni, já se rohodla, že se na tuto fázi tak trošku vyprtnu a bešák vařím normálně v kastrolku.
Takže si do kastrolu naliju čtvrt litru mléka, osladím 80 gramy cukru a nechám za občasného míchání zahřát k bodu varu. Pak přisypu lžíci a půl hladké mouky a za neusátlého popohánění vařečkou ještě mléčnou kaši minutku až dvě proháním, dokud není hezky hustá. Pak odstavím ze zdroje tepla a do mléčné kaše nasypu předem zvolené ingredience. V jedněch marokánkách byla dýňová a slunečncová semínka spolu se směsí brusinek a rozinek. Štavnaté, křupavé, super. Ani není nutné je polévat čokoládou. Z nevábně vypadající kaše plácáme na plech vyložený pečícím papírem malé hromádky, které se poté snažíme uhladit. A pečeme do světlehněda asi 10 minut až čtvrt hodinky při 200 stupních.
Necháme vychladnout a až poté sloupnem z plechu.
Protože jsem pekla spolu s malým uchrchlaným a usopleným čertiskem, nebyla fotodokumetace během pečení hlavní prioritou (jak jistě pochopíte).

Další marokánky jsem chtěla pojmout jako souboj jing a jang - měly být kokosovo-čokoládové.
Takže jsem do základní směsi přidala dva hrnky strouhaného kokosu a pořádnou hrst nahrubo nasekané čokolády. A aby nebyly marokánky jen tak suché, přidala jsem do nich ještě po hrsti sušených brusinek a rozinek. Jenže, světe div se, já bloud jsem si neuvědomila, že i pět minut odstavená mléčná kaše bude na čokoládu moc horká. Takže se mi milá čokoláda začala rozpouštět a já v čokoládově-kokosové směsi těžko hledala nějaký bílý kousíček. No co, srdnatě jsem hmotu naolácala na plech a strčila do trouby. Pekla jsem čtvrt hodinky, placky se rozlily do nevýdaných rozměrů, čokoláda se roztekla, ale vonělo to náramně. Po úplném zchladnutí jsem kokosové marokánky dala do krabice a už se na ně raději moc nedívala.
Ale druhý den přišla chuť na sladké, marokánky byly vzaty na milost, protože ta chuť byla báječná. Jen jsou trošku moc tenké a křehoučké, příště je udělám silnější a opravdu maičké.
Na fotce to jsou ty veliké šišoidy úplně nahoře uprostřed. vypadají sice trošku jako bramborák, ale čokoláda, kokos i sušené ovoce v nich jde cítit krásně.
Jinak jsem se ještě v minulé pečící reportáži zapomněla zmínit o oblíbených kokskách. Ty jsem pekla podle tohoto receptu - jsou opravdu jednoduché, hned měkké a pro kokosoholiky jako stvořené.

Přeji vám všem příjemný a voňavý Advent.

