Zavařování

Švestková "nutela" snadno a rychle

7. září 2014 v 20:08 | Madla
Tak další slíbený švestkový příspěvek je tady. Jestli jste si mysleli, že švestky u nás končí v sudu, tak jste se nemohli víc mýlit. Po počátečních rozpacích se do nich amilovaly i naše děti, které jsou schopni stláskat klidně i deset švestek na posezení. A švestková hromada přitom nijak neubývá. Tak pokud budete mít taky spoustu švestek, určitě si zavařte výbornou švestkovou nutellu. O pravou nutelu fakt nejde, ale kombiance švestek a hořké čokolády je fakt úžasná. A navíc tahle sladká marmeládopomazánka je úžasná nejen třeba ke sladké rýži, na lívanečky či palačinky, ale jen tak do jogurtu.


Už před časem byla švestková "nutela" velkým hitem internetu, ale pokud jste ji, stejně jako já, objevili až letos, tak neváhejte, čas švestek se pomalu krátí.

Na asi 8 skleniček o objemu 200 ml budete potřebovat:

1,5 kg parádně zralých švestek
250 g krupicového cukru
250 g třtinového cukru
150 g kvalitní hořké čokolády (použila jsem belgickou se 74 % kakaa)
3 tobolky kardamonu (není nutné, ale já kardamon miluju a se švestkama si svkěle rozumí)

Přípravu si musíte rozložit do dvou dnů, protože tahle dobrota potřebuje den k tomu, aby se pěkně rozložily chutě a švestky se spojily s čokoládou v jeden voňavý a podmanivý celek.
Takže první den si omyté a vypeckované švestky nasypte do velkého hrnce, přidejte tobolky kardamonu a nechte čtvrt hodinky povařit až změknou. Nechte lehce zchladnout a poté rozmixujte. Do rozmixované švestkové hmoty vmíchejte čokoládu a oba cukry a mírně zahřejte, aby se čokoláda pěkně rozpustila. Občas promíchejte.
A dejte uležet do chladu do druhého dne.

Pak už se jen vybavte čistými skleničkami. Promíchejte švestkovo-čokoládovou hmotu, naplňte s ní skleničky, uzavřete a sterilujte 15 minut při 80 °C.


Spojení švestek, čokolády a kardamonu je sice trochu netradiční, ale strašně dobré. A tak místo pracných povidel u nás jednoznačně vítězí tahle dobrota.

Revoluční nevařený džem z černého rybízu

21. července 2014 v 21:28 | Madla
a zase skoro s křížkem po funusu. Nevím, jestli ještě někdo z vás má na zahrádce černý rybíz, ale o tuhle extra zdravou bombu plnou vitamínů vás prostě ochudit nemůžu. Takže po době, kdy bylo nemocné starší dítko, pak zase hlava rodiny a po ní zase já, po odvolané dovolené, jsem tu zase zpět s rychlým receptem, ke kterému budete potřebovat jen tři věci: mixér, černý rybíz a cukr.


Rybíz jednoduše operte, odstopkujte (je to otrava, já vím) a rozmixujte. nemusíte extra jemně, já mám jen příruční mixér s takovým tím sekacím nožem a ničemu to nevadí. Rozmixovaný rybíz smíchejte s cukrem ve stejníém poměru (tedy na kilo rybízu kilo cukru), naplňte do sklenic a dejte do chladu.


Tenhle džem plný zdraví, nezničený tepelnou úpravou, fakt krásně zhoustne. Černý rybíz je pektinem přímo nabitý a já sama nevěřila, jak hustý byl tenhle moc dobrý džem.

A kam s ním? Na pečivo, na lívance, do jogurtu, do kaší, jen tak do pusy. Nebo si ho rozmíchejte ve sklenici studené vody a máte perfektní rybízovou limču. Bez éček. Jasně, s cukrem, tím bílým jedem, co se proti němu tak hrozně brojí. Ale bez cukru by to holt nezželírovalo.




Tak si dejte, třeba s čerstvě upečeným rohlíkem jako na fotce a já vám garantuju, že se vám všechny nemoci vyhnou. Od té doby, co dětem míchám lžíci černorybízového zázraku do jogurtu a sama ho piju vve formě limonády, se držíme i napříč rozmarům počasí.

Jahodová marmeláda s bílou čokoládou

30. června 2014 v 20:30 | Madla
Já vím,já vím, že už je skoro po jahodách a já vám tady s křížkem po funuse budu podsouvat recept na tu nejlepší jahodovou marmošku na světě, ale přiznejme si, jahody ještě pořád jdou v pohodě sehnat, zatím to není žádné podpultové zboží a já teď v uplynulých pár týdnech dělala tolik džemů, marmelád, domácích sirupů a dortů, že bych si klidně mohla koupit akcie nějakého menšího cukrovaru a v pohodě bych jej udržela nad vodou. Takže pokud se najde trošku času, slibuju, že vás čeká jahodová smršť. Chcete ji, nebo ji mám odložit až na příští rok a byly byste radši zvědaví na novou rubriku vařící matky na mateřské, která by vám pěkně celý týden, den po dnu bonzovala to, co zrovna ta Madla dělá, čím krmí sebe a malá dráčata.


