Zajímavosti

Jak mi před Vánoci asi hráblo...

1. ledna 2015 v 10:08 | Madla
aneb vysvětlení mé dlouhé blogové nepřítomnosti. Jak jste si asi všimli, poslední článek s datem 7. prosince (a fakt téměř stupidním "receptem" na avokádový skoropuding) dával tušit, že se něco děje. Na blogu to vypadalo, že se u Madly v kuchyni nic neděje. Žádné recepty na vánočku, štólu, žádné cukroví, žádný další pokus o perníkovou chaloupkou. Nic. Ticho po pěšině. Opravdu to vypadalo, jako bych na Vánoce v kuchyni zcela rezignovala a doma se nic nedělo. Dělo a byl to mazec.

Nevyhráli jsme v žádné loterii a neodstěhovali se někam, kde je azurové a teplé moře bez žraloků a kde stále rostou a dozrávají ananasy a třešně (můj sen). Ani mě kupodivu netrápila revmatoidní artitida tak, že by mi znemožňovalal klápat na počítači. A kupodiuv jsem ani neskončila v psychiatrické péči, i když to titulek jaksi sám nabízí.

I přesto mi totiž před Vánoci asi hráblo. Jak jsem tak v říjnu naposílala určitě přes stovku životposiů a motivačních dopisů, posílala je skoro od čerta k ďáblu (v pekle asi mají čím topit až do března) a nikde žádná odpověď, řekla jsem si, že se zabavím v ponurých podzimnícha zimních měsících. Že si zkusím pečení vánočního curkoví na objednávku.

Můj drahý muž mě od mého zjevně šíleného nápadu realisticky zrazoval a já byla skálopevně přesvědčená, že to zmáknu. Děti budou přeci ve školce a za tu dobu udělám vše, co je potřebné. Ale ti, co mě sledují i na facebooku, už tuší, že realita nebyla zdaleka tak růžová a že pravdu měl můj drahý muž.

Jako správný šílenec jsem v katalogu i s fotografiemi cukroví nabídla přesně 30 druhů cukroví + ručně šoulané lanýžky a domácí pralinky z hořké, mléčné a bílé čokolády. A protože myslím i na celiaky, vytvořila jsem i nabídku pro ně, která navíc obsahovala dalších šestnáct druhů cukroví.

Tudíž úderem prvního prosince pro mě začlo hnětení spoustu druhů těst, šoulání několika variant rohlíčků, válení, vykrajování, pečení, plnění, zdobení. To vše se dvěma malými dětmi (tři a pět let).

A tak nějak mi nedošlo, že nejsem paní z pekárny/cukrárny, co si v práci odpracuje co musí, stroje za ni hlídají dobu pečení, stroje za ni hnětou a dělají spoustu práce a hlavně jsem nepočítala s vrtochy bacilů. Samozřejmě že děti v tomto hektickém období dostávali průjmy, kašlali, měli teplotu a tak nemohli do školky. A když máte doma dítko s teplotou, a doděláváte pařížské ohlíčky a zjsitíte, že se vám jediný plastový sáček se zdobičkou prořízl, protože jste ho omylem dala do zásukvy k nožům, nemůžete sbalit chrchlající dítko a šupačit koupit jinou zdobičku. Musíte si poradit jinak. A na výsledku je to pak samozřejmě vidět. Pekařky a cukrářky nemusí řešit, že právě v situaci, kdy mají vytáhnout linecké, začne jedno dítě brečet, protože ho v poobědovém spánku trápí noční můry a druhé si začne stěžovat na bolení bříška. Tyhle faktory prostě neovliníte.

A tak jsme první týden v noci nespala, přestála jsem několik ochromujících ataků paniky z toho, že to nedám, měla jsem nepříjemný rozhovor s paní, které jsem kvůli nezaplacení zálohy musela odmítnout objednávku a výsledkem bylo, že jsem jsem pekla, pekla, pekla, plnila, zdobila a zapomínala jsem jíst, pít a spát. Měla jsem naobjednáno čtyřicet kilo cukroví a musím říct, že jsem vše stihla. Poslední zákazníci si přišli curkoví vyzvednout 23. prosince a tak jsem si v podstatě začala Vánoce "užívat" až o Štědrém dnu, kdy jsem při pobědovém spánku dětí konečně balila dárky.

A příští rok na to kašlu, protože zhubnout stresem tři kila za dva týdny vážně zdravé není a navíc se bohužel najdou i lidé, kterým se nezavděčíte, takže pak ke vší té práci řešíte nepříjemné telefony (poučení pro příště - bezlepkové cukroví balit po malých dávkách do spousty krabic a nedoporučit jeho přepravu autem), a i když pozitivních reakcí bylo výrazně víc než negativních (ten nepříjemný telefonát byl jen jeden, a reklamace zboží taky jen jedna z patnácti objednávek), takhle si zkazit Vánoce už příště nenechám.

Sice moc ráda peču, ale příští Vánoce se vážně omezím na pečení pro rodinu a pár kamarádek. A teď mám chuť jít spát... a není to kocovinou. Po předvánoční pečící akci jsem schopna vytuhnout v osum večer a spát dvanáct hodin bez přerušení. A stejně jsem unavená.