Recept na domácí nutellu a reportáž z vánočního pečení

8. prosince 2010 v 14:25 | Madla
Letošní pečení cukroví mě nějak příliš pohltilo. Jak si jinak vysvětlit, že už teď máme napečeno a v krabicích pěkně uskladněno jedenáct druhů cukroví a to je ještě něco v plánu. A přitom to tak vůbec nemělo dopadnout, protože letošní Advent je u mě ve znamení práce a s půlročním velice akčním batoelm je z rituálu pečení pěkně adrenalinový sport. Tu vám dítě rychle vykočí na stůl a urve kus syrového těsta, které se snaží nacpat si do pusy a utíká s ním do úkrytu do obýváku. Nebo vám uzme váleček na těsto a tak vehementně se s ním ohání, že na vás jdou z toho pohledu mdloby. Prostě péct s batoletem je opravdu někdy o nervy a není to jen tak pro někoho.Ale zase si říkám, že je fajn, když děti vědí už odmalinka, že jídlo někdo vyrábí a že mu nepřistane na talíři jen náhodou.
Jen doufám, že příští Vánoce už mi můj anděl strážný trošku přistřihne křidélka a já se (snad i s postupujícím věkem) trošku zklidním.
Takže abych nemluvila do větru, tady je malý ochutnávkový talíř s cukrovím.
P1010670_sm
A co se v něm skrývá? Jsme milovníci lineckého, takže mnoho druhů právě lineckého pečiva - klasické linecké podle rakouské recepturyz blogu paní Šárky Škachové. Pokud nahradíte část mouky mletým kokosem a kakaem, dostanete střapáky - to jsou ty veliké vejcoidy ... Spojené domácí nutellou. A aby linecké inspirace nebylo málo, spojila jsem jemnou chuť lineckého cukroví s výraznou vůní kávy a voilá - máme tu kávová srdíčka - spojená taktéž domácí nutellou.
A protože ze všeho toho pečení lienckého zbylo opravdu hodně bílků, byly upečeny kakaové horudičky s mandlemi, čokoládou a brusinkami a bílé hroudičky se směsí ořechů a oříškovou čokoládou. Mńam.
Úplně vpravo uprostřed jsou špatně vidět vynikající marokánky - s brusinkami, slunečnicovými a dýňovými semínky. Ač zdravé, velmi, velmi dobré. Další marokánky vypadaly velmi nepodařeně, leč chuťově jsou vynikající - s kokosem, rozinkami a čokoládou. To jsou ty veliké placky uprostřed nahoře. A klasika, vanilkové rohlíčky a medvědí pracny. Pracny byly vyráběny podle velmi osvědčeného receptu opět z blogu paní Šárky.
To stejné základní linecké těsto těsto obohacené mandlemi a spojené vynikající domácí rybízovou marmeládou - a vznikly mandlové hvězdičky.
P1010669_smAle aby to nevypadalo, že vlastně z jendoho těsta šoulám přidáváním různých surovin další a další druhy a pak se chlubím cizím peřím, připojuji se s osvědčeným receptem na vanilkové rohlíčky, které se v puse jen rozplynou.
Jsou to:
VANILÁČKY OD HANIČKY

na jeden a půl plechu budete potřebovat následující:

250 gramů hladké mouky
100 gramů mletých lískových oříšků (skvělá je i kombinace s mandlemi)
70 gramů práškového cukru
210 gramů másla

Nejprve smícháme sypké ingredience, do kterých pomocí prstů zpracujeme tuhé máslo. Ze vzniklého tučného těsta ušouláme tlustý váleček, z něhož ukrajujeme neboprsty uždibujeme kousky, kterým poté dáváme pdoobu rohlíčků. Rohlíčky pečeme ve vyhřáté troubě při mírné teplotě (150 stupňů) asi čtvrt hodinky až dvacet minut. Ještě horké je obalujeme ve směsi vanilkového a práškového cukru.
Pokud vám v receptu chybí vejce, hledáte ho tam marně. Není a ani nevím proč tam není, ale přesto jsou z těsta vaniláčky úžasné, křehké (ale ne zase tolik, že by se vám při obalování rozbíjely), jemné a v ústech se rozplývajíc zázraky.
P1010625_sm

Pokud nemáte rádi aroma etylvanilinu, které na vás vyvane z každého kupovaného sáčku vanilinového cukru (proč se taky jmenuje vanilinový a ne vanilkový, že ...), tak není nic jednoduššího , než si vlastní vanilkový cukr vyrobit. Do vyšší uzavíratelné sklenice (používám velké zavařovačky) vhoďte tobolky vanilky, zasypte krystalovým cukrem a nechte minimálně týden - odměnou vám bude po vanilce vonící a chutnajcíí běloučký cukr. Stejným způsobem si vyrábím i cukr skořicový. S takto podomácku vyrobeným cukrem se nebudete stydět servírovat vaše cukroví ani té nejvybranjší a nejmlsnější návštěvě.
P1010626_sm
A když už jsme u těch náhražek ... Máte rádi Nutellu? Tu sladkou pomazánku vonící po oříšcích a čokoládě? A věděli jste, že originál Nutella od Ferrera obsahuje jen 13 % oříšků a ubohých 7 % kakaa? A zbytek je jen cukr a rostlinný olej ... Přešla vás chuť? Nemusí, pokud máte pět minut času, můžete si udělat vlastní a velice chuťově luxusní nutellu sami v domácích podmínkách.
Já se isnpirovala receptem v Apetitu, ale abych nezemřela na sacharidový šok, zamnila jsem mléčnou čokoládu za hořkou a množství medu upravila na polovinu. A nedala jsem kardamom, jelikož ten se v mé chuchyni jaksi příliš neobjevuje.
Takže originál receptu najdete zde a tady je moje krapet odlišná verze:

100 gramů lískových oříšků (já měla neloupané)
1 konzerva Salka (slazené kondenzované mléko)
200 gramů hořké čokolády
2 lžíce medu
špetka soli (nemusí být, ale dodá chuti další rozměr a chuť prohloubí)

Čokoládu rozlámanou na kousky,
P1010657_sm

Salko a dvě lžíce medu jsem dala do sklěněné mísy,
P1010658_sm

kterou jsem položila na horkou vodou naplněný hrnec a pomalu jsem mírným plamenem zahřívala.
P1010659_sm
Za občasného míchání vznikla hebká, sametově lesklá hmota.
P1010660_sm
Do které jsem ještě přisypala 100 gramů mletých oříšků.
P1010661_sm
Tak, ještě zamíchat a je to.
P1010662_sm
A sladká čokoládová pomazánka nabitá chutí čokolády a oříšků je na světě. A vy víte, co všechno v ní je a já už to vím taky a proto si Nutellu už nejspíš nikdy nekoupím. Někdy možná, ale pokud nebudu chtít pár sladkých kousků vánočního cukroví odepřít tomu nejmenšímu členu naší rodiny, musím vědět, že suroviny obsažené v každém drobném kousku jsou ty nejlepší.

Tak dobrou chuť a sladký Advent.

Nejsnadnější kokosky na světě

11. prosince 2009 v 10:35 | Madla
Tyto kokosky se staly stálicí mezi vánočním cukrovím a já je peču moc ráda. Jsou takřka bezpracné a mizí vždy jako mávnutím kouzelného proutku. Občas si je vytvořím i mimo vánoční období a to mi pak vyvolávají samé příjemné vzpomínky. Jestliže jste milovníci kokosu, rozhodně si kokosky upečte, ať ke stolu vánočnímu, nebo jen tak, pro potěšení mlsného jazýčku. A nebudete litovat.

Na nejsnadnější kokosky na světě budeme potřebovat:

200 gramů strouhaného kokosu
150 gramů moučkového cukru
2 vejce

A opět si rovnou rozpálíme troubu na 180 stupňů a řádně si vykasáme rukávy, protože tyhle kokosky nejsou pro žádné křehotinky a nejlépe se zpracovávají ručně stručně. Můžete se tím vrátit znovu do dětských let, kdy jste se mohli beztrestně umazat na pískovišti při plácání báboviček, nebo ve školce při hraní si s modelínou. Hňácání kokosek má navíc tu nespornou výhodu, že všechny suroviny jsou jedlé, takže když si náhodou oblíznete prsty, nic tragického se neděje a maminka, ani nikdo jiný vás tentokrát nevyhubuje.
Doporučuji si před začátkem práce nachystat vše potřebné k pečení, takže dva plechy, pokryté pečícím papírem.

Takže začínáme:
Do větší mísy vsypeme 200 gramů mletého kokosu, přidáme prosátý moučkový cukr a vyklepneme dvě celá vejce.

A teď přijde má nejoblíbenější část. Do směsi vnoříme ruce a pomocí prstů zpracováváme mírně lepivé těsto. Jde to zpočátku ztuha, ale nedejte se, seberte odvahu a ono to půjde.

Ač je to překvapivé, takto má vypadat těsto. Nebojte se, že se ještě trošku rozsýpá a opět do něj vnořte své šikovné prsty a rukama tvořte kuličky, které poté budeme klást na plech, vystlaný pečícím papírem. Velký odstup zanechávat tentorkát nemusíme, kokosky nenabydou, ani se nezplácnou. Prostě jaký tvar kuličky či šišatky na plech vložíte, takový se vám upeče.

jak vidíte, já na formu také příliš nedbala, jde tu přece o chuť a ta je opravdu plná kokosu. Kokosky vložíme do trouby předehřáté na 180 stupňů, umyjeme si zakokosované ruce a pečeme asi deset až patnáct minut, prostě do té doby, než kokosky pěkně zrůžoví.