Tak, honem si nachystejte skleničky, víčka, jahody a kvalitní bílou čokoládu a jedeme z kopce!

Já použila:

kilo jahod (počítáno už ve stavu odšťopkovaném)
400 g cukru krystal
100 g bílé belgické čokolády
1 balíček Gelfixu 3:1

Jahody odšťopkujeme, dáme do hrnce, rozňahňáme mačkadlem na brambory. A dál postupujeme podle návodu na balíčku s želírovacím přípravkem. Takže dáme želírovací přípravek smíchaný s trochou cukru, přivedeme k varu, mícháme, mícháme, vsypeme zbytek cukru a mícháme, mícháme. A pak vsypeme 100 g pecek té nejjemnější bílé čokolády, jakou seženeme. Mícháme do rozpuštění a až dueme spokojeni s konzistencí marmošky kápnuté na talířku, napníme horkou marmošku/džem do sklenic, zavíčkujeme, obrátíme dnem vzhrůu a necháme vychladnout.


Je fakt báječná a já se omlouvám, že disponuju jen fotkami tohoto pokladu zašroubeného ve skleničce, ale byla jsem ráda, že jsem se v té záplavě jahod a dětí neutopila.

Tak co, chete další recepty na zpracování jahod, nebo trošku bonzáckou rubriku o Madle?

Rudý rodinný poklad ve skleničce

31. srpna 2013 v 21:21 | Madla
Vrtochy počasí momentálně korespondují s vrtochy politickými a tak, jestli jste znechuceni současnou politickým děním, nebo vás štve jen to, že si zase musíte začít pomalu oblékat svetry, bundy a mnohdy i deštníky, zavřete se do kuchyně a udělejte si malou terapii vařením. A já slibuju, že vám hned bude líp. Až se vám kuchyň provoní pomalu pečeným či dušeným masem, voňavou zeleninou nebo nějakým hříšně dobrým koláčem, zapomenete na prochladlá záda a na žabomyší války mezi podržtaškami "Nejvyššího" s neustálou virózou.

Jednoduše se nechejte pohlitit vůněmi a chutěmi. O léčebné síle práce už mnohé věděl i Vincenc Priessnitz, tak až se ponoříte do koloběhu krájení, míchání a mixování, na konci tohoto procesu budete mít nádherně čistou hlavu a kuchyň sice možná trochu upatlanou, ale pod rukama vám vznikne něco božského. Třeba domácí kečup. Starý rodinný recept, který jem až letos vydyndala od manželových rodičů. Takže teď už opravdu patřím do rodiny. Tak šup, odpočiňte si prací, bulcatá, sladká rajčata i šťavanté papriky hýřící všemi barvami jsou momentálně na vrcholu, tak si vyrobte alespoň pár skleniček skutečného pokladu.

Na asi 4 skleničky budete potřebovat:

1,5 kg rajčat
250 g cibule
3 papriky (kapie)
200 ml octa
1 polévková lžíce soli
250 g cukru krystal

Všechnu zeleninu nakrájíme na hrubší kusy, dáme do hrnce, přilijeme ocet a přisypeme sůl a za občasného míchání vaříme 1 hodinu. Poté přimícháme cukr a vaříme ještě pět minut. Poté rozmixujeme, dáme do skleniček a sterilujeme 15 minut při 70°C. Hotovo!

Tenhle kečup je úžasný! Přímo nabitý chutí, příjemně nasládlý a navíc, víte, co v něm je. Takže už žádná podpora pana Heinze a podobných kečupotvůrců, klidně si kečup udělejte z trojnásobné dávky a já vám garantuju, že vám dlouho nevydrží. A tímto velice děkuji mamince a tatínkovi mého drahého, protože tohle je opravdový poklad.

Na který nepotřebujete ani krumpáč :-)

A tady foto uskladněného tovaru v našem středověkém sklepě.

Všude samej komp(l)ot!

22. srpna 2013 v 11:12 | Madla
Až mi z toho jde hlava kolem. Léto je tak krátké a toho ovoce a zeleniny je najednou tolik, že člověk prostě nestíhá zpracovávat. Je to hrozně nefér. Taková sezóna jahod, malin nebo rajčat je strašně krátká v porovnání s kořenovou zeleninou, s řepou, dýní a bramborama a dalšími kamarády v podzimně-zimní kuchyni. Mám pocit, že se jen otočím a sotva se dokopu k napsání nějakého článku, má ta kontkrétní plodina už po sezóně. A to mě štve.