Tak vám všem přeji pozitivní start do Nového roku, žádná šílená předsevzetí a překonávání sebe sama a hlavně spoustu zdraví, pohody a smyslu pro humor všem svým věrným i nevěrným čtenářům.

Pokud jde o Mixit, žádné suché není z nosu...

23. října 2013 v 14:23 | Madla
ani když si objednáte suché plody. Od mixiťáckého týmu mi přišla nabídka, která se neodmítá, požádali mě, zda bych pro ně neotestovala něco z jejich produktů. A v tomhle ohledu já jsem teda holka prodejná. Tak jsem vyfasovala poukázku na 250 Kč a vzhledem k tomu, že jsem doma měla zrovna čerstvě vyrobené home made jáhlové müsli se sušenými třešněmi, kokosem a hořkou čokoládou, a na kaše moc nejsem (ani na kaši jsem fakt dlouho nebyla, přiznávám bez mučení), zvolila jsem si tubus se suchými plody. A hned mi bylo jasné, co tam nasypu. Ořechy, budou to samý ořechy!

Ale postupně. Pokud jste náhodou z Marsu, nebo jste se vrátili z pět let trvající tůry v nedotčených končinách naší matičky Zemi, je docela možné, že jste o Mixitu ještě neslyšeli. Takže nejdřív pár slov úvodem. Mixit je, jak už napovídá anglický název (do češtiny bychom ho mohli přeložit asi jako "Namíchej si") internetový obchod, z něhož si v pohodlí svého domova můžete namíchat svou směs müsli, suchých plodů či kaší, nyní doplněnou i o hodně exkluzivní čokolády. Jednoduše si do imaginárho tubusu nasypete, na co máte chuť. A můžete si zvolit variantu potisku a vtipně si svůj tubus pojmenovat. Pak zvolíte způsob placení a způsob odběru a po zaplacení částky je vám velmi rychle vaše objednávka expedována.


V sekci suchých plodů se můžete opravdu rozšoupnout. V první nabídce je ovoce - od sušené klasiky (jablko, meruňka, višeň...) až po druhy hodně exotické a zajímavé (moruše, mochyně jedlá, žlutý meloun....) až po křupavé lyofilizované jahody, kiwi, maliny a spoustu dalších.

Já se tentokrát od ovoce obrátila bokem a svou pozornost jsem zaměřila na ořechovou část věci :-) Jak totiž začne být chladno, stoupne u mě potřeba ořechů a čokolády a několik stovek procent nahoru. A u Mixitu je nabídka vážně pestrá - můžete si vybrat od vše od mandlové, lískáčové či vlašské klasiky až po takové dobroty jako jsou přechy pekanové, makadamové či para. Nebo přihodit pistácie, pinie či dokonce meruňková jádra!

Já do svého tubusu nadšeně vhodila para a makdamové ořechy, hrdě je hned následovaly ořechy pekanové a kešu.

A ze sekce něco navíc jsem vylovila velké kule lískáčů v mléčné čokoládě, brusinek v karobu a kávových bobů v čoko polevě. Ale vy si klidně přihoďte lentilky, kandovaný zázvor nebo gumové medvídky...

A nezapomeňte si svůj mix pojemnovat a dát mu tak duši. Já se trošku odvázala a protože s dětmi momentálně ujíždíme na Době ledové a protože těch oříšků tam bylo fakt hodně, pojmenovala jsem si svůj mix... Orgasmus veverky Scratch.


A jak jsem byla spokojená?

Jedním slovem skvěle. Po malém problému se slevovým kódem mi byl tubus plný dobrot dovezen hned druhý pracovní den po zaplacení. Tomu říkám rychlost jako blesk.

Pečlivě zabalený tubus s krsáným zimním dekorem skrýval doslova ořechovou nádheru.


Celé velké para, kešu i makadamové ořechy, velké půlky ořechů pekanových. A když jsem se zakousla do kávového bobu v čoko polevě, název celé směsi se mi jevil jako opravdu výstižný. A to nemluvím o velikých křupavých lískáčích obalených v pořádné vrstvě čokolády. Žádné trapné bezpohlavní kousky, prostě nádherně čerstvé a křupavé ořechy. Jediné, k čemu jsem měla trošku výhrady, byly brusinky v karobu. Prostě mi ten karob nejenl, mlsný jazyk hned poznal, že to není čokoláda, ale jakási divná sladká hmota. A ani nakyslá brusinka mu nevytrhla trn z paty.

Cenově jsem s Mixitem taky spokojená, protože za těch 250 korun jsem si opravdu dopřála spoustu u nás na malém městě nedostupných ořechů. Tedy přesně 475 gramů těch nejlepších a nejšťavnatějších ořechů, jaké můžu mít. A kávové boby v čoko polevě mě dostaly do kolen. Jsou mou novou láskou (rodina promine ...).

Co vy a Mixit? Müslíte na ně? Dokonce zvažuju, že si, až začne být vážně kosa, objednám i nějaké ty kaše. A to vám říká osoba, která je už pátým rokem na mateřské a je fakt ráda, že se z kašičkování vybabrala...

I cesta může být cíl...