Křehké kokosky necháme na plechu vychladnout (zpevní se a nebudou už tak křehké) a až poté je přeneseme do nějaké vhodně a pachuprosté krabice, kde na ně můžeme tajně chodit až do Vánoc.
Kokosky jsou výborné i čerstvé, ale nejlepší jsou po rozležení za dva až tři týdny.

Nejen vánoční ořechový dortík

9. prosince 2009 v 10:06 | Madla
Tak už mám cukroví upečeno, zbývá jen poslední kompletace (slepování, zdobení) a pak za vánočními dobrůtkami nadobro zavírám dveře kuchyně a přestávám si je zvát i do hlavy
I když to jde těžko, když se člověk nehlídá a kouká na své oblíbené stránky a foodblogy.
Tento recept vznikl jako z nouze ctnost z přebytku ořechů. Bála jsem se, aby nežlukly, tak co rychle s nimi... V lednici toho po upečení cukroví už také moc nezbylo a pórek ani brambory se do dortu moc nehodí.
A tak vznikla tato odlehčená verze dortíku, která perfektně funguje i přesto, že v ní není olej ani máslo a opět žádná vejce. A celek se nesype a je nadprůměrně chutný.
Nevěříte, že něco tak kaloricky minimalistického může být zároveň pořádným gurmánským prožikem? Tak si vezměte k ruce pořádný kopec ořechů, navíc pár ingrediencí a pusťte se do díla. A já vám garantuji, že budete překvapeni.

Jedná se opět o hrnkový recept, takže se vyzbrojte klasickým čtvrtlitráčkem a můžeme se vrhnout do díla.
Na dietní, ale velice chutnou záležitost plnou ořechů budeme potřebovat:

1 hrnek mletých ořechů (použila jsem vlašské)
1/2 hrnku polohrubé mouky
1/2 hnrku celozrnné jemně mleté mouky (nemáte-li celozrnnou mouku rádi, nahraďte ji klidně klasickou polohrubou)
1/2 hrnku cukru (nejlépe třtinového, v nouzi i krystal dobrý)
1 kypřicí prášek do pečiva
1 vanilkový cukr (nejlépe domácí výroby)
1 hrnek mléka

Tak a to je všechno.

Nejprve si rozpálíme troubu na 180 stupňů, protože teď to bude opravdový kalup. Nejdříve si v míse smícháme všechny sypké ingredience, takže nejdřív jemně mleté ořechy.

K nim přidáme obě mouky, oba cukry, a prášek do pečiva.
Sypkou směs zamícháme, aby se nám v ní po přidání mléka netvořily hrudky.

A konečně nalijeme hrnek mléka, zamícháme a je hotovo. Krásné lité těsto nalijeme do vymazané a vysypané dortové formy o průměru 20 centimetrů. Máme-li větší formu, ingredience jedoduše znásobíme.
Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů asi půl hodinky, ke konci kotrolujeme špejlí. Když se nám po vpichu do těsta nic na špejli nelepí, máme vyhráno a chutný ořechový zázrak můžeme vytáhnout z nemilosrdně žhavých útrob trouby.
Necháme vychladnout a jíme buď jen tak, nebo zdobíme dle chuti. Já popatlala vršek dortu domácí jahodovou marmeládou s kousky ovoce a ozdobila půlkami vlašských ořechů.
_DSC6313_SM

chutnému dortíku by perfektně slušela i peřinka s čokolády, ale já byla už příliš unavená na něco tak triviálního, jako je rozpouštění čokolády ve vodní lázni. A nakonec jsem své lenosti vůbec litovat nemusela, protože po dortíku se zaprášilo opravdu kosmickou rychlostí.
_DSC6314_SM

Ještě přidám detail řezu, který jsem skoro nestihla ani vyfotit.
_DSC6315_SM
 
 

Reklama