A tak, abych měla v podzimních plískanicích a zimních vánicích nějakou potěchu, pustila jsem se do zavařování. Dítko školkou povinné si totiž v zařízení hromadné péče docela navyklo na kompoty a mě pak každou chvíli bombardovalo dotazy, kdy budeme mít k obědu kompot. Tak teď jich bude mít tolik, že je s bráškou můžou tláskat až do dalšího léta.

Asi si řeknete, ach jo, takže nás čeká nezajímavý kompot? Nee, jste na omylu, milí zlatí boubelatí. Tohle nebude ledasjaký kompot. Začnu třeba višňovým.


Višňový kompot s pomerančovou šťávou a skořicí.

1 kilo višní
do každé sklenice svitek skořice


na nálev:

3/4 l vody
250 ml čerstvě vymačkané pomerančové šťávy
600 g cukru krystal

Višně odstopkujeme a omyjeme. Nasypeme do sklenic a zalejeme horkým nálevem, který jsme si jednoduše připravili svařením vody, pomerančové šťávy a cukru. Do každé sklenice přidáme svitek skořice. Zavařujeme 20 minut na 80°C.

Jedna sklenice višňového kompotu nechytla, takže jsme ji velmi brzy spotřebovali a musím říct, že tenhle kompot má fakt jiskru. Můžu srovnávat, protože jsem dělala klasický višňový atenhle. A pomerančový říz ovoněný skořicí prostě vítězí.

Takže jestli ještě někde narazíte na super kyselé višně, neváhejte a dejte se do tance se zavařovacím hrncem, spoustou skleniček. A dejte si k tomu panáka (a dalším vysterilizujte víčka).

Všichni určitě znáte taky angreštový kompot. Trochu chlupaté bobulky jemně navinulého ovoce se v kompotu zpravidla tak trochu rozmblemcnou a kompot je to sám o sobě takový nijaký. Tak jsem ho trošku ozvláštnila. Přidala jsem k němu hroznové víno a na ovoění čerstvou meduňku. A byla to dobrota, to vám povídám.


budeme potřebovat:

srstku alóbrž angrešt (odstopkovaný a odbubákovaný)
bobulky sladkého hroznového vína
čerstvou meduňku (tak šest lístků na sklenici)

na nálev:

1 l vody
400 g cukru krystal

Oprané ovoce navrstvíme spolu s čerstvými meduňkovými lístky do sklenice, zalijeme horkým nálevem a sterilujeme 15 minut při 75 °C.

Tenhle kompot se bude dokonale hodit k masu.

A na závěr něžné meruňky. S voňavou vanilkou.


nachystejte si.

meruňky

na nálev:

500 g hnědého cukru
1 l vody
vanilkový lusk (podélně rozříznutý)

Oprané a rozříznuté meruňky napěchujte do sklenic a zalijte nálevem. Na ten jednoduše svaříte vodu s cukrem a vanilkovým luskem. Lusk poté vyjměte, nechte uschnout a použijte třeba k výrobě domácího vanilkového cukru.
Meruňky zalijte horkým nálevem a sterilujte 10 minut při 85 °C.

Pokud chcete, aby byl kompot opravdu voňavý a dobrý, dejte na dno každé sklenice jedno až dvě meruňkové pecky. Meruňková jádra ale nejezte, nejen, že jsou hořká, ale obsahují také amygdalin, který je sice v malém množství léčivý (prý pomáhá proti rakovině), ale ve větším množství (maximální povolená dávka je deset čerstvých! meruňkových jader) je jedovatý.

Tak co, taky kvůli některým svým strávníkům poletujete v létě místo po plovárně kolem zavařovacího hrnce?

Znojemnské okurky bez umělého sladidla

6. srpna 2013 v 12:49 | Madla
Loni jsem dělala poprvé okurky. Pěkně podle receptu maminky mého muže. Byly perfektní. Křupavé a chuťově dokonalé. Ale se sladidlem. A protože jsem zjistila, že naše tehdy tříleté robátko je schopno zfutrovat půlku sklenice kyselých okurek na posezení, řekla jsem si, že příští varianta bude bez umělých sladidel. Nechci totiž dávat dětem něco, co u krys způsobuje růst nádorů. Moje máma sice prohlásila, že jsem cvok a že se chemii, co je všude kolem nás stejně nevyhnu, ale co, já mám svou hlavu. Někdy sice jenom na okrasu, ale čas od času ji použiju.

A tak, když před dvěma týdny přišel čas okurek a doma mi přistálo téměř šest kilo krásných malých křupavých nakládaček, pustila jsem se do práce. Před tím jsem gůglila jako blázen a hledala ten správný recept na okurky. Jenže ouha, všude samé Deko nebo umělá sladidla. Tak jsem se vykákla na cizí recepty a vzala jsem ten ověřený od babičky Květušky. A za každou tabletu sacharinu jsem dala 5 g cukru. A do každé sklínky jsem přidala rybízový list, který prý pomáhá zachovat křupavost.
A jak to dopadlo?