4. března 2013 v 20:17 | Madla
jakkoli je spletitá. Dopředu předesílám, že tento článek bude asi trošku smutný, přemýšlivý a od svých věrných (a třeba i těch nevěrných :-)) čtenářů budu chtít poradit.

Asi jste si všimli zarytého déle než delšího blogomlčení, které bylo tísnivé jako Mlčení jehňátek a občas jej přerušovaly jen výkřiky mých odpovědí ke komentářům. A tak jdu s pravdou ven, protože si zasloužíte vědět důvod mé zdánlivé nečinnosti.

Nene, nezanevřela jsem na kuchyň, ani jsem nerozmátila perlíkem troubu a ze sporáku si neudělala místo na pálení obětin. V kuchyni kmitám stále čile a díky zjištěné celiakii nejmenšího z mláďat je mé kmitání občas docela frenetické.

Potíž je ve mně. Ne, že bych neměla čas na blogování, ale jisté vnější okolnosti mě od dlouhého sezení za počítačem hodně odrazují. Tyhle okolnosti se jmenují revmatoidní artritida, kterážto potvora si na mě poprvé došlápla 24. 12. 2012. Ano, přesně na Štědrý den, který jsem strávila s velkými bolestmi kyčlí a kolen, kulhající kolem slavnostního stolu jako přesná napodobenina Quasimoda. A od té doby mě věrná "kámoška" neopustila. Jen mění klouby, do kterých se zakusuje, občas mě zákeřně nechá pár dní v klidu, aby pak zase mohla udeřit plnou silou. A tak se snažím jí její útoky co nejvíc znemožnit. Už asi měsíc vím, s kým mám tu čest a do své první návštěvy revmatologie už jsem přišla na řadu věcí, které mi pomáhají. Třeba lehké a pomalé cvičení jógy, dlouhé procházky, lehké jídlo pokud možno bez lepku a bez éček. A odpočinek. Hodně odpočinku. Což jde docela blbě, když si k téhle proradné mrše připočtete dvě dost často nemocné děti, kdy jedno z nich má speciální dietní omezení.

Nepíšu to proto, abych dosáhla lítosti. Lítost je na prd, ještě nikdy nikomu nepomohla. Beru svou nemoc jako cestu ke zdravěji prožitému životu, protože teď prostě musím. Ale proč to všechno píšu? Protože jsem vám ještě neprozdradila, co člověku s touhle nemocí dělá nejhůř. Dlouhé sezení. Časy, kdy jsem mohla strávit za monitorem počítače dlouhé hodiny při úpravě fotek jídla, psaní "příběhových" článků a nezbytných receptů jsou zatím ty tam. Jsem ráda, když si v rychlosti prolétnu své oblíbené foodblogy a odpovím na pár komentářů, ale na víc prostě nemám. Pokud sedím delší dobu za počítačem, za pár hodin poté se už solidně proklínám. Klouby tuhnou a bolí, špatně se mi hýbe.

Tak se pomalu dostávám k jádru sviště, prostě nevím, co dál s blogem. Mám mu dát milosrdnou injekci a prostě ho uspat nadobro, nebo jej občasnými komentáři nechat živořit a doufat, že časem se ReA a situace kolem nemocných díťat trošku uklidní a dovolí mi strávit pár hodin nad napsáním nového článku. Mám totiž nafoceno spoustu lákavého jídla, od toho zdravého (pomazánky z červené čočky, domácího polotvrdého sýra či jogurtové lučiny, salátu z marinované červené řepy s panna cottou z kozího sýra) až po ty méně zdravé (na černém pivu čtyři hodiny pečený bůček, kachny na pomerančích...), přehršel receptů kváskových (celozrnný celožitný - od Moskvy z obchodu nerozeznatelný - po houskový knedlík z bílého pšeničného kvásku, kváskové rohlíky, perníkové bagetky) až po nějaké to sladké mlsání (perníkové mini kobližky, dvojctihodné koláčky s tvarohem a povidlím, sypané perníkem, tvarohovou dorotu a další) až po reportáž z mé první návštěvy olomoucké restaurace Oliva, kterou jsem podnikla v rámci Maurerova Grand restaurant festivalu.

Tyhle všechny recepty )a mnohé další) bych samozřejmě chtěla zpracovat do podoby článku, "práce" na blogu mě vždycky neuvěřitelně bavila a byla mým koníčkem, ale... Prostě ale. Zatím to nedávám.

Müslimánie versus Mixit - férový boj o vaši müsl

6. listopadu 2012 v 11:47 | Madla
aneb hodně vykřupaná recenze.

Boj o nejlepší müsli. O existenci Mixitu a Müslimánie jsem se dozvěděla teprve nedávno na Drobečkovém blogu. A tak mě Pavlina recenze nadchla, že jsem si hned druhý den müsli objednla. A ne jen od Müslimánie. V hlavě se mi zrodil ďábelský plán. Porovnám müsli od dvou soupeřícíh müslifirem. Jak bylo vymyšleno, tak bylo zrealizováno.

V pondělí dopoledne jsem si objednala müsli z Mixitu a poté z Müslimánie. Převodem z účtu jsem obě müsli zaplatila. A pak už jsem se jen třásla nedočkavostí, jak to moje müsli asi bude vypadat a hlavně chutnat. A netěšila jsem se zbytečně.