Kupodivu moc dobře. Okurky byly příjemně křupavé (jo, možná o malou trošičku míň než se sladidlem, to přiznávám, ale nebyly rozblemcané, ten rozdíl v křupavosti byl fakt hodně malý) a hlavně mají perfektní chuť. A bez chemie! No nekupte to! Teda neudělejte to!

Tak pokud chcete vyzkoušet zdravější okurky, nachystejte si:

na nálev (vyjde zhruba na čtyři kila okurek):

1 1/3 l vody
0,5 l octa
50 g soli
150 g cukru

do každé sklenice:

očištěné okurky
cibule na plátky
čerstvý kopr
mrkev na kolečka
2-3 kuličky celého pepře
1-2 kuličky nového koření
1/2 lžičky bílého hořčičného semínka
případně křen (ten taky zbýší křupavost, já ho ale nedávám, páč jsem křenofobik)

Ze všech surovin na nálev si uvaříme ... nálev. A necháme ho vychladnout. Očistíme si okurky (já na jejich čištění, které je dosti pracné, používám fígl, který jsem odkoukala zase od své maminky, jednoduše okurky vysypu do pračka a dám program máchání. Neodsřeďuju, jednoduše pak vyjmu mokré okurky a plním je do čistých slenic.)
Na dno každé sklenice dám kolečka mrkve, plátky cibule, trochu kopru, kuličky pepře a nového koření a trochu hořčičného semínka. A cpu okurky. A končím zase vrstvičkou cibule a mrkve. Zaliju studeným nálevem, pořádně zavíčkuju, dám do zavařovacího hrnce, zaliju vodou do poloviny výšky sklenic a steriluji na 80°C 20 minut.


Tak co, vyzkoušíte je? A jaký je váš oblíbený recept na kyselé okurky?

Rudá záře ve skleničce - višňové džemy útočí

30. července 2012 v 20:02 | Madla
Máte rádi višně? To černočerné ovoce, svou kyselostí svírající pusu do úsměvu šíleného klauna? Já ano. Až teda na ty višně, co nám rostou na dvorku. Před dvěma lety jsem si řekla, že na pidi záhonku na našem dvorku, kam slunce ani lékař nechodí, by to chtělo nějaký ovocný stromek. Na prvním pidi záhonku, kam se slunce podívá alespoň odpoledne, už byl rododendron (schválně, kdo to řekne správně rychle desetkrát za sebou) a čerstvě zasazená jabloňka. jenže jaký zvolit strom, aby měl šanci alespoň trošku živořit, když bude chudák celý ve stínu. Volba padla na višeň. Ta prý na stejném místě taky stávala. Stromek jsme zasadili a chodili jej opečovávat. Loni se nám odvděřil celými čtyřmi višněmi :-) Jenže letos! Mrcha stromek je celý obtěžkaný černočernými vyzývavými plody. Pokud ale někoho naláká krásná barva a na první pohled pohled šťavnaté ovoce, úsměv si brzy schová do kapsy. Plody jsou totiž tak strašně kyselé, že se normálně jíst téměř nedají (ve stavu přirozeném je schopno je ládovat jen naše tříleté dítko, jež podezírám, že si tak zvyšuje kyselost žaludečních šťáv).

Ale už to chtělo krásně dozráté plody nějak zužitkovat, koláče se mi letos nějak péct nechtělo (a kdo by taky pekl koláč, do kterého je potřeba zužitkovat čtyři kila ovoce) a tak, když jsem vstoupila do ovišňované kuchyně, vybavila jsem se tím největším hrncem, jakým má mladá domácnost disponuje a bylo jasné, budou džemy.

Nejřív to však chtělo vykasat si rukávy a vrhnout se na vypeckovávání. Byla to sranda, hlavně když jsem s rukama potřísněnýma od višňové šťávy zachraňovala mimino od pádu z kuchyňského gauče. A že po téhle višňové akci vypadala naše kuchyň jako natáčecí prostory toho nejkrvavějšího z krvavývch filmů.

Každopdáně, výsledek stál za to, v našem středověkém sklepě teď dlí levandulový višňový džem, višňový džem s citronem a marcipánem a taky višňový džem s hořkou čokoládou a kardamonem. Jedno veliké mňam.

Recepty jsou jednoduché jako facka a ano, přiznám se bez mučení, sáhla jsem po pektinu v prášku, od Dr. Oetkera (nikdy nevím, čeho je pan Dr. doktorem - je to advokát, veterinář, doktor farmacie???), protože jsem nesehnala agar. Lítala jsem jako šuspik po celém našem městě, v ovozelu s koutkem zdravé výživy jsem byla zklamána a tamtí paní prodavačka mi znudědným hlasem řekla, že ti vod agaru maj teď dovolenou a že agar bude až dvacátýho (rozuměj srpna, což mi bylo platné jak mrtvému zimník). V lékárně by sice šel objednat, nicméně by se jednalo o stogramový balíček a jeden gram agaru by stál tři koruny. A protože jsem nechtěla zbytek léta strávit prodáváním přebytečného agaru na náměstí, šoupla jsem v naší mikrosámošce do košíku něco Gelfixů a pustila se do akce.

Odpeckované ovoce jsem nejdřív promíchala s cukrem a nechala přes noc odstát. Počítala jsem se 600 gramy cukru na kilo višní. Přeci jen byly ty potvory kyselé jak blázen. Ráno jsem procukrované ovoce přelila do velkého hrnce, přidala jsem pektin smíchaný se dvěma lžícemi cukru, zamíchala a vařila. Až směs začla vařit, přidala jsem u marcipánového rozdrobený marcipán a taky citronovou šťávu a kůru (jo, to jsem zapomněla, ten je jedinej bez přidaného pektinu, sice trošku teče, ale je úžasnej, a je podle Dulce de Leche a přede mnou ho dělala Chez Lucie). A vařila, dokud želírovací zkouška s kápnutím kapky na talířek neukázala, že směs pěkně houstne (což se u toho s citronovou šťávou a marcipánem moc teda nedařilo, višně holt mají hrozně málo vlastního pektinu, potvory jedny kyselý). Do levandulového jsem už nic nepřidávala, protože už se máchaly v levandulovém cukru (200 g levandulového cukru + dalších 500 g normálního cukru). Do poslední dvoukilové dávky jsem přidala 200 g hořké čokolády a lžíci kardamonu. Ještě chvíli jsem povařila, aby se čokoška dobře rozpustila a lila jsem do horkých sklenic. Vršky vymyté vařící vodou a vypálené chvíli v troubě jsem ještě potřela slivovicí, stejně tak jako závit sklenic po plnění. Zašroubovala a otočila dnem vzhůru. A je to paráda, dámy a pánové a je z toho jen pár fotek, protože jsem to fakt ke konci už nedávala.


Jo a ještě jsem u toho dělala rybízový džem a lá brusinky podle Vilemíny. Jsem dobrá, ne? (Ten je bez pektinu, přeci jen rybíz obsahu dost želírovacích látek sám o sobě).


Tenhle "džem" je nekomplikovaný a přitom fakt dobrý. Teda pokud nejste food purista a snesete pár slupiček a zrníček. Mě v tomhle příjemně kořeněném džemu fakt nevadí (ale jinak u červeného rybízu poctivě pasíruju, třeba jako loni tady).


Onen proklatý višňový džem s marcipánem a citronovou kůrou a šťávou. Fakt nechtěl vůbec houstnout, potvora, ale i když je řidší, jeho chuť je vážně skvělá.

takhle vypadal zbytek v misce:



A tak akorát voňavý levandulový, příjemně sladký a aromatický, a přitom vůbec ne mýdlový.


Poslední džem s hořkou čokoládou a kardamonem na fotce není a taky nebude, protože jsem ho dělala ze zbytku (teda nevím, jestli můžu říkat dvoum kilům višní zbytek ...) višní hned druhý den a už jsem fakt neměla náladu a ani čas (a už vbec ne světelné podmínky) k nějakému focení. Ale je úžasný - hořká čokoláda skvěle doplňuje višňovou kyselost a kardamon vás dostane na zadek, tahle je fakt the best of!

A co vy? Marmeládujete, džemujete? Nebo to za vás dělá někdo jiný? Používáte pektin v prášku, nebo čím podporujete želírování u ovoce s přirozeným nedostatkem pektinu?

Marmelády a spol. opět útočí

30. srpna 2011 v 11:00 | Madla
Tak už to na mém blogu začíná vypdat mírně monotematicky, ale slibuju, že střídání zavařovacích partií s ledovými závějemi zmrzlin a sorbetů už brzy skončí a já se zase začnu chovat normálně. I když, kdo ví, pokud u nás doma přistane zase košík plný krásně vyzrálého ovoce, bude mi určitě líto nechat jej vniveč a zase svou dosavadní zavařovací mánii pustím ze řetězu.

Můj posledním zavařovací příspěvek byl poněkud monotematicky rynglově orientován a tentokrát se bude zavařování odehrávat v rudě rybízovém stylu. Podařilo se mi totiž už loni přemluvit tchyni, aby nelikvidovala nadbytečný keř rybízu, a teď za toto rozhodnutí účtuji. Ale je to zúčtování sladké a milé, alespoň pro mě, protože mě domácí výroba džemů, marmelád a podobných dobrot zcela pohltila.