Mixit i Müslimánie mají stejnou ideu, nabídnout lidem možnost namíchat si müsli přesně podle své chuti, v případě Müslimánie navíc z ryze bio surovin. Prostě si vyberete jeden z předpřipravených müslizákladů a pak jen přidáváte sušené ovoce, oříšky a další dobroty. Zaplatíte (převodem z účtu, složenkou, hotově) a müsli vám přivezou až pod nos (kurýrní službou hned druhý den po platbě, či balíkem do ruky nebo osobním odběrem - ten je zdarma).

A výhody? Nemalé, jak jinak. Dostanete müsli přesně takové, jaké si namícháte. V případě Müslimánie navíc v bio kvalitě. A co jsem si namíchala já?

U Mixitu jsem byla u vytržení z nabídky sušeného ovoce - mají nejen klasicky sušené ovoce, ale i ovoce šokově sušené mrazem (tak zvaně lyofilizované - schválně si to slovo zkuste říct rychle pětkrát za sebou, strč prst skrz krk se může jít zahrabat :-)), takže není ani divu, že jsem svou směs pojmenovala Ovocný výbuch. :-)


Z předpřipraveného základu jsem si vybrala Zrní v plné polní (ovesné vločky BIO, ovesné lupínky křupavé BIO, pšeničné vločky, žitné vločky, ječné vločky, ovesné otruby) a pak následoval doslova ovocný výbuch - do mixu jsem si přihodila lyofilizovaný angrešt,


lyofilizovaný černý rybíz, lyofilizované kiwi,


sladké moruše (BIO) a lyofilizované třešně (Bio).


Z oříšků jsem se rozhodla pouze pro pistácie, chtěla jsem mít svůj mix výrazně ovocný.


A protože jsem rozený experimentátor, přidala jsem i konopné semínko. Jen s přidáním konopného semínka jsem měla potíže, ač jsem na něj klikla poprvé, po přidání další přísady z mixu semínko zmizelo. Až když jsem měla mix kompletní a konopné semínko jsem přidala jako poslední, tak až potom v mixu zůstalo. Záhada hlavolamu.

A jak mi můj Ovocný výbuch chutnal? Moc, moc a ještě jednou moc. Voňavé a křupavé zrní, křupavé, ale ne tvrdé velké kusy ovoce (fakt půlky plátků kiwi), kvalitní pistácie a křupavé konopné semínko. Jen jsem si až v misce z müsli uvědomila, že jsem vybírala většinou samé kyselé ovoce a sladké moruše to příliš nezachránili. Příště bych na doslazení přidala třeba hoblinky bílé čokolády.

A co dobrého jsem si namixovala u konkurenční Müslimánie? Tady vzniklo zase müsli hodně oříškové. Jako základ jsem zvolila Všech pět pohromadě, ze sušeného ovoce jsem přidala sušené brusinky a lyofilizované višně, z ořechů pak makadamové ořechy, para ořechy a kešu ořechy, dál slunečnicová a lněná semínka. V sekci extra jsem přidala hořkou čokoládu a čokoládové lupínky (ani nevím proč, podobným věcem vůbec neholduju, asi jsem měla malé zatmění).


A výsledek? Skvělý! Voňavé a křupavé zrní, celé makadamové a kešu ořechy a velikánské půlky para ořechů.


Vše krásně čerstvé. Ovoce mělo výraznou ovocnou chuť, brusinky i višně byly vyváženě sladkokyselé a prostě skvělé. Nejprve se mi zdálo v mixu málo přidané hořké čokolády, byly jí tam jen takové drobečky, ale asi po třetí misce se začaly objevovat opravdu velké kusy krásně hořké kvalitní čokolády. A křupavé sladké a čokoládou a máslem vonící čokoládové lupínky. Tohle müsli se mi vážně povedlo.

A teď malé srovnání, schválně, kdo vyhraje?

1) Výběr: U Müslimánie máte na výběr z devíti předpřipravených základů - m§žete si vybrat Doktorův základ , Dobré ráno , Všech pět pohromadě, Čokosmršť, Křupeto, Slunce, seno, exotika, Celozrnné lupení, Bezlepkovou jízdu a Sólo pro kornfleksisty .
Poté si můžete přidat další obilniny dle chuti, třeba amarantové pukance, ječné či rýžové vločky, ovesné, špaldové či pohankové lupínky, rýžové pukance nebo špaldové pukance s medem.
Ovoce je patnáct druhů - od klasiky (rozinky, brusinky, meruňky, lyofilizované jahody či borůvky, lyofilizovaný i medový banán ...) až po moruše či mango.
Ořechů a semínek je pomálu - jen 9 druhů.
Sekce Extra je vysoce čokoládová - nabídne vám třeba banán máčený v bílé čokládě, arašídy v mléčné čokoládě, čokoládové lupínky či kakaové kuličky.

Výběr u Mixitu je neskutečně velký - nabízí deset základů (Ovesná klasika Dr. Birchera, Ahmed - amarant a med, Slunce v duši, Zrní v plné polní, Takové to ranní kakaomlsání, Zobací variace, Čokokulky Obamovy, Samé vlákno (se špetkou skořice) a Corn Flakes. Plus nabízí i rozšířený základ, kdy si můžete přisypat třeba mák, amarantové perličky, Corn Flakes s medem a oříšky, nebo třeba sojové vločky (celkem má rozšířený základ 17 položek).
Z ovoce si můžete vybrat z neuvěřitelných 27 druhů! Nasypat si do tubusu můžete třeba lyofilizovanou kůru a dužinu z pomeranče, papayu, physalis, meloun Cantaloupe, Goji, lyofilizovaný angrešt a kiwi ...
S oříšky se taky roztrhl pytel, na výběr je tu z celých třinácti druhů - od lískové a vlašské klasiky až po nesolené pistácie či pinie, nebo dokonce meruňková jádra.
A je vám to málo? Chcete něco navíc? V téhle sekci si můžete přidat z neuvěřitelných 19 druhů dobrůtek, ať už se jedná o koření (skořice, zázvor či vanilka), brusinky v karobu nebo černý rybíz v jogurtu až po takové speciality jako třeba kávové boby v čokopolevě, pražená kávová zrna či 100% drcené kakaové boby. A pro veliké mlsaly třeba lentilky či gumové medvídky.

Z mého horování je asi jasné, kdo tuhle kategorii vyhrál na celé čáře. Ano, borci z Mixitu si odnesou vítěznou trofej, protože já se už teď těším, jaké si na Vánoce namixuju vysoce čokoládové müsli (s lupínky bílé čoklády a s kávovými boby v čokopolevě).

Jo, jenže velký výběr má i své nevýhody, s vidinou velkého výběru si můžete své müsli zmršit spoustou neladících ingrediencí a dopadnete pak jako pejsek s kočičkou, když pekli dort.

2) Složení: Všechny přísady nabízené Müslimánií jsou dopodrobna rozepsány co se složení týče a navíc, jak už jsem zmiňovala, vše je v bio kvalitě.
U Mixitu je v bio kvalitě jen některé sušené ovoce (lyofilizované není bio, ale je bez éček), nebo části cereálního základu (a rozšířeného základu). A také detailní složení není silnou stránkou Mixitu. Namátkou: Corn flakes v jogurtu (kukuřičné lupínky, yogurtová poleva), kakaové kulky (extrudované kakaové kuličky) ... To je trošku málo, ne?

Takže tady je jasný vítěz jednoznačně Müslimánie.

3) Balení: Sbalí vás obě müsli, tím jsem si jista :-)
V Müslimánii vám vaše müsli přijde v pevném igelitovém sáčku s tak zvaným ziplockem. Stačí rozstřihnout podle šipky a z tak akorát širokého sáčku můžete vybírat své müsli. Pak opět uzavřete a je to.


V Mixitu si potrpí na design. Ne že by pevný plastový obal s pěkně zdobeným papírovým označením vašeho müsli od Müslimánie nebyl hezký, ale v Mixitu dostane müsli v sáčku v krásném tubusu.


A dokonce si můžete zvolit i barvu dekoru, nebo to, zda chcete dekor s dětskou tematikou.
Jako já ...





Pro mě však mělo balení v tubusu nevýhodu - měla jsem pocit, že müsli v něm není tak hezky rozprostřené jako v pevném plastovém obalu od Müslimánie. Přeci jen, fyzikální zákony fungují a sušené ovoce je lehčí než zrní, proto bude vždy nahoře v tubusu.


A pokud máte tubus téměř plný, i kdybyste si ruce utřepali, nerozmístíte všechny přísady rovnoměrně. Já to vyřešila tak, že müsli od Mixitu jsem jednoduše přesypala do velké uzavíratelné krabičky a v krásném tubusu od Mixitu mají domov dřevěné kostky.

Možná je to jen můj subjetkviní dojem, ale za praktičnost balení dávám přednost Müslimánii.

4) Cena: Je vyšší, co si budeme nalhávat. Ale poměr cena/výkon se mi zdá přiměřený. Navíc u Müslimánie, kde jsou veškeré produkty bio zaplatíte u některých přísad či cereálních základů stejně jako u Mixitu (bez bio záruky). A jinak jsou bio přísady u Müslimánie dražší řádově tak kolem deseti kroun. Což je slušné.

Takže bude to znít paradoxně, ale u mě vítězí cenově bio müsli z Müslimánie.

5) Prostor pro kreativitu: Tady je to plichta, u obou firem si můžete své müsli pojmenovat podle své fantazie (jen u Müslimánie to musí být do dvaceti znaků :-))

6) Chuť: Nechala jsem ji nakonec, protože to je to hlavní měřítko, podle kterého se rozhoduji. U obou müsli byly čerstvé velké kusy ořechů, žádná drť, žádné žluklé kusy. Ovoce měkké, s plnou ovocnou chutí, žádná pseudosladká hmota. I vlastní zrní bylo křupavé a voňavé, pěkně čerstvé. Ale přeci jen, müsli z Müslimánie mi chutná o trošku víc. Fakt. Nekecám.