Pokud máte malé dítě/děti je bezva, když se zapojí do přípravy. Našeho dvouletého aktivistu moc bavilo ráchat se spolu s ovocem ve dřezu, poté rybíz cedit cedníkem a vsypávat je do hrnce. Také ho bavilo rovnat na utěrku čisté sklenice a víčka, ale později jsem tuto činnost raději převzala sama, protože se mu velmi často líbilo velké množství sklenic, se kterými si pak nutně musel hrát, takže bych nakonec neměla hotový džem či marmošku do čeho lít.

Takže pak nastala druhá fáze, převlečenému a nakrmenému dítěti pustit na počítači oblíbeného Bořka stavitele


a zatnout zuby při nedobrovolném poslechu další oblíbené technické "pohádky" O červeném traktůrku.


Ale při obou zmíněných "pohádkách" toho stihněte udělat relativně hodně, protože jsou docela dlouhé, kupodivu mají i logický děj a i naše hodně neposedné dítě se vydrží dívat na jeden či dva díly celkem nehnutě.

Takže díky Bořku a Traktůrku za to, že máme plný sklep zavařenin :-)

Dobře, dobře, už končím s těmi prostoduchými výlevy (těhotenské hormony jsou asi rzovna v dominancia zdravý rozum si vzal na chvíli dovolenou) a přecházím k receptům.

Nechtěla jsem dělat jen "obyčejnou" rybízovou marmeládu a navíc nemám robota, takže propasírovat temně rudé kuličky do podoby šťávy by mi dalo zabrat víc než dost. A tak vznikl vynikající rybízový džem s domácím smetanovo-pomerančovým karamelem. Výsledný produkt jsem bohužel nestihla vyfotit, stejně jako fotopostup, protože to prostě poslední dobou nejde ještě spolu se snahou zabavit při procesu vaření malého prcka dohormady.

Ale věřte mi, že džem je báječný. Představte si šťanaté kyselkavé kuličky červeného rybízu obalené ve sladké šťávičce z voňavého a hedvábně jemného karamelu s příjemným pomerančovým aroma.

Nejdříve si tedy musíte připravit domácí smetanový karamel. Více o výrobě a požití domácího smetanového karamelu tady, ale pokud se vám nechce číst,recept předkládám znovu zde.

Na smetanovo-pomerančový karamel
jeden hrnek (250 ml) cukru krystal
tři lžíce vody
1 kelímek (215 gramů) smetany ke šlehání
1/2 lžičky soli
na dochucení přidat šťávu ze pomerančů
Do pánve vsypeme cukr a vlijeme k němu tři lžíce vody. Svaříme na karamel a až bude karamel kráně zlatavý (pozor, nespálit, karamel by zhořknul), odstavíme karamel ze zdroje tepla a opatrně do něj vlijeme tekutou smetanu ke šlehání. Pozor, bude to šíleně bublat a možná i prskat a navíc se v karamelu utvoří žmolky a všechnoto bude vypdat hrozně a tak, že se to nikdy nespojí, ale vemte si metličku, vraťte karamel na úplně ztlumený zdroj tepla a míchejte a míchetje, dokud se hmota pěkně nespojí. Pak definitivně odstavte, přisypejte půl lžičky soli (sůl dodá karamelu na hloubce, věřte nebo nevěřte, je to vyzkoušeno averze bez přidané soli není tak dobrá) a na závěrečné dochucení přidejte čerstvě vymačkanou šťávu ze dvou pomerančů.


A pak to šlo ráz na ráz: umyté a okapané kuličky červeného rybízu jsem vsypala do hrnce, přimíchala k nim balíček Gelfixu smíchaný se dvěma lžícemi cukru, nechal ajsem dvě minutky povařit. Poté jsem do bubaljící směsi nasypala půl kila cukru krystal smíchaného s cukrem třtinovým, promíchala a nechala zrhuba deset mintu probublávat. Pak jsem jen z vedlejší pánve přilila chladnoucí karamel, zuřivě jsem pár minut míchala, aby se hustý karamel pěkně všude rozptýlil a poté jsem jen plnila do čistých a horkou vodou vysterilizovaných sklenic. Zašroubovat, postavit na víčko a je to.
Mňam. Tenhle džemík mi fakt moc chutnal, to spojení kyselosti rybízu a sladkosti krémového karamelu bylo prostě úžasné.

Takže když jsem od manželovy maminky (snažím se vyhýbat slovu tchyně, protože takové označení má pro mě pejorativní nádech) vyfasovala dva litry čisté rybízové šťávy, zajásala jsem radostí (a manžel si povzdechl hrůzou) a začala jsem přemýšlet nad dalšími chuťovými kombinacemi. A protože máme doma moc rádi spojení rybízu a bílé čokolády, bylo jasné, vznikne rybízová marmeláda s bílou čokoládou. jenže bych to nebyla já, kdybych to nechtěla mít zase trošku jinak. už mě unavovalo kupovat neustále Gelfixy a rybíz přeci patří mezi přirozené pektiny, takže jsem se rozhodla udělat marmeládu přirozeně, bez sáčkovacích pomocníků.