Takže férového boje o müsli vzešli jako vítězové borci z Müslimánie. Ale myslím, že od kluků z Mixitu si občas nějaký mix taky objednám, přeci jen hrát si na kočičku s pejskem má něco do sebe. :-)

PS: Tahle recenze je jen čistě subjektivní, od pánů z Müslimánie a Mixitu jsem nedostala ani korunu (ani čtvereček čokolády :-)) navíc. Tato recenze je založena jen a jen na tom, co jsem našla ve svém müsli :-) a taky na stránkách Müslimánie a Mixitu.

Tak co, je pro vás müsli taky mánie?

A copa je todle ? :-)

22. července 2012 v 14:46 | Madla

A tematické video k tomu:


A příště zase nějaký recept, jo?

100 000 a soutěž o řízek

28. dubna 2012 v 21:57 | Madla
A je to tady! Magická hranice byla překonána. Kostky jsou vrženy. Haniball překonal Alpy. A počitadlo na mém blogu ohlásilo sto tisíc návštěv. A díky za to patří vám náhodným, občasným a hlavně mým pravidelným čtenářům, kteří mě nevědomky posilujete v tvořivé a kulinární části mého Já, která tu na volné scéně internetu docela svobodně exhibuje výsledky svých kuchyňských experimentů.
Takže ještě jednou díky všem! (Nastává malá děkovačka jako při Oscarech, akorát že tady se nemusím bát, že mé emocionální výlevy přehluší hudba :-)) Hlavně teda děkuju těm, kteří píší pod články své komentáře, protože jen tak se můžu posunout dál a někdy se v komentářích dozvím o nějaké dobré obměně prezentovaného jídla. Dál děkuju samozřejmě svým strávníkům, kteří ochotně (někdy méně, někdy více) konzumují mé výtvory, manželovi za jeho trpělivost s jeho občas zarputilou (například při hledání té dokonale vypečené bagety) chotí, manželově mamince za její vždy konstruktivní kritiku, která mě sice občas shodí dolů z obláčku, o to víc si pak ale vážím její pochvaly. Ale největší dík patří vám, čtenářům, ke kterým však nepatří členové mé rodiny (malé povzdechnutí). Díky a ještě jednou díky.

A do třetice díky osobě, která možná ani neví, ale vlastně za všechno tak trošku může. Paní Šárka Škachová a její bábovková soutěž u mě zažehly plamínek zvědavosti, jestli to zvládnu taky ... psát si blog o svých kuchařských pokusech a nejen o nich, fotit jídlo a tak má kulinární vášeň nabrala plných otáček. Začala jsem navštěvovat různé foodblogy a teď mám opačný problém než mé kamarádky, které řeší, co zase uvařit, když já nevím, co dřív vyzkoušet :-)

Chtělo by to na oslavu buď bouchnout nějaké bublinky (ty já vzhledem k doslovné roli živitelky však nemůžu) nebo si ukrojit alespoň pořádný kus dortu. Nic, žádná taková klišé nebudou. Jednak jsem po proběhlých Velikonocích uberánkovaná, uperníčkovaná a umazancovaná k smrti, jednak jsem během dvou velikonočních týdnů pekla čtyři dorty a nepočítaně koláčů a buchet pro své blízké, takže sladké nechci pár dní ani vidět. (Dobře kecám, můžu ho kdykoliv, ale svatosvatě slibuju, že žádný dort v následujících dvou týdnech už dělat nebudu :-))

Takže o důstojné zakončení děkovného proslovu se postará soutěž. A ne ledajaká. Jsme Češi a v naší kulinární tradici je řízek zakotven stejně nevyhnutelně jako upnuté kalhoty na zadku rokentrolového Elvise.
A tak vám nabízím malou soutěž o řízkovou kuchařku. Napište mi do komentářů svůj nejoblíbenější recept na řízek (klidně to nemusí být klasika, může to být řízek z mletého masa, ze zeleniny, vajec nebo sýra, nemusí být nutně jen smažený, klidně může být pečený či dušený), a já pak vylosuji šťastného výherce, jemuž pošlu tuto kuchařku.


A vylosovaný recept samozřejmě uvařím a zde na blogu vystavím.

Takže co? Zúčastníte se? Vy, vy a vy? A vy taky, vidím vám to na očích ...

Já ve svém oku zamačkávám malou slzu dojetí a moc vám děkuju, že mi tu tolerujete můj kulinářský nudismus.

A na úplný závěr malé odhalení ... tramtarará ... tak tohle jsem já ...



Zklamání? (Moc mladá, moc malá, málo hezká, málo blonďatá ...- nic, trhněte si pantoflem a já jdu něco uvařit :-))

Jsem slavná! Píše mi Unilever

21. února 2012 v 10:26 | Madla
Před časem jsem si procházela své osobní maily, které dosti zanedbávám a narazila jsem na opravdu zajímavý dopis. Psala mi paní od Unileveru s nabídkou spolupráce na téma cookies. Jednou z klíčových podmínek bylo nejen psát o cookies a o tom, jak je snadné je doma připravit včetně různých variací, ale ve druhé fázi spolupráce se měla samozřejmě při jejich výrobě používat Hera.