A povedlo se? Jo, říkám, povedlo a stálo to za to. Takže pokud máte ještě nějaký rybíz, určitě se na tuhle jednoduchou marmeládku vrhněte, nebudete litovat.

Na jednu dávku budete potřebovat:

1 litr čerstvé šťávy z červeného rybízu
700 gramů cukru krystal
1 tabulku bílé čokolády, rozlámané na kousky (použila jsem Schogetten)

Postup je jednoduchý jako facka. V hrnci necháme přijít k varu rybízovou šťávu, přisypeme k ní cukr a asi půl hodinky vaříme. Po půl hodince kápneme na malý talířek jednu až dvě lžičky směsi a pokud po chvilce pěkně zatuhne, můžeme do bublající marmošky nasypat rozlámanou čokoládu apár minut zuřivě míchat, aby se čokoláda pěkně rozpustila. Pokud máme směs pořád řídkou, nepropadáme panice a prostě za občasného míchání vaříme dál a bílou čokoládu přidáme až když nám zkouška zatuhnutí na talířku proběhne úspěšněji.

Ale fakt to stojí za to. Tahle marmeláda je konzervantů prostá a díky bílé čokoládě má opravdu příjemný smetanový ocásek. Prostě mňam. Už se těším, jak s ní budu promazávat linecké cukroví na Vánoce.

A aby toho rybízu nebylo až tak moc, uvařila jsem ještě jednoduchou broskvovou marmeládu. Tu jsem tentokrtá ničím extra neochucovala, chtěla jsem ji totiž použít, až budu mít zase někdy nutkání upéct si pravého Sachra.

A protože mi v průběhu broskvovo-rybízového šílenství přistál v předsíni další košík s rynglemi, nezbylo se s těmi nezmary nějak vypořádat. Už jsem neměla žádnou marmeládovou inspiraci, takže jsem sáhla do inspirace on-line a z Apetitu si vybrala recept na pikantní meruňky s chilli. Recept jsem si upravila trošku po svém a napasovala ho samozřejmě na ryngle.
A protože z recepty z Apetitu mívám většinou nějaký problém, vyskytl se i tady, a mě zbyla spousta kořeněného sladkého nálevu. Inu, nelenila jsem, vypeckovala jsem zbytek rynglí, které měly původně jít do rynglového koláče se smetanovým krémem, narvala je do skelnic a zalila zbylým nálevem. A v hrnci na několika složených plenkách (ne papírových samozřejmě :-)) je dvacet minut sterilizovala při neurčité teplotě. A zatím se nezkazili a vypadají moc dobře.
Foto jsem bohužel nestihla pořídit, protože aktivní manžel tentokrtá nelenila čerstvě zavařené tovary ihned odnesl do našeho přehlubokého a pavouky napěchovaného sklepa. Ale pokud se nestane něco výjimečného, tak slibuji, že do konce týdne ke článku všechna chybějící fota dodám. Čestné pionýrské!

Ale teď k receptu na kořeněné ryngle. Původní recept je tady, já ten svůj ještě obohatila o pepř a hřebíček a sladký nálev ještě o pomerančovou kůru. Takže na jednu dávku budete potřebovat:

1 kg omytých a vypeckovaných rynglí
12 malých chilli papriček (já použila čerstvé)
12-16 kuliček nového koření
12-16 kuliček barevného pepře
8 hřebíčků

Na nálev:

1/2 litru vody
150 g třtinového cukru
1 lžíce sušené pomerančové kůry

Sklenice vysterilizujeme v horké vodě a plníme je omytými a vypeckovanými rynglemi. Vrstvy rynglí prokládáme chilli a kořením. Až máme všechny skleničky hotové - budou jen čtyři malé, svaříme si vodu s cukrem, přidáme do ní lžíci sušené pomerančové kůry a ryngle zalijeme. Zavíčkujeme a necháme vychladnout.
Hodí se k různým grilovaným masům, nebo k rýži s masem na orientální způsob, ale nebála bych se je přidat i k něčemu sladkému - doporučeno je podávání s vanilkovou zmrzlinou.



Já tyto ryngle vyzkoušela s domácí čokoládovou zrmzlinou a byla to bomba!

Skvěle chutnají i jen tak, třeba s křupavými domácími karamelovými sněhovými pusinkami.


Nebo je vyzkoušejte se skvělým jogurtovo-medovým cheesecakem s kardamonem.
Každopdáně, ať zvolíte jakoukoli kombinaci, nebudete litovat, pikantní ryngle vás nezklamou a zahřejí :-)
Takže krásný zbytek léta a dobrou chuť vám přeje Madla!

Džemování s rynglemi

12. srpna 2011 v 16:55 | Madla
Sladké měkké, žluté plody vejčitého tvaru se na mě valí ze všech stran a já se jejich záplavě vůbec nevyhýbám. Letos mě totiž poprvé strašně chytlo zavařování. Vždycky, když jsem jako dítě pozorovala svou maminku u zvařování, říkala jsem si, co na tom má, tolik práce a výsledkem je pár skleniček, čekajících na svůj osud potupně ve špajzu.
Jenže časy se mění a letos se i ze mě stal zavařovací blázen. Možná je to tím, že začínám přebírat otěže, zatímco moje maminka už rezignovala na pečení vánočního curkoví a pomalu rezignuje i na domácí zavařování, já se ve výše jmenovaném začínám doslova vyžívat. A protože způsob letošního léta zdá se mi poněkud podivný, co může být lepšího, než si ho doma provonět sezónním ovocem a pak si třeba v zimě nad skleničkou plnou voňavého ovocného pokladu nostalgicky zavzpomínat.

Tak méně řečí, více činů a než vás unudím k smrti, představím vám své džemové variace.

První dávka rynglí skončila ve voňavém džemu s bílým rumem, hřebíčkem a kardamonem. Tento džem má sice díky použití hnědého cukru neatraktivní nahnědlou barvu, ale je ideálním adeptem k zimním večerům, protože sladkost rynglí vhodně podtrhuje vůně a kořenitost hřebíčku a mého oblíbeného karadamonu. Hřejivost dodá bílý rum a sladký a jemně kořeněný zázrak je hotov.
Předem se omlouvám za kvalitu fotografií, které byly pořízeny až v nočních hodinách a v době, kdy jsem po celodenním dovádění s naším malým rarachem byla už po jeho uspání celá schvácená.


Na dvě velké či čtyři menší sklenice si připravíme:

1 kilo žlutých rynglí, omytých, vypeckovaných a pokrájených na kousky
1 lžíci kardamonu
čtvrt hrníčku kvalitního bílého rumu
asi 5 kusů hřebíčku
500 gramů hnědého cukru
1 Gelfix
2 lžíce cukru krystal

Do většího hrnce si vsypeme odpeckované a nakrájené ovoce. V misce nebo hrníčku si smícháme Gelfix se dvěma lžícemi cukru, přisypeme do hrnce k ovoci, promícháme a necháme mintuku či dvě povařit. Poté k ovoci nasypeme hnědý cukr, kardamon a hřebíčkem a přilijeme bílý rum. Necháme tak čtvrt hodinky až dvacet minut povařit a ještě horké plníme do vařící vodou vypláchnutých skleniček. Pořádně zašroubujeme a každou skleničku převrátíme hlavou dolů. Necháme vychladnout.

Protikladem tohoto voňavého, bílým rumem a kořením protepleného džemu je džem s krásně letní vůní a chutí, svěží a žlutý jako pampelišky. Představuji vám rynglový džem s rozmarýnem a citornem.

Na něj si připravíme:

1 kg očištěných, vypeckovaných a na kousky nakrájených rynglí
1 Gelfix
2 lžíce cukru krystal
1/2 kg cukru krystal
2 citrony (nejlépe v bio kvalitě) nakrájené na silnější plátky
dvě snítky čerstvého rozmarýnu

Přichystané ryngle dáme do velkého hrnce, přisypeme Gelfix smíchaný se dvěma lžícemi curku a necháme jednu dvě minutky povařit. Poté přisypeme půl kila cukru krystal, přidáme citrony a čerstvý rozmarýn
a zhruba čtvrt hodinky až dvacet minut povaříme. Ještě horké plníme do čistých sklenic, zašroubujeme, obrátíme hlavou dolů a necháme vychladnout.


Ta chuť mě opravdu oslnila, sladkost rynglí skvěle sráží šťavnatý a kyselý citron a čerstvý rozmarýn přidá další chuťový rozměr. Opravdu úžasné.

Pokud nemáte ryngle, tahle kombiance bude určitě skvělá i třeba s meruňkami nebo broskvemi. Ach, škoda, že jsem džem dělala jen ze dvou dávek, protože spojení sladkých rynglí, troška citronovoé ostrosti a svěžesti a vůně čerstvých bylinek mě naprosto dostalo.

Natolik, že jsem udělala další podobný džem, tentokrát s pomerančovou šťávou a tymiánem.

Na něj si připravíme v podstatě to samé jako na džem předchozí, jen pomeranče zbavíme kůry a pokrájíme na kousky a tymiánu dáme o pár větviček víc. Postup je stejný jako u předchozího receptu.

Ačkoli se zdá velice netradiční spojení čerstvých bylineka ovoce, rozhodně ho můžu doporučit. A chutná i konzervativním povahám :-) A protože džemík opravdu zachutnal, rohodla jsem se pomerančovovou šťávu nahradit kousky pomeranče a chutný a šťavnatý zázrak plný ovoce zázrak byl na světě.

Veselé, nejen zavařovací léto, vám přeje Madla!
 
 

Reklama