Nejdřív mě tenhle mail rozesmál, protože já tak zbožňuju máslo, v žádném z mých receptů nenajdete Heru ani podobného rádobypříbuzného másla (máslo totiž nemá sestru ani bratra, máslo je prostě MÁSLO), ale pak jsem se rozesmutnila. Bylo by příjemné přivydělávat si tím, co mě ohromně baví, ale za cenu zaprodání se výrobku, který i já, neškolený laik, v pečivu poznám a nechutná mi, přišlo mi to prostě líto. Kdyby mi tak nějaká mlékárna (třeba Tatra - miluju Farmářské máslo) nabídla podobnu spoupráci, chňapla bych po ní všema deseti. Jenže mlékárny moc dobře ví, že za prezentaci másla nikomu nic platit nemusí, protože každý, kdo nemá úplně ochrnuté chuťové pohárky, ten rozdíl mezi máslem a jeho náhražkmi prostě pozná. Ale bylo by příjemné, dostávat zadarmo bedny másla a vymýšlet s nimi sušenkové kreace.

Jsem zvědavá, jestli paní nějakou foodblogerku ochotnou ke spolupráci najde, tajně teda doufám, že ne, protože by to byl neklamný příznak toho, že se přemýšlení o jídle už pomalu mění a že ani za nabídku lákavé spolupráce a zviditelnění jména nejsou lidé schopni udělat vše. V což pevně věřím a stále fandím máslu!

Kdo má rád máslo, ať zvedne ruku!

Reportáž z tříkrálové oslavy a odhalení novoroční hádanky

16. ledna 2012 v 18:58 | Madla

Jsem zpátky. Jsem zpátky a v kondici. Pryč je novoroční vzdychání a já se opět v kuchyni oháním vařečkou a dalším příslušenstvím a nic mě nemůže zastavit. Bořím jednu svou kuchařskou metu za druhou a děsně si to užívám. Jsem dobrá, dobrá a dobrá a předurčená k vítězství :-)
Já vím, sebechvála smrdí, ale já dokázala i s jedním batoletem a jedním novorozencem za zády (a jinými částmi těla) skvěle zorganizovat a na oslavě manželovcýh narozenin pohostit 17 lidí, kteří se kupodivu vecpali do našeho malého obýváku (asi ho máme nafukovací, jinak si to nedovedu představit).

A co se podávalo?


Předpokládala jsem, že všichni jsou po uběhlých Vánocích tak trošku přeslazeni a tak jsem při přípravě pohoštění sázela spíše na slané tóny.

Díky mé báječné švagrové máme doma dosti vlašáků a když jsem při jedné z dopoledních procházek s dětmi uviděla nádherně vláčnou a vyzrálou Nivu, v hlavě se mi zrodil ďábelský nápad ... a vznikly výtečné nivové kuličky v ořechovém obalu.
k těm se skvěle hodily slané krekry (ty jsem však nevyfotila, anžto nebyly domácí :-))



Dále se servírovalo domácí uzené (ze strýcova prasete, uzené ve vlastní udírně za pomoci tchánova bukového dřeva).


K výtečnému uzenému nesměl chybět chleba. Ale ne ledajaký - domácí pšenično-žitný kváskový.


A k uzenému nesmí chybět malé kyselé okurčičky (od maminky).


Jaká by to byla oslava bez nezbytných chipsů či tyčinek? U nás kupované nenajdete (dobře, výjimečně jo, ale na slavnostní stůl tyhle tovary podle mě nepatří), jejich zástupcem na hřišti domácích výrobků byly Grisinni tyčinky s mákem a solí.


A zlatým hřebem menu byla jemná domácí paštika z telecích jater namazaná na (jak jinak než) vlastnoručně vyrobených křupavých bagetkách. Zdobeno olivami a sušenými brusinkami.


Báječně křupavá bagetka, jemná a delikátní paštika, to byla kombinace naprosto skvělá. I když jeden zlý jazyk před oslavou tvrdil, že je toho strašně moc a nikdy s to nesní, první talíř (opravdu velký talíř) s paštikami zmizel během rekordní půlhodiny a nakonec padly za vlast všechny tři velké bagety, které jsem tím pádem ani nestihla vyfotit v celku.

Na sladkou notu zahrály čokoládové lanýžky - celkem čtyři druhy - bíločokoládové s vínem, kávové s kardamonem, mandlové s hořkou čokoládou a bíločokoládové se zeleným čajem.


A nesměly chybět oblíbené mini Pavlovy. Tentokrát v kakaové verzi,


podávané s kopcem lehce oslazené dotuha vyšlehané šlehačky


a borůvkovou omáčkou se sirupem z dobromysli.


A takhle to vypadalo kompletně


Přiznám se však bez mučení, že na fotce kompeltní Pavlovy není pod borůvkovou omáčkou dotuha vyšlehaná šlehačka, ale světe div se, hustý bílý jogurt. A přitom je to úžasně dobré a navíc nemáte při konzumaci špatné svědomí :-) Podařilo se mi totiž zachránit jen poslední Pavlovu (kterou jsem prozíravě dala před oslavou stranou) a už se mi nechtělo šlehat šlehačku, měla jsem chuť na něco sladkého a navíc jsem si říkala, že by to chtělo pořídit zbylou fotodokumentaci, takže jsem na křehkou a sladkou Pavlovu kydla hustý bílý Jogurt (značky Hollandia) a přelila výše zmíněnou omáčkou. A musím říct, že to bylo úžasné a já asi dám příště strávníkům na výběr mezi šlehačkou a jogurtem a už teď vím, že disciplína nedisciplína, já půjdu do jogurtu, protože to chutnalo bohově a mnohem lehčeji.

Tak co, jak by se vám takhle prostřený stůl líbil? Co byste dali nejradši? A chtěli byste recept ...?

A na samý konec prozrazení novoroční hádanky.

tenle divný plastikový krám je ...


tvořítko na ledové panáky a pravdu měl hned první komentář od Terezky (http://tege.blog.cz/). Do červené části tvořítek se nalije voda, zašroubuje se (nejlépe nad dřezem) modrými uzávěry a šoupne do mrazáku. A pak se jen pořádnou ranou vyklepnou panáky a může se vesele popíjet :-)

A tady ledový panák v akci.


Na fotce je to teda fakt blbě vidět, ale ledový panák ukrývá whisku (fotila jsem teda za denního světla, ale fakt jsem tu whisku nepila, ihned po vyfocení se stala nedílnou součástí telecí paštiky).

Tak na zdraví!

Novoroční hádanka

2. ledna 2012 v 14:26 | Madla
Letos jsem do nového roku asi vykročila špatnou nohou. Ještě začátkem prosince jsem neúprosně jela na plný plyn, teď už ale spíš jen dobíhám a mám pocit, že mám zařazeno jen na volnoběh, určený spíše k nutnému přežití. Tak nějak mi chybí energie, předvánoční, vánoční i povánoční období se u mě odehrává v podobě zápasu s bacily, s neustálým nevyspáním a z toho pramenícím úplným nedostatkem energie. Tím pádem je většina kulinářských experimentů odložena na příznivější dobu a já jediné, čemu se momentálně v kuchyni dost aktivně věnuji (a pořád mě to baví), je hledání té pravé a dokonalé bagety. Jinak dělám jídla rychlá, jednoduchá a ověřená a ještě raději nevařím a nepeču (krom zmíněných baget a různých druhů chleba) vůbec.

Takže pokud jste na těchto stránkách v předchozích dnech hledali nějaké další zajímavé recepty, chyba nebyla na vašem přijímači. Ale já se polepším, čestné pionýrské (nikomu ale neříkejte, že jsem chodila jen do Jiskřiček :-)).

Teď jen malá, stylová hádnanka do nového roku. Co je na fotce?


(Omluvte prosím kvalitu fotografie, nějak se při focení nesetkávám se světlem a pdole toho to tak vypadá - ne, že by to ve slunečných dnech bylo s kvalitou mých fotek lepší, ale teď je to učiněná bída).

Mé kuchařské mety

11. listopadu 2011 v 10:17 | Madla
vaření a pečení je pro mě hra, relax, ale zároveň taky snaha osunout se dál, přyvychknout novým technologickým postupům, naučit se pracovat s novými ingredinecemi, prostě neustále si rozšiřovat své kulinářské obzory.

A tak jsem se rozhodla zveřejnit "seznam" věcí, které chci časem pustit do své kuchyně a popasovat se s jejich výrobou. Na některé se chystám už dlouho a chyběla mi jen odvaha či čas, tak budu moc ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o své zkušenosti a třeba mi dodáte odvahu k jejich uskutečnění.

Takže seznam, pracovně nazvaný "Co bych chtěla vyzkoušet":

1) kváskový chléb
2) výrobu domácí šunky
3) výrobu domácch sýrů - tvarůžků, tvrdého sýra bez syřidla, ricotty, mascarpone
4) plundrové těsto a s ním spojenou výrobu croissantů
5) čokoládové pralinky a temperování čokolády
6) macarons
7) paštiky
8) dokonalé bagety (ty, co jsem zatím dělala, byly super chuťově, ale vizuálně to byla děs a hrůza)

Tak, seznam , do kterého bych se chtěla pustit, je na světě a já budu moc a moc ráda, když mi v komentářích dodáte odvahu a chuť k pokoření některého z nich a třeba i tipy, jak dojít ke zdárnému výsledku. samozřejmě bych krom toho chtěla ještě vyzkoušet množství různých jendotlivých receptů, ale šlo mi tu spíš o ilustraci takových mých kulinářských vrcholů, na které bych chtěla dosáhnout.

A co už jsem v kuchyni zvládla a jsem na to hrdá? Samozřejmě jsem hrdá na všechny své recepty, které chutnaly mým strávníkům nebo lidem obdarovaným jedlým dárkem, ale několik gastronomických met už jsem zdolala a dokonce se trvale zabydlely v mé kuchyni.

Takže seznam toho, co už zvládám v pohodě (dobře, někdy se i sem chybička vloudí):

1) pečení domácího pečiva - bílého i celozrnného
2) výroba odpalovaného těsta
3) výroba listového těsta
4) domácí těstoviny (recepty bude záhy přidány)
5) výroba créme fraiché
6) výroba jogurtu
7) různé cheesecaky

+ samozřejmě spousta dalších věcí a dobrot, které tu na stránkách uveřejńuji.

Tak zdolávání met (nejen) kuchařských zdar!
 
 

Reklama


Rubriky